pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],
JUDr. Naděžda Javůrková · Rozhodnutí ze dne 21. 7. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Javůrkové a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a JUDr. Lucie Bičákové ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]
sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]
zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
proti
žalované: [osobní údaje žalované]
jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových
sídlem [adresa]
o zaplacení [částka],
k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka].
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení [částka] (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované [částka] (výrok II).
2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb. domáhá zaplacení nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup, spočívajícím v nepřiměřené délce incidenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém vystupovala v procesním postavení vedlejší účastnice na straně žalovaného konkurzního správce.
3. Vyšel z obsáhlých skutkových zjištění ohledně průběhu naříkaného (posuzovaného) řízení, ze kterých jako podstatné pro posouzení oprávněnosti žalobního nároku vzal za prokázané, že žalobkyně je insolvenčním dlužníkem a v posuzovaném incidenčním řízení vystupovala v procesním postavení vedlejší účastnice. Vylučovací žaloba [jméno] [příjmení], kterou bylo řízení zahájeno, byla Městskému soudu v Praze doručena [datum]. Vstup do řízení oznámila žalobkyně soudu [datum]. Její vedlejší účastenství na straně žalovaného insolvenčního správce bylo připuštěno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], který změnil opačné zamítavé rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Řízení skončilo usnesením ze dne [datum], kterým prvoinstanční soud řízení zastavil pro zpětvzetí žaloby. Přestože žalovaný incidenční správce s tímto procesním postupem projevil souhlas, žalobkyně jako vedlejší účastnice s dispozičním úkonem žalobkyně [jméno] [příjmení] projevila nesouhlas, a trvala na věcném projednání a meritorním ukončení sporu. Její nesouhlas nebyl soudem prvního stupně, ani z jejího podnětu odvolacím Vrchním soudem v Praze shledán důvodný, a řízení o vyloučení věcí z incidenčního řízení, ve kterém žalobkyně byla jako úpadce hlavním účastníkem řízení, bylo pravomocně ukončeno dne [datum].
4. Uvedené skutečnosti hodnotil dle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk), která citoval (§ 1, 5, § 7, § 13, § 14, § 15, § 31a) a uzavřel, že pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy incidenčního řízení, ve kterém vystupovala jako vedlejší účastník na straně žalovaného správce, nelze žalobě vyhovět.
5. Odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle které postavení hlavního a vedlejšího účastníka řízení jsou natolik rozdílná, že vedlejší účastník jako pouhý podporovatel účastníka hlavního nemůže jeho újmu vnímat jako vlastní. Příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a újmou, kterou pro tíživý pocit nejistoty o výsledek řízení může hlavní účastník pociťovat, je přerušena ve vztahu k vedlejšímu účastníku právě proto, že je od hlavního účastníka pouze odvozena (rozsudek NS ze dne ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).
6. Odmítl naopak poukaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který řešil otázku celkové délky konkurzního (insolvenčního) řízení. Na tomto rozhodnutí naopak demonstroval, že žalobkyni není upíráno právo domáhat se zadostiučinění za nepřiměřenou délku, když jako hlavní účastnice je aktivně legitimovaná k uplatnění nároku na odškodnění újmy způsobené jí nepřiměřenou délkou celého insolvenčního řízení.
7. Přisvědčil tak námitce žalované o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, a žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.
8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém zopakovala či parafrázovala dosavadní argumentaci o své aktivní legitimaci. Zdůraznila zejména ryze osobnostní povahu kompenzačního nároku i své přímé právo (nikoli prostřednictvím správce) domáhat se nemajetkové újmy za déletrvající insolvenční řízení, které může mít dopady do její majetkové sféry. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a jejímu žalobnímu požadavku plně vyhověl.
9. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Poukázala i na část rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, ve kterém odvolací soud argumentoval ve prospěch vedlejšího účastenství žalobkyně odlišným, samostatným postavením insolvenčního správce a dlužníka v rámci incidenčního řízení. Vymezila se proti odvolacím námitkám žalobkyně s tím, že nadále zaměňuje (nedůvodně připodobňuje) postavení úpadce jako účastníka insolvenčního řízení a jeho vedlejší účastenství v incidenčním řízení.
10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
11. Soud prvního stupně učinil dostatečná a pro posouzení věci podstatná skutková zjištění, přičemž důkazy nejen řádně provedl, ale i hodnotil (§ 132 o. s. ř.). V odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně vyjádřil, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil i jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud se s těmito skutkovými i právními závěry ztotožňuje a plně na ně odkazuje.
12. Lze plně souhlasit se závěrem, že v daném případě nemá žalobkyně aktivní legitimaci k odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, ve kterém vystupovala jako podporovatelka hlavního účastníka řízení. Správné jsou judikatorní odkazy soudu prvního stupně a zcela přiléhavé se odvolacímu soudu jeví i parafrázované či citované části těchto rozhodnutí, ze kterých je nepochybné právní hodnocení uvedené stěžejní otázky.
13. Nad rámec prvostupňovým soudem uvedeného není třeba již nic dodávat, když jeho závěr je plně konzistentní i s nejnovější ustálenou rozhodovací praxí, a je tak potvrzen i dalšími judikaturními rozhodnutími dovolacího soudu (viz např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], zn. [spisová značka]).
14. Jak přiléhavě poznamenal i prvostupňový soud, nelze zaměňovat postavení insolvenčního dlužníka, který je účastníkem insolvenčního řízení, a tedy se může domáhat i odškodnění újmy za nepřiměřenou délku, s hlavním účastenstvím ve specifickém sporném excindačním řízení, ve kterém je pasivně legitimován pouze insolvenční správce.
15. Na základě výše uvedeného odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně vzal v úvahu všechna hlediska relevantní pro toto rozhodnutí tak, jak vyplývají z ustálené judikatury, a správně je na daný případ aplikoval. Napadený rozsudek proto jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšné žalované přiznal na nákladech řízení tři paušální náhrady po [částka] za vyjádření, přípravu na jednání a účast na něm (vyhl. č. 254/2015 Sb.).
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu prvního stupně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud. Dovolatel musí být zastoupen advokátem.
V části týkající se výroku o nákladech řízení není proti tomuto rozsudku dovolání přípustné.