pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci [částka] (výrok I) a zamítl požadavek žalobce na úhradu zákonných úroků z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II). O nákladech řízení mezi účastníky i ve vztahu k státu rozhodl podle poměru úspěchu ve věci, když žalobci stanovil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] (výrok III), státu částku [částka] (výrok V) a žalovaného zavázal, aby státu zaplatil [částka] (výrok [příjmení]).

2. Částečně tak vyhověl požadavku žalobce na náhradu škody spočívající ve ztrátě vlastnického práva k nemovitosti ve veřejné dražbě protiprávně provedené žalovaným exekutorem.

3. Existencí nezákonného postupu žalovaného i příčinnou souvislostí se škodou, která představuje obvyklou cenu vydražené nemovitosti, se opakovaně zabývaly obecné soudy všech stupňů.

4. Přezkoumávaný rozsudek je druhým rozsudkem soudu prvního stupně a čtvrtým rozhodnutím odvolacího soudu, když nejprve prvostupňový soud a dvakrát i odvolací soud žalobu zamítly. Následně třetím rozhodnutím Městský soud v Praze původní prvostupňový rozsudek zrušil s tím, že na základě závazného právního názoru dovolacího soudu o porušení právní povinnosti žalovaného a existence příčinné souvislosti se vznikem škodného následku je nezbytné se zabývat již jen výší požadované škody, tedy zkoumat oprávněnost žalobního peněžitého požadavku.

5. Městský soud v Praze se tedy v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nejprve ztotožnil se závěrem prvoinstančního soudu o promlčení uplatněného nároku, který však u dovolacího soudu neobstál, když Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], toto potvrzující zamítavé rozhodnutí zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu škody počala běžet až okamžikem, kdy se dosavadní vlastník dozvěděl, že vydražitel doplatil v určené lhůtě nejvyšší podání; požadované finanční plnění tak promlčeno není.

6. Rovněž následující zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dovolací soud shledal nesprávným, když rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítl závěr, že mezi nezákonným postupem exekutora (žalovaného) a tvrzenou škodou není dána příčinná souvislost. Chybnou tak shledal argumentaci soudu druhého stupně, podle které ačkoli žalovaný neměl k provedení dražby splněny zákonné podmínky, není mezi tímto pochybením a tvrzenou škodou příčinná souvislost, neboť žalobce měl a mohl zabránit provedení dražby podáním žaloby na nepřípustnost prodeje nemovitostí v dražbě dle § 166 zák. č. 40/1964 Sb. Pokud tohoto institutu nevyužil, dražbě se nebránil, porušil svou prevenční povinnost předcházet škodám, a sám se tak podílel na vzniku škody, která mu posléze prodejem nemovitostí v dražbě vznikla.

7. Nejvyšší soud v tomto svém posledním kasačním rozhodnutí jednoznačně uzavřel, že žalovaný jako soudní exekutor porušil povinnosti při výkonu činnosti, když vyhověl návrhu zástavního věřitele na prodej nemovitostí tzv. dobrovolnou dražbou podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu (ve znění pozdějších předpisů), aniž by zástavní věřitel disponoval vykonatelným titulem ve vztahu k nemovitostem. Škoda vznikla nezákonným postupem exekutora, a proto se neuplatní hledisko spoluzavinění podle ustanovení § 441 obč. zák. na straně původního vlastníka nemovitostí.

8. Při svém druhém rozhodování byl tedy soud prvního stupně vázán závazným právním názorem obsaženým v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (body 9., 10. rozsudku), podle kterých žalovaný porušil povinnosti při výkonu své činnosti, čímž vyvolal situaci vedoucí ke ztrátě vlastnického práva žalobce k nemovitostem, když provedl jejich dražbu, aniž by zástavní věřitel disponoval vykonatelným titulem a navrhovatel dražby byl vlastníkem či osobou oprávněnou s nemovitostmi disponovat. Tento nárok pak není promlčen (rozs. NS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) a nepodání žaloby dle § 166 obč. zák. nelze žalobci přičítat k tíži, když příčinou, proč žalobce přišel o vlastnické právo, byl nezákonný postup exekutora nikoli okolnost, že se žalobce nepokusil využít právní prostředek, jak takovému postupu zabránit.

9. Vyšel zejména z dosavadních zjištění opakovaně popsaných v předešlých soudních rozhodnutích, když konstatoval, že ani po doplnění dokazování rozhodný skutkový stav nedoznal žádných změn.

10. Vzal tak za prokázané, že

-) původní žalobce [jméno] [příjmení] byl od konce roku [rok] vlastníkem předmětných nemovitostí (domu [adresa] a stavebních parcel [číslo] v katastrálním území [část obce], obec Praha - dále též jen„ nemovitosti“).

-) dne [datum] byla mezi věřitelem [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce; touto smlouvou přenechává věřitel dlužníkovi částku [částka], dlužník se zavazuje ji vrátit dle blíže uvedeného splátkového kalendáře.

-) téhož dne byla mezi věřitelem Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce; i v tomto případě se smluvní strany dohodly, že věřitel přenechává dlužníkovi [částka] a dlužník se zavazuje je vrátit stanoveného splátkového kalendáře.

-) ve stejný den ([datum]) byla také uzavřena zástavní smlouva mezi žalobcem jako zástavcem, Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] jako zástavními věřiteli a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dlužníky, podle které je zástavní věřitel oprávněn, nebude-li zajištěná pohledávka (půjčka) řádně a včas splněna, prodat zástavu ve veřejné dražbě nebo jiným vhodným způsobem, a to po předchozím včasném a písemném upozornění zástavce na zamýšlený výkon zástavního práva.

-) dne [datum] a dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení] jako postupitel a Ing. [jméno] [jméno] jako postupník uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky ve znění dodatku [číslo] kterou byla postoupena pohledávka ve výši [částka]; jednalo se o pohledávku za [jméno] [příjmení] ve výši [částka] a [jméno] [příjmení] ve výši [částka] ze smluv o půjčce, a [jméno] [příjmení] je pak zástavcem nemovitostí zajišťujících tyto pohledávky. Tato smlouva byla předložena [anonymizována dvě slova] dne [datum]. Následně tato pohledávka byla postoupena na [anonymizována dvě slova] službu, spol. s r.o. (smlouva o postoupení ze dne [datum]).

-) usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (žalobce: [jméno] [příjmení], žalovaní: Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [jméno]), bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], tak, že návrh na nařízení předběžného opatření (zákaz nakládat s předmětnými nemovitostmi jako s předmětem dražby a uložení podání žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy) byl zamítnut. Dle odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu návrh žalobce byl osvědčen tím, že je vlastníkem zastavených nemovitostí, které měly být prodány v nedobrovolné dražbě, avšak nebyla prokázána potřeba nařízení předběžného opatření naléhavostí situace, když z předložených listin vyplývá, že žalobce jako zástavce a zástavní dlužník v jedné osobě dal své nemovitosti do zástavy k zajištění úhrady dluhu. Žalobce jako zástavce a zástavní dlužník má tedy povinnost vůči druhému žalovanému jako zástavnímu věřiteli uspokojit jeho pohledávku, když nebylo osvědčeno, že by zajištěná pohledávka zanikla.

-) dne [datum] [anonymizována dvě slova] služba, spol. s r. o. (jako zástavní věřitel na základě postoupené pohledávky zajištěné výše uvedeným zástavním právem) podala u žalovaného návrh na provedení dražby nemovitostí, které dne [datum] vydražila [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], spol. s r. o. Usnesení o příklepu nabylo právní moci dne [datum]. Dražbou dosažená cena [částka] byla vydražitelem uhrazena.

-) vlastníkem nemovitostí se [datum] stal JUDr. Ing. [jméno] [příjmení]; nabývacím titulem byla darovací smlouva ze dne [datum], ve které je mimo jiné uvedeno, že nemovitosti byly oceněny soudním znalcem posudkem č. [rok] [číslo] ze dne [datum] částkou [částka].

-) předchozím vlastníkem předmětných nemovitostí byl Mgr. [jméno] [příjmení], který předmětné nemovitosti nabyl od společnosti [právnická osoba]; v kupní smlouvě ze dne [datum] je uvedena kupní cena v celkové výši [částka] i odkaz na znalecký posudek č. [rok] [číslo] ze dne [datum] v částce [částka] (listiny na č. l. 370-379 spisu). Výmaz zástavního práva k předmětným nemovitostem byl proveden dne [datum] na základě listiny ze dne [datum], ve které Ing. [jméno] [jméno] a [anonymizována dvě slova] služba spol. s r. o. navrhli výmaz, neboť pohledávka, pro kterou zástavní právo vzniklo, byla uspokojena dražbou.

11. Uvedená zjištění o vzniku zástavního práva a jeho možné realizaci hodnotil dle právní úpravy občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.) účinné od 1. 1. 1992 do [datum], když zástavní právo bylo zřízeno zástavní smlouvou ze dne [datum] a zástavnímu věřiteli vzniklo právo na uspokojení ze zástavy v době splatnosti poslední splátky dluhu, tedy [datum] (§ 151a odst. 1, § 151f obč. zák., ve znění účinném do 31. 8. 1998). Podmínky nezbytné k provedení dražby pak vzhledem k tomu, že ke škodě mělo dojít v důsledku dražby ze dne [datum], posuzoval dle zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění účinném do 28. 10. 2003 (dále jen„ EŘ“) a dle zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění [účinnost] (dále jen„ ZVD“).

12. Konstatoval, že k provedení dražby podle ust. § 76 odst. 2 EŘ je exekutor oprávněn na návrh oprávněné osoby nebo orgánu, a to zpravidla poté, co s navrhovatelem uzavře smlouvu o provedení dražby. Exekutor může v mezích ust. § 76 odst. 2 EŘ vést dvojí typ dražby, jednak„ dražbu veřejnoprávní“, jednak„ dražbu soukromoprávní“. Dražbou podle předpisů veřejného práva je dražba, kterou exekutor koná na základě návrhu nebo pověření osoby či orgánu, který je nadán veřejnoprávní pravomocí k vedení řízení, v jehož rámci se má dražba uskutečnit (např. na základě návrhu notáře jako soudního komisaře či insolvenčního správce).„ Soukromoprávní dražbou“ je dražba, kterou exekutor uskutečňuje nikoliv na návrh nebo z pověření orgánu veřejné moci, ale na základě soukromoprávního ujednání (smlouvy o provedení dražby) s osobou soukromého práva, typicky s vlastníkem věci (§ 17 odst. 1, § 36 odst. 1 ZVD). V soukromoprávní dražbě exekutor vystupuje jako dražebník, nikoli jako subjekt, na který byla přenesena veřejnoprávní pravomoc ke zpeněžení věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka]).

13. V případě nedobrovolné dražby, navrhované zástavním věřitelem, kterému vznikl nárok na uspokojení ze zástavy v době od [datum] do [datum] podle tehdy platného ust. § 151f odst. 1 obč. zák., jsou splněny podmínky k provedení dražby podle § 66 a násl. EŘ, resp. § 36 odst. 1 ZVD za situace, že vykonatelné soudní rozhodnutí, vykonatelný rozhodčí nález nebo notářský zápis se svolením k vykonatelnosti přiznává navrhovateli vůči vlastníkovi (majiteli) zástavy (tj. zástavnímu dlužníkovi) pohledávku "s dodatkem", že se jejího uspokojení může domáhat z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy. Výjimka z tohoto pravidla nastává jen tehdy, domáhá-li se zástavní věřitel prodeje zástavy, která je ve vlastnictví (v majetku) dlužníka, jemuž bylo vykonatelným rozhodnutím soudu, vykonatelným rozhodčím nálezem nebo notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti uloženo zajištěnou pohledávku (popřípadě též její příslušenství) zaplatit bez zřetele k tomu, zda byla zajištěna zástavním právem.

14. Vzhledem k tomu, že výše uvedené podmínky nebyly splněny, když navrhovatel dražby – zástavní věřitel ([anonymizována dvě slova] služba, spol. s r. o.) nedisponoval vykonatelným soudním rozhodnutím, rozhodčím nálezem, notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti, a nemovitosti nebyly ani ve vlastnictví dlužníka zavázaného pravomocnými exekučními tituly k peněžitému plnění, žalovaný exekutor nemohl nedobrovolnou dražbu provést.

15. Ve shodě se závaznými právními závěry vyšších soudů rovněž uzavřel, že za situace, kdy návrh nepodal sám vlastník nemovitostí (§ 17 odst. 1 ZVD), likvidátor, insolvenční správce ani osoba oprávněná s předmětem dražby hospodařit a zároveň vlastníkem zmocněná nebo na základě zvláštního předpisu oprávněná předmět dražby zcizit (§ 17 odst. 4 ZVD), žalovaný neměl splněny podmínky dle § 76 odst. 2 EŘ ani pro provedení dražby dobrovolné.

16. Shledal tak naplnění prvního předpokladu odpovědnosti žalovaného za škodu (porušení právní povinnosti) a dále se zabýval zbylými podmínkami, kterými jsou vznik škody, příčinná souvislost mezi ní a uvedeným protiprávním jednáním, a případně i existencí liberačního důvodu.

17. Konstatoval, že [jméno] [příjmení] vznikla škoda v souvislosti s popsaným protiprávním jednáním žalovaného, když v důsledku nezákonně provedené dražby pozbyl vlastnictví k předmětným nemovitostem.

18. K výši škody jako újmě objektivně vyjádřitelné penězi zjišťoval obvyklou cenu dražených nemovitostí, když jejich obvyklá cena nejlépe vyjadřuje adekvátní ekvivalent skutečné újmy v majetkové sféře poškozeného. V této souvislosti odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] s tím, že při určení obvyklé ceny je nezbytné zjistit cenu reálně odpovídající v daném místě a čase.

19. Ke stanovení této hodnoty (obvyklé ceny) zadal zpracování znaleckého posudku znalci [jméno] [příjmení], který stanovil cenu předmětných nemovitostí částkou [částka]. Výnosovou metodou s přihlédnutím k finančně značně nevýhodným nájemním smlouvám na dobu neurčitou s nárokem na bytovou náhradu, které jako pronajímatel uzavřel žalovaný s nájemci před předmětnou dražbou, mezi kterými byli i jeho blízcí příbuzní (dcery žalobce), určil cenu nemovitostí na [částka].

20. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení předložil oponentní znalecký posudek s diametrálně odlišným závěrem (cenou [částka]) a slyšením zpracovatelů znaleckých posudků se soudu nepodařilo odstranit rozpor mezi jejich závěry, ustanovil revizního znalce (znalecký ústav). Ten pak stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitostí v částce [částka] a rovněž se vyjádřil k závěrům shora citovaných znaleckých posudků. Z tohoto závěru prvostupňový soud vyšel při určení oprávněnosti žalobního žádání, když vývody zpracovatelů vyhodnotil jako logické a věrohodné s tím, že i v rámci výslechu byli schopni srozumitelně a logicky obhájit proč bylo nezbytné revidovat obě předchozí expertízy, věrohodně vysvětlili, v čem a proč jsou závěry výše uvedených znaleckých posudků méně přesné (posudek znalce [příjmení]) či zcela chybné (posudek znalce [jméno]). Při jednání soudu rovněž objasnili, jakou metodu použili, ze kterých podkladů vycházeli a z jakého důvodu použité podklady považovali za relevantní a pro účely vypracování revizního znaleckého posudku postačující; rovněž se vypořádali s jednotlivými námitkami účastníků.

21. Zvažoval, zda při určení výše škody je třeba obvyklou cenu předmětných nemovitostí, která k [datum] činila [částka], snížit o částku odpovídající rozsahu, v jakém byla z výtěžku zpeněžení předmětu dražby v souladu se zákonem uspokojena zajištěná pohledávka (rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka]).

22. Vysvětlil, že zástavní právo je právem subsidiárním a akcesorickým, přičemž subsidiarita zástavního práva vyjadřuje, že jde o podpůrný zdroj uspokojení pohledávky zástavního věřitele, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna a ani nezanikla jiným způsobem. Akcesorickým je zástavní právo zejména proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit, a dochází k jeho zániku, zanikla-li zajištěná pohledávka. Zástavní dlužník tedy v tomto vztahu vystupuje jako tzv. náhradní dlužník, neboť v případě včasného nesplnění dluhu odpovídajícího zajištěné pohledávce ze strany hlavního dlužníka se zástavní věřitel bude moci uspokojit, při splnění zákonem stanovených podmínek, z jeho majetku (z výtěžku zpeněžení zástavy). Akcesorita zástavního práva vyjadřuje skutečnost, že nedochází ke zvýšení (rozmnožení) majetku zástavního věřitele nebo ke snížení (zmenšení) majetku zástavního dlužníka jen následkem toho, že zástavnímu věřiteli poskytuje nárok na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]).

23. Připustil, že v obecné rovině platí, že pokud zástavní dlužník pozbyl vlastnictví k předmětu dražby v příčinné souvislosti s porušením povinností, pak skutečná škoda, která mu tím vznikla, spočívá v obvyklé ceně předmětu dražby snížené případně o částku odpovídající výši, v jaké byla z výtěžku zpeněžení předmětu dražby v souladu se zákonem uspokojena zajištěná pohledávka (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Pokud tedy z výtěžku zpeněžení zástavy byla v souladu se zákonem uspokojena zajištěná pohledávka, musí být přihlédnuto k tomu, že z důvodu téhož jednání, kterým byl zástavní dlužník poškozen, se jeho majetková sféra též zvětšila (došlo tím ke splnění dluhu, byl-li zástavní dlužník též obligačním dlužníkem, nebo ke splnění povinnosti uspokojit zástavního věřitele ze zástavy); takový případný prospěch je třeba zúčtovat proti obvyklé ceně dražené zástavy.

24. V daném případě sice předmětné nemovitosti byly zatíženy zástavním právem, nicméně za situace, kdy zástavnímu věřiteli nesvědčil žádný vykonatelný titul, který mu přiznával právo na uspokojení z majetku zástavce, a nesvědčilo mu právo na zpeněžení majetku zástavce, není shora citované snížení namístě, neboť nedošlo k uspokojení zajištěné pohledávky v souladu se zákonem. Akcentoval v této souvislosti, že neexistoval žádný přímý závazek žalobce vůči zástavnímu věřiteli k uhrazení zajištěné pohledávky, když žalobce byl toliko zástavcem, tedy zástavním dlužníkem, nikoli dlužníkem obligačním.

25. Nad rámec závěru o nemožnosti snížení škody o prospěch, kterého se žalobci dostalo snížením jeho závazku (dluhu) v důsledku jeho splnění, když k uspokojení zajištěné pohledávky nedošlo v souladu se zákonem, se soud prvního stupně vymezil i proti tvrzení žalovaného, že výše pohledávky zajištěné zástavním právem na předmětných nemovitostech ke dni provedení dražby převyšovala cenu předmětných nemovitostí.

26. V této souvislosti připomněl, že smlouvy o půjčce ze dne [datum] uzavřené mezi fyzickými osobami dle § 657 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 5. 1996, mohly platně sjednat úroky z prodlení jen v zákonné výši (dle § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 5. 1996) v souladu s prováděcím předpisem (nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 27. 4. 2005). Úrok ve výši 0,5 % denně tak nebyl platně sjednán, a proto výše zajištěné pohledávky k datu dražby ([datum]) činila z každé smlouvy o půjčce částku [částka] (částka [částka] na jistině a částka [částka] na zákonných úrocích z prodlení), tj. částku [částka] z obou smluv o půjčce.

27. Při určení výše skutečné škody vzniklé původnímu vlastníkovi předmětných nemovitostí pozbytých z důvodu nezákonně provedené dražby proto prvostupňový soud existenci zástavního práva nezohlednil.

28. Obdobně nepřihlédl ani k existenci nájemních smluv s poukazem na závěry znaleckých posudků, na neplatnost antidatovaných nájemních smluv uzavřených mezi žalobcem a jeho dcerami i na důvody, pro které nájemní smlouvy nebyly způsobilé výrazným způsobem snížit reálnou cenu nemovitostí.

29. Za situace, kdy škoda [částka] přesahuje žalobcem požadovanou jistinu [částka], žalobě v tomto rozsahu výrokem I plně vyhověl. S tímto peněžitým plněním však nespojil povinnost na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když v této části přisvědčil žalovaným uplatněné námitce promlčení s tím, že nárok na toto příslušenství pohledávky žalobce uplatnil až podáním ze dne [datum], tedy po marném uplynutí promlčecí lhůty. V rozsahu požadovaného zákonného úroku z prodlení proto žalobu výrokem II zamítl. O nákladech řízení pak rozhodl podle zásady poměru úspěchu ve věci, vyjádřené ve vztahu mezi účastníky v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a ve vztahu k státu v § 148 odst. 1 o. s. ř.

30. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání oba účastníci. Žalovaný opravným prostředkem brojil proti vyhovujícímu výroku I a akcesorickému nákladovému výroku IV, žalobce proti zamítavému výroku II, a nákladovým výrokům (III a V) napadeného rozsudku.

31. Žalovaný setrval na své dosavadní argumentaci, když opětovně namítl absenci svého nezákonného postupu, příčinné souvislosti mezi provedenou dražbou a vznikem škody, její výši i liberační důvody. Akcentoval zejména, že provedením dražby neporušil právní povinnost, když zástavní věřitel byl smlouvou o zastavení nemovitostí výslovně zmocněn a oprávněn prodat zástavu ve veřejné dražbě. Předmětné ujednání je třeba vyložit v souladu se zásadou smluvní volnosti tak, že zástavní věřitel byl účastníky zástavní smlouvy zmocněn s předmětem zástavy disponovat, čímž splňoval zákonnou podmínku danou ustanovením § 76 odst. 2 EŘ. Odkaz na závazný závěr Nejvyššího soudu o porušení právní povinnosti není dostačující, když po vydání kasačního rozhodnutí dovolacím soudem se změnila skutková situace tím, že předložil usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým nebyla odvolacím soudem zpochybněna možnost zástavního věřitele navrhnout exekutorovi, aby za účelem uspokojení zajištění pohledávky provedl dražbu předmětu zástavy. Setrval na svém názoru, že za situace, kdy protiprávnost dražby nebyla vyslovena v řízeních k tomu účelu určených (§ 166 obč. zák., § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách), a její výsledek tak nebyl kvalifikovaně (právními prostředky k tomu určenými) zpochybněn, je nezbytné nahlížet na dražbu jako platnou, a tedy jeho postup byl zákonný. Ex lege platná dražba nemůže zakládat jeho odpovědnost za její provedení. Následkem neuplatnění institutů neplatnosti dražby dle občanského zákoníku (§ 166) a zákona o veřejných dražbách (§ 24 odst. 3) je i přerušení příčinné souvislosti mezi jeho případným neoprávněným postupem (jako exekutora - dražebníka) a vznikem škody (ztrátou vlastnictví zástavního dlužníka); zároveň je skutečností, která naplňuje liberační důvod, neboť pokud se žalobce nebránil zákonnými prostředky, k žádnému jeho úkonu jako dražebníka nepodal relevantní výhradu, námitku, opravný prostředek ani žalobu na nepřípustnost prodeje zástavy. [příjmení] sám tak nemohl důvodně nabýt pochybnosti o správnosti svého postupu. Tuto nečinnost žalobce je rovněž nezbytné hodnotit jako spoluzavinění poškozeného. Vymezil se i proti způsobu stanovení výše škody s tím, že obvyklá cena již byla dostatečně zjištěna samotnou dražbou. Tržní, tedy obvyklá cena, je nepochybně cenou dosaženou příklepem. Vydražitelem se stal zájemce s nejvyšší nabídkou, která je odrazem skutečného zájmu o předmět dražby a odpovídá tak tržními mechanismy (poptávkou a nabídkou) vytvořené obvyklé ceně. Navíc soud dostatečně nezohlednil vady dražených nemovitostí, kterými byla existence zástavního práva a zatížení domu trvajícími nájemními vztahy. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k další mu řízení.

32. Žalobce se vymezil proti soudem akceptované námitce promlčení, která byla důvodem pro zamítnutí jeho požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Namítl, že uplatnění námitky promlčení žalovaným je v rozporu s dobrými mravy, neboť zánik nároku je ve vztahu k němu s ohledem na povahu věci i následky, které jemu a jeho rodině byly v důsledku nesprávného postupu exekutora způsobeny, nepřiměřeně tvrdým postihem. K opožděně uplatněnému nároku na zákonné příslušenství došlo pouze v důsledku pochybení jeho předchozího právního zástupce, který opomněl tento nárok v době podání žaloby uplatnit. Vyjádřil přesvědčení, že při posouzení otázky, zda uplatnění námitky promlčení žalovaným je souladné s dobrými mravy, je nezbytné přihlédnout i k soustavnému odmítavému postoji žalovaného a jeho obstrukční taktice, který svůj postoj nezměnil ani po jednoznačném závazném právním názoru dovolacího soudu. Ohradil se rovněž proti uložené povinnosti uhradit žalovanému náklady řízení, když s ohledem na výše uvedené bylo na místě aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. a v převážné míře úspěšnému žalovanému jejich náhradu nepřiznat. Vytkl prvostupňovému soudu výši přiznaných nákladů s tím, že žalovanému neměla být přiznána náhrada za vyjádření, kterými i po rozhodnutí dovolacího soudu nadále zpochybňoval nezákonnost svého postupu a soudu vnucoval svůj odlišný názor na věc. Účelně vynaloženými náklady pak nelze hodnotit písemná vyjádření, která předcházela ústním jednáním, když své stanovisko mohl prezentovat u jednání. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil napadené výroky tak, že uloží žalovanému povinnost uhradit mu spolu s jistinou zákonný úrok z prodlení i plnou náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v průběhu dosavadního řízení vznikly.

33. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

34. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázány a proč. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci.

35. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými závěry i jejich právním hodnocením a v plném rozsahu na ně odkazuje. Kvituje přitom velmi důsledný a příkladný přístup prvostupňového soudu k věci, který se projevil nejen z jeho obšírně a přesvědčivě pojatého odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku, ale i řádně vedeného důkazního řízení a pečlivého, úplného vypořádání se všemi relevantními obrannými námitkami žalovaného. Své skutkové i právní závěry soud prvního stupně účastníkům natolik dostatečně účastníkům zprostředkoval, že odvolací soud, aniž by parafrázoval či opakoval části dotčeného rozhodnutí, již prakticky nemá k věci, co více dodat. V této souvislosti je možné přisvědčit žalobci, že žalovaný ve svém odvolání opakuje své dosavadní výhrady, ke kterým se již soud prvního stupně vyjádřil.

36. Lze plně souhlasit se závěrem, že základ nároku na náhradu škody je dán, když jsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu, kterými jsou protiprávní jednání žalovaného, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi.

37. Jak správně konstatoval soud prvního stupně, žalovaný se dopustil porušení právní povinnosti, když na návrh zástavního věřitele ([anonymizována dvě slova] služby spol. s r. o.) provedl dražbu, ve které vydražil předmětné nemovitosti, aniž pro dražbu dobrovolnou či nedobrovolnou byly splněny zákonné předpoklady. V případě dražby nedobrovolné neměl k dispozici příslušný vykonatelný exekuční titul a provedení dobrovolné dražby bránila absence řádného návrhu, který by byl podán vlastníkem nebo osobu oprávněnou s nemovitostmi disponovat (§ 76 odst. 2 EŔ).

38. Tento závěr plně respektuje závazný právní názor Nejvyššího soudu, který v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že navrhuje-li nedobrovolnou dražbu zástavní věřitel, kterému vznikl nárok na uspokojení ze zástavy v době od [datum] do [datum] podle v té době platného ustanovení § 151f odst. 1 obč. zák., jsou splněny podmínky k provedení dražby podle § 66 a násl. exekučního řádu, resp. § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách tehdy, jestliže mu vykonatelné soudní rozhodnutí, vykonatelný rozhodčí nález nebo notářský zápis se svolením k vykonatelnosti přiznává vůči vlastníkům (majitelům) zástavy (tj. zástavním dlužníkům) pohledávku "s dodatkem", že se jejího uspokojení může domáhat z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy. Výjimka z tohoto pravidla nastává jen tehdy, domáhá-li se zástavní věřitel prodeje zástavy, která je ve vlastnictví (v majetku) dlužníka, jemuž bylo vykonatelným rozhodnutím soudu, vykonatelným rozhodčím nálezem nebo notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti uloženo zajištěnou pohledávku (popřípadě též její příslušenství) zaplatit bez zřetele k tomu, zda byla zajištěna zástavním právem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v časopise Soudní judikatura pod [číslo] ročník 2006).

39. Dovolací soud dále uvedl, že pokud v projednávané věci měl být dluh ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], a tedy k tomuto dni vznikl nárok zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy, pak podmínkou pro provedení dražby byla existence vykonatelného rozhodnutí, popřípadě jiného titulu pro výkon rozhodnutí, směřujícího proti zástavnímu dlužníkovi. Vzhledem k tomu, že vykonatelným soudním rozhodnutím, vykonatelným rozhodčím nálezem a ani notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebylo zástavnímu věřiteli přiznáno vůči dlužníku ve smyslu ustanovení § 151f odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 8. 1998, právo na uspokojení pohledávky z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy, nemohl se zástavní věřitel již z tohoto důvodu důvodně domáhat provedení dražby vůči žalobci. Žalovaný jako soudní exekutor, k němuž byl dne [datum] podán návrh zástavního věřitele na provedení dražby nemovitostí, však provedl dražbu nemovitostí, aniž by k exekuci měl vykonatelný titul. Zároveň provedl tzv. dobrovolnou dražbu podle § 76 odst. 2 exekučního řádu, ačkoli návrh podal zástavní věřitel, který nebyl vlastníkem ani osobou oprávněnou s nemovitostmi disponovat, jak vyžaduje uvedené ustanovení pro tzv. dobrovolnou dražbu. Jde-li totiž o veřejnou dobrovolnou dražbu, musí být řádně doloženo navrhovatelovo vlastnictví, popřípadě legitimace osob, které se ve smyslu § 17 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. považují za vlastníka. Jednání, které by neodpovídalo těmto požadavkům, pak dokonce podle ustálené judikatury soudů nelze považovat za veřejnou dobrovolnou dražbou a jeho výsledek nepožívá žádné právní ochrany (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

40. Vyjádřil se rovněž k existenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného exekutora a možnému spoluzavinění žalobce, když konstatoval, že je zřejmý nesprávný postup žalovaného, vyhověl-li návrhu zástavního věřitele na prodej předmětných nemovitostí, ač jako profesionál specializovaný na exekuční činnost a postupy při provádění veřejných dražeb si musel být vědom již tehdy ustálené judikatury k zástavnímu právu a způsobu jeho realizace, a prodal-li přesto nemovitosti žalobce v dražbě, aniž by zástavní věřitel disponoval vykonatelným titulem. I když lze připustit, že žaloba podle § 166 obč. zák. je zákonem koncipována jako prostředek k ochraně vlastnického práva před důsledky provedení veřejné dražby (ovšem nad rámec institutu neplatnosti dražby – srov. Švestka, J., [příjmení], J., [příjmení], M., [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. [číslo], bod 1), příčinou, proč žalobce přišel o vlastnické právo k nemovitosti, byl nezákonný postup exekutora, nikoliv okolnost, že se žalobce nepokusil využít právní prostředek, jak takovému postupu zabránit. V situaci, kdy žalovaný porušil pravidla při realizaci požadavku zástavního věřitele, nelze žalobci vytýkat, že jako laik v této oblasti nezabránil převodu vlastnického práva, a nelze proto dovodit, to byla jeho nečinnost, co vedlo ke vzniku škody spočívající v pozbytí vlastnictví.

41. Smluvní ujednání v zástavní smlouvě, na které žalovaný konstantně poukazuje, pak nemůže nahradit zákonné kogentní podmínky, jejichž splnění bylo pro realizaci dražby nezbytné (vykonatelný exekuční titulu, řádně podaný návrh legitimovanou osobou - vlastníkem nemovitostí či osobou oprávněnou s nimi disponovat).

42. Platnost smluvních ujednání zástavní smlouvy ze dne [datum] je nezbytné hodnotit dle právní úpravy platné v době jejího uzavření. Tou byl občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.) ve znění účinném od 1. 1. 1992 do [datum], který stanovil, že zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené (§ 151a, věta první, obč. zák.). Zákon tak požadoval, aby se zástavní věřitel u soudu domáhal realizace zástavního práva dle § 151f obč. zák., a tedy výslovně vylučoval přímé uspokojení věřitele ze zastavené věci (tento proces podléhal soudní kontrole). Rozšíření možnosti uspokojit se ze zástavy jiným způsobem nebylo možné, a proto ujednání, ve kterém zástavní dlužník zmocňoval zástavního věřitele k tomu, aby zástavu prodal ve dražbě či jiným vhodným způsobem, je v tomto rozsahu dle § 39 obč. zák. absolutně neplatné.

43. Nelze si představit, že pokud v době sepisu zástavní smlouvy nebylo možné se uspokojit z nemovité zástavy jinak než soudní realizací dražby na návrh zástavního věřitele, disponujícího vykonatelným exekučním titulem, aby později zřízený soudní exekutor v rámci své jiné, soudem nedelegované činnosti, mohl návrh zástavního věřitele ke zpeněžení předmětu zástavy provést podle jiných pravidel (byť dojednaných v zástavní smlouvě). Absolutní neplatnost právního úkonu posuzovaná ke dni uzavření právního úkonu (uzavření zástavní smlouvy) nelze dodatečně zhojit, a tedy na neplatnost ujednání nemůže mít vliv ani pozdější právní úprava.

44. V této souvislosti lze odkázat i na rozhodovací praxi dovolacích soudů v tzv. propadných zástavách, která se často zabývala platností zástavních smluv obecně a striktně odmítla jakoukoli možnost obcházet výše uvedený zákonný postup. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], je Nejvyšší soud uzavřel, že„ protiprávní je nejen sjednání samotné tzv. propadné zástavy, ale každá smlouva, která zástavnímu věřiteli umožňuje, aby se zástavou nakládal jako s vlastní (jako kdyby mu připadla do vlastnictví) a aby zástavu \"jako kdyby byla jeho vlastní\" za účelem uspokojení zajištěné pohledávky prodal nebo jinak zpeněžil, ačkoliv zákon takové zpeněžení zástavy provedené (zorganizované) zástavním věřitelem nedovoluje (zakazuje). Uzavře-li zástavní dlužník se zástavním věřitelem dohodu, kterou mu udělí plnou moc k prodeji nebo jinému zpeněžení zástavy za účelem splacení zajištěné pohledávky, má to ve svých důsledcích stejné právní následky jako sjednání tzv. propadné zástavy; je tím totiž umožněno, že zástavní věřitel použije (může použít) zástavu k uspokojení zajištěné pohledávky stejně \"jako kdyby byla jeho vlastní\". [příjmení] moc, která byla udělena k prodeji nebo jinému zpeněžení zástavy za účelem splacení zajištěné pohledávky, je proto pro obcházení zákona neplatným právním úkonem (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005)“.

45. Příčinná souvislost je dána tím, že v důsledku nezákonného postupu žalovaného pozbyl žalobce vlastnictví předmětných nemovitostí. Jejich vlastníkem se stal vydražitel k okamžiku udělení příklepu, když uhradil cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 ZVD).

46. Obranné tvrzení žalovaného, že od posledního rozhodnutí dovolacího soudu se ve vztahu k základu nároku (naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu) podstatným způsobem změnil skutkový stav, není oprávněné. Poukaz na usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ze kterého dovozuje, že soud dospěl k závěru o zákonnosti jeho postupu, nepředstavuje takovou změnu, která by mohla otřást dosavadním závazným názorem dovolacího soudu o existenci podmínek jeho odpovědnosti za škodu. Jedná se o rozhodnutí o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření, ve kterém ani předběžně vyjádřený právní názor na posuzovanou právní otázku není závazný. V řízení o předběžném opatření soud pouze na základě osvědčených (nikoli prokázaných) skutečností hodnotí pravděpodobnou existenci nároku a činí závěr o prokázání či neprokázání naléhavosti navrhované úpravy. Na základě jeho předběžných úvah proto nelze činit závěry o oprávněnosti budoucího žalobního žádání či podané žalobě, a tedy z něj usuzovat na zákonnost či nezákonnost postupu exekutora při provádění dražby, která by mohla být řešena až v rámci sporného nalézacího řízení. Navíc ani řešení dílčí (předběžné) právní otázky, která se přímo neprojeví v enunciátu rozhodnutí, není pro účastníky závazné, tedy nezamezuje tomu, aby v jiných řízeních byla vyřešena rozdílně.

47. Správný je závěr i o výši škody, když ta odpovídá obvyklé ceně nemovitostí v době, kdy žalobce pozbyl nemovitosti v důsledku exekutorem protiprávně provedené dražby.

48. Znalecký posudek jako jeden z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.) soud sice hodnotí podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však jeho posouzení nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

49. Za situace, kdy proti sobě stály dvě diametrálně odlišné znalecké expertízy (posudek znalce [příjmení] a oponentní posudek předložený žalobcem), a rozpor po slyšení obou znalců nebyl odstraněn, prvostupňový soud správně zadal znaleckému ústavu vypracování revizního znaleckého posudku. Při jeho hodnocení náležitě postupoval, když posuzoval, zda zpracovatelé posudků své závěry věrohodným způsobem objasnili, řádně se vypořádali s předchozími posudky a jejich závěry neodporují jiným důkazům a zjištěním. Je třeba souhlasit s tím, že revizní znalecký obsahuje řádné odůvodnění, nevykazuje žádné logické rozpory, které by mohly vyvolávat pochybnosti o jeho správnosti. Oproti dalším v řízení provedeným znaleckým expertizám vykazuje značnou erudici a přesvědčivost, když jeho zpracovatelé zprostředkovali soudu i účastníkům dílčí zjištění, postup i úvahy, na základě kterých ke svému závěru dospěli, a tyto při jednání soudu vyslechnutý zpracovatel řádně obhájil.

50. Je možné rovněž souhlasit s tím, že pro korekci částky [částka], která představuje obvyklou cenu nemovitostí v době vzniku škody, není důvod, když na určení její výše nemá vliv existence zástavního práva ani nájemních smluv (bod 22 až 24 shora). Za situace, kdy neexistoval žádný přímý závazek žalobce vůči zástavnímu věřiteli a k uspokojení zástavy nedošlo v souladu se zákonem právě v důsledku nezákonného postupu exekutora, pak není na místě existenci zástavního práva zohledňovat. Obligační závazky vlastníka nemovitostí, vyplývající z uzavřených nájemních smluv, byly buď dočasné, nebo neměly žádný negativní vliv na prodejní cenu nemovitostí.

51. Vzhledem k tomu, že zjištěná výše škody je nižší než žalobcem požadované peněžité plnění, soud prvního stupně postupoval správně, když žalobě v rozsahu požadované jistiny zcela vyhověl (výrok I).

52. Dle § 110 odst. 3, věty před středníkem, obč. zák. se úroky a opětující plnění promlčují po třech letech. Správné je proto i zamítnutí promlčeného požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení, které žalobce uplatnil až v červenci 2019, kdy od splatnosti jistiny uplynulo téměř dvanáct let.

53. Žalobcem v odvolání tvrzené důvody marného uplynutí lhůty, které spočívají v opominutí jeho právního zástupce, nepředstavují mimořádnou okolnost, která by byla důvodem pro závěr o uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy ani pro odepření práva převážně úspěšného žalovaného na účelně vynaložené náklady řízení aplikací § 150 o. s. ř.

54. Nedůvodná je rovněž námitka žalobce, že odvolací soud by měl uvedená práva žalovanému odepřít i proto, že svými obstrukčními postupy zavinil nepřiměřenou délku řízení a jeho postoj k projednávané věci postrádá jakoukoli sebereflexi a snahu svůj nezákonný postup napravit.

55. Procesní obrana žalovaného nebyla v daném řízení nepřiměřená a neměla žádný vliv na žalobcovo pozdní uplatnění zákonného úroku z prodlení. Navíc právní otázky, které se vztahují k porušení právní povinnosti, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nimi, jsou nepochybně znatelně složitější než posouzení okamžiku, kdy se žalobce dostal do prodlení, a zda již uplynula doba tří let. Vyjádření, která žalovaný na svou obranu činil, se nemíjela předmětem řízení, nepostrádala věcnost ani právní argumentaci. Nelze je posoudit ani jako úkony právního zástupce, kterými by se snažil o navýšení přísudku. Vzhledem k tomu, že projednávanou věc nelze hodnotit jako věcně a právně jednoduchou, pak není důvod, aby soud žalovanému upřel za věcná, právně odůvodněná stanoviska odměnu. Výše nákladů řízení přiznaná převážně úspěšnému žalovanému dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak odpovídá jak míře úspěchu ve věci (poměru mezi jeho úspěchem a neúspěchem), tak počtu účelně vynaložených nákladů řízení a jejich hodnotě stanovené v souladu s vyhl. 142/1994 Sb. Poměru úspěchu odpovídá i rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu k státu (§ 148 o. s. ř.).

56. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek jako věcně správný v plném rozsahu potvrdil.

57. O nákladech odvolacího řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žádný z odvolatelů nebyl se svým opravným prostředkem úspěšný.