o náhradu újmy na zdraví

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 196 963 Kč spolu s náklady na opatření znaleckého posudku ve výši 8 500 Kč a 15% úrokem z prodlení z částky 196 963 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení (výrok I); ve zbylém rozsahu jeho žalobní požadavek ve výši 16 534 Kč zamítl (výrok II). Ve vztahu k žalobkyni b) uložil žalované povinnost plnit částku 853 369 Kč spolu s náklady na opatření znaleckého posudku ve výši 8 500 Kč a 15% úrokem z prodlení z částky 853 369 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení (výrok III) a co do částky 21 927 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení od 1. 10. 2022 do zaplacení žalobu zamítl (výrok IV). Žalovanou dále zavázal k povinnosti uhradit na nákladech řízení žalobci 95 612,62 Kč (výrok V), žalobkyni 118 980,14 Kč (výrok VI) a České republice částky 19 652 Kč (výrok VII) a 10 504 Kč (výrok VIII ve znění opravného usnesení ze dne 9. 4. 2025, č. j. 10 C 14/2023-340).

2. Rozhodl tak o nárocích žalobců na doplatek plnění z garančního fondu z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále rovněž jako ZSU), nastalého v důsledku dopravní nehody zaviněné neznámým pachatelem (nezjištěnou osobou, řidičem motorového vozidla), při které oba utrpěli zdravotní újmu s trvalými následky. Žalobce požadoval zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 213 497 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 196 963 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení a žalobkyně nárokovala náhradu tohoto typu nemajetkové újmy ve výši 875 296 Kč s 15% úrokem z prodlení od 1. 10. 2022 do zaplacení. Každý z nich si rovněž nárokoval částku 8 500 Kč, kterou oba vynaložili na opatření znaleckého posudku. Součástí žalobního žádání byl rovněž jejich společný požadavek na zaplacení 220 914 Kč s příslušenstvím jako náhrady hmotné škody na jejich vozidle (tříkolce [podezřelý výraz]), o kterém soud v tomto řízení nerozhodoval, když tento nárok usnesením ze dne 11. 3. 2025 vyloučil k samostatnému řízení.

3. Mezi účastníky nepanovaly neshody o průběhu předmětné nehody (nesporné skutečnosti) ani o povinnosti žalované předmětnou újmu nahradit z titulu plnění z garančního fondu pro případ způsobení nehody z provozu nezjištěnou osobou. Důvodem jejich sporu byl nesoulad ohledně oprávněnosti nároku na ZSU, když žalovaná zejména namítala, že zdravotní potíže žalobců nejsou v plném rozsahu v příčinné souvislosti s dopravní nehodou z [datum]. U žalobce část obtíží vyplývá z [diagnóza], především pak tvrdil, že žalobci vyčerpali všechny možnosti léčby: u žalobce bylo operační řešení problémů s ramenem zvažováno a nebylo provedeno s ohledem na nadváhu žalobce. U žalobkyně pak kvůli nesouhlasu žalobkyně, popř. z důvodu zanedbání péče ze strany ošetřujícího lékaře, nebyla provedena rekonstrukční operace [diagnóza], a nebyly využity ani možnosti rehabilitace. Žalobkyně také neabsolvovala dlouhodobější psychologickou či psychiatrickou léčbu psychických obtíží. Žalovaná rovněž uplatnila námitku promlčení ohledně části žalobcova nároku, kterou poprvé uplatnil až rozšířením žaloby z 11. 3. 2025.

4. Prvostupňový soud se proto při zjišťování rozhodného skutkového stavu zaměřil na zjištění rozsahu poškození zdraví žalobců, která utrpěli v důsledku dopravní nehody, o průběhu jejich léčby a zejména existenci zdravotních obtíží, které přerostly v trvalý následek, bránící jim v lepší budoucnosti.

5. Vyšel ze zjištění popsaných v odstavcích 12 až 46 jeho odůvodnění, která není třeba z důvodu stručnosti opakovat a lze na ně plně odkázat, přičemž svůj závěr o skutkovém stavu shrnul v odstavci 50 odůvodnění tak, že žalobci byli zraněni při dopravní nehodě [datum] způsobené neznámým řidičem. U žalobce bylo po této nehodě diagnostikováno [diagnóza], u žalobkyně [diagnóza]. U obou se posléze rozvinula [diagnóza], u žalobkyně i [diagnóza] a [diagnóza]. I po proběhlém léčení a ustálení zdravotního stavu obou žalobců, ke kterému došlo v roce 2021, přetrvávají u nich trvalé zdravotní následky, když oba trpí omezením hybnosti a bolestivostí ramene, žalobkyni omezují rovněž projevy přetrvávající [diagnóza]. Uvedené trvalé zdravotní následky omezují žalobce v jednotlivých životních aktivitách v rozsahu 1,73 % oproti běžnému stavu, žalobkyně je pak omezena oproti stavu před nehodou o 5,99 %.

6. Uvedená zjištění hodnotil dle § 6 odst. 2 písm. a), § 9, § 24 odst. 2 písm. a), odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 3. 2024, věty před středníkem, a § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.).

7. Dospěl k závěru, že v důsledku dopravní nehody vznikla žalobcům újma v podobě ztížení společenského uplatnění, kterou je povinna podle § 24 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nahradit žalovaná. Tato újma ani zčásti nevznikla vlastním zaviněním žalobců, kteří v průběhu své léčby dodržovali veškerá lékařská doporučení. Výše popsaná omezení spočívající v omezení hybnosti a bolestivosti levého ramene v případě žalobce a v omezení hybnosti a bolestivostí pravého ramene a [diagnóza] v případě žalobkyně byla vyvolána dopravní nehodou z roku 2020, když s předchozími zdravotními obtížemi žalobců (jejich obezitou a u žalobce s poškozením páteře po pracovním úrazu roku 2003 a [diagnóza]) nesouvisí.

8. Nedůvodnou tak shledal námitku žalované, že její odpovědnost není dána za situace, kdy žalobci nevyčerpali všechny možnosti léčby, a neodpovídá tak za následky zapříčiněné jejich neochotou, nezájmem o řádnou péči, způsobující přetržení příčinné souvislosti, když vztah příčiny a následku byl přerušen vědomým odmítnutím léčby. Konstatoval, že tato výhrada není s ohledem na skutková zjištění učiněná v tomto řízení namístě, když žalobkyni rekonstrukční operaci [diagnóza] ošetřující ortoped nenabídl a v současné době ji již z důvodu [diagnóza] nelze úspěšně provést. Ze stejného důvodu, tedy pro absenci doporučení, pak nelze vinit ani žalobce z neabsolvování artroskopické operace ramene.

9. Rovněž odmítl obranné tvrzení žalované, že žalobkyně neabsolvovala dlouhodobější psychologickou či psychiatrickou péči a tím si spoluzavinila své trvalé následky v psychické rovině ([diagnóza]). Konstatoval, že za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně následovala veškerá psychologická doporučení a psychoterapii ukončila až v momentě, kdy nepřinášela žádný významný efekt (sama psycholožka neviděla důvod v sezeních pokračovat), nelze výplatu náhrady podmiňovat absolvováním léčby, která jí nebyla v době před ustálením zdravotního stavu nabídnuta.

10. Dospěl k závěru, že znalecké hodnocení zcela přiléhavě vystihuje míru obtíží a omezení, jimž jsou žalobci v důsledku svého zdravotního stavu vystaveni, a nejsou dány důvody k modifikaci základní náhrady. Přiznal proto žalobcům odškodnění ZSU jako součin rámcové částky 14 244 400 Kč (400násobek hrubé měsíční nominální mzdy ve výši 35 611Kč) a procenta stanoveného znalcem. Žalobní požadavek žalobce zamítl jen co do částky 16 534 Kč s tím, že jeho nárok je v tomto rozsahu promlčen. Ve vztahu k žalobkyni pak neshledal důvodný nárok jen co do částky 21 927 Kč. Spolu s jistinou přiznal žalobcům i příslušenství od 1. 10. 2022 s tím, že splatnost nároků nastala nejpozději v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne 2. 9. 2022, a žalobcům tak náleží i právo na požadovaný zákonný úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.). Žalobě proto vyhověl co do částky 196 963 Kč s příslušenstvím v případě žalobce a co do částky 853 369 Kč v případě žalobkyně, ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl.

11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a o přenesené poplatkové povinnosti podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

12. Proti výroku III v rozsahu částky 387 447 Kč s 15% úrokem z prodlení od 1. 10. 2022 do zaplacení a akcesorických nákladových výroků tohoto rozhodnutí podala žalovaná včasné odvolání. Ohradila se výhradně proti části jistiny spolu s odpovídajícím příslušenstvím, která byla soudem prvního stupně žalobkyni přiznána z titulu ZSU v souvislosti s omezením funkčních schopností v důsledku jejího trvalého psychického postižení. Namítla zejména, že soud při stanovení výše finančního odškodnění nemajetkové újmy mechanicky převzal výpočet znalce, aniž by sám učinil přezkoumatelný závěr o výši náhrady tak, jak mu ukládá Metodika. Nezohlednil tak v řízení najevo vyšlou skutečnost, že žalobkyně bez vážných důvodů nevyužila vše, co jí moderní lékařská věda nabízí ke zmírnění či odstranění následků škodné události, když neabsolvovala doporučenou a vhodnou psychoterapii, resp. ji neabsolvovala v potřebném rozsahu, což mělo za následek, že se u ní naplno rozvinula [diagnóza]. Vědomé odmítnutí péče žalobkyní mělo být soudem zohledněno výraznou modifikací, adekvátním snížením jejího finančního odškodnění ZSU, když [diagnóza] žalobkyně je důsledkem liknavého a pasivního přístupu poškozené k léčbě, a není tak ani v příčinné souvislosti se škodou událostí ze dne [datum]. Podle jejího přesvědčení proto měl prvostupňový soud při hodnocení omezení žalobkyně vyloučit položky, které byly použity při procentním ohodnocení dopadů [diagnóza] (vyjadřujících omezení funkčních schopností způsobených touto psychickou poruchou); konkrétně do posouzení funkčních schopností neměl zahrnout položky D160 soustředění pozornosti (0,1 %), D 175 řešení problémů (0,1 %), D177 rozhodování (0,1 %), D 210 provádění jednotlivého úkonu (0,2 %), D220 provádění mnohočetných úkonů )0,2 %), D 230 vykonávaní běžné denní povinnosti (0,4 %), D 240 zvládání obtíží a jiných psychických nároků (0,4 %), D470 používání dopravy (0,34 %), D476 řízení )0,67 %), D 72 složitá mezilidská jednání (0,1 %) a D730 jednání s cizími lidmi (0,1 %). Tím by celkový procentní součet omezení funkčních schopností byl o 2,72 % nižší, což odpovídá neoprávněně přiznanému plnění v rozsahu částky 387 477 Kč (14 244 400 x 0,0272 = 387 477), která je proto předmětem jejího odvolání. Navrhla, aby odvolací soud napadený meritorní výrok III změnil tak, že požadavek žalobkyně v odvoláním dotčeném rozsahu (co do 387 447 Kč s příslušenstvím) zamítne a přizpůsobí tomu i výroky o nákladech řízení ve vztahu k žalobkyni i rozhodnutí o nákladech státu.

13. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání plně ztotožnila s napadeným rozsudkem. Odmítla výhrady žalované proti způsobu hodnocení znaleckého posudku (mechanického převzetí znaleckých závěrů soudem) a z nich učiněných právních závěrů. Uvedla, že prvostupňový soud si pro své rozhodnutí zajistil zcela postačující skutkový podklad a dostatečně se vypořádal se všemi výhradami a argumenty žalované. V této souvislosti odkázala na části odůvodnění napadeného rozsudku a akcentovala, že v průběhu řízení žalovaná zaujala zcela pasivní postoj, když se omezila výhradně na negaci žalobního nároku. Pokud ani jedna strana sporu v dosavadním řízení závěry znalce z oboru zdravotnictví a hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví nezpochybnila, pak nelze vyčítat prvostupňovému soudu, že z posudku vycházel. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek v napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

15. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázány a proč. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se ztotožňuje i s tímto podrobným, pečlivým a pregnantním právním hodnocením a v plném rozsahu na ně (skutkové závěry i právní hodnocení) odkazuje. Lze rovněž konstatovat, že soud prvního stupně se dostatečně vypořádal i se všemi relevantními námitkami žalované, a to i těmi, které opětovně uplatnila v odvolacím řízení. Odvolací soud proto v odůvodnění převážně opakuje či parafrázuje části napadeného rozsudku.

16. Žalovaná své odvolací námitky směřuje výhradně proti části přiznaného odškodnění ZSU, která souvisí s trvalými psychickými následky, jimiž žalobkyně trpí v důsledku [diagnóza]. Namítá zejména, že tyto následky nelze dávat do souvislosti s předmětnou dopravní nehodou, když příčinou je neochota poškozené podřídit se léčbě nemoci, dbát doporučení ošetřujících lékařů a využít všech léčebných možností, které jí lékařská věda nabízí.

17. Tato výhrada není důvodná. Jak již v odůvodnění svého rozhodnutí prvostupňový soud přiléhavě uvedl (odstavec 59 rozsudku) tato obranná námitka žalované by byla důvodná pouze za situace, pokud by bylo možné dovodit, že k přetržení příčinné souvislosti došlo v důsledku neochoty poškozené respektovat léčebný režim a absolvovat léčbu. Popsaná situace v projednávané věci však nenastala, když žalobkyně vědomě neodmítla nabízenou lékařskou pomoc, naopak se v době léčby psychických obtíží řídila doporučeními odborníka. Přiléhavý je i odkaz prvostupňového soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2726/2020, ve kterém dovolací soud absenci, resp. přerušení příčinné souvislosti mezi nehodou a trvalými zdravotními následky podmínil vědomým odmítnutím péče poškozeným. V projednávané věci nebylo zjištěno vědomé odmítnutí léčby žalobkyní. Pokud odborný názor o možnostech léčby psychických potíží vyslovil až v rámci soudního řízení konzultant soudního znalce psychiatr [jméno FO], je nepochybné, že žalovaná nemohla tuto léčbu vědomě odmítnout. Nelze žalobkyni vinit ani z pasivního přístupu k jejím psychickým obtížím, když se snažila své obtíže řešit, následovala doporučení ošetřujícího lékaře [tituly před jménem] [jméno FO] a navštívila terapeutickou ambulanci [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen psycholog). Bez významu je pak otázka, zda oslovený odborník (psycholog) učinil vše ke zlepšení stavu žalobkyně, tedy zda jí neměl doporučit jiný léčebný postup za situace, kdy jeho schopnosti na vyřešení psychických problému nestačily. Pokud žalobkyně ukončila terapeutické návštěvy z podnětu psychologa s tím, že tento léčebný postup nevede ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně, aniž by jí doporučil jinou formu léčby, nelze z toho dovozovat vědomé odmítnutí péče poškozenou. Případná odpovědnost odborníka nemůže jít tíži žalobkyně, která požádala o psychologickou pomoc a jako laik se řídila radou psychologa, kterého mohla považovat za odborníka způsobilého k vyřešení jejího problému.

18. Nedůvodná je rovněž námitka žalované, že soud zcela bez výhrad převzal závěry znaleckého posudku, tedy i znalcem provedený výpočet ZSU, který má povinnost soud provést sám s přihlédnutím k možné modifikaci výchozí rámcové částky. V daném případě se nejedná o případ, ve kterém by soud výpočet neprovedl a vycházel pouze z částky stanovené znalcem (odkázal na jím stanovené ZSU), když v odstavci 66 a 67 rozsudku vysvětlil, jak dospěl k finančnímu vyjádření náhrady. Skutečnost, že neshledal důvod odchýlit se od propočtu znalce, když konstatoval, že znalcem specifikovaná a procentně ohodnocená omezení plně vystihují reálné dopady do života žalované (mají pro žalovanou význam), a tedy není důvod jakkoli se odchýlit od těchto hodnocení, plně postačuje jako úvaha o významu omezení v životě poškozené. Soud tímto způsobem uzavřel, že znalcem stanovená procentní vyřazení mají faktický dopad do života žalobkyně, když ji omezují v činnostech, které do té doby vykonávala, a že není důvod ani pro modifikaci výchozí rámcové částky z důvodu věku či jejího dosavadního společenského zapojení (žalovaná není významně omezena např. ve výkonu vrcholového sportovce, vědce, hráče šachu apod.).

19. Z uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený vyhovující meritorní výrok v dotčeném rozsahu spolu s nákladovými výroky jako věcně správné potvrdil, když tyto akcesorické výroky odpovídají zásadě úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1, § 148 odst. 1 o. s. ř.) a výše stanovených peněžitých náhrad plně koresponduje s příslušným právním předpisem (vyhl. č. 177/1996 Sb.) i množstvím účelně vynaložených nákladů.

20. O nákladech odvolacího řízení mezi účastníky pak rozhodl rovněž podle principu úspěchu, vyjádřeného v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení představují jeden úkon právní pomoci ve výši 3 700 Kč [ § 9 odst. 3, písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, viz rozh. NS ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020], za vyjádření k odvolání a paušální náhradu hotových výdajů 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl.) a 21% daň z přidané hodnoty z částky 9 200 Kč ve výši 1 554 Kč; celkem tak činí 10 754 Kč.