[anonymizováno] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů [anonymizována dvě slova] výši [částka] (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady majetkové škody (újmy) v podobě ušlého zisku, který mu vznikl v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova] žalobce. [anonymizována dvě slova] žalobce bylo zahájeno dne [datum] usnesením o zahájení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] žalobce skončilo zprošťujícím rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. [příjmení] [částka] představuje ušlý zisk žalobce za ty pracovní dny, [anonymizováno] kterých byl žalobce přítomen u trestních úkonů u orgánů činných v [anonymizována dvě slova] a nemohl tak pracovat. Výpočet se odvíjí od ročního příjmu žalobce ze samostatně výdělečné činnosti dle přiznání daně z příjmu fyzických osob. Žalobce požaduje náhradu ušlého zisku za celkem 14 dnů.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Argumentovala, že žalobce neprokázal, že by v době, kdy se účastnil úkonů orgánů činných v [anonymizována dvě slova], nevykonal nějakou práci. Poukázala na to, že smlouvy, které žalobce předložil v průběhu [anonymizováno], nejsou podepsány, a tedy neprokazují tvrzené smluvní vztahy.

4. Soud prvního stupně popsal nesporné skutečnosti a svá skutková zjištění v bodech 3. až 10. napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato zjištění soudu prvního stupně [anonymizováno] stručnost odkazuje. V bodě 11. napadeného rozsudku pak soud prvního stupně shrnul svá skutková zjištění do závěru o skutkovém stavu tak, že žalobce v průběhu [anonymizována dvě slova] strávil u úkonů orgánů činných v [anonymizována dvě slova] celkem 14 dnů a to s četností maximálně 2x do měsíce; většinou však byly intervaly mezi jednotlivými úkony mnohem delší. V období od dubna roku 2013 byl jeho hlavní příjem tvořen příjmy ze spolupráce se společností [právnická osoba], kdy odměna žalobce za vykonané zakázky [anonymizováno] tuto společnost byla sjednána v paušální částce měsíčně. Žalobce [anonymizováno] tuto společnost pracoval v rozsahu 20 dnů v měsíci. Dohodnutá odměna mezi žalobcem a touto společností nebyla žádný měsíc krácena z důvodu, že by žalobce potřebný počet dnů [anonymizováno] tuto společnost neodpracoval. Pokud se jedná o objednávku přípravy dokumentů a účasti na jednání se [právnická osoba] [anonymizováno] dnech [datum] – [datum], v uvedeném období se žalobce žádného úkonu v rámci [anonymizována dvě slova] neúčastnil. Další smluvní vztahy, ze kterých by měl žalobce příjem, v [anonymizováno] prokázány nebyly, neboť předložené smlouvy nebyly stranami podepsány, a v tomto ohledu soud prvního stupně postrádal i konkrétnější skutková tvrzení žalobce ohledně této spolupráce, přestože byl opakovaně vyzýván k doplnění skutkových tvrzení ohledně konkrétních zakázek a konkrétní organizace své práce.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1 odst. 1, § 2, § 3, § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 26 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“. Shledal odpovědnost [anonymizováno] za nezákonné rozhodnutí, neboť proti žalobci bylo vedeno [anonymizováno 5 slov] porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 225 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku [anonymizována dvě slova] žalobce bylo skončeno s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť uvedený skutek nebyl [anonymizována dvě slova].

6. Soud prvního stupně dále uvedl, že bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova] došlo k tomu, že byla zmařena výdělečná příležitost žalobce, která by při pravidelném běhu událostí nastala a jeho nezákonné [anonymizována dvě slova], potažmo účast na jednotlivých úkonech policie či soudu, toho byla hlavní příčinnou. Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení [anonymizováno] hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. [spisová značka], s. 152). Je třeba, aby bylo najisto postaveno, že při pravidelném běhu věcí bez škodné události mohl poškozený důvodně očekávat rozmnožení svého majetku. Způsob zjišťování výše ušlého zisku podnikatele závisí v každém jednotlivém případě na skutkových tvrzeních poškozeného, jimiž je uplatněný nárok na náhradu škody zdůvodněn. Významná [anonymizováno] vymezení nároku mohou být např. tvrzení o konkrétních smluvních vztazích, které měl [anonymizováno] rozhodnou dobu sjednány, o pravidelně se opakujících obchodních příležitostech, o něž v té době přišel, popř. pokud předpokládané příjmy byly dosaženy bez jeho osobních přičinění, o snížení zisku z podnikání o prostředky vynaložené na mzdu nebo na jiný příjem osoby, která v tomto období vykonávala za poškozeného činnost k dosažení zisku, zatímco předtím tyto prostředky nebyly vynakládány (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně se tak v daném případě, i s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 922/18, zabýval též tím, jaký charakter měla výdělečná činnost žalobce, jakým způsobem měl svou výdělečnou činnost organizovánu, v jakých dnech ji vykonával a jaký dopad na jeho výdělečnou činnost měla účast u jednotlivých shora uvedených úkonů orgánů činných v [anonymizována dvě slova]. Věc uzavřel tak, že žalobce měl své hlavní příjmy v rozhodném období ze spolupráce se společností [právnická osoba], paušální odměna vyplácená touto společností za jednotlivé měsíce, kdy žalobce vykonával činnost [anonymizováno] tuto společnost, nebyla nikdy krácena z důvodu, že by žalobce nevykonal sjednanou práci [anonymizováno] uvedenou společnost v důsledku účasti na jednotlivých úkonech v rámci [anonymizována dvě slova]. Žalobce naopak vypověděl, že sjednaná odměna mu z uvedeného důvodu nebyla žádným způsobem krácena. Pokud žalobce tvrdil, že v rozhodném období pracoval i na jiných zakázkách [anonymizováno] jiné společnosti, žalobce blíž tuto svou činnost neosvětlil a uvedené smluvní vztahy nedoložil, přestože byl v této souvislosti opakovaně soudem prvního stupně poučován [anonymizováno] smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že v [anonymizováno] bylo prokázáno, že žalobci účastí na jednotlivých úkonech orgánů činných v [anonymizována dvě slova] v rámci [anonymizována dvě slova] žalobce neušel žádný zisk. Výdělek žalobce za tyto konkrétní dne nebyl žádným způsobem krácen. Žalobu proto zamítl. Pokud žalobce při vyčíslení svého požadavku na náhradu újmy vycházel z konstrukce, která je použita při výpočtu svědečného, pak tato úvaha žalobce není správná, neboť v rámci odškodnění majetkové újmy, která žalobci vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí (nezákonného [anonymizována dvě slova]), je třeba vycházet z fakticky ušlého zisku, nejen z hypotetického výpočtu a odškodnění na základě průměrného výdělku žalobce za situace, kdy naopak bylo prokázáno, že výdělek žalobce ze strany jeho hlavního klienta, nebyl nijak dotčen. Ušlý zisk na straně žalobce tak zjištěn nebyl. Soud prvního stupně k samotnému výpočtu ušlého zisku žalobcem dále uvedl, že tento navíc vycházel pouze ze svých příjmů podnikatele dle daňových přiznání, žádným způsobem nezohlednil výdaje nutné [anonymizováno] dosažení příjmu, přitom z daňových přiznání žalobce je zřejmé, že zisky z podnikání žalobce, které snad měly být v důsledku [anonymizována dvě slova] dle žalobce kráceny, jsou mnohem nižší. Výrok o nákladech [anonymizováno] odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a zásadou úspěchu [anonymizováno] věci.

7. Proti tomuto rozsudku, a to do všech jeho výroků, podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou (dále„ OSVČ“), proto při stanovení ušlého zisku vycházel z daňového přiznání za jednotlivé roky, ze kterých zjistil svůj průměrný příjem. Má za to, že výši ušlého zisku dostatečně tvrdil i prokázal. Na výzvu soudu prvního stupně řádně doložil, že jeho příjmy tvořily z 85 – 90 % příjmy ze spolupráce se společnosti [právnická osoba], [anonymizováno] kterou pracoval vždy 20 dní v měsíci. Tyto dny žalobce domlouval s obchodním partnerem vždy předem dle potřeb klienta, přičemž pracovní dny byly plánovány tak, aby nekolidovaly s úkony nařízenými v rámci nezákonně vedeného [anonymizována dvě slova]. Žalobce zároveň přirovnal tuto spolupráci k zaměstnaneckému poměru, jelikož svou činnost vykonával v sídle klienta od ranních do odpoledních hodin. Odměna žalobce činila od [částka] do [částka] měsíčně. Žalobce vždy odpracoval sjednaných dvacet dní v měsíci, i když se účastnil nařízených úkonů, a to však na úkor dalších pracovních zakázek sjednaných s jinými klienty, na úkor své podnikatelské činnosti v širším smyslu a na úkor svého volného času. K prokázání představy o spolupráci i s jinými klienty žalobce k [anonymizováno] doložil další smlouvy o poskytování poradenských a konzultačních služeb, a to např. se společností [právnická osoba], ze dne [datum], se [právnická osoba] a [právnická osoba], ze dne [datum], dodatky k podepsaným smlouvám a další návrhy smluv. Všechny tyto listiny žalobce soudu doložil k prokázání svých tvrzení ohledně spolupráce se svými klienty a k objasnění, jaká práce je předmětem podnikání žalobce. Soud prvního stupně však v napadeném rozsudku uvedl, že v rámci provedeného dokazování postrádal konkrétnější skutková tvrzení žalobce ohledně jeho spolupráce s klienty. Žalobce se nicméně domnívá, že výše jeho příjmu za jednotlivé roky byla řádně osvědčena doloženými daňovými přiznáními, kdy lze s určitostí postavit najisto, že žalobce těchto příjmů dosáhl. Žalobce v rámci [anonymizováno] doplnil i veškerá tvrzení týkající se předmětu jeho činnosti, přičemž toto osvědčil svou účastnickou výpovědí. Žalobce se tak domnívá, že předmět jeho činnosti byl v rámci [anonymizováno] objasněn dostatečně, přičemž dle jeho názoru není [anonymizováno] předmětné [anonymizováno] nezbytné, aby uváděl ke spolupráci se všemi svými jednotlivými klienty konkrétní skutečnosti, a to navíc za období šesti let, resp. není možné na něm požadovat, aby soudu doložil všechny smlouvy o spolupráci a všechny faktury za rozhodné období šesti let, kdy byl nezákonně trestně stíhán. Dle žalobce dále také není rozhodné, zda byla či nebyla jeho odměna u společnosti [právnická osoba], krácena. Z provedeného dokazování je naopak nepochybné, že díky své účasti na úkonech nezákonně vedeného [anonymizována dvě slova] žalobce musel obětovat svůj další čas a energii, aby dostál svým závazkům u svého největšího klienta, a to na úkor času, který měl vyhrazen [anonymizováno] své jiné klienty (od kterých získával 10 % – 15 % příjmu žalobce) a na úkor dalších činností úzce souvisejících s jeho podnikáním (zejména vedení účetnictví a fakturace, reklamní činnost, sjednávání nových zakázek, administrativní činnost apod.). Žalobce má za to, že všechny tyto skutečnosti byly v nalézacím [anonymizováno] řádně doloženy a prokázány. Žalobce pak na podporu své argumentace odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], [ústavní nález], rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 v obdobné věci, jejichž podrobný rozbor v odvolání provedl. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

8. Žalovaná naopak navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Argumentovala, že nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] se na posuzovanou věc nevztahuje, neboť dopadá na případy podnikatelů, kteří se podnikatelské činnosti věnují každodenně a jsou v postavení obdobném zaměstnancům v pracovním poměru. Žalobce byl v jiném postavení, neboť jeho podnikatelská činnost spočívala [anonymizováno] vykonání předem nasmlouvané práce, tj. práce na konkrétní počet dnů v měsíci.

9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání neshledal důvodným.

10. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v rozsahu dostačujícím [anonymizováno] jeho rozhodnutí, proto odvolací soud z takto zjištěného skutkového stavu vychází a na soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav odkazuje. Tento skutkový stav soud prvního stupně i správně právně posoudil.

11. I odvolací soud zastává názor, že se na danou věc rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu zmíněná v odvolání nevztahují. A to právě [anonymizováno] specifickou skutkovou situaci, která v daném případě nastala, kdy většina příjmu žalobce (uvádí 85 % až 90 % jeho příjmů) je tvořena paušální odměnou jednoho klienta, který žalobci však tento„ paušál“ v rozhodném období nijak nekrátil, neboť žalobce organizací své práce (jak tvrdí na úkor dalších zbytkových klientů) své pracovní povinnosti [anonymizováno] tohoto klienta v rozsahu 20 dní v měsíci plnil. V případě žalobce se tedy nejednalo o podnikatele pracujícího osobně každý den v jeho provozovně na větším množství drobných zakázek, kde by bylo v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] a rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] (při porovnání s postavením zaměstnance čerpajícího neplacené volno) nespravedlivé po tomto podnikateli při prokazování ušlého zisku za dobu účasti při úkonech orgánů činných v [anonymizována dvě slova] trvat na prokázání skutečně ušlého zisku včetně doložení všech smluvních vztahů, ale v posuzovaném případě šlo o podnikatele pracujícího převážně [anonymizováno] jednoho klienta po dobu 20 dní v měsíci, tedy v zásadě téměř celou měsíční pracovní dobu obdobně, jako činí zaměstnanec. A toto odměna i za trvání [anonymizována dvě slova] nebyla nikdy krácena. Žalobce sice tvrdí, že příjem od hlavního klienta zajišťoval jen zvýšeným úsilím za cenu přísné organizace práce a na úkor jiných klientů, nicméně touto efektivní organizací práce jen využíval„ výhody“ kterou mu výkon podnikatelské činnosti umožňuje, a to organizovat si pracovní dobu dle svých potřeb. Nabízela se tedy otázka, a soud prvního stupně jí řešil, zda měl žalobce ještě vůbec další smluvní vztahy generující příjem a odvolací soud má za to, že bylo spravedlivé po žalobci požadovat, aby je v tomto případě prokázal. Ten to však přesvědčivě neučinil. Neprokázal tedy, že by vůbec k nějakému ušlému zisku nad rámec příjmu od hlavního klienta mohlo dojít. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně v jeho závěru, že pokud žalobce tvrdil, že v rozhodném období pracoval i na jiných zakázkách [anonymizováno] jiné společnosti a blíže tuto svou činnost neosvětlil a uvedené smluvní vztahy nedoložil, přestože byl v této souvislosti opakovaně soudem poučován [anonymizováno] smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nezbylo soudu prvního stupně než žalobu zamítnout, neboť žalobce neprokázal, že by kromě svého hlavního klienta vůbec nějaké další zakázky s dalšími klienty měl a že by mu tak vůbec mohl unikat zisk, o kterém tvrdí, že mu ušel. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně také nesouhlasí s vyčíslením ušlého zisku jen z příjmu žalobce bez zohlednění jakýchkoliv výdajů, na které též odkazuje. Nicméně, vzhledem k tomu, že nárok uplatněný touto žalobou není důvodný již co do základu, odvolací soud se výší ušlého zisku shodně jako soud prvního stupně nezabýval.

12. Z výše uvedených důvodů proto napadený zamítavý rozsudek včetně správného výroku o nákladech [anonymizováno] potvrdil dle § 219 o. s. ř.

13. O náhradě nákladů odvolacího [anonymizováno] rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. [anonymizováno] spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal jejich plnou náhradu. Ty jsou činěny jedním úkonem dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za vyjádření k odvolání.