o zaplacení 155 184 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 8. 2024, č. j. 15 C 106/2021451,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 28 859 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 859 Kč od 25. 10. 2020 do zaplacení a částku 1 200 Kč, částku 41 927 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 927 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, částku 54 995 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 54 995 Kč od 21. 12. 2023 zaplacení, a částku 29 403 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 403 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 181 901,60 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o nedoplatku odměny dle dvou příkazních smluv uzavřených mezi žalobcem coby příkazníkem a žalovanou coby příkazcem za účelem zajištění podmínek investorsko-technického dozoru v souvislosti s rozšířením masérského studia [adresa] na adrese sídla žalované. Žalovaná proti této pohledávce mj. uplatnila kompenzační námitku svého nároku na náhradu škody v celkové výši 505 094,60 Kč do výše žalovaného nároku a jeho příslušenství, kterou žalobce způsobil špatným plněním svých smluvních povinností.

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně zjistil, že žalobce uzavřel se žalovanou dvě příkazní smlouvy, a to dne 14. 10. 2019 příkazní smlouvu č. [číslo], na základě které se žalobce coby příkazník zavázal, že bude pro žalovanou v jejím zájmu a dle žalovanou udělovaných pokynů, jejím jménem a na její účet zajišťovat investorsko-technický dozor spojený s rozšířením masérského studia [adresa] na adrese [adresa], č.p. [číslo], kat. území [adresa], a dalších souvisejících činností dle pokynů žalované. Investorsko-inženýrská činnost žalobce spočívala v kontrole a přejímání dokončených stavebních výkonů, v kontrole a přejímání dílčích stavebních prací, které budou dalšími činnostmi zakryty a které souvisí s předmětem Smlouvy, ve spolupráci při vyhotovení soupisu vad a nedodělků, ověření faktur vystavovaných zhotovitelem Díla, v kontrole vedení stavebního deníku a sledování realizace stavby s ohledem na podmínky stavebního povolení. Součástí této i následné smlouvy č. [číslo] smluv byl čl. II. odst. 6 tohoto znění: „Pro vyloučení pochybností smluvní strany ujednaly, že Příkazník neodpovídá za obsah ani správnost jakékoliv projektové dokumentace, technologických předpisů ani jiných dokumentů zpracovaných generální zhotovitelem, projektantem či jinými osobami.“ Časový rozsah prací žalobce byl ve smlouvě č. [číslo] sjednán v počtu 6 hodin týdně a celkovém časovém rozsahu 72 hodin, odměna byla sjednána ve výši 900 Kč za každou žalobcem odpracovanou hodinu. K příkazní smlouvě č. [číslo] byl dne 1. 2. 2020 uzavřen dodatek, na základě kterého byla prodloužena činnost žalobce pro žalovanou do 31. 5. 2020 a zvýšena hodinová dotace žalobce na 6 hodin týdně, celkově 122 hod. Další příkazní smlouvou ze dne 5. 12. 2019 č. [číslo] se žalobce coby příkazník zavázal vykonávat investorsko-inženýrskou činnost v časovém rozsahu 6 hodin týdně a celkovém časovém rozsahu 120 hodin, s odměnou ve výši 900 Kč za každou žalobcem odpracovanou hodinu. Následně byl 17. 9. 2020 uzavřen i dodatek k příkazní smlouvě č. [číslo] na základě kterého byla prodloužena činnost žalobce pro žalovanou do 31. 12. 2020 a zvýšena hodinová dotace žalobce na 6 hodin týdně, celkově 300 hod. Žalobce pro žalovanou vykonával nepřetržitě činnost dle předmětných smluv od října 2019 do prosince 2020. Dne 22. 11. 2020 zaslal žalobce žalované výpověď příkazní smlouvy č. [číslo] z důvodu neuhrazení faktur za září a říjen 2020 s tím, že bude pro žalovanou vykonávat činnost do 22. 12. 2020. Za období září – prosinec 2020 vystavil žalované faktury včetně soupisu prací, které v tomto období pro žalovanou odvedl. Žalovaná však na předmětné faktury ničeho nezaplatila ani po opakovaných výzvách žalobce.

3. Podle soudu prvního stupně žalobce po celou dobu provádění stavby intenzivně jednal v zájmu žalované jak se zhotovitelem stavby společností [právnická osoba]., tak s projektanty ze společnosti [právnická osoba]. žalovanou vždy o všem informoval, její jednatelka byla v kopiích veškerých e-mailů. Nad rámec smluvních povinností též žalobce zpracovával pro žalovanou soupisy vad projektové dokumentace, a hned v lednu 2020, tedy ještě před vydáním stavebního povolení, ji upozornil na vady projektové dokumentace. Nepřetržitě po celou dobu stavby upozorňoval zhotovitele na nedostatky stavby a na vady, které musel zhotovitel opravit a opakovaně žádal zhotovitele o dodání harmonogramu prací, účastnil se kontrolních dní, vracel soupisy prací zhotoviteli, a komunikace s ním byla na profesionální úrovni. Žalobce se věnoval stavbě i časově nad rámec hodin, které měl domluvené ve smlouvách a v dodatcích, včetně některých víkendů, a to též zejména proto, že jednatelka žalované v létě 2020 porodila dceru, na stavbu nechodila, s generálním zhotovitelem nekomunikovala a jediný, na koho spoléhala, byl žalobce, u kterého se žalovaná spoléhala, že si jej najala na to, že to od něj bude v podstatě služba na klíč a že jí provede celou stavbou až ke kolaudaci tří bytových jednotek. Žalovaná sama nikdy do opuštění stavby zhotovitelem a žalobcem nereklamovala žádné vady díla, žalobci nikdy nevrátila žádnou z faktur jako neoprávněnou, nikdy nesporovala ani soupisy prací, které jí žalobce spolu s fakturami zasílal, a žalobci nikdy písemně nesdělila, že by s jeho prací byla nespokojena. Naopak jej v komunikaci ujišťovala, že je s jeho prací spokojená a že neví, co by si bez něj počala. Za účelové označil soud prvního stupně námitku žalované, že tak učinila na doporučení své právní zástupkyně, protože potřebovala, aby ve stavbě bylo pokračováno, stejně jako námitku, že nikdy nepodepsala dodatek č. [číslo], pokud žalovaná žalobce ujišťovala, že tento je podepsán. Ani dozorčí rada [orgán] ke stížnosti žalované po prozkoumání celého případu, neshledala žádné pochybení na straně žalobce v rámci činnosti pro žalovanou.

4. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na ust. §§ 1982, 1987, 2430, 2432 odst. 1, 2438 odst. 1, 2438 odst. 1, 2586 odst. 1, 2586 odst. 1, 2593 a 2630 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalobou uplatněný nárok shledal zcela po právu, neboť žalobce v řízení dostatečně prokázal, že činnost pro žalovanou prováděl řádně a poctivě v souladu a dokonce nad rámec smluvních ujednání v příkazních smlouvách. Žalobce se ve smlouvách nezavázal k zajištění kolaudace tří bytových jednotek žalované „na klíč“, a žalobce nemohl ve vztahu ke zhotoviteli a projektantovi zastávat roli žalované jako investorky, k čemuž ani neměl od žalované zmocnění. Žalovaná až v průběhu tohoto řízení začala zpochybňovat činnost žalobce na stavbě s tím, že fakturované částky jsou neoprávněné a že žalovaný jednal v rozporu se zájmy žalované. Tvrzení žalované však byl provedenými důkazy vyvráceny.

5. Soud prvního stupně neshledal důvodnou ani kompenzační námitku z titulu nároku žalované na náhradu škody ve výši 505 094,60 Kč za zanedbání povinností žalobce a za vytčené vady, za které žalobce dle žalované odpovídá. Žalovaná vytkla žalobci nedodržení technologického postupu při zdění akustických mezi bytových stěn, znehodnocení mezi bytových akustických stěn, a vadné provedení betonových podlah, s cenami oprav uvedených vad ve výši 41 830 Kč, 127 234 Kč a 241 740 Kč bez DPH. Dále žalobkyně uplatnila náklad 27 000 Kč bez DPH za geodetické autorizované zaměření rovinatosti podlah. Soud prvního stupně měl tuto pohledávku za nekompezabilní z důvodu její nejistoty a neurčitosti ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 (a nepřímo tedy též podle § 1987 odst. 2 o. z., pozn. odvolacího soudu). Pokud žalobce s námitkou započtení nesouhlasí, znamenalo by to v daném řízení další rozsáhlé dokazování ke zjištění vad díla, kdy by bylo nutné pravděpodobně vyslýchat další navrhované svědky ke vzniklé škodě a pravděpodobně by bylo nevyhnutelné i vypracování znaleckého posudku ke zjištění skutečné pohledávky žalované k započtení. Žalobkyně by též musela prokazovat příčinnou souvislost mezi výlučným zaviněním žalobce a vznikem škody. Lze tedy očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala již tak dlouhé řízení a obsáhlé dokazování o pohledávce uplatněné žalobou. Dodal, že solidární odpovědnost žalovaného podle § 2630 o. z. může v případě stavebního dozoru nastat jen, pokud tento dozor neprokáže, že vadu stavby nezpůsobil svým selháním. V daném případě však žalovaná ve lhůtách stanovených zákonem nevytkla žádné vady ani zhotoviteli ani žalobci.

6. O příslušenství pohledávky soud prvního stupně rozhodl podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

7. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala včasné a přípustné odvolání. Vytkla v něm soudu prvního stupně, že patřičně nezdůvodnil, v čem spatřoval nadbytečnost žalovanou navrhovaných důkazů, které k důkazu neprovedl a řízení zatížil vadou tzv. opomenutých důkazů. Žalobkyně též nesouhlasila s tím, že by žalobce podle příkazních smluv fakticky neodpovídal za nic, neboť v takovém případě by žalovaná smlouvu vůbec neuzavírala. V tomto směru se soud prvního stupně dostatečně nezabýval vůlí stran při uzavírání smlouvy a tím, že žalovaná předpokládala, že veškeré odborné otázky bude mít na starosti žalobce. Žalobce dále nezabránil nesprávnému provádění stavby ani vzniku vad díla, a nikdy neměl přistoupit na provádění díla v rozporu se stavebními předpisy. Většina důkazů prokazující odpovědnost žalobce též vznikla po nastalé koncentraci řízení, a vady byly odhaleny postupně v roce 2022 novým dodavatelem stavebních prací, do té doby žalovaná nemohla o škodách dřívějšího zhotovitele a tudíž i nesplnění povinností žalobce vědět. Žalovaná též nemohla uplatnit nároky z vad díla z důvodu, že dílo nebylo objednateli stavby předáno, a neobstojí ani poukaz na nemožnost uplatnění práv z vadného plnění, stejně jako poukaz na prodloužení řízení, neboť by vylučovalo šanci na obranu žalované. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaná pomíjí svá vlastní prodlení s placením závazků, což vedlo v odchod generálního zhotovitele stavby, a neposkytovala ani nezbytnou součinnost, nespolupracovala se subjekty na stavbě, často měnila zadání nebo jej poskytla neúplné či žádné, a seznam subdodavatelů předložila až několik měsíců po původním termínu dokončení stavby v době, kdy již běžela výpovědní doba dle příkazní smlouvy. Žalobce se též nedomáhá plnění ze smlouvy o dílo, ale z příkazní smlouvy, aniž by žalovaná kdy sporovala vystavené faktury. V řízení také nastala koncentrace řízení, a kompenzační námitka v něm byla žalovanou vznesena až o dva roky později, ač jí nic nebránilo protipohledávku vznést dřív, věděla-li o údajných škodách způsobených žalobcem nejpozději v září 2020. Ke vznesené námitce žalovaná dále neposkytla věrohodná tvrzení, nedoložila porušení povinnosti ani příčinnou souvislost, a podpořila ji předložení dohody mezi žalovanou a jednatelkou žalované, která je však absolutně neplatná pro porušení ust. § 13 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech. Zápočet žalované je též nezpůsobilý z důvodu, že žalovaná neurčila, které z více pohledávek měly provedeným započtením zaniknout, dále z důvodu nejistoty a neurčitosti pohledávek ve smyslu rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, publikovaným pod č. 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Rc 37/2021“), a pokud žalovaná sama pojednává o tom, že tyto pohledávky vyplývají z vad díla. Žalobce i upozornil žalovanou na vadnost projektové dokumentace v úvodu jejich spolupráce a v realizaci stavby se pokračovalo z důvodu tlaku žalované na to, aby stavba pokračovala s cílem uvolnit peníze od banky po splnění milníku. Vadnost postupu žalobce žalovaná neprokázala ani v řízení před [orgán]. Příkazní smlouvy též byly kontrolované tehdejším advokátem žalované se závěrem, že na smlouvě není co revidovat, neboť jde o standardní smlouvu o technickém dozoru. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a aby žalované uložil nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§§ 212 a 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle odvolacího soudu si soud prvního stupně obstaral pro své rozhodnutí dostatek skutkových podkladů, z nichž vyvodil správné skutkové závěry a na jejich základě též přiléhavé závěry právní.

11. Podle odvolacího soudu nelze soudu prvního stupně vytýkat nesprávný výklad příkazní smlouvy, zejména čl. II. odst. 6, podle kterého „Pro vyloučení pochybností smluvní strany ujednaly, že Příkazník (tj. žalobce) neodpovídá za obsah ani správnost jakékoliv projektové dokumentace, technologických předpisů ani jiných dokumentů zpracovaných generálním zhotovitelem, projektantem či jinými osobami.“ Odvolací soud souhlasí, že při výkladů právních jednání neplatí zásada clara non sunt interpretanda [jasné netřeba vykládat, srov. např. bod 20 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, publikovaného pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek: „Výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu,“). Uvedené však neznamená, že by se výklad právního jednání zároveň musel s jeho jazykovým vyjádřením rozcházet či vést k přesně opačným závěrům, zvlášť, pokud samo toto ujednání již vlastně bylo výkladovým ujednáním co do stanovení rozsahu činností žalobce v předchozích odstavcích čl. II. uvedené smlouvy. Odvolací soud k tomu poukazuje i na čl. II. odst. 2 smlouvy, který mj. zahrnuje i povinnost žalobce „seznámit se s Projektovou dokumentací, stavebním povolením, rozhodnutími a vyjádřeními dotčených orgánů, smlouvu o dílo se zhotovitelem Díla a dalšími dokumenty, které mu Příkazce předá.“ Nelze též přehlédnout, že žalobce se smluvně zavázal k investorsko-inzenýrské činnosti vždy jen v omezeném časovém rozsahu s příslušnou hodinovou odměnou; je otázkou, zda v ujednané časové dotaci by revize projektové dokumentace byla vůbec reálná. Podle odvolacího soudu by bylo naopak v rozporu s judikaturou nesčetně vyzdvihovanou zásadou autonomie vůle ovládající soukromé právo, pokud by soudy přistoupily na žalovanou zastávaný „výklad“ čl. II. smlouvy, který by zjevně překročil rozsah smluvních povinností žalobce i co do další revize projektové dokumentace. Soud prvního stupně tedy nijak nerezignoval na správný výklad uvedené smlouvy a vůle stran do ní vtělené, naopak tuto vůli vyložil přiléhavě. Je tak mylné přesvědčení, vyjádřené jednatelkou žalované při jejím výslechu dne 16. 8. 2023, že jí měl žalobce předem upozornit na vady projektové dokumentace, že stavbu by vůbec neměla začínat a že se podle této projektové dokumentace stavět nedá, tj. že již před zahájením prací ji na toto měl upozornit s tím, že se obě stavby neskutečným způsobem prodražily (viz protokol z tohoto jednání na č. l. 372 spisu).

12. Rozporuje-li žalovaná nemožnost provedení dalších navrhovaných důkazů pro rozpor se zásadou koncentrace řízení, pak o této byly strany poučeny na ústním jednání dne 10. 11. 2021, na kterém byla stranám poskytnuta další lhůta k doplnění případných dalších důkazů a skutečností (viz protokol z tohoto jednání na č. l. 153a násl. spisu). Na v pořadí třetím ústním jednání dne 28. 6. 2022 žalovaná uvedla, že se vyskytly nové důkazy „s tím, že se teď řeší ta střešní vestavba a zjistila se tedy další vážná pochybení, která mohla být zjištěna již žalobcem s tím, že k tomu zakládá jak listinné důkazy, tak i navrhuje výslech dalších dvou svědků, a to pana [jméno FO] a pana [jméno FO],“ (viz protokol z tohoto jednání na č. l. 329 spisu). I kdyby provedení těchto důkazů nebránila koncentrace řízení, bránila by tomu absence dostatečně konkrétních skutkových tvrzení (jaké konkrétní vady zapříčiněné žalobcem byly dodatečně zjištěny), neboť v občanském soudním řízení obecně platí, že nelze důkazními návrhy nahrazovat nedostatečná skutková tvrzení, resp. že tato konkrétní tvrzení mají důkazním návrhům předcházet, nikoliv je navrhnout s tím, nechť z nich soud teprve zjistí, co jimi vlastně účastník uvádí (z mnoha srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1148/2018). Již z toho důvodu nešlo tyto důkazy provést.

13. Odvolací soud souhlasí rovněž s nemožností se zabývat kompenzační námitkou, vznesenou co do uplatnění nároku z vyjmenovaných vad díla. Přestože soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, které bylo překonáno rozsudkem [číslo], ani odvolací soud nemá pochyb o nemožnosti započtení této pohledávky z důvodu její velmi pochybné likvidity, resp. slovy § 1987 odst. 2 o. z. pro její nejistotu a neurčitost. Vyplývá to již z toho, že žalobce nebyl zhotovitelem stavby, a rozlišení jeho míry solidarity odpovědnosti za vady díla z titulu nedostatečného stavebního dozoru se zhotovitelem by skutečně značně přesáhlo již provedený rozsah dokazování, a vyžádal by si minimálně jedno znalecké zkoumání. Přesně těmto případům přitom má posledně uvedené ustanovení zabránit (srov. též [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [adresa]: [právnická osoba]. [hodnota]. Na nelikviditu této pohledávky žalované též žalobce s podrobným odůvodněním poukazoval v jeho vyjádření ze dne 4. 12. 2023 na č. l. 410 a násl. spisu. Soud prvního stupně proto v konkrétním případě nepochybil, pokud tuto pohledávku neshledal za kompenzabilní a blíže se jí nezabýval.

14. Konečně pokud žalovaná ve svém odvolání konkrétně neuvádí, které jí navrhované důkazy zůstaly soudem prvního stupně neprovedené, jaká zjištění jejich prostřednictvím navrhovala prokázat a jakým způsobem by tato zjištění mohla zvrátit výše uvedené právní závěry, pak ani tato námitka nemůže obstát.

15. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud shledal, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku věcně správný, a podle § 219 o. s. ř. jej proto potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná, je proto povinna nahradit úspěšnému žalobci náklady odvolacího řízení spočívající v odměně jeho právního zástupce za vyjádření k odvolání a za účast na ústním jednání před odvolacím soudem dne 4. 2. 2025, a to v jednotlivé výši 7 340 Kč za každý z uvedených úkonů, podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, s připočtením paušální náhrady hotových výdajů 300 Kč za prve uvedený úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za druhý úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 a 21% DPH ve výši 3 240 Kč, celkem částku uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku odvolacího soudu. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o lhůtě k plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř.