o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl takto:

I. Žaloba z [datum] se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

2. Žalobce se v této věci domáhal určení, že je vlastníkem podílu o velikosti id. ½ na pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa] se způsobem využití jako rodinný dům, dále na pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] a konečně na pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, vše zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro [územní celek] a [anonymizováno] [část obce] (dále jen„ předmětné nemovitosti“), a dále, že žalovaná nemá žádný spoluvlastnický podíl na uvedených nemovitých věcech. Svou žalobu odůvodnil tvrzením, že žalované jako své bývalé manželce daroval krátce po uzavření manželství smlouvou ze dne [datum] polovinu svého spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitých věcech, která tak představovala ¼ celku. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Za trvání manželství si účastníci pořídili další rodinný dům na adrese [adresa], a to za pomoci hypotečního úvěru, za který ručili jak nemovitými věcmi na uvedené adrese, tak i nemovitými věcmi v [anonymizováno] [část obce]. Součástí zajištění hypotečního úvěru se tak stal i padesátiprocentní majetkový podíl žalobcova otce na předmětných nemovitých věcech. Manželství účastníků bylo k návrhu žalobce ze dne [datum] rozvedeno rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Po rozvodu žalovaná žalobce pomlouvala a hovořila o něm vulgárním způsobem před jeho [anonymizováno] otcem a před [anonymizováno] tetou žalobce. Později začala vulgárně napadat i žalobcova otce. Prosazovala jen své vlastní zájmy, přestože si byla dobře vědoma, že by jí prosazované majetkové vyrovnání žalobce zruinovalo a nepřiměřeně zadlužilo. Žalobci byla dále odcizena kreditní karta vystavená společností [právnická osoba], z níž byla po rozvodu k tíži žalobce opakovaně čerpána hotovost. Dále byla bez žalobcova vědomí z uvedené karty čerpána hotovost i krátce před rozvodem, z čehož viní žalovanou. S ohledem na uvedené skutečnosti žalobce od darovací smlouvy ohledně čtvrtinového majetkového podílu na předmětných nemovitých věcech jednostranně odstoupil, což žalované oznámil, od žalované však nepřišla žádná odpověď a nedošlo ani k poskytnutí součinnosti při vrácení daru, ačkoliv o ni byla požádána. Následně žalovaná z nemovité věci na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo], kde měla i po rozvodu výhradně pro sebe k dispozici vlastní uzavřený byt, odvezla většinu movitých věcí patřících do společného jmění manželů a dále začala demontovat i součástí rodinného domu, konkrétně osvětlení schodiště, umyvadlo a vodovodní baterii z podkrovní koupelny, přičemž došlo k dalšímu poškození interiéru domu, například obkladů. Žalobce nebránil žalované v odvážení movitých věcí ze společného jmění manželů. Pouze se jako správce společně vlastněné věci ohradil proti demontáži součástí rodinného domu, jejich odcizení a poškození. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitým věcem žalobce spatřoval ve skutečnosti, že informace o vlastnickém právu zapsané na příslušném listu vlastnictví, neodpovídaly skutečnému stavu.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Namítla, že žalobce na ni převedl vlastnický podíl ve výši id. ¼ na nemovitých věcech zcela dobrovolně, s vědomím následků svého právního jednání, po zralé úvaze a z morálních důvodů, když právě žalovaná svým finančním přínosem tyto nemovité věci zhodnotila, pořídila část movitého vybavení a značnou měrou se podílela na dalších společných majetkových zájmech účastníků. Odvolání daru žalobcem dne [datum] žalovaná považovala za neplatné, nedůvodné a neúčinné vůči své osobě, účelové a zištné a učiněné z důvodů malicherných a z drtivé většiny smyšlených. Její stanovisko bylo žalobci známo s ohledem na společná jednání účastníků o vypořádání majetkových poměrů. Po dobu trvání manželství nedocházelo k žádným vážnějším neshodám mezi účastníky ani k neshodám mezi žalovanou a žalobcovým otcem, s nímž měla žalovaná vždy korektní vztah. Ke vzájemné odluce došlo v souvislosti s rozvodem manželství. Žalobce se po rozvodu manželství začal chovat vůči žalované bezohledně a amorálně, také se snažil docílit přesvědčení okolí a společných známých o nevhodném chování žalované vůči němu a jeho otci svým častým fingovaným jednáním, a to s úmyslem dosáhnout navrácení poskytnutého daru. Např. s žalobcovou [anonymizováno] tetou se setkala pouze dvakrát v životě, proto je lživé tvrzení o vulgárním vyjadřování žalované ohledně žalobce před touto tetou. Kreditní kartu vystavenou společností [právnická osoba] žalobce poskytl žalované dobrovolně o své vůli pro potřeby hrazení nákladů spojených s bydlením. Pokud by žalovaná nějaké finanční prostředky vybrala, vždy by je použila pro potřeby bydlení a úhrady nákladů spojených s užíváním předmětných nemovitých věcí. Pokud by se žalovaná dopustila žalobcem tvrzeného jednání, nijak by nevybočovalo z běžného rámce obvyklých manželských a postmatrimoniálních rozepří.

4. Po poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalobce doplnil, že nevděk žalované spatřoval v šikanózním jednání směřujícím vůči jeho otci (verbální napadání a vulgární osočování, pomluvy a urážky samotného žalobce ve snaze primárně ublížit žalobci). Dále žalobce spatřoval nevděk v odcizení kreditní karty a výběrech hotovosti z účtu žalobce bez jeho vědomí a souhlasu a v ponechání si vybraných peněžních částek přes jeho opakované výzvy. Policie věc odložila, když neshledala v jednání žalované naplnění skutkové podstaty [anonymizována dvě slova]. Dále uvedl, že na jej žalovaná podala nepravdivé [anonymizována dvě slova], v němž uvedla, že jí žalobce zřejmě odcizil věci z osobního vlastnictví, například obrazy a podobně. Dále se žalovaná dopustila ničení zařízení domu na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Konečně pak žalovaná žalobce opakovaně fyzicky napadla, přičemž v [anonymizováno] [rok] byla k hádkám mezi účastníky, které vyústily ve fyzické napadení žalovanou, volána i [stát. instituce].

5. Soud I. stupně vyšel předně z nesporných tvrzení účastníků, že jejich manželství zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství dne [datum], že účastníci řízení jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí každý s podílem id. ¼ a žalovaná svůj spoluvlastnický podíl nabyla darovací smlouvou z [datum] od žalobce.

6. Dále provedl důkaz sdělením [stát. instituce], Obvodního ředitelství policie [obec] III, Místní oddělení [část obce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] sp. zn. [anonymizováno] [číslo], listinou ze dne [datum] označenou jako„ Odvolání daru a žádost o poskytnutí součinnosti při jeho vrácení“ a kopií podacích lístků a výpisů ze sledování zásilek České pošty, s.p., kopií 1., 3. a 4. ze 4 stran úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kopií notářského zápisu ze dne [datum] sepsaného notářem JUDr. [jméno] [příjmení], [spisová značka], NZ [číslo], dvěma zvukovými záznamy (při jejichž hodnocení soud I. stupně přihlédl zejména k tomu, že žalovaná o jejich pořizování nevěděla a naopak žalobce jejich vznik inicioval), kopií úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

7. Soud I. stupně neprováděl dokazování listinami, které byly navrženy k prokázání nesporných skutečností, nebo je měl za prokázané z jiných provedených důkazů nebo byly příslušné listiny součástí jiných provedených důkazů. Dále neprovedl žalovanou navržený výslech účastníků a svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť ty byly navrženy k tvrzením, jež nebyla pro posouzení věci rozhodná. Ze stejných důvodů soud neprovedl důkaz listinami, které směřovaly k prokázání pro věc nerozhodných tvrzení (smlouva o hypotéčním úvěru, zástavní smlouvy). Na výslechu žalobcova otce jako svědka žalobce netrval s ohledem na jeho [anonymizována dvě slova]. Návrhy žalobce na výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud zamítl při jednání dne [datum], jelikož byly navrženy k nekonkrétním tvrzením žalobce a soud nemohl nesplnění povinnosti tvrzení žalobcem nahrazovat dokazováním. Nadto je třeba uvést, že tato – obecně uvedená tvrzení – se míjela s důvody pro odvolání daru uvedenými v listině o odvolání daru, tedy se nejevila podstatnými pro posouzení věci.

8. Na základě provedeného dokazování a ze shodných skutkových tvrzení účastníků soud I. stupně dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

9. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] Darovací smlouvou ze dne [datum] žalobce daroval žalované polovinu svého polovičního spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitých věcech, žalovaná se tak stala jejich čtvrtinovým spoluvlastníkem vedle žalobce rovněž s čtvrtinovým podílem a vedle jeho otce s podílem o velikosti jedné poloviny celku. V předmětném rodinném domě následně žili žalobce, jeho otec a žalovaná se svými dětmi. Od roku [rok] do září [rok] žalobce pobýval pracovně v [anonymizováno]. Během období od ledna do dubna [rok] byla do domu dvakrát volána [stát. instituce], a to jednak pro podezření na ohrožení vývoje nezletilého žalovanou a dále pro neshody mezi účastníky, což se obešlo bez zranění a dalších opatření či [anonymizováno]. K návrhu žalobce ze dne [datum] bylo manželství účastníků rozvedeno rozsudkem ze dne [datum], jenž nabyl právní moci dne [datum]. Žalovaná v období od [datum] do [datum] provedla 10 výběrů hotovosti z bankomatu v celkové výši [částka], z toho [částka] před právní mocí rozsudku o rozvodu a [částka] po právní moci rozsudku o rozvodu prostřednictvím platební karty vystavené společností [právnická osoba] na jméno žalobce, přičemž kartu v předchozích letech dlouhodobě užívala s vědomím a souhlasem žalobce, který kartu aktivoval a nastavil si k ní [příjmení] dne [datum], aniž ji měl následně u sebe. Žalobce si kartu od žalované zpět nevyžádal ani žalované jinak nebránil v dalším používání karty, dokud ji dne [datum] nezablokoval. Žalovaná dne [datum] podala vysvětlení ve věci [anonymizována dvě slova], které na ni žalobce podal pro [anonymizováno] jeho otce jako osoby ve společném obydlí, přičemž popřela, že by se jakéhokoliv [anonymizováno] žalobcova otce dopustila. Zároveň vysvětlila, že v [anonymizováno] [rok] v době údajného přestěhování postele žalobcova otce z jeho ložnice do zahradního domku byla mimo domov a žalobce se o jejím pobytu mimo dům dozvěděl. Dne [datum] byla mezi spoluvlastníky nemovitých věcí, kdy žalovaná byla zastoupena zmocněncem a žalobce jednal i za svého otce, uzavřena dohoda o správě nemovitých věcí, podle níž byly žalované vyhrazeny k užívání prostory ve druhém podlaží (podkroví) vyjma jedné z obytných místností na pravé straně určené pro žalobcova syna. V blíže neupřesněné době se žalobce snažil vstoupit do podkrovních prostor za účelem vynesení jedné matrace, což mu žalovaná odmítala umožnit a na místo byla přivolána hlídka [stát. instituce], přičemž žalobce si celý incident bez vědomí žalované nahrával. Žalobce přes uvedenou dohodu vstoupil do podkrovních prostor na pravé straně dne [datum] za pomoci vlastního klíče, přičemž vysadil a odnesl dveře z uvedených prostor. Z popsaného jednání se žalobce dne [datum] zpovídal před policejním orgánem na základě [anonymizována dvě slova] žalované, kdy popřel, že by z prostor odnesl jiné věci než dveře. Žalobce dopisem ze dne [datum], jenž byl žalované doručen dne [datum], odvolal předmětný dar a odstoupil od darovací smlouvy. Do podkrovních prostor dále vstoupil dne [datum] žalobce spolu s notářem, jenž konstatoval, že místnosti byly zjevně neobývané, zaplněné kartonovými krabicemi a pytli a s nábytkem vesměs zabaleným v igelitu. Z podkrovní koupelny pak bylo odmontováno a odneseno umyvadlo.

10. Poté soud I. stupně vyšel z ustanovení § 2001, § 2055, § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a shora uvedený skutkový [anonymizováno] ve věci samé posoudil po právní stránce takto:

11. Mezi účastníky byla uzavřena darovací smlouva podle § 2055 odst. 1 o. z., na jejímž základě žalobce bezplatně převedl do vlastnictví žalované spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitých věcech o velikosti jedné čtvrtiny vůči celku. Dopisem ze dne [datum] doručeným žalované dne [datum] žalobce odvolal dar a odstoupil od darovací smlouvy. Podle § 2072 odst. 1 věty první a odst. 2 ve spojení s § 2001 o. z. byl žalobce oprávněn od darovací smlouvy odstoupit pouze tehdy, pokud jemu, popřípadě osobě jemu blízké žalovaná úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížila tak, že zjevně porušila dobré mravy, a jen jestliže jí to neprominul. K takovému ublížení ze strany žalované však v předmětné věci nedošlo, proto ani nemohlo dojít k účinnému odstoupení od darovací smlouvy ze strany žalobce a vlastnické právo žalované k daru nezaniklo. Soud I. stupně zdůraznil, že právním jednáním zakládajícím odvolání daru je v projednávaném případě listina vyhotovená žalobcem dne [datum], v níž žalobce skutkově vymezil důvody nevděku, pro něž dar odvolal. Takto vymezené důvody musí být následně – pro úspěch žaloby – řádně tvrzeny v řízení před soudem a taktéž prokázány. Pouze v případě, že žalobce v řízení unese břemeno tvrzení a břemeno důkazní k důvodům nevděku, jež skutkově vymezil již v samotném hmotně právním jednání (zde listina z [datum]), může soud konstatovat, že právě dojitím hmotně právního projevu vůle žalobce – dárce došlo k zániku vlastnického práva žalované – obdarované. Žalobce v listině z [datum] nevděk spatřoval stručně řečeno v (1.) jednání žalované, kterým vystavila otce žalobce psychickému nátlaku, kterým hodlala žalobce donutit k majetkovému vyrovnání, přičemž před ním o žalobci hovořila vulgárně, vyhrožovala mu atd. (2.) zneužití kreditní karty žalobce ze strany žalované v době po rozvodu manželství, dále pak uvedl další důvody týkající se hypotečního úvěru účastníků atd. (viz bod 8 napadeného rozsudku). V žalobě pak žalobce uvedl jako důvody nevděku (a) šikanózní jednání vůči otci žalobce, (b) zneužití kreditní karty žalobce, (c) křivé obvinění žalobce z krádeže věcí žalované, (d) ničení zařízení spoluvlastněné předmětné nemovitosti a (e) fyzické útoky na žalobce ze strany žalované (viz bod 4 napadeného rozsudku).

12. Z uvedeného důvodu se pak soud I. stupně nezabýval dokazováním k žalobním tvrzením, v nichž žalobce spatřoval nevděk žalované v jeho křivém obvinění před policejními orgány (ad c/), ničení zařízení společné nemovitosti (ad d/) a fyzickém útoku na žalobce (ad e/). I pokud by tato tvrzení byla v řízení prokázána, tak kvůli těmto důvodům žalobce dar neodvolal, tedy na základě toho nemohlo dojít ani k zániku vlastnického práva žalované.

13. Soud I. stupně proto posuzoval, zda došlo k platnému odvolání daru z důvodů spočívajících v jednání žalované směřujícím vůči otci žalobce, potažmo s úmyslem ublížit žalobci samotnému, a ve zneužití kreditní karty žalobce. Soud však nemohl odhlédnout od dalších okolností sporu mezi účastníky řízení. K těm nepochybně patří i to, že účastníci na sebe vzájemně podali několik trestních [anonymizováno], která však nevedla k zahájení [anonymizováno] stíhání. Všechny jejich výpovědi před policií jen dokreslily velmi vážně narušené vztahy, a to z obou stran. Takové jednání obou účastníků je třeba vnímat jako krajně nevhodné, ale s ohledem na jeho vzájemnost nelze izolovaně posuzovat jednání pouze žalované, jak se to pokouší činit žalobce. Soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kde soud I. stupně řešil předpoklady úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru, kterým je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. S přihlédnutím k této argumentaci soud I. stupně považuje za chování obdarovaného odůvodňující odstoupení od darovací smlouvy jen velmi závažné jednání, které se jednoznačně příčí dobrým mravům a směřuje primárně proti osobě dárce, i když nedosáhne intenzity trestně právního jednání. Z provedených důkazů bylo patrné, že vztahy účastníků byly a jsou velmi vypjaté, což v případě zániku manželství nepředstavuje nijak výjimečný případ. Vztahy v takové situaci jsou natolik zjitřené a emotivní, že projevy bývalých manželů lze nezřídka hodnotit jako překračující hranice slušnosti. V předmětném případě docházelo k hrubostem a neslušnostem na obou stranách, byť v rozdílné formě dané nejspíš odlišnými povahami obou účastníků. Zatímco žalovaná se uchylovala ke křiku a slovním urážkám, žalobcovo chování bylo z hlediska hlasových projevů klidné, přesto však zákeřné a provokativní, projevující se v záměrném přivádění osob, jejichž přítomnost žalovanou zjevně dráždila, a v nedůstojném pořizování skrytých zvukových nahrávek soukromých hovorů s žalovanou, a to se zjevným záměrem jejich užití jako klíčových důkazů v soudním řízení.

14. Tvrzení žalobce, že se žalovaná chovala nevhodným způsobem vůči jeho otci, nebylo prokázáno. Z důkazu v podobě skryté nahrávky jednoho hovoru žalované a žalobcova otce taková skutečnost nevyplynula, výslech žalobcova otce nebyl se souhlasem žalobce proveden. Žalovaná sice v průběhu hovoru označovala žalobce urážlivými výrazy, takové chování však odpovídalo emočně vypjaté situaci a probíranému tématu porozvodového vypořádání majetku účastníků. Pakliže žalovaná hovořila zvýšeným hlasem, pak se zjevnou snahou, aby žalobcův otec věc dostatečně pochopil a žalovanou nepřerušoval. Nebylo patrné, že by žalovaná vyvíjela na žalobcova otce jakýkoliv psychický, natož pak fyzický nátlak, pouze jej žádala o zprostředkování jejího pohledu na věc žalobci, byť byla ve svém projevu poměrně intenzivní. Výrazy užívané na adresu žalobce, byť neslušné, kontextově odpovídaly obsahu hovoru a nebylo zřejmé, že by žalovaná měla v úmyslu jejich prostřednictvím citově ranit žalobcova otce. Naopak bylo patrné, že žalovaná s žalobcovým otcem hovořila s respektem k jeho osobnosti, názorům i zásluhám. Nelze přitom pominout, že žalovaná o pořizování nahrávky nevěděla a rozhovor pro ni probíhal mezi čtyřma očima. Žalobce si naopak situaci připravil, v jeho chování tak lze spatřovat provokaci, která ze své podstaty vylučuje možnost využít reakci druhé strany k odstoupení od darovací smlouvy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], R [spisová značka]). Rozhovor žalované s žalobcovým otcem tak zjevně neporušoval dobré mravy vůči žalobcovu otci ve smyslu § 2072 odst. 2 o. z. a stěží jej bylo možné považovat za zjevné porušení dobrých mravů vůči žalobci samému ve smyslu § 2072 odst. 1 věty první o. z., zvlášť když skryté nahrávání žalobcem odporovalo dobrým mravům více než vulgarismy užité na jeho adresu žalovanou. Ani druhá nahrávka pak neprokázala ničeho, v čem by bylo lze shledat nátlak či šikanu otce žalobce ze strany žalované.

15. Pokud jde o tvrzené zneužití žalobcovy platební karty žalovanou, bylo prokázáno, že žalovaná kartu dlouhodobě užívala s vědomím a souhlasem žalobce. [příjmení] [částka] vybraná žalovanou v žalobcem namítaném období od [datum] je v naprostém nepoměru k hodnotě daru, o jehož vrácení se žalobce cestou odstoupení od darovací smlouvy domáhal. Nelze přitom přehlédnout, že po právní moci rozsudku o rozvodu manželství a s tím spojeném zániku společného jmění manželů žalovaná prostřednictvím karty vybrala již jen [částka]. Byť její chování po rozvodu manželství v tomto ohledu lze hodnotit jako nevhodné, s ohledem na vztahy mezi účastníky v té době nikoliv nemravné, nadto se jednalo o částku v poměru k celé věci zcela zanedbatelnou. Dříve čerpané prostředky byly součástí společného jmění účastníků jako manželů, tedy nelze hovořit o zneužití výlučných prostředků žalobce. Z obsahu [anonymizováno] spisu přitom byla zřejmá snaha žalobce žalovanou co nejvíce očernit i za cenu nepravdivých vysvětlení, která ve věci opakovaně podal, když zpočátku zcela popíral, že by žalované kdy kartu svěřil nebo že by vůbec nějakou kartu aktivoval. S přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobce předmětnou kreditní kartu pravidelně splácel, a to i v období tvrzeného neoprávněného užívání žalovanou, a výběry ze strany žalované začal řešit s několikaměsíčním odstupem, bylo jeho obvinění ze zneužití platební karty značně nadsazené a jen odpovídající období vyhrocených vtahů a vzájemných trestních [anonymizováno] účastníků. Ani popsané jednání žalované tak pro svůj malý rozsah nemohlo naplnit podmínky zjevného rozporu s dobrými mravy a ublížení žalobci ve smyslu § 2072 odst. 1 věty první o. z., aby jím bylo možné odůvodnit odstoupení od darovací smlouvy.

16. Pro úplnost nad rámec popsaných klíčových důvodů soud I. stupně podotkl k jednotlivým dalším tvrzením žalobce:

17. Pokud jde o tvrzení, že žalovaná demontovala osvětlení schodiště a umyvadlo s baterií v podkrovní koupelně, je třeba zdůraznit, že se tak podle žalobce stalo až v reakci na odstoupení od darovací smlouvy, proto taková skutečnost nemůže představovat jednání zjevně odporující dobrým mravům a ubližující žalobci, kterým by ex post bylo odůvodněno odstoupení od darovací smlouvy, navíc odstranění osvětlení nebylo prokázáno ani notářským zápisem, přestože k němu zjevně nemělo dojít výrazně později než k demontáži umyvadla. Totéž platí pro tvrzené odvezení většiny movitých věcí patřících do společného jmění žalovanou, neboť k němu mělo dojít až po odstoupení od darovací smlouvy, navíc žalobce žádnou takovou movitou věc ani blíže neoznačil, takže lze těžko posuzovat jeho případný citový vztah k ní a s tím související případnou snahu žalované žalobci ublížit. Z notářského zápisu navíc vyplynulo, že místnosti vyhrazené žalované byly zaplněny krabicemi, pytli a nábytkem tak, že se v nich ani nedalo pohybovat. Není tedy zřejmé, pokud tolik věcí v místnostech zůstalo, jak si mohla žalovaná většinu věcí odvézt.

18. Fyzické napadení žalobce žalovanou v [anonymizováno] [rok] nebylo žalobcem v odstoupení od darovací smlouvy vůbec uvedeno. Ze sdělení [stát. instituce] vyžádaného soudem na návrh žalobce vyplynulo, že dne [datum] došlo k výjezdu hlídky do předmětného domu z důvodu neshod mezi účastníky, přičemž událost se obešla bez zranění a bez dalších opatření či [anonymizováno]. Pakliže by došlo k vážnějšímu napadení některé osoby, věc by nepochybně byla policií dále řešena. Nelze též pominout, že žalobce od darovací smlouvy odstoupil s více než dvouletým odstupem. Lze tak stěží uvěřit, že by během uvedené doby tvrzené jednání žalované neodpustil podle § 2072 odst. 1 věty první o. z.

19. Soud I. stupně dovodil, že žalobce tak v řízení neprokázal, že by jím uváděné důvody nevděku žalované, pro něž od darovací smlouvy dne [datum] odstoupil, byly schopny způsobit zánik jejího vlastnického práva. Důvodem tohoto závěru je, že žalobcem uváděné důvody nenaplňují zákonem předpokládané důvody pro odvolání daru zakotvené v § 2072 o. z., že k účinnému odstoupení od darovací smlouvy tak nedošlo a vlastnické právo k předmětnému podílu na nemovitých věcech nadále svědčí žalované. Proto soud I. stupně žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. Tento rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce, a to z důvodu, že soud prvního stupně jednak neúplně zjistil skutkový [anonymizováno] věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a dále, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Nesprávnost postupu soudu prvního stupně spatřuje v neprovedení důkazů navržených žalobcem, a to výslechem svědka [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení]. Žalobce je přesvědčen, že důkazní návrh byl učiněn řádně a oba důkazy mohly potvrdit tvrzení žalobce o jednání žalované v rozporu s dobrými mravy. Pokud soud prvního stupně vyslovuje domněnku, že si žalobce připravil situaci, která vedla k rozhovoru žalované s otcem žalobce a v jeho jednání lze tedy spatřovat provokaci, a tuto domněnku vzal soud dokonce za prokázanou, pak se proti takovému hodnocení důkazu soudem prvního stupně musí žalobce ohradit. Předmětná nahrávka byla pořízena poté, co otec žalobce opakovaně čelil atakům ze strany žalované. Svůj psychický [anonymizováno] související s opakovanými ataky byl otec žalobce nucen řešit i s lékařem. Žalobce tedy vybavil svého otce diktafonem nikoli za účelem provokace, ale de facto na jeho ochranu. Z předmětné nahrávky je zřejmé, že otec žalobce rozhovor s žalobkyní nevyprovokoval a ani v něm nebyl příliš aktivní. Pokud by se mělo jednat o provokaci, jak se domnívá soud prvního stupně, pak by otec žalobce zcela jistě volil taková témata rozhovoru, která by žalovanou mohla vyprovokovat k očekávané reakci. Nic takového však z nahrávky zřejmé není a není tedy ani možné dovozovat, že by se na straně žalobce mělo jednat o chování, které ze své podstaty vylučuje možnost využít reakci druhé strany k odstoupení od smlouvy. Žalobce připouští, že subjektivní vnímání intenzity psychického nátlaku a závadnosti jednání žalované může být jiné u osoby, které se bezprostředně týká, a jiné v případě někoho, kdo věc posuzuje zvenčí a navíc bez jakéhokoli ovlivnění okolnostmi předcházejícími jednání. Dle názoru žalobce je však z nahrávky objektivně zjistitelné, že žalovaná nejenže žalobce označovala jako„ sráče“,„ kreténa“,„ blázna“ a„ ubožáka“, ale současně jeho otci tvrdila, že se žalobce dopustil křivého obvinění a krádeže, tedy že spáchal [anonymizována dvě slova]. Jednání žalované tak dle názoru žalobce přinejmenším hraničí s naplněním skutkové podstaty [anonymizována dvě slova] pomluvy, v každém případě se pak jedná o zásah do osobnostních práv žalobce, a tedy jednání v rozporu s dobrými mravy.

22. Co se týče zneužití platební karty, zde soud prvního stupně de facto převzal odůvodnění, se kterým [stát. instituce] věc odložila. Přestože však byla věc v rámci [anonymizováno] řízení odložena, je ze spisu [stát. instituce] zřejmé, že se skutek stal. To, že orgány činné v [anonymizováno] řízení neshledaly v jednání žalované naplnění skutkové podstaty [anonymizována dvě slova] a odkázaly žalobce s jeho nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních, na věci nic nemění. Nelze přijmout argument, že částky vybrané bez vědomí žalobce z jeho účtu jsou zanedbatelné ve vztahu k hodnotě daru. Dle názoru žalobce není možné porovnávat hodnotu daru, který byl učiněn vědomě, byť pod vlivem určitých okolností, a výši škody způsobené jednáním učiněným proti vůli žalobce. Žalobce je tedy přesvědčen, že soud prvního stupně v tomto případě navržený a provedený důkaz nesprávně hodnotil a dospěl k nesprávnému závěru, když sice konstatuje určitou závadnost jednání žalované, nicméně s tím, že jednání bylo pouze„ nevhodné“, ale nikoli„ nemravné“. Dle názoru žalobce je tak závadnost jednání žalované soudem zlehčována a on sám v tomto jednání rozpor s dobrými mravy a neoprávněný zásah do svých práv spatřuje, a to v takové intenzitě, která byla jedním z důvodů pro odvolání daru. S ohledem k výše uvedeným skutečnostem žalobce navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně sám změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení.

23. Žalovaná se ve svém vyjádření plně ztotožnila s odvoláním napadeným rozsudkem, přičemž považuje jeho odůvodnění za zcela přiléhavé. Účelová a zkreslená argumentace žalobce dokresluje nedůvodnost podané žaloby, s čímž se obvodní soud zcela přesně vypořádal. Žalobce svůj nedůvodný nárok opíral o malicherné důvody, pro které dar pro nevděk odvolal.

24. Takto žalobce postupoval jednoznačně ze zištných důvodů, a to pouze s cílem zasáhnout do majetkových poměrů na straně žalované. Za odvolací důvody žalobce považuje neúplné zjištění skutkového stavu věci z důvodu neprovedení navržených důkazů a dále z důvodu nesprávných skutkových zjištění, ke kterým měl soud dospět na základě provedených důkazů. K provedeným důkazům se již žalovaná vyjadřovala v průběhu nalézacího řízení a na této své argumentaci setrvává a na tuto svou argumentaci ve stručnosti odkazuje. Nad rámec toho dále uvádí, že audionahrávky, které žalobce soudu předložil, byly již ze samotného obsahu těchto nahrávek pořízeny účelově, a to pouze a jenom za účelem zajištění případných důkazů pro žalobce proti osobě žalované. V prvním případě, kdy byla žalovaná v rozhovoru s otcem žalobce, se bývalý tchán žalované pokoušel navodit příjemnou atmosféru a uvolnit emoce žalované tím, že před rozhovorem s žalovanou nalil žalované červené víno. Ani za této situace, kdy žalovaná neměla žádnou povědomost o nahrávání rozhovoru, se však žalovaná neprojevila nikterak nestandardně a vůči osobě bývalého tchána ani vůči osobě žalobce se nevyjadřovala nikterak nemravně. Pokud v rozhovoru zazněla slova expresivnějšího charakteru, pak v kontextu rozhovoru byly tyto výrazy jednoznačně přijatelné. Ve druhém případě, kdy si žalobce nahrával konfliktní situaci, lze spolehlivě dospět k závěru, že se ze strany žalobce jednalo vůči žalované o čistou provokaci, a to pro banální důvod s matracemi. Na samotném konci nahrávky lze z projevů žalobce a dalších osob (krom žalované) seznat, že nahrávka byla skutečně pořizována s předchozím úmyslem vyprovokovat žalovanou a opatřit si proti ní důkazní materiál. Avšak ani tato situace nemůže být žádným relevantním důvodem pro odvolání daru pro nevděk. Provokativní chování žalobce, které lze seznat z druhého audiozáznamu, pak svědčí o tom, že to byl právě žalobce, který se choval nevhodně a nemorálně vůči žalované. Z tohoto záznamu je rovněž patrné, že žalobce v minulosti žalovanou fyzicky napadal. Žádné tvrzení žalobce pak nebylo provedenými důkazy nikterak prokázáno. Pokud žalobce namítá, že soud I. stupně měl provést jím navrhované výslechy svědků – synů účastníků, pak v tomto směru postupoval naprosto správně, neboť žalobce nebyl schopen soudu sdělit a konkretizovat, jaká skutečnost by měla být navrženými svědky prokázána. S odkazem na předchozí argumentaci žalovaná pokládá rozhodnutí nalézacího soudu za věcně správné, přičemž soud ani nikterak procesně nepochybil, a v tomto kontextu považuje odvolání žalobce za nedůvodné. Žalovaná tedy navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek obvodního soudu potvrdil a žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

25. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a 212a o. s. ř., a poté dovodil, že odvolání žalobce není důvodné.

26. Soud I. stupně zjistil skutkový [anonymizováno] věci v dostatečné míře, provedené důkazy správně hodnotil, takže takto zjištěný skutkový [anonymizováno] může být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a při aplikaci přiléhavých zákonných ustanovení pak soud I. stupně dospěl i ke správnému závěru právnímu, když žalobu nehledal důvodnou. Odvolací soud se s tímto názorem plně ztotožňuje a na velmi podrobné, přesvědčivé a pečlivé odůvodnění napadeného rozsudku pro stručnost plně odkazuje, když jinak by pouze jinými slovy argumentoval stejně. K odvolacím námitkám žalobce pak toliko uvádí:

27. Soud I. stupně se vypořádal s tím, proč neprovedl další účastníky navrhované důkazy. I s tímto vysvětlením se odvolací soud ztotožňuje. Soud I. stupně provedl důkazy na základě vlastních tvrzení žalobce a dovodil, že žalobcem popisované jednání žalované neodůvodňuje jeho oprávnění k vrácení daru, za této situace nebylo další dokazování potřebné. Soud I. stupně podrobně zhodnotil obsah žalobcem předložených nahrávek, když vzal v úvahu zejména skutečnost, že žalovaná jednala za okolností postmatrimonálních sporů účastníků, uvedl pak správně, že taková situace není obecně nijak výjimečná, a správně také přihlédl k dalším okolnostem sporu mezi účastníky řízení, které se projevovaly nevhodným chováním z obou stran. Bez ohledu na to, zda je možné okolnosti nahrávání konfliktů žalobcem kvalifikovat z jeho strany jako provokaci, je toto jednání zjevně účelové a v rozporu s dobrými mravy. Tvrzení, že chtěl žalobce chránit otce, není na místě, když nevhodné jednání s otcem žalobce tato nahrávka neprokazuje. Pokud jde o žalobcem tvrzené zneužití platební karty, odkazuje odvolací soud rovněž na argumentaci soudu I. stupně, který jednání žalobce hodnotil jako snahu žalovanou co nejvíce očernit i za cenu nepravdivých vysvětlení, která ve věci opakovaně podal. Žalobce zpočátku zcela popíral, že by žalované kdy kartu svěřil nebo že by vůbec nějakou kartu aktivoval. Žalobce přitom předmětnou kreditní kartu pravidelně splácel, a to i v období tvrzeného neoprávněného užívání žalovanou, a výběry ze strany žalované začal řešit s několikaměsíčním odstupem. Porovnání hodnoty daru a výše vybraných finančních prostředků toliko svědčí o malichernosti důvodů žalobcem pro vrácení daru uplatňovaných.

28. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně rovněž správného výroku o nákladech řízení.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s odst. 3 písm. a) sestávající z částky [částka] za každý úkon právní služby podle § 11 odst. 1 a. t., tj. vyjádření žalované k odvolání a účast na odvolacím jednání. Dále odvolací soud žalobkyni přiznal 2 paušální náhrady výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 a. t., [částka] jako náhradu cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 a 5 a. t. a náhradu za promeškaný čas v částce [částka] podle § 14 a. t.