o 71 000 Kč, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. prosince 2024, č. j. 30 C 84/2024-92,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 71 000 Kč (výrok I) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 30 782,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II).

2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 71 000 Kč jakožto žalovanou od žalobkyně bezdůvodně přijatých částek, když žalovaná byla v roce 2021 dodavatelem „nějakých patrně účetních“ služeb pro žalobkyni. Žalobkyně však nemá k dispozici žádnou smlouvu či daňové doklady, disponuje jen výpisy ze svého bankovního účtu, které obsahují 16 plateb. Po změně jednatelů se žalobkyně snažila zrekonstruovat své účetnictví a žalovanou požádala o zaslání opisu dokladů, na základě nichž jí byly platby poukázány, žalovaná však nereagovala (blíže bod 1 odůvodnění).

3. Žalovaná s žalobním požadavkem nesouhlasila a namítla, že žalobkyně si je vědoma skutečnosti, že pro ni v roce 2021 prováděla účetní služby, v případě faktur vystavených žalovanou a uhrazených žalobkyní se tak nejedná o bezdůvodné obohacení žalované, když služby ve prospěch žalobkyně řádně odvedla (blíže bod 2 odůvodnění).

4. Soud prvního stupně vycházeje z nesporných tvrzení účastnic a po provedeném dokazování (stran skutkových zjištění blíže body 4 až 20 a 27 odůvodnění), přičemž uvedl, z jakých důvodů neprovedl další navržené důkazy (blíže bod 23 odůvodnění), a skutkově uzavřel, že žalovaná ještě před rokem 2016, a to až do roku 2021, pro žalobkyni vykonávala činnosti zahrnující zejména spravování datových schránek, vystavování faktur, jejich zpracování a provádění plateb z účtu žalobkyně dodavatelům, a to na základě ústní dohody uzavřené mezi žalovanou a zemřelým majitelem společnosti žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „[jméno FO]“). [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „[jméno FO]“) jako jednatel žalobkyně nesjednával s žalovanou novou smlouvu o její činnosti pro žalobkyni, ale bylo pokračováno v již uzavřené smlouvě mezi žalovanou a zemřelým [jméno FO]. Žalovaná vykonávala uvedené činnosti pro žalobkyni i v období od ledna 2021 do listopadu 2021, přičemž jí vyplacené částky za toto období představují sjednanou odměnu za žalovanou vykonané administrativní práce, refundaci nákladů za provedený upgrade programů a úhradu mimořádné odměny žalované (blíže bod 22 odůvodnění).

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil podle § 2 991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který citoval (bod 24 odůvodnění), přičemž dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobního žádání, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná pro žalobkyni prováděla sjednané činnosti, za což vystavila faktury, které byly žalobkyní proplaceny, žalovaná se tak na úkor žalobkyně neobohatila.

6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal v řízení zcela úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši 30 782,40 Kč odpovídající nákladům zastoupení advokátem /odměna po 3 940 Kč za každý z šesti úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, 3x písemné podání, 2x účast u soudního jednání), šest paušálních náhrad po 300 Kč, 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 5 342,40 Kč/. Lhůtu k plnění soud prvního stupně stanovil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., platební místo pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

7. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. V něm připomněla, že uplatňuje vůči žalované nárok na vrácení částek, které si žalovaná sama vyplatila na svůj účet v roce 2021, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož žalobkyně prokázala, že žalovaná sporné částky jako bezdůvodné obohacení skutečně obdržela, pak bylo na žalované břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že mezi ní a žalobkyní byl sjednán právní titul, na jehož základě tyto platby ve vyplacené výši obdržela, žalovaná jej však nejen neprokázala, ale v podstatě ani netvrdila. V této souvislosti vytkla soudu prvního stupně, že zaměňuje prokázání toho, že žalovaná nějaké činnosti pro žalobkyni prováděla, což ani žalobkyně nesporuje, s prokázáním toho, že mezi účastnicemi byla uzavřena dohoda na žalovanou tvrzené činnosti, dle které byla žalovaná oprávněna účtovat odměnu právě v té výši, v jaké si vyplatila platby na svůj účet. Žalobkyně poukázala na výpověď svědka [jméno FO] v jiném soudním řízení s tím, že soudem prvního stupně dovozená ústní dohoda o provádění činností žalovanou pro žalobkyni uzavřená mezi [jméno FO] a žalovanou nebyla prokázána, nadto je i v rozporu s tvrzením žalované, že byla uzavřena mezi ní a tehdejším jednatelem žalobkyně [jméno FO]. Žalobkyně dále zpochybnila věrohodnost svědka [jméno FO], pročež vyslovila přesvědčení o tom, že tvrzení žalované, že navýšení odměny pro rok 2021, mimořádná odměna a náhrada nákladů pro rozhodné období roku 2021 byly odsouhlaseny [jméno FO] po předchozí dohodě s [jméno FO], nebylo prokázáno. Žalobkyně dále vytkla soudu prvního stupně, že nepřihlédl k jejímu tvrzení, že žalovaná zpracovávala pro žalobkyni kompletní účetnictví a že tato činnost v rozhodném období včetně odměny za ni nebyla ve skutečnosti v roce 2021 dohodnuta mezi [jméno FO] (který toho pro svůj zdravotní stav nebyl schopen) a žalovanou nebo mezi [jméno FO] a žalovanou, nýbrž mezi žalovanou a její tchyní [tituly před jménem] [jméno FO], která společně s [tituly před jménem] [jméno FO] v rozhodném období roku 2021 ve společnosti žalobkyně o všem rozhodovala. Žalovaná přitom nechtěla přiznat, že účetnictví takto zpracovávala, když pro to neměla ani živnostenské oprávnění, pročež přišla s tvrzením, že vykonávala pouze dílčí administrativní činnosti. Soud prvního stupně přitom neprovedl navržený důkaz živnostenským oprávněním žalované s odůvodněním, že žalovaná prováděla pouze činnosti ke zpracování účetnictví a že účetnictví nevedla, s čímž žalobkyně vyslovila nesouhlas a zdůraznila, že zpracování celého účetnictví znamená i řádné vedení účetní evidence a vedení účetnictví, ke kterému je živnostenské oprávnění potřeba. I z tohoto důvodu žalovaná evidentně své činnosti vydávala pouze za administrativu. Sám žalovanou navržený svědek [jméno FO] výslovně uvedl, že žalovaná zpracovávala účetnictví a že všechno řešila. Žalobkyně k této otázce uzavřela, že žalovaná celé účetnictví včetně účetních závěrek a daňových přiznání zpracovávala. K dalším žalobkyní navrženým a soudem prvního stupně neprovedeným důkazům uvedla, že znalecké posudky k prokázání duševní poruchy u [jméno FO] byly relevantní vzhledem k tvrzení žalované, že k navýšení odměny a sjednání některých dalších odměn pro rok 2021 mělo dojít po předchozí dohodě s ním, jakkoliv [jméno FO] byl jako jednatel oprávněn dohodu uzavřít samostatně, nicméně i v tomto směru žalobkyně poukázala na nevěrohodnost jeho i žalované. Stejně tak bylo na místě provést i důkaz předloženým znaleckým posudkem z oboru účetnictví a usnesením o zahájení trestního stíhání tchyně žalované a dalších osob v souvislosti se zneužitím zdravotního stavu [jméno FO]. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví.

8. Žalovaná odvolání žalobkyně zhodnotila jako účelovou snahu vytvořit na ni nátlak, aby žalobkyni vydala jí požadované dokumenty, kterými však žalovaná nedisponuje. Dále uvedla, že nikdy nebylo sporné, že fakturované částky obdržela, faktury však vydávala na základě předchozí dohody o výši měsíční odměny pro rok 2021, která byla uzavřena mezi ní a [jméno FO] (jednatelem společnosti) a [jméno FO] (jediným společníkem společnosti), přičemž tyto skutečnosti potvrdil i bývalý jednatel žalobkyně [jméno FO]. Žalovaná vyslovila přesvědčení o tom, když to vyplynulo z provedeného výslechu [jméno FO], že sama žalobkyně si je dobře vědoma toho, že žalovaná předmětné činnosti na základě dohody prováděla již od roku 2016, když pouze následně docházelo k dohodě o výši odměny pro ten, který kalendářní rok. Žalovaná odmítla nařčení svědka [jméno FO] z nevěrohodnosti a vyslovila přesvědčení o tom, že jeho výslechy nejsou rozporné. Dále si položila otázku, z jakého důvodu by pro žalobkyni měla provádět činnost bez nároku na odměnu. V této souvislosti pak poukázala na to, že pokud žalobkyně sama tvrdí, že pro ni žalovaná zpracovávala kompletní účetnictví, když výše obvyklé odměny by byla mnohem vyšší, než jí vyplácená částka 5 000 Kč měsíčně, je s podivem, že se nyní domáhá vrácení veškeré odměny za činnost, kterou žalovaná prokazatelně vykonávala. Tvrzení žalobkyně o spiknutí [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] označila jako ničím nepodloženou pomluvu. Dále žalovaná uvedla, že pro posouzení předmětu řízení je irelevantní, jaké měla živnostenské oprávnění, když činnosti vykonávala, přičemž pokud by takto činila bez příslušného živnostenského oprávnění, nemohla by tato okolnost mít vliv na skutečnost, že za odvedenou práci jí příslušela odměna, tato otázka by mohla mít dopad pouze do sféry správní. Závěrem žalovaná označila jako nadbytečné znalecké posudky o zdravotním stavu [jméno FO] vyhotovené v polovině roku 2021 a později, neboť v dané době žalovaná s [jméno FO] žádné dohody neuzavírala. Nadto i v období roku 2021 byl osobou oprávněnou jednat za žalobkyni [jméno FO] (jednatel), nikoli [jméno FO] (jediný společník). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

9. Žalobkyně k vyjádření žalované předeslala, že předmětem sporu jsou platby, které měly být provedeny ve prospěch žalované v roce 2021, nejde tak o platby z roku 2016, když žalovaná tvrdila uzavření dohody v roce 2016. Svědek [jméno FO] (jenž se s žalovanou dobře zná, tykají si, pročež jeho osobu a ani tvrzení žalované nelze považovat za věrohodná, když nadto svědek [jméno FO] v každém řízení uvádí něco jiného – žalobkyně citovala jednotlivá tvrzení žalované učiněná v řízení a citovala z jeho výpovědi v jiném řízení) přitom popřel, že by dohodu se žalovanou uzavíral a tvrdil, že takováto dlouhodobá dohoda měla být uzavírána někdy dříve a nikoliv jím. Verze žalované tak je nevěrohodná, když sama musela vědět, s kým dohodu uzavírala. Vágně tvrzená dohoda z roku 2016 tak nebyla prokázána, jakkoliv si je žalobkyně vědoma toho, že žalovaná v jednotlivých letech pro ni činnosti spočívající ve zpracování účetnictví prováděla a byla za ně odměňována. Žalobkyně opětovně vytkla soudu prvního stupně, že neprovedl jí navržené a doložené důkazy, stran zneužití zdravotního stavu [jméno FO] právě v období roku 2021. Žalobkyně dále uvedla, že nikdy netvrdila, že by žalovaná byla součástí nějakého spiknutí, jen tvrdila a doložila, že žalovaná zpracovávala celé účetnictví žalobkyně, byť to popírá, a že byla opakovaně žádána o jeho vydání, což odmítla. Žalobkyně nesouhlasila s názorem žalované, že by skutečnost, že žalovaná neměla živnostenské oprávnění ke zpracování účetnictví, tedy k činnostem, které pro žalobkyni prováděla, byla pro věc irelevantní. Žalobkyně uzavřela, že žalovaná neprokázala a ani v podstatě netvrdila, jakou dohodu, pokud jde o činnosti za rok 2021, měla žalovaná uzavřít, s kým (kdo měl za žalobkyni dohodu uzavřít), s jakým obsahem, na jakou činnost a za jakou odměnu, přičemž skutečnost, že žalované byly placeny nějaké odměny za její činnost, nevypovídá v tomto směru nic, protože si žalovaná sama vystavovala faktury a sama sobě si je proplácela. Žalobkyně připomněla, že ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení obohacený prokazuje právní titul k plnění, resp. zda nějaký právní titul a s jakým obsahem existoval, naproti tomu ochuzený neprokazuje, že takový právní titul neexistoval.

10. Odvolací soud při nařízeném jednání (214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

11. Odvolací soud uvádí, že napadené rozhodnutí zcela odpovídá požadavkům kladeným na něj § 157 odst. 2 o. s. ř., soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, když tyto hodnotil zcela v souladu s § 132 o. s. ř., čerpal z nich správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil po citaci ustanovení občanského zákoníku upravujícího institut bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně zcela korektně, zjevně si vědom povinnosti tvrzení a důkazní žalované, tuto několikrát při jednání vyzýval postupem dle § 118a o. s. ř., tato na výzvy soudu prvního stupně adekvátně reagovala, pročež (správně) dospěl k závěru, že k bezdůvodnému obohacení žalované nedošlo, když tento jeho závěr ani nemohl být překvapivým za situace, kdy s ním žalobkyni při závěrečném jednání konaném dne 29. 11. 2024 opakovaně procesním způsobem seznámil.

12. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně zejména z žalovanou předkládané řady důkazů prokazujících její pozitivní tvrzení stran výkonu činnosti pro žalobkyni se tak s ním shoduje v jeho závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná dlouhodobě (včetně inkriminovaného období roku 2021) vykonávala pro žalobkyni různé administrativní práce (blíže bod 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), za něž pobírala odměnu, přičemž již jen z této dlouhodobosti, když žalovaná pro žalobkyni vykonávala činnosti ještě před rokem 2016 (viz bod 20 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), z okolnosti, že byla žalobkyní odměna po řadu let hrazena a z okolnosti, že žalobkyně své původní neurčité tvrzení (že žalovaná byla dodavatelem nějakých patrně účetních služeb pro žalobkyni) upravila na kategorické tvrzení stran výkonu činnosti (že žalovaná zpracovávala účetnictví), lze dovodit (historickou) dohodu účastnic o výkonu činnosti žalované pro žalobkyni (v této souvislosti odvolací soud nevnímá tvrzení žalované stran právního titulu k provádění plateb za nevěrohodná, když tato se v průběhu řízení jen konkretizovala). Stran pravidelné odměny za činnosti vykonávané žalovanou, mimořádné odměny a refundace nákladů pak bylo v řízení prokázáno (bod 20 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), že i zde byla shoda účastnic. Výtku žalobkyně stran toho, že žalovaná ohledně titulu k plnění (a výše plnění) svá tvrzení v řízení upravovala, resp. že tento nedostatečně tvrdila a neprokázala, odvolací soud hodnotí jako nedůvodnou, když je zjevné, že pokyny v tomto směru sice činil majitel společnosti žalobkyně, nicméně s vědomím (souhlasem) osoby oprávněné za ni jednat (blíže body 20 a 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), pročež ani odvolací soud neshledal důvod zjišťovat zdravotní stav majitele společnosti (blíže bod 23 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Za situace prokázané kontinuální činnosti žalované pro žalobkyni za sjednanou odměnu, mimořádnou odměnu a dohody o refundaci nákladů i odvolací soud shledal, že se žalovaná na úkor žalobkyně neobohatila.

13. Stran tvrzené nevěrohodnosti svědka [jméno FO] a rozpornosti jeho výslechů odvolací soud nezjistil žádnou konkrétní okolnost, pro niž by měla tato osoba být hodnocena jako nevěrohodná, ani zjištění učiněné soudem prvního stupně stran jeho výpovědi v jiném řízení a v nynějším řízení (blíže body 19 a 20 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) nejsou ve vnitřním rozporu. Za situace, kdy žalovaná prokázala kontinuální výkon činnosti pro žalobkyni za sjednanou paušální odměnu, pak i odvolací soud shledává zbytečným řešit otázku živnostenského oprávnění žalované a zabývat se tím, zda žalovaná vykonávala (mimo jiné) jen administrativní činnosti ke zpracování účetnictví, či vedla a zpracovávala pro žalobkyni kompletní účetnictví.

14. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil a potvrdil jej i v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení, když soud prvního stupně rozhodl důvodně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch žalované a rozhodl správně i o jejich výši.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náklady ve výši 10 623,80 Kč, jimž odpovídají náklady zastoupení žalované advokátem, tyto se skládají z odměny za právní zastoupení žalované ve výši 7 880 Kč za dva úkony právní služby dle § 7 bod č. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“) a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast na jednání odvolacího soudu, vyjádření k odvolání), dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., částky 1 843,80 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad, jíž je advokát žalované plátcem, což doložil osvědčením. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O platebním místě bylo rozhodnuto podle § 211 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.