pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 35/2020-84,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s tím, aby soud určil, že výpověď z nájemní smlouvy č. NAN/35/04 [číslo] 2017, uzavřené dne [datum], kterou dal žalovaný žalobkyni dopisem ze dne [datum], je neoprávněná (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Konstatoval, že žalobou podanou u tamního soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení neoprávněnosti výpovědi z nájemní smlouvy č. NAN/35/04 [číslo] 2017, uzavřené mezi účastníky dne [datum], kterou dal žalovaný žalobkyni dopisem ze dne [datum]. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný v lednu 2017 vyhlásil výběrové řízení na pronájem prostor sloužících k podnikání v přízemí domu [adresa] s tím, že deklaroval, že má zájem pronajmout předmětný prostor zájemci, který by v předmětu nájmu provozoval restaurační činnost. Žalobkyně uspěla ve výběrovém řízení s nabídkou nájemného ve výši [částka] ročně. Dne [datum] žalovaný uzavřel se žalobkyní nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl uvedený prostor s tím, že dle smlouvy byl účelem nájmu provoz restauračního zařízení. Žalobkyně však následně zjistila, že technický stav předmětu nájmu jí neumožňuje její záměr provozování restaurace s přípravou teplých jídel realizovat, neboť rozvody elektrické instalace a odvětrávání nesplňovaly normy pro provoz kuchyňského vybavení. Žalovaný žalobkyni neposkytl žádnou součinnost a znemožnil tak žalobkyni její záměr realizovat, žalobkyně navíc zjistila, že předmět nájmu není kolaudován pro provoz restaurace s kuchyní na přípravu teplých jídel, ale pouze jako středisko rychlého občerstvení. Žalobkyně proto byla nucena provozovat v předmětu nájmu restaurační činnost zaměřenou na prodej sladkých pokrmů. Dne [datum] však žalobkyně obdržela od žalovaného výpověď z nájmu těchto prostor z důvodu porušení nájemní smlouvy spočívající v užívání předmětu nájmu v rozporu s dohodnutým účelem nájmu. Výpovědní důvod však není dán, navíc nebyly naplněny ani formální podmínky platnosti výpovědi, když žalobkyně neobdržela od žalovaného žádnou výzvu ke sjednání nápravy ve lhůtě 30 dnů, tak jak stanoví nájemní smlouva.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí s odůvodněním, že žalobkyně měla možnost se s předmětem nájmu řádně seznámit ještě před uzavřením nájemní smlouvy, nikdy neměla žádné připomínky k předmětu nájmu a svým prohlášením potvrdila, že vůči stavu předmětu nájmu nemá žádné připomínky či námitky. [ulice] dokumentace k předmětu nájmu je volně přístupná v příslušném odboru výstavby, žalobkyně si proto mohla veškeré podklady obstarat. Žalovaný nikde nedeklaroval, že předmět nájmu má být užíván jako restaurace, pouze uvedl, že prostor je v současné době užíván jako restaurace. Žalobkyně proto sama pochybila, pokud se s předmětem nájmu řádně neseznámila. Žalovaný odmítl žalobkyni udělit souhlas pouze k takovým úpravám předmětu nájmu, které by směřovaly k předělání předmětu nájmu na prodejnu bonbónů a cukrovinek, neboť tento typ provozu se nehodí do historického centra [obec], což však žalobkyně i přes nesouhlas žalovaného učinila. Žalovaný proto dal žalobkyni výpověď z nájmu, neboť v předmětu nájmu není provozována žádná restaurační činnost, když jsou zde prodávány bonbóny a jiné cukrovinky. Již dopisem ze dne [datum] a dopisem ze dne [datum] vyzval žalovaný žalobkyni k tomu, aby předmět nájmu užívala v souladu se smlouvou, žalobkyně však způsob užívání nijak nezměnila.

4. Soud I. stupně ve věci provedl dokazování a vzal za prokázaný skutkový stav, jak podle jednotlivých zjištění podrobně popsán v odstavcích 4 až 12 odůvodnění napadeného rozsudku a vyšel z toho, že podle kategorizace hostinských zařízení pod restaurace spadají restaurace, pohostinství, jídelní restaurační vozy, motoresty, samoobslužné restaurace (kafeterie), bufet, bistro, občerstvení, kiosek. Samoobslužná restaurace je hostinské zařízení zajišťující základní a doplňkové stravování samoobslužným způsobem.

5. S využitím ustanovení § [číslo] odst. 1 písm. b) a § 2310 zák. č. 89/1912 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ soud I. stupně po provedeném dokazování hodnotil provedené důkazy jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci bylo prokázáno (a mezi účastníky nebylo o zjištěném skutkovém stavu sporu), že se žalobkyně přihlásila se svou nabídkou do vyhlášeného výběrového řízení na pronájem nebytových prostor na adrese [adresa], v tomto výběrovém řízení byla vybrána a byla s ní uzavřena nájemní smlouva. Jako účel nájmu byl ve smlouvě uveden provoz restauračního zařízení. Žalobkyně posléze zjistila, že předmětný prostor není kolaudován pro provoz restaurace, ale pouze jako provozovna rychlého občerstvení, požádala proto žalovaného o souhlas se změnou účelu nájemní smlouvy na kavárnu a prodej cukrovinek, s čímž však žalovaný nesouhlasil. Následně po opakovaných výzvách k odstranění závadného stavu byla žalobkyni dána výpověď z nájemní smlouvy pro užívání předmětu nájmu v rozporu s účelem nájmu stanoveným v nájemní smlouvě. Podstatou tvrzení žalobkyně bylo to, že předmět nájmu nemůže být užíván jako restaurace bez značného zásahu do budovy, k čemuž však žalovaný nedal souhlas. Žalobkyně pak rovněž tvrdila, že smlouvu neporušila, neboť současný provoz splňuje parametry provozu hostinského zařízení, a sice samoobslužné restaurace (odstavec 17 odůvodnění napadeného rozsudku).

6. Soud I. stupně se nejprve zabýval otázkou, zda udělená výpověď splňuje veškeré formální požadavky výpovědi, a to zejména k námitkám žalobkyně o její neurčitosti a způsobu jejího doručení. Žalovaný uvedl ve výpovědi jako její důvod porušení nájemní smlouvy užívání předmětu nájmu v rozporu s dohodnutým účelem nájmu. Takto vymezený výpovědní důvod je dostatečně specifikovaný, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že již z předchozí korespondence a jednání účastníků muselo být žalobkyni zřejmé, jaký rozpor v užívání má žalovaná na mysli, o čemž svědčí i skutečnost, že na tuto výpověď bylo ze strany žalobkyně patřičným způsobem reagováno vznesením námitek. Stejně tak, pokud se žalobkyně brání tím, že jí výpověď nebyla řádně doručena, když byla doručena jejímu právnímu zástupci, který však k takovému úkonu nebyl zmocněn, jedná se o ryze účelové tvrzení, když je zřejmé, že výpověď se dostala do jejích rukou a z její strany byly k této výpovědi vzneseny námitky, a to opět jejím právním zástupcem. Rovněž i tvrzení žalobkyně, že jí nebyla před podáním výpovědi ze strany žalovaného doručena výzva ke sjednání nápravy, je nepravdivé, neboť již dopisem ze dne [datum] žalovaný vyzval žalobkyni k neprodlené nápravě a uvedení předmětu nájmu do stavu odpovídajícímu smluvně ujednanému účelu využití. Následně pak dopisem ze dne [datum] žalovaný sdělil žalobkyni, že zachování stávajícího nájemního vztahu je možné pouze v případě, že nájemce neprodleně uvede předmět nájmu do souladu se svou nabídkou předloženou ve výběrovém řízení a se sjednaným účelem nájmu. Na všechny tyto výzvy žalovaného bylo ze strany žalobkyně reagováno, je tedy zřejmé, že se s nimi seznámila bez ohledu na to, že jí byly doručeny do datové schránky, nikoliv na adresu sídla, jak je uvedeno v nájemní smlouvě, případě k rukám jejího právního zástupce. Z uvedených důvodů považuje soud i. stupně udělenou výpověď za platnou (odstavec 18 odůvodnění napadeného rozsudku).

7. Co se týká oprávněnosti této výpovědi, zabýval se soud I. stupně především otázkou, zda byl naplněn výpovědní důvod, a sice že žalobkyně užívá předmět nájmu v rozporu se sjednaným účelem. Podotkl, že není podstatné, zda předmět nájmu bylo možné užívat ke sjednanému účelu provozování restaurace s teplou kuchyní, neboť takto účel nájmu v nájemní smlouvě vymezen nebyl. Žalobkyni skutečně nic nebránilo zjistit si uvedené údaje k možnostem tohoto provozu již před uzavřením nájemní smlouvy, není pak pravdivé tvrzení žalobkyně, že by ze strany žalovaného bylo ve vyhlášení výběrového řízení deklarováno, že má být předmět nájmu užíván jako restaurace, když je zde pouze uvedeno, že v době vyhlášení výběrového řízení byl prostor využíván jako restaurace a byly zde uvedeny zakázané provozy. Žalobkyni proto nic nebránilo předmět nájmu si řádně prohlédnout a dle kolaudačního rozhodnutí upravit svou nabídku provozu. Pokud pak byl ve smlouvě sjednán účel nájmu provoz restauračního zařízení a žalobkyně zjistila, že tento druh provozu není možný, nic jí nebránilo nájemní smlouvu z tohoto důvodu vypovědět. Toto však žalobkyně neučinila a nyní se brání tvrzením, že restauraci fakticky provozuje. Předmětem sporu tak zůstala otázka, zda provozovna žalobkyně je restauračním zařízením či nikoliv. Za účelem tohoto posouzení považoval soud I. stupně za nadbytečné nechat ve věci vypracovat žalobkyní navrhovaný znalecký posudek či odborné vyjádření, když má za to, že se jedná o otázku právní a nikoliv odbornou. Jak vyplývá z přiložené fotodokumentace (a soudu je i s ohledem na umístění provozovny známo), předmětný prostor je z většinové části užíván jako samoobslužná prodejna cukrovinek, které si zákazník sám vybere a následně je zaplatí u pokladny. Součástí tohoto provozu je i prodej teplých a studených nápojů, palačinek, vaflí a zmrzliny u pultu. Jak uvedla žalobkyně, nyní se v prostorách nachází i stoleček pro možnost okamžité konzumace a WC pro zákazníky. Na základě těchto atributů pak žalobkyně dovozovala, že se jedná o restaurační zařízení, konkrétně samoobslužnou restauraci. S tímto názorem se však soud I. stupně neztotožnil, a to zejména z toho důvodu, že bez ohledu na částečnou možnost konzumace nápojů a sladkostí přímo v provozovně, zůstává dominantou tohoto provozu prodej cukrovinek, které si zákazník odnese domů. Jedná se tedy o prodejnu cukrovinek a sladkostí s částečným využitím prostor jako kavárna. Ani kavárna však není typ restauračního zařízení, ale řadí se pod kategorie bary. Obecně je pak třeba říci, že pod pojmem restaurační zařízení si asi nikdo nepředstaví prodejnu cukrovinek s možností zakoupení nápoje. Dle názoru soudu I. stupně tedy uvedený provoz parametry restaurace nesplňuje. Tento názor je pak podpořen i výzvami stavebního úřadu městské části [obec a číslo] vlastníku stavby k bezodkladnému zastavení nepovolených stavebních úprav a rozhodnutím o zákazu užívání stavby„ prodejna cukrovinek Candy Miners“ s odůvodněním, že stavba není užívána k povolenému účelu, nýbrž jako prodejna cukrovinek. Z uvedeného je zřejmé, že i stavební úřad nepovažuje uvedený provoz za rychlé občerstvení, tak jak byl kolaudován, ale pouze za prodejnu cukrovinek. Žalobkyně tedy předmět nájmu užívá v rozporu s účelem stanoveným v nájemní smlouvě a nezjednala nápravu ani přes opakované výzvy žalovaného, výpověď z nájmu jí proto byla dána oprávněně. Soud I. stupně proto žalobu na určení neoprávněnosti této výpovědi zamítl (odstavec 19 odůvodnění napadeného rozsudku). O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“.

8. Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání. Namítla, že soud I. stupně pochybil, když neprovedl jí navrhovaný důkaz, tj. úplně nezjistil skutkový stav a rozhodnutí založil na své údajné znalosti místa provozovny a znalosti provozu v dané provozovně. Neoprávněnost výpovědi spatřovala v tom, že žalovaná jako pronajímatelka nedodržela podmínky sjednané v nájemní smlouvě NAN/35/04 [číslo] 2017, uzavřené dne [datum], které se týkaly úkonů žalované před podáním výpovědi z nájmu a podání výpovědi z nájmu. Dále zpochybňovala určitost výpovědi z nájemní smlouvy ze dne [datum]. S odkazem na navrhované důkazy dále vyvrátila tvrzení žalované, že v předmětné provozovně neprovozuje restauraci. Vzhledem k neochotě žalované umožnit žalobkyni instalaci nové technologie kuchyně či umožnit změnu užívání provozovny jako cukrárnu, byla nucena provozovnu využívat pouze v souladu s kolaudačním rozhodnutím a účelem nájmu sjednaným v nájemní smlouvě (provoz restaurace). V souladu s kategorizací hostinských provozoven - restaurací - začala v předmětu nájmu provozovat Samoobslužnou restauraci (kafeterii) - zajišťující základní a doplňkové stravování samoobslužným způsobem. Ohledně charakteru nabízených potravin se pak zaměřila na prodej sladkostí, sladkých teplých výrobků, teplých a studených nápojů, zmrzliny a obdobných potravin. Plně respektovala omezení zákazu prodeje sortimentu, který je uveden v čl. VI., bod 10, tj. prodej skla, výrobků ze skla, upomínkových předmětů, suvenýrů, dárkových předmětů a obdobných předmětů. V dobré víře provedla v souladu se stavebním povolením peněžně nákladnou rekonstrukci provozovny. Ačkoliv provozovna předmětné samoobslužné restaurace všechny atributy restaurace, které ji odlišují od obyčejné prodejny, splňovala, nalézací soud dospěl k závěru, že se o samoobslužnou restauraci nejedná. Své rozhodnutí pak soud založil na své údajné osobní znalosti dané provozovny. Poznat charakter provozovny rozhodně nelze pohledem z ulice, ale výhradně seznámením se s charakterem provozu. Žalobkyně dále namítala, že ji nebylo doručeno upozornění nájemce, které by obsahovalo náhradní lhůtu k plnění, kterou ji byla povinna žalovaná doručit v souladu s čl. VII, bod 1 nájemní smlouvy. S touto obranou žalobkyně se nalézací soud vypořádal v rozporu s provedenými důkazy a dospěl k závěru, že upozornění bylo žalobkyni řádně doručeno. K doručení mělo údajně dojít jednak převzetím poštovní zásilky žalobkyně a jednak převzetím výzvy doruční advokátovi žalobkyně. Žalobkyně žádnou zásilku s taktovým upozorněním od žalované nepřevzala a neobdržela. Doručení upozornění s možností výpovědi z nájmu dle čl. VII. odst. 1 nájemní smlouvy nelze dovodit ani z korespondence mezi žalovanou a právním zástupcem – advokátem – žalobkyně. [příjmení] moc udělaná žalobkyní advokátovi byla omezena jen na jednání, které se týkalo vybavení provozovny a nikoliv úkonů spojených s výpovědí z nájemní smlouvy. Dále poukazuje na neurčitost Výpovědi ze dne [datum]. Každá výpověď musí být určitá, musí v ní být přesně specifikován výpovědní důvod, který bude zcela nezaměnitelný. Důvod výpovědi je v podání žalované ze dne [datum] obecný, není zřejmé, v čem konkrétně spočívá porušení v užívání předmětu nájmu v rozporu dohodnutým účelem. Žalobkyně před doručením výpovědi vedla se žalovanou jen jednání ohledně vybavení provozovny s tím, že dodržovala podmínku sjednaného účelu nájmu a v provozovně provozovala samoobslužnou restauraci pro prodej potravinářských výrobků a nápojů. Rozhodnutí stavebního úřadu Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] (zákaz prodeje, odstranění stavby), o které nalézací soud opřel své odůvodnění rozsudku, byla stavebním odborem MHPM zrušena a věc vrácena k dalšímu řízení. Z výše uvedených důvodů proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví ve znění jejího petitu a žalovanou zaváže k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen a přiznána mu náhrada nákladů odvolacího řízení. Poukázal na to, že již pouze ze žalovaným předložených fotografií, jakožto důkazů v rámci řízení před soudem prvního stupně, jak jsou předmětné prostory žalobkyní užívány, je zcela zřejmé, že předmětné prostory nejsou užívány pro jakýkoliv restaurační provoz, či alespoň tomu provoz podobný. Předmětné prostory jsou zcela anebo z dominantní části užívány pouze jako prodejna cukrovinek, kdy tento prodej nemá ničeho společného s jakýmkoliv restauračním provozem. Nebyl to on, kdo by bránil žalobkyni k umístění moderní kuchyně do předmětných prostor, tak jak původně zamýšlela, ale bránily ji v tom veřejnoprávní rozhodnutí, vztahující se k předmětným prostorům, což však jde k tíži žalobkyně, která v rámci výběrového řízení na pronájem předmětných prostor výslovně uvedla, že se se stavem předmětných prostor seznámila a jejich stav je jí znám. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] také jednoznačně vyplývá, že si byla žalobkyně vědoma toho, že nově jí zamýšleným způsobem užívání předmětných prostor se dopustí porušení smlouvy, a tudíž tak žádala o změnu účelu nájmu uvedeného v čl. II. smlouvy. Z toho se tak podává, že nová argumentace žalobkyně ohledně užívání předmětných prostor jako„ samoobslužnou restauraci (kafeterii) " je mj. i v rozporu s jejím vyjádřením a závěry z dopisu ze dne [datum]. Žalovaný zaslal žalobkyni dopis ze dne [datum] č. j, MHMP [číslo], sp. zn. S-MHMP [číslo], z něhož vyplývá, že žalobkyně byla opakovaně žalovaným vyzývána k tomu, aby předmětné prostory dle smlouvy užívala v souladu se smlouvou, resp. s jejím čl. II, kdy však i přes uvedený dopis žalobkyně ničeho ve způsobu užívání předmětných prostor, jako prodejny cukrovinek, nezměnila. I ze samotného dopisu ze dne [datum] je zřejmé, že byl odeslán dne [datum], viz záhlaví uvedeného dopisu, kde je uvedeno datum odeslání uvedeného dopisu, tak jako u jiných dopisů, jež byly žalovaným odesílány prostřednictvím poštovního doručovatele žalobkyni (např. dopis č. j. MHMP121622/2019 ze dne [datum ], datum odeslání [datum], dopis č. j. MHMP 833593/2019 dne [datum], datum odeslání [datum]), na které reagovala a odvolávala se buďto žalobkyně nebo sám právní zástupce žalobkyně a byly jí tudíž řádně doručeny. K tomu si žalovaný dovoluje odkázat na § 573 o. z. Zároveň z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] je zřejmé, že uvedeným dopisem bylo jím v zastoupení žalobkyně mj. reagováno na dopis žalovaného ze dne [datum], čímž tak právní zástupce žalobkyně mj. potvrdil žalobkyni sporované doručení uvedeného dopisu ze dne [datum], jelikož jiný dopis žalovaný žalobkyni v té době nezasílal. Žalovaný zaslal dopis ze dne [datum], č. j. MHMP 1691450/2019, sp. zn. [číslo], právnímu zástupci žalobkyně, ve kterém opětovně vyzval žalobkyni k užívání předmětu nájmu v souladu se smlouvou. Právní zástupce žalobkyně v předmětné době písemně komunikoval se žalovaným, kdy byl k této komunikaci pověřen na základě dvou plných mocí, obě ze dne [datum]. I pokud by žalovaný připustil, a to v rozporu s jeho již výše uvedeným právním názorem, že právní zástupce žalobkyně nebyl zplnomocněn k převzetí uvedeného dopisu ze dne [datum], tak jak žalobkyně opakovaně a dle názoru žalovaného čistě účelově tvrdí, tak je zcela zřejmé, že právní zástupce žalobkyně byl povinen, jakožto zplnomocněný zástupce dle § 441 o. z., a i na základě zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, resp. na základě stavovských předpisů k uvedenému zákonu č. 85/1996 Sb., s dopisem seznámit zmocnitele/klienta (žalobkyni), resp. mu tento dopis předat, jinak by se mohl dopustit pochybení, jakožto zmocněnec žalobkyně, či případného kárného provinění, jakožto právní zástupce (advokát) žalobkyně. S ohledem na uvedené, proto žalovaný nerozumí argumentaci žalobkyně ohledně toho, že by případným předáním dopisu ze dne [datum] žalobkyni právní zástupce překročil udělený rozsah plné moci, či že by z takového jednání byl sám vázán, když, jak již bylo výše uvedeno, byl předmětný dopis žalovaného ze dne [datum] reakcí na dopis právního zástupce žalobkyně. Ba naopak by se právní zástupce žalobkyně dopustil jednání v rozporu s jeho zplnomocněním, kdyby dopis ze dne [datum] žalobkyni nepředal. Je tak zřejmé, že se dopis ze dne [datum] musel objektivně dostat do rukou samotné žalobkyně, která se s ním tak mohla seznámit a případně na něho jakkoliv reagovat. Ani z dopisu právního zástupce žalobkyně, nazvaném jako Věc: [právnická osoba] - námitky nájemce proti výpovědi z nájemní smlouvy č. NAN/35/04 [číslo] 2017 uzavřené dne [datum] nevyplývá, že by nebyly splněny podmínky pro podání výpovědi dle čl. VII. odst. 1 a 2 smlouvy, přestože v uvedených námitkách se žalobkyně výslovně zabývá nesplněním formálních požadavků k podání výpovědi ze smlouvy, kdy nenaplnění čl. VII. odst. 1 a 2 smlouvy neuvádí, z čeho taktéž mj. vyplývá, že dopisy s výzvami v souladu s čl. VII. odst. 1 a 2 smlouvy žalobkyně řádně obdržela, či se s nimi mohla zcela objektivně seznámit. Uvedené potvrzuje i čl. VIII. žaloby ze dne [datum], kde žalobkyně sporuje pouze to, že neobdržela dle čl. VII. odst. 2 smlouvy výzvu ke zjednání nápravy, ve kterém by byla explicitně uvedena lhůta 30 dní, což dopisy ze dne [datum] a [datum] skutečně neobsahovaly, ale dle čl. VII. odst. 2 smlouvy nebylo povinností žalovaného ve výzvě explicitně uvádět, že žalobkyně musí zjednat nápravu ve lhůtě 30 dní, jelikož žalovaný byl pouze povinen vyzvat žalobkyni ke zjednání nápravy, kdy v případě nezjednání nápravy ze strany žalobkyně, jakožto nájemce, ve lhůtě 30 dní, byl žalovaný oprávněn smlouvu vypovědět v souladu s čl. VII. odst. 1 smlouvy. Ohledně dlouhodobého vztahu žalobkyně a jejího právního zástupce má jednoznačně za to, že ze všech dopisů, jež zasílala sama žalobkyně žalovanému v řešené věci užívání předmětných prostor, vyplývá, že byly sepisovány či formulovány samotným právním zástupcem, a to s ohledem na jejich stejný styl formálního provedení, písma apod., tak jak byly následně formálně provedeny i dopisy právního zástupce v řešené věci užívání předmětných prostor, jež byly zasílány žalovanému. Uvedené tak dle žalovaného potvrzuje čistě účelovou námitku žalobkyně ohledně doručování dopisu ze dne [datum]. Pro dokreslení celé situace žalovaný dále odvolacímu soudu sděluje, že nejenomže žalobkyně užívá předmětné prostory dlouhodobě v rozporu s účelem nájmu dle čl. II. smlouvy, ale zároveň za jejich užívání ani ničeho žalovanému dlouhodobě neplatí, a to počínaje měsícem dubnem roku 2020. Z toho důvodu tak žalovanému nezbylo ničeho jiného než dlužné částky za užívání předmětných prostor za období od dubna 2020 do srpna 2021 v celkové výši [částka] s přísl. po žalobkyni soudně vymáhat, kdy předmětný spor je veden u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 65 C 263/2021. K tomu žalovaný doplňuje, že žalobkyně neuhradil do dne sepsání tohoto vyjádření ani žádné platby za následující období, tedy od září 2021 do dne sepsání vyjádření.

10. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, a podané odvolání neshledal opodstatněným.

11. Podle § 2309 odst. 1 písm. b) o. z., jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby, porušuje-li nájemce hrubě své povinnosti vůči pronajímateli, zejména tím, že přestože jej pronajímatel vyzval k nápravě, chová se nájemce v rozporu s ustanovením § [číslo] nebo je po dobu delší než jeden měsíc v prodlení s placením nájemného nebo služeb spojených s užíváním prostoru sloužícího podnikání.

12. Podle § 2310 o. z., ve výpovědi musí být uveden její důvod, výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná.

13. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil správná a postačující skutková zjištění, která hodnotil pečlivě jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a věc posoudil správně i po stránce právní. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně tak, jak uvedena v odstavcích 17, 18 a 19 odůvodnění napadeného rozsudku plně ztotožňuje a může na ni odkázat. Přitom, pokud jde o odstavec 17, dospívá odvolací soud k závěru, že jsou rozdílné předměty v provozu restauračního zařízení jakkoliv v podobě provozovny rychlého občerstvení, tak kavárny a prodejny cukrovinek, jakkoliv s dílčím prodejem i třeba sladkých jídel. Dává za pravdu soudu prvního stupně, pokud jde o formální požadavky výpovědi, a i ve světle toho, co v odvolání bylo snášeno, nemá důvodu se odchýlit od závěrů, které soud prvního stupně učinil v odst. 18 napadeného rozsudku, zejména s přihlédnutím k tomu, že na všechny výzvy žalovaného bylo ze strany žalobkyně reagováno a pokud jde o záležitosti doručování v té či oné formě, plných mocí atd., zde má odvolací soud za to, že náhled strany žalující je v této věci přepjatým formalismem a že soud prvního stupně tu věc vyhodnotil správně. Naopak lze přisvědčit žalované straně ve správném odkazu i na ta ustanovení, která i zde citovala, a to § 573 a § 441 o. z. Formální stránku dání výpovědi tedy shledává odvolací soud v pořádku tak, jak v odstavci 18 uvedeno. Pokud jde o zrušovací rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum], č. j. MHMP 1595289/2021, sp. zn. S-MHMP [číslo] 2020, které bylo předloženo při jednání odvolacího soudu, pak se podává z v něm zatržené pasáže, ze které odvolací soud vychází, že z odvoláním napadeného rozhodnutí vůbec nevyplývá, jaký způsob a účel užívání předmětné stavby stavební úřad považuje za povolený a proč považuje prodej cukrovinek s barem za nepovolený, ani jaký obsah stavební úřad přiřazuje pojmu„ rychlé občerstvení“. Odvolací správní orgán upozorňuje, že tento pojem není upraven žádným právním předpisem a že stavební úřad musí provést úvahu o tom, proč není možné občerstvit se ve stoje cukrovinkami. K tomu je třeba zcela odhlédnout od obsahu nájemní smlouvy uzavřené Hl. m. Prahou a stavební úřad se bude věnovat výlučně stavebně právním aspektům. Odvolací soud tuto úvahu zde uvedenou sdílí, přičemž posouzení těchto věcí se shoduje se soudem prvního stupně tak, jak uzavřel pod odstavcem 19 odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že stavební úřad se bude skutečně věnovat výlučně stavebně právním aspektům, ale soud se bude naopak věnovat obsahu nájemní smlouvy uzavřené s Hl. m. [část Prahy] soud prvního stupně řádně učinil, a zabýval se správně především otázkou, zda byl naplněn výpovědní důvod, a sice zda žalobkyně užívá předmět nájmu v rozporu se sjednaným účelem. Správně akcentoval, že není podstatné, zda předmět nájmu bylo možné užívat ke sjednanému účelu provozování restaurace s teplou kuchyní, neboť takto účel v nájemní smlouvě vymezen nebyl. Žalobkyni skutečně nic nebránilo zjistit si uvedené údaje k možnostem tohoto provozu již před uzavřením nájemní smlouvy. Není pak pravdivé tvrzení, že by ze strany žalovaného bylo ve vyhlášení výběrového řízení deklarováno, že má být předmět nájmu užíván jako restaurace, když je zde pouze uvedeno, že v době vyhlášení výběrového řízení byl provoz využíván jako restaurace a byly zde uvedeny zakázané provozy. Žalobkyni tedy nic nebránilo předmět nájmu si řádně prohlédnout a dle kolaudačního rozhodnutí upravit celou nabídku provozu. Pokud pak byl ve smlouvě sjednán účel nájmu provozu restauračního zařízení, a žalobkyně zjistila, že tento druh provozu není možný, nic ji nebránilo nájemní smlouvu z tohoto důvodu vypovědět, což se ovšem nestalo. Jak vyplývá z přiložené fotodokumentace i s ohledem na umístění provozovny, ať již je i soudu známo, nebo není známo, zde i odvolací soud má i bez ohledu na to, z přiložené fotodokumentace za to, že předmětný prostor je z většinové části užíván jako samoobslužná prodejna cukrovinek, ve které si zákazník sám vybere a následně je zaplatí u pokladny. Součástí tohoto provozu je i prodej teplých a studených nápojů, palačinek a vaflí, a zmrzliny u pultu. Jak uvedla žalobkyně, nyní se v prostorách nachází i stoleček pro možnost okamžité konzumace a WC pro zákazníky. Na základě těchto atributů pak žalobkyně dovozovala, že se jedná o restaurační zařízení, konkrétně samoobslužnou restauraci. S tímto názorem se soud prvního stupně neztotožnil a neztotožňuje se s ním ani odvolací soud a to ze stejných důvodů, že bez ohledu na částečnou možnost konzumace nápojů a sladkostí přímo v provozovně zůstává dominantou tohoto provozu prodej cukrovinek, které si zákazník odnese domů. Jedná se o prodejnu cukrovinek a sladkostí s částečným využitím prostor jako kavárna. Ani kavárna však není typ restauračního zařízení, ale řadí se pod kategorie bary. Obecně pak je třeba říci, že pod pojmem„ restaurační zařízení“ si asi nikdo nepředstaví prodejnu cukrovinek s možností zakoupení nápoje. Uvedený provoz tedy parametry restaurace nesplňuje, kterýžto názor odvolací soud potvrzuje, a pokud jde o záležitosti stavebního řízení, tak soud prvního stupně vyšel pouze z toho, že tento názor je podpořen i výzvami stavebního úřadu, nicméně, jak už bylo vysvětleno, je otázka stavebního řízení jen vedlejší. Správně tedy soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně předmět nájmu užívá v rozporu s účelem stanoveným v nájemní smlouvě a nesjednala nápravu ani přes opakované výzvy žalovaného. Výpověď z nájmu jí tak byla dána oprávněně a proto soud prvního stupně správně žalobu na určení neoprávněnosti této výpovědi zamítl.

14. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že odvolací soud přiznal úspěšnému žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku [částka], kterou tvoří odměna za zastupování advokátem podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), za 2 úkony právní služby á [částka] (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu), 2 režijní paušály á [částka] podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a 21 % DPH z této odměny.