Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 36 CO 139/2022-157 ECLI:CZ:MSPH:2022:36.Co.139.2022.1 Rozsudek

[anonymizováno] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

Mgr. Tomáš Mottl · Rozhodnutí ze dne 6. 10. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a JUDr. Lucie Bičákové [anonymizováno] věci

žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupeného advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

jednající [anonymizováno 7 slov],

sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]

o finanční zadostiučinění nemajetkové újmy,

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],


I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího [anonymizováno] [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal finančního odškodnění nemajetkové újmy jednak [anonymizováno] výši [částka] za nezákonné rozhodnutí o zahájení [anonymizováno] stíhání [anonymizováno] podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova] a dále [anonymizováno] výši [částka] jako satisfakce za nepřiměřenou délku tohoto [anonymizována dvě slova] vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. [spisová značka].

2. Vyšel z nesporných skutkových zjištění o zahájení a ukončení [anonymizována dvě slova] i způsobu uplatnění nároků na náhradu škody (újmy), když vzal za prokázané, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu i z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dopisem ze dne [datum], [anonymizováno] kterém požadoval finanční zadostiučinění v celkové výši [částka]. Žalovaná [anonymizováno] stanovisku ze dne [datum] konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovila za ně omluvu; nárok z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce posuzovaného [anonymizována dvě slova], odmítla zcela. Usnesení o zahájení [anonymizováno] stíhání [anonymizováno] podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] se stalo nezákonným rozhodnutím, když Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne [datum] zprostil žalobce obžaloby s tím, že v [anonymizováno] nebylo prokázáno, že skutek spáchal. Předmětné nezákonné usnesení bylo odůvodněno skutečnostmi nasvědčujícími tomu, že byl [anonymizována dvě slova] spáchán a byly dány důvody [anonymizováno] podezření, že pachatelem je žalobce. Žalobce byl stíhán [anonymizováno] zvlášť závažný [anonymizována dvě slova]. Na délce posuzovaného [anonymizováno] se významně podíleli svědci, kteří měnili své výpovědi, a částečně i žalobce, který zmařil nařízené hlavní líčení svou neúčastí. Důkazní situace byla problematická, když nejprve byl žalobce usvědčován výpovědí poškozené a vyviňován svědectvím svědkyň. Ty však v průběhu [anonymizováno] začaly žalobce usvědčovat a naopak poškozená změnila svou výpověď tak, že žalobce při přepadení nepoznala. Soudu tak následně po obsáhlém dokazování nezbylo než žalobce obžaloby zprostit.

3. Orgány činné v [anonymizována dvě slova] postupovaly plynule s cílem [anonymizováno] věci co nejdříve rozhodnout, posuzované [anonymizováno] nebylo zatíženo žádnými průtahy (ani dílčími), které by bylo možné přičítat policii, státnímu zastupitelství nebo soudu. Opakovaně vyslechly všechny svědky, k posouzení psychického stavu jedné svědkyně zadaly vypracování znaleckého posudku a provedly i další důkazy (např. kamerové záznamy). [anonymizována dvě slova] tak bylo procesně složité, neboť bylo zatíženo rozsáhlejším dokazováním v podobě opakovaných výslechů klíčových svědků, kteří vypovídali rozdílně a své výpovědi měnili. K předvolání se pak řádně nedostavovali, a hlavní líčení tak musela být odročována.

4. Žalobce byl za úmyslnou [anonymizována dvě slova] soudy opakovaně pravomocně odsouzen, když byl uznán vinným ze spáchání úmyslných trestných činů dle § 196 odst. 1, § 283, § 337 odst. 1 trestního zákona. Byly mu uloženy tresty odnětí svobody v délce 8 měsíců s podmíněným odkladem, trest obecně prospěšných prací v délce 300 hodin, peněžité tresty, propadnutí věci, zákaz [anonymizováno] motorových vozidel a podmíněný trest odnětí svobody v délce 16 měsíců. Tato žalobcovým odsouzením ukončená [anonymizována dvě slova] probíhala i v době posuzovaného [anonymizováno] (paralelně s ním).

5. Z výslechu žalobce soud prvního stupně nezjistil žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že posuzované [anonymizována dvě slova] významněji zasáhlo do jeho práv, narušilo jeho osobní integritu. Skutečnosti tvrzené žalobcem, které měly představovat negativní dopady [anonymizována dvě slova] do jeho osobního, rodinného a profesního života zůstaly pouze v rovině jeho tvrzení či nebyly v příčinné souvislosti s posuzovaným řízením, ale důsledkem jeho jednání (jiná [anonymizována dvě slova], vazební stíhání apod.). Jeho [anonymizována dvě slova] nevyžadoval [anonymizováno] péči, rodina o jeho stíhání nebyla informována, podnikání ukončil sám, odebrání řidičského průkazu rovněž nesouviselo s posuzovaným řízením.

6. Uvedené skutečnosti soud prvního stupně posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen„ OdpŠk“, když odkázal a zčásti citoval znění ustanovení § 1, § 5, § 7, § 8, § 9, § 12, § 13, § 26 a § 31a zákona.

7. Při posouzení přiměřenosti délky [anonymizována dvě slova] hodnotil kritéria stanovená v ust. § 31a OdpŠk. Dospěl k závěru, že za situace, kdy orgánům činným v [anonymizována dvě slova] nelze vytknout žádné období nečinnosti, jejich postup byl vždy plynulý a bezprůtahový, [anonymizováno] bylo po procesní stránce složité, pak ani jeho obecně zvýšený význam, který je navíc hodnocen zejména při posouzení samostatně uplatněného nároku na odškodnění nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí, nepostačuje k závěru, že celková délka předmětného [anonymizováno] je konkrétním okolnostem posuzovaného případu nepřiměřená. Žalobu proto [anonymizováno] absenci nesprávného úředního postupu co do částky [částka] výrokem II zamítl.

8. Následně se zabýval nárokem žalobce na finanční zadostiučinění v částce [částka] za nemajetkovou újmu, způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí. Konstatoval, že vlivem nezákonného zahájení [anonymizováno] stíhání žalobci vznikla nemajetková újma, když každé [anonymizováno] obvinění citelně zasahuje do běžného života člověka, zejména tehdy, pokud se jedná o obvinění liché.

9. Při hodnocení rozsahu způsobené nemajetkové újmy a formy přiměřeného zadostiučinění přihlédl zejména k povaze věci, délce [anonymizována dvě slova] a negativním dopadům, kterými [anonymizováno] stíhání objektivně a citelně zasáhlo do žalobcova rodinného, osobního či profesního života. Uzavřel, že žalobcem tvrzená újma nemá svůj původ pouze v posuzovaném [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] kterém byl zproštěn obžaloby, ale souvisí s jeho dosavadním způsobem života a jeho osobními rozhodnutími, které vedly i k jeho četným [anonymizováno] postihům, pravomocným odsouzením. K odškodnění této újmy tak plně postačuje žalovanou přiznané pochybení (konstatování nezákonného rozhodnutí) a poskytnutá omluva. Výrokem I proto žalobu i v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

10. O nákladech [anonymizováno] pak rozhodl podle zásady úspěchu [anonymizováno] věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované přiznal jejich náhradu dle vyhl. č. 254/2015 Sb.

11. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání. Ohradil se proti závěru o absenci nesprávného úředního postupu (nepřiměřené délce [anonymizována dvě slova]) i dostačující míře státem mu již poskytnutého odškodnění imateriální újmy, která mu byla způsobena nezákonným zahájením [anonymizováno] stíhání. Zčásti zopakoval či parafrázoval svá dosavadní žalobní tvrzení s tím, že jím tvrzené skutečnosti postačují k poskytnutí požadovaných finančních zadostiučinění. Akcentoval zejména, že při rozhodování o odškodnění nezákonného rozhodnutí prvostupňový soud neprovedl komparaci s rozsudkem, který soudu za tímto účelem předložil, ačkoli se s jeho případem v podstatných znacích shoduje. Namítl, že délku [anonymizována dvě slova], které trvalo přes tři roky, již nelze hodnotit přiměřenou, a to zejména s ohledem na význam [anonymizována dvě slova], které vyžaduje, aby věc byla projednána co nejdříve, tedy rychlost [anonymizováno] je prioritou. Navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu [anonymizováno].

12. Žalovaná se ztotožnila s napadeným rozsudkem a navrhla jeho potvrzení.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

14. Soud prvního stupně učinil dostatečná a [anonymizováno] posouzení věci podstatná skutková zjištění, přičemž důkazy nejen řádně provedl, ale i hodnotil (§ 132 o. s. ř.). V odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně vyjádřil, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil i jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud s těmito skutkovými i právními závěry souhlasí a plně na ně odkazuje.

15. Nic na tom nemění ani skutečnost, že prvostupňový soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí účastníkům dostatečně nezprostředkoval úvahy, proč žalobcem předložený a v [anonymizováno] čtený rozsudek není vhodným srovnávacím materiálem. Toto opominutí nemá vliv na správnost meritorního rozhodnutí, když tento nedostatek odvolací soud napravil v rámci odvolacího [anonymizováno], a dospěl k závěru, že konečný výsledek obstojí i při komparaci s jiným podobným případem. Za situace, kdy žalobce jiné ke srovnání vhodné rozhodnutí nepředložil ani neoznačil, odvolací soud provedl vlastní srovnání s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který na rozdíl od rozhodnutí předloženého žalobcem se alespoň v zásadních znacích s posuzovaným řízením shoduje.

16. Předně je třeba konstatovat, že je správný a mezi účastníky i nesporný závěr o existenci nezákonného rozhodnutí, když tato podmínka odpovědnosti [anonymizováno] za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci je splněna tím, že proti němu bylo zahájeno [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem (§ 8 odst. 1 OdpŠk). Nezákonným rozhodnutím je zde usnesení o sdělení obvinění, když ustálená soudní judikatura za použití extenzivního výkladu zákona dospěla k závěru, že v případě [anonymizována dvě slova] je rozhodující jeho výsledek. Zastavení [anonymizováno] stíhání či zproštění obžaloby má tak stejné účinky jako zrušení pravomocného usnesení o vznesení obvinění [anonymizováno] nezákonnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod [číslo] [anonymizováno] Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1991). Rozhodující je tedy výsledek [anonymizováno] stíhání, když nezákonnost [anonymizováno] stíhání se projeví až jeho zastavením či zproštěním obžaloby, aniž se přihlíží ke správnosti postupu orgánů činných v [anonymizována dvě slova] při sdělení obvinění (k tomu co vedlo k tomuto postupu).

17. Lze rovněž přisvědčit soudu prvního stupně, že zásadně každé [anonymizováno] stíhání negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, zasahuje do jeho integrity, a tedy újmu až na zcela výjimečné případy (osoba opakovaně trestaná, odškodňované [anonymizována dvě slova] je zcela marginálního významu oproti [anonymizována dvě slova] paralelně s ním probíhajícím aj.) lze předpokládat. Při úvahách o přiměřené výši zadostiučinění způsobené v důsledku zahájení (vedení) [anonymizováno] stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [anonymizováno] soudu, by měl soud zohlednit zejména povahu [anonymizováno] věci, délku [anonymizováno] stíhání a dopady [anonymizováno] stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, to vše s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, za nichž k újmě došlo (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Je však vždy primárně na žalobci, aby v případě vzneseného požadavku na relutární náhradu nejen tvrdil, ale i prokázal míru a rozsah tohoto zásahu.

18. Soud prvního stupně proto při stanovení odpovídající formy zadostiučinění postupoval správně, když posuzoval kritéria, která se v těchto případech obvykle vyskytují a zpravidla mají vliv na rozsah způsobené újmy a tím i na výši případného zadostiučinění. Přihlédl tak zejména k povaze [anonymizováno] věci, hrozící [anonymizováno] sankci, délce [anonymizována dvě slova] a zejména následkům způsobeným [anonymizováno] řízením v osobnostní i profesní sféře poškozeného žalobce.

19. Při posouzení oprávněnosti nároku na finanční satisfakci za nezákonně zahájené [anonymizována dvě slova] také správně zdůraznil, že v rámci [anonymizována dvě slova] nebyl žalobce omezen na svobodě, celková délka [anonymizováno] odpovídala jeho procesní složitosti a žalobce je osobou s [anonymizováno] minulostí (výpověď žalobce i výpis z rejstříku trestů), přičemž [anonymizováno] stejné době byl vystaven dalším [anonymizováno] stíháním, která skončila pravomocnými odsuzujícími rozsudky a uložením mimo jiné i podmíněných trestů odnětí svobody. V rámci účastnického výslechu se sám rozhovořil o jiném [anonymizováno] stíhání, při kterém byl deset měsíců stíhán vazebně„ skrz drogy“, a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody„ jen proto“, že rodina, která v jeho bytě vařila drogy, se mu pomstila tím, že jej označila jako toho, který s nimi drogu vyráběl.

20. Lze rovněž přisvědčit tomu, že žalobcova tvrzení, kterými odůvodňoval mimořádně vysoký, nerealistický nárok na finanční odškodnění (nepředložil žádný srovnatelný případ), pak v převážné míře zůstala u obecných formulací o zásahu do osobního a rodinného života, aniž by uvedl (tím méně prokázal) konkrétní citelný zásah, [anonymizováno] který by se mu mělo mimořádného odškodnění dostat (neoznačil jiný než obvyklý obecný zásah do rodinného a osobního života). Ostatní jím tvrzené újmy nevznikly jen v souvislosti s odškodňovaným [anonymizováno] řízením.

21. Závěr soudu prvního stupně o tom, že v tomto konkrétním případě je konstatování nezákonného [anonymizováno] stíhání a omluva za něj plně postačující formou odškodnění, obstojí i při komparaci s obdobným případem. Tím není rozsudek předložený žalobcem, když kritéria, která jsou rozhodná [anonymizováno] stanovení formy a rozsahu přiměřeného zadostiučinění jsou v něm zcela rozdílná. V konečném rozhodnutí, které žalobce předložil ke srovnání (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), byl poškozený odškodňován za nezákonně vedené [anonymizována dvě slova] podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova] podvodu. Do té doby nebyl nikdy trestně stíhán, naopak byl zcela bezúhonným, profesně uznávaným lékařem a [anonymizována dvě slova] výrazně negativně zasáhlo do jeho osobního, rodinného i profesního života a jeho občanské cti, když v důsledku [anonymizováno] stíhání byl vystaven negativním reakcím od svých pacientů i okolí, byla informována jeho profesní organizace, byla mu vypovězena i smlouva o poskytování [anonymizována dvě slova] a nemohl se dále věnovat myslivecké činnosti.

22. Odvolací soud proto přistoupil ke komparaci s pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byl poškozený odškodněn finanční satisfakcí [anonymizováno] výši [částka], když stejně jako žalobce čelil obvinění ze spáchání [anonymizována tři slova], za který mu hrozila stejná [anonymizováno] sazba odnětí svobody. Rovněž nešlo o osobu veřejnou, profesně uznávanou, případ nebyl medializován a následkem nebyla ztráta zaměstnání ani společenské prestiže. Délka [anonymizováno] byla rovněž shledána okolnostem přiměřená a nebyla zjištěna žádná zásadní narušení osobní integrity poškozeného, když stíhán byl na svobodě a při studiu mu škola opakovaně ukládala zhoršená kázeňská hodnocení [anonymizováno] opakované závažné porušování školních předpisů (problémy s docházkou, s dodržováním kázně, porušování zásad elementární slušnosti). Rozdílem, který odůvodňuje symbolické finanční odškodnění, byla skutečnost, že na rozdíl od žalobce byl poškozený v době zahájení [anonymizována dvě slova] věku blízkém mladistvému (19, 5 roku) a nebyl dosud trestně stíhán, natož trestán.

23. S ostatním hodnocením uvedených kritérií se odvolací soud již plně ztotožňuje a zcela na ně odkazuje. Další žalobcem tvrzené skutečnosti, jež mají být důvodem [anonymizováno] přiznání relutární náhrady za odškodnění nezákonného rozhodnutí, soud prvního stupně pečlivě posoudil a odvolací soud souhlasí s tím, že nepředstavují objektivní skutečnosti svědčící [anonymizováno] její přiznání (je možné na toto hodnocení odkázat).

24. Vzhledem k výše uvedeným specifickým okolnostem věci zejména s přihlédnutím k bohaté zkušenosti žalobce s [anonymizováno] řízením, jeho [anonymizováno] minulosti i skutečnostem, že nebyl stíhán vazebně ani [anonymizováno] stíhání vystaven po dobu nepřiměřenou a o jeho [anonymizována dvě slova] nevěděli ani jeho nejbližší, jeví se odvolacímu soudu plně odpovídající formou odškodnění konstatování nezákonného postupu, které stát prostřednictvím žalované doplnil i omluvou. Odvolací námitky pak nejsou způsobilé tento závěr zpochybnit, když opětovně neobsahují žádné nové konkrétní skutečnosti, které by svědčily o citelném zásahu do osobní integrity žalobce, které by odůvodňovaly přiznání finančního odškodnění.

25. Odvolací soud souhlasí také se závěrem, že posuzované [anonymizováno] netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a odpovědnost žalované tak není ani z tohoto odpovědnostního titulu dána, a to přesto, že celková doba [anonymizováno] překročila délku tří let.

26. Délka soudního [anonymizováno] je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení [anonymizováno], tj. soudu, nikoliv žalobce, příp. od něj odlišných účastníků [anonymizováno]. Při posuzování přiměřenosti doby [anonymizováno] soud váží celkový pohled na [anonymizováno], přičemž podle dosavadní rozhodovací praxe lze v určité fázi [anonymizováno] tolerovat i existenci průtahu za předpokladu, že celková doba [anonymizováno] není nepřiměřená; naopak v [anonymizováno], v němž soud učinil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, je možné konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba [anonymizováno] jeví nepřiměřeně dlouhou.

27. Lze plně přisvědčit soudu prvního stupně, že i v posuzovaném [anonymizováno] orgány činné v [anonymizována dvě slova] úkony činily plynule, v přiměřených lhůtách tak, aby logicky a účelně na sebe navazovaly a [anonymizováno] bylo co nejdříve dovedeno ke konečnému soudnímu rozhodnutí.

28. V této souvislosti je třeba připomenout, že [anonymizována dvě slova] na rozdíl od civilního soudního [anonymizováno] je vedeno zásadou vyšetřovací, a orgány činné v [anonymizována dvě slova] tak musí rozhodné skutečnosti vyhledávat. Jeho časovou náročnost proto nelze jednoduše poměřovat s řízením civilním, kde strany jsou zatíženy břemenem tvrzení a důkazním, a tedy se převážně mohou spolehnout na aktivitu stran. Oproti tomu obviněného či obžalovaného toto břemeno netíží, a ten tak může zvolit procesní taktiku, při které svou pasivitou brání shromáždění podstatných zjištění nezbytných [anonymizováno] ukončení [anonymizována dvě slova]. V daném [anonymizováno] tak není bez významu, že bylo zatíženo výslechy řady svědků, přičemž někteří z nich se k jednání opakovaně nedostavovali nebo v jeho průběhu podstatným způsobem měnili své výpovědi. Hodnocení kritéria postupu orgánů činných v [anonymizována dvě slova] a jeho procesní složitosti proto nelze nic vytknou.

29. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud se ztotožňuje i s tím, jak soud prvního stupně hodnotil zbylá kritéria dle § 31a OdpŠk a v úvahu vzal všechna hlediska relevantní [anonymizováno] toto rozhodnutí tak, jak vyplývají z ustálené judikatury, správně je na daný případ aplikoval, pak lze uzavřít, že i závěr o přiměřenosti celkové délky posuzovaného [anonymizováno], a tedy absenci nesprávného úředního postupu je správný.

30. Odvolací soud proto oba napadené zamítavé výroky o věci samé (I, II) jako věcně správné potvrdil. Stejně postupoval i [anonymizováno] vztahu k nákladovému výroku (III), kterým prvostupňový soud převážně neúspěšného žalobce důvodně zavázal k celkové náhradě správně propočtených nákladů [anonymizováno] (§ 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 375/2021 Sb.), když co do požadavku na odškodnění újmy způsobené nesprávným úředním postupem byl zcela neúspěšný a [anonymizováno] zbylé části se i po konstatování nezákonného postupu a omluvě žalované bez zjevného důvodu domáhal přiznání okolnostem zcela neadekvátní relutární náhrady.

31. O nákladech odvolacího [anonymizováno] rozhodl rovněž podle zásady úspěchu [anonymizováno] věci vyjádřené v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. [anonymizováno] spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšné žalované přiznal na nákladech [anonymizováno] tři paušální náhrady po [částka] za vyjádření, přípravu na jednání a účast na něm (vyhl. č. 254/2015 Sb.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu prvního stupně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud.