o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 164/2021-32,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zdržení se protiprávního jednání spočívajícího ve snižování kapitálové hodnoty pojištění sjednaného na základě smlouvy životního pojištění Profi Invest [číslo] uzavřené mezi žalovanou a žalobcem dne [datum], a to o rizikové pojistné a o počáteční správní a inkasní náklady (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém žalobce opřel své žalobní žádání o tvrzení, že pokud jde o pojistnou smlouvu životního pojištění PROFI Invest [číslo] (dále jen„ Pojistná smlouva“) nesouhlasí s tím, aby žalovaná na základě této smlouvy snižovala kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové a správní náklady a o inkasní náklady uvedené v doplňkových pojistných podmínkách označených jako ZP-DP-DIM [číslo] (dále jen„ DPP“). Jinými slovy žalobce požadoval, aby z původního pojistného, které při sjednání smlouvy činilo pololetně [částka] a bylo postupně navyšováno o inflaci, nebyly strhávány částky na rizikové pojištění, správní náklady a inkasní náklady, a o to snižována kapitálová hodnota takto placené částky pojistného, neboť nemohla být v celém rozsahu investována. Výše částek strhávaných na rizikové a správní náklady a o inkasní náklady navíc nebyla sjednána a její určení bylo neurčité a tedy neplatné dle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

3. Soud prvního stupně zjistil, že mezi stranami sporu byla uzavřena Pojistná smlouva dne [datum]. Žalobce jako pojistník a žalovaná jako pojistitel sjednali pojištění žalobce pro případ smrti nebo dožití s pojistnou částkou [částka], s pololetním pojistným ve výši [částka]. Žalobce v Pojistné smlouvě výslovně prohlásil, že při jejím uzavření převzal všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění ve verzi ŽP-VPP-DIM [číslo] (dále jen“ VPP”) a DPP pro sjednané pojištění a byl s nimi seznámen. Dle bodu 1 čl. 1 DPP pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Dle bodu 1 čl. 1 DPP rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Dle bodu 3 čl. 3 DPP pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Dle bodu 3 čl. 3 DPP pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Dále uvedl, že není pravdou, že z Pojistné smlouvy vyplývá povinnost žalované 100 % běžného pojistného alokovat do žalobcem určeného dynamického fondu fondů„ ČP Invest“. Z VPP a DPP vyplývá způsob nakládání s každou jednotlivou platbou pojistného. Uhrazené pojistné se rozděluje v souladu s bodem 2 čl. 2 až 2.7 DPP na dvě části, a to na (i) část pojistného určenou k pokrytí životního pojištění včetně nákladů a (ii) část pojistného určenou k investování. Dohodnou-li se na tom smluvní strany v předmětné pojistné smlouvě, rozdělí se pojistné i do další (fakticky tedy třetí) části, do níž bude alokována část pojistného za doplňková pojištění (příkladem může být sjednání úrazového pojištění aj.). Co do konkrétního procesu alokace pojistného, nejprve se z daného uhrazeného pojistného oddělí část určená k pokrytí životního pojištění včetně nákladů, jež se v souladu s bodem 2 čl. 2 DPP připíše do tzv. kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou (dále též jako "KH (TÚM)“)). Z KH (TÚM) pak se dle bodu 1 čl. 1 a 1.7 DPP a bodu 3 čl. 3 a 3.2 DPP strhávají srážky za jednotlivá Pojistnou smlouvou sjednaná životní pojištění, správní náklady, inkasní náklady a splátky počátečních nákladů. Počáteční náklady jsou do výše pojistného rozloženy rovnoměrně po celou sjednanou dobu pojištění, tedy jsou hrazeny průběžně po celou pojistnou dobu. Dojde-li k ukončení pojistné smlouvy před uplynutím sjednané pojistné doby, stává se část počátečních nákladů, která doposud nebyla splacena, splatnou, načež je odečtena z kapitálové hodnoty pojištění. Pojistné za životní pojištění je v této kapitálové hodnotě v souladu s bodem 2 čl. 2 DPP zhodnocováno technickou úrokovou mírou ve výši 2 %, která se po dobu trvání pojištění nemění. Ze zbývající výše uhrazeného pojistného se vyčlení část pojistného určená k investování, jež představuje tzv. kapitálovou hodnotu negarantovanou (srov. bod 2 čl. 2 DPP), jejíž výše je rovna pojistnému sníženému o část, která je určena k pokrytí životního pojištění včetně nákladů, tj. KH (TÚM), a dále případně o část pojistného za doplňková pojištění. Podstata části pojistného určené k investování tkví v tom, že se následně zhodnocuje nákupem podílových jednotek fondů, které byly zvoleny v rámci alokačního poměru. Soud prvního stupně dále uvedl, že zástupci účastníků učinili nesporným, že byla uzavřena pojistná smlouva, jejíž součástí byly VPP a DPP ve shora citovaných zněních. Předžalobní výzva byla žalované doručena dne [datum].

4. Po právní stránce soud prvního stupně vyhodnotil žalobu jako zápůrčí (negatorní). Pokud jde o definici tohoto typu žaloby, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1485/2005. Uvedl, že nejtypičtější zápůrčí (negatorní) žalobou je právě žaloba na zdržení se zásahu do vlastnického práva (§ 1042 zák. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Obecně lze žalovat pouze splnění povinnosti zdržet se nějakého jednání, které vyplývá z právního předpisu či ze smlouvy. Chybí-li však hmotněprávní základ žaloby, tedy chybí-li povinnost (např. nezasahovat do autorského díla, zdržet se protiprávního jednání ve věci ochrany práv spotřebitelů), nelze zápůrčí žalobu využít. V poměrech projednávané věci pak uvedl, že žalobcem žalovaná povinnost zdržet se strhávání nákladů a rizikového pojistného nikde stanovena není (ani ve smlouvě ani v právním předpise), a proto se jí nelze zápůrčí žalobou domáhat. Proto žalobu zamítl. Uvedl také, že předmětná žaloba není žalobou určovací, a dále uvedl, že předmětnou Pojistnou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro absenci určitého a konkrétního smluvního ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění pro případ smrti, když jeho výši nelze zjistit, a to ani výkladem, z žádného smluvního ujednání ať již v předmětné Pojistné smlouvě či jejích doplňkových, resp. zvláštních pojistných podmínkách, a to ani odkazem na blíže neurčené technické zásady pojistitele. Toto smluvní ujednání o výši rizikového pojistného přitom soud prvního stupně považuje za neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy ve smyslu § 41 obč. zák., neboť o ujednání o rizikovém pojistném, jehož určitá a konkrétní definice však chybí, je opřena celá předmětná Pojistná smlouva (§ 2 zákona o pojistné smlouvy), přičemž neplatnost ujednání o rizikovém pojistném pro případ smrti působí neplatnost ujednání o rizikovém pojištění pro případ smrti jako takovém a tedy i neplatnost i celé Pojistné smlouvy, neboť neurčitost a neplatnost tohoto ujednání má za následek, že nedošlo k platnému sjednání životního pojištění. Přitom samotný závěr o neplatnosti ujednání o rizikovém pojistném postačuje pro závěr o neplatnosti Pojistné smlouvy jako celku. Ze shodných důvodů považoval za absolutně neplatné pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák., § 41 obč. zák.) rovněž ujednání o výši odkupného a o počátečních a správních nákladech. Absolutní neplatnost smlouvy soud zkoumá z úřední povinnosti. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, nesprávné právní posouzení, neboť pokud soud prvního stupně vyhodnotil pojistnou smlouvu jako neplatnou, měl žalobu zamítnout pro neplatnost pojistné smlouvy, neboť k té musí přihlížet z úřední povinnosti. Nicméně žalobce má za to, že Pojistná smlouva není neplatná jako celek. Dále argumentoval, že soud prvního stupně pochybil, když nepoučil žalobce dle § 118a o. s. ř. Dále provedl obsáhlou úvahu na téma, že žalovaná udržuje právně nestabilní řešení k újmě klientů za účelem vlastního prospěchu. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání nejprve uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce dne [datum] podal žádost o ukončení pojištění s výplatou odkupného, jeho žádosti bylo vyhověno, o čemž byl informován dopisem nazvaným„ sdělení o zániku pojištění s výplatou odkupného“ ze dne [datum], současně byl informován o výši odkupného, způsobu jeho vyčíslení a jeho úhradě na bankovní účet, nemůže být žalobce se svou žalobou úspěšný již jen proto, že pojistná smlouva zanikla. Odvolání bylo podáno až po vypovězení pojistné smlouvy, přesto tyto skutečnosti v odvolání nijak nereflektuje. Žalobce tak zjevně nemá zájem na zápůrčí žalobě a jeho zájmem je deklarace neplatnosti Pojistné smlouvy. K samotné odpůrčí žalobě pak uvedl, že z Pojistné smlouvy ani ze zákona o pojistné smlouvě ani ze současného občanského zákoníku nevyplývá, že by se pojistník mohl domáhat zdržení se jakékoliv činnosti v rámci trvání smluvního vztahu, posouzení provedené soudem prvního stupně proto považovala za správné, neboť pro zápůrčí žalobu zde není žádný hmotněprávní základ. Žalovaná nesouhlasila se závěrem o neplatnosti pojistné smlouvy. Také argumentovala, že nebyly naplněny podmínky pro postup dle § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť věc bylo možné posoudit na základě dosud vylíčených skutečností. Jednání žalobce, resp. jeho právního zástupce, tak považovala za účelové, což rozvedla v bodech 22 až 25 vyjádření. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením soudu prvního stupně, resp. s oběma důvody, pro které soud prvního stupně žalobu zamítl, z nichž každý by obstál i samostatně, a na odůvodnění soudu prvního stupně plně odkazuje. K námitce žalobce pak jen dodává, že při věcně správném rozhodnutí nemůže být skutečnost, že soud prvního stupně neshledal důvody pro vyhovění zápůrčí žalobě a jen obiter dictum vyslovil i závěr o neplatnosti celé pojistné smlouvy, byť se skutečně měl primárně zabývat otázkou platnosti smlouvy, důvodem pro zrušení rozsudku. V řízení navíc nedošlo ani k jiným vadám, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a napadený rozsudek je srozumitelný a zcela přezkoumatelný.

9. S ohledem na tvrzení žalované ve vyjádření k odvolání, a to, že žalobce dne [datum] podal žádost o ukončení pojištění s výplatou odkupného, jeho žádosti bylo vyhověno, o čemž byl informován dopisem nazvaným„ sdělení o zániku pojištění s výplatou odkupného“ ze dne [datum], současně byl informován o výši odkupného, způsobu jeho vyčíslení a jeho úhradě na bankovní účet, provedl odvolací soud v souladu s § 213 odst. 4 a 5 důkaz těmito listinami, a to žádostí o ukončení pojištění k pojistné smlouvě [číslo] ze dne [datum] a sdělením o zániku pojištění ze dne [datum], které skutečnosti uváděné ve vyjádření prokazují. Ještě přede dnem rozhodování odvolacího soudu tedy již předmětná pojistná smlouva, k níž se vázala zápůrčí žaloba, zanikla, a to pro případ, že by závěr soudu o její neplatnosti nebyl správný.

10. Vzhledem k tomu, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 o. s. ř.), přičemž z doplněného dokazování je zřejmé, že v době rozhodování odvolacího soudu pojistná smlouva neexistovala, nemůže být již pouze z toho důvodu, bez ohledu na další argumentaci stran, žalobě vyhověno. Je proto bezpředmětné, aby se odvolací soud dále podrobněji zabýval námitkami žalobce obsaženými v odvolání, na kterém žalobce, bez ohledu na výše řečené, stále trval.

11. Z tohoto důvodu odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž procesně úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka] sestávající z mimosmluvní odměny advokáta za 2 úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu ve výši [částka] (§ 6 odst. 1, 7 bod 5, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu), 2 x paušální náhrada hotových po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a vše zvýšeno o 21 % DPH, kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

13. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).