o zaplacení částky [částka], k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení jdoucím (výrok I.) a k rukám jeho advokátky náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.), a to v pariční lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobním požadavku na zaplacení uvedené částky z titulu náhrady za stavební úpravy provedené na předmětu nájmu odůvodněněném tím, že dne [datum] uzavřel se žalovanou smlouvu o nájmu nebytových prostor, na jejímž základě se stal nájemcem nebytových prostor [číslo] nacházejících se v prvním nadzemním podlaží budovy na adrese [adresa], že se souhlasem žalované provedl na předmětu nájmu stavební úpravy, a to na základě Smlouvy o provedení stavebních úprav ze dne [datum], že dne [datum] požádal žalovanou o vrácení finančních prostředků investovaných do předmětu nájmu, žalovaná mu v odpověď sdělila, že je možné náhradu poskytnout až po ukončení nájemního vztahu. Předmět nájmu odevzdal dne [datum] a dne [datum] znovu požádal o vyplacení náhrady za stavební úpravy. Přípisem ze dne [datum] žalovaná žalobce informovala, že [jméno] městské části [obec a číslo] usnesením [číslo] schválila vrácení částky [částka] za provedené stavební úpravy a tato částka bude žalobci vyplacena do [datum]; zároveň požádala o sdělení čísla účtu, na který mají být finanční prostředky převedeny. Žalobce písemně sdělil číslo účtu, vyjádřil však podiv nad tím, proč by měla být doba splatnosti tak dlouhá. Žalovaná odpověděla, že tato doba byla určena dle obdobných případů, a zároveň žalobce ujistila, že bude usilovat o provedení finančního vyrovnání v co nejkratší možné lhůtě. Žalobce žalovanou v průběhu této lhůty opakovaně kontaktoval a vyjadřoval nesouhlas s takto jednostranně určenou dobou splatnosti. Naposledy vyzval žalovanou k úhradě částky dne [datum], tedy 25 dnů před datem splatnosti. Žalovaná však žalobce dne [datum] informovala, že [jméno] jeho žádost nově projedná; dne [datum] vydala [jméno] usnesení [číslo] jímž po více než pěti letech zrušila usnesení [číslo] vyslovila nesouhlas s proplacením částky [částka] O této skutečnosti byl žalobce informován dne [datum]. Postup žalované považuje za rozporný se zákonem a porušující jeho legitimní očekávání, neboť s ohledem na opakované ujišťování žalované byl v dobré víře, že mu žalovaná částku [částka] nejpozději dne [datum] zaplatí. Následnou komunikací se žalovanou tak došlo ke změně původní Smlouvy o provedení stavebních úprav. Žalovaná požadovanou částku navzdory předžalobní upomínce neuhradila.

3. Žalovaná své zamítavé stanovisko odůvodňovala tím, že usnesení, jímž [jméno] schválila vrácení finančních prostředků, bylo vydáno v rozporu se smlouvou o stavebních úpravách. Dle této smlouvy měl žalobce provést stavební úpravy na svůj náklad a po skončení doby nájmu tyto úpravy odstranit. Smlouva o stavebních úpravách mohla být měněna pouze písemným dodatkem, což se však nestalo, neboť žalobce veškerá písemná sdělení žalované výslovně odmítl (alespoň co do návrhu doby splatnosti). Žalobce se proto mohl domáhat svého práva pouze prostřednictvím žádosti o zaplacení bezdůvodného obohacení v zákonné tříleté promlčecí lhůtě, která však uplynula v roce [rok]. Žalobce je podnikatel, tedy nikoliv slabší strana smlouvy, a proto si musel být vědom, že nemá další nároky nad rámec uzavřených smluv. Právním důvodem pro zaplacení požadované částky přitom nemůže být usnesení Rady již proto, že usnesení má pouze interní účinky (jde o proces tvorby vůle obce) a nejedná se o právní jednání s účinky navenek.

4. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobce doplnil, že podle následné písemné dohody s žalovanou ze dne [datum] měl odstranit prvky, které lze odmontovat, a to včetně vzduchotechniky. Vrátil žalované předmět nájmu bez jakýchkoliv závad dne [datum] včetně tam ponechaných stavebních úprav, jak bylo dohodnuto. Za tyto stavební úprav měl žalobce dle dohody obdržet finanční vyrovnání. K tomu žalovaná uvedla, že v dohodě ze dne [datum] bylo zopakováno, že žalobce je povinen uvést předmět nájmu do původního stavu, tedy odstranit veškeré provedené stavební úpravy, nejen vzduchotechniku.

5. Soud I. stupně učinil jednotlivá skutková zjištění, jak podrobně popsána v odstavcích 6 až 9 odůvodnění napadeného rozsudku. Na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že žalobce byl nájemcem specifikovaného nebytového prostoru, v němž provedl stavební úpravy na základě smlouvy o provedení stavebních úprav. Dle této smlouvy měl provést stavební úpravy na vlastní náklady, které mu měly být nahrazeny formou odpisů dle zákona č. 586/1992 Sb. Po skončení nájmu byl povinen uvést předmět nájmu do původního stavu, nebude-li písemně dohodnuto jinak. Dne [datum] požádal o finanční vyrovnání za stavební úpravy, žalovaná však sdělila, že toto je možné až po odevzdání předmětu nájmu, dále připomněla příslušná ujednání smlouvy o provedení stavebních úprav a uvedla, že žalobce je povinen odstranit prvky, které lze odmontovat, ostatní ponechat na místě. Žalobce odevzdal předmět nájmu dne [datum], a to bez jakýchkoliv závad. Dne [datum] strany uzavřely dohodu, dle níž byl žalobce povinen odstranit z nebytového prostoru vzduchotechniku. Dne [datum] žalobce opět požádal o finanční vyrovnání, žalovaná ho požádala o zaslání kopií odpisů, které budou zohledněny znalcem při určení výše náhrady. Usnesením [číslo] [jméno] žalované schválila vrácení částky [částka] v termínu do [datum], o čemž byl žalobce informován dopisem ze dne [datum]. Žalobce s částkou souhlasil, ne však s takto dlouhou dobou splatnosti. V průběhu této lhůty žalovanou opakovaně upomínal o zaplacení, žalovaná ho ujišťovala, že částku uhradí. Usnesením [číslo] [jméno] žalované zrušila usnesení [číslo] rozhodla, že částka nebude žalobci proplacena. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě předžalobní upomínkou ze dne [datum].

6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud I. stupně po právní stránce věc posoudil s využitím § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“) dle § 667 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a dovodil, že v projednávané věci žalobce provedl stavební úpravy na základě písemné smlouvy o provedení stavebních úprav. Tato smlouva obsahovala výslovné ujednání, že stavební úpravy žalobce zhotoví na vlastní náklady a jejich náhrada bude provedena formou odpisů dle zákona č. 586/1992 Sb. Zároveň byl žalobce povinen po skončení nájmu uvést nebytový prostor do původního stavu, nebude-li písemně dohodnuto jinak. Podmínky realizace stavebních úprav a jejich náhrady byly ve smlouvě sjednány jednoznačně, přičemž tato smlouva neobsahovala ujednání, na jehož základě by byl žalobce oprávněn požadovat finanční vyrovnání. Zohlednil však, že žalovaná v následné písemné komunikaci ohledně těchto smluvních podmínek se žalobcem dále jednala. Zejména sdělila, že podmínku uvedení předmětu nájmu do původního stavu žalobce splní tím, že odstraní pouze prvky, které lze odmontovat (včetně vzduchotechniky), zbylé prvky na místě ponechá a zároveň mu bude proplacena náhrada, jejíž výše náhrady měla být určena na základě znaleckého posudku, při němž znalec zohlední odpisy prováděné v souladu s čl. IV smlouvy o provedení stavebních úprav. Náhrada byla následně stanovena v částce [částka], tedy pouze poměrnou částkou oproti skutečným nákladům, které dle smlouvy činily [částka]. Svůj výklad smluvních ustanovení žalovaná dále potvrdila podpisem předávacího protokolu, dle něhož předmět nájmu při odevzdání nevykazoval žádné závady (byť žalobce odstranil pouze odmontovatelné prvky) a rovněž dohodou ze dne [datum], v níž žalovaná trvala toliko na odstranění vzduchotechniky.

7. Soud I. stupně dále konstatoval, že náhradu stavebních úprav schválila usnesením [jméno] žalované, tedy orgán obce, který nemůže vystupovat jménem městské části navenek, tj. ve vztahu ke třetím osobám, neboť toto oprávnění přísluší starostovi městské části v souladu s § 97 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec] (dále jen„ ZHMP“). Do pravomoci Rady městské části patří rozhodování o záležitostech v samostatné působnosti obce, přičemž platí, že schválená usnesení jsou pouze podkladem pro právní jednání starosty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V řešené věci žalovaná prostřednictví starosty, resp. místostarosty (srov. § 99 odst. 2 ZHMP) neuzavřela se žalobcem žádné ujednání, na jehož základě by mu bylo přiznáno právo na náhradu za stavební úpravy. I přesto však s ohledem na celkový kontext projednávaného případu žalobci toto právo náleží. Vzal přitom v úvahu, že se žalobcem písemně komunikoval příslušný referent odboru majetkoprávního, tedy zaměstnanec žalované. Ten žalobci jednoznačně potvrdil, že mu náleží náhrada za stavební úpravy, a rovněž popsal proces, jakým způsobem bude tato náhrada vyčíslena. Přitom odkazoval na jednotlivá ujednání smlouvy o provedení stavebních úprav (tedy je vyloučeno, že by se z jeho strany jednalo o omyl) a v dopisech je vyložil tak, že žalobci přísluší náhrada při zohlednění amortizace a odpisů dle čl. IV smlouvy. Jeho výklad byl následně potvrzen při předání nebytového prostoru a v dohodě ze dne [datum]. Vrácení nákladů nadto schválila svým usnesením [jméno] žalované jakožto orgán, který obligatorně vyslovuje souhlas s tímto jednáním, a danou skutečnost žalobci oznámil sám vedoucí odboru majetkoprávního. Žalobce tedy byl nepochybně v dobré víře, že žalovaná považuje žalobcův nárok na finanční vyrovnání za důvodný a že mu bude náhrada za stavební úpravy poskytnuta. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že žalobce opakovaně vyjadřoval nesouhlas s délkou splatnosti, kterou žalovaná stanovila na [datum]. Předně je nepochybné, že žalobce výslovně souhlasil s náhradou vyčíslenou na [částka] a rovněž sdělil číslo účtu, na který mu má být tato částka připsána. Opakovaně pouze požadoval, aby mu daná částka byla poskytnuta dříve. Vzhledem k tomu, že žalovaná na jeho návrhy nepřistoupila, žalobci nezbylo nic jiného, než jednostranně stanovenou lhůtu splatnosti akceptovat. O tom svědčí rovněž jeho dopis ze dne [datum], v němž žalovanou upozornil na blížící se dobu splatnosti. Ze stejného důvodu je pak pochopitelné, že žalobce dlužnou částku nevymáhal dříve, neboť věřil příslibům žalované, že mu bude nejpozději dne [datum] proplacena.

8. Soud I. stupně shrnul, že žalobce byl zcela legitimně v dobré víře, že obdrží dohodnuté finanční vyrovnání, a jeho dobrou víru je třeba za daných okolností chránit. Uvedené platí tím spíše, že plnění mu přislibovala žalovaná jakožto veřejnoprávní korporace, u níž je předpoklad solidního vystupování v právních vztazích. Pokud tedy žalovaná v průběhu mnoha let opakovaně ujišťovala žalobce, že mu bude náhrada poskytnuta v co možná nejkratším termínu, její následné nepřiznání (nadto až v době stanoveného termínu splatnosti) je třeba hodnotit za rozporné s dobrými mravy (k tomu srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z toho důvodu soud I. stupně žalobci žalovanou částku výrokem I. napadeného rozsudku přiznal, a to včetně úroků z prodlení. Úroky žalobci náleží ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. od [datum], žalobce je však požadoval až od [datum] a jeho návrhem je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Výše úroků z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala v zákonné lhůtě odvolání. Soudu I. stupně v něm vytkla, že se nevypořádal se základní námitkou - námitku promlčení žalovaného nároku. Namítla dále, že smlouvu o změně smlouvy, kterou by byla původní smlouva o provedení stavebních změněna, neuzavřeli, a tedy povinnost odstranění stavebních úprav a uvedení předmětu nájmu do původního stavu zůstala nezměněna. Nedošlo k žádné písemné dohodě o výši jakékoliv náhrady, a proto je naprosto neprokázaná výše nároku. Ostatně znalecký posudek, kterým odůvodňoval výši svého nároku žalobce, není na výši bezdůvodného obohacení vzniklého žalované stavebními úpravami provedenými žalobcem, ale na zůstatkovou hodnotu nákladů na stavební úpravy, což je ekonomicky i právně zcela jiná kategorie. Žalobce všechny oznámení (pokud by je snad šlo považovat za písemné návrhy na změnu smlouvy) vždy odmítl, a to minimálně z části týkající se termínu splatnosti, a tedy nemohlo dojít vůbec k žádné dohodě. Z tohoto hlediska je zcela právně nesrozumitelný závěr soudu I. stupně o tom, že žalobce nemohl žalovanou žalovat již mezi léty [rok] [rok] majíce údajnou dobrou víru v budoucí úhradu, ačkoliv oznámení o výplatě připravované náhrady vždy výslovně, jednoznačně a písemně odmítal. Pokud by snad i bylo možné připustit, že došlo k nějaké dohodě a výši náhrady a důvodech pro ni (což však žalovaná popírá), v žádném případě nedošlo k dohodě o termínu náhrady, a není proto vůbec logický závěr soudu v odůvodnění rozsudku o tom, že žalobce nemohl mezi léty [rok] [rok] podat řádnou žalobu na zaplacení svého údajného nároku, když minimálně o termínu jeho uhrazení žádná dohoda nebyla a ani být nemohla. Údajná dobrá víra žalobce se tak neměla o co opírat a naopak musela být tímto logicky zásadním a nezhojitelný způsobem narušena, resp. vůbec nemohla za uvedených okolností existovat. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání případně, aby rozsudek změnil a žalobu zamítl.

10. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované vyvracel odvolací námitky. Uvedl, že vzhledem k tomu, že žalovaná nepřistoupila na žádosti žalobce o poskytnutí žalované částky dříve, nezbylo mu nic jiného než žalovanou jednostranně stanovenou lhůtu splatnosti akceptovat. Žalovaná v průběhu mnoha let opakovaně ujišťovala žalobce, že mu bude náhrada (= předmět žaloby) poskytnuta v co možná nejkratším termínu její následné nepřiznání je třeba hodnotit za rozporné s dobrými mravy. Soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že úroky náleží žalobci od [datum], z čehož též plyne, že námitka promlčení byla soudem posouzena jako nedůvodná a v rozporu s dobrými mravy. Byť vypořádání s námitkou promlčení vznesenou ze strany žalované není uvedeno v napadaném rozsudku soudem prvního stupně explicitně, z rozsudku jako celku včetně jeho odůvodnění je rozpoznatelné a zřejmé, že námitka promlčení vznesená žalobcem byla soudem vyhodnocena jako neopodstatněná, i to, jakými úvahami se soud při jejím posouzení řídil, přičemž implicitní vypořádání dle ustálené judikatury postačuje. Žalobce provedl stavební úpravy na základě písemné smlouvy o provedení stavebních úprav, která obsahovala i ujednání ohledně uvedení prostor do původního stavu, nebude-li písemně ujednáno jinak, přičemž je třeba zohlednit, že žalovaná s žalobcem následně v písemné komunikaci ohledně smluvních podmínek jednala a výsledkem bylo stanovení náhrady v částce Kč [anonymizována dvě slova] (tedy pouze poměrnou částkou oproti skutečným nákladům, které dle smlouvy činily Kč [anonymizována dvě slova]), přičemž svůj výklad smluvních ustanovení žalovaná dále potvrdila podpisem předávacího protokolu, dle něhož předmět nájmu při odevzdání nevykazoval žádné vady, byť žalobce odstranil pouze odmontovatelné prvky, a dále dohodou ze dne [datum], v níž žalovaná trvala toliko na odstranění vzduchotechniky. Soud I. stupně vysvětlil, že žalobce souhlasil s výší náhrady stanovené a vyčíslené žalovanou na částku [částka]. Též v odůvodnění svého rozsudku odkázal rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], které přispívá ke srozumitelnosti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Ústavní soud ČR setrvale vychází z toho, že podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státu je kromě jiného také princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu nebo z aktu aplikace práva. Důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu, ať už jde o rozhodování orgánů moci zákonodárné, výkonné či soudní, je jedním ze základních atributů právního státu. Je proto stěží akceptovatelné, pokud orgán veřejné moci při výkonu veřejné moci autoritativně přezkoumá a osvědčí určité skutečnosti, čímž vyvolá v jednotlivci dobrou víru ve správnost těchto skutečností a v samotný akt státu, aby následně konstatoval, že je třeba jej pro zjištěná pochybení odstranit či uplatnit jiné negativní následky. Z hlediska ústavně konformního výkladu je třeba dbát o to, aby byly právní normy vykládány v souladu nejen s jejich doslovným zněním, ale i s účelem zákona jako takového, historií jeho vzniku, systematickou souvislostí nebo s principy, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Výše uvedené principy jsoucí v souladu s ustálenou judikaturou respektoval soud I. stupně při rozhodování v předmětné věci, kde shledal, že s ohledem na celkový kontext projednávaného případu žalobci právo na žalovanou částku náleží. Navrhl, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen.

11. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle §§ 212 a 212a o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, a podané odvolání neshledal důvodným.

12. Podle § 667 odst. 1 obč. zák. změny na věci je nájemce oprávněn provádět jen se souhlasem pronajímatele. Úhradu nákladů s tím spojených může nájemce požadovat jen v případě, že se k tomu pronajímatel zavázal. Nestanoví-li smlouva jinak, je oprávněn požadovat úhradu nákladů až po ukončení nájmu po odečtení znehodnocení změn, k němuž v mezidobí došlo v důsledku užívání věci. Dal-li pronajímatel souhlas se změnou, ale nezavázal se k úhradě nákladů, může nájemce požadovat po skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci.

13. Soud I. stupně si po své rozhodnutí opatřil správná a postačující skutková zjištění, která hodnotil pečlivě jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a věc posoudil správně i po stránce právní, včetně odkazu na přiléhavou judikaturu - R NS ČR sp. zn. [spisová značka] Odvolací soud se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně jak popsány v odstavcích 18 až 23 odůvodnění napadeného rozsudku ztotožňuje a může na ně pro stručnost odkázat.

14. V posuzované věci není sporu o tom, že smlouva neobsahovala ujednání, na jehož základě by byl žalobce oprávněn požadovat finanční vyrovnání. Soud I. stupně však správně akcentoval, že je třeba zohlednit, že žalovaná v následné písemné komunikaci ohledně těchto smluvních podmínek s žalobcem dále jednala. Zejména sdělila, že podmínku uvedení předmětu nájmu do původního stavu žalobce splní tím, že odstraní pouze prvky, které lze odmontovat (včetně vzduchotechniky), zbylé prvky na místě ponechá a zároveň mu bude proplacena náhrada. Výše náhrady měla být dle sdělení žalované určena na základě znaleckého posudku, při němž znalec zohlední odpisy prováděné v souladu s čl. IV smlouvy o provedení stavebních úprav. Náhrada byla následně stanovena v částce [částka], tedy pouze poměrnou částkou oproti skutečným nákladům, které dle smlouvy činily [částka]. Svůj výklad smluvních ustanovení žalovaná dále potvrdila podpisem předávacího protokolu, dle něhož předmět nájmu při odevzdání nevykazoval žádné závady (byť žalobce odstranil pouze odmontovatelné prvky) a rovněž dohodou ze dne [datum], v níž žalovaná trvala toliko na odstranění vzduchotechniky. Žalobce s částkou souhlasil, ne však s dlouhou dobou splatnosti. Za tohoto stavu nemůže obstát námitka žalované, že znalecký posudek není na výši bezdůvodného obohacení, ale na zůstatkovou hodnotu nákladů na stavební úpravy, neboť na základě ústavně konformního výkladu ust. § 667 obč. zák. jde na základě uvedeného o úhradu nákladů podle věty druhé citovaného ustanovení a nikoliv věty čtvrté, protože je třeba za uvedených okolností dovodit, že hypotéza ustanovení § 667 věta druhá obč. zák.„ že se k tomu pronajímatel zavázal“, byla naplněna. Je tomu tak proto, jak správně uzavřel soud I. stupně, že se žalobcem prostřednictvím písemných dopisů komunikoval příslušný referent odboru majetkoprávního, tedy zaměstnanec žalované. Ten žalobci jednoznačně potvrdil, že mu náleží náhrada za stavební úpravy, a rovněž popsal proces, jakým způsobem bude tato náhrada vyčíslena. Přitom odkazoval na jednotlivá ujednání smlouvy o provedení stavebních úprav (tedy je vyloučeno, že by se z jeho strany jednalo o omyl) a v dopisech je vyložil tak, že žalobci přísluší náhrada při zohlednění amortizace a odpisů dle čl. IV smlouvy. Jeho výklad byl následně potvrzen při předání nebytového prostoru a v dohodě ze dne [datum]. Vrácení nákladů nadto schválila svým usnesením [jméno] žalované jakožto orgán, který obligatorně vyslovuje souhlas s tímto jednáním, a danou skutečnost žalobci oznámil sám vedoucí odboru majetkoprávního. Žalobce tak byl nepochybně v dobré víře, že žalovaná považuje žalobcův nárok na finanční vyrovnání za důvodný a že mu bude náhrada za stavební úpravy poskytnuta. Z toho pak rezultuje správný závěr soudu I. stupně, že žalobce byl zcela legitimně v dobré víře, že obdrží dohodnuté finanční vyrovnání, a jeho dobrou víru je třeba za daných okolností chránit. Uvedené platí tím spíše, že plnění mu přislibovala žalovaná jakožto veřejnoprávní korporace, u níž je předpoklad solidního vystupování v právních vztazích. Pokud tedy žalovaná v průběhu mnoha let opakovaně ujišťovala žalobce, že mu bude náhrada poskytnuta v co možná nejkratším termínu, její následné nepřiznání (nadto až v době stanoveného termínu splatnosti) je třeba hodnotit za rozporné s dobrými mravy (k tomu srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Konečně odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku promlčení vznesenou žalovanou, když vzhledem k tomu, že se pronajímatel způsobem výše popsaným autoritativním způsobem ve smyslu § 667 věty druhé obč. zák. zavázal k úhradě do [datum], nemohl počít běh promlčecí doby podle § 101 obč. zák. dříve, než [datum], resp. při oznámení dalších administrativních kroků v uvedené věci žalovanou žalobci, až po [datum], kdy byl žalobce informován, že Usnesením [číslo] ze dne [datum] žalovaná zrušila usnesení [číslo] rozhodla, že se neschvaluje vrácení částky [částka]. Přitom bez ohledu na jakékoliv časové souvztažnosti odvolací soud dospěl k závěru, že vzhledem ke všem výše uvedeným okolnostem je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 3 obč. zák.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl i v odvolacím řízení úspěch, má proto vůči nesúspěšné žalované právo na náhradu nákladů, které mu v tomto stádiu řízení vznikly. Jsou tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) po [částka] podle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při tarifní hodnotě [částka], dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH, celkem [částka] O lhůtě k plnění a platebním místě odvolací soud rozhodl dle §§ 160 odst. 1 a 149 odst. 1 o. s. ř.