o zaplacení 150 148 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl v celém rozsahu žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 150 148 Kč s úrokem z prodlení od 23. 10. 2023 do zaplacení (výrok I) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené při výkonu státní moci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), když porušeno bylo právo žalobce na poskytnutí informace v zákonné lhůtě.

3. Žalobce uvedl, že dne [datum] podal [ústřední orgán] svou žádost o poskytnutí kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v [místo] č. j. [spisová značka] a rozhodnutí ze dne 27. 11. 2018, č. j. [spisová značka]. Poskytnutí informací bylo odmítnuto rozhodnutím [ústřední orgán] ze dne 1. 11. 2021, č. j. [spisová značka], na základě rozkladu podaného žalobcem bylo rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí ze dne 2. 6. 2022, č. j. [spisová značka], rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Dne 27. 2. 2023 bylo vydáno rozhodnutí čj. [spisová značka] a zasláno požadované rozhodnutí, v anonymizované podobě, aniž z něj nebylo patrné, jaké osoby se požadovaný dokument týká a nebylo možné se seznámit s průběhem správního řízení. Poskytnutí kasační stížnosti bylo zcela odmítnuto. Lhůta pro řádné poskytnutí informace dle původní žádosti marně uběhla 7. 11. 2021. Rozhodnutím zde dne 27. 2. 2023 čj. [spisová značka], žádost vyřízena nebyla ani z části, neboť nebylo možno seznámit se obsahem správního řízení. Žádost byla nakonec vyřízena až dne 8. 4. 2024, tj. po 898 dnech od podání žádosti, žalobce požaduje odškodnění ve výši 180 Kč za každý den prodlení žalované s jejím vyřízením.

4. Žalovaná se proti žalobě bránila tím, že na základě předběžného projednání žalobního nároku poskytla žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 8 792,50 Kč a nad jeho rámec žalobu nepovažovala za důvodnou vzhledem k nízkému významu požadované informace a posuzovaného řízení o jejím poskytnutí pro žalobce.

5. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění uvedených v bodech 4. a 5. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje, jež právně posoudil dle ustanovení právních předpisů, jež citoval (viz body 6. až 10. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), přičemž vyslovil následující právní závěry (uvedené v bodech 12. až 22. odůvodnění). Celková délka posuzovaného řízení činila 785 dnů od jeho zahájení po podání žádosti o informaci do dne, kdy byla informace žalobci poskytnuta, délka řízení byla nepřiměřená. Předmětné řízení nebylo skutkově, právně ani procesně složité, žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel, postup orgánů veřejné moci byl zatížen průtahy, především v období, kdy byl vydán první rozklad do vydání rozhodnutí žalovaného a následně od druhého podání rozkladu ve věci až do rozhodnutí a konečného poskytnutí informace. Význam řízení pro soud prvního stupně posoudil jako nepatrný. V řízení o poskytnutí informace se význam jeho předmětu pro poškozeného ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o její poskytnutí) pro žadatele. Žadatel není povinen vysvětlovat v žádosti o poskytnutí informace skutečnosti, na kterých staví svůj zájem na jejich poskytnutí, přesto poskytnutí informací pro žadatele nemá ve všech případech shodný význam, odvozený od toho, že svou žádostí realizuje jedno z důležitých základních práv. O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze proto uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoliv časově vzdálenou) realizaci konkrétních práv (přičemž i zde se význam předmětu posuzovaného řízení může lišit v čase. Požadovaná rozhodnutí se žalobce osobně nijak netýkala a význam požadované informace byl pro něj toliko zprostředkovaný. Žalobce význam řízení odvozoval toliko od množství vloženého času a úsilí o poskytnutí informace, zejména v podobě opravných prostředků. Nicméně podávání opravných prostředků je právem účastníka řízení, které zákon předpokládá a nelze při jeho využití automaticky hovořit o zvýšeném významu. Soud prvního stupně uzavřel, že není na místě poskytnout žalobci další zadostiučinění v penězích, neboť význam řízení soud shledal jako nepatrný. Pokud tedy žalovaná poskytla žalobci finanční zadostiučinění, poskytla žalobci více, než by mu přiznal soud, pročež soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladu řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že se žalovaná práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž namítal, že otázku významu požadované informace a významu řízení o jejím poskytnutí posoudil soud prvního stupně nesprávně. Žalobce uvedl, že „posouzení žádaných listin z hlediska jejich konkrétního obsahu bylo pro žalobce zásadní pro určení významu informací v žádaných listinách a listin jako celku“. Zdůraznil, že poskytování informací je řízením, kterým se konzumuje základní právo, soud nesprávně posoudil množství vloženého času a úsilí žalobce do poskytnutí informace, zejména v podobě opravných prostředků. To bylo nezbytné pro získání žádaných informací v situaci, kdy povinný subjekt odmítl informace poskytnout z nezákonných důvodů. K nesprávnému úřednímu postupu došlo nejen nedodržením zákonné lhůty, ale i porušením předepsaných pravidel pro poskytování informací, a tím že pro jejich získání bylo nutno použít důvodné opravné prostředky. Ze strany povinného subjektu se jednalo o účelový postup s cílem informaci neposkytnout nebo její poskytnutí alespoň ztížit a oddálit. Soud prvního stupně do svých úvah odmítl zahrnout skutečnost, že použití opravných prostředků proti sofistikovanému odmítnutí poskytnutí informací profesionálem v poskytování informací může naznačovat jejich důležitost pro žadatele už jen tím, že se tak násobně zvyšuje náročnost získání žádaných informací. Složitost řízení z hlediska žadatele ponechal soud prvního stupně stranou své pozornosti. Po odmítnutí poskytnutí informací bylo nutno vynaložit násobně větší úsilí pro jejich získání. Soud prvního stupně též nepřihlédl k tomu, že řízení o základním právu je jeden celek. Pokud je pro vyřízení žádosti stanovena zákonná lhůta vztahuje se tato lhůta na všecky fáze řízení do poskytnutí informací. Není-li lhůta dodržena z důvodů jednání povinného subjektu, aniž k takovému jednání měl zákonný důvod, jedná se o obstrukční jednání, které má být promítnuto do úvah o kompenzaci nemajetkové újmy. Na požadované informace se nevztahovala zákonná výluka, žadatel byl proto oprávněn spolehnout se, že budou poskytnuty v zákonné lhůtě. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. K odvolání žalobce se vyjádřila žalovaná následovně. Ve své podstatě byl spor veden pouze o výši zadostiučinění. Žalovaná připomněla, že soud prvního stupně rozhodoval za situace, že žalovaná sama žalobci poskytla relutární zadostiučinění ve výši 8 792,50 Kč. Obraty, které se často v odvolání opakují (soud nezohlednil, soud neposoudil soud nevzal v úvahu, v potaz a další...) jsou pak pouze prázdnými floskulemi, neboť se dotýkají skutečností, které soud naopak do svých úvah zahrnul a zevrubně posoudil v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozsudku je jednoznačně seznatelné, že soud prvního stupně se zabýval naplněním zákonných podmínek pro odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., přičemž tyto své úvahy založil na skutkových zjištěních a všech známých okolnostech posuzovaného případu, kdy, shodně s žalovanou, a s odkazem na přiléhavou judikaturu usoudil na nepatrný význam řízení pro žalobce, čemuž správně přizpůsobil formu přiznaného zadostiučinění. Žalovaná byla v dotčeném řízení vedena toliko snahou ochránit informace o sociálních poměrech třetí osoby, kterým ostatně sám zákonodárce přisuzuje vyšší míru citlivosti (s odkazem na § 8b odst. 2 InfZ). Žalovaná považovala napadený rozsudek za věcně správný a nespatřovala žádné vady řízení, jež vedlo k jeho vydání. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

8. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. V souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se k výzvě odvolacího soudu opačně nevyjádřili.

9. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak byly popsány soudem prvního stupně, neboť průběh posuzovaného řízení o poskytnutí informace zjištěný soudem prvního stupně nebyl mezi účastníky sporný, spornou zůstala pouze otázka přiměřenosti žalovanou dobrovolně poskytnutého zadostiučinění.

10. V první řadě odvolací soud konstatuje, že předmětem tohoto odškodňovacího řízení je nárok z odpovědnosti za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou řízení o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb. Posuzované řízení bylo řízením, jehož předmětem bylo základní právo nebo svoboda, probíhalo před správním orgánem prvního stupně a orgánem odvolacím, na řízení se hledí jako na jeden celek.

11. Délka posuzovaného řízení činila 785 dnů, řízení bylo zatíženo průtahy v řízení. Uvedené skutečnosti opodstatňují závěr, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému nepřiměřenou délkou řízení.

12. Vzhledem k tomu, že v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se vznik nemajetkové újmy na straně účastníka řízení presumuje (viz stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010), k posouzení tak zůstala toliko otázka výše přiměřeného zadostiučinění (toho nad rámec dobrovolně poskytnutého ze strany žalované na základě předběžného projednání žalobního nároku). Při tom se přihlíží k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (viz § 31a odst. 2 OdpŠk).

13. Odvolací soud se zcela ztotožnil s úvahami soudu prvního stupně, jež vedly k závěru, že v tomto případě je postačující částka již žalovanou žalobci poskytnutá před zahájením (tohoto) řízení, když v průběhu celého řízení žalobce nijak neobjasnil a nevysvětlil, jaký význam požadovaná informace pro něj měla mít. Takto je zřejmé jen to, že žalobce žádal podle zákona č. 106/1999 Sb., o poskytnutí rozhodnutí [ústřední orgán] ze dne 27. 11. 2018, č. j. [spisová značka] a dále kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v [místo] č. j. [spisová značka], které byly vydány ve věci třetích od žalobce odlišných osob. Jakkoliv žalobce není při žádosti o poskytnutí informace zdůvodňovat svůj zájem na poskytnutí informace a pro rozhodování o poskytnutí informace nemá důvod žádosti žádnou relevanci, požaduje-li žalobce odčinění nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky řízení o poskytnutí informace, pak význam požadované informace pro žalobce vyvstává a je důležitým z hlediska posuzování intenzity nemajetkové újmy, jež prodlení s poskytnutím informace mohlo žalobci působit. Od toho se pak odvíjí i význam posuzovaného řízení, jež bylo k poskytnutí informace vedeno, jeho dopady do osobnostní sféry žalobce, intenzita nemajetkové újmy, jakož i právě výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu tím způsobenou.

14. I zde totiž platí, že vznik nemajetkové újmy lze dovodit tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla výkon veřejné moci (nebo jeho absenci) a jeho následky vnímat úkorně. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Nezjišťuje se, jak se poškozený cítí, ale jestli má důvod se cítit poškozeným a v jakém rozsahu.

15. Jelikož žalobce v průběhu řízení vedeném před soudem prvního stupně, jakož ani ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, nevysvětlil, jaký význam pro něj požadovaná informace měla, nelze uzavřít, než že žádný, či jen nepatrný. Žalobce se omezil toliko na obecná tvrzení o tom, že byl nucen v důsledku odepření vyhovění jeho žádosti ze strany povinného subjektu „vynakládat úsilí“ na podávání opravných prostředků v řízení o poskytnutí informace, nicméně jaký význam požadovaná informace pro něj mohla mít a z jakého důvodu mu její neposkytnutí působilo tak zásadní újmu, jak popisuje, to nevysvětlil.

16. Byť se v případech odškodňování nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení presumuje, v řízeních o poskytnutí informace nelze bez závěru o významu požadované informace pro žadatele dospět k závěru o intenzitě vzniklé újmy. Pokud žalobce v tomto po celou dobu (odškodňovacího) řízení soudu ničeho nesdělil, pak nelze dospět k jinému závěru, než že význam byl nepatrný a tomu odpovídá i nemajetková újma z toho vzniklá. Byl-li žalobce odškodněn ze strany žalované dobrovolně poskytnutou částkou ve výši 8 792,50 Kč, lze to shledat za přiměřeným zadostiučiněním povaze a významu požadované informace, jakož i řízení vedeným za účelem jejího získání.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu žalované v odvolacím řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), když žalobce se svým odvoláním ve věci samé neuspěl. Výše nákladů odvolacího řízení činí 300 Kč a tvoří ji paušální náhrada hotových výdajů za vyjádření k odvolání [§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.].