pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I) a uložil neúspěšné žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II).

2. Rozhodl tak o požadavku žalobkyně na zaplacení rozdílu mezi uhrazeným pojistným a vyplaceným odkupným, když dospěl k závěru, že smlouva o životním [anonymizováno] je absolutně neplatná, vzájemná plnění jsou tak bezdůvodným obohacením, avšak nárok žalobkyně na vrácení poskytnutého plnění je pro marné uplynutí tříleté objektivní promlčecí lhůty promlčen. Žalovanou uplatněná námitka promlčení je proto důvodná, a žalobě tedy nelze vyhovět.

3. Vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely [datum] pojistnou smlouvu [číslo] označenou [anonymizována tři slova] s počátkem [anonymizováno] od [datum]. Po dobu trvání pojistné smlouvy žalobkyně uhradila žalované na pojistném [částka]. [anonymizováno] zaniklo k [datum] na základě žádosti žalobkyně o ukončení [anonymizováno], žalovaná jí na základě ukončení smlouvy vyplatila odkupné ve výši [částka]. Ze smluvních ujednání nelze určit konkrétní výši či způsob stanovení nákladů – počátečních a správních – jež byla žalovaná oprávněna strhávat z běžného pojistného, neplyne z ní ani způsob výpočtu rizikového pojistného. Dostatečně určitá nejsou rovněž ujednání o odkupném, když jeho výše měla být stanovena pojistitelem podle pojistně technických zásad s tím, že se jedná o část nespotřebovaného pojistného ukládaného pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého [anonymizováno], přičemž tyto obecně konstatované technické zásady nejsou součástí pojistné smlouvy. Z telefonického rozhovoru ze dne [datum] se žalobkyně dozvěděla o aktuálním stavu pojistné smlouvy, o výši kapitálové hodnoty [částka], aktuální výši mimořádného výběru [částka]. Znala tak přibližnou nákladovost produktu i výši bezdůvodného obohacení na straně žalované. Nejpozději se o aktuálním stavu pojistné smlouvy dozvěděla [datum], kdy podala návrh finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti smlouvy ve výši [částka].

4. Uvedená zjištění hodnotil zejména dle § 2, § 3 písm. x), § 4 odst. 4 a [ustanovení pr. předpisu], o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojistné smlouvě“), platnost pojistné smlouvy, existenci bezdůvodného obohacení i běh promlčecích lhůt pak posuzoval v souladu s [ustanovení pr. předpisu] (dále jen„ [anonymizováno]“) dle § 37, § 41, [ustanovení pr. předpisu].

5. Dospěl k závěru, že vzhledem k neurčitosti ujednání o počátečních a správních nákladech, rizikovém pojistném a odkupném, která nelze oddělit od ostatního obsahu pojistné smlouvy, je pojistná smlouva jako celek od počátku absolutně neplatná (§ 37, § 41 obč. zák.). Účastnice jako smluvní strany neplatné smlouvy tak byly povinny si podle zásad bezdůvodného obohacení vrátit vzájemná plnění (§ 457 obč. zák.), přičemž k promlčení jejich nároků došlo za dva roky ode dne, kdy se dozvěděly, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jejich úkor obohatil, nejpozději však za tři roky od doby, kdy k němu došlo (§ 107 obč. zák.). Námitku promlčení vznesenou žalovanou shledal důvodnou s tím, že objektivní tříletá promlčecí doba ve smyslu ust. § 107 odst. 2 obč. zák. marně uplynula, když počala běžet faktickým zaplacením každého pojistného s tím, že dobou rozhodnou pro běh promlčecí doby je okamžik uzavření pojistné smlouvy. V té době byla žalobkyně seznámena s neurčitými a nesrozumitelnými smluvními ujednáními, které způsobovaly neplatnost smlouvy. Nejzazším okamžikem, kdy se žalobkyně dozvěděla o skutečnostech způsobujících neplatnost je pak moment, kdy podala návrh finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení právě z důvodu neplatnosti smlouvy ([datum]). Pojistné zaplacené tři roky před podáním žaloby, tj. před [datum], je promlčeno (žaloba byla podána dne [datum]). Námitku promlčení nemravnou neshledal, když uzavřel, že nelze z žádného zjištění dovodit, že by její uplatnění žalovanou bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor žalobkyně, která marné uplynutí promlčecí doby nezavinila a vůči níž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem, charakterem uplatňovaného práva a důvody, pro které právo nebylo uplatněno včas (viz rozsudek [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka]). Nepromlčené pojistné zaplacené po [datum] ve výši [částka] žalovaná vyplatila žalobkyni plněním ve výši [částka], a tedy již nezbývá ničeho, co by byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žalobu jako nedůvodnou proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Ohradila se zejména proti závěru o promlčení žalobního nároku, když akcentovala spotřebitelskou povahu smluvního vztahu, způsob sjednání smlouvy, dostatečnou netransparentnost a neurčitost smluvních ujednání. Tyto skutečnosti byly příčinou jejího značného znevýhodnění, které mělo za následek její výrazně slabší právní postavení (nerovnováhu v právech a povinnostech stran) oproti žalované, která naopak jako profesionál smlouvu výhradně sama koncipovala, aniž by jí jako spotřebitelce bylo umožněno do obsahu či smluvních ujednání jakkoliv zasáhnout. Namítla, že rozsudek je v rozporu s evropským právem a rozhodovací praxí [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace], který při řešení obdobného případu (vrácení plnění z neplatné úvěrové smlouvy) uzavřel, že z důvodu ochrany slabšího spotřebitele není aplikace objektivní tříleté lhůty prakticky možná (nezačala běžet), popř. k ní soud nemůže ve smyslu ust. § 3 obč. zák. přihlížet. Poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], s tím, že v tomto rozhodnutí dovolací soud konstatoval, že počátek běhu subjektivní dvouleté lhůty je možný zvažovat až od okamžiku, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení, tedy v momentu, kdy si mohl učinit úsudek o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši. Vědomost o konkrétních skutkových okolnostech, které mají vliv na absolutní neplatnost smlouvy, a tedy i vznik bezdůvodného obohacení, v době zvažované soudem prvního stupně však neměla, a ani jako právní laik nemohla mít. Závěr o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, vystavěný soudem na domněnce o jejich znalosti, není proto dostatečný. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil napadené konečné meritorní rozhodnutí tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná jí i plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

7. Žalovaná setrvala na své obranné argumentaci, kterou v polemice s odvolacími námitkami zčásti zopakovala či [anonymizováno]. Zdůraznila, že odvolací námitky ohledně nevyváženosti smlouvy jsou jen obecného charakteru, když chybí konkrétní tvrzení, v čemž odvolatelka danou nerovnováhu spatřuje. K počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pak uvedla, že vědomost o konkrétních skutečnostech způsobujících neplatnost smlouvy, nelze zaměňovat se znalostí právní kvalifikace a erudicí jedné ze smluvních stran si závěr o vzniku bezdůvodného obohacení na základě těchto skutečností učinit. Zopakovala rovněž, že k promlčení uplatněného nároku došlo vlivem marného uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby. Za situace, kdy dva roky před podáním žaloby si účastnice zúčtovaly vzájemná plnění a po [datum] již žádné další pojistné žalobkyně neuhradila, je nepochybné, že žalobní požadavek je zcela promlčen. Navrhla proto, aby odvolací soud zamítavý rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí i náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí pak v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázány a proč. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci.

10. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právním hodnocením písemné pojistné smlouvy a v plném rozsahu na něj odkazuje. Lze přisvědčit prvostupňovému soudu, že neurčitost písemných smluvních ujednání naplňujících základní účel smlouvy způsobuje absolutní neplatnost kontraktu. Důvod neplatnosti se vztahuje na celý písemný právní úkon, když uvedené části nelze od ostatního obsahu oddělit (§ 37, § 41 obč. zák.). Stanovení konkrétní výše a způsobu počátečních i správních nákladů, zejména však absence srozumitelného výpočtu rizikového pojistného a odkupného, tedy již počáteční nejasnost o tom, jaká část pojistného má představovat spořící složku, která bude po ukončení smlouvy žalobkyni vyplacena, a jaká výše z hrazeného pojistného představuje žalovanou konzumovanou cenu za [anonymizováno] pojistného rizika, způsobuje absolutní neplatnosti pojistné smlouvy.

11. Námitka odvolatelky, že uvedené důvody způsobují jen částečnou neplatnost konečného vyúčtování peněžitých nároků, není správná, když neurčitá ustanovení zabraňují naplnění účelu právního vztahu účastníků a vzhledem k významu smlouvy jsou neoddělitelná. Navíc žalobkyně ani netvrdí, jaký účel by v případě absence těchto ustanovení měla pojistná smlouva v době jejího trvání mít.

12. Důsledkem neplatného právního úkonu (pojistné smlouvy) je povinnost účastníků vrátit si vzájemná plnění či majetkový prospěch, který v souvislosti s plněním z neplatného právního úkonu získali (§ 451, § 457 obč. zák.). Správně proto soud prvního stupně postupoval podle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení jako prospěchu získaného bez právního důvodu, který od počátku chyběl.

13. Rovněž nepochybil, když nejprve posuzoval dle § 107 obč. zák., zda žalovanou vznesená námitka promlčení je důvodná. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem, že požadavek žalobkyně, který je třeba právně kvalifikovat jako vydání bezdůvodného obohacení, byl v době podání žaloby již promlčen.

14. Důvodem nemožnosti uplatněný nárok přiznat však je marné uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí lhůty, která počala běžet nejpozději od okamžiku, kdy žalobkyně se počala domáhat u finančního arbitra uložení povinnosti žalované vydat jí bezdůvodné obohacení ve výši [částka], a to z důvodu neplatnosti smlouvy. V červnu 2017 ([datum] podala návrhu u finančního arbitra) již musela mít pochybnosti o platnosti smlouvy, když ty byly důvodem, aby se v řízení před finančním arbitrem domáhala vydání bezdůvodného obohacení. Není podstatné, jaké vady prostřednictvím svého právního zástupce namítala, rozhodné je, že i prostřednictvím erudovaného právního zastoupení naznala existenci natolik závažných vad právního úkonu, že nebyla přesvědčení, že smluvní závazek není bezvadný a platný. Nejedná se tedy o situaci, kdy plná ničím nenarušená důvěra spotřebitele v platnost smluvního vztahu je překážkou toho, aby promlčecí lhůta počala plynout.

15. Je proto možné přisvědčit obraně žalované, že vzájemné nároky účastníků z titulu vypořádání plnění z absolutně neplatné smlouvy, a tedy i uplatněný žalobní nárok, jsou promlčeny.

16. Rovněž se lze plně ztotožnit se závěrem prvostupňového soudu (a plně na něj odkázat), že v daném řízení nebyly prokázány ani tvrzeny skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr o tom, že uplatnění námitky promlčení žalovanou je výkonem práva, který se příčí dobrým mravům (§ 3 obč. zák.).

17. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený meritorní výrok (I) jako věcně správný potvrdil. Stejně postupoval i ve vztahu k nákladovému výroku (II), když prvostupňový soud aplikoval přiléhavá ustanovení procesního předpisu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a neúspěšnou žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení, jejichž výši správně stanovil (dle vyhl. č. 177/1996 Sb.).

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl rovněž podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když i v tomto stadiu řízení byla žalovaná plně úspěšná. Ty sestávají ze dvou úkonů právní služby po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), dvou paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 3 vyhl.) spolu s 21% daní z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celkem tak činí [částka].