o zaplacení 213 012 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. prosince 2025, č. j. 10 C 26/2025-74,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 213 012 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení jdoucím (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobním požadavku z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo 8 let a 1 měsíc, přičemž nárok u žalované uplatnil dne [datum]. Žalovaná své zamítavé stanovisko odůvodnila tím, že sice došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá, nicméně měla za to, že konstatování porušení práva, které žalobci poskytla v rámci předžalobního projednání nároku, je dostatečné a neodůvodňuje finanční zadostiučinění. Jednalo se sice o trestní řízení, tedy o presumované řízení se zvýšeným významem, avšak nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce jako obviněný byl pravomocně odsouzen pro [podezřelý výraz], za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody na 3 roky se zkušební dobou na 4 roky, trest propadnutí věci a náhrada škody ve výši 35 973,18 Kč s příslušenstvím, když bylo prokázáno, že jako zaměstnanec poškozené [právnická osoba]. společně s dalšími zaměstnanci koordinoval činnost za účelem [podezřelý výraz] poškozené.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne [datum] a žalovaná mu poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. Poté učinil zjištění ze spisu vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], přičemž obsah spisu shrnul v bodě 4 odůvodnění svého rozhodnutí, na který lze pro stručnost odkázat. K důkazu zamítl žádost o sdělení stavu věci ze dne [datum], výpis z infosoud k řízení posuzovaného, žádost o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného a výslechy svědků – manželky [jméno FO], dcery [jméno FO] a syna [Jméno žalobce], a to pro nadbytečnost, přičemž navrhované listinné důkazy byly provedeny v rámci trestního řízení.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu, (dále jen OdpŠk) a po citaci jeho §§ 1, 2, 5 písmo a/, b/, 13 odst. 1, 26, 31a odst. 1, 2, 3, 14 odst. 1 a 15 odst. 2 uzavřel, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání a trvalo do [datum], kdy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobce; trvalo tak 8 let a 1 měsíc. Uzavřel, že se jedná o dobu nepřiměřeně dlouhou. K takovému závěru dospěl po vyhodnocení kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk. V posuzovaném řízení shledal několik průtahů, první v okamžiku, kdy soud prvního stupně vrátil věc k došetření policejnímu orgánu, což se ukázalo jako nesprávné, když ke stížnosti státního zástupce odvolací soud usnesení zrušil, další průběh shledal v okamžiku vyhotovování rozsudku soudem prvního stupně, kdy rozsudek byl vypraven až po cca. 6 měsících, a poslední průtah v období od listopadu 2021, kdy byla podána odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, do [datum], kdy byla odvolání předložena odvolacímu soudu, přičemž i žalobce se v mezidobí dotazoval na stav řízení. V přípravném řízení průtahy neshledal, v jeho rámci bylo rozhodováno o vazbě, domovní prohlídce, prohlídce jiných prostor, o zajištění finančních prostředků, o vrácení věcí, bylo vypracováno množství odborných vyjádření i znalecký posudek, byl činěn vyšetřovací pokus, odebíráno značné množství vzorků, byla zahajována nová trestní stíhání vůči některým obviněným, jednotliví obvinění podávali stížnosti proti rozhodnutí, o kterých muselo být rozhodováno. Řízení bylo výrazně složitější po stránce skutkové a procesní, na celkové délce se podílely zmíněné průtahy, přičemž vazební věci mají být vyřizovány přednostně a urychleně. Ve věci rozhodoval meritorně 1× soud prvního stupně, odvolací soud, dovolací soud a Ústavní soud. Věc vykazovala zvýšenou míru skutkové složitosti, rozsudek soudu prvního stupně čítal cca. 134 stran, bylo rozhodováno o vině a trestu 27 obžalovaných, prováděno velice obsáhlé dokazování, konána byla celá řada hlavních líčení, věc byla původně vedena pod sp. zn. [spisová značka], kdy věc byla vyloučena k samostatnému projednání z důvodu rozsáhlosti a velkého množství obžalovaných osob (dále vedena pod třemi spisovými značkami). Závěr o nepřiměřené délce řízení nevyvracejí ani další kritéria, jako jednání poškozeného a významu řízení pro poškozeného. Ten soud prvního stupně shledal nepatrným, když byl v předmětném řízení shledán vinným za [podezřelý výraz] podle § 205 odst. 1 písm. b/ a odst. 4 písm. a/, c/ tr. zákoníku. Uzavřel, že odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení je dán.

5. Poté se soud prvního stupně zabýval formou zadostiučinění. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že zatímco kritéria – celková délka řízení, složitost řízení, jednání poškozeného a postup orgánů veřejné moci během řízení jsou významná především pro posuzování přiměřenosti celkové délky řízení, kritérium významu řízení naproti tomu lze považovat v případě posuzování formy a výše zadostiučinění za kritérium nejvýznamnější. Má-li být poskytována náhrada za nejistotu účastníka ve výsledku sporu, je jistě zcela zásadní, o jaký spor se jedná a jak je jeho předmět významný pro účastníka. Dospěl k závěru, že nejistota ohledně výsledku řízení nemohla být pro žalobce vysoká, spíše naopak ji lze považovat za zcela minimální. Řízení nemělo pro žalobce příliš vysoký význam, vzhledem k osobě žalobce, který se dopustil úmyslné trestné činnosti. Odškodňovací soud je vázán otázkou viny a tím, kdo [podezřelý výraz] spáchal, přičemž mu nepřísluší nijak tyto závěry přezkoumávat. V rozhodnutích všech soudů bylo jasně konstatováno, že žalobce jako zaměstnanec poškozené společně s dalšími zaměstnanci koordinoval činnost za účelem odcizení pohonných hmot z potrubního příjmového systému pro přepravu pohonných hmot poškozené, pročež byl pravomocně odsouzen. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] zdůraznil, že smyslem kompenzačního řízení o odškodnění je odškodnit nemajetkovou újmu, která žalobci nepřiměřenou délkou řízení skutečně vznikla, kdy za určitých okolností lze přitom uzavřít, že nemajetková újma způsobená žalobci je tak nízké intenzity, že přiměřeným zadostiučiněním bude samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce coby pachatel [podezřelý výraz] se vědomě stal „hybatelem děje“ a musel si tedy být vědom, že spácháním [podezřelý výraz] vnáší na dlouhou dobu do svého života nejistotu, která se v jeho poměrech bude projevovat, oproti poškozenému, jenž se [podezřelý výraz] nedopustil a který v zásadě pociťuje nejistotu, a to nikoliv vlastní vinou. Nelze tak odhlížet od skutečnosti, že ti, kdo spáchají [podezřelý výraz], si započetí a vedení trestního řízení přivozují toliko svým jednáním. Pácháním [podezřelý výraz] dochází k újmě na veřejně chráněných hodnotách, a bylo by tedy absurdní předpokládat vznik nedozírných újem na straně těch, kteří takové narušení zavinili, a to jen z toho důvodu, že vedení trestního řízení jim způsobuje obtíže či je jim nepříjemné. Shrnul, že význam řízení je pro žalobce v naříkaném řízení zcela minimální. Neaplikoval závěry, na které odkazoval žalobce např. ve věci pana Templa, který byl zproštěn v plném rozsahu obžaloby. Dospěl k celkovému závěru, že pro odškodnění nemajetkové újmy postačuje konstatování porušení práva, přičemž takové zadostiučinění bylo žalobci žalovanou poskytnuto v rámci stanoviska ze dne [datum], proto žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle §§ 142 odst. 1 a 151 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal náhradu ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání. Obecně v něm namítl, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci, skutkových okolností a procesních pochybeních. Konkrétně soudu prvního stupně vytkl, že věc a poměry žalobce neposoudil individuálně a v souvislostech. V průběhu výrazné délky řízení nebylo jisté, zda bylo trestní stíhání obviněných zahájeno správně, zda jsou proti nim použitelné některé důkazy, jakého [podezřelý výraz] se žalobce a další měli dopustit. Zdůraznil, že na rozdíl od jiných obviněných nebyl vzat do vazby. Minimálně po dobu od zahájení trestního stíhání dne [datum] až do vydání usnesení KS v [adresa] ze dne [datum] je jeho nejistota ohledně výsledku trestního řízení prokazatelné, a způsobena nemajetková újma a je tak odškodnitelná v penězích. Vytkl soudu prvního stupně také, že mu neumožnil prokázat tvrzenou nejistotu v průběhu trestního řízení, když bez hlubšího odůvodnění zamítl navržené důkazy, a paušálně aplikoval závěry citované judikatury. To způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro opomenuté důkazy, přičemž citoval z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

7. Žalovaná se ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce ztotožnila se závěry soudu prvního stupně, zejména pokud odkázal na závěry vyslovené v rozsudku NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Zdůraznil, že Nejvyšší soud konstatuje, že v trestních řízeních obviněných pachatelů úmyslných trestných činů je intenzita nemajetkové újmy tak nízké intenzity, že přiměřeným zadostiučiněním bude samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle žalované se jedná o stěžejní právní úvahu, která má být aplikována na rozhodování o nemajetkové újmě, je-li předmětem posuzování nepřiměřená délka soudního řízení tak, jako v tomto případě, a nelze tak přiznat finanční satisfakci ani za odvolatelem uváděnou výseč trestního řízení. Navrhla, aby byl napadený rozsudek ve výroku o věci samé potvrzen a ve výroku o nákladech řízení, aby jí byla přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý úkon ve smyslu usnesení NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

8. Žalobce ve své písemné replice k vyjádření žalované opětovně poukázal na judikaturu Ústavního soudu, která soudům ukládá povinnost posuzovat věc individuálně a v souvislostech. Závěr o minimální nemajetkové újmě odsouzeného je pouze vyvratitelnou domněnkou. Pokud by byla přijata teze žalované, de facto by tím byla zavedena kategorie občanů, kterým stát může upírat právo na spravedlivý proces v přiměřeném čase bez reálné sankce. Nepřiměřená délka řízení je samostatným pochybením státu, které nesmí být bagatelizováno jen proto, že byl účastník uznán vinným. Zopakoval, že ještě v roce 2016 nebyla jasná ani základní právní kvalifikace skutku. Žalobce tak byl od roku 2016 do poloviny roku 2019 v objektivním stavu těžké nejistoty o tom, zda stát postupuje zákonně, zda jeho stíhání není procesně vadné. Mechanické odmítnutí důkazů s tím, že odsouzený nemá nárok na peníze, je projevem soudní libovůle. Pouhé konstatování porušení práva není v tomto případě přiměřeným zadostiučiněním, neboť nemá žádný reálný kompenzační ani satisfakční účinek.

9. Z podnětu podaného odvolání odvolací soud přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§§ 212 a 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil správný a úplný skutkový podklad, zjištěné skutečnosti zákonem stanoveným způsobem hodnotil, dospěl ke správnému skutkovému závěru a věc správně posoudil i po stránce právní. S přiléhavým odůvodněním napadeného rozsudku se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Mezi účastníky je nesporné, že odvolatel byl v naříkaném řízení odsouzen za spáchání [podezřelý výraz]. Musel si být vědom, že spácháním [podezřelý výraz] vnáší na dlouhou dobu do svého života nejistotu, která se v jeho poměrech bude projevovat, a to bez ohledu na skutečnost, zda proti němu trestní stíhání bude vůbec vedeno. Jsou tak zcela irelevantní námitky odvolatele, že nebyla jasná základní právní kvalifikace skutku a že si nebyl jist, zda trestní stíhání je vedeno zákonně. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani v postupu, kdy neprovedl všechny žalobcem navržené důkazy, neboť by nemohly zvolenou formu zadostiučinění zvrátit. Soud prvního stupně také správně neprovedení dalšího dokazování zdůvodnil v bodě 5, 16 a 17 odůvodnění svého rozsudku. Soudní judikatura se ustálila v závěru, že pachatelům trestných činů je zpravidla újma trpěná nepřiměřenou délkou trestního řízení, v němž byli odsouzeni za [podezřelý výraz], kompenzována konstatací porušení práva. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že posuzované řízení sice probíhalo po relativně dlouhou dobu, to však nemá vliv na skutečnost, že nezbytnost postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení vyvolal sám odvolatel svou úmyslnou protiprávní činností, která už sama o sobě vnesla do jeho života nejistotu v podobě hrozícího trestu. Nepřiměřená délka naříkaného řízení nemohla v žalobci vyvolat takovou úzkost, nejistotu či jinou obtíž, aby výsledná nemajetková újma musela být kompenzována poskytnutím přiměřeného zadostiučinění v penězích. Pokud žalobci nemajetková újma vznikla, je s ohledem na okolnosti věci postačující konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Jedná se o plnohodnotnou formu zadostiučinění, proto je nutno odmítnout argument odvolatele, že je žalobci upřeno právo na spravedlivý proces v přiměřeném čase bez reálné sankce.

11. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

12. Odvolací soud přisvědčil argumentaci žalované ohledně výše nákladů řízení, resp. výše režijního paušálu, který činí 450 Kč za jeden úkon. V řízení před soudem prvního stupně činí náhrada za 3 režijní paušály 1 350 Kč, proto ohledně výše nákladů řízení odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil co do výše nákladů, jinak jej v tomto výroku jako správný potvrdil (§§ 220 odst. 1 písm. b/ a 219 o. s. ř.).

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle §§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení úspěch, má proto vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů, které jí v tomto stadiu řízení vznikly. Jsou tvořeny třemi režijními paušály po 450 Kč (písemné vyjádření k odvolání, příprava na odvolací jednání a účast u odvolacího jednání). Splatnost byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.