o zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřené délce řízení, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 9. 2024, č. j. 6 C 42/202429,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 28 374,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. od 1. 2. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Zamítl žalobu co do částky 20 625,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. od 1. 2. 2024 do zaplacení (výrok II) a žalované uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 17 488 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobce (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), doručené soudu prvního stupně 1. 2. 2024, na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení ve správním soudnictví vedeného u Městského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], vč. navazujícího řízení o kasační stížnosti v této věci vedené před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „původní řízení“). Žalovaná v dopise ze dne 29. 1. 2024 uznala nepřiměřenou délku původního řízení a za dostatečnou satisfakci považovala konstatování porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Žalobce k tomu podáním datovaným dne 12. 4. 2024 vzal žalobu částečně zpět co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím z celkem 69 000 Kč s příslušenstvím, o čemž soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 4. 9. 2024, č. j. 6 C 42/202427, a v této části zastavil řízení.

3. Po skutkové stránce soud prvního stupně zjistil, že žalobce, který vykonával [funkce], byl personálním rozkazem ředitele [orgán] ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. [spisová značka], ode dne 1. 7. 2020 podle § 10 odst. 2 písm. a/ zák. č. [číslo] Sb., o [název] (dále jen „Zákon“), přeložen do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě výkonu služby a dále dnem 1. 7. 2020 nejdéle do 31. 12. 2020 určen do dispozice ředitele [orgán] s místem výkonu služby posádka [adresa]. Žalobce se dne 9. 9. 2020 proti rozhodnutí služebních orgánů bránil správní žalobou podanou k Městskému soudu v [místo]. Uvedený soud usnesením ze dne 22. 9. 2020, č. j. [spisová značka], vyzval právního zástupce žalobce k doložení plné moci, jinak bude žaloba odmítnuta. Plná moc byla soudu zaslána dne 30. 9. 2020. Usnesením ze dne 5. 10. 2020 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku, který byl uhrazen dne 12. 10. 2020. Dne 6. 1. 2021 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k podané žalobě, které bylo soudu doručeno dne 5. 2. 2021. Vyjádření žalované bylo přeposláno žalobci dne 2. 3. 2021, přičemž dne 3. 3. 2021 žalobce zaslal soudu repliku k vyjádření. Následně předseda senátu urgoval žalovanou k zaslání správního spisu, který byl soudu doručen dne 23. 3. 2021. Dne 19. 5. 2021 soud doručil repliku žalobce žalované, která se k ní vyjádřila podáním došlým soudu dne 2. 6. 2021. Dne 28. 7. 2021 soud vyjádření k replice přeposlal žalobci s tím, že žádná další podání již od účastníků neočekává. Dne 24. 3. 2022 Městský soud v [místo] rozhodl o podané žalobě rozsudkem č. j. [spisová značka] tak, že ji zamítl, přičemž toto rozhodnutí doručil žalobci dne 28. 3. 2022. Dne 1. 4. 2022 obdržel Nejvyšší správní soud kasační stížnost a následně si vyžádal přípisem ze dne 11. 4. 2022 soudní spis od Městského soudu v [místo], který mu byl předložen dne 19. 4. 2022. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dne 26. 7. 2023 rozsudkem č. j. [spisová značka] tak, že ji zamítl, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 8. 2023. Se žalobcem byl dne 7. 7. 2020 realizován personální pohovor týkající se zařazení na služební místo [funkce] oddělení [název], a to ke dni 1. 8. 2020. Dne 13. 7. 2020 byl vydán personální rozkaz [funkce] [orgán] [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], kterým byl žalobce dnem 1. 8. 2020 zařazen na výše popsané nové služební místo.

4. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk a uzavřel, že původní řízení celkově probíhalo od 9. 9. 2020 do 31. 7. 2023, tj. od podání žaloby do právní[Anonymizováno]moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, celkově tedy trvalo 2 roky 10 měsíců a 21 dnů, což soud prvního stupně považoval za dobu nepřiměřeně dlouhou, a to i s ohledem na to, že žalovaná pochybení správních soudů při projednávání žaloby žalobce v rámci předsoudního stádia kompenzačního řízení uznala jako porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě.

5. Žalovaná neuhradila žalobci na jeho žádost ničeho, nicméně dopisem ze dne 29. 1. 2024 od [orgán] [Anonymizováno], [funkce] [tituly před jménem] [jméno FO], bylo žalobci sděleno, že lze konstatovat, že v rámci řízení vedených před Městským soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] a Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, přičemž toto konstatování se s ohledem na okolnosti případu jeví jako postačující forma zadostiučinění a není třeba přiznat zadostiučinění v penězích. Soud prvního stupně však považoval za nutné přiznat zadostiučinění v peněžité podobě vzhledem k soudní judikatuře, podle které postačuje konstatování porušení práva jen za zcela výjimečných okolností, a to navzdory poukazu žalované na pozdější zařazení na jiné služební místo měsíc před podání tamější žaloby. Výši přiměřeného zadostiučinění soud prvního stupně stanovil v základní částce 15 000 Kč za první a za každý následující rok řízení. Tuto částku z podrobněji uvedených důvodů zvýšil o 10 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení a o dalších 10 % z důvodu významu předmětu řízení pro poškozeného žalobce. Základní částku snížil o 20 % z důvodu právní a procesní složitosti řízení a počet soudních instancí. Po zohlednění uvedených kritérií dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním v projednávané věci je částka 28 374,86 Kč s úrokem z prodlení stanoveným ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty k posouzení nároku žalobce.

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal žalobci náhradu zaplaceného soudního poplatku, odměnu advokáta žalobce ve výši 2 260 Kč z tarifní hodnoty 28 374,86 Kč za pět úkonů právní služby s připočtením paušální náhrady hotových výdajů za každý z uvedených úkonů a náhradu DPH.

7. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včasné a přípustné odvolání.

8. Žalobce podal odvolání proti výrokům II. a III. s odůvodněním, že krácení základní částky za první dva roky řízení na výši 15 000 Kč měl soud prvního stupně stanovit již od vydání rozkazu [funkce] [orgán], tj. již za období 29. 6. 2020 do 28. 6. 2022, s ohledem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, která považuje správní a navazující soudní řízení za jeden celek. Poukázal dále na blíže označená rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu, která i za relativně krátkou délku jiných původních řízení přiznávala zadostiučinění v peněžité formě. Správně tak měl stanovit základní částku ve výši 29 873 Kč. Měl za to, že význam řízení byl jednoznačně zvýšený, neboť předmětem přezkumu byla mj. i otázka zákonnosti postupu služebních orgánů při zrušení systematizovaného místa, na které byl žalobce krátce před tím zařazen, jeho vynucené zařazení do dispozice a ukončení jeho působnosti v odbornosti právní služba. Podle žalobce přitom nechybělo mnoho a musel by ve služebním poměru [funkce] skončit úplně, pokud by nenašel zastání u ředitele sekce komunikačních a informačních systémů, který byl ochoten žalobce zařadit na systematizované místo v jeho podřízenosti, nicméně v jiné [Anonymizováno] odbornosti. Žalobce dále nesouhlasil se snížením základní částky o 20 %, neboť řízení probíhalo jen na dvou stupních soudní soustavy a v takových případech se základní částka nesnižuje ani nezvyšuje. Řízení nebylo procesně složité, nebylo potřeba provádět dokazování, vyslýchat svědky nebo opakovaně nařizovat ústní jednání. Řízení nebylo složité skutkově, všechna zjištění byla učiněna na základě obsahu správního spisu nebo nesporných tvrzení účastníků. Rovněž právní posouzení nemohlo být složité, úvaha spočívala pouze v posouzení souladu postupu služebních orgánů s právními a vnitřními předpisy. Právnímu profesionálovi nemělo zabrat více než několik hodin práce; ani tato okolnost tedy složitost řízení nezvyšuje. Snížení základní částky o 20 % s ohledem na složitost řízení by byla namístě např. u složitého trestního řízení s mnoha obžalovanými s prováděním rozsáhlého dokazovaní na mnoha instancích, nynější případ byl však jednoduchý a banální. Soud prvního stupně tedy neměl snižovat základní částku z uvedeného důvodu a měl žalobci přiznat základní částku 29 873 Kč zvýšenou o celkem[Anonymizováno]20 %, tj. přiznat nejméně 35 848 Kč. Za nesprávný považoval žalobce výrok o náhradě nákladů řízení, kdy měl za to, že při určení výše odměny advokáta měl vycházet z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč.

9. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že nad rámec částky přiznané soudem prvního stupně mu přizná částku 20 625,14 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč.

10. Žalovaná napadla odvoláním výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně a namítala, že soud prvního stupně dostatečně neodůvodnil svůj závěr o nepostačujícím zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a nepřihlédl k tomu, že žalobce byl od 1. 8. 2020 služebně zařazen na novém služebním místě a otázka jeho služebního zařazení tak byla vyřešena se zachováním [funkce] a se stejnými platovými náležitostmi. Není též zřejmé, z čeho žalobce usuzoval na možnost návratu na původní místo zrušené na základě změny právní úpravy (nařízení vlády č. [číslo] Sb., ve znění nařízení vlády č. [číslo] Sb. s účinností od 1. 7. 2020), která celkově změnila strukturu [Anonymizováno] a nemohla být osobně motivovaná. Původní řízení tedy nemělo pro žalobce prakticky žádný význam a žalobce jako osoba právnicky vzdělaná nemohl mít od původního řízení žádná očekávání. Obecný závěr o zvýšeném významu řízení pro jeho účastníka tedy s ohledem na okolnosti nynějšího případu neobstojí. Význam původního řízení rovněž snižuje množství dalších soudních řízení se státem. Rozšíření doby odškodnění v odvolání označila žalovaná za nepřípustné. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba jako nedůvodná zamítá, a aby žalované přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že předmětem řízení byl pracovněprávní spor, jehož zvýšený význam pro poškozeného žalovaná nevyvrátila a nenavrhla k tomu jediný důkaz, soud proto bez nepřípustného soudního aktivismu nemohl činit žádné úvahy o nižším významu řízení pro žalobce. Počet řízení proti žalované byl v období od 29. 6. 2020 do 28. 6. 2022 nízký, max. v řádu jednotek, ve většině řízeních byl žalobce úspěšný. Poukázal naopak na závěry vyslovené v rozsudku zdejšího odvolacího soudu sp. zn. [spisová značka], ve kterém bylo uvedeno, že nezákonné personální rozkazy byly motivovány ad hominem a byly zaměřeny bez věcných důvodů proti žalobci jako nepohodlnému potížistovi. Nutnost přiznání přiměřeného zadostiučinění podpořil žalobce rovněž odkazem na závěry rozsudku zdejšího odvolacího soudu ze dne 13. 6. 2024, č. j. [spisová značka]. Žalobce doplnil, že při prokázání základu nároku je nutné mu přiznat náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že zčásti důvodné je odvolání žalované.

13. Podle odvolacího soudu si soud prvního stupně obstaral pro své rozhodnutí dostatek skutkových podkladů a vyšel ze správných právních předpisů, které však nesprávně aplikoval na konkrétní okolnosti posuzovaného případu.

14. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

15. Podle odvolacího soudu je namístě hodnotit délku posuzovaného řízení jak před správním orgánem, tak před soudy jako celek. Řízení pro žalobce trvalo od 1. 7. 2020 do 31. 7. 2023, tj. 37 měsíců. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že celková délka původního řízení byla nepřiměřená, jak ostatně uznává i žalovaná, a že je namístě přiznat zadostiučinění za tuto délku v peněžité formě, neboť odškodnění se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. I případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě pak postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit (vše viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2023, č. j. 28 Cdo 602/2023194, vč. další judikatury tam uvedené). Podle odvolacího soudu v nynějším případě o takový výjimečný případ nejde.

16. Odvolací soud, a to s ohledem na žalobní tvrzení, kde žalobce finanční nárok požaduje za dobu od 9. 9. 2020 do 31. 7. 2023, přiznal žalobci finanční náhradu za 35 měsíců v částce 30 000 Kč (roční odškodnění 15 000 Kč). Za první dva roky řízení (počítáno od 1. 7. 2020) by náležela souhrnná částka 15 000 Kč. V posuzovaném případě, kdy žalobce uplatnil nárok od září 2020, činí náhrada 13 750 Kč. Za následujících 13 měsíců se jedná o částku 16 250 Kč.

17. Odvolací soud sice neshledal význam původního řízení pro žalobce za nepatrný, ale současně ani za zvýšený. V této souvislosti předně přihlédl k tomu, že se žalobce v původním správním řízení, a to s ohledem na Městským soudem v [místo] zdůrazněnou zásadu vázanosti správního orgánu i podzákonnými předpisy v § 2 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, nemohl spoléhat na to, že žalobou ve správním soudnictví nalezne ochranu před přeložením a určením do dispozice podle § 16 a § 10 Zákona, jestliže jeho dosavadní služební místo bylo s účinností od 1. 7. 2020 zrušeno nařízení vlády č. [číslo] Sb., a to komplexní novelizací provedenou nařízením vlády č. [číslo] Sb., nikoliv tedy úkonem v gesci žalovaného ministerstva, resp. že se za těchto podmínek „bude moci vrátit na své původní systematizované místo v odbornosti právní služba“ jak žalobce (jako právní profesionál) uvádí např. ve vyjádření datovaném 12. 4. 2024 na č. l. 20 nynějšího spisu.

18. Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) přisuzuje větší význam okolnosti, že již v době podání žaloby v původním řízení (9. 9. 2020) byl žalobce personálním rozkazem ze dne 13. 7. 2020 s účinností od 1. 8. 2020 přiřazen na nové služební místo ([funkce]). Zařazení žalobce do dispozice trvalo jeden měsíc, tj. od 1. 7. 2020 do 1. 8. 2020. Otázka pracovního zařazení již byla v době podání žaloby správnímu soudu vyřešena a jak vyplývá ze samotného doplnění odvolání žalobce, stalo se tak s jeho souhlasem. Žalovaná přitom na tuto okolnost poukázala již v prvním vyjádření k žalobě ze dne 1. 2. 2024, žalobce ji v duplice datované 12. 4. 2024 nerozporoval, pouze uváděl, že toto přeložení bylo účelově vedené, soud prvního stupně proto mohl toto tvrzení považovat za shodné ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. (ostatně proti tomu ani žalobce v nynějším odvolání nebrojí), a k této okolnosti tedy lze procesně přihlížet, aniž by šlo o nepřípustný soudní aktivismus, jak se snaží navodit žalobce.

19. Přestože pracovněprávní spory obecně požívají zvýšený význam řízení pro poškozeného účastníka řízení, v nynějším konkrétním případě má odvolací soud za to, že původní řízení mělo pro žalobce naopak velmi snížený význam, a proto považuje za přiměřené snížení základní částky o 30 %. V tomto směru neobstojí poukaz žalobce na rozsudek zdejšího odvolacího soudu ze dne 13. 6. 2024, č. j. [spisová značka] (dovolání žalované proti tomuto rozsudku bylo mezitím odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2024, č. j. [spisová značka], pozn. odvolacího soudu). Zdejší odvolací soud tento závěr v tamější věci odůvodnil v bodě 29.2 na s. 10 odůvodnění tím, že: „Žalobce byl vyslán na zahraniční misi společně s rodinou na období tří let od 1. 8. 2015 do 31. 7. 2018. Převelen z ní byl Personálním rozkazem účinným k 1. 8. 2017, tj. rok před původně stanoveným koncem. Na včasném rozhodnutí o žalobě podané v květnu 2017 ještě před účinností Personálního rozkazu tak záviselo setrvání žalobce na zahraniční misi. Po nabytí účinností Personálního rozkazu pak možnost se na zahraniční působiště navrátit nejméně do data původně stanoveného konce mise. Soudní řízení mělo pro žalobce zvýšený význam nejen kvůli svému pracovněprávnímu předmětu, ale též vztahu k uspořádání rodinných poměrů, jelikož služební přesuny se týkaly i jeho rodiny.“ Tyto dopady nelze s možnými dopady nynějšího původního řízení zdaleka srovnávat.

20. Odvolací soud dále nesouhlasí se soudem prvního stupně se snížením základní částky o 20 % pro složitost řízení. V daném případě nebyl spor komplikovaný, nebylo potřeba rozsáhlého dokazování, vyjasňování sporných skutkových či právních otázek, ostatně obě meritorní rozhodnutí v původním řízení byla vydána bez nařízení ústního jednání. Vedení původního řízení na dvou předpokládaných stupních soudní soustavy správního soudnictví bez nutnosti kasačních zásahů (např. vynucených řešením judikaturou nevyjasněných právních otázek, vydáváním množství procesních rozhodnutí atp.) též nelze považovat za okolnost vedoucí k závěru o zvýšené procesní složitosti. Soud prvního stupně neměl pro tuto okolnost uvedenou v § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk snižovat základní částku přiměřeného zadostiučinění. Přiměřeně k tomu lze odkázat i na bod 30 odůvodnění rozsudku zdejšího odvolacího soudu č. j. [spisová značka].

21. Odvolací soud nesouhlasí ani s navýšením základní částky o 10 % pro postup orgánů veřejné moci v původním řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), když dílčí průtahy byly zohledněny již v závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

22. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud určil tzv. základní částku v celkové výši 30 000 Kč, kterou snížil o 30 % z důvodu nízkého významu řízení pro žalobce. Jiné parametry uvedené v § 31a odst. 3 OdpŠk se podle odvolacího v nynějším případě neuplatní. Přiměřené zadostiučinění žalobce činí 21 000 Kč.

23. Odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený vyhovující výrok o věci samé I. co do částky 21 000 Kč s příslušenstvím potvrdil. Co do částky 7 374,86 Kč s příslušenstvím podle § 220 o. s. ř. změnil a žalobu v uvedeném rozsahu zamítl. Tímto odvolací soud zároveň podle § 164 o. s. ř. opravuje nesprávnou výši obou částek (20 125 Kč a 8 249,86 Kč) uvedených při vyhlášení rozsudku. V zamítavém výroku o věci samé II. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení ve výsledku úspěšný, neboť odvolací soud sice oproti soudu prvního stupně snížil výslednou částku přiměřeného zadostiučinění, přiznal však zadostiučinění převyšující nepeněžité zadostiučinění poskytnuté žalovanou (z mnoha srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 2216/23, nebo ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. III. ÚS 1998/24, a četnou judikaturu tam uvedenou). Žalovaná je proto povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů spočívající v zaplaceném soudním poplatku 2 000 Kč a v odměně právního zástupce žalobce za 4 úkony právní služby v řízení před soudem prvního stupně, a to za přípravu a převzetí právního zastoupení, podání žaloby, dupliku k vyjádření žalované a za účast na ústním jednání dne [datum]. Podle § 31 odst. 4 OdpŠk nelze přiznat odměnu za mimosoudní uplatnění nároku u žalované. Dále odměnu za 2 úkony právní služby za řízení před soudem odvolacím, a to podání odvolání a vyjádření k odvolání žalované. Další doplňující vyjádření k odvolání žalované hodnotí odvolací soud jako neúčelné. Odměnu určil odvolací soud v částce 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč (srov. rozhodnutí publikované pod č. 40/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. a/ a § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, k/ vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024, s připočtením paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč za tyto úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024. K odměně připočetl náhradu DPH podle § 137 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. Celkem tedy odvolací soud přiznal žalobci náhradu nákladů ve výši 26 684 Kč uvedenou ve výroku III. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.