o zaplacení 63 114 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 60 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 387 Kč od 12. 12. 2023 do 31. 12. 2023, ve výši 14,75 % ročně z částky 56 546 Kč od 1. 1. 2024 do 31. 1. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 58 704 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu co do zaplacení částky 2 634 Kč se zamítl (výrok II), řízení co do dalšího úroku z prodlení zastavil (výrok III) a o nákladech řízení rozhodl tak, že povinnost k jejich náhradě ve výši 26 285 Kč uložil žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalobní částky s příslušenstvím z důvodu, že žalobkyně je spoluvlastníkem pozemku parcelní č. [číslo], zahrada, kat. ú. [adresa], zapsaný na LV [číslo], s podílem 46/64, na němž byly bez souhlasu žalobkyně, resp. jejích právních předchůdců, postaveny zahradní domky, pod nimiž byly následně vyděleny samostatné pozemky. Jedním z nich je i pozemek parcelní č. [číslo] o výměře 22 m2 zapsaný na LV [číslo], na kterém stojí zahradní domek ve vlastnictví žalovaného, tj. stavba bez č.p./č.e. zapsaný na LV [číslo]. Jelikož žalovaný nemá právní titul k užívání předmětných pozemků, za jejichž užívání žalobkyni ničeho neplatí, domáhá se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného za užívání pozemků žalovaným bez právního důvodu za dobu od 14. 10. 2020, respektive od měsíce února 2021. Za dobu do 13. 10. 2020 byl nárok žalobkyně vyřešen dohodou o narovnání, uzavřenou mezi žalobkyní a Zahrádkářskou osadou [název]., která hradila dobrovolně odpovídající částky za jednotlivé členy užívající zahradní dílce. Od 14. 10. 2020 žalovaný za užívání pozemku parcelní č. [číslo] a přilehlé části pozemku parcelní č. [číslo] (celkem 390 m2) neuhradil žalobkyni ničeho. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení žalobkyně vyšla z obvyklého nájemného stanoveného znaleckým posudkem č. [číslo] a pro další období znaleckým posudkem č. [číslo]. Žalobkyně má dle jejího spoluvlastnického podílu (46/64) nárok na částku ve výši 63 114 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních plateb (resp. částí dle podílu), a to pro zjednodušení až od července 2021, s první splátkou ve výši 1 129 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 7. 2021 a poslední splátkou ve výši 58 704 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani k předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 8. 12. 2023. Žalobkyně dále doplnila, že pokud žalovaný platil osadě [název] nějaké příspěvky, nejednalo se o nájem žalobkyni, na který žalobkyni nebylo uhrazeno ničeho. Žalovaný byl informován o spoluvlastnictví pozemků, neboť probíhalo několik soudních řízení, a jde o informaci evidovanou v katastru nemovitostí, rovněž je mu známo, že žalobkyně s užíváním nemovitostí nesouhlasí, když již v roce 2015 byla podána žaloba na vyklizení žalovaného. Žalovaný se nepřipojil v roce 2023 k ostatním členům osady [název], kteří se rozhodli provést úhradu za období od 14. 10. 2020 do 31. 12. 2022 ve výši 11 Kč/m2/rok. Reálně (dle nabídek) je nájemné zahrádek obecně mnohem vyšší, než nájemné požadované v tomto řízení, přesahuje i 30 Kč/m2/měsíc, navíc jde o mimořádné atraktivní lokalitu [adresa] s ideální rozlohou, s tržní cenou min. 20 Kč/m2/měsíc. V rozporu s dobrými mravy tedy určitě není v žalobě požadovaná částka, která vychází ze znaleckých posudků a není nijak excesivní, ale spíše skutečnost, že žalovaný za dlouhodobé užívání nemovitostí odmítá zaplatit alespoň minimální protihodnotu.

3. Žalovaný se bránil proti žalobě tím, že celkově užívaná plocha pozemku žalovaným nečiní 390 m2, ale pouze 387,4 m2, žalovaný sice nemá právní titul k užívání, jelikož v katastru nemovitostí je pozemek zapsán pro žalobkyni, ale při zápisu nebyla dodržena lhůta pozdržení účinnosti předpisu, a byl tak porušen zákon a práva uživatele pozemku. Pozemek byl přidělen žalovanému do užívání v roce 1965, v té době byl naprosto neúrodný, a bylo proto rozhodnuto o jeho vynětí ze zemědělského půdního fondu. Po celých 60 let bylo státu (majiteli) placeno požadované nájemné. Žalovaný navíc i v roce 2023 na základě výzvy zahrádkářské osady zaplatil částku 9 683 Kč. Znalecké posudky jsou zkreslené a nedopovídají stavu neúrodného pozemku v době jeho přidělení, status zahrady dostaly pozemky až po převzetí [název] a [název] [organizace], zahrady vznikly až díky činnosti osadníků. Požadovaná cena je tak neadekvátní, neboť obvyklé nájemné orné půdy činí 0,6 až 1,2 Kč/m2.

4. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku ze zjištěného skutkového stavu věci (popsaného v bodech 5. – 12. odůvodnění napadeného rozsudku), jež shrnul v závěr o skutkovém stavu (viz body 18., 23., 24. odůvodnění), podle něhož žalovaný užívá bez právního titulu pozemky ve vlastnictví žalobkyně parcelní č. [číslo] (plocha zastavěná chatkou ve vlastnictví žalovaného o velikosti 22 m2) a přilehlé části pozemku parcelní č. [číslo] (zahrada o velikosti 368 m2 zaměřená geometrickým plánem), vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále jen „předmětné pozemky“), aniž by za rozhodné období zaplatil žalobkyni jakoukoli odpovídající částku, tedy se žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Předmětný pozemek je v rozhodném období, za něž je požadováno bezdůvodné obohacení, v katastru nemovitostí evidován jako zahrada, zemědělský půdní fond, znaleckými posudky tedy není posuzován jiný předmět (druh pozemku), neboť žalovaný užívá pozemek právě tím způsobem, že na této půdě dle svého uvážení hospodaří. Od počátku užívání pozemku žalovaným bylo účelem hospodařit na tomto pozemku, který byl k tomu určen. Znaleckým posudkem č. [číslo] ze dne 25. 3. 2022 [právnická osoba]., byla stanovena obvyklá cena nájemného nemovitých věcí v kat. ú. [adresa], obec [adresa] (včetně pozemku parcelní č. [číslo]) v období od 1. 6. 2020 do 13. 10. 2020 ve výši 48,35 Kč/m2/rok (tj. 4,03 Kč/m2/měsíčně) a k 24. 2. 2022 ve výši 82 Kč/m2/rok (tj. 6,83 Kč/m2/měsíčně). Znaleckým posudkem č. [číslo] ze dne 16. 10. 2023 [právnická osoba]., byla stanovena obvyklá cena nájemného nemovitých věcí v kat. ú. [adresa], obec [adresa] (včetně pozemku parcelní č. [číslo] a č. [číslo]) pro jednotlivé měsíce za období od března 2022 do září 2023, a to za březen 2022 stále ve výši 82 Kč/m2/rok (tj. 6,83 Kč/m2/měsíčně), dále cena narůstá až do září 2023 na poslední částku 93,20 Kč/m2/rok (tj. 7,76 Kč/m2/měsíčně). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 4. 12. 2023 k zaplacení obvyklé ceny za užívání předmětných pozemků v rozhodném období, ten jí ničeho nezaplatil.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně posoudil dle ustanovení § 2999 odst. 1, 2 a § 1122 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž dospěl k následujícím právním závěrům (viz body 26. – 34. odůvodnění). Soud prvního stupně vyslovil, že za situace, kdy žalobkyně pro zjednodušení rozdělila požadované bezdůvodné obohacení za rozhodné období na tři části (období), první od února 2021 do 23. 2. 2022 (12 měsíců), druhé 24. 2. 2022 do 30. 10. 2023 (20 měsíců) a třetí od 1. 11. 2023 do února 2024 (4 měsíce), přičemž dle svého vyjádření vycházela vždy z výše obvyklé ceny nájmu stanovené znaleckými posudky pro první měsíc každého jednotlivého období, pak bezdůvodné obohacení žalovaného činilo za první období 18 860 Kč, za druhé období 56 940 Kč a za třetí období 12 012 Kč, tedy celkem 87 812 Kč. Jelikož spoluvlastnický podíl žalobkyně na předmětných pozemcích činí 46/64, má žalobkyně nárok na částku ve výši 63 114 Kč. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky 2 634 Kč zamítl a ve zbylé částce ve výši 60 480 Kč nárok žalobkyni přiznal, spolu se zákonným úrokem z prodlení v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby žalovanou co do části původně požadovaných úroků z prodlení.

6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle úspěchu žalobkyně ve věci a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř., jejíž výši (26 685 Kč) stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.” (viz bod 35. odůvodnění napadeného rozsudku).

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, v němž nejprve zrekapituloval, že rozhodnutí [orgán] [adresa] ze dne 1. 10. 1964, č. j. [číslo], byl (předmětný) pozemek vyčleněn ze zemědělského půdního fondu s tím, že toto rozhodnutí nijak neřešilo majetkoprávní vztahy. Na základě žádosti [název] a [název] [organizace] – místní organizace [název] [adresa], bylo Útvarem hl. architekta města [adresa] vydáno dne 13. 10. 1965 územní rozhodnutí o umístění zahrádkářské osady včetně výstavby zahradních chatek. Do té doby byl pozemek veden v pozemkových knihách jako pozemek označený jako orná půda. Původní majitelé pozemku nepobývali ji delší dobu v Československé socialistické republice a nebylo možné se s nimi spojit. Pozemek byl do té doby obhospodařován [právnická osoba] [adresa] a byl označen jako neúrodný. [název] a [název] [organizace], místní organizace [název] [adresa], rozparcelovala předmětný pozemek na jednotlivé zahrádky o rozloze cca 400 m2 a tyto byly přiděleny jednotlivým zájemcům. Tímto aktem pozemek nabyla socialistická organizace, která neřešila majetkoprávní vztahy. Tím méně je řešili jednotliví zahrádkáři, po kterých toto nikdo nechtěl a kteří by ani neměli v dané době možnost toto řešit, neboť původní majitelé nebyli v Československé socialistické republice. Státem bylo vydáno stavební povolení pro stavbu zahradních chatek a provedena jejich následná kolaudace. V případě žalovaného se jedná o stavbu zahradní chatky o výměře 22 m2. Zahrádkářská organizace [název] [adresa] přidělila předmětný pozemek žalovanému, resp. jeho otci, v roce 1964. Od té doby byla na pozemku postavena zahradní chatka, pozemek byl oplocen, neúrodná půda byla zúrodněna dovezením humusu a hnojiv, byly zasazeny ovocné stromky. Zahrádku žalovaný s otcem (až do jeho smrti) obhospodařoval. Zahrada tedy vznikla pouze a výhradně činností žalovaného bez jakéhokoli přičinění žalobkyně či původních majitelů. Tvrdí-li žalobkyně, že žalovaný neměl s ní uzavřenou nájemní smlouvu, pak žalovaný toto tvrzení nepopíral, žalovaný měl uzavřenu smlouvu se zahrádkářskou osadou o užívání pozemku. Smlouvou byl pozemek svěřen žalovanému (resp. jeho předchůdci – otci) do obhospodařování v roce 1964. Žalobkyně jednala o nájemní smlouvě výhradně s vedením zahrádkářské osady. Žalovanému nebyla nikdy žalobkyní předložena nájemní smlouva, na jejíž neexistenci se žalobkyně odvolává. Podle informací, dostupných žalovanému, nemá žalobkyně smlouvu ani s vedením zahrádkářské osady. Za dobu do 13. 10. 2020 bylo nájemné za užívání pozemku na úkor žalobkyně vyřešeno dohodou o narovnání mezi žalobkyní a Zahrádkářskou osadou [název] Toto nájemné bylo hrazeno z příspěvků všech zahrádkářů, tedy se na něm podílel i žalovaný. Není tedy pravdou tvrzení žalobkyně, že žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. I další jednání o úhradě nájemného od 14. 10. 2020 probíhalo mezi žalobkyní a pouze vedením zahrádkářské osady a nikoliv mezi žalobkyní a žalovaným. Byla dohodnuta výše nájemného od 14. 10. 2020 do 31. 12. 2022 11 Kč/m2/rok. O této skutečnosti informoval žalovaného člen výboru zahrádkářské osady v červnu 2023, dle tohoto sdělení měl žalovaný uhradit vypočtené nájemné výboru zahrádkářské osady ve výši 9 615 Kč. Žalovaný uhradil tuto částku dne 30. 8. 2023, platba byla provedena z firemního účtu žalovaného (firma [právnická osoba].), jejíž je jediným společníkem. Není podstatné, zda žalovaný uhradil požadovanou částku svým jménem a nebo jménem své firmy. Byla provedena na účet zahrádkářské osady, stejným způsobem, jakým platili i ostatní zahrádkáři. Nezakládá se tedy na pravdě tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil ničeho.

8. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně požaduje po žalovaném obvyklé nájemné ve výši 93 Kč/m2/rok, a to i přes to, že nájemné dohodnuté s vedením osady bylo ve výši 11 Kč/m2/rok. Přitom požadované nájemné ve výši 11 Kč/m2/rok bylo žalovaným prostřednictvím výboru zahrádkářské osady uhrazeno 30. 8. 2023. Žalovanému nevznikl prospěch ani neoprávněné obohacení z důvodu hospodaření na pozemku žalobkyně. Po dobu 60. let platil požadovaný nájem státu, resp. [právnická osoba], žalovaný se podílel i na dohodnuté úhradě do 13. 10. 2020 vůči žalobkyni a zaplatil dne 30. 8. 2023 i požadovaný nájem žalobkyni prostřednictvím zahrádkářské osady ve výši 9 615 Kč. Vzhledem k faktu, že předchůdci žalobkyně vlastnili pozemek dle pozemkové knihy označený jako orná půda, změna v katastru nemovitostí na zahradu byla provedena až na základě vzniku zahrádkářské osady. Žalovaný na ní hospodařil v dobré víře v souladu s jednáním státních a obecních orgánů. Zahradu na pozemku vytvořil žalovaný (tak jako další zahrádkáři). Svojí dlouholetou prací pozemek zhodnotil na úroveň, kterou pozemek má v současnosti. Pokud žalobkyně požaduje dnes za zahradu obvyklou cenu, jejíž výši vytvořil žalovaný a tuto u něj uplatňuje, dochází v zásadě k bezdůvodnému obohacení žalobkyně. Nájemné orné půdy obvyklé v současnosti činí 0,50 Kč – 2 Kč /m2 za rok. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobu vůči němu v celém rozsahu zamítl.

9. Žalovaná s k odvolání žalovaného nevyjádřila. Při jednání odvolacího soudu uvedla, že žádnou úhradu ve výši 9 615 Kč od žalovaného neobdržela, a to ani platbou prostřednictvím společnosti [právnická osoba]., ani prostřednictvím Zahrádkářské osady [název]

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud dále dospěl k závěru k závěru, že napadené rozhodnutí spočívá na řádně zjištěném skutkovém stavu objasněném na základě korektním způsobem provedeného dokazování. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně ve věci samé spolehlivě zjistil skutkový stav projednávané věci, tedy provedl dokazování v potřebném rozsahu k rozhodným skutečnostem pro právní posouzení věci, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, jež nedoznaly změny ani v rámci odvolacího řízení. Na relevantní skutkové závěry soudu prvního stupně se proto odkazuje.

12. Odvolací soud má rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné i v právní rovině, rovněž i na právní posouzení učiněné soudem prvního stupně lze odkázat.

13. Odvolací soud nejprve se nejprve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně a pasivní věcné legitimace na straně žalovaného.

14. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně posoudil, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace ve sporu dle § 115 odst. 1, § 1116, § 1117, § 1126 a § 1127 o. z., z nichž vyplývá, že žalobkyně může po žalovaném požadovat celé plnění na podkladě svého spoluvlastnického práva; v posuzovaném případě pak tak činí v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu.

15. Jde-li o pasivní věcnou legitimaci žalovaného, odvolacímu soudu je známo rozhodnutí Městského soudu v [adresa] ze dne 14. 5. 2024, č. j. [spisová značka], kterým v obdobné věci byla dovozena pasivní věcná legitimace k vydání bezdůvodného obohacení Zahrádkářské osady [název] Nicméně v této projednávané věci se odvolací soud přiklonil k právnímu názoru vyjádřenému v (kasačním) usnesení Městského soudu v [adresa] ze dne 24. 3. 2025, č. j. [spisová značka], podle něhož nejsou důvody shledávat legitimaci k vydání bezdůvodného u Zahrádkářské osady [název]., z důvodu jejího postavení coby detentora předmětných pozemků, nýbrž u jednotlivých fyzických osob coby skutečných uživatelů předmětných pozemků. Právě z vlastního sdělení žalovaného při jednání odvolacího soudu v tomto případě vyplynulo, že žalovaný není nijak Zahrádkářskou osadou [název]., omezen v užívání předmětných pozemků, má k nim plný přístup, a Zahrádkářská osada [název]., plní jen funkci jakési „servisní organizace“ pro účely společné administrace spotřeby vody a odvozu odpadu. Tedy ani v tomto případě není zjištěním soudu, že by Zahrádkářská osada [název]., vystupovala vůči vlastníkům předmětných pozemků či vůči jejich uživatelům jako detentor předmětných pozemků, z jehož vůle jednotliví uživatelé pozemky užívají. Naopak oporu v provedeném dokazování má závěr soudu prvního stupně v tom, že pozemky, jež jsou předmětem tohoto řízení, jsou dlouhodobě užívány žalovaným bez smluvního základu, a že Zahrádkářská osada [název]., nemá již areál zahrádkářské osady pod svým uzamčením a svým faktickým či právním panství.

16. Zároveň odvolací soud považuje za správné jak skutkové zjištění, tak i právní posouzení, jak jej učinil soud prvního stupně, pokud šlo o výši bezdůvodného obohacení. Odvolací soud k odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně nemá co dodat, výše bezdůvodného obohacení byla náležitě zjištěná znaleckými posudky, odvolací námitky žalovaného na tom nejsou způsobilé ničeho zvrátit. Tvrzení o tom, že pozemky byly zhodnoceny žalovaným (respektive před ním jeho otcem) do současné podoby nejsou relevantní, pokud z toho žalovanému měl vzniknout nějaký nárok, nebyl relevantně uplatněn. Argumentoval-li žalovaný úhradami provedenými ve prospěch Zahrádkářské osady [název]., (včetně platby prostřednictvím společnosti žalovaného [právnická osoba].), nebylo prokázáno, že by se úhrady dostalo žalobkyni, která to popřela. Je však možné, že si úhradu ponechala Zahrádkářská osada [název]., z důvodů jejích pohledávek za žalovaným, to však není předmětem tohoto řízení.

17. Odvolací soud tak shrnuje, že rozhodné skutečnosti, na nichž napadený rozsudek spočívá, byly korektně zjištěny a přiléhavě právně posouzeny. Odvolací soud proto uzavírá, že napadený rozsudek z vyložených důvodů shledal věcně správným; odvolací námitky žalovaného nebyly způsobilé otřást správností napadeného rozsudku. Především výše bezdůvodného obohacení byla stanovena správně, na základě dokazování znaleckým posudkem; jeho správnost nebyla odvoláním otřesena.

18. Shrnuto, odvolací soud shledal napadené rozhodnutí věcně správným, přiléhavě odůvodněným, pročež jej dle § 219 o. s. ř. potvrdil jak co do věci samé (výroku I), tak co do akcesorického výroku o nákladech řízení (výroku IV), který byl rovněž shledán správnými co do určení náhradové povinnosti a její výše, pariční lhůty i platebního místa.

19. V rozsahu výroků II a III rozsudku soudu prvního stupně, jimiž byla žaloba částečně zamítnuta a zčásti řízení zastaveno, nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním napaden, proto zůstal tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 o. s. ř.).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž procesně úspěšné žalobkyni náleží k náhradě částka 4 827,90 Kč sestávající z mimosmluvní odměny advokáta žalobkyně ve výši 3 540 Kč (stanovená z tarifní hodnoty odvolacího řízení 60 480 Kč) za jeden úkon právní služby – účast u jednání odvolacího soudu [§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], dále z paušální náhrady hotových výdajů souvisejících s tímto úkonem ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrad, tj. 837,90 Kč, kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

21. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).