o zaplacení 461 658,09 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 5. 2025, č. j. 30 C 12/2025-54,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 461 658,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 461 658,09 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 64 311,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně návrhem podaným dne 6. 11. 2024 proti žalované domáhala zaplacení částky odpovídající výši zákonného úroku z prodlení se zaplacením (zadržováním) částky EUR 95 194,91 (při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného [právnická osoba] ke dni 10. května 2021, tj. € 1 = 25,590 Kč) a USD 90 820,37 (při přepočtu USD na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného [právnická osoba] ke dni 10. května 2021, tj. $ 1 = 21,02 Kč) v období nejpozději od 10. května 2021 do 23. srpna 2022, když dle názoru žalobkyně žalovaná (coby banka, která vedla účet pro žalobkyni) shora uvedené částky blokovala v rozporu s právními předpisy, tj. zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“). Žalobkyně se bránila nedůvodným a neopodstatněným opatřením žalované, v důsledku kterých byla zcela omezena jakákoli dispozice s peněžními prostředky na účtech, žalovaná na těchto (blíže neodůvodněných) opatřeních trvala. Žalobkyně nebyla žádným způsobem žalovanou informována o tom, na základě jakého konkrétního důvodu mají být peněžní prostředky žalovanou zadržovány, nebyly jí poskytnuty žádné doklady o tom, jak je s jejími peněžními prostředky naloženo. Žalovaná následně přistoupila ke zrušení účtů ke dni 10. 5. 2021, peněžní prostředky žalobkyně složené na účtech žalovaná bez pokynu žalobkyně převedla na údajné technické účty žalované, ke kterým žalobkyně neměla žádný přístup a nad nimiž neměla žalobkyně žádnou kontrolu. Nedůvodnost a neopodstatněnost žalovanou přijatých opatření spočívajících v blokaci peněžních prostředků vůči žalobkyni pak potvrzuje zejména skutečnost, že žalovaná k výzvě právního zástupce žalobkyně dlužné peněžní prostředky (původně složené na účtech) žalobkyni bez dalšího vyplatila ke dni 23. 8. 2022. Podle žalobkyně v důsledku uvedených skutečností vznikla na straně žalobkyně škoda a na straně žalované naopak bezdůvodné obohacení. Žalobkyně požaduje po žalované nahradit škodu vzniklou uvedeným protiprávním postupem žalované.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, nečinila sporným, že se žalobkyní dne 17. 9. 2020 uzavřela Rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb (dále jen „Rámcová smlouva“), na základě které žalobkyni poskytovala služby v oblasti platebního styku. Současně téhož dne žalovaná s žalobkyní uzavřela dvě smlouvy o zřízení běžného účtu k Rámcové smlouvě, na základě kterých pro ní vedla platební účty č. [č. účtu] a č. [č. účtu]. S ohledem na povahu platebních transakcí zaznamenaných za období od 21. 10. 2020 do 23. 10. 2020 ve vztahu k účtům byla žalovaná v souladu s § 9 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 9 odst. 2 AML zákona nucena přistoupit (za účelem řádného plnění povinnosti provést Kontrolou klienta) ke kontaktování žalobkyně za účelem upřesnění předmětu podnikání žalobkyně, bližšího pochopení účelu prováděných transakcí a původu finančních prostředků k nim použitých. Ke kontaktování žalobkyně ve výše uvedené věci došlo ze strany žalované opakovaně, a to v období od 22. 10. 2020 do 28. 5. 2021. Jelikož se ani při osobní návštěvě jednatele žalobkyně na pobočce žalované nepodařilo odstranit nedostatky v předložených informacích a podkladech a žalobkyně odmítla dále poskytovat součinnost na dodatečně zasílané výzvy k upřesnění některých informací, čímž znemožnila řádně provést Kontrolu klienta dle § 9 AML zákona, byla žalovaná nucena přistoupit v souladu s § 15 AML zákona k ukončení obchodního vztahu s žalobkyní (tj. k výpovědi Rámcové smlouvy). Dne 7. 2. 2022 se na žalovanou obrátil jednatel žalobkyně s žádostí o vyplacení peněžních prostředků deponovaných v pomocné evidenci k Účtům (ve výši EUR 95 194,91 a USD 90 820,37), přičemž sděleným preferovaným způsobem výplaty předmětných peněžních prostředků byla výplata v hotovosti. S ohledem na výši zůstatků byla žalovaná povinna opět provést Kontrolu klienta v souladu s § 9 odst. 1 písm. a) AML zákona, a zkoumat tak mimo jiné účel daného obchodu (výplaty zůstatků), který je v případě výplaty v hotovosti nejasný (a z hlediska předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti i potenciálně rizikový). Žalovaná alternativně nabídla žalobkyni provést převod výše uvedených peněžních prostředků na účet žalobkyně vedený v jiné bance, což však žalobkyně odmítla. S ohledem na nesoučinnost žalobkyně při provádění Kontroly klienta i v tomto případě však byla žalovaná opět dle § 15 AML zákona povinna neuskutečnit obchod (výplatu zůstatků). K vyplacení zůstatků vedených v pomocné evidenci k účtům došlo na základě výzvy právního zástupce žalobkyně (a to na účty advokátní úschovy právního zástupce). V případě žádosti právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 8. 2022 o převod zůstatků na účty advokátní úschovy žalovaná dospěla k závěru, že jde o obdobný případ jako v případě převodu na účet žalobkyně vedený jinou bankou, resp. peněžní prostředky jsou v takovém případě zaslány na účet právního zástupce žalobkyně, který jedná v jejím přímém zastoupení, tj. jde fakticky o převod do vlastní dispozice žalobkyně, přičemž i advokát je sám povinnou osobou ve smyslu AML zákona.

4. Žalovaná přesto, že zpochybňuje primárně samotný vznik nároku žalobkyně, vznesla námitku promlčení s tím, že žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení počítaný z částky 4 345 717,67 Kč (95 194,91 EUR s kurzem 25,59 Kč/1 EUR a 90 820,37 USD s kurzem 21,027 Kč/1 USD) za období od 10. 5. 2021 (zrušení účtu) do 23. 8. 2022 (výplata účtu). Žalovaná odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022, č. j. 75 ICm 2217/2022, podle kterého „18. Právo na zákonné úroky z prodlení podléhá jako právo majetkové promlčení, přičemž se u něj uplatní obecná tříletá promlčecí lhůta. Ta počíná běžet dnem, kdy započalo samotné prodlení. Dle závěrů ustálené judikatury pak platí, že povinnost platit úroky z prodlení vzniká jednorázově (KSPH 67 INS 5151/2022) v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splnění svého závazku. Tímto dnem počíná běžet promlčecí lhůta a jejím uplynutím se právo promlčí jako celek. Úroky z prodlení tak nevznikají samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení (srov. rozsudek NS ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, nebo rozsudek NS ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009).“ S ohledem na shora uvedené, kdy žalobkyně tvrdí, že žalovaná prodlévá od 10. 5. 2021, uplynula dne 10. 5. 2024 tříletá promlčecí lhůta, ve které mohla uplatit zákonný úrok z prodlení (pokud by žalovaná vůbec prodlévala). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podala teprve dne 6. 11. 2024, tj. téměř půl roku po marném uplynutí promlčecí lhůty, její nárok je tedy v celém rozsahu promlčen.

5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování měl za prokázané, že žalovaná banka se žalobkyní dne 17. 9. 2020 uzavřela Rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb, na jejímž základě žalobkyni poskytovala služby v oblasti platebního styku. Téhož dne žalovaná s žalobkyní uzavřela dvě smlouvy o zřízení běžného účtu k Rámcové smlouvě, na základě kterých pro ni vedla platební účty č. [č. účtu] a č. [č. účtu]. S ohledem na povahu platebních transakcí zaznamenaných za období od 21. 10. 2020 do 23. 10. 2020 ve vztahu k účtům žalovaná přistoupila za účelem řádného plnění povinnosti provést kontrolou klienta (tj. žalobkyně) ke kontaktování žalobkyně za účelem upřesnění předmětu jejího podnikání, bližšího pochopení účelu prováděných transakcí a původu finančních prostředků k nim použitých. Ke kontaktování žalobkyně ve výše uvedené věci došlo ze strany žalované opakovaně v období od 22. 10. 2020 do 28. 5. 2021. Dne 29. 10. 2020 byla žalobkyně prostřednictvím opakované žádosti o poskytnutí součinnosti při provádění kontroly klienta také výslovně upozorněna, že v případě, že by nedošlo z její strany k poskytnutí požadované součinnosti při provádění Kontroly klienta podle AML zákona, bude žalovaná nucena uplatnit postup podle § 15 AML zákona. O skutečnosti, že informace žalovaná zjišťuje z důvodu plnění povinností vyplývajících z AML zákona byla žalobkyně informována již v první zprávě zaslané jednateli žalobkyně dne 22. 10. 2020.

6. Žalovaná oznámila [orgán] podezřelý obchod žalobkyně na účtech č. [č. účtu] (vedený v EUR) a č. [č. účtu] (vedený v USD), jejichž platby jsou v oznámení popsány s tím, že klient neposkytl součinnost a tímto žalovaná zamezila dalšímu nakládání s těmito účty. Oznámení učinila v souladu s § 18 odst. 1 AML zákona dne 29. 10. 2020, a to přes aplikaci [aplikace]. Žalobkyně sice předložila žalované několik smluv a faktur a též došlo k vysvětlení ze strany jednatele žalobkyně osobně na pobočce žalované, které však bylo pro účely řádného provedení kontroly klienta vyhodnoceno jako nedostačující. Žalovaná z komunikace s jednatelem žalobkyně získala důvodné podezření, že by mohlo jít o tzv. bílého koně, a to zejména s ohledem na způsob vedené komunikace (na zaslané dotazy v internetovém bankovnictví odpovídal jednatel žalobkyně jehož žalovaná evidovala jako občana České republiky nejdříve v anglickém jazyce, poté v českém jazyce avšak v podobě, která naznačovala strojový překlad odpovědi, a následně osobně na pobočce žalované v českém jazyce; jednatel žalobkyně při osobní návštěvě pobočky dne 12. 11. 2020 nebyl schopen dostatečně objasnit činnost žalobkyně, kdy jeho odpovědi byly značně zavádějící a často ve vzájemném logickém nesouladu: jednatel na pobočce žalované nejdříve uvedl, že žalobkyně se zabývá IT službami, kdy předmětem je prodej softwaru - počítačových programů, který dopravuje k odběratelům prostřednictvím zásilkové služby). Jelikož se ani při výše zmiňované osobní návštěvě jednatele žalobkyně na pobočce žalované nepodařilo odstranit nedostatky v předložených informacích a upřesnění některých informací, čímž znemožnila řádně provést Kontrolu klienta dle § 9 AML zákona, byla žalovaná nucena přistoupit v souladu s § 15 AML zákona k ukončení obchodního vztahu s žalobkyní (tj. k výpovědi Rámcové smlouvy). Dne 7. 2. 2022 se na žalovanou obrátil jednatel žalobkyně s žádostí o vyplacení peněžních prostředků deponovaných v pomocné evidenci k účtům (ve výši EUR 95.194,91 a USD 90.820,37), přičemž sděleným preferovaným způsobem výplaty předmětných peněžních prostředků byla výplata v hotovosti. S ohledem na výši zůstatků byla žalovaná povinna opět provést Kontrolu klienta v souladu s § 9 odst. 1 písm. a) AML zákona, a zkoumat tak mimo jiné účel daného obchodu (výplaty zůstatků), který je v případě výplaty v hotovosti nejasný (a z hlediska předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti i potenciálně rizikový). Žalovaná alternativně nabídla žalobkyni provést převod výše uvedených peněžních prostředků na účet žalobkyně vedený v jiné bance, což však žalobkyně odmítla. S ohledem na nesoučinnost žalobkyně při provádění Kontroly klienta i v tomto případě však byla žalovaná opět dle § 15 AML zákona povinna neuskutečnit obchod (výplatu zůstatků). Dne 26. 2. 2021 podle odd. A čl. IX. odst. 6 Obchodních podmínek žalovaná žalobkyni Rámcovou smlouvu vypověděla s výpovědní dobou 2 měsíce s tím, že změnu dispozice se zůstatkem na účtu lze provést nejpozději do uplynutí výše uvedené výpovědní doby. Dne 12. 8. 2022 právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu a požadoval vyplacení peněžních prostředků žalobkyně ve výši EUR 95 200 (ve vztahu k č. ú. [č. účtu]) a USD 90 790 (ve vztahu k č. ú. [č. účtu]) do 7 dnů. Dne 23. 8. 2022 banka žalobkyni sdělila ve věci převodu prostředků z účtů společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO žalobkyně], že „dnešním dnem došlo k zadání převodů“. Zůstatky na účtech žalobkyně byly převedeny na účty advokátní úschovy.

7. Soud prvního stupně s odkazem na §§ 1,3, 6, 9, 15, 18 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a na § 1958, § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzavřel, že pro posouzení oprávněnosti požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení za období od 10. 5. 2021 do 23. 8. 2022 je podstatné, zda povinnost žalované naložit se zůstatky na účtu dle dispozic žalobkyně, kdy na žádost advokáta žalobkyně ze dne 12. 8. 2022 dlužné peněžní prostředky (původně složené na účtech) žalovaná banka žalobkyni bez dalšího vyplatila ke dni 23. 8. 2022 do advokátní úschovy, byla již splatná a zda žalovaná zadržovala z důvodů jí uváděných její prostředky legálně.

8. Žalovaná banka, která je povinnou osobou ve smyslu § 2 AML zákona, je povinna provádět kontrolu klienta v době trvání obchodního vztahu (tj. např. v době trvání smlouvy o vedení účtu, jako tomu bylo v tomto případě). Proto zjistí-li tzv. podezřelý obchod, je oprávněna vyzvat klienta ke sdělení informací nezbytných k provedení kontroly a k předložení příslušných dokladů. Jestliže se klient odmítne podrobit kontrole nebo jsou-li pochybnosti o získaných údajích, o pravosti dokladů předložených při kontrole klientem, je povinná osoba oprávněna odmítnout uskutečnění obchodů či navázání obchodního vztahu, případně obchodní vztah ukončit (§ 15 AML zákona). V praxi se v případě banky může jednat o blokaci prostředků na účtu do doby poskytnutí řádné součinnosti klientem při kontrole. Uvedený zákon přitom nestanoví lhůtu, po kterou je povinná osoba oprávněna takto postupovat (nestanoví časové omezení), jelikož jde o zásah do práv klienta, je třeba postupovat bez zbytečného odkladu, aby tento zásah byl omezen na minimum. Žalovaná operace na účtech žalobkyně posoudila jako riziková. Jednalo se o tzv. podezřelý obchod ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b), d), e) AML zákona, neboť žalobkyně opakovaně prováděla nápadně více peněžních operací během jednoho dne, resp. ve dnech bezprostředně následujících. Proto žalovaná v rámci kontroly, kterou je povinna provádět, vyzvala žalobkyni, aby doložila mj. účel těchto plateb a původ uvedených prostředků, a to emailem a následně i dopisem doručeným žalobkyni. Ačkoli byla žalobkyně opětovně vyzvána, aby osvětlila původ finančních prostředků a jejich účel a toto doložila konkrétními listinami, nevysvětlila podezřelé platby, k těmto ničeho nedoložila a osobní návštěvou na pobočce žalované vzbudila dojem, že se jedná o tzv. bílého koně. Neosvětlila ani předmět podnikání žalobkyně a toky podezřelých transakcí, ačkoli podle § 9 odst. 7 AML zákona byla povinna žalované poskytnout tyto informace a příslušné doklady, které byly k provedené kontroly žalovanou nezbytné. Soud prvního stupně proto uzavřel, že ačkoli žalobkyně poskytla žalované „součinnost“, byla tato takřka nulová. Žalovaná tudíž důvodně podle § 15 AML zákona zablokovala finanční prostředky na účtech žalobkyně a [orgán] oznámila podezřelý obchod. Následně pokračovala v šetření, které ukončila 12. 8. 2022 poté, kdy právní zástupce žalobkyně sdělil v předžalobní výzvě, že žalobkyně požaduje výplatu zůstatku bezhotovostně a na účet svého právního zástupce, čímž se snížila míra rizikovosti. Nelze tak podle soudu prvního stupně shledat liknavost v jejím postupu. Proto až do zrušení opatření nebyla žalovaná v prodlení se splněním povinnosti naložit se zůstatky na účtech žalobkyně podle jejích dispozic (§ 1968 o. z.).

9. Soud prvního stupně s odkazem na § 629 odst. 1 o. z. uzavřel, že dlužná částka uplatněná v tomto návrhu odpovídá výši zákonného úroku z prodlení se zaplacením (zadržováním) částky EUR 95 194,91 (při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného [právnická osoba] ke dni 10. 5. 2021, tj. € 1 = 25,590 Kč) a USD 90 820,37 (při přepočtu USD na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného [právnická osoba] ke dni 10. 5. 2021, tj. $ 1 = 21,02 Kč) v období nejpozději od 10. 5. 2021 do 23. 8. 2022 (výplata účtů), požaduje tak již dospělé úroky v kapitalizované výši. Nárok žalobkyně není promlčený, když žalovaná vyplatila žalobkyni zadržené prostředky dne 23. 8. 2022. Návrh byl soudu doručen dne 6. 11. 2024, tříletá promlčecí lhůta by uplynula dnem 24. 8. 2025.

10. S ohledem na výše uvedené soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) až g) o. s. ř. namítala, že se soud prvního stupně nevypořádal s porušením povinnosti žalované podle § 2668 o. z. a současně nesprávně zaměňoval obchody a jednotlivé platební operace, na které se mělo vztahovat omezení podle § 15 AML zákona. Žalobkyně zdůraznila argumentaci žalované o podezřelém obchodu, pro který měla žalovaná přistoupit k neuskutečnění obchodu podle § 15 AML zákona, avšak následné vyplacení celé částky peněžních prostředků ukazovalo opačný postup, než který žalovaná prezentovala. Žalobkyně namítala, že tvrzení žalované o nutnosti blokace peněžních prostředků bylo v rozporu s jejím následným jednáním, neboť žalovaná peněžní prostředky bez dalšího vyplatila, což žalobkyně považovala za účelové. Argumentace žalované o minimalizaci rizik plněním na jiné platební místo nemá oporu v AML zákoně.

12. Žalobkyně považovala za významné, že oznámení [orgán] nevedlo k opatřením a činnost žalobkyně nebyla vyhodnocena jako protiprávní, přičemž žalovaná přistoupila k výplatě peněžních prostředků bez ohledu na tvrzené oznámení. Žalobkyně shrnula, že žalovaná používala postup podle AML zákona pouze účelově a sama se podle něj neřídila. Postup žalované byl omezen ukončením obchodního vztahu výpovědí smlouvy o vedení účtu ze dne 26. 2. 2021, proto měla žalovaná podle § 2668 o. z. vypořádat závazky ze smlouvy o účtu, zejména vyplatit zůstatek peněžních prostředků majiteli účtu, k čemuž nedošlo. Peněžní prostředky byly vyplaceny až 23. 8. 2022. Žalovaná nejprve převedla peněžní prostředky na vnitřní účty bez přístupu žalobkyně a bez přehledu o zůstatku pohledávky za žalovanou coby bankou, přičemž prodlení činilo více než 15 měsíců.

13. Žalobkyně dovozovala vznik příslušenství pohledávky s odkazem na § 513 o. z., neboť prodlení žalované vzniklo nesplněním povinnosti podle § 2668 o. z. Podle žalobkyně částečné plnění ke dni 23. 8. 2022 mělo účinky uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 o. z. Žalobkyně měla za to, že žaloba byla podána důvodně, protože nebyl dán důvod pro blokaci finančních prostředků ani pro nesplnění povinností žalované podle § 2668 o. z.

14. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.

15. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Ve vyjádření shrnula skutkový stav a k jednotlivým odvolacím námitkám uvedla, že žalobkyně se snaží vytvořit dojem, že žalovaná „ustoupila ze svých standardů“ až po předžalobní výzvě, čímž se sama usvědčila z protiprávního jednání. Žalobkyně zcela pomíjí, že žalovaná nabídla žalobkyni „mitigační kompromis“ už v návaznosti na její žádost z 2/2022. Navrhla, že převede bezhotovostně zůstatek na účet žalobkyně v jiné bance, bude-li s tím žalobkyně souhlasit. Žalobkyně ale stále trvala na bezhotovostním výběru, tj. na způsobu výplaty s výrazně vyšším rizikovým profilem (ztráta kontroly povinných osob), proto s postupem žalovaná důvodně nesouhlasila. Na základě předžalobní výzvy ze dne 12. 8. 2022 změnila žalobkyně svůj pokyn a (zřejmě nevědomky) splnila podmínky žalované a souhlasila s bezhotovostním převodem do jiné české banky navíc na účet advokáta, tj. na účet další povinné osoby (zdvojená kontrola). Jednalo se tak o okolnosti, které výrazně snížily rizikový profil transakce (AML skóring), žalovaná upustila od neuskutečnění obchodu podle § 15 AML zákona, ukončila AML kontrolu a pokyn splnila. Žalobkyně tvrdí, že uvedený postup AML zákon nezná a je proto nezákonný. Žalobkyně přehlíží ustanovení § 9 odst. 3 AML zákona, tj. že úprava parametrů kontroly je primárně na uvážení povinné osoby. Mantinelem a korektivem případné libovůle je, aby své postupy byla schopna obhájit před osobami oprávněnými k provádění kontroly plnění povinností podle § 35 AML zákona, tj. v tomto případě [právnická osoba] a [orgán]. Žalovaná doložila, že podezřelý obchod [orgán] oznámila a ten neshledal na postupu žalované žádná pochybění. Korektivem libovůle je pochopitelně i fungující tržní prostředí a konkurence, kdy je v zájmu žalované jako banky chovat se tržně a generovat zisk, tj. své klienty v obchodním styku neomezovat zbytečně. V tomto případě však bylo omezení v souladu s AML zákonem nevyhnutelně nutné.

16. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobkyně, že nejpozději po výpovědi účtů měla prostředky okamžitě vyplatit. Žalovaná upozornila na skutečnost, že blokace musí trvat i po výpovědi účtu ke dni 10. 5. 2021, jinak by byl smysl institutu neuskutečnění obchodu fakticky vyprázdněn. Obecně pokud by mělo po ukončení, tj. výpovědi obchodního vztahu dojít k okamžitému vrácení prostředků majiteli účtu jako příkazci, úprava AML by byla pouze symbolická – buď by se platební příkaz dle pokynů majitele realizoval, tj. prostředky by se zlegalizovaly, anebo by byly prostředky majiteli účtu okamžitě vyplaceny a ten by je mohl zkusit v jiné bankovní instituci zlegalizovat znovu. Z toho důvodu AML zákon v § 9 odst. 1 písm. a) i na jiných místech počítá s tím, že kontrola musí probíhat i mimo obchodní vztah. Blokace prostředků po celou dobu trvání důvodů blokace, tj. i po výpovědi účtů, je proto jediným správným postupem. Nadto žalobkyně v únoru 2022 požadovala vyplacení hotovosti. Taková konverze bezhotovostních peněžních prostředků na hotovostní je z pohledu AML výrazně rizikovější, jelikož nad prostředky pak ztrácí povinné osoby kontrolu. K převedení zůstatku na vnitřní účty (pomocná evidence) žalovaná uvedla, že tento převod, resp. převod do pomocné evidence, není v posuzované věci relevantní. Tato skutečnost má vliv na daňovou a účetní evidenci žalované. Relevantní je pouze to, že žalovaná žalobkyni zadržovala prostředky – podle žalované oprávněně, podle žalobkyně nikoliv. Pokud by nebyl aktivní institut neuskutečnění obchodu dle § 15 AML zákona, mohla by žalobkyně s prostředky běžně disponovat. Navíc není pravdou, že žalobkyně neviděla zůstatek na svých účtech. Tuto skutečnost může žalovaná prokázat přehledy pohybů z 5/2021.

17. Žalovaná dále namítala, že soud prvního stupně shledal jí vznesenou námitku promlčení jako nedůvodnou, jelikož k vyplacení zůstatku došlo 23. 8. 2022 a žaloba byla podána dne 6. 11. 2024, tudíž před uplynutím tříleté promlčecí lhůty. Žalovaná má za to, právní posouzení soudu není správné. Soud prvního stupně nesprávně určil za počátek běhu promlčecí lhůty den vyplacení blokovaného zůstatku (95 194,91 EUR a 90 820,37 USD), tj. 23. 8. 2022. Vyplacení blokovaného zůstatku ale není předmětem tohoto sporu. Předmětem sporu je zákonný úrok z prodlení z blokovaného zůstatku počítaný od 10. 5. 2021 do 23. 8. 2022. Žalobkyně žaluje zákonný úrok z prodlení z blokovaného zůstatku od 10. 5. 2021, zjevně tak nabyla (správné) vědomosti, že jí je od tohoto data částka blokována a že pokud je blokována neoprávněně (což žalobkyně tvrdí a žalovaná rozporuje), náleží jí i z peněžitého plnění zákonný úrok z prodlení. Ten se však s odkazem na ustálenou judikaturu (rozsudek Krajského soudu Praha ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 75 Icm 2217/2022, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006 a ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009) promlčel ke dni 10. 5. 2024 jako celek, když návrh na vydání EPR byl podán až 6. 11. 2024.

18. Žalovaná odmítla námitku žalobkyně, že by snad měla nárok podle § 2054 odst. 2 o. z. uznat jeho vyplacením v srpnu 2022 s tím, že postrádá jakoukoliv logickou i právní oporu. Žalovaná plnila na základě platebního pokynu žalobkyně – předžalobní výzvy ze dne 12. 8. 2022, když byl snížen rizikový profil obchodu, žalovaná plnila v souladu s platebními instrukcemi žalobkyně ze dne 12. 8. 2022 a žalobkyně v předžalobní výzvě úhradu zákonného úroku z prodlení ani nepožadovala. Žalovaná měla za to, že vyplacením zůstatků z obou úvěrových účtů byla veškerá práva a povinnosti mezi smluvními stranami řádně a včas vypořádána, nemohla proto nic dalšího svým plněním konkludentně uznávat.

19. Odvolací soud na nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

20. Podle § 9 odst. 1 AML zákona kontrolu klienta provádí povinná osoba a) před uskutečněním obchodu mimo obchodní vztah při naplnění podmínek podle § 7 odst. 1, a to 1. nejpozději v době, kdy je zřejmé, že dosáhne hodnoty 15 000 EUR nebo vyšší, 2. s politicky exponovanou osobou, 3. s osobou se zemí původu ve třetí zemi, kterou na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo z jiného důvodu je třeba považovat za vysoce rizikovou (dále jen „vysoce riziková třetí země“), 4. s osobou identifikovanou postupem podle § 11 odst. 7, 5. při obchodu v hodnotě alespoň 2 000 EUR, v případě povinné osoby podle § 2 odst. 1 písm. c), nebo 6. při převodu peněžních prostředků v hodnotě 1 000 EUR nebo vyšší; za b) v situacích, na které se vztahuje povinnost identifikace podle § 7 odst. 2 písm. a) a b), a to nejpozději před uskutečněním transakce; za c) v době trvání obchodního vztahu, nebo za d) podle § 2 odst. 1 písm. n), odst. 2 písm. c) nebo d) při obchodu v hodnotě 10 000 EUR nebo vyšší. Podle odst. 2 téhož ustanovení kontrola klienta zahrnuje a) získání a vyhodnocení informací o účelu a zamýšlené povaze obchodu nebo obchodního vztahu a informací o povaze podnikání klienta, b) zjištění totožnosti skutečného majitele a přijetí opatření k ověření jeho totožnosti z důvěryhodných zdrojů s tím, že v případě, že klient podléhá povinnosti zápisu do evidence skutečných majitelů nebo obdobného registru, povinná osoba ověří skutečného majitele vždy alespoň z této evidence nebo obdobného registru a jednoho dalšího zdroje, a zjištění, zda skutečný majitel není politicky exponovanou osobou nebo osobou, vůči níž Česká republika uplatňuje mezinárodní sankce podle zákona o provádění mezinárodních sankcí, c) v případě, že je klientem právnická osoba nebo svěřenský fond, zjištění vlastnické a řídící struktury klienta, a zjištění, zda osoba v této struktuře není osobou, vůči níž Česká republika uplatňuje mezinárodní sankce podle zákona o provádění mezinárodních sankcí, d) průběžné sledování obchodního vztahu včetně přezkoumávání obchodů prováděných v průběhu daného vztahu za účelem zjištění, zda obchody jsou v souladu s tím, co je povinné osobě známo o klientovi a jeho podnikatelském a rizikovém profilu, e) přezkoumávání zdrojů peněžních prostředků nebo jiného majetku, kterého se obchod nebo obchodní vztah týká, a f) v rámci obchodního vztahu s politicky exponovanou osobou též přiměřená opatření ke zjištění původu jejího majetku.

21. Podle § 15 odst. 1 AML zákona povinná osoba odmítne uskutečnění obchodu nebo navázání obchodního vztahu anebo, není-li to zvláštním právním předpisem vyloučeno, ukončí obchodní vztah v případě, že je dána povinnost identifikace nebo kontroly klienta a a) klient 1. se odmítne podrobit identifikaci, 2. odmítne doložit oprávnění podle § 8 odst. 6, § 11 odst. 7 nebo § 11a odst. 1, nebo 3. neposkytne potřebnou součinnost při kontrole, b) z jiného důvodu nelze provést identifikaci anebo kontrolu klienta, nebo c) má-li osoba provádějící identifikaci nebo kontrolu pochybnosti o pravdivosti informací poskytnutých klientem nebo o pravosti předložených dokladů.

22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Podle § 1975 o. z. věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

24. Podle § 2054 odst. 1 o. z. placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Podle odst. 2 téhož ustanovení, plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

25. Soud prvního stupně na základě důkladně provedeného dokazování učinil správný závěr o skutkovém stavu a aplikoval přiléhavé právní normy. Odvolací soud nemá důvod se od řádně odůvodněného a logického závěru odchylovat.

26. V řízení před soudem prvého stupně bylo prokázáno, že žalovaná poté, kdy v říjnu 2020 zaznamenala podezřelé transakce na dvou účtech žalobkyně zahájila kontrolu v souladu s obsahem ustanovení § 9 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 9 odst. 2 AML zákona. Žalovaná opakovaně vyzývala žalobkyni k součinnosti, aby mohla transakce prověřit. Žalobkyně byla v průběhu kontroly upozorněna na možnost aplikace institutu neuskutečnění obchodu ve smyslu § 15 AML zákona, pokud nebude spolupracovat. Součinnost žalobkyně byla zjevně nedostatečná, navíc došlo k prohloubení podezření ohledně závadnosti transakce (jednatel bílý kůň, rozpory v tvrzeních, změna výpovědi, adresa jednatele na úřadu, detaily ve vyjádření). Z těchto důvodů žalovaná využila institutu neuskutečnění obchodu a žalobkyni zablokovala dispozici s účty, dokud nebude ukončena kontrola k transakcím. Žalobkyně poté na výzvy k součinnosti nadále nereagovala, žalovaná proto důvodně postupovala podle § 15 AML zákona a účty vypověděla. V této souvislosti žalobkyně kontaktovala žalovanou dne 7. 2. 2022 a požádala o vyplacení obou zůstatků v hotovosti. Podle závěru odvolacího soudu žalovaná zcela důvodně požadovala vyplacení zůstatků na účet žalobkyně v jiné bance tak, aby nadále podléhal kontrole (jiné) povinné osoby podle AML zákona, a aby k výplatě došlo v souladu s jeho zásadami. S tímto návrhem žalobkyně nesouhlasila.

27. Na základě výše uvedeného lze proto uzavřít, že žalovaná nebyla v prodlení s výplatou zůstatků od 10. 5. 2021, tj. od zrušení účtů, jak tvrdí žalobkyně, ale ani v následném období, kdy pokračovala v šetření (srov. § 9 odst. 1 písm. a/ AML zákona) a kdy jí žalobkyně nesdělila číslo bankovního účtu, na který by bylo možné zůstatky převést. Žalovaná nebyla ve smyslu § 1968 o. z. za prodlení odpovědná, když nemohla plnit v důsledku prodlení žalobkyně. Ta plnila 23. 8. 2022, a to poté, kdy se na ni v únoru 2020 obrátil právní zástupce žalobkyně a navrhl, aby žalovaná vyplatila zůstatek bezhotovostně na jeho účet vedený v jiné české bance. Žalovaná zůstatek bez zbytečného odkladu podle požadavku vyplatila.

28. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k vyplacení peněžních prostředků ve výši 95 200 EUR (ve vztahu k č. ú. [č. účtu]) a 90 790 USD (ve vztahu k č. ú. [č. účtu]) dne 12. 8. 2022. Žalobkyně ve výzvě nepožadovala úroky z prodlení z uvedených částek. Předmětem soudního řízení učinila žalobkyně nárok na úhradu zákonného úroků z prodlení. Z uvedeného je zřejmé, že námitka žalobkyně, že žalovaná uznala nárok na žalované příslušenství pohledávky vyplacením jistiny v srpnu 2022 podle § 2054 odst. 2 o. z. není správný. S ohledem na jiné skutkové okolnosti nepřihlédl odvolací soud k závěrům Obvodního soudu pro [adresa] v rozhodnutí č. j. [spisová značka], jak v řízení navrhovala žalobkyně.

29. Bez ohledu na výše uvedený závěr soudu prvního stupně, že se žalovaná nedostala se svým plněním do prodlení, a proto žalobkyni nenáleží úrok z prodlení, zastává odvolací soud názor, že žalobou uplatněný nárok je rovněž promlčen. Pokud žalobkyně tvrdí, že prvý den prodlení žalované s výplatou jistiny pohledávky nastal již 10. 5. 2021 a právě od tohoto dne požaduje příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení, je nutno s odkazem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, či rozsudku téhož soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009 (úroky z prodlení nevznikají samostatně /nově/ za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení), dovodit promlčení jejího nároku. Žalobkyni, s ohledem na okolnosti shora uvedené (vědomost o výši částky, z níž je požadován úrok z prodlení i osoby k jejímu vydání povinné - § 621 o. z.) totiž od tohoto data (10. 5. 2021) počala běžet tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) k uplatnění jejího nároku u soudu, která marně uplynula dne 10. 5. 2024 (žalobkyně žalobu podala až dne 6. 11. 2024).

30. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevznesla žádné důvodné odvolací námitky, odvolací soud shledal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé i v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení věcně správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, neúspěšná žalobkyně je proto povinna jí nahradit náklady v celkové výši 25 724,60 Kč ve formě odměny právního zástupce žalované za vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání á 10 180 Kč podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g, k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dvou paušálních náhrad hotových výdajů za tyto úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhrady DPH podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.