Rozhodnutí 36 Co 166/2024-218

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] (výrok I) a předat jí vyúčtování skutečné výše nákladů na služby a záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu – jednotky [číslo] vymezené v budově [číslo], bytový dům, stojící na pozemku parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, v k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen byt, bytová jednotka či jednotka), a to za zúčtovací období roku 2019, roku 2020 a roku 2021(výrok III). Ve zbylém rozsahu shledal žalobu nedůvodnou, když ji co do částky [částka] a povinnosti předat vyúčtování za zúčtovací období 2017 a 2018 zamítl (výroky II a IV). Žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výroky V a VI).

2. Rozhodl tak o požadavku žalobkyně na vydání řádného vyúčtování nákladů na služby poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu a záloh na jejich úhradu za roky 2017, 2018, 2019, 2020 a 2021, i o nároku na zaplacení pokuty za porušení této povinnosti v celkové výši [částka] (pokuta za nedodání vyúčtování roku 2017 od [datum] do [datum], za prodlení s vyúčtováním roku 2018 od [datum] do [datum], za nedodání vyúčtování zúčtovacího období 2019 za dobu od [datum] do [datum], za období roku 2020 od [datum] do [datum] a konečně za prodlení s řádným vyúčtováním roku 2021 za dobu od [datum] do [datum]; celkem [hodnota] dnů).

3. Vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v bodech 10 až 31 rozsudku. Vzal za prokázané, že žalobkyně se stala vlastníkem předmětné bytové jednotky [datum]. Žalovaný byl povinen zajišťovat vlastníkům jednotek služby, zejména dodávky tepla, vody, odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení a úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu a další služby, o jejichž poskytování rozhodne shromáždění. Členové společenství byli povinni platit měsíčně zálohy na náklady na služby splatné společně s příspěvkem na správu domu a pozemku. Povinností žalovaného pak bylo každoročně provést vyúčtování záloh nejpozději do 3 měsíců od skončení zúčtovacího období. Vedlejší účastník se na základě písemné smlouvy zavázal pro žalovaného zajišťovat administrativní a technickou správu bytového domu na adrese [adresa], jejíž součástí bylo i zpracování ročních vyúčtování zálohových plateb za služby jednotlivým vlastníkům jednotek, včetně vypořádání přeplatků a nedoplatků. Vyúčtování za roky 2017 až 2021 byla žalobkyni doručena a obsahovala vyjma položek služeb i položky, které služby nepředstavují (např. příspěvek na správu domu a pozemku, nedoplatky za předchozí zúčtovací období, aniž by bylo uvedeno, na které z položek nedoplatek vznikl, zda na zúčtovatelných službách či na příspěvcích, a rovněž poplatek za správu domu či náklady na vlastní správní činnost apod.). Od součtu všech položek byly odečítány veškeré platby, které žalobkyně za jednotlivá zúčtovací období zaplatila. Do předpisů plateb (evidenčních listů) za jednotlivé roky byly vždy zahrnuty i příspěvky na správu domu a pozemku, položka „správa domu“ či položka „náklady na vlastní správní činnost“. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k bezodkladnému zaslání řádných vyúčtování služeb za bytovou jednotku [číslo] za roky 2017 až 2021, jakož i k zaplacení pokuty [částka] za prodlení s řádným vyúčtováním služeb za dotčená roční zúčtovací období. Jednatelka žalobkyně [jméno FO] v dubnu 2023 upozorňovala [jméno FO], že vyúčtováním nerozumí, jako každý rok. Žalovaný písemností ze dne [datum] vyzval vedlejšího účastníka, aby mu předložil řádná, bezvadná vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za jednotlivé služby poskytnuté žalobkyni jako vlastníkovi jednotky za zúčtovací období let 2017-2021, jakož i k zaplacení částky [částka].

4. Uvedená zjištění právně posoudil podle § 1181 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] i od [datum], § 2, § 3 odst. 1, 2, § 7 odst. 1, § 12 a § 13 zák. č. 67/2013 Sb.

5. Uzavřel, že žalovaným (vedlejším účastníkem) zpracovaná a vlastníkům bytových jednotek doručená vyúčtování nevyhovovala požadavkům § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., když obsahovala položky vzájemně nezaúčtovatelné (zálohy za služby a platby z titulu příspěvku na správu domu a pozemku), které podléhají jinému právnímu režimu (rozsudek NS sp. zn. [spisová značka]). Tento vadný, nezákonný stav nastal tím, že žalovaný (prostřednictvím vedlejšího účastníka) v předpisu zálohových plateb vlastníkům jednotek předepisoval souhrnnou částku, zahrnující jak platby na příspěvky na správu domu a pozemku tak zálohu na služby. Obdobně pak sestavoval i jednotlivá vyúčtování, když do „nákladů za byt“ zahrnul i jiné položky než služby a odečítal od nich souhrnné „zálohy“, které představovaly veškeré platby vlastníka jednotky.

6. Konstatoval, že absence podpisu ani tvrzení žalovaného, že žalobkyně nesplnila svou povinnost nahlásit mu změnu v počtu osob, nebyly v daném případě pro uvedený závěr podstatné, když povinnost vyúčtovat stanovené zálohy na služby není podmíněna splněním (nepeněžitých) povinností, které zákon č. 67/2013 Sb. ukládá příjemci služeb (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]). Navíc tvrzení žalovaného o tom, že počet hlášených osob není v souladu se skutečným počtem uživatelů bytu soud hodnotil jako neprokázanou spekulaci.

7. Žalobní požadavky na předložení řádných vyúčtování i na zaplacení pokut dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. shledal oprávněnými a vzhledem k vznesené námitce promlčení se dále zabýval i tím, zda žalobní nároky jsou promlčené, zda byly žalobou uplatněny včas.

8. Dospěl k závěru, že s ohledem na obecnou promlčecí lhůtu 3 let (§ 629 odst. 1 o. z.) a uplatnění žalobních nároků žalobou až v lednu 2023 ([datum]) jsou požadavky na předání vyúčtování za roky 2017 a 2018 promlčeny, když k jejich promlčení došlo k [datum] (rok 2017), resp. [datum] (rok 2018). Žalovanému proto výrokem III stanovil povinnost předat žalobkyni vyúčtování skutečné výše nákladů na služby a záloh za zúčtovací období roku 2019, 2020 a 2021; ve vztahu k požadavku na vyúčtování předchozích období roku 2018 a 2019 žalobu výrokem IV zamítl.

9. Žalovanému rovněž přisvědčil, že pokutu, na kterou žalobkyni vzniklo právo za každý den prodlení počínaje dnem [datum] (prodlení s podáním vyúčtování za rok 2017), resp. dnem [datum] (prodlení s podáním vyúčtování za rok 2018), jí po těchto datech již nelze přiznat, když na posuzovanou věc lze analogicky vztáhnout judikaturní závěry o nemožnosti přiznání práva na zaplacení pokuty za dobu po promlčení práva zajišťovaného touto sankcí. Odkázal v této souvislosti na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka].

10. V této souvislosti rovněž konstatoval, že do výše uvedených dat pokuta za porušení povinnosti předložit řádné vyúčtování za roky 2017 a 2018 žalobkyni náleží, když úspěšné uplatnění námitky promlčení práva zajištěného pokutou nevylučuje, aby se jako věřitelka domohla zaplacení pokuty vzniklé před promlčením zajištěného práva. Vzniklo jí tak právo na tuto zákonnou sankci za dobu od [datum] do [datum] (457 dnů za nesplnění povinnosti předložit řádné vyúčtování za rok 2017) a dále za období od [datum] do [datum] (822 dnů za rok 2018). Zároveň má právo na pokutu za včasné nepředložení řádného vyúčtování roku 2019, 2020 a 2021 (nepromlčená, pokutou zajišťovaná práva). Za nepředložení řádného vyúčtování roku 2019 má tak nárok na zákonnou pokutu za období od [datum] do [datum] (975 dnů), za nedodání vyúčtování roku 2020 jí přísluší pokuta za dobu od [datum] do [datum] (610 dnů) a za nepředložení vyúčtování roku 2021 má na tuto peněžitou sankci právo za období od [datum] do [datum] (245 dnů). Z období vymezeného žalobkyní v jejím žalobním žádání (4 022 dnů, viz bod 2 shora) jí tak lze přiznat nárok na pokutu za 3 109 dnů (v rozsahu 913 dnů je její nárok nedůvodný). Počet dní, za které žalobkyni náleží pokuta, násobený nárokovanou maximální pokutou [částka] denně, představuje celkovou pokutu ve výši [částka].

11. Legitimním pak shledal požadavek žalovaného, aby vzhledem k okolnostem věci byla maximální výše zákonné pokuty moderována. Připomněl, že při úvaze o výši pokuty a její moderace je vždy na místě zvážit povahu povinnosti, jejíž splnění zajišťuje. Konstatoval, že hodnota a význam povinnosti souvisí s nepřiznivými důsledky jejího nesplnění, což v daném případě představuje újmu žalobkyně, spočívající v nejistotě ohledně výsledku vyúčtování v případě, že by jí vznikl přeplatek (náklady by byly vyšší než zaplacené zálohy), který by v krajním případě (pokud by byla spotřeba rovna nule) mohl dosáhnout výše zaplacených záloh. Dospěl tak k závěru, že pokuta za jednotlivá účetní období by neměla přesáhnout hrazené zálohy. Přiznal tak žalobkyni pokutu v celkové částce [částka], která je výsledkem součtu záloh placených žalobkyní v nepromlčených obdobích (viz bod 66, 67 napadeného rozhodnutí).

12. Za situace, kdy kompenzační projev žalovaného hodnotil jako neurčitý a nesrozumitelný, nevyhovující požadavkům právního jednání dle ust. § 551 až § 553 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), uložil žalovanému výrokem I, aby žalobkyni zaplatit částku [částka] a výrokem II zbylou část nárokované pokuty ve výši [částka] zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že výsledek sporu nelze vnímat jako převažující úspěch jednoho z účastníků řízení.

13. Proti rozsudku podali účastníci včasná odvolání. Žalovaný však upustil od požadavku odvolacího přezkumu vyhovujících výroků, když poplatkovou povinnost za zahájení přezkumného řízení nezaplatil a ve vyjádření pak uvedl, že uložené povinnosti splnil. Soud prvního stupně proto odvolání žalovaného zastavil (usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

14. Žalobkyně podala odvolání proti zamítavému výroku II a akcesorickému nákladovému výroku V. Ohradila se zejména proti závěrům o promlčení části peněžitého nároku (pokuty). Namítla, že bez ohledu na povahu tohoto nároku, je možné promlčení dovodit jen u pokuty uplatněné tři roky před podáním žaloby (tj. před [datum]). Odmítla tak závěr prvostupňového soudu, že po promlčení práva na obdržení řádného vyúčtování (po promlčení zajišťovaného práva) již nelze pokutu požadovat. Akcentovala, že pokuta je nárok se samostatným skutkovým základem, a tedy i po promlčení zajišťovaného práva, nárok na tuto sankci nadále vzniká. Odmítla rovněž moderaci této sankce s tím, že se nejedná o smluvní ale o zákonnou pokutu, jejíž výši nelze jakkoli hodnotit a korigovat. Opětovně se ohradila proti tvrzení žalované o nemorálním jednáním její jednatelky i o nesplnění své zákonné povinnosti nahlásit žalované změnu počtu osob v bytové jednotce. Vytkla soudu i nesprávné rozhodnutí o nákladech řízení, když převážná část jejího neúspěchu byla způsobena moderací pokuty, tedy úvahou soudu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Navrhla proto, aby odvolací soud napadený výrok II změnil tak, že i v této zamítnuté části žalobě vyhoví a přizná jí plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

15. Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil se skutkovými i právními závěry prvostupňového soudu, které spolu se svou dosavadní obranou zčásti zopakoval či parafrázoval, a navrhl potvrzení napadených výroků.

16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

17. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázány a proč. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci.

18. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně i jejich právním hodnocením a v plném rozsahu na ně odkazuje. Kvituje přitom velmi důsledný a příkladný přístup prvostupňového soudu k věci, který je zřejmý nejen z jeho obšírně a přesvědčivě pojatého odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku, ale i řádně vedeného důkazního řízení a pečlivého i úplného vypořádání se všemi relevantními obrannými námitkami žalovaného i argumentací žalobkyně. Své skutkové i právní závěry soud prvního stupně účastníkům natolik dostatečně zprostředkoval, že odvolací soud, aniž by parafrázoval či opakoval části dotčeného rozhodnutí, již prakticky nemá k věci co dodat. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že žalobkyně ve svém odvolání v převážné míře opakuje své dosavadní žalobní argumenty, ke kterým se již soud prvního stupně dostatečně vyjádřil.

19. Nedůvodné jsou tedy námitky žalobkyně, proti promlčení části zažalované pokuty i vůči její moderaci. Závěr o vázanosti pokuty jako zajišťujícího institutu na existenci zajišťované povinnosti je správný. Lze plně souhlasit se soudem prvního stupně, že povaha a účel požadované pokuty neumožňuje, aby po promlčení zajišťovaného práva nárok na ni nadále trval. Posuzovaná pokuta jako zajišťovací institut i v tomto případě plní funkci prevenční (čelí porušení povinnosti), reparační (uhrazovací) a v neposlední řadě i funkci sankční. Neexistuje-li tedy povinnost či v důsledku promlčení je právo odpovídající této povinnosti nevymahatelné, nemůže nadále vznikat ani závazek hradit pokutu, neboť není již co zajišťovat (co vymáhat). Přiléhavý je v této souvislosti i odkaz na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém dovolací soud výslovně uvedl: „Promlčelo-li se právo zajištěné smluvní pokutou, nemůže věřitel úspěšně uplatnit právo na zaplacení smluvní pokuty, které vzniklo po promlčení zajištěného práva“.

20. Žalobkyně se proto může na žalovaném s úspěchem domáhat úhrady pokuty jen po tu dobu, kdy zajišťovaná povinnost trvala. Pokud se tedy žalovaný s úspěchem domohl, že tato povinnost v důsledku oprávněně vznesené námitce promlčení již není vymahatelná (nelze mu tuto povinnost rozhodnutím uložit, vymáhat), pak v tento moment (od okamžiku promlčení této zajišťované povinnosti) zanikla i jeho povinnost pokutu dále hradit. Opačný závěr by vedl k tomu, že pokuta by existovala i poté, co již zaniklo zajišťované právo, a tedy by nabíhala do nekonečna (do splnění povinnosti, kterou již žalovaný není povinen plnit), aniž by již cokoli zajišťovala, což by zcela popíralo její hlavní smysl a funkci. Zcela opačná odvolací argumentace žalobkyně, která existenci práva na pokutu po zániku vymahatelnosti zajišťovaného práva dovozuje z toho, že zajišťované právo trvá i v případě promlčení pokuty, je tak chybná a nelogická.

21. Naopak je možné s odvolatelkou souhlasit, že i nárok na pokutu vzniklý před promlčením zajišťované povinnosti může být promlčen v důsledku důvodně vznesené námitky promlčení, tedy v případě, že právo na finanční plnění z titulu pokuty nebylo u soudu včas uplatněno, vzniklo více než tři roky před podáním žaloby (§ 629 odst. 1 o. z.). V daném případě tato situace rovněž nastala, byť v nepatrné části, když žaloba byla podána [datum] a žalobkyně zčásti požadovala pokutu i za dobu před [datum] (od [datum]). Vyhovující výroky však nebyly podrobeny odvolacímu přezkumu.

22. Správné jsou rovněž moderační úvahy prvostupňového soudu, které jsou plně přezkoumatelné a v úvahu berou zásadní hlediska (hodnotu a význam) zajišťované povinnosti (toho, co bylo pro žalobkyni v sázce). Není důvod, aby pokuta převyšovala částky, které žalobkyně zálohově plnila, když případné přeplatky musí být s ohledem na užívání bytu, a tedy i konzumované služby nepochybně nižší.

23. Za situace, kdy žádná z odvolacích námitek není způsobilá zvrátit správnost napadeného rozsudku, ani výroků o nákladech řízení, odvolací soud postupoval dle 219 o. s. ř. a všechny odvoláním dotčené výroky jako věcně správné potvrdil.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když procesně v tomto stadiu řízení zcela úspěšnému žalovanému přiznal jejich plnou náhradu. Ty sestávají ze dvou úkonů právní pomoci po [částka] (dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty [částka] – předmět odvolacího přezkumu), dvou náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 vyhl.) a 21 % daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.); celkem tak činí [částka].

25. O nákladech řízení rozhodl podle stejných procesních ustanovení (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario), když vedlejšímu účastníku v tomto stádiu řízení žádné účelné náklady nevznikly.

26. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).