o zaplacení 165 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 165 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 4. 2023 do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 21 094 Kč k rukám její advokátky (výrok II).

2. Usnesením ze dne 25. 11. 2024, č. j. 31 C 134/2023-97, byl výrok II napadeného rozsudku opraven tak, že náhrada nákladů řízení činí správně 121 545 Kč. Usnesením ze dne 15. 4. 2025, č. j. 31 C 134/2023-153, soud prvního stupně doplnil napadený rozsudek o výrok III, kterým uložil žalobkyni povinnost nahradit státu jím vynaložené náklady s tím, že konkrétní výše bude určena samostatným usnesením.

3. Takto rozhodl o žalobě, ve které žalobkyně požadovala zaplacení přiměřené slevy z kupní ceny ve výši žalované částky, neboť od žalované dne 17. 8. 2022 zakoupila motorové vozidlo „[název]“ na elektropohon, VIN: [VIN kód] (dále jen „vozidlo“), jehož jízdní vlastnosti byly žalovanou deklarovány na webových stránkách www.[název].cz tak, že u tzv. elektromobilů tvoří nejzákladnější technické parametry vozidla jeho dojezd a čas nabíjení baterie. Žalovaná při uzavírání kupní smlouvy deklarovala tzv. kombinovaný dojezd vozidla měřený v laboratorním prostředí 405 km, kombinovaný dojezd v reálném provozu 301 km a ve městě 329 km, rychlost nabíjení prezentovala tak, že k nabití baterie z 20 % na 80 % dojde za půl hodiny. Vozidlo bylo uvedeno do provozu v srpnu 2022 a po dobu, kdy bylo provozováno v klimatických podmínkách s teplotou nad 0 °C, jeho parametry odpovídaly vlastnostem deklarovaným žalovanou, avšak v lednu 2023, kdy teplota vzduchu poprvé klesla pod bod mrazu, se zásadním způsobem snížil dojezd vozidla při plném nabití baterie a stejně tak se významně prodloužila doba nabíjení baterie. Při provozování vozidla pod bodem mrazu činil dojezd vozidla v městském provozu nanejvýše 80 km a v kombinovaném provozu při velmi úsporné jízdě přibližně 110 km. Faktický dojezd vozidla provozovaného v klimatických podmínkách pod bodem mrazu byl tedy o cca 2/3 nižší než dojezd prezentovaný žalovanou při prodeji vozidla. Zároveň se při dobíjení baterie vozidla v klimatických podmínkách s teplotou vzduchu pod bodem mrazu o 100 % prodloužila doba nabíjení, a to z žalovanou deklarovaných 30 minut na 60 minut. V souvislosti s provozem vozidla žalobkyně také zjistila, že dobíjení baterie není kompatibilní s řadou dobíjecích stanic běžně provozovaných na území České republiky. Minimálně dvě uvedené vady vozidla, tedy nízký dojezd a dlouhá doba nabíjení baterie, považovala žalobkyně za vady skryté, které se na vozidle zjevně vyskytovaly již v okamžiku uzavření kupní smlouvy, avšak projevily se až v lednu 2023. Žalobkyně tyto vady u žalované dopisem ze dne 23. 1. 2023 reklamovala, po žalované přitom požadovala odstranění vytčených vad ve lhůtě 20 dnů a pro případ nedodržení této lhůty uplatnila nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny. Žalovaná reklamované vady neuznala, opravu neprovedla a žalobkyni neposkytla ani slevu z kupní ceny s odůvodněním, že při uzavírání kupní smlouvy žalobkyni upozornila na to, že dojezd vozidla se může s ohledem na specifické podmínky provozu lišit od specifikací uváděných na jejích webových stránkách, a to v závislosti na konkrétních provozních podmínkách, jízdním stylu či venkovní teplotě. S tím by žalobkyně sice obecně mohla souhlasit, avšak ani při zohlednění těchto skutečností není možné tolerovat, že například dojezd vozidla při jeho provozu v klimatických podmínkách s teplotou vzduchu pod bodem mrazu je o celé 2/3 nižší, než dojezd deklarovaný žalovanou při uzavírání kupní smlouvy a doba nabíjení baterie je o 100 % delší. Z těchto důvodů jsou zásadně nižší dojezd než dojezd deklarovaný a prodloužená doba nabíjení o 100 % vadami předmětu prodeje a takto vadné plnění je podstatným porušením uzavřené kupní smlouvy, které zakládá žalobkyni práva z vadného plnění.

4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že na výzvu žalobkyně reagovala nabídkou plné součinnosti v mimosoudním řešení věci, kdy avizovala, že vozidlo zkontroluje a v případě projevení se tvrzených vad je odstraní. Na tuto výzvu a ani na výzvu předžalobní žalobkyně nereagovala, přičemž ani nedala žalované možnost nechat vozidlo prověřit autorizovaným servisem. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením o vadách vozidla, ani jedna z nich není skutečnou vadou ve smyslu zákona. Žalobkyně do vozidla namontovala elektronický systém od společnosti [název], který je napojen na komunikační sběrnici vozu a nelze vyloučit, že toto zařízení mohlo negativně ovlivnit technické vlastnosti vozidla. Žalovaná se vyjádřila k vytýkanému nízkému dojezdu vozidla, kdy poukazovala na řadu faktorů, které dojezd ovlivňují. Uvedla, že hodnoty vozidla odpovídají evropské homologaci a aktuální platné legislativě, kdy homologace vozidla ani normované cykly měření spotřeby energie neukládají výrobcům vozidel povinnost udávat hodnoty dojezdu v zimním období. I přes to, že takovou zákonnou povinnost žalovaná nemá, všechny své odběratele, včetně žalobkyně, na skutečnost, že se dojezd vozidel může lišit s ohledem na specifické podmínky provozu, upozornila na webových stránkách www.[název].cz. Stejné potom platí pro vlastnosti nabíjení baterie a pokud jde o kompatibilitu nabíjení s nabíjecími stanicemi, tu nezajišťuje výrobce vozidel ani jejich distributor, nejedná se proto o vadu vozidla.

5. Žalovaná dále obecně konstatovala, že mezi uživateli elektrických aut je naprostou notorietou, že v zimním období klesá dojezd elektromobilů řádově i o několik desítek procent a doba nabíjení baterie se podstatně prodlužuje. Zejména v zimním období je pak o to důležitější, jakým způsobem je vozidlo užíváno, vytápěno, nabíjeno, zda je garážované či nikoliv, zda byl či nebyl nechán po dojezdu zcela vybitý akumulátor, případně zda byl zanechán nabitý částečně či zcela apod. I kdyby se mělo jednat o vady, nezakládaly by právo kupujícího ve smyslu ustanovení § 2106 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť se nejedná o podstatné porušení smlouvy. Údajné vady navíc nebyly vytknuty bez zbytečného odkladu poté, kdy byly zjištěny, neboť teploty pod bodem mrazu byly v České republice zaznamenány již v listopadu a prosinci 2022.

6. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze zjištěného skutkového stavu věci (v podrobnostech viz body 26. až 39. odůvodnění napadeného rozsudku), který shrnul v rozhodný skutkový závěr, podle kterého žalobkyně nabyla předmětné vozidlo do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené dne 17. 8. 2022. Dne 23. 1. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k odstranění skrytých vad. Žalovaná v reakci ze dne 13. 2. 2023 nabídla žalobkyni plnou součinnost a byla připravena stav vozidla prověřit a v případě, že by bylo vozidlo opravdu stiženo vadami, tak by je odstranila. Na to žalobkyně reagovala až předžalobní výzvou ze dne 17. 4. 2023, přičemž žalovaná opět nabízela součinnost ve formě prohlídky vozidla v autorizovaném servisu. I tato nabídka zůstala ze strany žalobkyně bez reakce. Žalovaná v kupní smlouvě informovala žalobkyni na možnost ovlivnění dojezdu a nabíjení vozidla, nemohlo se proto jednat o skrytou vadu. Tvrzené vady též nebyly uplatněny u žalované bez zbytečného odkladu, když se první mrazy objevily již v listopadu roku 2022. Vytýkané vady potom nebyly ani prokázány. Žalobkyně neumožnila žalované ani soudnímu znalci prohlídku předmětného vozidla. Žalovaná požadovala před prohlídkou odinstalování elektronického zařízení [název], které sloužilo k provozování taxislužby, což žalobkyně odmítala.

7. Zjištěné skutečnosti soud prvního stupně hodnotil podle § 2095, § 2105, § 2106 o. z, přičemž uzavřel, že žalobkyně neprokázala vytýkané vady vozidla ve smyslu § 2106 o. z., pročež jí nemohlo vzniknout právo na požadovanou přiměřenou slevu z kupní ceny. I kdyby však byla prokázána existence těchto vad, tak tyto nebyly žalobkyní vytknuty včas. O náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy právě žalovaná měla ve věci plný úspěch. Žalované náležela náhrada nákladů za celkem 11 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) po 7 700 Kč a za 3 úkony právní služby po 3 850 Kč, dále 13 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t., to vše společně s 21% daní z přidané hodnoty. Celková částka náhrady nákladů řízení tak činila 121 545 Kč. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že je to žalobkyně, která je povinna nahradit České republice 100 % vynaložených nákladů (znalečné za vypracování znaleckého posudku) s tím, že konečná výše bude po zohlednění zálohy složené žalobkyní na vypracování znaleckého posudku ve výši 30 000 Kč určena samostatným rozhodnutím.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav a nesprávně věc právně posoudil. Soud prvního stupně zejména neprovedl žalobkyní navržené důkazy, přičemž nerozhodl o tom, že důkazní návrhy zamítá, jedná se proto o tzv. důkazy opomenuté. Konkrétně jde o návrh na vypracování nového znaleckého posudku, když soudem prvního stupně ustanovený soudní znalec sice znalecký posudek vypracoval, avšak nesplnil v něm ani jeden ze znaleckých úkolů. S tímto návrhem žalované se však soud prvního stupně nijak nevypořádal a namísto toho konstatoval, že je známou notorietou, že v zimním období klesá dojezd elektromobilů řádově i o několik desítek procent, přičemž to platí i pro dobu nabíjení. S tím lze obecně souhlasit, avšak v projednávaném případě klesl reálný dojezd o 2/3 a doba nabíjení byla o 100 % delší, než žalovaná garantovala. Nelze proto tolerovat, že se prodejcem deklarované vlastnosti vozidla takto diametrálně odlišují od těch reálných. Žalobkyně taktéž nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně ohledně včasnosti reklamace. Vady se na vozidle vyskytovaly již v době jeho koupě, avšak projevily se až v zimních měsících roku 2023. Na území [veřejnoprávní korporace] sice venkovní teploty klesly pod bod mrazu již v listopadu roku 2022, tehdy však vozidlo nebylo užíváno. Proto se vady projevily až počátkem roku 2023, kdy teploty opětovně klesly. Vytčení vad proto bylo žalobkyní učiněno včas. Napadený rozsudek, respektive jeho odůvodnění, pak nenaplňuje standard uvedený v § 157 odst. 2 o. s. ř., když jeho odůvodnění není přesvědčivé, naopak je nesrozumitelné a postrádá logickou vazbu. Soud prvního stupně dále neprovedl žádné právní posouzení věci. Přestože je odůvodnění poměrně rozsáhlé, pak jeho nízká kvalita nasvědčuje tomu, že bylo vypracováno nikoliv soudcem, ale začínajícím soudním čekatelem. Proto žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek odvolacím soudem zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že s odvoláním nesouhlasí a napadený rozsudek považuje za zcela správný, a to co se týče zjištěného skutkového stavu, tak i právního zhodnocení. Souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že reklamace byla žalobkyní učiněna opožděně, když ta ji uplatnila až dne 23. 1. 2023, přestože průměrná denní teplota byla na území [veřejnoprávní korporace] pod bodem mrazu již v listopadu a poté i v prosinci roku 2022. Již v tuto dobu tak mohla žalobkyně řádně a včas předmětné vozidlo reklamovat. Pokud tvrdí, že vozidlo v tuto dobu nebylo provozováno, tak se jedná o novou skutečnost, kterou žalobkyně uvedla až v odvolání a ničím jí neprokazuje, i když jí tíží břemeno důkazní. Kdyby byla taková tvrzení pravdivá, pak by mohlo dojít k poškození vozidla žalobkyní tím, že dlouhodobým neužíváním může docházet k samovolnému vybíjení baterie a tím i k jejímu poškození. K poškození baterie pak může dojít i nadužíváním tzv. rychlého nabíjení. Přes to všechno však žalovaná neměla žádnou možnost prověřit tvrzené vady vozidla, když jí žalobkyně neposkytla součinnost nutnou pro provedení prohlídky. Žalobkyně tedy neposkytla předmětné vozidlo žalované, ale ani soudnímu znalci, aby jej mohl podrobit znaleckému zkoumání. Proto není žádný důvod k vypracování revizního znaleckého posudku. Naopak znalecký posudek vypracovaný soudním znalcem [jméno FO] je zcela v pořádku a s jeho závěry lze souhlasit. Proto žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), se závěrem, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. Soud prvního stupně se v průběhu řízení zaměřil na dokazování všech mezi stranami sporných skutečností, tyto skutečnosti v odůvodnění napadeného rozsudku rozvedl a své závěry vysvětlil. Odvolací soud skutkové a právní závěry prvostupňového soudu posoudil a shoduje se s ním v tom, že žalobkyně vystupující na straně kupující uzavřela dne 17. 8. 2022 se žalovanou na straně prodávající kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo čistě elektrické vozidlo [název]. Žalobkyně dopisem ze dne 23. 1. 2023 uplatnila u žalované vady vozidla, které se měly týkat snížení jeho dojezdu o 2/3 a prodloužení doby nabíjení o 100 %, to vše při venkovní teplotě pod bodem mrazu. V tomto dopise se žalobkyně domáhala odstranění vytýkaných vad ve lhůtě 20 dnů, a pakliže by tak žalovaná neučinila, požadovala přiměřenou slevu z kupní ceny. Žalovaná napřed požadovala uvedení vozidla do původního stavu, tedy provedení demontáže elektronického zařízení sloužícího k provozování taxislužby [název], které do systému předmětného vozidla nainstalovala žalobkyně, takový požadavek však žalobkyně nevyslyšela a předmětné vozidlo žalované nikdy nepředala.

12. Ostatní skutková zjištění soudu prvního stupně nejsou pro rozhodnutí soudu odvolacího relevantní, když bude založeno toliko na právním posouzení, zda došlo k bezvadnému oznámení vady ve smyslu § 1922 o. z.

13. Podle § 1922 odst. 1 věta první o. z. totiž platí, že jakmile nabyvatel zjistí vadu, vytkne ji bez zbytečného odkladu zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána.

14. Z citovaného ustanovení je tak patrné, že pro řádné uplatnění práva z vadného plnění je třeba i) notifikovat závadu bez zbytečného odkladu poté, co jí nabyvatel zjistí, a ii) předat předmět plnění zciziteli, aby mohla být vytknutá vada přezkoumána.

15. Z provedeného dokazování je však zřejmé, že žalobkyně nesplnila druhou zmiňovanou podmínku, tedy nepředala vozidlo žalované, aby ta jej mohla prozkoumat, posoudit vytýkané vady a případně vozidlo opravit, či poskytnou přiměřenou slevu z kupní ceny. Žalobkyni proto ani nemohlo vzniknout právo na odstranění vad, natož na poskytnutí přiměřené slevy ve smyslu § 2106 odst. 2 věta poslední o. z. Jinak řečeno, je to žalobkyně, kdo se nachází v prodlení s předáním vozidla, což zákonitě vylučuje prodlení žalované s odstraněním vad či poskytnutím slevy (viz § 1968 o. z.).

16. Na povinnosti předat vozidlo do dispozice žalované ničeho nemění ani skutečnost, že bylo po žalobkyni požadováno, aby nejdříve z vozidla odstranila elektronické zařízení [název]. Jak sama žalobkyně uvádí, mj. v podaném odvolání, tak toto její zařízení bylo zapojeno do systému vozidla a čerpalo elektrickou energii z akumulátoru. Pokud mají být v rámci reklamačního řízení posuzovány skutečné vlastnosti vozidla a vytýkané vady, které se mají týkat spotřeby elektrické energie vozidlem, tedy snížený reálný dojezd vozidla a délka nabíjení akumulátorů, pak je takový požadavek žalované logický, oprávněný a přiměřený.

17. Shora uvedené tak vysvětluje, proč ostatní sporné skutečnosti, tedy zda byly vady vytknuty zavčasu, nebo zda vady vůbec existovaly, nebyly pro rozhodnutí ve věci samé podstatné. Proto ani námitka žalobkyně, že soud prvního stupně nerozhodl o jejím návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku, pročež skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn, není důvodná. Případné výsledky takového znaleckého zkoumání, tedy zodpovězení otázek existence tvrzených vad vozidla, a z toho učiněné skutkové závěry, by totiž byly zjevně nadbytečné a na věci by nemohly ničeho změnit.

18. Pokud tedy soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal nárok z odpovědnosti za vady prodané věci odpovídající slevě z kupní ceny a žalobu v celém jejím rozsahu zamítl, tak postupoval správně a odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku I jako věcně správný potvrdil.

19. Co se týče výroku II, kterým byla žalované přiznána plná náhrada nákladů řízení, tak tento odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil pouze tak, že náhrada nákladů řízení činí 87 120 Kč a nikoliv 121 545 Kč. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení. Správně se však tato náhrada sestává z mimosmluvní odměny advokáta žalované pouze za 9 úkonů právní služby po 7 700 (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 23. 2. 2024, podání obsahující formulované otázky znalci ze dne 12. 3. 2024, vyjádření ze dne 12. 8. 2024, účast u jednání soudu konaných ve dnech [datum] a [datum], porady s klientem ve dnech 15. 2. 2024 a 9. 8. 2024 [§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 advokátního tarifu], dále z 9 paušálních náhrad hotových výdajů souvisejících s těmito úkony v souhrnné výši 2 700 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), a z náhrady 21% daně z přidané hodnoty ve výši 15 120 Kč.

20. Odvolací soud poté musel přistoupit i ke změně výroku III napadeného rozsudku, kterým byla žalobkyni uložena povinnost k náhradě nákladů vynaložených státem, které mu vznikly v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku. Odvolací soud však usnesením ze dne 26. 6. 2025, č. j. 126, 128/2025-169, změnil usnesení soudu prvního stupně, kterými bylo soudnímu znalci přiznáno znalečné tak, že se znalci žádné znalečné nepřiznává. Státu proto žádné náklady, na jejichž náhradu by mohl mít nárok ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř., nevznikly.

21. Konečně o náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž procesně úspěšné žalované náleží k náhradě částka 9 861,50 Kč sestávající z mimosmluvní odměny advokáta žalované ve výši 7 700 Kč za jeden úkon právní služby – vyjádření k odvolání žalobkyně [§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], dále z paušální náhrady hotových výdajů souvisejících s tímto úkonem ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), a z náhrady 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1 861,50 Kč.