pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 204/2019-180,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Konstatoval, že žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím z titulu ceny za provedené, dokončené a převzaté dílo. Žalobkyně splnila veškeré podmínky ujednané v předmětné smlouvě o dílo se žalovaným, přesto doposud nebyl žalobou uplatňovaný nárok uhrazen. Mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo č. DIL/61/02 [číslo] 2016 k provedení stavby č. ORG [číslo] s označením“ OU [část obce], P 2 - rekonstrukce pavilonu" (dále jen„ Smlouva [část obce]“). Předmětem byl závazek žalobkyně zhotovit dílo spočívající ve výstavbě pavilonu pro odborný výcvik ve dvoře školy Odborné učiliště [část obce] na adrese [adresa] (dále jen„ Dílo“). Základní cena Díla činí [částka]. Úhrada ceny Díla měla být uskutečňována formou měsíčního dílčího plnění maximálně do výše 90 % ceny za Dílo včetně DPH), konečná faktura měla být vystavena na základě protokolu o předání a převzetí Díla a rekapitulací všech plateb. Dále byla ve smlouvě dohodnuta pozastávka ve výši 10 % Lhůta splatnosti dílčích faktur i konečné faktury byla dohodnuta na 30 dní. Dne [datum] podepsal žalovaný změnový list [číslo] v němž byly vyčísleny vícepráce související s prováděním Díla na částku [částka] včetně DPH. V návaznosti na změnový list [číslo] byl uzavřen dne [datum] dodatek [číslo] ke Smlouvě [část obce], v němž bylo dohodnuto, že Dílo bude dokončeno a předáno do [datum] a že celková cena Díla včetně DPH činí [částka]. Dne [datum] byl podepsán závěrečný protokol o předání a převzetí Díla se soupisem vad a nedodělků a uvedením lhůt k odstranění těchto vad a nedodělků. Žalobkyně vystavila fakturu [číslo] znějící na částku [částka] (tj. cena za stavební práce ve výši [částka] po odečtení 10 % ze základní ceny Díla jako pozastávky v souvislosti s výskytem vad a nedodělků ve výši [částka]) a s datem splatnosti [datum]. Dne [datum] podepsali účastníci protokol o odstranění vad a nedodělků a žalobkyni vzniklo právo na vrácení pozastávky ve výši 10 % Cena za Dílo vyfakturovaná výše uvedeným způsobem ani pozastávka ve výši 10 % ze základní ceny Díla však nebyly ze strany žalovaného ve lhůtě splatnosti ani zčásti uhrazeny. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a žalovaný ani poté ničeho neuhradil. Žalovaný vyhotovil dne [datum] prohlášení o jednostranném započtení pohledávek mezi žalovaným a žalobkyní [příjmení] tomto prohlášení provedl jednostranný zápočet své údajné splatné pohledávky ve výši [částka] z titulu smluvní pokuty ze smlouvy ze dne [datum rozhodnutí] č. DIL/61/02 [číslo] [rok] k provedení stavby č. ORG [číslo] s označením„ [ulice] škola umělecká a řemeslná, P5 - rekonstrukce části objektu Miramare'' (dále jen„ Smlouva Miramare“). Podle žalobkyně žalovaný nemohl k jednostrannému započtení přistoupit, neboť pohledávka nevznikla. Žalovaný údajnou smluvní pokutu odůvodnil tím, že podle jeho názoru se žalobkyně jako zhotovitel údajně dostala do prodlení s dokončením a předáním díla podle Smlouvy Miramare. Žalobkyně s uvedenými tvrzeními žalovaného nesouhlasí, jelikož se nikdy nedostala do prodlení s předáním či dokončením díla ve smyslu ujednání ve Smlouvě Miramare. V průběhu provádění díla podle Smlouvy Miramare, totiž nastaly takové překážky stavebně-technického charakteru v místě plnění, které objektivně zamezily možnému pokračování v realizaci díla, což dne [datum] žalobkyně zaznamenala do stavebního deníku. Konkrétně šlo o to, že po odbourání betonu nad klenbou bylo zjištěno založení stávajícího objektu přímo na klenbě. Nebylo tak možno pokračovat v bourání klenby, ačkoli to vyžadovala projektová dokumentace. Pokračování v realizaci díla podle Smlouvy Miramare a podle projektové dokumentace přitom vyžadovalo, aby klenba byla zbourána. Žalobkyně zahájila se žalovaným jednání o změně projektové dokumentace a změně Smlouvy Miramare. Žalovaný však odmítl uzavřít dodatek ke Smlouvě Miramare, aby mohly být ze strany žalobkyně jako zhotovitele v souladu s bezpečnostními předpisy znovu zahájeny stavební práce. Na nemožnost pokračování stavebních prací a nutnost smluvního řešení situace byl přitom žalovaný několikrát upozorněn. Vzhledem k tomu, že i přes upozornění na možnost odstoupení od smlouvy žalovanému marně uplynula lhůta určená žalobkyní v dopise ze dne [datum] k poskytnutí nezbytné součinnosti, žalobkyně odstoupila od Smlouvy Miramare dne [datum].

3. Žalovaný žalobou uplatněný nárok odmítá a uvádí, že jako objednatel uzavřel se žalobkyní jako zhotovitelem Smlouvu Miramare. Potvrzuje, že vznikl mezi účastníky spor ohledně oprávněnosti odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně, které se uskutečnilo dne [datum]. Žalobkyně ve svém odstoupení od smlouvy uvedla, že na díle nastaly specifické okolnosti technického charakteru, které znemožňují zhotoviteli pokračování v provádění prací. V návaznosti na odstoupení od smlouvy uplatnil žalovaný dne [datum] smluvní pokutu ve výši [částka], kterou žalovaný jednostranně započetl proti splatné pohledávce žalobce na zaplacení díla ve výši [částka] bez DPH ze Smlouvy [část obce]. K předání staveniště došlo dne [datum]. K ukončení bouracích prací došlo dne [datum] a k předání staveniště k vlastní výstavbě došlo dne [datum]. Žalobce poté dne [datum] přerušil provádění prací. Žalovaný s tímto postupem zhotovitele nesouhlasil a opakovaně žalobkyni vyzýval k pokračování provádění prací. Dne [datum] žalobkyně jednostranně odstoupila od smlouvy. Dle názoru žalovaného se tak žalobkyně ocitla v prodlení o celkem 171 dnů od doby, kdy mělo být dílo dle čl. III. odst. 1 smlouvy Miramare dokončeno. K určení oprávněnosti nároku žalobkyně je klíčové posouzení otázky, nakolik bylo možné pokračovat v provádění díla po předání staveniště. V řešení této otázky se účastníci řízení zjevně rozcházejí. Žalovaný uvádí, že má k dispozici vyjádření [titul] [jméno] [příjmení], který žalovanému jednoznačně potvrdil, že dílo je a bylo možné realizovat nezávisle na existenci staticky neúnosné klenby nad podzemní chodbou. Výše uvedené závěry tak vyvracejí ochotu žalobkyně pokračovat v provádění díla.

4. Na základě soudního jednání konaného dne [datum] byla žalobkyně soudem vyzvána k doplnění některých skutkových tvrzení. Požadavek na zachování klenby byl vznesen žalovanou jako objednatelem v průběhu změny projektové dokumentace. [ulice] projektová dokumentace v části statika, strop nad chodbou - skladba [příjmení], již nepočítala se sanací klenby, ale s jejím zachováním a stanovila odlišnou technologii pro její zastropování. Ředitel školy jako uživatel vznesl požadavek na zachování přístavku, který byl na klenbě založen. Dle části Projektové dokumentace určené pro výběrové řízení, zpracované Ing. [jméno] [příjmení], s datem [datum], část projektu Statika, nazvané„ [příjmení] nad chodbou – skladba [příjmení]“ bylo navrženo technické řešení, spočívající v sanaci stávající klenby podzemní spojovací chodby, které později vůbec neodpovídalo technologické situaci na stavbě. Dle této projektové dokumentace provedla žalobkyně svou nabídku pro výběrové řízení na stavbu Miramare, ve kterém zvítězila. Zároveň nebyl v projektové dokumentaci vůbec plánován osobní výtah, který žalovaná později po žalobkyni požadovala vystavět. Žalovaná podala dne [datum] žádost o vydání stavebního povolení na stavbu Miramare, která však nebyla kompletní a byla opakovaně k žádostem stavebního úřadu doplňována, mimo jiné i tím, že žalovaná původní projektovou dokumentaci několikrát upravovala, a stavebně technické řešení díla rozšířila o osobní výtah mezi 1.NP a 1.PP přístavby (revize Projektové dokumentace z [datum]), následně pak projektovou dokumentace pro účely řízení o vydání stavebního povolení doplnila naposledy ještě ke dni [datum] Smlouva Miramare byla mezi účastníky, navzdory všem následným změnám v projektové dokumentaci v řízení o vydání stavebního povolení, uzavřena již dne [datum] (tedy ještě před stavebním povolením). Jinými slovy žalobkyně čekala na to, až bude žalovaný schopná získat stavební povolení k dílu, které však s sebou nakonec přineslo podstatné změny v technologickém řešení díla oproti původní projektové dokumentaci. Po provedení první fáze stavby Miramare – demolice, byla stavba dne [datum] přerušena, neboť se stále čekalo se na vydání stavebního povolení k dílu. K vydání stavebního povolení bylo nutné opakovaně změnit projekt (oproti již uzavřené smlouvě o dílo se žalobkyní), bylo nutno doplnit dílo o výstavbu osobního výtahu, který v původní projektové dokumentaci, ani v zadávací dokumentaci pro výběrové řízení nebyl vůbec uveden. Vzhledem k tomu, že výtah a související technologie musí být zapracovány ve fázi základů stavby (výtahová šachta je rozdílná u každého typu výtahu) nebylo možno zahájit práce ani v části základů stavby. Stavebním povolením ze dne [datum] byla povolena stavba. Dle stavebního povolení bylo mimo jiné již počítáno se stavbou výtahu, určen příjezd na staveniště vjezdem ulice Na [obec], pozemek parc. č. 2034, který je ve vnitřním areálu školy a zároveň měl být pojezdovou plochou pro stavební mechaniku a současně měla být na pozemku parc. 2034 umístěna i parkovací stání pro osoby s omezenou pohybovou schopností. Na základě požadavku žalovaného o zahrnutí stavby výtahu do díla, předložila žalobkyně ke dni [datum] žalovanému cenovou nabídku, kterou následně upravovala dle požadavků žalovaného. Po znovu převzetí stanoviště dne [datum] žalobkyně odtěžením zeminy odkryla podzemní spojovací klenbu, a zjistila další zásadní rozpor v projektové dokumentaci se skutečností, tentokráte v části statiky klenby. Dále zjistila, že nad spojovací klenbou byl zřejmě v 60. letech vybudován přístavek a současně zadní vchod do objektu školy, což nebylo v projektové dokumentaci vůbec zakresleno. Žalobkyně po odkrytí zeminy dopisem ze dne [datum] urgovala vyjádření žalovaného k jí požadovaným vícepracím, tj. vybudování osobního výtahu a upozornila žalovaného, že tato nesoučinnost povede nejen k prodloužení doby díla, ale žalobkyně bude nucena stavbu přerušit do doby rozhodnutí i z technologických důvodů. Dalším důvodem pro přerušení prací byl příkaz bezpečnostního technika Ing. Svobody z důvodu nemožnosti zajištění bezpečného přístupu na stavbu přes staticky nestabilní klenbu. Žalobkyně uvádí, že SoD nedovoluje provádět změny způsobu provádění díla bez schválení žalovaného. Ke dni [datum] žalovaný předal žalobkyni 4 paré změnové dokumentace„ Podzemní spojovací chodba - část statika 11 2017“ (věnec, strop, podchycení klenby pod zádveřím, ŽB panely, výztuž)“, kterým definoval poslední způsob změny původního stavebního provedení klenby. Dne [datum] pak žalobkyně zaslala další upravenou cenovou nabídku již na obě dvě podstatné změny, a to výtah + podchycení stropu, na kterou technický dozor stavby Ing. [příjmení] konečně reagoval tak, že má být podkladem pro dodatek k SoD. Žalobkyně má za to, že podklady, zejména pak projektová dokumentace (z roku 2014), které žalovaný předložil do výběrového řízení, obsahovaly podstatné vady, které nejenže neodhalil žalovaný, ale nemohla odhalit ani žalobkyně, a to ani za použití běžné či odborné péče, a to nejméně do doby, než odkryla horní zeminu z pozemní klenby, tj. nejdříve ke dni [datum]. Absence stavby výtahu v projektové dokumentaci z roku 2014, kdy požadavek na stavbu výtahu se objevil až v platném stavebním povolení z června 2016, byla objektivní překážkou, kterou žalobkyně nemohla, při prokazatelné nesoučinnosti žalovaného, překonat ani za použití maximální odborné péče. Jelikož však strany nedospěly k dohodě o změně smlouvy v přiměřené době, tj. zde od [datum] nejméně do ledna 2018 resp. [datum] (upozornění žalobkyně na podstatné porušení smlouvy a poskytnutí přiměřené lhůty k plnění) mohla žalobkyně od smlouvy řádně odstoupit, což i dopisem ze dne [datum] nakonec učinila.

5. Z listinných důkazů byl zjištěn skutkový stav věci, jak podrobně popsán v odstavcích 6 až 8 odůvodnění napadeného rozsudku. Mezi stranami není sporný vznik nároku na zaplacení ceny díla dle Smlouvy [část obce]. Mezi stranami je však sporné, zda došlo k platnému započtení ze strany žalovaného na tento nárok žalobkyně. Soud se tedy zabýval tímto započtením a zejména pak vznikem pohledávky žalovaného způsobilé k takovému započtení. Žalovaný tedy nesporuje fakturu [číslo].

6. Soud I. stupně vzal skutečnosti uvedené ve skutkových zjištěních za prokázané a ve věci již bylo nadbytečné provádět další dokazování, neboť pro prokázání důvodnosti odstoupení od smlouvy výše uvedené dokazování je dostatečné. Ostatní důkazy provedené soudem blíže ve svém odůvodnění nezmiňuje, neboť z nich nevycházel. Provádět dokazování ve vztahu k jednotlivým technickým řešením, zejména pak výslechy jednotlivých osob, znalecké zkoumání apod., není pro rozhodnutí důležité, neboť na danou věc je věc je třeba hledět z pohledu data vzniku nemožnosti plnit ze strany žalobkyně a soud I. stupně má za to, že nemožnost fakticky dílo provádět v důsledku rozporu se stavebním povolením a Smlouvy Miramare vzniklo již jeho vydáním.

7. S využitím ustanovení § [číslo], § [číslo], § [číslo], § [číslo] odst. 1, 2 a 3, [číslo] odst. 1 a 2, § 1968, § 1975 a § 1977 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále„ OZ“): 1 dospěl soud I. stupně k závěru, že ve věci je podstatná skutečnost, že smlouva o dílo byla uzavřena ještě před nabytím právní moci stavebního povolení. Za tohoto stavu do doby právní moci stavebního povolení nemohlo být dílo prováděno, neboť by došlo k rozporu s veřejným právem a jednalo by se o nepovolenou stavu. Pokud účastníci uzavřeli smlouvu o dílo – Smlouva Miramare, tak pro její realizaci bylo nutné získat nejprve stavební povolení. Toto stavební povolení bylo však v rozporu se samotnou Smlouvou Miramare – v části projektové dokumentace, výkazu výměr a samotné ceny za dílo. Změnami v žádostech o vydání stavebního povolení žalovaný navrhl několik změn, kdy je zcela zásadní otázka výtahu. Absence stavby výtahu v projektové dokumentaci z roku 2014, kdy požadavek na stavbu výtahu se objevil až v platném stavebním povolení, byla objektivní překážkou, kterou žalobkyně nemohla, při prokazatelné nesoučinnosti žalovaného, překonat ani za použití maximální odborné péče, poněvadž jak plyne ze všech zápisů z kontrolních dnů – nesměla žalobkyně provádět žádné změny oproti schválenému projektu před odsouhlasením GP, AD. Zároveň byla žalovaným upozorňována, že pokud by k takovému postupu žalobkyně došlo, bude tento v plné režii žalobkyně, pokud nebude změna odsouhlasena uzavřením dodatku ke SoD. Žalobkyně se tedy dostala do stavu, kdy nemohla fakticky dílo provádět, neboť pokud by takto učinila, dostala by se do situace, kdy by dílo bylo prováděno v rozporu se stavebním povolením. Z výkresů k projektové dokumentaci bylo prokázáno, že výtah nebyl původně plánován a je tak zřejmé, že ke změně Smlouvy Miramare muselo dojít. I pokud by výtah realizovala třetí strana, tak by bylo nutné upravit projektovou dokumentaci ve vztahu k žalobkyni. Nastala tedy faktická nemožnost dílo splnit pro rozpor mezi projektovou dokumentací a stavebním povolením. Žalobkyně žalovanému předložila změnové listy a bylo na žalovaném, aby zvolil cestu uzavření dodatku ke smlouvě nebo, aby došlo k ukončení smlouvy. Do té doby nebylo možné spravedlivě požadovat po žalobkyni, aby prováděla dílo v rozporu se stavebním povolením. Žalobkyně řádně na toto upozornila a následně od smlouvy odstoupila. Do doby uzavření dodatku ke smlouvě tak nemohla být v prodlení, neboť pro rozpor se stavebním povolením nemohla dílo provádět a ani jej dokončit. Soud I. stupně shledal prodlení na straně žalovaného. Pokud tedy žalovaný nárokoval smluvní pokutu, tak soud I. stupně shledal jeho požadavek za neoprávněný, neboť prodlení nevzniklo na straně žalobkyně. Obdobná situace je i ve vztahu ke zmíněné klenbě a přístavku na ní. Ve výkresech přístavek není ani zaznamenán a na místě fakticky je. Opět se jedná o chybu projektové dokumentace. U klenby byla argumentace žalovaného, že lze v díle pokračovat a není třeba změny. Samotné stavební povolení však tuto otázku řeší rozdílně od projektové dokumentace a při pohledu na výkresy lze uvažovat i o cenově nevýznamném řešení (úprava panelů a změny jejich objednávky). Každá změna však vyžaduje změny smlouvy, neboť toto si smluvní strany výslovně sjednaly. Za tohoto stavu tedy soud I. stupně shrnul, že žalovaný nemohl být v prodlení. K výpočtu smluvní pokuty navíc uvádí, že stavební povolení bylo pravomocné ke dni [datum] a až od tohoto data bylo možné začít dílo provádět. Lhůta k provedení díla uvedená v SoD, ze dne [datum] byla stanovena na 240 dnů. Ke znovu zahájení prací, resp. druhému převzetí staveniště žalobkyní došlo ke dni [datum], tzn. zbývalo 219 dní k dokončení díla dle SoD. Lhůta tak měla skončit nejpozději k [datum]. Žalobkyně tak nemohla být nejméně do [datum] v žádném prodlení (odstavec 18 odůvodnění napadeného rozsudku).

8. Započtení ze strany žalovaného z pohledu soudu I. stupně tedy nemohlo být učiněno platně, neboť žalobkyně se nemohla dostat do prodlení, neboť na ni nelze spravedlivě požadovat, aby dílo prováděla v rozporu se stavebním povolením. Tato skutečnost musela být i žalovanému předem známa, kdy postup, který zvolil, tj. uzavřel smlouvu na dílo bez stavebního povolení, vyžadoval jeho součinnost po vydání stavebního povolení a pokud tuto neposkytl, zapříčinil sám prodlení (odstavec 19 odůvodnění napadeného rozsudku).

9. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (odstavec 20 odůvodnění napadeného rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání. Namítl, že pro určení oprávněnosti nároku žalobce je klíčové posouzení otázky, nakolik bylo objektivně možné pokračovat v provádění díla po předání staveniště žalobci. Žalobce svůj nárok zakládá na celkem 2 důvodech, tj. existence staticky neúnosné klenby a vybudování výtahu. Žalobce kromě stručného písemného vyjádření nepředložil žalovanému žádnou technickou zprávu, znalecký posudek či odborné vyjádření, které by jednoznačně potvrzovalo, že provádění díla není z technických důvodů možné. Ve spisu je založeno vyjádření [titul] [jméno] [příjmení], autorizovaného architekta, který je zároveň projektantem a autorským dozorem celého projektu„ [ulice] škola umělecká a řemeslná, P5 – rekonstrukce části objektu Miramare“. Autorizovaný architekt žalovanému jednoznačně potvrdil, že dílo je a bylo možné realizovat nezávisle na existenci staticky neúnosné klenby nad podzemní chodbou. Žalovaný rovněž navrhoval provedení znaleckého zkoumání k výskytu okolností technického charakteru, které by objektivně znemožňovaly žalobci dokončit dílo, tj. domnělé existence staticky neusnesené klenby, neboť je zřejmé, že v této otázce jsou názory účastníků zcela rozdílné. Prvostupňový soud tento důkaz navržený žalovaným, tj. vypracovaní znaleckého posudku, pro nadbytečnost odmítl. V situaci, kdy žalovaný neobdržel žádné přesvědčivé argumenty a důkazy o objektivních důvodech k nemožnosti dokončení díla ze strany žalobce, a naopak projektant mu výslovně potvrdil, že ve stavebních pracích je možné pokračovat a není nutné na tuto změnu (existence klenby u spojovací chodby) podepisovat dodatek ke smlouvě, bylo zcela legitimní, že žalovaný postup žalobce spočívající v odstoupení od smlouvy neuznal. Původní projekt byl skutečně částečně přepracován a doplněn o výtah. [ulice] povolení nabylo právní moci dne [datum]. S obsahem stavebního povolení byli srozuměni oba účastníci. Fakticky stavební práce k nové výstavbě započaly až o cca 4 měsíce později a trvaly pouze 3 dny, než došlo k jejich přerušení. Ze strany žalobce nebyly v tomto meziobdobí vzneseny jakékoliv požadavky na podepsání případného dodatku ke smlouvě o dílo, či nemožnosti provádění stavebních prací. Doba plnění/dokončení díla byla dle čl. III. odst. 1 smlouvy o dílo stanovena na 240 kalendářních dní od zahájení stavebních prací. Žalobce přerušil provádění prací cca po 25 kalendářních dnech, a to fakticky v čase, když reálně ještě nic nepostavil, protože cca 22 kalendářních dnů tvořily bourací práce. Původní projekt nepočítal s vybudováním výtahu, takže ho bylo možné dokončit i nezávisle na jeho existenci. I kdyby smlouva o dílo obsahovala vybudování výtahu, tak by se z logiky věci a (nového) harmonogramu plnění nejednalo o stavební praci, kterou je nutné provést okamžitě (v prvních týdnech či měsících) od převzetí staveniště, naopak podobné stavebně-technická řešení se provádějí až mnohem později (zpravidla v 2. polovině harmonogramu plnění). Žalovaný tak shrnuje, že ke dni [datum], kdy došlo k přerušení prací, neexistoval objektivní důvod požadovat, aby dalšími stavebními pracemi bylo vybudování výtahu. Úvaha soudu, že plnění se de facto stalo nemožným ve smyslu § 2006 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, je naprosto mylná a nepřesná. Žalovaný je vždy jako každý veřejný zadavatel povinen zvažovat, zda změny ve smlouvě, která byla výsledkem zadávacího řízení, jsou či nejsou tzv.„ podstatnou změnou smlouvy“ ve smyslu ustanovení § 222 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZZVZ“). Zadavatel nemůže podepsat dodatek ke smlouvě se stávajícím dodavatelem, ale musí vyhlásit nové zadávací řízení. Žalovaný jako zadavatel si naplnění podmínek tzv. tzv.„ podstatné změny smlouvy“ dle ustanovení § 222 odst. 3 ZZVZ vyhodnotil a dospěl k závěru, že pro vybudování výtahu bude nutné realizovat nové zadávací řízení. Žalobce jako účastník původního zadávacího řízení neměl a nemohl mít jakýkoliv smluvní/právní/zákonný nárok na to, aby on byl tím subjektem, který provede i vybudování výtahu v objektu. Řešení, které se nabízelo a bylo zcela v souladu se smlouvou a právními předpisy, bylo dokončení rekonstrukce žalobcem a vybudování výtahu novým dodavatelem, což shora nadepsaný soud nevzal vůbec do úvahy a zcela nesprávně předjímal, že dodatek ke smlouvě, který bude zahrnovat vybudování výtahu, musí žalovaný uzavřít automaticky se žalobcem. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby odvolací soud napadaný rozsudek změnil tak, že žaloba se v plném rozsahu zamítá.

11. Žalobkyně navrhla, aby byl napadený rozsudek ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrzen. Poukázala na to, že nárok na zaplacení ceny za provedení díla ze smlouvy k projektu [část obce] není sporný. Žalobkyně nesouhlasila s údajným vznikem nároku žalovaného na zaplacení smluvní pokuty ze smlouvy o projektu Miramare, neboť se do žádného prodlení nedostala. V projektu Miramare došlo k tomu, že žalobkyně nemohla dále pokračovat ve stavebních pracích, neboť existoval rozpor mezi smlouvou o dílo v projektu Miramare a závazným stavebním povolením, které bylo vydáno později. Na nezbytnost sladit smlouvu o dílo Miramare s požadavkem žalovaného na vícepráce tak, aby to vše bylo v souladu se stavebním povolením, včas žalovaného upozornila a požadovala uzavřít dodatek reflektující skutečnou situaci na stavbě. Ukázalo se totiž záhy po zahájení bouracích prací, že smlouva o projektu Miramare je v rozporu se závaznou stavební dokumentací, v rozporu s později vydaným stavebním povolením a v průběhu bouracích prací navíc nebylo možno a) pokračovat v bourání klenby v souladu s bezpečnostními předpisy, b) ani nebylo možno vystavět výtah, který nebyl v projektové dokumentaci, ale jeho výstavbu ukládalo až později vydané stavební povolení. Žalovaný přitom odmítl uzavřít nutný dodatek ke smlouvě o projektu Miramare, který by změny na jeho straně zohlednil a současně umožnil žalobkyni pokračovat v díle v souladu se závaznými veřejnosprávními rozhodnutími. Na nemožnost pokračování stavebních prací bez dodatku ke smlouvě o projektu Miramare a nutnost smluvního řešení situace byl přitom žalobkyní žalovaný několikrát upozorněn. Vzhledem k tomu, že i přes upozornění na možnost odstoupení od smlouvy žalovanému marně uplynula lhůta určená žalobkyní v dopise ze dne [datum] k poskytnutí nezbytné součinnosti, žalobkyně byla nucena odstoupit od smlouvy k projektu Miramare dne [datum]. Žalovaný v odvolání neuplatňuje argumenty nové, nýbrž pouze ty, které již uplatnil v řízení před soudem I. stupně, a s nimiž se soud I. stupně velmi precizně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal. Soud I. stupně v rozsudku argumentuje věcně, konkrétně a jeho posouzení projednávané věci žalobkyně považuje za správné, zejména pokud jde o nosný závěr o nemožnosti žalobkyně stavět v rozporu se stavebním povolením. Žalovaný v odvolání uvádí, že podle vyjádření [titul] [jméno] [příjmení], autorizovaného architekta, který je zároveň projektantem a autorským dozorem celého projektu Miramare, dílo„ je a bylo možné realizovat nezávisle na existenci staticky neúnosné klenby nad podzemní chodbou“. Citované vyjádření jmenovaného autorizovaného architekta je však vnitřně rozporné. Nabízí se otázka, jak by podle žalovaného mělo být možné provádění díla za situace, v níž není možné zajistit bezpečný přístup na stavbu přes staticky nestabilní klenbu. Pokud by žalobkyně nadále pokračovala v provádění díla, vystavila by tím své zaměstnance možnému ohrožení na zdraví i životě. Žalobkyně proto, v souladu s příkazem bezpečnostního technika Ing. Svobody, nutně přerušila stavební práce sjednané smlouvou k projektu Miramare. K otázce možnosti provádění díla ve vztahu k nestabilní klenbě se žalobkyně dostala do stavu, kdy fakticky nemohla dílo provádět, neboť pokud by tak učinila, dostala by se do situace, kdyby dílo bylo prováděno v rozporu se stavebním povolením. Žalovaný v odvolání napadá, že soud I. stupně odmítl jeho návrh na vypracování znaleckého posudku k posouzení existence staticky neúnosné klenby, ale současně zastírá, že vadu ve statice sám připustil a že jeho vyhotovení je pro věc nejen zbytečné a těžko proveditelné. V odvolání je žalovaným zcela nelogicky rozporována nutnost uzavření dodatku ke smlouvě k projektu Miramare z důvodu existence klenby (která nebyla v původní projektové dokumentaci zaznamenána, ačkoli na místě fakticky byla) a z důvodu výtahu (který se stal předepsaným požadavkem až ve stavebním povolení, ale nebyl v projektové dokumentaci vůbec zachycen). Takový postup by však byl v rozporu se smlouvou k projektu Miramare a příslušnými ustanoveními občanského zákoníku upravujícími smlouvu o dílo. Podle žalobkyně si žalovaný v tomto ohledu odporuje, neboť žalovaný prostřednictvím Ing. [příjmení] (autorský dozor žalovaného) nutnost změny projektové dokumentace uznal, což ostatně vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku. Z důvodu nemožnosti pokračování ve zhotovení díla a z důvodu absence jakékoli komunikace ze strany žalovaného, tak žalobkyně řádně odstoupila od smlouvy k projektu Miramare. [ulice] povolení nabylo právní moci ke dni [datum] a až od tohoto dne žalobkyně mohla začít dílo provádět. Žalobkyně zcela logicky začala nejprve s bouracími pracemi, jejichž provedení bylo nezbytné pro zhotovení díla. Žalovaný si však patrně neuvědomuje (nebo záměrně předstírá), že bourací práce jsou stavebními pracemi a ve smyslu uzavřené smlouvy k projektu Miramare jsou součástí díla. Ve vztahu k započetí bouracích prací nešlo o jakousi vlastní iniciativu žalobkyně, nýbrž šlo o provádění díla zhotovitelem na základě smlouvy k projektu Miramare uzavřené mezi stranami. Právě během uskutečňování bouracích prací byl žalobkyní zjištěn rozpor mezi stavebním povolením, projektovou dokumentací a skutečným stavem, které se žalobkyně snažila aktivně odstranit, když opakovaně vyzývala žalovaného k odsouhlasení změny projektové dokumentace. Argument o údajné potřebě nového zadávacího řízení vznesl žalovaný až před soudem, nikdy o tomto postupu v době před zahájením soudního řízení žalobkyni neinformoval, nikdy jí nesdělil, že by tuto část stavby měl stavět někdo jiný, resp. že bude nové zadávací řízení. Tento argument je ve své podstatě zcela absurdní, neboť současně vylučuje, že by žalobkyně byla schopna dílo v oněch 240 dnech dokončit, pokud by snad v této lhůtě mělo zároveň běžet další zadávací řízení, do kterého by měl vstoupit neurčitý okruh soutěžitelů. Ze samotné praxe žalovaného musí být evidentní, že mu běžné zadávací řízení trvá připravit měsíce až roky, a celý proces vysoutěžení třetího subjektu mimo žalobkyni pro část prací na díle Miramare, by zcela narušil celý proces stavby Miramare. Proto je tento argument žalovaného zcela účelový, odvádějící pozornost od podstatného, čímž je objektivní zjištění podložené důkazy provedenými před soudem, tedy že: … do doby právní moci stavebního povolení tak nemohlo být dílo prováděno, neboť započetím stavebních prací by došlo k rozporu s veřejným právem a jednalo by se o nepovolenou stavbu.“ soud I. stupně v rozsudku na straně 8 v bodě 18 výslovně uvádí, že„ i pokud by výtah realizovala třetí strana, tak by bylo nutné upravit projektovou dokumentaci ve vztahu k žalobkyni“, a to opět jedině dodatkem k hlavní smlouvě o dílo. Prodlení nevzniklo na straně žalobkyně, nýbrž na straně žalovaného.

12. Žalobkyně podala odvolání do výroku o nákladech řízení s tím, že požaduje přiznání náhrady dalších nákladů -„ další porady s klientem“, přičemž zápisy v těchto porad byly soudu prvního stupně zaslány dne [datum]. Konkrétně se jedná o: a. [příjmení] ze dne [datum] - § 11 odst. 1 písm. c) AT – [částka], b. [příjmení] ze dne [datum] - § 11 odst. 1 písm. c) AT – [částka], c. [příjmení] ze dne [datum] - § 11 odst. 1 písm. c) AT – [částka], d. [příjmení] ze dne [datum] - § 11 odst. 1 písm. c) AT – [částka]. Dále jde o přiznání 4 (čtyř) paušálních náhrad ve výši [částka] (4*300) k výše uvedeným poradám dle § 13 odst. 4 AT. Jelikož žalobkyně požaduje, neboť má za účelné, důvodné a odpovídající zákonu a recentní rozhodovací praxi dovolacího soudu, přiznání celkem 13 (třinácti) úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. c) AT ve výši [částka] (13* [číslo]), dále 13 (čtyř) paušálních náhrad ve výši [částka] (13*300) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka], což představuje částku [částka], která se zaplacením soudního poplatku ve výši [částka], představuje konečnou částku [částka].

13. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, a podané odvolání žalovaného neshledal opodstatněným a odvolání žalobkyně do nákladů řízení opodstatněným pouze zčásti.

14. Podle ustanovení § 2586 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále„ OZ“): Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

15. Podle ustanovení § [číslo]: Je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, určí mu zhotovitel přiměřenou lhůtu k jejímu poskytnutí. Uplyne-li lhůta marně, má zhotovitel právo podle své volby si buď zajistit náhradní plnění na účet objednatele, anebo, upozornil-li na to objednatele, odstoupit od smlouvy.

16. Podle ustanovení § 2592 OZ: Zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Příkazy objednatele ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno.

17. Podle ustanovení § 2594 OZ: 1) Zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné péče. 2) Překáží-li nevhodná věc nebo příkaz v řádném provádění díla, zhotovitel je v nezbytném rozsahu přeruší až do výměny věci nebo změny příkazu; trvá-li objednatel na provádění díla s použitím předané věci nebo podle daného příkazu, má zhotovitel právo požadovat, aby tak objednatel učinil v písemné formě. 3) Lhůta stanovená pro dokončení díla se prodlužuje o dobu přerušením vyvolanou. Zhotovitel má právo na úhradu nákladů spojených s přerušením díla nebo s použitím nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna.

18. Podle ustanovení § 2627 OZ: 1) Zjistí-li zhotovitel při provádění díla skryté překážky týkající se místa, kde má být dílo provedeno, znemožňující provést dílo dohodnutým způsobem, oznámí to bez zbytečného odkladu objednateli a navrhne mu změnu díla. Do dosažení dohody o změně díla může jeho provádění přerušit. 2) Nedohodnou-li se strany na změně smlouvy v přiměřené lhůtě, může kterákoli z nich od smlouvy odstoupit. Zhotovitel má právo na cenu za část díla provedenou do doby, než překážku mohl při vynaložení potřebné péče odhalit.

19. Podle ustanovení § 1968 OZ: Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle ustanovení § 1975 OZ: Věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

21. Podle ustanovení § 1977 OZ: Poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

22. Soud prvního stupně si pro svá rozhodnutí opatřil správná a postačující zjištění, která mimořádně pečlivě hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a věc posoudil správně i po stránce právní. Odvolací soud může na správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v jeho odstavcích 18, 19 a 20, se kterým se plně ztotožňuje, odkázat. Soud I. stupně správně uzavřel, že ve věci je podstatná skutečnost, že smlouva o dílo byla uzavřena ještě před nabytím právní moci stavebního povolení. Za tohoto stavu do doby právní moci stavebního povolení nemohlo být dílo prováděno, neboť by došlo k rozporu s veřejným právem a jednalo by se o nepovolenou stavu. Pokud účastníci uzavřeli smlouvu o dílo – Smlouva Miramare, tak pro její realizaci bylo nutné získat nejprve stavební povolení. Toto stavební povolení bylo však v rozporu se samotnou Smlouvou Miramare – v části projektové dokumentace, výkazu výměr a samotné ceny za dílo. Z toho pak soud I. stupně dovodil správné závěry popsané v odstavcích 18 a 19 odůvodnění napadeného rozsudku.

23. Pokud jde o námitky odvolací, ty v zásadě byly vznášeny už v řízení před soudem prvního stupně. Zejména pokud jde o to, že dokazování bylo provedeno nedostatečným způsobem, s tím se vypořádal soud prvního stupně, proč provedl dokazování v tom rozsahu, jak jej provedl a proč neprovedl další navržené důkazy, tedy, že na danou věc je věc je třeba hledět z pohledu data vzniku nemožnosti plnit ze strany žalobkyně, s čímž se odvolací soud rovněž ztotožnil a rovněž má odvolací soud za to, že odvolací námitky výmluvně a výstižně a velice podrobně vyvrací vyjádření žalující strany k podanému odvolání, na které lze rovněž odkázat. Dovolával-li se žalovaný toho, že ve spisu je založeno vyjádření [titul] [jméno] [příjmení], autorizovaného architekta, který je zároveň projektantem a autorským dozorem celého projektu„ [ulice] škola umělecká a řemeslná, P5 – rekonstrukce části objektu Miramare“. Autorizovaný architekt žalovanému jednoznačně potvrdil, že dílo je a bylo možné realizovat nezávisle na existenci staticky neúnosné klenby nad podzemní chodbou, pak žalobkyně zejména správně poukázala na to, že citované vyjádření jmenovaného autorizovaného architekta je však vnitřně rozporné. Nabízí se otázka, jak by podle žalovaného mělo být možné provádění díla za situace, v níž není možné zajistit bezpečný přístup na stavbu přes staticky nestabilní klenbu. Pokud by žalobkyně nadále pokračovala v provádění díla, vystavila by tím své zaměstnance možnému ohrožení na zdraví i životě. Žalobkyně proto, v souladu s příkazem bezpečnostního technika Ing. Svobody, nutně přerušila stavební práce sjednané smlouvou k projektu Miramare. K otázce možnosti provádění díla ve vztahu k nestabilní klenbě se žalobkyně dostala do stavu, kdy fakticky nemohla dílo provádět, neboť pokud by tak učinila, dostala by se do situace, kdyby dílo bylo prováděno v rozporu se stavebním povolením. Správný je rovněž poukaz žalobkyně na to, že žalovaný prostřednictvím Ing. [příjmení] (autorský dozor žalovaného) nutnost změny projektové dokumentace uznal. Žalobkyně tak řádně odstoupila od smlouvy k projektu Miramare, nebyla v prodlení, jak správně podrobně rozebral soud I. stupně, takže žalovanému nevznikl nárok na započítávanou smluvní pokutu, na rozdíl od nesporné žalované pohledávky žalobkyně z projektu [část obce], která je po právu.

24. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

25. Pokud jde o náklady řízení, zde odvolací soud přisvědčil odvolání jen dílem, a proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok o nich jak ve výroku uvedeno. Pokud byly požadovány porady, tak původně bylo požadováno 5 s tím, že u první i žalující strana shledala, že ji požadovat nemůže, a odvolací soud potom z těch porad shledal opodstatněnými pouze 2, a to z [datum] a [datum], když první předchází a druhá následuje ústní jednání ve věci konané v závěrečné fázi. Tedy v návaznosti na judikaturu, kterou žalobkyně uvádí s tím, že to musí být nějakým způsobem zasazeno do toho, kdy ta porada se ve vztahu k tomu, co se v řízení konalo, proběhla s tím, že při složitosti věci, jaká tu byla, nelze předpokládat, že by žádná porada neproběhla. Naproti tomu, mimo rámec odvolání, když odvolací soud přezkoumává nákladový výrok z úřední povinnosti, dospěl odvolací soud k závěru, že je třeba přiznat jeden úkon právní služby za závěrečný návrh a poloviční úkon za účast při vyhlášení rozsudku, kterého se žalující strana účastnila. Čili ta změna oproti soudu prvního stupně je taková, že celkem odvolací soud přiznal náklady za 12,5 úkonů se 13 paušály. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] v rozsahu 12,5 úkonu (úkony přiznané soudem I. stupně + úkony přidané soudem odvolacím) – [částka] x 12,5 = [částka] včetně 13 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., tj. [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] vše spolu pak [částka] + soudní poplatek [částka], což činí finálních [částka].

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla plný procesní úspěch i v odvolacím řízení. Tyto sestávají ze dvou úkonů právní služby advokáta po [částka] podle § 7 a. t. za vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu včetně 2 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % vše spolu [částka]. Za odvolání do výroku o nákladech řízení odvolací soud nepřiznal ničeho, když shledal ohledně těchto přibližně poloviční úspěch ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř.