o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení s tím, že v rozsahu plnění žalované 1. zaniká závazek žalované 2. (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení [částka] z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaných tím, že žalobcův právní předchůdce, [právnická osoba], s. r. o., [IČO] (dále jen„ [jméno]“, či„ právní předchůdce žalobce“), jim tuto částku zaplatil na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Tyto rozsudky následně k dovolání právního předchůdce žalobce zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná 1), která měla v řízení sp. zn. [spisová značka] postavení žalobkyně, následně vzala žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Věc tedy nebyla projednána ve světle právního názoru Nejvyššího soudu a žalobce byl nucen podat tuto žalobu, prostřednictvím které požaduje po žalovaných vydat zpět své plnění. Žalované považovaly žalobcův nárok za nedůvodný, neboť žalobce jim plnění poskytl na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Na této skutečnosti nic nezměnil ani rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], neboť toto rozhodnutí se nese v rovině obecného řešení teoretické právní otázky a nikterak nepředjímá výsledek dalšího řízení před soudem I. stupně.

3. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že účastníci původního právního vztahu, tj. společnost [právnická osoba] a [právnická osoba] a spol., s. r. o. uzavřeli dne [datum] písemnou smlouvu, na jejímž základě se [právnická osoba] a spol., s. r. o. zavázala dodat zařízení marketu na akci„ Bauspezi [obec]“ dle specifikace uvedené v příloze smlouvy. Cena byla sjednaná v konečné výši„ [částka] bez DPH“, smlouva neobsahovala žádnou přílohu. Strany sepsaly dne [datum] předávací protokol, který obsahoval rozpis regálových sestav a příslušenství, podle něhož bylo„ celkem k fakturaci [částka]“. Smluvní strany podepsaly dne [datum] splátkový kalendář, v němž uvedly, že ke dni [datum] zbývá k úhradě podle předávacího protokolu [částka] včetně DPH. [právnická osoba] písemně uznala svůj dluh ve výši [částka] ke dni [datum]. [příjmení] [příjmení] a spol., s. r. o. vystavila čtyři úrokové faktury, v nichž uvedla, že účtuje úroky z prodlení dle splátkového kalendáře ze dne [datum], tyto faktury společnost [právnická osoba] uhradila. [příjmení] [částka] byla zaplacena ke dni [datum], společnost [právnická osoba] na daný závazek zaplatila celkem [částka], z toho [částka] na jistinu a [částka] na úroky. Žalovaná 1) považovala cenu díla za nezaplacenou, a proto se žalobou domáhala její plné úhrady v částce [částka] v rámci řízení sp. zn. [spisová značka]. Během tohoto řízení Ing. [příjmení] opakovaně uváděl, že byl uveden v omyl při sepsání splátkového kalendáře a uznání dluhu, samotný podpis však nezpochybňoval. Městský soud v Praze žalobě (po částečném zpětvzetí) plně vyhověl a přiznal částku [částka] s příslušenstvím rozsudkem č. j. [číslo jednací]. Po právní moci tohoto rozsudku [právnická osoba] uhradila žalované 1) částku [částka] (součet částky [částka] jakožto předmětu sporu s příslušenstvím a částky [částka] jakožto nákladů řízení). Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil, žalobce požaduje touto žalobou navrátit částku zpět.

4. V paralelně vedeném řízení sp. zn. [spisová značka] se [právnická osoba] domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], které dle jejího názoru vzniklo na základě přeplatku ceny díla. V rámci tohoto řízení byl proveden výslech svědka [jméno] [příjmení], který potvrdil, že cena dle předávacího protokolu neobsahovala DPH a DPH měla být doplacena, rovněž byl vypracován znalecký posudek stran pravosti podpisu na splátkovém kalendáři a uznání dluhu. Závěry znalkyně byly neurčité. Městský soud v Praze rozsudkem č. j. [číslo jednací] žalobě vyhověl co do částky [částka] s příslušenstvím a ve zbylé části [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Dospěl přitom k závěru, že strany si nesjednaly povinnost hradit DPH, proto částku [částka] [právnická osoba] uhradila bez právního důvodu. [příjmení] [částka] však byla hrazena nikoliv na cenu díla, ale na úroky sjednané splátkovým kalendářem, a proto jejich úhrada byla po právu. [ulice] soud tento rozsudek změnil tak, že bezdůvodné obohacení představovala i úhrada úrokových faktur, neboť pravost splátkového kalendáře byla úspěšně popřena. Dovolání žalované 1) a 2) odmítl Nejvyšší soud usnesením sp. zn. [spisová značka], neboť jejich námitky shledal nepřípustné.

5. Na základě učiněného skutkového závěru soud I. stupně s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“ nebo„ nový občanský zákoník“) uvedl, že v řešeném případě se spor týká nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně žalovaných tím, že žalobcův právní předchůdce jim tuto částku zaplatil na základě pravomocného rozsudku, který byl následně k dovolání zrušen Nejvyšším soudem Nejvyšší soud vydal zrušující rozsudek dne [datum], tímto okamžikem tedy došlo ke vzniku tvrzeného bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Rozhodné právní vztahy tedy vznikly před účinností nového občanského zákoníku (před [datum]), a proto se řídí tehdejší právní úpravou. Soud I. stupně poté odkázal na § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a na ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle které„ bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se vrácení plnění ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (popřípadě jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva tedy i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno, plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv. Tuto otázku řeší soud jako předběžnou. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala. Zrušením rozhodnutí tak odpadá právní důvod a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením“ (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

6. Soud I. stupně k otázce aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků řízení uvedl, že žalobce nabyl žalovanou pohledávku v souladu s § 524 a násl. obč. zák. od [právnická osoba], která byla účastníkem původního právního vztahu. S touto společností uzavřel písemnou smlouvu o postoupení pohledávek a danou skutečnost žalované 1) řádně oznámil (ještě před odštěpením žalované 2); jeho aktivní věcná legitimace je tedy dána. Žalovaná 1) byla účastníkem původního právního vztahu a je tedy přímým nositelem práv a povinností z něj plynoucích. Žalovaná 2) vznikla dne [datum] odštěpením od žalované 1) a přešel na ni majetek v celkové hodnotě [částka]. V souladu s § 257 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, tedy žalovaná 2) ručí za žalovaný dluh v plné výši. Žalobce obě žalované marně vyzval ke splnění dluhu, jejich pasivní věcná legitimace je tedy dána.

7. Následně se soud I. stupně zabýval důvodností uplatněného nároku, tj. zda žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaných, resp. zda právní předchůdce žalobce jakožto objednatel zaplatil žalovaným jakožto zhotovitelům částku [částka] s příslušenstvím po právu, či nikoliv. Soud I. stupně shodně se závěry přijatými v rozhodnutích Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] měl za to, že základem pro určení výše smluvní ceny byl předávací protokol, v němž byla stanovena částka [částka] za dodávku a montáž regálů. Smlouva, kterou účastníci uzavřeli písemně, totiž nebyla pro nedostatečnou specifikaci předmětu plnění platná (§ 37 odst. 1 obč. zák.) a příloha, která měla blíže vymezit předmět plnění, nebyla soudu předložena. Bylo však možno vycházet z toho, že smlouvu účastníci sjednali ústně a rozsah plnění (dodávku a montáž konkrétního zařízení) i cenu za ně stanovili definitivně v předávacím protokolu. Smlouvu lze posoudit jako smlouvu o dílo podle § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ ObchZ“), protože dodávka zahrnovala i montáž.

8. Nejvyšší soud ve zrušujícím rozsudku sp. zn. [spisová značka] zdůraznil, že posouzení, zda předmětná dodávka zařízení prodejny a jeho montáže byla sjednána včetně DPH nebo bez DPH je nerozhodné. Podle § 546 odst. 1 ObchZ má zhotovitel právo na zaplacení pouze dohodnuté ceny za dílo, a to bez ohledu na to, zda zahrnuje nebo nezahrnuje DPH, neboť žádný právní předpis neopravňuje zhotovitele navýšit cenu díla o DPH. Soud I. stupně se proto zabýval tím, zda si strany sjednaly povinnost uhradit DPH. Základem pro určení sjednané ceny byl předávací protokol, v němž je uvedena formulace„ celkem k fakturaci [částka]“, aniž by bylo specifikováno, zda tato částka obsahuje či neobsahuje DPH. Skutečnost, že sjednaná cena neobsahuje DPH, bylo výslovně uvedeno v písemné smlouvě ze dne [datum], dle níž měla cena předběžně činit„ [částka] bez DPH“. Soud I. stupně se v této souvislosti domníval, že ačkoliv tato smlouva nebyla pro svou neurčitost uzavřena platně, neznamená to, že by k jejímu obsahu nebylo možno vůbec přihlédnout. Platí totiž, že tuto smlouvu uzavřeli účastníci jakožto právní laici, kteří daným způsobem projevili svou vůli a obsahem smlouvy se cítili být vázáni. Na podkladě písemné smlouvy byla zahájena realizace díla, dílo bylo provedeno a řádně odevzdáno. Právní předchůdce žalobce nadto v rámci řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] výslovně potvrdil, že ačkoliv byla písemná smlouva ze dne [datum] neplatná s ohledem na chybějící podstatné náležitosti, jednalo se o rámcovou kupní smlouvu, která tvořila smluvní rámec pro následně uzavírané kupní smlouvy (objednávky a dodávky regálů). Uvedené proto potvrzuje, že strany se písemnou smlouvou cítily být vázány. Na tuto smlouvu navazoval předávací protokol, který specifikoval„ méně dodávky“ a„ více dodávky“, respektoval však ujednání smlouvy ohledně 8 % slevy, ceny montáže i celkové ceny díla, neboť po přičtení ceny za nedodané či vrácené zboží vychází cena dle předávacího protokolu na [částka]. Tato cena byla následně navýšena o doobjednané díly na [částka] a s ohledem na cenové ujednání obsažené v písemné kupní smlouvě v sobě nezahrnovala DPH.

9. Soud I. stupně dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce měl povinnost uhradit z částky [částka] rovněž DPH, a to na základě následujících skutečností. Smluvní strany uzavřely splátkový kalendář, v němž deklarovaly, že ke dni [datum] zbývá k úhradě [částka] včetně DPH. Podle tabulky obsahující přehled plateb uhradil právní předchůdce žalobce ke dni [datum] částku [částka]. Součet těchto dvou částek činí [částka], což přibližně odpovídá částce [částka] navýšené o DPH ve výši 22 %. Z uvedeného vyplývá, že strany si ujednaly povinnost hradit cenu díla včetně DPH a tuto skutečnost podpisem splátkového kalendáře explicitně potvrdily. Soud I. stupně podpůrně odkázal na listinu obsahující uznání dluhu, jímž právní předchůdce žalobce stvrdil výši dluhu ke dni [datum] a zavázal se jej zaplatit podle sjednaného splátkového kalendáře.

10. Soud I. stupně se nedomníval, že by pravost splátkového kalendáře byla v řízení úspěšně popřena, a to shodně se závěry učiněnými v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a rovněž se závěrem Městského soudu v Praze učiněným v rozsudku č. j. [číslo jednací]. Soud I. stupně zdůraznil, že na splátkovém kalendáři i uznání dluhu jsou podpisy žalobce (Ing. [příjmení]), který v průběhu řízení sp. zn. [spisová značka] nevznášel žádné námitky proti pravosti svého podpisu. Ve svých vyjádřeních naopak uváděl, že při podpisu těchto listin byl uveden v omyl, protože ve splátkovém kalendáři i uznání dluhu byla uvedena vyšší částka, než kterou v té době skutečně dlužil, avšak nesporoval od počátku splátkový kalendář jako takový, resp. to, že by jej podepsal. Splátkový kalendář byl zmíněn mnohokrát, aniž by byla popřena pravost podpisu; taktéž bylo hrazeno na faktury, jejichž text na splátkový kalendář odkazoval. Teprve po změně právního zástupce v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] začal tvrdit, že podpis není jeho. V rámci tohoto řízení byl proto vypracován znalecký posudek, který ovšem žalobcovu skutkovou verzi neprokázal, když nepotvrdil, že podpisy na daných listinách byly padělány či okopírovány. Vzhledem k tomu, že žalobce úrokové faktury vystavené na základě splátkového kalendáře platil, o existenci splátkového kalendáře jednoznačně věděl a s jeho obsahem byl srozuměn, námitky zpochybňující samotné sjednání splátkového kalendáře (jeho podpis) soud I. stupně proto hodnotil jako účelové. Skutečnost, že DPH měla být uhrazena nad rámec ceny díla ve výši [částka], potvrdil rovněž výslech svědka [jméno] [příjmení]. Z této svědecké výpovědi vyplynulo, že pan [příjmení] se bezprostředně účastnil celé zakázky, a to jak její technické přípravy, tak tvorby cenové nabídky. S ohledem na své zkušenosti v dané oblasti pak vypověděl, že výsledná cena uvedená v písemné smlouvě i předávacím protokolu nezahrnovala DPH, neboť DPH se vlastního zboží a jeho ceny netýká; jde o fixní částku, která se připočítává až posléze. Svědek rovněž potvrdil, že v daném případě měla být ke sjednané ceně připočítána DPH a jednalo se o zcela standardní postup. Svědek uvedl, že pan [příjmení] byl účasten jednání o ceně a svědek nezaznamenal, že by pan [příjmení] někdy zpochybnil DPH, že by to měla být položka navíc. Soud I. stupně hodnotil výpověď svědka jako přesvědčivou, neboť svědek měl bezprostřední vliv na výslednou podobu sporného smluvního vtahu a zejména cenového ujednání. Přitom nepovažoval za neobvyklé, že si svědek vybavil i po letech konkrétní okolnosti sporného případu, neboť měl v dané oblasti zkušenosti a smluvní vztah byl nastaven standardním způsobem. Soud I. stupně se nadto ztotožnil s tvrzením žalovaných, že uvádění ceny bez DPH je obvyklou praxí, jsou-li obě smluvní strany plátci DPH, přičemž podnikatelům je zcela jasné, že tato daň bude k ceně připočítána a objednatel má povinnost ji uhradit. Povinnost upozornit na to, že cena neobsahuje DPH, vystupuje do popředí pouze v případě, že druhou smluvní stranou jsou spotřebitelé, tedy standardně koneční příjemci zboží a služeb, kteří nemohou uplatnit odpočet daně a hradí ji z vlastních prostředků.

11. Soud I. stupně s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že k ceně díla [částka] měla být připočtena ještě DPH v zákonné výši. Soud I. stupně si byl vědom toho, že soudy v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] dospěly k opačnému závěru, neboť dvě klíčové otázky – pravost splátkového kalendáře a relevanci výpovědi svědka [příjmení] – posoudily odlišným způsobem. V této souvislosti soud I. stupně ale zdůraznil, že pravost splátkového kalendáře měl poprvé za popřenou až Vrchní soud v Praze, který tuto otázku posoudil zcela odlišně oproti Městskému soudu v Praze rozhodujícímu v prvním stupni. Dále pak oba soudy vycházely (zřejmě z důvodu administrativního pochybení) z protokolu o výslechu svědka ze dne [datum], který neobsahoval plný přepis svědecké výpovědi. Vzhledem k tomu, že rozhodující skutečnosti výpovědi byly zachyceny pouze na CD nosiči (tento nosič nebyl ani žurnalizován ve spise a soud I. stupně jej opatřil až v návaznosti na pochybnost o komplexnosti zachycení výpovědi svědka v příslušném protokolu, kde končila pasáž s výpovědí svědka otázkou), soudy dospěly k pochopitelnému závěru, že výpověď byla„ velmi obecná a nekonkrétní“. Nejvyšší soud pak shledal dovolací námitky žalovaných nepřípustné, neboť není oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nižších soudů.

12. Soud I. stupně na základě uvedeného uzavřel, že smluvní strany sjednaly cenu ve výši [částka], k níž měla být připočtena DPH ve výši 22 %, celkem tedy cena za dílo činila [částka]. Právní předchůdce žalobce uhradil na daný závazek [částka], z toho [částka] na jistinu a [částka] na úroky. Na jistinu tedy zbývalo doplatit [částka]. Žalobce dále uhradil žalovaným na základě pravomocného rozsudku č. j. [číslo jednací] částku [částka] s 9 % úrokem od [datum] do zaplacení a s 2,5 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Úrok ve výši 9 % byl sjednán splátkovým kalendářem a s ohledem na následně vystavované úrokové faktury, jejichž obsah žalobce nezpochybňoval, byla zvolena jeho druhá varianta (tj. nikoliv úrok ve výši 6 %). Zákonný úrok z prodlení byl stanoven od [datum] do zaplacení, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední dohodnuté splátky dle splátkového kalendáře. Žalobce úroky uhradil dne [datum] v celkové výši [částka] Náklady řízení prvního a druhého stupně žalobce uhradil ve vyměřené výši [částka]. Žalobce uhradil žalovaným celkem částku [částka] po právu, proto se na straně žalovaných nejedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 obč. zák.

13. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

14. Rozsudek soudu I. stupně napadl včasným odvoláním žalobce a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. c/, e/ a g/ o. s. ř. a po shrnutí skutkového stavu věci namítal, že konstatování soudu I. stupně o neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum] pro neurčitost není správné, neboť tato smlouva pro absenci podstatných náležitostí nevznikla, nemůže k ní být tedy jakkoliv přihlíženo, jak vyplývá z pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Je rovněž absurdní hovořit v souvislosti s uzavřením této smlouvy o účastnících jako o právních laicích. Oba účastníci neexistující smlouvy byli podnikatelé, u kterých se naopak předpokládá zvýšená míra právního povědomí. Soud I. stupně na jiných místech o týchž účastnících naopak mluví jako o profesionálech, kteří by měli vědět, že se automaticky k ceně díla přičítá DPH. Všechny soudy, které o věci rozhodovaly v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] dospěly k závěru, že z této kupní smlouvy se nedá pro důvody shora uvedené vycházet, tj. je zcela irelevantní, ničeho neprokazuje. Navíc z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyplývá, že pro posouzení nároku žalobkyně je irelevantní, zda písemná kupní smlouva ze dne [datum], resp. její ujednání o výši ceny zakázky, byla uzavřena platně, neboť odlišné posouzení takto vymezené otázky by se nemohlo v poměrech žalovaných nijak příznivě projevit. Vyvozovat tedy z takto neexistující smlouvy jakýkoliv důkaz k prokázání existence dohody o přípočtu DPH je zcela nesprávné.

15. Za šokující považoval žalobce závěr soudu I. stupně, který se nedomnívá, že by byla úspěšně popřena pravost splátkového kalendáře. Splátkový kalendář ze dne [datum] má údajně prokazovat existenci dohody o navýšení ceny o DPH. K pravosti listiny se žalobce obsáhle vyjádřil ve všech předchozích podáních, kde poukázal zejména na znalecký posudek ze dne [datum], z něhož vyplývá poměrně jednoznačný závěr znalce, dle kterého se nejedná o běžně užívaný podpis Ing. [jméno] [příjmení]. Žalobce tuto listinu od počátku zpochybňuje, uvádí, že jí nepodepsal. Není pravdou, že by tuto skutečnost začal tvrdit až po změně právního zástupce. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byl žalobce zastoupen od počátku stejným právním zástupcem. Vrchní soud v Praze uvedl, že pravost listiny„ splátkový kalendář z [datum]“ byla žalobcem úspěšně popřena, když rovněž odkázal na citovaný znalecký posudek, z něhož vyplynul závěr, že„ sporný podpis na splátkovém kalendáři není běžně užívaným podpisem Ing. [jméno] [příjmení]“. Žalobce zpochybňoval existenci splátkového kalendáře. Zpochybnění pravosti podpisu prostřednictvím znaleckého posudku předestřel později. Rovněž otázka platby úrokových faktur byla v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] spolehlivě vysvětlena. V žádném případě nemůže obstát závěr, že z této skutečnosti vyplývá dohoda stran o připočtení DPH k ceně díla. K obvyklé praxi týkající se přípočtu DPH žalobce uvedl, že mezi žalobcem a žalovanými, resp. jejich právními předchůdci, se jednalo o jediný obchodní případ, tudíž si strany mezi sebou nezavedly a ani nemohly zavést žádnou praxi, podle níž by se obvykle postupovalo. Svědek [příjmení] vypověděl, že býval společníkem pana [jméno] [příjmení] (jednatele obou žalovaných), tudíž jeho výpověď lze považovat za méně věrohodnou. Z jeho výpovědi vyplynulo, že je to již dlouho, že si v podstatě nepamatuje skoro nic, pouze však to, že se mělo jednat o cenu bez DPH. Všechny předchozí soudy se s touto výpovědí vypořádaly, resp. zasadily ji do kontextu ostatních důkazů. Žalobce nerozumí spekulacím soudu I. stupně, že tuto výpověď neměly předchozí soudy k dispozici v komplexní podobě. Výpověď byla provedena před Městským soudem v Praze, který ji tudíž hodnotil bezprostředně. Ve spise se zjevně výpověď nacházela celá, pokud ji soud I. stupně nakonec opatřil. Žalobce dále poukázal na přístup soudů k listině nazvané Uznání dluhu ze dne [datum], kdy zejména Vrchní soud v Praze poznamenal, že závazek uznaný žalobcem dne [datum] ve výši [částka] na nezaplacené ceně díla v této době již bezpochyby nemohl existovat. Domněnka dle § 323 odst. 1 obch. zák. byla v řízení vyvrácena. Uvedený závěr je ve shodě s právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka]. Rovněž uznání dluhu bylo zpochybněno znaleckým posudkem z hlediska pravosti podpisu. Z uvedeného je zřejmé, že žalované neustále předkládají svou konstrukci, která byla předchozími soudy pravomocně odmítnuta, přičemž je o to více překvapující, že soudem I. stupně v tomto řízení byla připuštěna.

16. Pro žalobce je až neuvěřitelné, že nalézací soud rozhodl v tak extrémním rozporu s dvěma rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR, rozhodnutím Ústavního soudu ČR, rozhodnutím Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, když ve všech těchto řízeních šlo v podstatě o zodpovězení otázky, jaká byla výše kupní ceny. Všechny soudy dospěly k jednotnému závěru, který nalézací soud v napadeném rozsudku odmítl, a rozhodl zcela jinak. Zjednodušeně řečeno, všechny soudy se zabývaly otázkou, jaká byla výše ceny díla, přičemž všechny dospěly k závěru, že se jedná o částku [částka], ke které již nelze ničeho přičítat. Pokud by měl kterýkoliv ze soudů o této skutečnosti pochybnost, jistě by se to v některém z předestřených rozhodnutí objevilo, bez ohledu na procesní meze rozhodování. Nic takového se nestalo.

17. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalovaným uložil povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím s tím, že v rozsahu plnění žalované 1) zaniká závazek žalované 2), případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání.

18. Žalované navrhly potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Podle žalovaných soud I. stupně oproti rozsudku Vrchního soudu v Praze totiž zcela správně a úplně zjistil skutkový stav. Ve správném zjištění skutkového stavu pak spočívá hlavní důvod odlišnosti napadeného rozsudku od rozhodnutí Vrchního soudu. Rovněž žalované zrekapitulovaly obsah jednotlivých rozhodnutí ve věci vydaných s tím, že v předmětném případě je existence ústní či implicitní dohody stran o navýšení dohodnuté ceny o DPH zjevná z celé řady skutečností (výslech svědka [příjmení], text písemné smlouvy z [datum] a předávacího protokolu, když písemná smlouva uvádí cenu bez DPH a předávací protokol na ni navazuje, splátkový kalendář zahrnující cenu navýšenou o DPH, uznání dluhu, osobní placení úrokových faktur odkazujících na splátkový kalendář, přeplatek údajně dohodnuté ceny žalobcem údajně omylem o více než [částka]). Při hodnocení důkazů a uvedených skutečností v celku a v souvislostech jednoznačně vyplývá existence vůle stran sjednanou částku o DPH navýšit. Při posuzování všech důkazů samostatně i v kontextu s ostatními tak soud I. stupně zcela logicky a správně dovodil existenci dohody o přípočtu DPH a žalobci nárok zamítl.

19. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalobcem podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

20. V posuzované věci se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně žalovaných tím, že žalobcův právní předchůdce jim tuto částku zaplatil na základě pravomocného rozsudku, který byl následně k dovolání zrušen Nejvyšším soudem rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. S datem právní moci tohoto rozhodnutí ([datum]) je spojen vznik tvrzeného bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého: Jestliže na základě povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím soudu, které neodpovídá skutečným hmotněprávním poměrům, žalovaný plnil na neexistující dluh, pak žalobci vzniká bezdůvodné obohacení, a to okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno. Tímto okamžikem též začíná běh promlčecí doby k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení / § 107 obč. zák.). Soud I. stupně s odkazem na § 3028 odst. 3 o. z. důvodně dále postupoval podle § 451 obč. zák.

21. Stěžejní pro posouzení důvodnosti podané žaloby jsou závěry uvedené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve věci žalobkyně [právnická osoba], proti žalovaným 1) [právnická osoba], a 2) [právnická osoba], o zaplacení [částka] s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud uvedl, že:„ Zásadního pochybení se dopustil odvolací soud tím, že za základní otázku, na jejímž řešení založil právní posouzení věci, považoval, zda cena za předmětnou dodávku zařízení prodejny a montáže byla sjednána včetně DPH nebo bez DPH. Tato otázka je však pro posouzení věci naprosto nerozhodná již proto, že žádný právní předpis neopravňuje prodávajícího či zhotovitele navýšit sjednanou kupní cenu či cenu díla o částku odpovídající DPH. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (a obdobně například v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) vysvětlil, že pro rozsah povinnosti kupujícího (objednatele) zaplatit prodávajícímu (zhotoviteli) kupní cenu (cenu díla) dohodnutou ve smlouvě není vůbec rozhodné, zda dohodnutá kupní cena (cena díla) zahrnuje či nezahrnuje DPH. Podle § 448 odst. 1 obch. zák. (§ 546 odst. 1 obch. zák.) má prodávající (zhotovitel) právo na zaplacení pouze dohodnuté kupní ceny (ceny za dílo), a to bez ohledu na to, zda zahrnuje či nezahrnuje DPH, když žádný právní předpis neopravňuje prodávajícího (zhotovitele)„ navýšit“ kupní cenu (cenu díla) o DPH ani v situaci, kdy dohodnutá kupní cena (cena díla) DPH nezahrnuje. Od těchto závěrů, k nimž se Nejvyšší soud přihlásil i v dalších rozhodnutích (srov. např. jeho rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dále jeho rozsudek uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nemá dovolací soud jakéhokoli důvodu odchýlit se ani v souzené věci. Ve vztahu k uznání závazku (§ 323 obch. zák.) pak bude platit, že domněnka o trvání závazku v rozsahu, ve kterém soud dospěje k závěru, že věřiteli nárok na plnění nepřísluší, je vyvrácena.“

22. Z výše uvedeného vyplývá, že pro rozsah povinnosti kupujícího (resp. objednatele) zaplatit prodávajícímu (resp. zhotoviteli) kupní cenu (cenu díla) dohodnutou ve smlouvě není rozhodné, zda dohodnutá kupní cena nebo cena díla zahrnuje či nezahrnuje DPH. Prodávající či zhotovitel má právo na zaplacení pouze dohodnuté kupní ceny či ceny za dílo. V návaznosti na uvedené je namístě uzavřít, že v posuzovaném řízení to byl žalobce, kdo prokázal, že jediná účastníky dohodnutá cena za předmětnou dodávku zařízení prodejny a provedení montáže podle § 448 odst. 1 obch. zák. (§ 546 odst. 1 obch. zák.), je částka [částka], která byla zachycena na předávacím protokole ze dne [datum] a kterou žalobce žalovaným zaplatil, a to v období od [datum] do [datum]. Ostatní soudem I. stupně odkazované důkazy pak nejsou schopny tento závěr zvrátit, neboť ze žádného z nich nevyplývá, že se konkrétní účastníci konkrétního data dohodli, že tato dohodnutá cena díla, resp. cena kupní, se dále navýší o konkrétní částku DPH, tj. že byla mezi účastníky sjednána konkrétní dohoda o přípočtu DPH.

23. Odvolací soud se v této souvislosti ztotožnil se závěry soudů rozhodujících v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2004/21), podle kterých k následnému platnému navýšení dohodnuté ceny o DPH nedošlo. V této souvislosti je namístě připomenout, že odvolací soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vychází z důkazů provedených soudem I. stupně, které jsou totožné s důkazy, které byly provedeny ve shora uvedeném řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Výslech svědka [příjmení] provedl Městský soud v Praze a svědek ve své výpovědi neuvedl, že účastníci smlouvy konkrétního dne uzavřeli další dohodu o příplatku DPH, a to v celém záznamu z ústního jednání, který měl soud I. stupně k dispozici. Dohoda účastníků o cenovém ujednání umožňující navýšení částky [částka] též o DPH nevyplývá ze žádné listiny provedené k důkazu. Text předávacího protokolu ze dne [datum] neobsahuje dohodu účastníků o možnosti navýšení částky [částka] o DPH v zákonné výši. V posuzovaném případě nelze přihlížet k předchozí praxi účastníků (§ 266 odst. 3 obch. zák.), když žádná taková tvrzena ani prokazována nebyla. K písemně uzavřené kupní smlouvě z [datum] nelze přihlížet, neboť nevznikla (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]), a to pro absenci konsensu alespoň o jejích podstatných náležitostech (§ 269 odst. 1 obch. zák.), když písemné objednávky předpokládané v čl. II smlouvy„ předmět koupě“ a konkretizující předmět koupě do potřebné určitosti, nebyly nikdy učiněny. Pravost listiny„ Splátkový kalendář ze dne [datum]“ žalobce popřel, když ze závěru znaleckého posudku (§ 127 o. s. ř.) č. MB [číslo] ze dne [datum], vypracovaného ustanoveným znalcem v oboru písmoznalectví Mgr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že„ [příjmení] podpis předpokládaného znění„ [příjmení]“ na splátkovém kalendáři ze dne [datum] není běžně užívaným podpisem Ing. [jméno] [příjmení]“. Obsah uznání závazku z [datum], a to za situace, kdy by bylo pravé, je jednostranným právním úkonem a žádnou dohodu účastníků o možnosti navýšení dohodnuté ceny díla o DPH neprokazuje. Navíc Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v této souvislosti rovněž uvedl, že dohodnutá cena díla ve výši [částka] byla žalované ad 1) uhrazena ke dni [datum]. Závazek uznaný žalobcem dne [datum] ve výši [částka] na nezaplacené ceně díla pak v této době již bezpochyby nemohl existovat; domněnka podle § 323 odst. 1 obch. zák. byla tedy v řízení vyvrácena. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v této souvislosti uvedl, že pokud dovolatelky považují dovolání přípustné pro řešení otázky, zda zaplacením částky [částka] nad rámec ceny díla uvedené v předávacím protokolu došlo ze strany žalobkyně k uznání jejího závazku zaplatit cenu včetně daně z přidané hodnoty, nemůže jim Nejvyšší soud ani zde přisvědčit. Uznání závazku zakládá vyvratitelnou domněnku existence závazku v době uznání (§ 323 odst. 1 obch. zák.) a jeho důsledkem je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Vyjde-li však v řízení najevo, že v době uznání závazku uznaný závazek neexistoval, nemůže se uplatit vyvratitelná domněnka, že v době uznání tento závazek trval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V projednávané věci dospěl odvolací soud v souladu s uvedenou judikaturou k závěru, že závazek písemně uznaný žalobkyní dne [datum] zanikl zaplacením ceny díla ke dni [datum], a domněnka dle ustanovení § 323 odst. 1 obch. zák. se tak nemůže uplatnit. Řečeno jinak, platbami provedenými žalobkyní po dni [datum] nemohlo ke konkludentnímu uznání závazku dojít, neboť tento závazek již v uvedené době neexistoval (zanikl zaplacením). Ani tato otázka tak není způsobilá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit.

24. Odvolací soud z výše uvedených důvodů proto rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl.

25. S ohledem na změnu napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud nově i o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. V řízení před soudem I. stupně tvoří náklady procesně úspěšného žalobce odměna za 9,5 úkonu právní služby, a to převzetí zastoupení, předžalobní výzva k zaplacení (úkon ve výši poloviny), sepis žaloby, sepis odvolání proti usnesení o zastavení řízení ze dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum] k návrhu na přerušení řízení (úkon ve výši poloviny), sepis návrhu na vydání předběžného opatření ze dne [datum] (úkon ve výši poloviny), sepis vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum], sepis vyjádření k vyjádření žalovaných ze dne [datum], 3x účast při jednání dne [datum], [datum], [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, § 11 odst. 2 písm. c/, h, § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) Odvolací soud nepřiznal odměnu za požadované úkony: podání ze dne [datum], ve kterém oznamuje doložení smlouvy o právním nástupnictví, a sepis sdělení na výzvu soudu ze dne [datum], stanovisko k možnosti smírného řešení, neboť se nejedná o úkony ve smyslu § 11 vyhl. 177/1996 Sb. Odvolací soud nepřiznal odměnu za požadované úkony: sepis odvolání proti zamítnutí návrhu na vstup procesního nástupce ze dne [datum], sepis doplnění návrhu na vstup procesního nástupce do řízení na místo žalobce na základě výzvy soudu ze dne [datum], sepis odvolání proti nepřipuštění právního nástupnictví ze dne [datum], když z procesního hlediska byl proto žalobce v této dílčí fázi řízení procesně neúspěšný a nelze tento úkon považovat za účelně vynaložený (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Výši odměny určil odvolací soud podle § 6, § 7 a § 8 odst. 1 téže vyhlášky z částky [částka]. Žalobci náleží částka za jeden úkon právní služby ve výši [částka] a paušální náhrada hotových výdajů za 11 úkonů á [částka] (§ 13 odst. 1, 4 vyhlášky). Cestovné ve výši [částka] za jízdu zástupce žalobce na jednání k soudu I. stupně konaném dne [datum] osobním vozidlem [anonymizována tři slova], [registrační značka], z [obec] do [obec] a zpět (vzdálenost 420 km), při průměrné spotřebě 4,7 l [číslo] km, sazba základní náhrady [částka] za 1 km jízdy, cena pohonných hmot [částka] dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., nárok na náhradu vychází z § 157 zák. [číslo] sb., ve znění pozdějších předpisů. Cestovné ve výši [částka] za dvě jízdy zástupce žalobce na jednání k soudu I. stupně konaných ve dnech [datum] a [datum] osobním vozidlem [anonymizována tři slova], [registrační značka], z [obec] do [obec] a zpět (vzdálenost 2 x 420 km), při průměrné spotřebě 4,7 l [číslo] km, sazba základní náhrady [částka] za 1 km jízdy, cena pohonných hmot [částka] podle vyhlášky [číslo]. Nárok na náhradu vychází z § 157 zák. [číslo] sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobci dále vznikly náklady v podobě náhrad za promeškaný čas ve výši [částka] (15 započatých půlhodin při cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce na jednání k odvolacímu soudu a zpět) podle § 14 odst. 1 písmeno a), odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. Soudní poplatek ve výši [částka]. Náhrada za DPH ve výši 21 %, částka [částka]. Celkové náklady řízení [částka].

26. V řízení před odvolacím soudem tvoří náklady procesně úspěšného žalobce odměna za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (sepis odvolání, sepis vyjádření ze dne [datum], účast u jednání), částka za jeden úkon právní služby ve výši [částka]. K odměně přísluší 3 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 1, 4 téže vyhlášky. Cestovné ve výši [částka] za jízdu zástupce žalobce na jednání odvolacího soudu dne [datum] osobním vozidlem [anonymizována tři slova], [registrační značka], z [obec] do [obec] a zpět (vzdálenost 420 km), při průměrné spotřebě 4,7 l [číslo] km, sazba základní náhrady [částka] za 1 km jízdy, cena pohonných hmot [částka] podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. Nárok na náhradu vychází z § 157 zák. [číslo] sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobci dále vznikly náklady v podobě náhrad za promeškaný čas ve výši [částka] (5 započatých půlhodin při cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce na jednání k odvolacímu soudu a zpět) podle § 14 odst. 1 písmeno a), odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. Soudní poplatek ve výši [částka]. Náhrada za DPH ve výši 21 %, částka [částka]. Celkové náklady odvolacího řízení [částka]. Celkové náklady za obě řízení po zaokrouhlení [částka].