pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 44 C 82/2017-538,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a/ částku [částka] (výrok I), žalobci b/ částku [částka] (výrok II) a uhradit jim náklady řízení ve výši [částka] (výrok III).

2. Rozhodl tak o požadavku žalobců na zaplacení bezdůvodného obohacení, kterého se žalované dostalo tím, že bez jejich souhlasu užívala společné nemovitosti (pozemek parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa] a pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Krč, obec Praha, na adrese nad Obcí II, 2010 [obec a číslo]; dále jen předmětné nemovitosti) nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Způsob, jakým se na jejich úkor obohacovala, spočíval v tom, že část domu okupovala výhradně pro uspokojení své bytové potřeby, a zbylou část, která již výrazně převyšuje její spoluvlastnický podíl, využívala za účelem pronájmu. Výlučně tak užívala jednak 1. a 2. podzemní podlaží bytového domu, tedy byt a další místnost – fitness (tělocvična, sauna, sociální zařízení) o celkové výměře 192m2, která představuje 42 % výměry plochy domu (dále jen„ byt [číslo]“), a rovněž zbylé další dva byty, které pronajímala. Pronajímaný byt v 1. nadzemním podlaží o rozloze 94,8 m2 představuje 20% celkové plochy domu („ byt [číslo]“), mezonetový byt ve 2. a 3. nadzemním podlaží o výměře 173,45 m2 zabírá 38% celkové plochy domu (dále jen„ byt [číslo]“).

3. Jejich žalobní peněžitý nárok představoval vydání bezdůvodného obohacení žalované za výlučné užívání bytu [číslo] po celou dobu trvání spoluvlastnického vztahu, tj. za období od [datum] do [datum] (od [datum] do [datum] byl byt prázdný, a proto žalobci za toto období nic nepožadují), v rozsahu [částka] a rovněž za užívání bytu [číslo] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Z celkové částky [částka] si žalobci nárokovali díl, který odpovídá jejich spoluvlastnickým podílům (1/3 a 1/6), což ve výsledku činí částky v enunciátu rozsudku přiznané ([částka] a [částka]). Po dílčích úpravách žalobního žádání (poslední připuštěná změna žaloby usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 44 C 82/2017-408) nebyly předmětem žaloby nároky z titulu nákladů stran na provoz domu, služby spojení s užíváním nemovitostí ani zákonné příslušenství.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o velikosti spoluvlastnického podílu každého z nich. Podíl žalované tak činil ½, žalobce a) byl vlastníkem předmětných nemovitostí v rozsahu 1/3 (1/6 získal v rámci dědictví a 1/6 darem od sestry [jméno] [příjmení], která na něj postoupila i svůj nárok z titulu bezdůvodného obohacení) žalobce b) o velikosti id. 1/6. Spoluvlastnictví účastníků trvalo do konce února 2020 (kdy byl realizován společný prodej předmětných nemovitostí).

5. Soud prvního stupně rovněž vyšel z nesporné skutečnosti, že ani jeden ze žalobců dům neužíval a v domě nebyly vymezeny bytové jednotky. Ten byl dlouhodobě využíván jako 3 samostatné byty a garáž způsobem popsaným žalobci.

6. Vzal tak za prokázané, že byt [číslo] v 1. a 2. podzemním podlaží bytového domu s přístupem do zahrady po celou rozhodnou dobu obývala žalovaná; nejprve společně s Ing. [jméno] [příjmení] a po jeho úmrtí ([datum]) sama, když ten ve své závěti projevil přání, aby tento prostor domu užívala i nadále; v užívání jej měla až do února 2020. Tento prostor představuje 45 % celkové užitné plochy domu (znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení]). [příjmení] to žalovaná užívala i garáž, která do této plochy zahrnuta není.

7. Byt [číslo] (byt v 1. nadzemním podlaží o rozloze 94,8 m2, která představuje 20% celkové plochy domu) do [datum] užíval nájemce [jméno] [příjmení] na základě nájemní smlouvy uzavřené s původním vlastníkem Ing. [jméno] [příjmení]; nájemné bylo sjednáno ve výši [částka] a bylo poukazováno na účet s dispozičním právem žalobců. V období od [datum] do [datum] tak žalobci na nájemném tohoto bytu obdrželi [částka]. V období od [datum] do [datum] byl byt prázdný (za toto období žalobci nic nepožadují). V září 2015 pak sama žalovaná (bez účasti žalobců) uzavřela novou nájemní smlouvu na dobu neurčitou s jinými nájemci. Od [datum] nájemné ve výši [částka] inkasovala výhradně ona, když nájemce jí tuto částku hradil měsíčně v hotovosti. Za toto období žalobci od žalované obdrželi jako podíl na nájemném pouze částku [částka]. Byť tento nájemní poměr měl skončit ke konci roku 2018, M. Pluda byt využíval i po zbývající část rozhodné doby (až do března 2020). Obvyklé měsíční nájemné tohoto bytu v této době činilo dle znaleckého posudku Ing. J. [příjmení] [částka] měsíčně.

8. Mezi účastníky je pak nesporné, že byt [číslo] (2. a 3. nadzemní podlaží) v rozhodné době (v období od [datum] do [datum]) užívala společnost [právnická osoba] jako nájemkyně, a to na základě nájemní smlouvy, kterou jako pronajímatel ještě uzavíral tehdejší výlučný vlastník nemovitostí Ing. [jméno] [příjmení]. Nájemné bylo právním předchůdcem účastníků sjednáno a nájemkyní po celou rozhodnou dobu hrazeno ve výši [částka] měsíčně; celkem tak v uvedeném období zaplatila na nájemném [částka], přičemž žalobci z této částky obdrželi částku [částka] (nesporná tvrzení).

9. Uvedené skutečnosti prvostupňový soud hodnotil podle ustanovení zákona č. 89/20212 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), upravujících podílové spoluvlastnictví, práva a povinností spoluvlastníků, hospodaření se společnou věcí i aplikaci institutu bezdůvodného obohacení v případě, že spoluvlastník neměl možnost užívat předmět vlastnictví v rozsahu svého podílu, a ten který na jeho úkor (nad rámec svého podílu) věc užíval mu neposkytl jeho poměru účasti na věci odpovídající vyrovnání (tedy zejména dle § [číslo], § [číslo], § [číslo], § [číslo], § [číslo], § 1126, 1128 a 2991 o. z.).

10. Připomněl, že smrtí zůstavitele Ing. [jméno] [příjmení] do jeho práv vlastníka vstoupili dědicové a ve smyslu ust. § 1115 odst. 1 o. z. se stali podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Vstoupili též do závazků s těmito věcmi spojenými i se způsobem jejich využití. Stali se tak rovněž pronajímateli obou dalších prostor (využívaných jako byt [číslo]).

11. V případě bytu [číslo] (prostory v 2. a 3. nadzemním podlaží) se jedná fakticky pouze o přerozdělení inkasovaného nájemného, které činilo po celou rozhodnou dobu 26 měsíců částku [částka]. V původní nájemní smlouvě bylo platební místo určeno smlouvou, tu však žalovaná bez dohody s ostatními spoluvlastníky změnila a počínaje dnem [datum] určila dva účty, a to jednak účet původní a nově účet svůj a rovněž rozdělila plnění na dvě poloviny. Soud konstatoval, že ve smyslu ustanovení § 1118 o. z. v daném případě nebylo nikým vyúčtováno, jak bylo se společnou věcí nakládáno, spoluvlastníky nebyly určeny podíly z užitků ze společné věci, a proto je nezbytné rozdělit užitky ve formě zisku z nájemného se zřetelem k 42% užívání nemovitostí žalovanou tak, že z inkasovaného nájemného obdrží zbylých 8 % a zbytek si podle svých podílů rozdělí žalobci. Celkovou výši přijatého nájemného [částka] (26 měsíců x [částka]) snížil o částku [částka], kterou v tomto období žalobci na nájemném inkasovali (nesporné tvrzení), dále o částku [částka], představující poměrnou část 8 %, které podle výše uvedené úvahy měla náležet žalované. Uzavřel tak, že za tyto pronajaté prostory, označované jako byt [číslo] žalobcům přísluší dalších [částka], které žalovaná již získala nad rámec svého spoluvlastnického podílu, tedy neoprávněně.

12. Obdobně stanovil i vypořádání vyplaceného nájemného za byt [číslo] (1. nadzemní podlaží) v období od [datum] do [datum], kdy tyto prostory byly pronajaty původní nájemní smlouvou, kterou uzavíral ještě Ing. [jméno] [příjmení], a kdy nájemné inkasovali na účet žalobci. Za 10 měsíců tak žalobci získali částku [částka] ([částka] [anonymizováno] x 10), ze které měla žalovaná obdržet 8 %, což představuje [částka].

13. Období od [datum] do [datum] (v mezidobí, tj. [datum] až [datum] nebyl byt pronajat, tedy nebylo ani zohledněno), ve kterém žalovaná sama bez souhlasu žalobců přenechala byt do nájmu či jej umožnila užívat třetí osobě, soud prvního stupně hodnotil jako dobu, po kterou tuto část domu využívala výhradně žalovaná, a znemožňovala ji tak užívat žalobcům. Akcentoval, že těmito samostatnými dohodami žalované nejsou žalobci vázáni ve vztahu k žalované, a pro účely vypořádání dle ust. §1118 o. z. je tak nezbytné vycházet z tzv. obvyklého nájemného v místě a čase. Vyšel proto z částky [částka] měsíčně, kterou znalkyně stanovila obvyklým nájemným těchto prostor v tomto období. Dospěl tak k celkové částce obvyklého nájemného za toto období ve výši [částka] (23 800 x 54 měsíců), od které odečetl 8 %, tj. částku [částka], rovněž závazek žalobců [částka] a částku [částka], vyplacenou jim žalovanou jako část příjmu z nájemného v tomto období (nesporná skutečnost). Vzhledem k tomu, že výsledek této kalkulace ve výši [částka] přesahuje částku, kterou si žalobci z tohoto titulu nárokovali ([částka]), a také součet obou výsledných částek za byt [číslo] ([částka] + [částka] [anonymizována dvě slova] = [částka] [anonymizována dvě slova]) a jejich přerozdělení mezi oba žalobce dle jejich podílů přesahuje celkový žalobní nárok ([částka]), soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu co do částek [částka] (ve prospěch žalobce a)) a [částka] (pro žalobce b)) vyhověl. O nákladech řízení pak rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

14. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Ohradila se proti výši soudem určeného bezdůvodného obohacení. Namítla, že neužívala dům v tak velkém rozsahu, aby její způsob využití domu odpovídal 42% okupaci jeho celkové plochy. Faktický stav užívání domu byl jiný, když nezabírala 2. podzemní podlaží, a tedy tuto část domu žalobci využívat mohli. Vymezila se rovněž proti obvyklému nájemnému, jehož výši soud převzal ze znaleckého posudku Ing. [příjmení], a připomněla, že se závěry znaleckého posudku nesouhlasila již v průběhu řízení. Zopakovala, že expertní posudek trpí zásadními nedostatky, když znalkyně neměla možnost se s proporcemi dotčeného bytu dostatečně seznámit, a nemohla tak zohlednit veškerá srovnávací kritéria. Zejména pak akcentovala, že kalkulace provedená prvostupňovým soudem je nepřezkoumatelná, a není tak zřejmé, jaký matematický propočet a jaké logické úvahy předcházely určení celkové výsledné částky. Navrhla proto, aby odvolací soud zrušil napadené rozhodnutí, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a přiznal jí náklady odvolacího řízení.

15. Žalobci se ve vyjádření k odvolání ztotožnili se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Odmítli námitku nesprávných skutkových zjištění i právního hodnocení. Uvedli, že užívání 2. podzemního podlaží se saunou a fitness odvolatelka sama potvrdila, když připustila, že dům využívala ve stejném rozsahu jako za života Ing. [příjmení] a odkázala i na přání zůstavitele, aby tento způsob a rozsah užívání byl zachován. Vymezili se i proti výhradám vůči znaleckému posudku a akcentovali, že ze strany žalované se jedná pouze o obecné, účelové námitky, když ani nenavrhla soudu vypracování revizního znaleckého posudku. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jim plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

17. Námitky žalované, které se týkají převážně skutkových zjištění, hodnocení důkazů nejsou důvodné, když soud prvního stupně učinil dostatečná pro posouzení věci podstatná skutková zjištění, důkazy nejen řádně provedl, ale i hodnotil (§ 132 o. s. ř.) a v odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně vyjádřil, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil, i jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud se ztotožňuje s jeho skutkovými zjištěními a zcela souhlasí i s jejich právním hodnocením.

18. Nelze přisvědčit výhradám žalované vůči znaleckému posudku, které jsou pouze obecného charakteru. Znalecký posudek Ing. [příjmení] obsahuje řádné odůvodnění, nevykazuje žádné logické rozpory, které by mohly vyvolávat pochybnosti o jeho správnosti. Obsahuje jak dílčí zjištění, tak postup i úvahy, na základě kterých znalkyně učinila svůj odborný závěr. Ten pak při jednání soudu i řádně obhájila.

19. Soud prvního stupně se pak již v napadeném rozsudku vypořádal s námitkou žalované, které směřovala proti procentuálnímu rozsahu, ve kterém předmětný dům k uspokojení své bytové potřeby užívala, a je možné tak na ně v plném rozsahu odkázat.

20. Právnímu hodnocení a úvahám ohledně způsobu přerozdělování nájemného a výše úhrady bezdůvodného obohacení, kterého se žalované dostalo tím, že bez souhlasu žalobců užívala společné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu (pronájmem bytu [číslo] v období od [datum] do [datum] bez souhlasu žalobců) rovněž nelze nic vytknout.

21. Fakticky se jedná jednak o požadavek žalobců na vypořádání – přerozdělení užitků, které generovalo jejich spoluvlastnictví, od okamžiku jeho nabytí (úmrtí právního předchůdce, zůstavitele Ing. [jméno] [příjmení]) až do jeho převodu, a to dle jejich podílů a způsobu konzumace předmětu vlastnického práva, na které mají jako spoluvlastníci dle svých vlastnických podílů nárok (§ 1120 o. z.), a dále na vydání bezdůvodného obohacení žalované, kterého se jí dostalo užíváním společné nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu (užíváním bytu [číslo] v době neplatné nájemní smlouvy, přenecháním do užívání třetí osobě bez souhlasu žalobců).

22. Princip práva na zaplacení peněžité náhrady za neužívání věci v rozsahu spoluvlastnického podílu při existujícím nájemním vztahu ke společné věci soudní praxe založila na následujících pravidlech:

-) užívá-li spoluvlastník ve společném domě byt o podlahové ploše větší, než jaká odpovídá (z celkové plochy všech bytů v domě) jeho spoluvlastnickému podílu, nemá již právo se podílet na výnosech – nájemném, převzatém druhým spoluvlastníkem od nájemníků ostatních bytů (rozh. Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 1095/2001)

-) vůči spoluvlastníku, jenž uzavřel bez nezbytného souhlasu ostatních spoluvlastníků smlouvu, kterou umožnil třetí osobě užívání předmětu spoluvlastnictví, se mohou ostatní spoluvlastníci domáhat vydání bezdůvodného obohacení; to platí i v případě, užívá-li třetí osoba společnou věc nad rámec spoluvlastnického podílu toho ze spoluvlastníků, který jim faktické užívání umožnil (rozh. Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Odo 103/2006).

23. Uvedené závěry jsou aplikovatelné i na posuzovaný případ, a soud prvního stupně tedy postupoval správně, když uzavřel, že v období, ve kterých žalovanou neužívané části domu byly platně pronajaty předchozím vlastníkem Ing. [příjmení], měla žalovaná nárok na výnos z těchto nájmů pouze v rozsahu části jejího spoluvlastnického podílu (§ 1120 o. z.), který nezkonzumovala výhradním užíváním části společného domu (správně v rozsahu 5%).

24. Správný je tedy i závěr, že žalobci se mohou domáhat vydání bezdůvodného obohacení za období, kdy žalovaná, která není majoritním vlastníkem předmětných nemovitostí (její podíl nepřesahuje 50%), pronajala byt [číslo] bez jejich souhlasu, což mělo za následek neplatnost smlouvy. Při rozhodování o hospodaření se společnou věcí je určujícím činitelem velikost spoluvlastnických podílů, tzv. majoritní princip. Ten však předpokládá nadpoloviční většinu, a tedy ani k rozhodování o běžných záležitostech žalované nepostačovalo, že disponovala větším vlastnickým podílem než ostatní, když její podíl nepřesahoval 50% (§ 1122 o. z.).

25. Bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, ze kterého vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat bezdůvodné obohacení, a kterému odpovídá právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo (ochuzený), požadovat jeho vydání (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení, které spočívá v zamezení spoluvlastníku realizovat jeho vlastnického právo užívat předmět vlastnictví, odpovídá výši bezdůvodného obohacení získaného užíváním věci bez právního důvodu, tedy odpovídá ceně obvyklé v daném místě a čase, která se vytváří na trhu s neregulovaným nájemným (tzv. tržní nájemné), a je dána nabídkou a poptávkou.

26. Jinými slovy žalovaná, která společnou nemovitost nad rozsah svého spoluvlastnického podílu užívala, a není schopna toto spotřebované plnění v podobě výkonu práva nájmu vrátit, musí poskytnout ostatním spoluvlastníkům (žalobcům) peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vydáno. Lze proto plně přisvědčit závěru soudu prvého stupně, že výše tohoto plnění (bezdůvodného obohacení) odpovídá částce, za kterou by bylo možno předmětné prostory pronajmout.

27. Jediná výhrada, která však nemá vliv na správnost a přezkoumatelnost napadeného rozsudku, spočívá v nedostatečně transparentním propočtu dlužné částky. Vzhledem k potřebě jednoznačného matematického stanovení peněžitého dluhu mají odkazy prvostupňového soudu na předchozí části rozsudku, které neobsahují početní číselné operace (mají povahu spíše zadání matematických úloh), neblahý vliv na přesvědčivost konečného rozhodnutí. Tento nedostatek však nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí, když soud prvního stupně číselné výpočty nahradil popisem matematických postupů a uvedl, které vstupní hodnoty a jakou matematickou operací mají být kalkulovány. Odvolací soud tak mohl tohoto úkolu zhostit a propočty doplnit do bodů 11 až 13 tohoto rozhodnutí, a stranám tak dostatečně zpřístupnit stanovení dlužné částky spolu s dílčími výpočty. Při tomto postupu nalezl jedinou početní chybu, která spočívá v chybném násobku obvyklého měsíčního nájemného, když posuzované období od [datum] do [datum] nepředstavuje 54 ale 53 měsíců. Celkový propočet obvyklého nájemného tak dosahuje částky [částka], což po odečtení [částka] (8 % z 1 261 400), částky [částka], která z předchozího období od [datum] do [datum] náleží žalované (bod 12), a jí uhrazené částky [částka], činí [částka]. Po připočtení výsledné částky za byt [číslo] tak celkové bezdůvodné obohacení žalované představuje částku [částka] ([částka] + [částka] [anonymizována dvě slova] = [částka] [anonymizována dvě slova]), která již nepřesahuje žalobní nárok [částka], ale je o [částka] nižší.

28. Tuto drobnou nepřesnost, která by se mohla promítnout do neúspěchu žalobců (vzhledem k celkovému předmětu řízení), však odvolací soud nepovažuje za důvod pro korekci dlužné zažalované částky, když dospěl k závěru, že žalobci požadované peněžité nároky jsou zcela důvodné i co do jejich rozsahu, neboť žalovaná užívala nemovitost ve větší míře, než bylo při výpočtu bezdůvodného obohacení prvostupňovým soudem zohledněno. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl totiž k závěru, že není důvod, aby při stanovení odpovídající výše bezdůvodného obohacení nevyšel ze zjištění, že žalovaná předmětný dům užívala nejméně v rozsahu 45 % (a to i bez garáže). Propočet bezdůvodného obohacení žalované, které jí vzniklo v souvislosti s bytem [číslo] to nejprve neoprávněným ziskem z nájemného, který převyšoval zbylou 5% část jejího vlastnického podílu (v případě trvání nájemní smlouvy uzavřené předchozím vlastníkem Ing. [příjmení]) a následně vydání bezdůvodného obohacení za období neplatné smlouvy, kdy žalovaná užívala tento prostor nad rámec spoluvlastnického podílu (resp. znemožnila jeho užívání žalovaným), dosahuje částky [částka] a spolu s nově propočteným nárokem za byt [číslo] převyšuje celkový žalobní nárok ([částka] [anonymizována tři slova] [částka]), z kterého sestávají individuální požadavky žalobců. [příjmení] [částka] je výsledkem rozdílu mezi celkovou částkou obvyklého nájemného za 53 měsíců zažalovaného období ve výši [částka] (23 800 x 53), 5% podílem žalované na této částce ve výši [částka], 5% nároku žalované z předchozího období [datum] do [datum] ve výši [částka] (5% z [částka]) a částkou [částka], kterou již žalovaná žalobcům vyplatila ([částka] [anonymizována dvě slova] - 63 [anonymizováno] - [částka] [částka] - 48 [anonymizováno] [částka] [anonymizována dvě slova]). Nově propočtený nárok za byt [číslo] při zohlednění 5% podílu žalované na inkasovaném nájemném ve výši [částka] (720 000 x 0,05) pak činí částku [částka] ([částka] - [částka] [anonymizováno] - [částka] [anonymizováno] [částka]).

29. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud oba napadené meritorní výroky (I, II) jako věcně správné potvrdil. Stejně postupoval i ve vztahu k nákladovému výroku (III), když prvostupňový soud aplikoval přiléhavá ustanovení procesního předpisu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a neúspěšnou žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení, jejichž výši správně stanovil (dle vyhl. č. 177/1996 Sb.).

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodl rovněž podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když i v tomto [částka] řízení byli žalobci plně úspěšní. Ty sestávají ze dvou úkonů právní služby po [částka] (z tarifní hodnoty [částka] za zastupování žalobce a)), dvou úkonů po [částka] (tarifní hodnota [částka] za zastupování žalobce b)) za sepis vyjádření a účast u odvolacího jednání, snížených vždy o 20% (§ 7, §8 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), dvou paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 3 vyhl.) spolu s 21% daní z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celkem tak činí [částka].