o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I) a žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě jednotlivých objednávek byly mezi účastníky uzavírány smlouvy o dílo, přičemž tyto smlouvy se týkaly produkce filmů. Poslední uzavřená smlouva se týkala postprodukce na projektu [anonymizováno]. Sjednaná cena byla [částka] + 21% DPH, tedy celkem [částka]. Na základě řádně provedeného díla byla dne [datum] vystavena faktura [číslo] jež byla splatná k [datum]. Na předmětnou fakturu však žalobce uhradil toliko 1/3 sjednané ceny, tj. [částka]. Dlužná částka tedy ke dni podání žaloby činila [částka]. Žalobkyně následně k výzvě soudu upřesňovala svá žalobní tvrzení, a to tak, že jednatel žalobkyně a jednatel žalované (dnes již bývalý jednatel) byli přátelé a jejich vzájemná spolupráce byla neformální. V roce [rok] jednatel žalované, pan [jméno] [příjmení], oslovil jednatele žalobkyně s tím, aby zpracoval ozvučení k novému filmovému projektu nazvanému [anonymizováno]. Žalobkyně s prací na projektu souhlasila a uzavřela se žalovanou ústní smlouvu o dílo, zcela identickou, jak tomu bylo ve spolupráci účastníků od roku [rok], kdy spolu účastníci poprvé spolupracovali na ozvučení filmu [anonymizováno]. V souvislosti s tím pak žalobkyně v polovině roku [rok] sestavila realizační tým pro ozvučení, sestávající z mnoha spolupracovníků, zejména z pana [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Celá příprava filmového zvuku pak probíhala ve studiu žalobkyně na adrese [adresa]. Obsahem smlouvy pak bylo dodání díla„ na klíč“ kdy žalobkyně zajišťovala a také hradila vše potřebné pro zhotovení celého díla, jež bude předáno žalované, pročež byla žalovaná povinna za převzaté dílo následně zaplatit cenu sestávající jednat z vykonané práce počítané podle odpracovaných hodin v sazbě [částka] za každou hodinu a dále z tzv. externích nákladů vynaložených žalobkyní na zhotovení díla. Na jaře roku [rok] pak vznikla ucelenější verze díla, kdy se začalo pracovat na dalších jazykových verzích. Dílo bylo hotové v září [rok], kdy jej žalobkyně prostřednictvím cloudového úložiště zaslala k rukám žalované, jež byla filmovým producentem na projektu [anonymizováno], čímž bylo dílo předáno. V rámci závěrečných titulek ve filmu [anonymizováno] je rovněž uvedeno, že ozvučení prováděla žalobkyně, resp. její jednatel. Na základě předaného díla pak zaslala žalobkyně dne [datum] závěrečné vyúčtování a doplatek za zhotovení díla, jež je zachyceno jednak v těle e-mailového sdělení, jednak pak v tabulce, jež byla přílohou této e-mailové zprávy. Vyúčtování pak sestávalo z položek A, B, C, D, přičemž o položky A, D tvořily honorář žalobkyně za zhotovení díla o položky B, C pak tvořily tzv. externí náklady, tedy toliko přefakturaci nákladů vynaložených žalobkyní na zhotovení díla, kdy veškeré ceny byly uvedeny bez DPH v zákonné výši 21%. Externí náklady tak v souhrnu činily částku [částka], tj. součet částek [částka] a [částka]. Odměna za práci zhotovitele pak činila [částka]. Vše bez DPH. Žalovaná však žalobkyni sdělila, že celková částka je přílišně vysoká a dožadovala se slevy. Na základě tohoto podnětu pak žalobkyně zaslala žalované dne [datum] e-mailovou zprávu, ve které ji sdělila, že stran externích nákladů ji slevu poskytnout nemůže, neboť to jsou náklady, jež sama vynaložila, nicméně stran svého honoráře pak nabídla slevu ve výši [částka], tedy výše honoráře žalobkyně byla ponížena z částky [částka] na částku [částka], přičemž se žalobkyně současně dožadovala sdělení žalované, zda může faktury vystavit. Žalovaná s cenou i vystavením faktur souhlasila. Žalobkyně nejprve na dlužnou částku vystavila fakturu [číslo] [rok] na částku [částka] + DPH ve výši [částka], tj. celkem na částku [částka], kterou žalovaná uhradila dne [datum]. Následně žalobkyně vystavila a doručila žalované fakturu na částku [částka] + DPH ve výši [částka], tj. celkem v částce [částka], jež žalovaná uhradila žalobkyni až dne [datum]. Žalobkyně pak dále vystavila dne [datum] dle přání žalované fakturu na částku [částka] + DPH ve výši [částka], tj. celkem na částku [částka], jež žalovaná uhradila dne [datum]. Následovat pak měl nedoplatek ve výši [částka] + DPH ve výši [částka], tj. celkem [částka], kdy žalobkyně zaslala dne [datum] žalované fakturu [číslo] [rok] na částku [částka] + DPH ve výši [částka], tj. na částku [částka]. Na to konto žalovaná reagovala sdělením, že zbylá dlužná částka činí toliko [částka]. V reakci na toto sdělení žalované pak žalobkyně vystavila opravný daňový doklad s tím, že fakturu [číslo] [rok] jednatel vlastní chybou dle jeho slov„ zazdil“. Opravný daňový doklad pak zaslala žalované dne [datum]. Žalovaná však na zbylý dluh ničeho neuhradila, přičemž na urgence žalobkyně slibovala, že zbylý dluh uhradí ve snaze plnění nemravně oddalovat, kdy bylo žalovanou příkladmo tvrzeno, že doplatek žalobkyně dostane, jakmile proběhne kino distribuce.

3. Žalovaná vznesený nárok neuznala a odkázala na své vyjádření k předžalobní výzvě, kde mj. uvedla, že považuje za nesporné, že s žalobkyní spolupracovala mj. na projektu [anonymizováno], následně odkázala na vzájemnou e-mailovou komunikaci a uvedla, že žalobkyně považovala za neuhrazené plnění celkem [částka], navrhovala slevu 20 %, a za neuhrazenou částku pokládala celkem [částka]. Z výpisů z účtu žalované lze dohledat, že žalobkyni bylo uhrazeno celkem [částka] v návaznosti na tento projekt a tedy více, než žalobkyní požadovaná částka. V průběhu řízení dále argumentovala, že žalobkyně neunesla svá základní procesní břemena, a sice břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalobkyně dosud řádně netvrdí, natož aby prokazovala, že došlo k uzavření smlouvy o dílo, co bylo jejím konkrétním obsahem, a to zejména ve vztahu k plnění požadovaném žalobou. Zcela tedy absentují jednoznačná tvrzení o konkrétním předmětu díla, ujednání o ceně díla, případně dokončení a předání hotového díla. Za taková tvrzení nelze považovat skutečnosti uváděné žalobkyní, které jsou zcela neurčité a nekonkrétní, když vůbec neuvádí, jaké konkrétně specifikované práce měly být dohodnuty, jaká cena za jejich provedení měla být dohodnuta, případně další podmínky provádění díla. Konečně, žalobkyně ani neuvedla, jaké zcela konkrétní práce pro žalovanou fakticky provedla. Vzhledem k tomu, že spolupráce mezi účastníky měla probíhat delší dobu ([rok] – [rok]) je pak otázkou, zda mezi nimi mohlo dojít k uzavření smlouvy o dílo toliko jediné nebo zda se mělo jednat o vícero dílčích vztahů (viz judikatura). Pokud žalobkyně uvádí, že žalovaná byla povinna zaplatit cenu sestávající z vykonané práce v sazbě [částka] za každou hodinu a dále z tzv. externích nákladů, pak žalovaná argumentovala, že žalobkyně opět vůbec netvrdí, jakým konkrétním způsobem měla být cena díla v uváděné hodinové sazbě ujednána a co konkrétně měly obnášet tvrzené externí náklady a jakým způsobem mělo probíhat jejich vyúčtování. Žalobní tvrzení jsou v tomto směru zcela neurčitá a nekonkrétní. Za důležité ovšem žalovaná považuje tvrzení žalobkyně o tom, že dílo (opět bez bližší specifikace) bylo hotové v září [rok]. Sáma žalobkyně ve svém podání uvádí, že podle zavedené praxe mezi žalobkyní a žalovanou vznikl žalobkyni nárok na zaplacení ceny díla či její části teprve poté, co žalobkyně žalované cenu díla vyúčtovala a žalovaná toto vyúčtování odsouhlasila. Pokud tomu tak skutečně bylo, tak by ovšem žalobkyně musela prokázat, že žalované požadovanou částku, která je předmětem tohoto řízení, řádně vyúčtovala a především, že žalovaná takové vyúčtování odsouhlasila. Žalobkyně v listopadu [rok] žalované určité vyúčtování skutečně odeslala, nicméně sama k tomu uvedla, že žalovaná s tímto vyúčtováním nesouhlasila. Žalobkyně pak měla provést opravné vyúčtování, které žalovaná údajně odsouhlasila. S tímto tvrzením ovšem žalovaná nesouhlasí a takové skutečnosti neplynou ani z žádného z dosud předložených důkazů. Zásadní pochybnosti pak vzbuzuje celý proces fakturace a uplatnění požadované částky, kdy podle názoru žalované dochází i k postupné úpravě skutkových tvrzení žalobkyně. V původní žalobě totiž žalobkyně uvedla, že požadovaná částka ve výši [částka] představuje zbývající dluh z faktury [číslo] [rok] ze dne [datum], která byla splatná dne [datum]. Žalovaná měla podle žalobních tvrzení na tuto fakturu uhradit částku ve výši [částka] s tím, že zbytek fakturované částky má být právě předmětem žaloby. Z provedeného dokazování ovšem vyšlo najevo, že platba žalované ve výši [částka] byla realizována již dne [datum], a nemohlo se tedy jednat ani o částečnou platbu faktury [číslo] [rok] ze dne [datum], která v době realizace platby ani neexistovala. To žalobkyně vysvětlila tím, že platba ze dne [datum] byla platbou jiné faktury žalobce [číslo] [rok] ze dne [datum], která zněla na totožnou částku. Dále žalobkyně uvedla, že dne [datum] měla vystavit opravný daňový doklad [číslo] znějící na částku [částka], kterým měla být ponížena faktura [číslo] [rok] ze dne [datum] na částku [částka], tedy na částku požadovanou žalobou. Žalovaná tvrdila, že jí opravný daňový doklad ani nebyl žalovanému doručen. Dle žalované je podstatné to, že platba žalované ve výši [částka] z února [rok] v žádném případě nebyla částečným plněním dluhu požadovaného žalobou, když tato platba byla plněním na fakturu [číslo] [rok], tedy na úplně jinou fakturu, než ze které je dovozován předmětný žalobní nárok. Z tohoto důvodu pak ani nemohlo dojít k uznání dluhu částečným plněním a žalovaná trvala i na vznesené námitce promlčení.

4. Soud prvního stupně činil svá skutková zjištění v bodech 7 až 23 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato skutková zjištění odkazuje. Tato skutková zjištění shrnul v bodě 26. napadeného rozsudku takto: Žalobkyně na základě ústní dohody zajišťovala pro žalovanou jako producenta ozvučení filmu [anonymizováno] a to včetně cizojazyčných jazykových mutací. Svou práci žalobkyně vyúčtovala v položkách A až D, když tyto činily A) [částka], B) [částka], C) [částka], D) [částka], vše bez DPH, celkem [částka]. Pokud jde o možnou slevu, sdělila žalobkyně žalované, že stran externích nákladů být poskytnuta nemůže (položky B a C), stran položek A a D ([částka]) může být nabídnuta sleva na částku celkem [částka]. Žalobkyně následně vystavila žalované fakturu na částku [částka] plus DPH (položka B) a fakturu na částku [částka] plus DPH (položka C). Faktura na částku [částka] plus DPH byla ze strany žalované uhrazena dne [datum], faktura na částku [částka] plus DPH byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Co do zbytku (částka [částka] plus DPH, celkem [částka]), dne [datum] žalobkyně vystavila žalované fakturu 02 [rok] na částku [částka], která byla uhrazena dne [datum]. Dále pak dne [datum] vystavila žalované fakturu [číslo] [rok]„ za zajištění komplet zvukové produkce“ na částku [částka]. Dne [datum] byl vystaven opravný daňový doklad [číslo] k daňovému dokladu 27 [rok] z důvodu částečné fakturace 02/ [rok] a částka byla snížena o [částka]. Ve vzájemné e-mailové konverzaci jednatel žalované i společník žalované závazek vůči žalobkyni uznávají s tím, že z částky [částka] byla uhrazena jedna třetina ([částka]) a zbytek bude uhrazen v budoucnu po obdržení zisků ze zahraničních distribucí.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 629 odst. 1. § 639, § 2053 a 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a věc uzavřel následovně. Uvedl, že ze shora uvedeného zjištěného skutkového stavu vyplývá, že ke dni [datum] žalobkyně vyúčtovala žalované za práci na filmu [anonymizováno] položky A + D [částka] bez DPH, celkem [částka] s DPH (po poskytnuté slevě), položku B [částka] (s DPH [částka]), a položku C [částka] ([částka] s DPH). Položka B byla žalovanou uhrazena dne [datum], položka C byla uhrazena dne [datum]. Na část platby ve výši [částka] bez DPH ([částka] včetně DPH) žalobkyně dne [datum] vystavila žalované fakturu 02 [rok] na částku [částka], která byla uhrazena dne [datum]. Lze tak dospět k závěru, že žalovaná přímo na předmětnou pohledávku [částka] dne [datum] hradila částečnou platbu ve výši 1/3, tedy [částka]. Z předložené e-mailové komunikace jednatele žalobkyně a jednatele (bývalého) a společníka žalované na straně druhé lze jednoznačně usoudit, že žalovaná uznává dluh vůči žalobkyni ve výši [částka], který však hodlá hradit v budoucnu dle plateb ze zahraniční distribuce, když žalovaná výslovně uvádí, že na honorář žalobkyně již byla uhrazena jedna třetina a další platby budou uhrazeny v budoucnu z příjmů z distribuce filmu. Ačkoliv se v případě uznání dluhu ve vzájemné e-mailové konverzaci nejedená o písemné uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., žalovaná dluh uznala ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., když [datum] předmětnou pohledávku uhradila co do jedné třetiny, neboť současně lze z okolností usoudit, že žalovaná částečným plněním uznala i zbytek dluhu. Tyto okolnosti jsou dokládány především celou založenou e-mailovou komunikaci účastníků, ze které mj. vyplývá, že žalovaná v komunikaci dne [datum] mj. přímo uvádí, že„ (…) proto jsme souhlasili s tím, že tvůj honorář paušálně navýšíme a budeme ho doplácet v návaznosti na zisky ze zahraniční distribuce, kdy jsme již třetinu zaplatili a teď čekáme na další platby, které nám ale teprve dojdou“. Lze tedy jednoznačně dospět k závěru, že žalovaná uhradila 1/3 předmětné pohledávky a současně plněním uznala i zbytek dluhu, když výslovně uvádí, že již jednu třetinu uhradila a zbytek bude uhrazen v budoucnu. Soud prvního stupně dále konstatoval, že s ohledem na § 2053 o. z. se tedy má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá, přičemž v řízení nebyl prokázán opak. Žaloba byla podána dne [datum], k částečné platbě došlo dne [datum], nedošlo proto k promlčení pohledávky ve smyslu § 639 o. z. a tato námitka žalované důvodná není. Obranu žalované pak též neshledal důvodnou, když tato se omezila na tvrzení, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o dílo, hodinovou sazbu, předání díla, částečné uhrazení platby ve výši [částka], tedy v tom smyslu, v jakém soud prvního stupně žalobkyni poučoval ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nicméně soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně po doplnění tvrzení a označení důkazu prokázala, že žaloba byla podána důvodně, proto jí vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem a že dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým zjištěním a neposoudil věc správně ani po právní stránce. Své námitky konkretizovala následovně. Nejprve též uvedla, že soud prvního stupně flagrantním způsobem porušil zásadu rovnosti účastníků řízení, když přihlédl k podání žalobce [datum], které bylo učiněno až po koncentraci řízení, resp. uplynutí stanovené lhůty. Na jednání konaném dne [datum] bylo řízení koncentrováno, účastníkům bylo dáno poučení o koncentraci řízení a současně jim byla poskytnuta lhůta k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Ve stanovené lhůtě reagovala žalobkyně svým podáním ze dne [datum] a žalovaná podáním ze dne [datum]. Podání žalobkyně ze dne [datum] tedy bylo učiněno teprve po uplynutí soudem stanovené lhůty a po koncentraci řízení, a soud prvního stupně tedy ke skutečnostem v tomto podání uvedeným vůbec neměl ve smyslu ustanovení § 118 b) o. s. ř. přihlížet. Navíc podání žalobce ze dne [datum] bylo žalované doručeno krátkou cestou při jednání konaném dne [datum], na kterém bylo současně skončeno dokazování a předneseny závěrečné návrhy. Žalovaná tedy ani nedostala možnost jakýmkoliv způsobem na předmětné podání žalobce reagovat. Žalovaná trvala na tom, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Dle žalobkyně žalovaná dále netvrdila, natož aby prokázala uzavření ústní smlouvy o dílo. Nebylo tvrzeno ani prokázáno co bylo předmětem díla, jaké bylo ujednání o ceně, splatnost ceny, kdy bylo dílo dokončeno a předáno. Na tom nemůže ničeho změnit ani tvrzení žalobkyně, že se jednalo o dílo s předmětem obtížně identifikovaným. Vymezení předmětu díla jako provedení kompletní zvukové postprodukce k projektu, pak v žádném případě není řádným tvrzením o sjednaném předmětu díla. Dosavadní tvrzení žalobkyně jsou neurčitá a nekonkrétní, když vůbec není uvedeno, jaké práce měly být dohodnuty, jaká cena za jejich provedení měla být sjednána, případně další podmínky provádění díla. Žalobkyně by měla dále tvrdit a prokázat kdy a jakým způsobem byla cena v této podobě smluvními stranami ujednána. Obdobné pak platí i k části ceny díla, označené jako externí náklady, kdy by mělo být jednoznačně zřejmé, jakým způsobem vůbec má být tato část ceny díla určena a z čeho by se měla skládat. Žalobní tvrzení jsou v tomto směru zcela neurčitá a nekonkrétní. Žalobkyně by dále měl tvrdit a prokázat, jaké konkrétní činnosti pro žalovanou provedla a kdy a jakým způsobem předala hotové dílo žalované. To tedy i v návaznosti na jí předložené vyúčtování. Žalobkyně se však v tomto směru omezuje jen na tvrzení, že dílo bylo hotové v září [rok], kdy je údajně prostřednictvím cloudového uložiště zaslal k rukám žalované. Pokud žalobkyně argumentuje svým provedeným vyúčtováním, pak by v rámci tohoto řízení měl jednoznačným způsobem tvrdit a prokázat, co jednotlivé položky obsahují. Ve vztahu k účtované hodinové sazbě je tedy nutné řádně tvrdit a prokázat, jaké konkrétní činnosti byly v celkovém časovém rámci [anonymizováno] hodin provedeny a pokud jde o účtované externí náklady, pak by mělo být tvrzeno a prokázáno, co konkrétně tyto externí náklady obnáší. Tvrzeno k tomu není vůbec nic, natož aby bylo prokazováno. K otázce existence smlouvy o dílo a její realizace tedy žalobkyně nepředložila žádné listiny, svůj nárok dokládá pouze fakturací a svým vyúčtováním, což jsou ovšem listiny vytvořené jednostranně žalobkyní a samy o sobě nemohou prokázat vůbec nic. Žalobkyně navrhla výslech svědků, ale již neuvedla, k jakým konkrétním okolnostem by jednotlivé osoby měly být slyšeny. Uvedla pouze tolik, že se v zásadě má jednat o její realizační tým pro ozvučení, tj. osoby, které se jen stěží mohou vyjadřovat k otázce uzavření smlouvy o dílo a jejímu obsahu. [jméno] pak připustila, že podle zavedené praxe mezi žalobkyní a žalovanou vznikl nárok na zaplacení ceny díla či její části teprve poté, co žalobkyně žalované cenu díla vyúčtovala a žalovaná toto vyúčtování odsouhlasila. Neprokázala však, že by částku, která je předmětem tohoto řízení, řádně vyúčtovala a především, že žalovaná takové vyúčtování odsouhlasila. Z e-mailu žalobkyně ze dne [datum] je navíc zřejmé, že ani žalobkyně ještě v únoru [rok] neměla vyúčtování za finální, když v tomto e-mailu uvádí:„ …do té doby, než se vyjasní celková částka a doba splatnosti, nebudu pokračovat na žádné další činnosti…“

7. Dále žalovaná ve svém odvolání poukázala na rozpor spočívající v tom, že v žalobě bylo tvrzeno, že mezi žalobkyní a žalovanou měla být uzavřena smlouva o dílo se sjednanou cenou díla v celkové výši [částka] včetně DPH. Následně svoje tvrzení upravila tím způsobem, že mezi žalobkyní a žalovanou měla být uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem mělo být provedení ozvučení filmu na projektu„ [anonymizováno]“. Žalobkyně podle svého dalšího doplněného tvrzení dílo provedla a zaslala žalované kompletní vyúčtování, kdy celková cena díla měla činit [částka]. Pokud žalobkyně tvrdí, že celková cena díla ze smlouvy o dílo, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, měla činit [částka], soud prvního stupně dostatečně nepřihlédl k tvrzením žalované, že v rámci spolupráce na projektu„ [anonymizováno]“ uhradila na účet žalobce částku celkem ve výši [částka]. Žalovaná tedy žalobkyni uhradila částku o více než [částka] vyšší, než žalobkyně požaduje jako celkovou cenu díla a z tohoto pohledu tedy není žalované zřejmé, čeho se vlastně žalobkyně v tomto řízení domáhá. Žalovaná pak v žádném případě nesouhlasí se zásadním závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala. K uznání dluhu ze strany žalované v žádném případě nedošlo, a to ani výslovně, ani konkludentně. K výslovnému uznání dluhu nikdy nedošlo a nelze tak dovodit ani z předložené e-mailové konverzace, jak ve svém odůvodnění uvádí soud prvního stupně. Tato e-mailová komunikace jednak nesplňuje formální náležitosti pro uznání dluhu, když se nejedná o právní jednání písemné, a nelze z ní jednoznačným způsobem dovodit ani výši, natož titul údajně uznávaného dluhu. Pokud soud prvního stupně považoval za stěžejní e-mail ze dne [datum], pak je nutné zdůraznit, že tento e-mail odeslal žalobci společník žalovaného [jméno] [příjmení], který ovšem není a ani v rozhodné době nebyl statutárním orgánem žalované a nebyl tedy osobou oprávněnou žalované jakkoliv právně zavazovat ani za něj jednat. Žalovaná též nesouhlasila s tím, že by uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. K tomu argumentovala, že soud prvního stupně nedostatečně rozlišuje mezi plněním částečným a dílčím. Žalobkyně ve své žalobě původně tvrdila, že požadovaná částka ve výši [částka] představuje zbývající dluh z faktury [číslo] [rok] ze dne [datum], která byla splatná dne [datum]. Žalovaná měla podle tvrzení žalobkyně na tuto fakturu uhradit částku [částka] s tím, že zbytek fakturované částky má být právě předmětem žaloby. Z provedeného vykazování ovšem vyšlo najevo, že platba žalované ve výši [částka] byla realizována již dne [datum], a nemohlo se tedy v žádném případě jednat ani o částečnou platbu faktury [číslo] [rok] ze dne [datum], která v době realizace platby ani neexistovala. Z dokazování dále vyplynulo, že platba ve výši [částka] ze dne [datum] byla platbou jiné faktury žalobce [číslo] [rok] ze dne [datum], která zněla na totožnou částku. Dále měla žalobkyně údajně vystavit opravný daňový doklad [číslo] znějící na částku - [částka], kterým měla být ponížena faktura [číslo] [rok] ze dne [datum] na částku [částka]. Tento opravný daňový doklad nebyl žalované do dnešního dne ani doručen. Žalovaná konstatovala, že žalobkyni proplatila i fakturu [číslo] [rok] ze dne [datum], znějící na částku ve výši [částka], a fakturu č. [rok] ze dne [datum], znějící na částku ve výši [částka]. Z uvedeného plyne, že sama žalobkyně projevila jednoznačnou vůli rozdělit svůj požadavek na úhradu ceny díla do několika samostatných, dílčích a zřetelně oddělených plnění. Takto tedy byla v listopadu [rok] vyúčtována částka ve výši [částka], se splatností dne [datum], v prosinci [rok] částka ve výši [částka], se splatností dne [datum], v lednu [rok] částka ve výši [částka] se splatností dne [datum] a konečně v červnu [rok] částka ve výši [částka] se splatností dne [datum] (tato částka měla být následně ponížena dne [datum] na částku ve výši [částka]). Žalovaná pak odkázal na § 2054 odst. 2 o. z., dle kterého plní-li dlužník dluh z části, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. K tomu zmínila judikatura Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]) a uvedla, že toto zákonné ustanovení spojuje za stanovených předpokladů účinky uznání zbytku dluhu pouze s plněním částečným, nikoliv dílčím. Plnění částečné a plnění dílčí jsou dva zcela odlišné pojmy. O plnění částečné jde tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého závazku pouze část předmětu plnění, např. v případě peněžitého plnění (nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část), aniž by z dohody stran a správního předpisu nebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo. Takovou povahu nemá dílčí plnění, o něž se jedná v případě, kdy závazek je podle dohody stran, ze zákona nebo z rozhodnutí soudu rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají. Svou argumentaci uzavřela tak, že v daném případě, pokud by žalobkyně skutečně prokázala základ svého nároku, se mezi účastníky v žádném případě nemohlo jednat o plnění částečné, nýbrž o plnění dílčí. Jakékoliv dílčí plnění ze strany žalované ovšem nemohlo způsobit následky předvídané ustanovením § 2054 odst. 2 o. z. a žalovaná tudíž tímto způsobem nemohl uznat jakýkoliv dluh vůči žalobkyni. Trvala tedy na tom, že nebylo dostatečně tvrzeno a prokázáno, co bylo předmětem díla, kdy bylo předáno, žalobkyni byla navíc žalovanou plněna vyšší částka, než žalobou požadovala, žalovaná také setrvala na námitce promlčení. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované vyvracela vznesené námitky. Pokud jde o podání ze dne [datum], zde uvedla, že se jednalo pouze o shrnutí dosavadních tvrzení a důkazů, uvedených a označených již dříve. Pokud se jedná o další námitku žalované s tím, že žalobkyně neprokázala existenci uzavření smlouvy o dílo, ujednání o předmětu díla, ceně díla a její splatnosti a dále dokončení a předání hotového díla, označila tato tvrzení za účelová a uvedla, že žalovaná sama žádná skutková tvrzení nečinila, neuvedla, že by dílo nebylo předáno, že na dílo nehradila apod. Poukázal na to, že soudem prvního stupně byl k důkazu proveden printscreenem titulků z filmu [anonymizováno], ze kterých je zřejmé, že zvukovou postprodukci k filmu provedla právě žalobkyně. Dále pak žalobkyně odkázala na odpověď k předžalobní výzvě žalované ze dne [datum], kde žalovaná mimo jiné uvedla„ Považujeme za nesporné, že jsme s panem [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba] v minulosti spolupracovali a to rovněž na projektu pod názvem„ [anonymizováno]“ Pokud se jedná o cenu díla, tato sestávala z několika položek, konkrétně honoráře žalobkyně a externích nákladů, jež žalobkyně vynaložila na zhotovení díla. Žalovaná se však dožadovala slevy, kdy celkovou částku považovala za vysokou. V reakci na to, pak žalobkyně poskytla žalované slevu v částce [částka]. Na to žalobkyně začala plnit na jednotlivé nároky, konkrétně pak 1. Žalovaná uhradila žalobkyni nejprve dne [datum] přesně částku odpovídající položce B předmětného vyúčtování. 2. Položky A, D v dlužné částce [částka] + DPH pak byly částečně uhrazeny dne [datum], a to v částce [částka] + DPH, tedy přesně ve výši jedné třetiny souhrnu těchto položek v rámci vyúčtování. 3. Žalovaná uhradila žalobkyni následně dne [datum] přesně částku odpovídající položce C předmětného vyúčtování. Ve spojení se-mailovou komunikací předloženou k důkazu žalobkyní, zejména výrokem žalované ze dne [datum]„ tvůj honorář paušálně navýšíme a budeme ho doplácet v návaznosti na zisky ze zahraniční distribuce, kdy jsme již třetinu zaplatili“ je pak zcela zřejmé, že se účastníci na ceně dohodli, kdy po požadované slevě z ceny díla v částce [částka], žalovaná návrh konečné ceny díla akceptovala a začala postupně plnit. Pokud se jedná o sjednání předmětu díla, žalobkyně tedy provedla dílo, toto žalované předala a žalovaná začala dílčím způsobem na závazek žalobkyně plnit, přičemž ji dne [datum] sdělila, že její honorář již doposud uhradila z 1/3, je pak zřejmé, že předané dílo odpovídalo ujednání stran a bylo splněno. Žalovaná dosud žalobkyni nevytkla žádné vady díla, tedy předané dílo (hotová postprodukce k filmu [anonymizováno]) odpovídá množství, jakosti a provedení ujednaným stranami. Pokud se jedná o námitku neoprávněně jednající osoby pana [jméno] [příjmení], k tomu žalobkyně uvedla že, dle příslušných ustanovení občanského zákoníku právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku. Omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby má účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo. Překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil. Dále pak jednala-li jako zástupce osoba nezpůsobilá v příslušné záležitosti sama právně jednat, nelze se toho dovolat vůči tomu, kdo o této skutečnosti nevěděl ani nemohl vědět. Vzhledem k tomu, že pan [příjmení] v rámci běžné obchodní praxe vůči žalobkyni v běžném obchodním styku jednal jménem žalované, a to zcela každodenně, nelze se nyní dovolávat neplatnosti takového jednání ze strany žalované, kdy v daném případě se žalovaná dovolává vlastní nepoctivosti. Žalovaná nikdy nevyjádřila nesouhlas s údajným překročením zástupčího oprávnění panem [příjmení]. Pokud jde o nedostatek formy uznání dluhu, k tomu žalobkyně uvedla, že k uznání dluhu došlo částečným plněním dle § 2054 odst. 2 o. z., a nikoliv dle § 2053 o. z., kde se vyžaduje písemná forma. Žalovaná pak účelově tvrdí, že jí opravný daňový doklad nebyl doručen, kdy tento byl žalované zaslán dne [datum], což žalobkyně prokázala a tvrzení žalované jsou účelová. Žalobkyně opětovně poukázala na e-mailovou zprávu [jméno] [příjmení], ze dne [datum], kde mimo jiné uvedl„ V současné chvíli čekám každým dnem platbu za [anonymizováno] na základě čtvrtletního vyúčtování. Mohl bych poslat 40-50tisíc. Zároveň se dozvím výsledky distribuce v [spisová značka] - po té ti zavolám a budu ti moct sdělit jakou zásadnější platbu v nejbližší době/týdnu/ budu moct provést“ a dále z téhož dne„ Pokud se nám podaří dofinalizovat [anonymizována dvě slova] na čemž intenzivně děláme – dostanu další peníze od investor a doplatím to celé.“ Dodala ještě, že daňový doklad je pouze účetním dokladem podle daňových předpisů a v rovině občanského práva hmotného nehraje na oprávněnost či neoprávněnost nároku žalobkyně za žalovaným takový účetní doklad žádnou roli. Pokud se jedná o námitku dílčího plnění a nikoliv částečného plnění, k tomu uvedla, že toto tvrzení bylo učiněno až po koncentraci řízení, kdy takové tvrzení mohla žalovaná uplatnit kdykoliv během soudního řízení, neboť žalobkyně od počátku tvrdí, že došlo k uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. V souvislosti s tím pak žalobkyně poukázala na § 205a, písm. f) ve spojení s § 213 odst. 5 občanského soudního řádu, jež stanoví, že odvolací soud při zjišťování skutkového stavu nepřihlíží ke skutečnostem a důkazům, které nenastaly po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud se tedy jedná o nově tvrzené skutečnosti žalovanou stran údajného dílčího plnění v odvolacím řízení, pak se žalobkyně domnívá, že nehledě na irelevanci těchto nově tvrzených skutečností, jak rozebere níže, by pak odvolací soud neměl přihlížet ke shora uvedeným tvrzením resp. skutečnostem, neboť žalovaná mohla tyto uvádět kdykoliv během řízení. Nehledě na nepřípustnou novotu takových tvrzení však žalobkyně uvádí následující: Plnění v daném případě bylo jednoznačně částečné, neboť se jednalo o jedno celé dílo (zvuková postprodukce k filmu), jež nelze jakkoliv rozdělit na dílčí části. Jedná se o celistvé autorské dílo. Žalobkyně pro žalovaného zhotovila dílo, přičemž žalovanou jakkoliv nezajímalo, jak, kde a s jakými náklady jej žalobkyně zhotoví apod. Zaslané vyúčtování obsahovalo celkovou cenu díla, jež byla zařazena do jednotlivých kapitol nákladů na její vynaložení toliko učiněné pro přehlednost žalované, aby věděla, kolik činily náklady žalobkyně na jeho zhotovení a kolik činí honorář žalobkyně za provedené dílo. Logikou žalované by pak cena díla či kupní cena zboží v běžném obchodním styku, jež sestávají z nákladu podnikatele a jeho zisku, představovala dva samostatné nároky. Objednatel či kupující v rámci běžného obchodního styku nemá ani nárok na sdělení, kolik činí zisk podnikatele, který jim zboží či službu dodal. V rámci přátelských vztahů však žalobkyně tyto informace žalované bez právního nároku poskytla. Pokud však žalovaná tvrdí, že se jednalo o plnění dílčí a nikoliv částečné, bylo by na ni, aby toto své tvrzení prokázala. Nad to však žalobkyně uvedla, že § 623 o. z. pak při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Pokud by se tedy mělo jednat o dílčí plnění, promlčecí doba by pak běžela u každého dílčího závazku zvlášť, což by opětně vedlo ke skutečnosti, že dluh promlčený není. S ohledem na shora uvedené, pak žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání žalované není důvodné.

10. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v míře dostatečné pro jeho rozhodnutí, odvolací soud ze zjištění soudu prvního stupně vychází. Takto zjištěný skutkový stav i správně právně posoudil.

11. Podle § 430 odst. 1 o. z. pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází.

12. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

13. Podle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

14. K odvolacím námitkám odvolací soud uvádí následující skutečnosti. Pokud bylo zmiňováno procesní pochybení soudu prvního stupně, který tím, že vycházel z podání ze dne [datum], měl jednat v rozporu se zásadou koncentrace řízení, když skutečnosti uvedené v tomto podání žalobkyně tvrdila až po lhůtě poskytnuté soudem prvního stupně k doplnění tvrzení a důkazů, tuto námitku neshledává odvolací soud důvodnou, neboť podání ze dne [datum] dle svého obsahu jen shrnovalo dosavadní argumentaci žalobkyně a neobsahovalo žádná nová tvrzení ani důkazní návrhy. Soud prvního stupně tak nijak nepochybil, pokud z tohoto podání vycházel. Seznámení žalované s tímto podáním až průběhu jednání sice nebylo ideální, ale nemohlo mít vliv na její možnost hájit svá práva, a to právě z toho důvodu, že to podání bylo již jen shrnutím dříve řečeného.

15. Pokud pak jde o procesní námitku žalobkyně v rámci vyjádření k odvolání, že argumentace k otázce dílčího či částečného plnění byla vznesena až po koncentraci řízení v rámci řízení odvolacího, zde jde dle názoru odvolacího soudu opět o otázku právního posouzení na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, případné uplynutí koncentrační lhůty tak zde také není rozhodné.

16. Rozhodnutí soudu prvního stupně je postaveno na závěru o tom, že žalovaná akceptovala cenu vyúčtovanou žalobkyní za prováděnou zvukovou postprodukci včetně cizojazyčných jazykových mutací na filmu [anonymizováno], a to tuto cenu: pod položkou A + D [částka] bez DPH, celkem [částka] s DPH (po poskytnuté slevě), položku B [částka] (s DPH [částka]), a položku C [částka] ([částka] s DPH). Položka B byla žalovanou uhrazena dne [datum], položka C byla uhrazena dne [datum]. Na část platby ve výši [částka] bez DPH ([částka] včetně DPH) žalobkyně dne [datum] vystavila žalované fakturu 02 [rok] na částku [částka], která byla uhrazena dne [datum]. Na základě provedených úhrad a e-mailové korespondence soud prvního stupně dovodil, že takto stanovenou cenu žalovaná akceptovala, neboť položky B a C vyúčtování uhradila, byť tedy položku C opožděně, u položek A + D akceptovala cenu po slevě tím, že z částky [částka], uhradila dne [datum] částku [částka], tedy jednu třetinu, a touto částečnou úhradou tento závazek uznala dle § 2054 odst. 2 o. z.

17. Odvolací soud souhlasí s tím, že tento závěr mohl soud prvního stupně učinit i za stávajících žalobních tvrzení a provedených důkazů, tedy za skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Nebylo nutné žalobní tvrzení doplňovat, jak by bylo třeba, kdyby k platbě částky [částka] v únoru [rok] nedošlo a muselo být přesně zjišťováno, co konkrétně, ohledně rozsahu díla, stanovení ceny, předání díla, případně splatnosti ceny bylo mezi stranami ujednáno. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou nepochybně existoval, byť byl neformální, odvíjel se od ústní dohody, a spolupráce vycházela z přátelských vztahů mezi jednateli, resp. mezi jednatelem žalobkyně a bývalým jednatelem a společníkem žalované, který však byl jednatelem v době započetí spolupráce stran na tomto projektu v roce [rok], a tato spolupráce navazovala na předchozí spolupráci za shodných podmínek na jiném projektu. Zde lze souhlasit s argumentací žalobkyně, že právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku. Vzhledem k tomu, že bývalý jednatel žalované, pan [příjmení], v rámci běžné obchodní praxe s žalobkyní za žalovanou jednal, nelze se nyní dovolávat neplatnosti takového jednání ze strany žalované. Žalovaná současně nikdy nevyjádřila nesouhlas s údajným překročením zástupčího oprávnění panem [příjmení]. Žalobkyně a žalovaná tímto neformálním způsobem spolupracovaly i v minulosti, proto se odvolací soud v této otázce přiklání k argumentaci žalobkyně. Provedení díla pak vyplývá mimo jiné ze závěrečných titulků projektu [anonymizováno], kde je uvedeno, že zvukovou postprodukci zajišťovala [právnická osoba], zvukař [jméno] [příjmení]. Z e-mailové komunikace žalobkyně a žalované od konce roku [rok] není opět zřejmé, že by žalovaná kvalitu díla rozporovala, případně, že by odmítala zaplatit např. s argumentací, že již za tento projekt bylo zaplaceno dříve. To uvádí odvolací soud k argumentaci žalované, že není již třeba ničeho doplácet, neboť na projekt [anonymizováno] bylo ze strany žalované zaplaceno žalobkyni již cca [částka] včetně částky [částka] v únoru [rok] a částky [částka] [datum]. Takto však žalovaná po vystavení faktur neargumentovala. Naopak z e-mailu ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná sděluje, že třetinu (což odpovídá částce [částka] z částky [částka]) již zaplatili a dále zaplatí v návaznosti za zisky ze zahraniční distribuce. Skutečnost, že by měl být zaplacen doplatek ve výši [částka], vyplývá i z e-mailu ze dne [datum], kdy je žalobkyni nabízena možnost doplatku [částka] v zásadě ihned a později [částka] (vše viz bod 19 a 20 napadeného rozsudku). Žalovaná tedy nijak nerozporovala, že by částka [částka] měla být ještě uhrazena. Je sice třeba přisvědčit žalované, že původní formulace žaloby se mohla zdát ve světle dále doplněných tvrzení poněkud matoucí, žalobkyně však správně argumentuje, že faktury jsou jen účetními položkami a zcela nevypovídají o tom, jaká byla mezi stranami ujednání. Není jimi tedy vyloučeno a naopak provedenými důkazy bylo prokázáno, že částka [částka] měla být zaplacena za finální fázi práce žalované na postprodukci (položky A + D), vedle plateb za práci externích firem (položky B, C), přičemž položky A až D byly v rámci vzájemné komunikace stran stanoveny žalobkyní současně, a to v listopadu [rok], jen u položek A a D byla následně poskytována sleva dojednaná v prosinci [rok]. Vzhledem k tomu, že vyúčtování za položky A až D bylo provedeno společně, byť byly následně vystaveny čtyři, resp. i s opravnou pět faktur na položky B, C, část A + D, doplatek A + D a oprava doplatku A + D, a toto vyúčtování nebylo v té době ani v následujících letech ze strany žalované zpochybňováno v tom smyslu, že by snad za něj již mělo být zaplaceno v rámci nějaké předchozí spolupráce, pohlíží na toto vyúčtování odvolací soud v jeho součtu jako na celkovou částku požadovanou za finální fázi spolupráce. Pokud tedy [datum] byla vystavena faktura na [částka] bez DPH, kterou žalovaná sice po urgenci (e-mail ze dne [datum]), nicméně obratem po ní dne [datum] uhradila, je možné dovodit, jak činí soud prvního stupně, že tím uznala celou částku [částka] za položky A + D po slevě, kdy zbývající částka [částka] byla vyúčtována fakturou [číslo] [rok] ze dne [datum] chybně na částku [částka], následně opravená opravnou fakturou ze dne [datum] (- [částka]). Vzhledem k tomu, že součet položek A až D po slevě měl činit částku požadovanou žalobkyní za postprodukci na projektu [anonymizováno], o této celkové ceně nebylo v rámci e-mailové korespondence hovořeno jako o dílčí ceně, přiklání se i odvolací soud k závěru, že plnění částky [částka] je třeba považovat za částečné plnění, se kterým je třeba spojit uznání dluhu. Uznáním dluhu pak dochází k prodloužení promlčecí lhůty dle § 639 o. z. Nárok žalobce tak nemůže být promlčen.

18. Z uvedených důvodů odvolací soud shledal napadený rozsudek věcně správným, proto jej postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni náhradu za zastoupení advokátem, a to mimosmluvní odměnou advokáta za 2 úkony právní služby ve výši [částka] za úkon, za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), a 2 režijními paušálem po [částka] (§ 13 odst. 4 a. t.). Mimosmluvní odměna je zvýšena o 21 % DPH. Celková výše nákladů řízení činí [částka] a odvolací soud uložil žalované povinnost zaplatit tuto náhradu nákladů řízení v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).