pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím usnesením soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení z jednotlivých dílčích částek (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované [částka] (výrok II) a vedlejšímu účastníku [částka] (výrok III doplněný usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb. domáhá zaplacení hmotné škody způsobené mu nesprávným úředním postupem soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] a Městského soudu v Brně vzniklé v souvislosti s neoprávněně vedenou a včas nezastavenou exekucí. V průběhu řízení žalobní nárok specifikoval jako škodu, kterou mu soudní exekutor a exekuční soud způsobili nesprávným úředním postupem, když na základě nezpůsobilého exekučního titulu (rozhodčího nálezu) vedli exekuci a včas nepřistoupili k jejímu zastavení poté, kdy soudní praxe dovodila nezákonnost tohoto postupu (po [datum]). V důsledku tohoto prodlení jedna z oprávněných ([právnická osoba] s.r.o.) namítla promlčení nároku na vrácení části neoprávněně vymoženého plnění, a žalobce se tak na ní nemohl z titulu bezdůvodného obohacení účinně domoci vrácení vymožené části plnění.

3. Vyšel zejména ze zjištění, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum] byla pravomocně nařízena exekuce na majetek žalobce podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem dne [datum] k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši [částka] s příslušenstvím. K provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1. Dne [datum] podal žalobce návrh na zastavení exekuce pro nepřípustnost výkonu rozhodnutí dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. z důvodu, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, neboť rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Soudní exekutor exekuci na majetek žalobce zastavil usnesením ze dne [datum]. V rámci jejího provedení vymohl částku [částka], ze které oprávněné ([právnická osoba]) zaslal [částka] jako částečné vymožení exekuce, další oprávněné [právnická osoba] poukázal částku [částka]. Dne [datum] vyzval žalobce obě oprávněné k vrácení vymožených částek s tím, že se na jeho úkor nezákonně vedenou exekucí protiprávně obohatily. Částečně mu bylo vyhověno [právnická osoba] s.r.o., která mu vyplatila [částka], ve zbylém rozsahu stejně jako [právnická osoba] s. r. o. namítla promlčení.

4. Uvedené skutečnosti hodnotil dle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk), která citoval (§ 1, 5, § 7, § 13), a uzavřel, že pro absenci odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu) nelze žalobě vyhovět.

5. Dovodil, že pravomocné usnesení o nařízení exekuce není nezákonným rozhodnutím proto, že nebylo nikdy zrušeno či změněno a bylo vydáno již v [anonymizováno] [rok], tedy v době, kdy otázka účinků nicotných rozhodčích nálezů z hlediska neplatnosti rozhodčích smluv a absence pravomoci rozhodce nebyla v řízení o výkonu rozhodnutí (v exekučním řízení) vůbec zvažována. K ustálení rozhodovací praxe došlo teprve rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým došlo k překonání stávající judikatury. Usnesení o nařízení exekuce bylo vydáno v souladu s tehdejší právní úpravou v mezích judikaturní i doktrinální interpretace, tedy nejednalo se o nepřípustnou soudní svévoli, nerespektování ustálené judikatury, jež by jinak představovalo porušení práva na spravedlivý proces. Skutečnost, že došlo ke změně soudní judikatury, pak automaticky nepředstavuje dopad do nezákonnosti rozhodnutí vydaných v době předcházející této změně, neboť v první řadě judikatura v českém právním řádu nemá normativní charakter, není přímo závazná pro soudy a účastníky mimo projednávanou věc a v neposlední řadě nemůže působit retroaktivně (neboť by to bylo v rozporu s principy ochrany právní jistoty a ochrany práv nabytých v dobré víře). V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] řešící podobnou problematiku, v němž dovolací soud konstatoval, že i tam, kde došlo ke zrušení rozhodčího nálezu pro neplatnost rozhodčí smlouvy, se odpovědnost za tvrzenou škodu musí posuzovat z hlediska rozhodovací praxe soudů v době, kdy došlo ke sjednání rozhodčí doložky a vydání rozhodčího nálezu. Jestliže judikatura vztahující se k platnosti rozhodčích doložek nebyla v té době ustálena a právní názory na tuto problematiku se teprve postupně vyvíjely, nelze ani rozhodci klást k tíži, že posoudil svou pravomoc samostatně (kladně), a v jeho jednání tak nelze spatřovat protiprávnost.

6. Dospěl tak k závěru, že v tomto případě nebyla splněna podmínka odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem tím, že by exekuce byla vedena neoprávněně na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Skutečnost, že následná změna rozhodovací soudní praxe byla důvodem pro zastavení exekuce, nemá na tento závěr vliv. Proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl zejména, že odpovědnost státu za škodu dovozuje nikoli z nezákonného rozhodnutí, nýbrž nesprávného úředního postupu exekučního soudu a soudního exekutora po [datum], kdy Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že nedostatek rozhodčí smlouvy v konkrétním způsobu určení rozhodce způsobuje neplatnost rozhodčí smlouvy podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Nedostalo se mu tak dopovědi na otázku, zda bylo povinností exekučního soudu (exekutora) po tomto datu z úřední povinnosti přistoupit k zastavení exekuce, a zda včasné, v přiměřené lhůtě vydané usnesení o zastavení exekuce nepředstavuje nesprávný úřední postup. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Poukázala na své dosavadní obranné námitky, zejména akcentovala absenci protiprávního jednání státu, škody i příčinné souvislosti. Zopakovala rovněž, že požadovaný úrok z prodlení z tvrzené škody, která má představovat bezdůvodné obohacení oprávněného, nemůže představovat škodu, kterou by bylo možné uplatnit na státu dle zákona č. 82/1998 Sb.

9. Rovněž vedlejší účastník zopakoval či parafrázoval svou dosavadní obrannou argumentaci, když poukázal na nedostatek všech tří předpokladů škodní odpovědnosti své i státu. Ztotožnil se se závěrem soudu, že exekuce nařízená v roce [rok] nebyla vedena neoprávněně, přičemž on sám neměl nikdy možnost posoudit, zda exekuční titul je nicotným právním aktem, když vedl exekuci výhradně na základě pravomocného a nikdy nezrušeného usnesení o zahájení exekuce, jehož součástí bylo jeho pověření k provedení výkonu rozhodnutí. Nalézací spis soukromého rozhodce k dispozici neměl a svým pověřením byl vázán, tedy měl povinnost exekuci provést. K absenci škody pak připomněl, že v exekuci řádně vymožené finanční prostředky poukázal jak oprávněné z posuzovaného exekučního řízení, tak oprávněným z jiné exekuce, čímž uspokojil nejen existentní pohledávky oprávněné, ale i další závazky žalobce v souladu s doručenými exekučními příkazy, postihující jiné peněžité pohledávky od dalších soudních exekutorů. V této souvislosti zdůraznil, že pokud plnil existující dluh žalobce, byť na základě nezpůsobilého exekučního titulu, pak mu nemohla a vzniknout skutečná škoda (majetková újma). Zastavení exekuce totiž nemusí nutně znamenat (a povětšinou ani neznamená) odpadnutí právního důvodu plnění. K nároku na úhradu úroků z prodlení rovněž zopakoval, že žalobce jej nikdy nevyzval k vrácení finančních prostředků, a tedy se nemohl dostat do prodlení. Navíc se domáhá částky, která mu nebyla vrácena oprávněnou právě proto, že tyto finanční prostředky přijala jako úhradu své pohledávky, a sloužily tak ke splnění závazku žalobce (jeho faktického dluhu) Námitka promlčení byla vznesena oprávněnou pouze jako další, podpůrný argument, proč požadovanou část vymožené částky nevrátit. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně učinil dostatečná a pro posouzení věci podstatná skutková zjištění, přičemž důkazy nejen řádně provedl, ale i hodnotil (§ 132 o. s. ř.). V odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně vyjádřil, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil i jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud se s těmito skutkovými i právními závěry ztotožňuje a plně na ně odkazuje.

12. K obecným předpokladům odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb. patří 1/ existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu 2/ vznik škody a 3/ příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody (kauzální nexus). Tyto podmínky musí být splněny kumulativně, jejich existence musí být v soudním řízení bezpečně prokázána (postavena na jisto) a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. K naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit úvaha o možných následcích ani znemožnění záměru v budoucnu s finančními prostředky zamýšleným způsobem naložit.

13. Lze souhlasit se závěrem, že v daném případě soud ani soudní exekutor neporušili žádnou právní povinnost, když nařídili a prováděli výkon rozhodnutí (rozhodčího nálezu) na základě pravomocného usnesení, které nebylo zrušeno a nedoznalo změn.

14. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, v této souvislosti je podstatný i fakt, který se posuzuje i v rámci rozhodování o nákladech exekuce v případě zastavení jejího výkonu pro absenci vykonatelného rozhodčího nálezu, tedy skutečnost, že pravomocné usnesení o zahájení exekuce bylo vydáno v době, kdy otázka účinků nicotných rozhodčích nálezů vydaných na základě neplatných rozhodčích smluv nebyla ustálena, naopak byl zastáván názor, že i takový rozhodčí nález způsobuje právní účinky, není-li zrušen postupem podle zákona č. 216/94 Sb. Teprve rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], došlo k překonání stávající judikatury. Usnesení o nařízení exekuce pak bylo vydáno v souladu s tehdejší právní úpravou v mezích judikatorní interpretace, skutečnost, že došlo ke změně judikatury, nemá dopad do nezákonnosti rozhodnutí vydaných v době předcházející této změně. Není tak splněna podmínka pro odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím spočívající v tom, že by předmětné usnesení o nařízení exekuce bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Zároveň chybí i nesprávný úřední postup, který by spočíval ve způsobu provádění exekuce, když soudní exekutor byl řádně k jejímu provedení pověřen, ve lhůtě necelých dvou měsíců reagoval na podnět povinného a exekuci na jeho návrh zastavil, a ani úkony jím realizované za účelem naplnění smyslu exekučního řízení nebyly žalobcem relevantně zpochybněny (a to ani dodatečně).

15. Rovněž je možné se plně identifikovat s obrannými námitkami žalované a vedlejšího účastníka o neexistenci škody (majetkové újmy).

16. Skutečnost, že došlo k zastavení exekuce, ještě automaticky neznamená vznik neoprávněného prospěchu na straně oprávněných, a tedy ani existenci žalobcem uplatněného nároku z titulu náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb.

17. V této souvislosti je přiléhavý odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který se zabýval pasivní legitimací soudního exekutora k vydání bezdůvodného obohacení a existencí tohoto nároku. Pro potřeby projednávané věci pak lze citovat následující:„ K uspokojení oprávněného v rámci pravomocně nařízené exekuce dochází již okamžikem, kdy se vymožené (povinným poskytnuté) plnění z majetku povinného dostává do rukou soudního exekutora, jenž pak případně odpovídá oprávněnému za prodlení s předáním vymožené částky (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] [rok] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). (Povinnost k výplatě vymožené pohledávky oprávněnému, a to i k výplatě částečného plnění, lze nyní dovodit též z ustanovení § 46 odst. 4 exekučního řádu ([účinnost]), jež ukládá soudnímu exekutorovi vyplatit vymožené plnění oprávněnému v zákonem stanovené lhůtě, nedohodnou-li se soudní exekutor s oprávněným jinak).

18. Pro projednávanou věc výstižnou se odvolacímu soudu jeví i argumentace dovolacího soudu, podle které„ pokud vymožením peněžitého plnění v rámci pravomocně nařízené exekuce zanikl v rozsahu tohoto plnění dluh povinného vůči oprávněnému (dluh, jehož splnění ukládá povinnému vykonatelné soudní rozhodnutím), nelze na straně povinného dovodit vznik majetkové újmy, a to ani v důsledku pozdějšího zastavení exekuce“, a že„ ani zastavení exekuce nemůže mít za následek vznik bezdůvodného obohacení žalovaného (soudního exekutora) na úkor žalobkyně (povinné). Zastavením exekuce přirozeně neodpadl právní důvod plnění, jež bylo již zčásti vymoženo, a zastavení exekuce nemá žádný vliv na povinnost k plnění uloženou žalobkyni (povinné) vykonatelným rozhodnutím soudu (exekučním titulem)“.

19. Jinými slovy i v případě existence právního důvodu plnění by k vydání bezdůvodného obohacení legitimovaný oprávněný byl pouze tehdy, pokud by odpadl původní právní důvod plnění, na základě kterého byl vydán exekuční titul (byť v současné době pro nepravomoc rozhodce nictoný, nevykonatelný). S okamžikem vzniku škody (vymožením částky exekutorem) pak souvisí i nedostatek příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem, když ten by na samotný vznik případné škody (pokud by existovala) již neměl žádný vliv.

20. Konečně správná je i obranná námitka o nemožnosti požadovat úroky z prodlení, když konstrukci zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) nelze spojovat s ušlým ziskem, neboť plní zcela odlišný účel a v žádném případě jej nelze vnímat ani jako snahu zákonodárce o jakoukoliv paušalizaci ušlého zisku. Úrok z prodlení nepředstavuje plánovaný majetkový přínos (ušlý zisk), který by nastal na základě existujících a reálně dosažitelných okolností nebýt škodné události (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či obdobně též rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V této souvislosti je možné odkázat i na rozhodovací praxi dovolacího soudu prezentovanou v odborné publikaci [jméno], P. [příjmení] za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, [rok], s. 3 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

21. Na základě výše uvedeného odvolací soud uzavřel, že soud I. stupně vzal v úvahu všechna hlediska relevantní pro toto rozhodnutí tak, jak vyplývají z ustálené judikatury, a správně je na daný případ aplikoval. Napadený rozsudek proto jako podle § 219 o. s. ř. věcně správný potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšné žalované přiznal na nákladech řízení tři paušální náhrady po [částka] za vyjádření, přípravu na jednání a účast na něm a vedlejšímu účastníku [částka] za písemné vyjádření k odvolání (vyhl. č. 254/2015 Sb.).