o odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. února 2024, č. j. 16 C 16/2016-672

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci b) částku 3 333 333,40 Kč s příslušenstvím, žalobci c) částku 2 333 333,30 Kč s příslušenstvím a žalobci d) částku 2 333 333,30 Kč s příslušenstvím (výrok I) a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl tak, že žalované a vedlejší účastnici na straně žalované se právo na náhradu nákladů soudního řízení nepřiznává (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci b), c), a d) jakožto právní nástupci po (v průběhu řízení zemřelém) žalobci a) [tituly před jménem] [jméno FO] a po něm pozůstalí [tj. žalobkyně b) coby pozůstalá manželka a žalobci c) a d) jakožto pozůstalé děti] domáhali náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 8 000 000 Kč s příslušenstvím. Tato částka je tvořena původním nárokem žalobce a) ve výši 4 000 000 Kč z titulu bolestného (ve výši 30 823 Kč) a ztížení společenského uplatnění (ve výši 3 969 177 Kč), jež přešel na žalobce b), c), d) jakožto právní nástupce (a ti jej nyní uplatňují každý jednou třetinou), a dále osobními nároky žalobců coby sekundárních obětí, jimž v důsledku poškození žalobce a) lékařským zákrokem žalovaného provedeným způsobem non lege artis vznikla újma jako osobám blízkým žalobce a), na náhradu nemajetkové újmy, a to v případě žalobkyně b) ve výši 2 000 000 Kč, žalobkyně c) ve výši 1 000 000 Kč a žalobce d) ve výši 1 000 000 Kč. Předmětem řízení je tak nárok žalobkyně b) ve výši 3 333 333,40 Kč, žalobkyně c) ve výši 2 333 333,30 Kč a žalobce d) ve výši 2 333 333,30 Kč, u všech s uplatněným příslušenstvím.

3. Žalobci se domáhali náhrady nemajetkové újmy způsobené jim tím, že při operaci žalobce a) coby poškozeného, kterou podstoupil dne 24. 3. 2015 na pracovišti žalované (dále též „předmětná operace“ nebo „lékařský zákrok“, či „zdravotnický výkon“), při které mělo dojít k embolizaci (ucpání přívodu) pravého jaterního laloku, došlo k embolizaci jak pravého jaterního laloku, tak i laloku levého. Přitom embolizace neměla pro poškozeného představovat žádný rizikový zákrok, v odborné literatuře neměly být popsány ani žádné případy komplikací či úmrtí pacienta při takovém výkonu. Pokud jde o formulář informovaného souhlasu žalované ze dne 24. 3. 2015, kde jsou zmíněna rizika a komplikace při a po výkonu, v tom bylo uvedeno, že embolizace má být bezpečným výkonem s nízkým výskytem komplikací, které jsou spojené s vpichem, zaváděním cévek a podáním kontrastní látky. Provedení embolizace pravého laloku jaterního bylo předpokladem dalšího pokračování léčebného procesu u poškozeného spočívajícího v plánované resekci pravého laloku jaterního, který byl zasažen zhoubným rakovinovým nádorem a se kterým poškozený dlouhodobě bojoval po dvě desetiletí. Nežádoucí embolizací levého jaterního laloku byl tento léčebný postup zmařen a tento stav byl nezvratný. Levý jaterní lalok přitom neměl být zasažen nádorem. Embolizaci nebylo možné odstranit a plánovanou resekci pak nebylo možné provést v důsledku operačního zákroku provedeného žalovanou. Poškozený mohl být v důsledku embolizace ohrožen kolapsem jater. Po zjištění výsledného stavu žalovaná jeho léčbu ukončila s tím, že mu dále nemůže pomoci, a on byl odkázán zpět na pokračování konzervativní onkologické léčby svého onkologa, který operací zmařený léčebný postup naplánoval. Chirurgické řešení onkologického stavu poškozeného tak bylo znemožněno a i při nasazené nadstandardní biologické onkologické léčbě byl medián přežití (uvedeno v době podání žaloby) sedm měsíců a v nejlepším případě dvou let. Zmařením plánované hepatektomie byla tedy zmařena i naděje poškozeného žalobce a) na prodloužení doby života, na niž se upínal nejen on, ale i celá jeho rodina (další žalobci). S těmito všemi útrpnými úvahami a následky na psychiku poškozeného, doslova „strachem o život“, se poškozený musel vyrovnávat za pomoci [podezřelý výraz] léčby a stejně útrpnými [Anonymizováno] stavy trpělo i jeho nejbližší rodinné okolí – žalobkyně b), manželka poškozeného, s níž žil po dobu delší než 40 let v pevném partnerském a manželském svazku, a dvě děti – žalobkyně c) a žalobce d), kteří s ním byli pevně propojeni v profesním a podnikatelském životě, kdy otec byl jejich celoživotním profesním mentorem a průvodcem, společníkem a motorem jejich podnikatelské činnosti. Poškozený do doby podstoupení chirurgického zákroku plnil vedoucí úlohu zabezpečení své rodiny a následky vyvolané výsledkem podstoupeného zákroku jsou fatálními pro celou nejbližší rodinu. Sám operatér přitom konstatoval ve svém vyjádření ze dne 23. 4. 2015, že se dopustil chyby. Operatér měl výslovně konstatovat, že „špatně rozeznal anatomii portálního řečiště, byť u jater anatomicky změněných resekcemi …“. Taktéž měl operatér konstatovat, že „… tento výkon neměl akceptovat…“. Žalobní návrh tak vycházel z § 81 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a v případě žalobce a) šlo o nároky na náhradu nemajetkové újmy dle § 2956 o. z. a § 2958 o. z. Ke vzniku újmy by totiž nedošlo, pokud by léčebná péče žalované byla poškozenému poskytnuta lege artis. Poškozený, původně žalobce a), tedy žádal zaplatit bolestné a ztížení společenského uplatnění a dále žádal odškodnění za vytrpěné [podezřelý výraz] útrapy, ostatní žalobci požadovali náhradu nemajetkové za vytrpěné [podezřelý výraz] útrapy jakožto sekundární oběti uvedeného lékařského zákroku.

4. Žalovaná se bránila proti žalobě tím, že předmětný operační výkon byl proveden na náležité odborné úrovni a nebyl tedy zákrokem non lege artis. Žalovaná uvedla, že žalobce a) se podrobil dne 24. 3. 2015 v žalobě popsanému lékařskému zákroku, tj. embolizaci pravostranného portálního řečiště jaterního laloku. Zákrokem se měla vyvolat hypertrofie levého „zdravého“ laloku jaterního tak, aby po resekci pravého laloku zbyl pacientovi dostatečně velký objem jater nutných k udržování životních funkcí. Z odborného pohledu se žalovaná dále k věci – k samotnému lékařskému zákroku – vyjádřila tak, že tento výkon se od jiných standardních výkonů odlišoval tím, že žalobce a) měl mnohočetné metastázi v pravém jaterním laloku, a to si vynutilo provést začátek zákroku – vpich (kterým se zavedl následně katetr) jiným traktem, než je obvyklé; vpich byl u pacienta směřován výše a více dopředu. V tomto případě operatér respektoval individualitu pacienta, pacient byl dopředu informován a poučen. Současně byly díky předchozím resekcím u žalobce a) jeho anatomické poměry jater již změněny. Všechny tyto okolnosti vedly k tomu, že operatér při samotném výkonu embolizace považoval levou větev portálního řečiště za jeho pravou část. Jakkoliv žalobci uváděli, že popsaná embolizace neměla představovat žádný rizikový zákrok a v odborné literatuře ani neměly být popsány žádné případy komplikací či snad dokonce [Anonymizováno] pacienta, při takovém výkonu žalovaná konstatovala, že každý lékařský zákrok představuje určitý stupeň rizika a tato samotná povaha daného výkonu byla velmi riziková nejen s ohledem na mnohočetné metastázi v pravém jaterním laloku pacienta, ale také v jeho nejistém výsledku z pohledu příznivého vývoje jater směrem k dalším operačním zákrokům. Pacient byl poučen o možných komplikacích po samotném zákroku směřujícím k další léčbě, a to konkrétně o tom, že samotná část jater nemusí po embolizaci se dostatečně zvětšit a tím by mohlo dojít i k znemožnění této možnosti léčby rozšířené pravostranné resekci jater. Žalovaná setrvala na tom, že zákrok byl proveden na náležité odborné úrovni lege artis a navrhla zamítnutí žaloby.

5. Vedlejší účastnice na straně žalované se účastnila řízení z důvodu právního zájmu na výsledku řízení, který spočíval v tom, že žalovaná byla pojištěna u vedlejší účastnice jako pojišťovny pojistnou smlouvou pro případ své odpovědnosti a v případě neúspěchu žalované ve věci samé by škodu hradila právě vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice se argumentačně připojila zcela ke stanovisku jí podporované žalované.

6. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění popsaných v bodech 17. – 45. odůvodnění napadeného rozsudku zjištěných z důkazů, jež hodnotil způsobem uvedeným v bodech 60. – 65. odůvodnění rozsudku, jež shrnul v relevantním skutkovém závěru, podle něhož předmětný výkon byl proveden způsobem de lege artis.

7. Odvolací soud pro stručnost na skutková zjištění v podrobnostech odkazuje a jen stručně shrnuje: Mezi stranami nebylo sporné, že dne 24. 3. 2015 proběhla předmětná operace pacienta v zařízení žalované. Účelem této operace měla být embolizace pravého jaterního laloku, což mělo umožnit další intenzivní operační onkologickou léčbu pacienta. Při operaci však došlo k embolizaci i levého jaterního laloku, což bylo následně potvrzeno i při vyšetření dne 14. 4. 2015. Před předmětným zákrokem byl na pracovišti[Anonymizováno]žalované sepsán dne 19. 3. 2015 protokol o některých aspektech zdravotního stavu pacienta a také byl sepsán záznam týkající se objektivního nálezu pacienta, s konstatováním současných onemocnění. Proběhla konzultační schůzka dne 14. 3. 2015 mezi [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] s cílem stanovení dalšího postupu v situaci, kdy „metastatický proces jater není resekabilní“. Z lékařských vyšetření byla provedena biochemie, krevní obraz a další odborná vyšetření. Pacient měl být před předmětným zákrokem poučen [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž z příslušné listiny vyplývá, jaká jsou omezení po provedeném výkonu, co je cílem, povahou a postupu při výkonu, jak bude výkon probíhat a jaká jsou rizika a komplikace při a po výkonu, tedy že v ojedinělých případech může dojít i k většímu krvácení, které může vyžadovat chirurgické řešení, tyto komplikace jsou však velmi vzácné. Někteří nemocní mohou mít alergické projevy po podání kontrastní látky, a pokud má pacient onemocnění ledvin, srdce, je astmatik, má cukrovku nebo je alergický na některé škodliviny či léky, především s jódem, měl by tyto skutečnosti (zřejmě sdělit – poznámka odvolacího soudu). [tituly před jménem]. [jméno FO] hovořil s [tituly před jménem] Visokaiem o zákroku, ale nevěděl, že pacient měl tři resekce jater. Anatomické poměry pacienta v oblasti, kde probíhal lékařský zákrok, byly nestandardní. To uvedl jak [tituly před jménem] [jméno FO], tak asistent při operaci [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem]. [jméno FO] do operačního zápisu (operační protokol) nejprve zapsal, že embolizoval obě porty, pravou i levou, pak zjistil, že to napsal špatně a udělal nový zápis. Měl za to, že embolizoval jen jednu, což bylo cílem operace. Ukázalo se však, že embolizoval obě části, což potvrdilo i CT vyšetření. Postup operatéra ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]), byl shledán jak znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], tak znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] lege artis, přestože k embolizaci levého laloku jater nemělo dojít.

8. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 2910, § 2911, § 1912, § 2951 odst. 1 a 2, § 2956 o. z. a § 81 odst. 2 a § 82 odst. 1 o. z., přičemž vyslovil následující závěry (viz body 66. – 78. odůvodnění), na něž rovněž odvolací soud odkazuje, podle nichž, šlo-li o otázku, zda předmětný výkon byl či nebyl proveden de lege artis, soud prvního stupně dospěl k závěru podepřeného dvěma ustanovenými znalci, odborníky v daném oboru, a to k závěru [tituly před jménem]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] (dále jen „[tituly před jménem] [jméno FO]“) a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (dále jen „[tituly před jménem] [jméno FO]“), že jakkoliv došlo při lékařském výkonu k chybě, tato je připisovatelná obtížnosti zákroku, specifickým podmínkám v oblasti prováděného zákroku u pacienta, a proto nelze konstatovat, že by výkon byl proveden způsobem non lege artis. Soud prvního stupně své rozhodnutí opřel právě o závěry znaleckých posudků soudem ustanovených znalců – [tituly před jménem] [jméno FO] i [tituly před jménem] [jméno FO] doplněných jejich výslechy před soudem prvního stupně, oba soudní znalci zákrok za de lege artis považují, postup zdravotnického výkonu se zcela shodoval s tím, co je doporučené jako standard, přičemž to, že operatér zaměnil levý jaterní lalok za pravý, bylo sice chybou, přesto se jedná o zákrok lege artis. Játra zemřelého žalobce a) byla rotována, operatér v okamžiku výkonu nebyl srozuměn s tím, že [Anonymizováno] žalobce se podrobil již třem zákrokům a vycházel z toho, že tento zákrok byl proveden pouze jeden. Vícenásobný zákrok sice mohl změnit anatomické poměry, je však třeba vycházet z toho, že tento zákrok, pokud jde o očekávaný výsledek, je vždy nejistý, anatomie cév není u každého pacienta vždy stejná, k takovéto situaci dojít může. Není to však takovou chybou, jež by jako pochybení bylo možno připsat na vrub operatéra. Bylo bez pochybností, že pacient měl variabilní cévní řečiště, kdy jedna větev tohoto řečiště postupovala jinak, než je běžné, a to byl zásadní problém. Operatér [tituly před jménem] [jméno FO] přitom anatomickou situaci znal, měl k tomu příslušné vyšetření, které proběhlo před operací, ať už CT či magnetická rezonance, ale nemohl znát přesnou strukturu variabilního cévního řečiště pacienta a také nemohlo být garantováno, že operace musí prostě dobře dopadnout. Je to riziko u každého operačního zákroku, že ten se může zdařit a nemusí. Díky velké obtížnosti operace a jiné struktuře cévního řečiště pacienta se zákrok s očekávaným výsledkem prostě nesetkal, což však neznamená, že není lege artis.

9. Soud prvního stupně se vypořádal i s námitkou nevhodnosti ustanovení shora uvedených dvou znalců (viz bod 69. odůvodnění napadeného rozsudku) ve vazbě na skutečnost, že [tituly před jménem] [jméno FO] měl fakticky přezkoumávat znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], když oba jmenovaní znalci dříve působili na stejném pracovišti, přičemž [tituly před jménem] [jméno FO] měl být nadřízeným znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně tuto skutečnost nepovažoval za vylučující znalce z podání znaleckého posudku či jeho revizního přezkumu pro podjatost, byť znalec [tituly před jménem] [jméno FO] připustil, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl jeho nadřízeným, zcela vyloučil, že by tato okolnost měla mít jakýkoli vliv na zpracování posudku v uvedeném případu, a to s odkazem na své povinnosti a nezávislost znalce; [tituly před jménem] [jméno FO] zas poukázal, že byl sice nadřízeným [tituly před jménem] [jméno FO] na společném pracovišti ve [název], avšak oba znalci nevykonávali znaleckou činnost v rámci pracovního poměru k [název], ale toliko, jako fyzické osoby – soudní znalci. Jejich vzájemná pozice v rámci zaměstnání neměla vliv na výkon znalecké činnosti. Nikdy také společně neprojednávali žádné věci ohledně výkonu znalecké činnosti, neovlivňovali se, bylo by to i v rozporu s povinnostmi znalce. Pozice obou lékařů byla striktně oddělena, jak [tituly před jménem] [jméno FO] připomněl, žádné posudky spolu nikdy nekonzultovali, což platí i pro tento případ.

10. Soud prvního stupně se zabýval i tím, zda se předmětný měl či neměl konat, zda lékařský zákrok byl dostatečně diagnostikován, přičemž vyslovil, že žalobce a) byl v pozici pacienta velmi vážně ohroženého na zdraví, dlouhá léta byl onkologickým pacientem, a to už od devadesátých let. V jeho těle byly zhoubné metastázy, s kterými se potýkal dlouhodobě a ať už to byl ošetřující lékař žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], (dále jen „[tituly před jménem] [jméno FO]“) nebo nakonec i sám operatér [tituly před jménem]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (dále jen „[tituly před jménem] [jméno FO]“)., oba byli ve shodě, že žalobce jinou možnost nemá než podstoupit uvedený zákrok, sám pacient a jeho rodina o zákrok usilovali. Nebyla ustanovena tzv. lékařská mezioborová komise, avšak dle [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], nebylo nezbytně nutnou povinností lékařského zařízení žalované ustanovit takovouto komisi.

11. Soud prvního stupně se zabýval i námitkami žalobců, že žalobce a) nebyl před operací dostatečně informován o rizicích operace a možných následcích, jakož i otázkou dobré přípravy operačního zákroku z hlediska dobré informovanosti operatéra o zdravotním stavu pacienta. Soud prvního stupně vyslovil, že bylo třeba nutně vnímat celý zákrok a související úkony jako celek, včetně poučování pacienta a přípravy operatéra na operaci. Hlavním problémem dle závěru znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO][Anonymizováno]a [tituly před jménem] [jméno FO] bylo variabilní cévní řečiště, to operatér nemohl předvídat a díky tomu se operace nezdařila, šlo o velmi raritní situaci. Pacient o operaci byl informován dostatečně, o operaci, jejím průběhu a rizicích byl poučen svým lékařem [tituly před jménem] [jméno FO] z [název] nemocnice, v jehož péči byl v rozhodné době, který operaci doporučil a fakticky zařídil její realizaci u [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] také výslovně pacienta o operaci dostatečným způsobem informoval, v [název] také pacient podepsal informovaný souhlas, který má všechny náležitosti, pokud jde o obsah takového souhlasu, byl řádně pacientem podepsán. Tvrzená skutečnost, ze strany žalobců, že snad pacient měl být v době informování o operaci pod vlivem opiátů, léků či jiných přípravků proti bolesti před výkonem, se ukázalo jako skutečnost neprokázaná, neboť ani jeden důkaz, který byl proveden, tomu nenasvědčuje.

12. Soud prvního stupně se vypořádal i s výhradou, že operatér nebyl řádně informován o dříve provedených resekcích jater žalobce a), v jejichž důsledku byly změněny jejich anatomické poměry na nestandardní. Jak [tituly před jménem] [jméno FO], tak [tituly před jménem] [jméno FO], který operaci asistoval, konstatovali, že by tuto informaci měli mít, leč neměli. Nicméně i v tomto ohledu soud prvního stupně konstatoval, že žádné jiné pochybení shledáno nebylo a že tato jediná vada nemohla zapříčinit odpovědnost žalované z hlediska nároků vznášených žalobci za lékařský výkon, či za přípravu na lékařský výkon, neboť konkrétní důsledek z hlediska toho, že lékařský zákrok nevyšel s pozitivním výsledkem neměla. [tituly před jménem] [jméno FO] anatomickou situaci pacienta znal. Měl provedená vyšetření CT i magnetickou rezonanci a měl k ruce jinou dostupnou lékařskou dokumentaci, kterou potřeboval. Měl tedy vše, co k operačnímu zákroku si žádal, tedy to, co potřeboval k obdobnému lékařskému výkonu, kterých v životě dělal již více. Žalobce a) byl velmi specifickým pacientem s variabilním cévním řečištěm, to bylo příčinou nakonec neúspěšného lékařského výkonu. I kdyby operatér věděl, že játra byla 3x rotována, pak by stejně nemohl znát přesnou strukturu variability cévního řečiště, na věci by to v zásadě nemohlo nic podstatného změnit, i sám operatér toto připouštěl. I kdyby o třech zásazích na játrech věděl, do operace by se stejně pustil, nic tomu nebránilo.

13. Konečně se soud prvního stupně zabýval i tím, že byl-li by předmětný lékařský zákrok úspěšný, mohl se žalobce a) dožít podstatně vyššího věku. Soud prvního stupně vyslovil, že tato tvrzení žalobců zůstaly v rovině hypotetických úvah a k tomu, jakého věku by se pacient případně mohl dožít, nelze provádět žádné dokazování, neboť se jedná o fiktivní úvahy, které mohou a nemusí nastat. Žalobce a) se potýkal s vážnými onkologickými problémy dlouhá léta, či dokonce desetiletí, a to již od devadesátých let. Byl pacientem po odstranění jedné ledviny, v blízkosti zbylé ledviny se vytvořil zhoubný nádor. Žalobce měl metastázy zhoubných útvarů v játrech. Nakonec se ukázalo, že jeden nádor je i v plicích a dokonce i jeden útvar – jedno ložisko v levém laloku jater, přičemž právě tento lalok jater měl žalobci sloužit i nadále poté, co bude provedena resekce zbylých částí jater, zasažených zhoubnými útvary. Z uvedeného je tedy zřejmé, že metastázy žalobce byly natolik rozsáhlé, že faktické vyléčení bylo prakticky nemožné. Uvažovat tedy o tom, že by pacient měl delší dobu dožití, pokud by lékařský zákrok vyšel, dost dobře nejde. Také nelze přehlédnout konstatováni [tituly před jménem] [jméno FO], že s ohledem na celkovou anamnézu žalobce odhadoval možnost jeho dožití na dobu šesti měsíců. Podotkl, že s ohledem na skutečnost, jak dlouho posléze žalobce fakticky žil (zákrok 2015, úmrtí žalobce 2022), že to bylo 7 let, je dle názoru zmiňovaného odborníka něco neobvyklého, až neuvěřitelného a do určité míry nelze vyloučit, že byť se zákrok nezdařil, resp. nevedl k zamýšlenému cíli, že toto nemělo žádný vliv na zkrácení života pacienta, byť s ohledem na jeho celkový zdravotní stav a metastázy zhoubných útvarů po celém těle, dlouhodobé dožití nebylo možno předpokládat.

14. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná se nedopustila žádného pochybení, na jehož základě by měla nést odpovědnost, které se žalobci dovolávají a měla by být povinna platit žalobcům náhradu jakékoli újmy. Skutečnost, že operatér nevěděl o tom, že játra byla třikrát resektována není takovým pochybením, které by tuto konstrukci mělo prolomit, neboť je vysvětleno proč toto nebylo nakonec věcí natolik zásadní. Jiného žádného porušení se žalovaná nedopustila, pacient byl dostatečným způsobem před operací poučen. Soud prvního stupně uzavřel, že předmětný operační zákrok se nakonec do negativního zdravotního stavu pacienta nijak nepromítl, když z dokazování celkem přesvědčivě vyplynulo, že pacient by nemohl žít dalších 7 let a to za situace, kdy zhoubné nádory už měl i v té části jater, která neměla být odstraněna a nad to, i v plicích.

15. O náhradě nákladů soudního řízení soud prvního stupně rozhodl dle ustanovení § 150 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované straně a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované, výjimečně, náhradu nákladů soudního řízení nepřiznal. Důvody vhodné zvláštního zřetele shledal v mimořádných okolnostech případu, kdy raritní operační zákrok, na kterém celý případ spočíval, se nezdařil dle předpokládaného záměru a jak se nakonec ukázalo, především díky mimořádným anatomickým vlastnostem pacienta.

16. Proti napadenému rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání, kterým navrhovala zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu napadeného rozsudku na mezitímní vyhovění žalobě co do základu, s tím, že o výši nároku a o nákladech řízení účastníků a státu bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

17. Žalobci namítali nesprávnost závěrů soudu prvního stupně v tom, že informovaný souhlas pacienta byl v projednávané věci řádně dán a že byl o rizicích zákroku náležitě poučen, dále brojili proti závěru, že předmětný zákrok byl proveden způsobem lege artis, když na straně žalované došlo k fatálnímu pochybení zejména při sdílení informací o zdravotním stavu pacienta před [podezřelý výraz], v důsledku čehož operatér [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl informován o prodělaných resekcích jaterního laloku u pacienta a s tím spojenými anatomickými změnami operovaného orgánu, dále vznášeli námitky proti znaleckému posouzení věci znalci [tituly před jménem] [jméno FO][Anonymizováno]a [tituly před jménem] [jméno FO], když je zde důvodná pochybnost o nepodjatosti znalce [tituly před jménem] [jméno FO],[Anonymizováno]a vymezovali se proti hodnocení důkazů soudem prvního stupně.

18. Žalobci v odvolání uvedli, že pacient o všech rizicích zákroku poučen nebyl, nebyl žalovanou poučen o možných rizicích spočívajících v eventuální možnosti embolizace obou jaterních port. Kdyby se tak v rámci poučení stalo, žalobce a) by předmětný zákrok vůbec nepostoupil. Nadto se se v případě písemného poučení jednalo pouze o obecné poučení, což je v kontextu soudobé judikatury zcela nedostatečné. Nedostatečné bylo i ústní poučení pacienta, pokud vůbec byl žalobce a) poučován operatérem ústně, bylo tak činěno ve chvíli, kdy pacient byl již připraven na operaci a nebyl zjevně schopen cokoliv z takového poučení vnímat. Nadto není znám a prokázán obsah takového případného poučení, což leží na straně žalované.

19. Dále žalobci uvedli, že pochybení žalované je zcela zřejmé při sdílení informací o zdravotním stavu pacienta před operací. V podstatě všichni zúčastnění ([tituly před jménem] [jméno FO], znalci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a další) shodně konstatovali, že hlavní příčinou nepovedeného zákroku byla neznalost anatomického prostředí jaterní oblasti žalobce a), resp. nevědomí o tom, že pacient prodělal tři resekce jater oproti jedné resekci, o které žalovaná věděla (jednu resekci prováděl přímo [název]). Někteří z těchto předních odborníků pak konstatují, že zákrok se z toho důvodu ani provádět neměl. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že žalovaná věděla o všech třech resekcích jater žalobce a), když o dvou je zápis v lékařských zprávách a třetí byla provedena přímo v zařízení žalované. Operatér tedy mohl a hlavně měl znát detailní anatomii jater žalobce a), pokud by nespoléhal jen na jednu zprávu z [název] nemocnice.

20. Žalobci vznášeli námitky proti znaleckému posouzení věci, na němž spočívalo zamítnutí žaloby. Žalobci zopakovali námitku proti ustanovení znalce [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že je zde důvodná pochybnost o jeho objektivnosti a nepodjatosti vzhledem k tomu, že profesně byl v minulosti přímým podřízeným [tituly před jménem] [jméno FO]. Navíc bylo před soudem prvního stupně řečeno, že mezi sebou mají tito lékaři velmi přátelský a velmi dobrý pracovní vztah. Soud prvního stupně vyřešil námitku podjatosti znalců tak, že se písemně dotázal obou znalců, zda se cítí být ve svých pozicích znalců v tomto konkrétním případě podjati. Oba znalci reagovali odpovědí, že se jakkoliv ovlivněni resp. podjati být necítí, když jakákoliv jiná odpověď by pochopitelně dle současné právní úpravy znamenala odejmutí znaleckého oprávnění. K problematice pak nicméně nutno doplnit, že znalec není oprávněn se vyjadřovat k tomu, zda postup lékaře je lege artis či nikoliv. Toto hodnocení přísluší pouze soudu.

21. Žalobci se shrnuli k hodnocení důkazů soudem prvního stupně, že bylo zcela jednoznačně prokázáno, že informovaný souhlas pacienta nebyl dostatečný, že žalovaná byla mnohočetně informována o anatomickém prostředí jaterní oblasti žalobce a), a to i o trojnásobné resekci jater žalobce a), nebyla jakkoliv vyvrácena pochybnost o podjatosti soudních znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], když jejich vztah měl být hodnocen jako stav závislosti a tedy i podjatosti. Žalobci uzavřeli, že žalovaná nepostupovala profesionálně a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, s náležitou odbornou péčí, když provedla operaci člověka s plným vědomím toho, že operatér nečetl potřebnou lékařskou dokumentaci, ačkoliv ji měla žalovaná k dispozici. Postup, kdy se [tituly před jménem] [jméno FO] spolehl pouze na informace z CT a magnetické rezonance, nepovažovali žalobci za řádný a správný a spatřují v něm závažné pochybění operatéra resp. žalované s fatálními následky. Jedná se tak o jednoznačné pochybení na straně žalované a nesprávný postup žalované při léčbě žalobce a), tedy tzv. o postup non lege artis.

22. K odvolání žalobců se žalovaná obsáhle vyjádřila a navrhovala potvrzení napadeného rozsudku a přiznání nákladů alespoň odvolacího řízení. Ve stručnosti uvedla, že řízení není zatíženo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávnost rozhodnutí, skutkový stav byl zjištěn řádně na základě provedeného dokazování a přiléhavého hodnocení důkazů, právní posouzení učiněné soudem prvního stupně je správné.

23. Žalovaná uvedla, že co se informovaného souhlasu žalobce a) s embolizací portálního řečiště, tím se soud prvního stupně neměl vůbec zaobírat, neboť až žalobci b), c), d) – a nikoli zemřelý žalobce a) – začali namítat údajnou neplatnost informovaného souhlasu se zákrokem účelově až ex post, po koncentraci řízení, a to až v odvolání žalobců ze dne 9. 10. 2021, kdy žalobci začali až v tomto odvolání účelově tvrdit, že pokud by zemřelému pacientovi bylo sděleno, že operace je velmi komplikovaná, složitá a výkonově pro operatéra obtížná s nebezpečím embolizace obou port, zemřelý pacient by zákrok nikdy nepodstoupil. Jedná se pouze o smyšlené a nepravdivé tvrzení žalobců, kterým chtějí až po koncentraci řízení (až v prvním odvolání žalobců proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně ve věci), nesprávně přesvědčit soudy, že informovaný souhlas se zákrokem byl údajně neplatný, a že údajně tato údajná neplatnost informovaného souhlasu měla údajně vést ke vzniku újem na straně zemřelého pacienta, resp. žalobců, které tvrdí a specifikují ve své žalobě. Nadto žalovaná zdůraznila, že tvrzení žalobců o nedostatečnosti informovaného souhlasu žalobce a navázání žalobních nároků na ně je změnou žaloby, založení žalobního nároku na odlišném skutkovém základu, než byl tvrzen v žalobě, vytvořením objektivní kumulace nároků, k čemuž došlo až dne 9. 10. 2021, pročež vznesla žalovaná i námitku promlčení nároků opřených o vady informovaného souhlasu a tvrzení nedostatečného poučení před zákrokem.

24. Žalovaná se dále vyjadřovala k námitce žalobců ohledně (ne)informovanosti lékařského zařízení, a toho, že hlavní příčinou nepovedeného zákroku měla být neznalost anatomického prostředí jaterní oblasti pacienta. Žalovaná zdůraznila, že nikdo z dotčených lékařů výslovně nesdělil, že se embolizace portálního řečiště neměla provádět, protože pacient byl po třech resekcích jater. Domnívají-li se žalobci, že pacient vůbec neměl být indikován k embolizaci portálního řečiště, protože před tím podstoupil tři resekce jater; byl to ošetřující lékař [tituly před jménem] [jméno FO] z [název] (a nikoliv z žalované), který tento postup navrhnul, zvolil, indikoval a přemlouval k němu [tituly před jménem] [jméno FO]. Rozhodně není pravdou, že by [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že hlavní příčinou nepovedeného zákroku byla neznalost anatomického prostředí jaterní oblasti pacienta, resp. nevědomí o tom, že prodělal tři resekce jater a že se embolizace z tohoto důvodu ani neměla provádět [tituly před jménem] [jméno FO] (soudní znalec v dané věci) pouze vypověděl, že by spíše pacienta od embolizace odrazoval, neboť anatomické poměry byly velmi komplikované, játra byla rotována. Žalovaná dodala, že [tituly před jménem] [jméno FO] k embolizaci portálního řečiště přistoupil, protože jej o tom přesvědčoval [tituly před jménem] [jméno FO], a protože nakonec i on sám naznal, že v té chvíli neměli nic jiného adekvátního, co by bylo možno pacientovi nabídnout. U pacienta probíhala cytostatická léčba, ale zároveň při takovém počtu metastáz byl výsledek cytostatické léčby stejně velmi pochybný. I kdyby tedy [tituly před jménem] [jméno FO] výslovně [tituly před jménem] [jméno FO][Anonymizováno]upozornil na to, že pacient je ve skutečnosti již po třech resekcích jater (a nikoli jen po jedné resekci), pak stejně by byl [tituly před jménem] [jméno FO] přesvědčen [tituly před jménem] [jméno FO] o nezbytnosti provést embolizaci portálního řečiště u pacienta. Žalovaná zdůraznila, že žalobci neprokázali, že embolizace portální žíly u pacienta neměla být u žalované provedena, neprokázali ani, že taková komplikace se nikdy nesměla a nesmí stát; jinými slovy, že v té době existoval medicínský postup/technika, které by najisto zabránily vzniku této komplikace.

25. Žalovaná uzavřela, že v řízení byla prokázána variabilita portálního řečiště u pacienta, a i velká obtížnost zákroku u něj. Proto indikace výkonu [tituly před jménem] [jméno FO] (embolizace větví jen pro pravý lalok jater) byla ve skutečnosti nedostatečná, protože u pacienta měla být navíc embolizována i žíla pro levý lalok. Podle závěrů v řízení provedených znaleckých posudků, právě variabilní cévní řečiště bylo problémem, co operatér nemohl předvídat a díky kterému se operace nezdařila a ani velmi podrobná předoperační opatření nemohla ukázat úplně všechno. To bylo následkem nakonec nezdárného lékařského výkonu, kdy jedna větev odstupovala jinak, než je běžné. Povinností žalované bylo poskytnout pacientovi zdravotní služby na náležité odborné úrovni, která je v tomto zákoně definovaná (tj. lege artis). Bylo v řízení prokázána, že zákrok, který pacient u žalované podstoupil, byl ještě de lege artis, tedy s ohledem na individualitu pacienta ještě na náležité odborné úrovni, a to i přesto, že embolizace portálního řečiště byla provedena ve větším rozsahu. V žádném případě nebylo prokázáno, že by takto provedená embolizace portálního řečiště byla nějakým fatálním přehmatem, který by měl pro pacienta fatální následky (onkologický pacient ještě žil další 7 let po zákroku, takže příčina jeho úmrtí rozhodně nebyla embolizace portálního řečiště většího rozsahu).

26. Vedlejší účastnice na straně žalované se k odvolání žalobců rovněž obsáhle vyjádřila, argumentovala stejně či podobně jako žalovaná, navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

27. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

28. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování náležitě zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje. Tento skutkový základ nedoznal změny ani v odvolacím řízení. Odvolací soud zároveň konstatuje, že vzhledem k přiléhavě aplikovaným ustanovení dotčených právních norem soud prvního stupně správně zaměřil pozornost na skutkové objasnění relevantních skutečností, v tomto případě zjištění těch skutečností, která opodstatňují závěr soudu prvního stupně o tom, zda daný zdravotnický zákrok lze považovat zdravotnickou službu poskytnutou způsobem lege artis, tj. na náležité odborné úrovni, podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti (§ 4 odst. 5 zákona 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování).

29. Odvolací soud v projednávané věci zcela sdílí závěry soudu prvního stupně a nemá k nim co dodat a v zásadě na ně odkazuje. Soud prvního stupně se v jím vedeném řízení a v napadeném rozhodnutí vypořádal s námitkami žalobců a odvolací soud jak zjištěný skutkový stav, tak právní závěry soudu prvního stupně aprobuje.

30. Rozhodnutí v napadené věci spočívalo jednoznačně na posouzení toho, zda předmětný zákrok byl proveden způsobem de lege artis, přičemž závěr, že se tak stalo, je opřen o provedené dokazování, především o znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a jejich výslechy. Z nich vyplynulo, že předmětný zákrok přes její neplánovaný výsledek (embolizace obou jaterních laloků namísto plánované embolizace jen pravého), lze považovat za operační (v literatuře popisovanou) komplikaci nastalou v důsledku nestandardního anatomického průběhu jaterního krevního řečiště u pacienta v důsledku předchozích resekcí, a tedy za zdravotnický zákrok v mezích lege artis.

31. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s hodnocením provedených důkazů, zejména znaleckých posudků, jak je učinil soud prvního stupně, ani odvolací soud neshledává důvod k vyloučení znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] pro pochybnost o jejich nepodjatosti. Oba znalci potvrdili, že v minulosti profesně spolupracovali a byl mezi nimi vztah nadřízenosti a podřízenosti ([tituly před jménem] Válek byl nadřízeným [tituly před jménem] [jméno FO]), nicméně sami ovlivnění tímto vztahem při zpracování znaleckého posudku v této věci vyloučili, věc spolu nekonzultovali, při zpracování posudků a při podání výpovědi znalců si byli vědomi svých znaleckých povinností plynoucích z právní úpravy a jejich znaleckého slibu, odvolací soud toto akceptuje. Důvodem pro vyloučení znalce z provedení znaleckého úkonu pro podjatost je jeho poměr k věci, účastníkovi řízení nebo jeho zástupci, zadavateli, orgánu veřejné moci, který znalecký posudek zadal nebo provádí řízení nebo při jiném postupu správního orgánu, kde má být znalecký posudek použit (§ 18 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech), vztah znalců mezi sebou z minulosti takovým vztahem stricto sensu není, odvolací soud se tak přiklonil k závěru, že důvod k jejich vyloučení dán nebyl a znalecké závěry (především [tituly před jménem] [jméno FO]) tímto otřeseny nejsou.

32. V zásadě jediným důkazem, který proti závěru znaleckého posouzení vyzníval, byl v řízení provedený výslech [tituly před jménem] [jméno FO] jakožto svědka, který lékařský zákrok považoval za pochybení operatéra s negativními důsledky pro další léčbu pacienta. Uvedený důkaz však nezavdává důvody k odlišnému hodnocení shora uvedených důkazů znaleckými posudky, když [tituly před jménem] [jméno FO] byl ošetřujícím lékařem žalobce a) z jiného medicínského oboru, než soudem ustanovení znalci, jeho vyjádření opřené o jeho odlišnou odbornost nemůže vést ke zpochybnění znaleckých posudků ustanovených znalců.

33. Není-li shledán v řízení postup při poskytování zdravotních služeb způsobem non lege artis, žaloba nemůže být shledána důvodnou. Na tomto závěru nemohou nic změnit ani veškeré další odvolací námitky vznášené žalobci, jež ostatně byly uplatněny v řízení vedeném před soudem prvního stupně, s nimiž se tento soud v napadeném rozsudku vypořádal, odvolací námitky nejsou způsobilé zvrátit správnost a přesvědčivost napadeného rozsudku. Je zbytečné důvody uváděné soudem prvního stupně v tomto směru opakovat.

34. Konečně odvolací soud dodává k argumentaci žalobců spočívající na nedostatku informovaného souhlasu žalobce a) a jeho nedostatečném poučení před předmětným zdravotnickým výkonem, že se přiklání k závěru prezentovanému žalovanou, že jde v tomto směru o novou argumentaci v žalobě neuplatněnou, jež vytváří nový samostatný skutkový základ žaloby [petitorní žalobní nárok staví do příčinné souvislosti s nedostatečným poučením žalobce a) – na místo se zákrokem non lege artis – jehož kdyby se mu dostalo, pak by zdravotní zákrok nepodstoupil, a když jej neinformován podstoupil, utrpěl v žalobě popisované následky]. K tomu opravdu lze říci, že jde o nový (další) skutkový základ věci uplatněný po koncentraci řízení (až dne 9. 10. 2021 v rámci odvolání proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně v této věci), pročež šlo jednak nepřípustnou novotu v odvolacím řízení (v rozporu s ustanovením § 119a o. s. ř.), k níž nemělo být přihlíženo, stejně tak jako o nepřípustné uplatnění nových žalobních tvrzení v rozporu s § 118b odst. 1 o. s. ř., podle něhož mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo, přičemž k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3. O žádnou z uvedených výjimek v tomto případě nešlo.

35. Odvolací soud tak uzavírá, že shledal napadený rozsudek soudu prvního stupně věcně správným, vydaným po provedeném řízení, jež nebylo zatíženo vadami s dopadem do jeho správnosti, na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu řádně provedeným dokazováním, na základě přiléhavého hodnocení důkazů, v nichž odvolací soud rovněž neshledal rozpory.

36. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem, kdy odvolací soud zcela aprobuje aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. z důvodů soudem prvního stupně uváděných důvodů.

37. Jelikož uvedené důvody dopadají i na odvolací řízení, které je završením soudního řízení před nalézacími soudy, rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení stejným způsobem na základě týchž důvodů, jimiž jsou mimořádnost celého případu, jeho odborná podstata, na níž spočívalo jeho řešení, jež nebylo předvídatelná při jeho zahájení, kdy výsledek řízení se odvíjel čistě od odborného posouzení věci. Odvolacímu soudu se za té situace rovněž jeví jako spravedlivé rozhodnutí o nákladech řízení, podle něhož si strany ponesou své náklady samy, respektive úspěšné žalované (a vedlejší účastnici na její straně) bude z těchto důvodů právo na náhradu nákladů odvolacího řízení odepřeno.