o zaplacení 54 895,84 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 169,32 Kč s příslušenstvím spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 18 726,52 Kč s příslušenstvím (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 355 Kč (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně požadovala zaplacení odměny za zpracování účetnictví podle smlouvy ze dne 2. 9. 2022, dle které byla dohodnuta cena za služby částkou 14 520 Kč měsíčně, přičemž předmětem žaloby byly služby vyúčtované v prosinci 2022 a v lednu 2023 vždy v těchto částkách a v částce 7 260 Kč za období od 1. 2. 2023 do 16. 2. 2023. Žalobkyně ukončila smlouvu odstoupením ze dne 16. 2. 2023 z důvodu neuhrazených služeb. Smlouva byla ukončena z důvodů ležících výhradně na straně žalované, čímž žalobkyni vznikly dodatečné náklady, které vyčíslila částkou 10 000 Kč a domáhala se také zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalované, jejíž výše dosáhla částky 8 595,84 Kč.

3. Žalobkyně tvrdila, že pro žalovanou vedla 3 měsíce finanční i mzdové účetnictví, při této činnosti opakovaně a neúspěšně žádala žalovanou o dodání jednotlivých podkladů. Ve smlouvě přitom nebylo dohodnuto, že by žalobkyně měla obsluhovat datovou schránku žalované. Žalobkyně do ní měla pouze přístup, aby mohla komunikovat s jednotlivými úřady v rámci finančního a mzdového účetnictví. Účetnictví zpracovávala v programu podle smluvních ujednání a žalovaná nikdy nenamítala nic proti tomu, v jakém programu je účetnictví vedeno. Ukončení účetních prací bylo způsobeno nedostatky a nesrovnalostmi zjištěnými žalobkyní v účetnictví žalované a také nízkou součinností z její strany.

4. Žalovaná namítala, že žalobkyně smlouvu řádně neplnila, čímž žalované vznikly vícenáklady a škoda, neboť jí bylo neoprávněně zadržováno účetnictví. To bylo navíc vedeno chybně, a ne ve sjednaném programu. Taktéž monitoring datových schránek neprobíhal podle smlouvy, neboť žalobkyně datovou schránku buď nevybírala vůbec, anebo ji vybírala, ale žalovanou o tom neinformovala, pročež byla v několika případech zmeškána lhůta. Žalobkyně v žalobě požadovala částku 10 000 Kč za vícenáklady, mimo jiné za předání účetnictví, k tomu však fakticky nedošlo a nová společnost, která pro žalovanou vede účetnictví, si musela veškeré podklady vytvořit znovu, neboť žalobkyně jí je nevydala. Žalovaná poskytovala žalobkyni dostatečnou součinnost, umožnila jí přístup do banky, který si pak žalobkyně sama zrušila. Stejně tak měla přístup k přijatým fakturám a do e-shopů k vydaným fakturám. Přesto nejsou u zaměstnanců ukončeny systémy mezd, kdy od srpna 2022 žalobkyně v systému [podezřelý výraz] neučinila žádný záznam.

5. Soud prvního stupně vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o poskytování služeb, podle které měla žalobkyně zpracovat účetnictví žalované a provést daňovou evidenci a mzdovou agendu za měsíční odměnu 12 000 Kč bez DPH. Žalobkyně od této smlouvy dne 16. 2. 2023 odstoupila, přičemž není sporu ani o tom, že žalovaná sjednanou odměnu za prosinec 2022 až únor 2023 žalobkyni nezaplatila. Dále prvostupňový soud vyšel ze skutkových zjištění popsaných v bodech 6 až 66 napadeného rozsudku, která není třeba v zájmu stručnosti rozhodnutí odvolacího soudu podrobně opakovat.

6. Zjištěné skutečnosti soud prvního stupně hodnotil podle § 2586 odst. 1 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z“), přičemž dovodil, že žalobkyně ani po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nedoplnila svá tvrzení a nenavrhla důkazy vztahující se k nároku na zaplacení částky 10 000 Kč a dále nároku na zaplacení služeb poskytnutých v únoru 2023 a vyúčtovaných ve výši 7 260 Kč, včetně smluvní pokuty ve výši 1 466,52 Kč (což je poměrná část smluvní pokuty připadající na služby poskytnuté v lednu 2023). Konkrétně byla vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů k tvrzení, že žalované poskytla dohodnuté služby spočívající ve zpracování účetnictví, daňové evidence a mzdové agendy v období od konce prosince 2022 do 16. února 2023 a že z důvodu ukončení smlouvy vznikly žalobkyni náklady ve výši 10 000 Kč. Důkazy předložené žalobkyní při jednání uvedená tvrzení neprokazovaly, na výzvu soudu prvního stupně žalobkyně reagovala opožděně, její žádosti o prominutí zmeškání lhůty nebylo vyhověno, prvostupňový soud proto přihlížel pouze k tvrzením a důkazům, které byly označeny včas a vztahovaly se ke službám poskytnutým žalobkyní v listopadu a prosinci 2022, které byly vyúčtovány v prosinci 2022 a v lednu 2023. U těchto služeb konstatoval, že předmětem smlouvy bylo vedení a zpracování účetnictví, daňové evidence, mzdové agendy pro zaměstnance objednatele, zprostředkování služeb daňového a ekonomického poradenství, a žalobkyně v řízení prokázala, že za listopad a prosinec 2022 tyto služby vykonávala plně dle smlouvy.

7. S tvrzením žalované, že všechny shora popsané služby měly být poskytovány prostřednictvím účetního softwaru [právnická osoba], soud prvního stupně nesouhlasil, neboť ve smlouvě bylo dohodnuto, že v tomto programu bude vedeno pouze „účetnictví“. Měl za nepochybné, že obsahový a jazykový výklad smlouvy znamená, že v uvedeném programu musí být vedeno právě jen „účetnictví“ (článek 5 bod 5.1 smlouvy) a na ostatní poskytované služby (daňová evidence, mzdová agenda, aj.) se tato povinnost nevztahuje. Tyto ostatní služby sice žalobkyně podle smlouvy poskytovat měla, avšak nikoliv prostřednictvím uvedeného softwaru, přičemž prokázala, že ostatní (zejména mzdové) služby řádně prováděla. Nemůže jít k tíži žalobkyně, že některé podklady týkající se žalované nebyly dodány včas anebo dokonce vůbec a že žalovaná dostatečně nekomunikovala a neposkytovala odpovídající součinnost.

8. Soud prvního stupně se zabýval i obranou žalované, že žalobkyně řádně neposkytovala služby spočívající v monitoringu datových schránek a uzavřel, že smlouva žalobkyni k takové povinnosti nezavazovala. Měl za logické, že společnost poskytující služby mzdového a účetního poradenství má přístup do datové schránky objednatele, nicméně ve smlouvě nebylo sjednáno, že by žalobkyně měla povinnost kontrolovat datovou schránku, žalovanou upozorňovat na zprávy nenáležející do její odbornosti, či jinou obdobnou povinnost. Skutečnost, že žalovaná datovou schránku nekontrolovala sama, v důsledku čehož mělo dle jejího tvrzení dojít ke zmeškání lhůty k podání opravného prostředku proti uložené pokutě, proto podle soudu prvního stupně nemůže jít k tíži žalobkyně. Stejné potom platí pro tvrzení, že si žalobkyně měla zrušit přístup do banky, neboť podle smlouvy měla žalovaná zřídit žalobkyni pasivní přístup do banky, zřídila jí však plný (aktivní) přístup. Teprve následně byl žalobkyni tento přístup s vyšším než dohodnutým oprávněním zrušen, a to nikoliv na výzvu žalobkyně, ale až v době probíhajících neshod mezi účastníky.

9. Jiné nedostatky a vady v poskytovaných službách potom žalovaná ani přes výzvu prvostupňového soudu nespecifikovala, nenavrhla k nim ani důkazy, proto neunesla své břemeno tvrzení a ani břemeno důkazní.

10. Soud prvního stupně se zabýval i tvrzením žalované o zadržování účetnictví, žalovaná jej však jako vzájemný návrh neuplatnila, proto uzavřel, že taková obecná obrana nemá pro projednávanou věc význam.

11. Dospěl proto k závěru, že žalobkyně prokázala, že smlouvou sjednané služby za měsíc listopad a prosinec 2022 poskytla žalované řádně a včas, žalovaná jí byla povinna za tyto služby zaplatit odměnu 14 520 Kč za každý z těchto měsíců, a protože tyto částky nezaplatila a dostala se do prodlení s úhradou faktur, náleží jí rovněž sjednaná smluvní pokuta ve výši 3 789,72 Kč za prodlení se zaplacením faktury za prosinec 2022 a ve výši 3 339,60 Kč za prodlení se zaplacením faktury za leden 2023. Soud prvního stupně tak žalobě vyhověl do částky 36 169,32 Kč (součet dvou částek 14 520 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 789,72 Kč a 3 339,60 Kč), žalobkyni přiznal rovněž částku 1 200 Kč spočívající v nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení přiznal podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti faktur z prosince 2022 a ledna 2023. Žalobu potom co do částky 18 726,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 260 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení zamítl. Přiznání náhrady nákladů řízení odůvodnil podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 65,9 % (36 169,32 z 54 895,84) a neúspěšná v rozsahu 34,1 %. Proto žalobkyni přiznal pouze 31,80 % jejích nákladů, které následně podrobně vypočetl.

12. Proti tomuto rozsudku, a to v rozsahu jeho výroků I a III, podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž navrhla změnu vyhovujícího a tomu odpovídajícího nákladového výroku tak, že se žaloba zamítá, případně navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně. Své odvolání založila zejména na opakování obranných tvrzení o tom, že žalobkyně jí poskytla vadné plnění, proto ani nemůže mít nárok na sjednanou odměnu. Zásadně nesouhlasila se závěrem prvostupňového soudu, že mzdová agenda byla zpracovávána řádně a sjednaným způsobem, když poukazovala na to, že smlouva výslovně ukládala žalobkyni vést mzdovou agendu žalované v účetním systému [podezřelý výraz]. Ve skutečnosti žalobkyně mzdové účetnictví od září 2022 do tohoto systému vůbec nevkládala, poslední mzdový pohyb končil v srpnu 2022. Pokud žalobkyně vedla tuto agendu v jiném softwaru (např. [podezřelý výraz]), nebylo to mezi stranami sjednáno a žalobkyně tak nevydala žalované výstupy v požadované podobě. Také jí nepředala mzdová data tak, aby na ně bylo možné účetně navázat (žalovaná ani následný zpracovatel neměli přístup k návazným reportům), čímž zásadně narušila zákonnou kontinuitu vedení mzdového účetnictví, které má pro zaměstnavatele zásadní důsledky vůči úřadům, zaměstnancům i pojišťovnám. V první polovině ledna 2023 žalobkyně již nereagovala na výzvy žalované ke zpracování či poskytnutí výstupů týkajících se zaměstnanců, přičemž tyto výstupy nebylo možné získat ani samostatně z účetního systému, neboť v systému [podezřelý výraz] nebyly mzdové pohyby evidovány. V tom žalovaná spatřovala neúplné a vadné plnění žalobkyně, což mělo vést k nepřiznání nároku za požadované období. Soud prvního stupně se však touto obranou nezabýval, jeho závěr, že žalobkyně služby poskytovala řádně, je proto v rozporu s obsahem spisu a vedl k nesprávnému právnímu posouzení věci.

13. Žalovaná rovněž namítala, že napadený rozsudek v rozporu s obsahem spisu ignoruje skutečnost, že žalovaná uhradila žalobkyni více, než bylo smluvně ujednáno. Po započtení těchto úhrad měla totiž žalobkyně předem zaplacenu odměnu za prosinec 2022, přesto však tvrdila, že došlo k prodlení, a odmítla přes výzvu vydat žalované účetnictví. Takový postup je nejen v rozporu s běžnou obchodní etikou, ale také právně nepřípustný, neboť účetní dokumentace není majetkem účetní firmy a jde o nezcizitelné dokumenty obchodní korporace; účetnictví potom nelze zadržet jako zástavu nebo formu nátlaku. Žalovaná z důvodu jeho zadržení nemohla podat přiznání k DPH za leden 2023, musela proto vynaložit náklady na jeho rekonstrukci, aby mohla včas splnit zákonné daňové povinnosti a musela začít spolupracovat s novou účetní firmou, která byla nucena zcela od počátku zpracovat data, neboť předané podklady byly neúplné a bez uzavřeného účetního roku 2022. Soud prvního stupně podle žalované nijak nereflektoval skutečnost, že ve spise se nenachází žádné doložené účetní výstupy žalobkyně za leden a únor 2023; naopak žalovaná tyto výstupy do spisu založila ve spolupráci s novou účetní firmou, což dokládá, že žalobkyně za dané období žádné účetnictví nevedla.

14. Žalovaná také zopakovala své námitky vztahující se k neprovádění monitoringu datových schránek žalobkyní, když poukázala na to, že žalobkyně sice zprávy z datové schránky žalované přebírala, žalovanou však o jejich obsahu neinformovala, čímž došlo k tomu, že běžely zákonné lhůty bez vědomí statutárního zástupce žalované. Tím mělo dojít k zásadnímu porušení smluvních povinností žalobkyně, které byly ujednány ve smlouvě a doplněny v nabídce služeb a zápisu z jednání stran. Soud v napadeném rozsudku sice obecně zmínil, že kontrola datové schránky nebyla výslovně sjednána, avšak nepřihlédl ke konkrétním dohodám mezi stranami a neposoudil profesionální odpovědnost poskytovatele účetních služeb, kdy právě řádný dohled nad komunikací s úřady je běžnou součástí účetní praxe, a nezohlednil ani újmu, která žalované v důsledku neplnění této povinnosti vznikla.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), se závěrem, že odvolání žalované není důvodné.

16. Soud prvního stupně se v průběhu řízení zaměřil na dokazování všech mezi stranami sporných a pro věc rozhodných skutečností, tyto skutečnosti v odůvodnění napadeného rozsudku rozvedl a své skutkové i právní závěry vysvětlil.

17. Odvolací soud má zejména za to, že soud prvního stupně postupoval procesně správně při plnění své poučovací povinnosti dané ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., výsledkem správně provedeného dokazování je správný skutkový závěr a odpovídající právní posouzení, od kterého nemá odvolací důvod se odchýlit.

18. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

19. Mezi stranami není sporu o tom, že mezi nimi byla uzavřena smlouva o poskytování služeb, podle které bylo povinností žalobkyně provést zpracování účetnictví, daňové evidence a mzdové agendy žalované a povinností žalované zaplatit dohodnutou měsíční odměnu ve výši 12 000 Kč bez DPH.

20. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, od kterých nemá odvolací soud důvod se odchýlit, vyplývá, že účetnictví mělo být žalobkyní vedeno v účetním softwaru [podezřelý výraz], do něhož měl být zřízen přístup zaměstnancům žalované. Pokud takovéto smluvní ujednání soud prvního stupně prostřednictvím obsahového a jazykového výkladu hodnotil tak, že v uvedeném programu má být vedeno právě jen „účetnictví“ a na ostatní dohodnuté služby se tato povinnost nevztahuje (daná služba tedy může být poskytována prostřednictvím jiného softwaru), jde o hodnocení adekvátní a logické, s nímž se odvolací soud ztotožňuje (srov. bod 75. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

21. Odvolací soud rovněž považuje za zcela správný závěr soudu prvního stupně, že ze skutkových zjištění se nepodává, že by mezi povinnosti žalobkyně dohodnuté smlouvou o dílo patřil tzv. monitoring datové schránky žalované. Správné je i hodnocení, že zhotovitel poskytující služby mzdového a účetního poradenství má mít přístup do datové schránky objednatele, nikoliv však za účelem její kontroly z hlediska příchodu a obsahu datových zpráv, které nesouvisejí s činností žalobkyně.

22. Z ustanovení § 17 odst. 1 věta druhá zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen “zákon č. 300/2008 Sb.“), umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí.

23. Z uvedeného plyne, že orgán veřejné moci doručuje písemnosti právnické osobě, která má svou datovou schránku zpřístupněnu, pouze a jedině prostřednictvím této schránky. Pro právnickou osobu to potom znamená, že kontrola datové schránky je jen její odpovědností, neboť k platnému doručení dokumentu dojde bez ohledu na to, zda se do schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu (srov. § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb.“). Takovou osobou, která má ze zákona oprávnění k přístupu do datové schránky právnické osoby, je její statutární orgán (§ 8 odst. 3 téhož zákona).

24. Protože přenesení povinnosti ke kontrole a přístupu k doručovaným dokumentům orgánů veřejné správy na žalobkyni si strany ve smlouvě nedojednaly, je správný závěr soudu prvního stupně, že ve vztahu k plnění smluvních povinností nemůže jít k tíži žalobkyně skutečnost, že žalovaná svou datovou schránku sama nekontrolovala, v důsledku čehož mělo dojít ke zmeškání lhůty k podání opravného prostředku proti uložené pokutě.

25. Odvolací soud nemá ani námitky proti závěrům soudu právního stupně, který nespatřoval pochybení žalobkyně v tom, že si měla zrušit přístup do banky, neboť ten přesvědčivě vysvětlil, že smlouva upravovala povinnost žalované zřídit žalobkyni pasivní přístup do banky, nicméně byl jí žalovanou zřízen přístup plný (aktivní). Odpovídající je i hodnocení, že žalobkyně v době postupujících neshod mezi účastníky sama tento přístup do banky zrušila, když žalovaná na její výzvy tento přístup s vyšším, než ujednaným oprávněním sama nezrušila.

26. Jestliže po těchto správných dílčích posouzeních soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně prováděla v měsících listopadu a prosinci 2022 smlouvou dohodnuté účetní služby řádně, nemá odvolací soud důvod se od těchto závěrů odchýlit.

27. K obraně žalované odvolací soud dodává, že další nedostatky a vady v poskytovaných službách (kromě užití jiného softwaru, chybějícího monitoringu datové schránky a zrušení si přístupu do banky) žalovaná v řízení přes příslušné poučení dostatečně netvrdila a neprokazovala, což soud prvního stupně správně konstatoval v bodě 78. odůvodnění napadeného rozsudku. Totéž potom platí pro zhodnocení nadbytečnosti přezkumu tvrzení žalované, že jí žalobkyně měla zadržovat účetnictví, neboť se toto tvrzení míjí s předmětem sporu (k zadržování účetnictví mělo dojít až po rozhodném období pro vyúčtování služeb předmětnými fakturami a žalovaná z tohoto titulu po žalobkyni nepožadovala žádnou částku).

28. Odvolací soud proto uzavírá, že strany si za řádné vedení dohodnutých služeb sjednaly smluvní odměnu, tyto služby byly žalobkyní v rozhodném období řádně poskytnuty, proto je správný závěr prvostupňového soudu, že žalobkyni náleží smluvní odměna v rozsahu částky 29 040 Kč (2 x 12 000 Kč + DPH).

29. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

30. Protože žalovaná smluvní odměnu ve shora uvedené výši nezaplatila ve sjednané lhůtě, požadovala žalobkyně zaplacení dohodnuté smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Soud prvního stupně v bodě 80. odůvodnění uzavřel, že žalovaná se do prodlení s úhradou obou faktur dostala, pročež správným způsobem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni kromě obou částek vyplývajících z faktur také smluvní pokutu za dobu od splatnosti do podání žaloby ve výši 3 789,72 Kč a 3 339,60 Kč.

31. Z uvedených důvodů tak odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku III o nákladech řízení.

32. Zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně nebyl procesně platným způsobem napaden, zůstal proto stranou odvolacího přezkumu.

33. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a contrario, když plně úspěšné žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.