o zaplacení částky 71 362,68 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. října 2025, č. j. 19 C 26/2025-82,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 362,68 Kč se zde specifikovaným úrokem z prodlení a náklady spojenými s mimosoudním uplatněním pohledávek ve výši 3 600 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 885,60 Kč k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Rozhodl tak o žalobním požadavku odůvodněném tím, že mezi stranami byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa] na dobu určitou 15 měsíců, žalovaná na odběrném místě odebírala elektřinu pro podnikatelské účely, přičemž cena byla stanovena dle ceníku produktové řady „start 15“, žalobkyně vystavila žalované vyúčtování za odebranou elektřinu ve dvou fakturačních obdobích v celkové výši 19 262,68 Kč a dále vyúčtovala smluvní pokuty z prodlení s úhradami, smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy 52 000 Kč a náklady spojené s uplatněním jednotlivých pohledávek, celkem 71 362,68 Kč; všechna vyúčtování a faktury byly žalované doručeny buď na sjednanou korespondenční adresu nebo na email uvedený při uzavření smlouvy. V řízení byl žalované ustanoven opatrovník, neboť nemohla vystupovat před soudem proto, že zde není osoba oprávněná za žalovanou jednat. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka nárok žalobkyně neuznala s tvrzením, že žalobkyně svůj nárok neprokazuje čitelnými listinami, zpochybnil množství údajně odebrané elektřiny, popřel doručení faktur a oznámení o přerušení či ukončení dodávky do její dispoziční sféry, proto se nemohla ocitnout v prodlení, nebyla prokázána existence platného smluvního ujednání o smluvní sankci, ani kategorii zákazníka a podmínky, za nichž měla být smluvní pokuta uplatněna.

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že dne [datum] žalobkyně jako dodavatel elektřiny a žalovaná jako zákazník uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, smlouva byla podepsána tehdejším jednatelem žalované, který současně poskytl žalobkyni veškeré podklady potřebné k realizaci změny dodavatele elektřiny, včetně plné moci a souhlasu vlastníka odběrného místa, podklady byly zasílány z emailové adresy jednatele žalovaného, žalobkyně uzavřela smlouvu s osobou oprávněnou jednat za žalovanou, na základě níž zahájila dne [datum] dodávku elektřiny do sjednaného odběrného místa, zaslala o tom žalované potvrzení obsahující harmonogram plateb a výši měsíčních záloh. V první fakturačním období od [datum] do [datum] byla žalované vyúčtována spotřeba elektřiny s nedoplatkem 9 836,38 Kč, žalovaná byla žalobkyní dne [datum] upomenuta o úhradě. Po dalším marném uplynutí lhůty žalobkyně dne [datum] zaslala žalované oznámení o přerušení dodávky pro nezaplacení. Dne [datum] žalovaná podala žádost o změnu dodavatele elektřiny, ke dni [datum] byla dodávka elektřiny žalobkyní ukončena z důvodu změny dodavatele, po ukončení dodávky vyúčtovala druhé fakturační období od [datum] s nedoplatkem ve výši 9 426,30 Kč, který zahrnoval i smluvní pokutu za prodlení s platbou. Vzhledem k tomu, že ke změně dodavatele došlo v době trvání smlouvy, nikoliv po jejím skončení, a žalovaná tak nedodržela smluvní závazek sjednané doby trvání smlouvy, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy, vystavila žalované vyúčtování této pokuty ve výši 52 000 Kč, odpovídající 13 zbývajícím měsícům trvání smlouvy. Žalovanou vyzvala k úhradě prostřednictvím předžalobní upomínky a výzvu zaslala do sídla žalované i na sjednané odběrné místo. Žalovaná nereagovala a dluh neuhradila. Celková výše dluhu žalované vůči žalobkyni činí 71 362,68 Kč a skládá se z dlužných plateb za dodanou elektřinu, smluvní pokuty za prodlení, smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy. Jednotlivé účtované částky odpovídají cenovým a smluvním podmínkám sjednaným ve smlouvě, ceníku a obchodních podmínkách, které žalovaná přijala při uzavření smluvního vztahu.

3. Po právní stránce soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav posoudil podle § 50 zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona a uzavřel, že žalobkyně se po žalované oprávněně domáhá zaplacení celkové částky 71 362,68 Kč představující cenu za dodávku elektřiny a sjednanou smluvní pokutu dle uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, ve spojení s obchodními podmínkami. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že nezaplatila vyúčtované částky ve výši 9 836,38 Kč a 9 426,30 Kč a předčasně ukončila smluvní vztah změnou dodavatele v době trvání smlouvy, čímž žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 52 000 Kč. O nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by dlužné částky uhradila, ani netvrdila a neprokázala existenci skutečností, které by nárok žalobkyně vylučovaly nebo omezovaly. Dále žalobkyni přiznal i náklady spojené s mimosoudním uplatněním všech tří pohledávek v celkové výši 3 600 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se jedná o vztah mezi podnikateli. Z uvedených důvodů žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni je přiznal ve výši 26 885,60 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů zastoupení advokátem.

4. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala v zákonné lhůtě odvolání. Namítla v něm, že množství spotřebované energie je minimálně v prvním sledovaném období excesivní, nemůže odpovídat realitě. Žalobkyně neprokázala, že žalovaná v odběrném místě odebírala elektřinu pro potřeby svého podnikání. Poukázala na to, že podle jiného dodavatele energií – [právnická osoba]. průměrná spotřeba klasické domácnosti činí 3 a 1/2 MWh elektrické energie za rok, a tak se zdá velmi nepravděpodobné, že by tak velká spotřeba žalované mohla za normálních okolností vzniknout za pouhý měsíc. Shrnula, že v místě odběru elektřiny nikdy neměla sídlo svého podnikání a domnívá se, že podpis zástupce žalované, kterým byl tehdejší jednatel společnosti [jméno FO], laickým pohledem neodpovídá všem ostatním podpisům; mělo by tak být provedeno znalecké zkoumání jeho podpisu. Pokud by byla prokázána nepravost podpisu na souhlasu vlastníka dotčené nemovitosti, byla by věrohodnost tohoto dokumentu, který byl žalobkyní předkládán jako důkaz, zpochybněna. Nesouhlasila s přiznáním nákladů spojených s uplatněním tří pohledávek v celkové výši 3 600 Kč s argumentací, že závazky ze smlouvy jsou recipročně utvrzovány smluvní pokutou, která současně představuje paušalizovanou náhradu škody, a tak by smluvní pokuta pokrývala i případné náklady spojené s uplatněním pohledávky. Navrhla, aby změnou napadeného rozsudku byla žaloba zamítnuta a byly jí přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované vyvracela její argumenty. Předeslala, že je obchodníkem s elektřinou ve smyslu § 30 energetického zákona, jež je v souladu s § 25a tohoto zákona zcela oddělen od provozovatele distribuční soustavy, kterým je v tomto případě společnost [právnická osoba].; tento obchodníkovi poskytuje údaje nezbytné k vyúčtování elektřiny a obchodník je povinen vystavit vyúčtování podle sdělených údajů. Na odběrném místě se jednalo o nový odběr a žalovaná byla prvním zákazníkem po instalaci elektroměru a připojení k distribuční síti, čemuž odpovídá i počáteční stav měřidla s téměř nulovou hodnotou ke dni zahájení dodávky dne [datum]. Dne [datum] byl provozovatelem distribuční soustavy proveden odečet elektroměru se stavem 1,20000 MWh, konečný stav ke dni ukončení dodávky žalobkyní, tj. [datum] činil, 1,78600 MWh a byl provozovatelem distribuční soustavy zjištěn tzv. automatickým propočtem, tedy výpočtem na základě dosavadní a plánované spotřeby. Spotřebu přesahující 1 MWh za měsíc nelze považovat za nepřiměřenou, zvláště pokud se jako v této věci jedná o zimní měsíce a odběr pro účely podnikatelské činnosti, naopak se jedná o spíše nižší spotřebu. Tomu odpovídají i skutečnosti deklarované žalovanou v uzavřené smlouvě – plánovaná roční spotřeba téměř 24 MWh a počáteční výše měsíční zálohy 15 600 Kč. Judikatura dovodila, že jedinou možnou obranou zákazníka proti nároku obchodníka s elektřinou je tvrdit a prokazovat, že vyúčtování včas reklamoval. V daném případě žalovaná vyúčtování dodávky nikdy nereklamovala. Dále uvedla, že žalobkyně nemá důvod pochybovat o totožnosti osoby, se kterou uzavřela předmětné smlouvy, žalovaná se na všech listinách identifikovala stejnými údaji a podpis žalované je na všech listinách stejný, což je zřejmé i laikovi. Z provedeného dokazování před soudem prvního stupně nevyplynula žádná pochybnost o uzavření smlouvy žalovanou jako zákazníka žalobkyně. Uvedla, že náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou dle § 513 o. z. příslušenstvím každé pohledávky, jedná se o několik zcela odlišných pohledávek vyplývajících sice z jedné smlouvy, ale z jiných právních skutečností, jde tedy o zcela odlišné a samostatné pohledávky. Ve vztazích mezi podnikateli vznikají ex lege již okamžikem nastalého prodlení s úhradou dlužné pohledávky. Není rozhodné, kdy nastala splatnost jednotlivých pohledávek, jejich výše a zda vůbec vznikly. Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. představuje implementaci směrnice Evropského parlamentu a rady [spisová značka] ze dne [datum] a musí být vykládána v souladu s uvedenou směrnicí. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

6. Z podnětu podaného odvolání odvolací soud přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§§ 212 a 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

7. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil postačující a správný skutkový základ, který též posoudil správně i po stránce právní. Na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku lze pro stručnost odkázat. Žalovaná své argumenty uplatnila už v řízení před soudem prvního stupně a ty byly provedenými důkazy vyvráceny. Žalobkyně je obchodníkem s elektřinou, který uzavírá smlouvy o dodávkách elektřiny a který vystavuje vyúčtování podle údajů sdělených provozovatelem distribuční soustavy. Jak správně poukázala žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované, pokud zákazník s vyúčtováním nesouhlasí, je jeho jedinou možnou obranou tvrdit a prokazovat, že vyúčtování elektřiny včas reklamoval. Takovou obranu žalovaná v řízení před soudem prvního stupně netvrdila. Pokud odvolatelka zpochybňuje podpis tehdejšího jednatele žalované na smlouvě o dodávce elektřiny, jedná se o nepřípustné novum. Smluvní pokuta ve výši vyúčtované žalobkyní byla sjednána ve smlouvě mezi účastníky, nárok tedy vyplývá ze smluvního ujednání. Nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky vyplývá ze zákonné úpravy. Jedná se o dva samostatné nároky, takže ujednání o smluvní pokutě nemůže náklady spojené s uplatněním pohledávky subsumovat.

8. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani ve výroku a nákladech řízení, odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle §§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch, má proto vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů, které jí v této fázi řízení vznikly. Jsou tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 3 980 Kč, dvěma paušálními náhradami po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 1 860,60 Kč, celkem 9 720,60 Kč (§§ 6 odst. 1, 7, 11, 14b odst. 5 písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a § 137 odst. 3 o. s. ř.). O lhůtě splatnosti a platebním místě odvolací soud rozhodl podle §§ 160 odst. 1 a 149 odst. 1 o. s. ř.