pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s tím, že žalovaná je povinna zaplatit částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Konstatoval, že žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhá proti žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem za prodlení od [datum] do zaplacení a přiznání náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalované dne [datum] poskytl jako fyzická osoba bezhotovostním převodem na její účet č. [bankovní účet] zápůjčku ve výši [částka] účelově určenou na úhradu jistoty v souvislosti s elektronickou dražbou nemovitosti v kat. území [část obce], konanou soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], pod č. j. [spisová značka] a související poplatky. Tato dražba však byla zrušena. Výzvou ze dne [datum], doručenou žalované do datové schránky [datum], vyzval žalobce žalovanou k vrácení zápůjčky, což se nestalo.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalovanou částku vrátila žalobci již [datum]. Uvedla, že společníkem a jednatelem žalované je od roku 2015 [jméno] [příjmení], která žila s žalobcem několik let v nesezdaném partnerství, z něhož se narodil dne [datum] syn [jméno] [příjmení] a které se v [anonymizováno] roku [rok] rozpadlo. Za dobu trvání partnerství vstoupil jak žalobce, tak i [jméno] [příjmení] do řady majetkoprávních vztahů, a to jak v souvislosti se společnými podnikatelskými aktivitami, tak i mimo toto podnikání, zejména v souvislosti se správou vlastního majetku. Po ukončení partnerství se oba opakovaně pokoušeli vypořádat vzájemné majetkoprávní a podnikatelské vztahy, nicméně některé z těchto vztahů se ukázaly být sporné a v současné době probíhá řada civilních, insolvenčních i trestních řízení mezi nimi či společnostmi ovládanými jednou nebo druhou osobou. I toto řízení je dalším dílem ze série a dokládá pokračující nevraživost a vyhrocenost vzájemných vztahů. Žalobce je ovládající osobou několika desítek obchodních korporací, v nich přímo on či nepřímo prostřednictvím jiné své korporace uplatňoval a uplatňuje rozhodující vliv jako konečný vlastník či statutární orgán. Žalobce tak vytváří konkrétní vůli těchto korporací, fakticky i právně je ovládá, v některých je zastupuje navenek i jako statutární orgán, v některých případech prostřednictvím účelově instalované fyzické osoby, tzv.„ bílého koně“, což je příklad právě i [jméno] [příjmení]. V jejich vztahu dominovalo psychické i fyzické násilí ze strany žalobce a faktická závislost a podřízenost [jméno] [příjmení] vůči žalobci se mj. negativně projevovala i tím, že poslouchala a uskutečňovala žalobcovy pokyny v podnikání a podle jeho přání řešila i vše s tím spojené. Z jeho přání byla v korporacích instalována jako jednatel či společník, což je i tento případ. Žalobce hodlal vydražit sousední nemovitost sousedící s nemovitostí, kde fakticky bydlí, a to prostřednictvím žalované. V tomto směru [jméno] [příjmení] instruoval, aby obstarala vše potřebné, což zahrnovalo mj. i úhradu částky [částka] na účet exekutora. Protože k dražbě nedošlo, exekutor jistotu vrátil zpět, žalobce instruoval [jméno] [příjmení], aby peníze z účtu žalované vybrala v hotovosti, a takto mu je vrátila, neboť se obával toho, že v souvislosti s ekonomickými opatřeními v době pandemie dojde ke krachu bank a bude znemožněn přístup k penězům, a proto chtěl mít peníze zpět v hotovosti. Na základě tohoto pokynu pak dne [datum] vyzvedla částku [částka] v hotovosti v bance a při návštěvě žalobce v jejím bydlišti v [příjmení] [anonymizováno] v [obec a číslo] dne [datum] si tuto částku žalobce osobně převzal a odnesl. Navíc nejsou tvrzení žalobce o uzavření zápůjčky podpořeny žádným důkazem, žalobce zde tedy neunesl břemeno tvrzení, žalovaná popírá, že by se tak stalo, navíc není ani tvrzeno ani prokázáno, jaké byly další dohodnuté podmínky zápůjčky, včetně splatnosti.

4. Soud I. stupně učinil jednotlivá skutková zjištění, jak podrobně popsáno v odstavcích 3 až 14 odůvodnění napadeného rozsudku. Na jejich zákldě vzal za prokázané, že mezi účastníky byla ústně sjednána smlouva o zápůjčce, poskytnutí zápůjčky je dostatečně prokázané, a to jak výpisy z účtu žalobce, tak i žalované společnosti, konečně převzetí finanční částky na účet společnosti nepopírá ani její jednatelka. Tvrzení jednatelky žalované, že se jednalo o samotný podnikatelský záměr a akci žalobce, který chtěl touto cestou získat v dražbě nemovitost, podklad v provedených důkazech nemá. Dále je nesporné, že dražba se nekonala, dražební jistota byla exekutorem dne [datum] vrácena na účet žalované společnosti a jednatelka žalované částku [částka] vybrala v hotovosti v bance dne [datum]. Pokud jde o vrácení zápůjčky, soud I. stupně tvrzením žalobce neuvěřil. Nevytvářejí ve svém kontextu věrohodný skutkový základ, ze kterého by měl soud vycházet. Žalobce vystupoval jako osoba, která neměla žádný zájem na předmětné dražbě, nicméně z SMS komunikace předložené žalovanou je zřejmé, že dražba byla jeho zájmem a celý postup ohledně úhrady jistiny a přípravy k dražbě měl promyšlený a v tomto směru také jednatelku žalované jako dražebníka instruoval. Bez významu není ani skutečnost, že jeho bydliště je na adrese [adresa], [IČO], jíž je žalovaný jednatelem. Konečně veškerá poměrně rozsáhlá komunikace vedená ohledně této dražby a zájmu žalobce o tuto nemovitost jednoznačně jeho výrazný zájem prokazuje, a soud tak neuvěřil jeho tvrzení, že se jednalo o naprosto marginální záležitost v rámci jeho podnikání, se kterou neměl nic společného, a že se jednalo o podnikatelský záměr žalované společnosti, resp. její jednatelky, který ani blíže nezkoumal. O tom svědčí i plná moc společnosti [právnická osoba] žalobci ze dne [datum], aby společnost v dražbě v plném rozsahu zastupoval. Tvrzení žalobce jsou v souvislosti s těmito poznatky soudu nevěrohodná, žalobce ani nepředložil zvukový záznam, který si pořídil při návštěvě [datum], když se v bytě jednatelky žalované s touto setkal. Byť žalobce tvrdí, že si bral jen některé své osobní věci (ošacení), jednatelka žalované tvrdí, že na jeho pokyn mu tohoto dne peníze i přepočítávala, bral si i některé finanční částky v Eurech, mohl tak jednoznačně prokázat pravdivost svých a nepravdivost a účelovost tvrzení jednatelky žalované. Zvukový záznam odmítl předložit a tento jeho přístup k dokazování vlastních tvrzení podpořil verzi jednatelky žalované a znevěrohodnil výrazným způsobem žalobní tvrzení.

5. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce tak, jak ji upravuje ustanovení § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Pevné datum vrácení zápůjčky nebylo sjednáno už jen proto, že žalobce považoval koupi nemovitosti v dražbě za investici pro svou osobu, respektive zprostředkovaně přes některou ze svých firem, které ovládal ať už přímo nebo prostřednictvím jednatelky [jméno] [příjmení]. V souvislosti s tím nebylo mezi účastníky řešeno vrácení zápůjčky a ani způsob doplatku případně vydražené ceny. Jestliže žalovaná společnost neměla dostatek finančních prostředků ani pro složení jistoty, bylo zřejmé (a komunikace žalobce a jednatelky jednoznačně zájem žalobce prokazuje), že nějakým způsobem by musela být řešena i dražba samotná a přihazování v ceně. Kdyby žalovaná společnost žádala bez dalších požadavků jen zápůjčku na jistotu, není vůbec zřejmé, jak by byla řešena dražba samotná po finanční stránce. Žalobce bezpochyby měl přehled o svých finančních záležitostech a rozhodně by jen tak částku, prezentovanou jím jako„ zcela marginální“ neodepsal (konečně, soudí se o ni). Předžalobní upomínka zaslaná žalobcem žalované a doručená dne [datum] v sobě obsahuje i vypovězení smlouvy nejpozději tímto dnem. Je nelogické, aby bylo žádáno o vrácení zápůjčky bez vypovězení smlouvy, tato výzva tedy v sobě bez dalšího vypovězení smlouvy logicky obsahuje. Protože zápůjčka byla jednatelkou žalované dne [datum] žalobci vrácena, žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání. Namítl, že soud svůj závěr učinil na úvaze, že ohledně nevrácení částky [částka] neuvěřil tvrzením žalobce, a naopak uvěřil tvrzením jednatelky žalované, že částka [částka] byla žalobci vrácena dne [datum]. V uvedeném závěru soudu lze shledat zcela nepodložený a neodůvodněný názorový obrat, jenž nekoresponduje se závěrem, který soud vyjádřil v téže věci v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V bodě 8 odůvodnění usnesení o vydání předběžného opatření soud mimo jiné uvedl:„ Tyto listiny, včetně obsahu spisu pak podle názoru soudu dostatečně prokazují důvodnost podaného návrhu, lze tedy na skutková tvrzení žalobce odkázat v plném rozsahu“. Od vydání předběžného opatření se důkazně situace v dané věci nezměnila. Žalovaná předložila na samém počátku jednání jako důkaz vrácení finančních prostředků žalobci printscreen komunikace mezi žalobcem a jednatelkou žalované, kde má jednatelka žalované žalobci psát:„ Ohledne Tvych osobnich veci a klicu v mem byte – jiz jsi si všechno odvezl, vcetne me hotovosti, při sve poslední navsteve. Tvoje navsteva v mem byte jiz není mozna.“ Na to žalobce reagoval sdělením:„ Ještě pro poradek, to mi uniklo! Jake tve hotovosti??????“ Žalovaná tedy nedoložila žádnou komunikaci o vrácení částky [částka] žalobci a žalobce převzetí uvedené částky nepotvrdil. Na tom nic nezměnila ani výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], matky jednatelky žalované, která v rámci ústního jednání dne [datum] uvedla, že o půjčce žalobce žalované nic neví, údajně viděla, že si žalobce po jeho návštěvě v bytě její dcery odnesl tašku, ale co bylo uvnitř, neví, jen jí dcera měla říct, že si žalobce z bytu odnesl i nějaké peníze. Tento důkaz, kterým je svědectví z doslechu, tedy nemůže prokázat tvrzení jednatelky žalované. Na opačný názor soudu, jenž našel svůj odraz v napadeném rozsudku, nebyl žalobce až do skončení dokazování nijak upozorněn, a rozhodnutí vtělené do napadeného rozsudku je tak pro žalobce překvapivé. Nebyl upozorněn v souladu s § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. na to, že nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně a nebyl soudem poučen. Soud dospěl k závěru, že zápůjčka byla jednatelkou žalované dne [datum] žalobci vrácena, proto není nárok žalobce oprávněný a žalobu v plném rozsahu zamítl. Závěr soudu je nelogický. Pokud by žalobce obdržel zpět zápůjčku [částka] již dne [datum], neměl žádný důvod tuto zápůjčku až dne [datum] vypovídat a vyzývat žalovanou k jejímu vrácení a následně se o ni soudit za současného vynaložení dalších nákladů v podobě soudního poplatku a nákladů právního zastoupení. Pokud by jednatelka žalované předala žalobci částku [částka], nechala by si tuto skutečnost potvrdit. Tím spíše v situaci, kdy již byly vztahy mezi oběma vyostřeny takovým způsobem, že si měl žalobce z bytu jednatelky žalované odnášet své osobní věci právě z důvodu rozchodu a tuto skutečnost potvrzuje jednatelka žalované v SMS zprávě, že návštěva žalobce v bytu jednatelky žalované již není možná. Žalovaná neprokázala, že o výběru částky [částka] dne [datum] účtovala, také neprokázala, že účtovala o vrácení částky [částka] žalobci. Nedoložila žádný důkaz o tom, že by žalobce převzal zpět od žalované částku [částka], kterou jí poskytl na úhradu jistiny dražby.

7. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen. Poukázala na to, že k nařízení předběžného opatření musí být dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků nebo obava z ohrožení budoucího výkonu soudního rozhodnutí. Zde žádná potřeba ani obava nemohla být, neboť ke změně názvu obou firem došlo už [datum]. Avšak žalobce, který pojal podezření, že tuto ochrannou známku má žalovaná v úmyslu převést na jiný subjekt, podal návrh na nařízení předběžného opatření až po [anonymizováno] měsících (!) dne [datum]. Pokud by žalovaná chtěla skutečně ochrannou známku převést, a potvrdit tak údajné podezření či obavu žalobce, pak by to dávno udělala. Nebyla-li akutní podložená obava, ne (s ) měl soud vydat předběžné opatření. Jelikož tak učinil, rozhodl nesprávně. Důvodnost tvrzení žalobce se týkala jen návrhu na vydání předběžného opatření, ne žalobního návrhu jako takového. Pokud by žalovaná dne [datum] ve svém bytě nevydala žalobci peníze, pak by do soukromé SMS komunikace (důkaz„ H“) žalobci dne [anonymizováno] přeci nepsala, že si [anonymizováno] vše odnesl vč. její hotovosti (?). Vyjadřuje-li žalobce nepochopení úvahy soudu ohledně vypovězení zápůjčky doručením předžalobní upomínky (bodu 17 rozsudku), je jediným důvodem, proč se žalobce„ musí o tuto částku soudit“, právě snaha žalobce využít chyby jednatelky žalované, která – ke své škodě – nepožadovala od žalobce žádnou kvitanci o vrácení peněz. Peníze dostal, přesto je chce ještě jednou. A nakonec důkazem o tom, že žalobce převzal zpět peníze od žalované, je především výpověď jednatelky ve spojení s dalšími důkazy. Obdobně to vnímá judikatura (viz [spisová značka]). Žalobce rozhodná tvrzení (o nevrácení zápůjčky) vylíčil a prokazoval je úplně, tudíž nebylo objektivně potřeba, aby ho soud poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ať tvrzení či důkazy doplní. Žalobce však byl usvědčen z nevěrohodnosti, kterou soud v bodu 16 rozsudku glosoval následovně:„ Pokud jde o vrácení zápůjčky, soud tvrzením žalobce neuvěřil. Tvrzení žalobce, tak, jak je prezentoval soudu a před soudem, nevytvářejí ve svém kontextu věrohodný skutkový základ, ze kterého by měl soud vycházet.“ A jevil-li se žalobce (nejen) v očích soudu v celkovém kontextu nevěrohodně, nemohl být přeci poučen o tom, aby doplnil věrohodná tvrzení a označil k jejich prokázání věrohodné důkazy.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, a podané odvolání neshledal opodstatněným.

9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní době šest týdnů.

11. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil správná a postačující skutková zjištění, která mimořádně pečlivě v souladu s § 132 o. s. ř. hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a věc posoudil správně i po stránce právní. Odvolací soud se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně ztotožňuje a plně na ně odkazuje. Z obsahu spisu je zřejmé, že soud I. stupně věnoval mimořádnou pozornost oběma skutkovým verzím, tedy jak verzi žalobce, tak verzi žalované, obě strany v konfrontaci rozsáhle vyslechl, a správně uzavřel, že tvrzení žalobce tak, jak je prezentoval před soudem, nevytvářejí ve svém kontextu věrohodný skutkový základ, ze kterého by měl soud vycházet, a v souladu s logikou prokázaného se přiklonil k verzi žalované, jejíž výpovědi jako stěžejnímu důkazu uvěřil, tedy že zápůjčka byla jednatelkou žalované dne [datum] žalobci vrácena. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce tak, jak ji upravuje § 2390 o. z. Pevné datum vrácení zápůjčky nebylo sjednáno už jen proto, že žalobce považoval koupi nemovitosti v dražbě za investici pro svou osobu, respektive zprostředkovaně přes některou ze svých firem, které ovládal ať už přímo nebo prostřednictvím jednatelky [jméno] [příjmení]. V souvislosti s tím nebylo mezi účastníky řešeno vrácení zápůjčky a ani způsob doplatku, případně vydražené ceny. Jestliže žalovaná společnost neměla dostatek finančních prostředků ani pro složení jistoty, bylo zřejmé (a komunikace žalobce a jednatelky jednoznačně zájem žalobce prokazuje), že nějakým způsobem by musela být řešena i dražba samotná a přihazování v ceně. Kdyby žalovaná společnost žádala bez dalších požadavků jen zápůjčku na jistotu, není vůbec zřejmé, jak by byla řešena dražba samotná po finanční stránce. Žalobce bezpochyby měl přehled o svých finančních záležitostech a rozhodně by jen tak částku, prezentovanou jím jako„ zcela marginální“ neodepsal. Předžalobní upomínka zaslaná žalobcem žalované a doručená dne [datum] v sobě obsahuje i vypovězení smlouvy nejpozději tímto dnem. Je nelogické, aby bylo žádáno o vrácení zápůjčky bez vypovězení smlouvy, a podle názoru soudu tedy tato výzva v sobě bez dalšího vypovězení smlouvy logicky obsahuje.

12. Pokud jde o odvolací argumentaci, pak na uvedeném nemá schopnost ničeho změnit námitka stran předběžného opatření, které se týkalo ochranné známky, a pokud žalobce tvrdil, že v tomto soud I. stupně přisvědčil jeho žalobnímu návrhu, pak v uvedenou dobu to ani učinit nemohl, a žalovaná správně poukázala na to, že soud I. stupně shledal toliko důvodnost tvrzení návrhu na vydání předběžného opatření ve vztahu k němu. Nemohlo tak dojít k nějaké názorové změně soudu I. stupně, když v tu dobu finální závěr ani nemohl být vytvořen. Pokud žalobce namítal, že měl být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., pak žalovaná správně poukázala na to, že k tomu nebyl žádný důvod, když žalobce rozhodná tvrzení o zápůjčce vylíčil a prokazoval je úplně. Rovněž ve prospěch skutkové verze žalobce nesvědčí ani konfrontace SMS zpráv z [datum], jak vylíčeno v odvolání, kdy žalovaná ve své SMS tvrdí, že žalobce odnesl své věci„ včetně mé hotovosti“, na což žalobce reagoval slovy„ Jaké tvé hotovosti???“, čímž nepopírá, že hotovost neodnesl, nýbrž sporuje jen to, zda šlo o hotovost žalované nebo jeho. Konečně není nic nelogického na tom, že soud I. stupně dospívá na straně jedné k závěru, že zápůjčka byla dne [datum] žalobci vrácena, a na druhé straně ke zjištění, že smlouva byla dne [datum] vypovězena. Výpověď zápůjčky podle § 2393 odst. 1 o. z. byla podmínkou pro splatnost, takže chtěl-li žalobce žalovat podle své verze, bylo nasnadě, že jí učinil, což nic nemění na tom, že v řízení podle výsledků dokazování bylo následně prokázáno, že k vrácení zápůjčky došlo již [datum].

13. Odvolací soud proto ze všech uvedených důvodů napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla i v odvolacím řízení plný procesní úspěch. Náklady představují odměnu advokáta za 2,5 úkonu právní služby za vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu a účast při vyhlášení rozsudku po [částka] podle § 7 bod. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), [částka] x 2,5 = [částka], se třemi paušálními náhradami hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., vše spolu [částka] + [částka] = [částka] s 21 % DPH pak [částka].