Rozhodnutí 36 CO 143/2022-160

1. Napadeným usnesením (ve znění opravy provedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) soud prvního stupně zastavil [anonymizováno] (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech [anonymizováno] částku [částka] (výrok II) a rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši [částka] žalobci (výrok III).

2. Výrok o náhradě nákladů [anonymizováno] soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., podle něhož hradí náklady [anonymizováno] ten z účastníků, který zavinil jeho zastavení., byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka [anonymizováno]) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady [anonymizováno] žalovaný (jiný účastník [anonymizováno]). Soud prvního stupně vyslovil, že v tomto případě vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět, důvodem zpětvzetí bylo vydání stanoviska žalované ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], kterým byl ze strany žalované uznán nárok na náhradu škody – náhradu nákladů právního zastoupení včetně cestovného a náhrady nákladů za vypracování znaleckého posudku v celkové výši [částka] a zároveň žalovaná ve vztahu k uplatněné nemajetkové újmě konstatovala, že v [anonymizována dvě slova] vedeném proti žalobci u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. [spisová značka] došlo v přípravném [anonymizováno] k vydání nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], přičemž za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Na základě tohoto stanoviska žalovaná dne [datum] – tedy v době po podání žaloby – žalobci z žalované částky uhradila [částka] a dále přiznala na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka], na znalecký posudek částku ve výši [částka] a konstatovala porušení práva žalobce. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalobce takto měl ve věci v zásadě plný úspěch v intenci konstantní judikatury Nejvyššího soudu, podle níž výsledek [anonymizováno] projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu svého druhu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebyla přiznána jím požadovaná výše plnění.

3. Výši náhrady nákladů [anonymizováno] pak soud prvního stupně stanovil dle vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž přiznal náhradu nákladů [anonymizováno] za tři úkony právní služby (podání vyjádření, příprava k jednání a účast na jednání) po [částka] a tři režijní paušál [částka]; výslednou výši náhrady nákladů [anonymizováno] krátil z důvodu částečného úspěchu ve věci na 51,8 % celkové částky náhrady nákladů [anonymizováno] dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Konečně soud prvního stupně uvedl, že neuznal žalobci jako součást nákladů [anonymizováno] úkon právní služby, kterým by měla být žádost k předsoudní fázi, tj. výzva protistraně k plnění, s tím, že poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

4. Proti výroku o náhradě nákladů [anonymizováno] (II) podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal, že náhrada nákladů [anonymizováno] byla napadeným usnesením (ve znění opravného usnesení) nesprávně ponížena dle § 142 odst. 2 o. s. ř. pro částečný neúspěch ve věci, a to v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (s odkazem na rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), podle níž výsledek [anonymizováno] projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu svého druhu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebyla přiznána jím požadovaná výše plnění. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený výrok II napadeného usnesení a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka].

5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i [anonymizováno], které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), aniž bylo třeba za tím účelem nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a odvolání shledal částečně opodstatněným, neboť výše náhrady nákladů [anonymizováno] byla stanovena soudem prvního stupně sice nesprávně, ne však v tom rozsahu, jak petitorně požadoval žalobce.

6. Soud prvního stupně správně rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady [anonymizováno] dle § 146 odst. 2, věta druhá, jelikož žalobce vzal žalobu zpět pro chování žalované, která v rámci předběžného projednání žalobního nároku jej uznala a odškodnila poskytnutím zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a v penězích úhradou částky [částka]. Netrval-li žalobce za té situace na dalším projednání žalobního nároku a vzal žalobu zpět, lze konstatovat, že se tak v intenci § 146 odst. 2 o. s. ř. stalo pro chování žalované po podání žaloby a že žalobce vzal zpět žalobní návrh, který byl podán důvodně.

7. Výši nákladů [anonymizováno] však soud prvního stupně stanovil nesprávně, a to zejména potud, že (v rozporu se svým vlastním odůvodněním) krátil celkovou výši nahrazovaných nákladů [anonymizováno] na 51,8 % pro částečný neúspěch žalobce ve sporu; nadto soud prvního stupně aplikoval i nesprávnou tarifní hodnotu mimosmluvní odměny dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, když měl správně použít tarifní hodnotu dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu.

8. Jak uvedl sám soud prvního stupně, konstantní judikaturou Nejvyššího soudu je vyslovováno, že výsledek [anonymizováno] projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (viz nejen rozhodnutí Nejvyššího soudu citované soudem prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale i řada dalších navazujících, např. ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně se však touto judikaturou neřídil, když celkovou výši nahrazovaných nákladů [anonymizováno] ponížil dle § 142 odst. 2 o. s. ř. pro částečný neúspěch žalobce, který však z hlediska citované judikatury zaznamenal ve věci dobrovolným plněním žalované úspěch úplný, tedy dobral se satisfakce, byť peněžní odškodnění žalobou požadoval vyšší. Byl-li dobrovolným poskytnutím satisfakce ze strany žalované uspokojen a neměl důvod trvat na žalobě, byla mu nemajetková újma tak odškodněna zcela a z hlediska nákladů [anonymizováno] má právo na jejich plnou náhradu.

9. Soud prvního stupně dále nesprávně stanovil výši mimosmluvní odměny za jednotlivé úkony právní služby advokáta žalobce, když vyšel z nesprávné tarifní hodnoty věci dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu namísto dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Je rovněž konstantě judikováno, že na případy, kdy je předmětem [anonymizováno] zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty podle advokátního tarifu přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a). Není totiž možné přehlédnout, že v řízeních, v nichž se jedná o odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, se jedná o kompenzaci za zásah do osobnostních práv poškozených v širším slova smyslu. Nemajetková újma, o jejíž odškodnění v takových řízeních jde, je totiž vždy následkem zásahu do některé ze složek nemajetkové (osobní) složky jednotlivce (poškozeného) – ať už jde o nepřiměřenou délku [anonymizováno] (kdy se poškozený ocitá ve stavu nejistoty ohledně svých práv a povinností, která mohou být v [anonymizováno] dotčena), nebo v případě trestních [anonymizováno], která neskončí pravomocným odsuzujícím rozsudkem, nebo v případech nezákonného omezení osobní svobody atd. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

10. Odvolací soud proto nově stanovil výši náhrady nákladů [anonymizováno] před soudem prvního stupně částkou [částka] Náklady [anonymizováno] jsou tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta žalovaného ve výši [částka] (3 x [částka]) za úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby a zpětvzetí žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu), paušální náhradou hotových výdajů [částka] (3 x [částka]) připadající na tyto úkony právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Úkon právní služby – předběžné uplatnění nároku u žalované dle § 14 OdpŠk – není úkonem právní služby, za nějž by bylo možno přiznat odměnu v rámci nahrazovaných nákladů [anonymizováno] (a tomu odpovídající paušální náhradu hotových výdajů), když výslovné ustanovení § 31 odst. 4 OdpŠk právo na tuto náhradu vylučuje. Projednání nároku u příslušného úřadu má charakter neformálního předběžného projednání věci, které není regulováno žádnou speciální procesní úpravou, a proto se nepředpokládá, že by měl být poškozený v této fázi [anonymizováno] právně zastoupen. Z toho důvodu se mu ani neumožňuje žádat náhradu nákladů zastoupení, které v souvislosti s projednáváním nároku u příslušného úřadu případně vynaložil (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1619/09, III. ÚS 3120/11).

11. Z uvedených důvodů bylo proto usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o nákladech [anonymizováno] (II) změněno jen tak, že výše těchto nákladů činí [částka], jinak bylo v tomto výroku jako správné podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

12. O náhradě nákladů odvolacího [anonymizováno] rozhodl soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno], neboť žalobce s odvoláním uspěl pouze z části, když jím požadovaná náhrada nákladů [anonymizováno], o niž usiloval odvoláním, mu přiznána být nemohla.

13. Ve zbývajících, odvoláním nenapadených výrocích (I a III) zůstalo usnesení soudu prvního stupně nedotčeno a nabylo samostatně právní moci.