o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5% od [datum] do zaplacení (výrok I) a k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradu nákladů [anonymizováno] částku [částka] (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že z titulu pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], žalobkyně vyplatila pojistné plnění v návaznosti na dopravní nehodu ze dne [datum] v ulici [ulice], [obec a číslo], kdy žalovaný řídil předmětné osobní motorové vozidlo a v důsledku nedodržení dostatečně bezpečné vzdálenosti narazil zezadu do před ním jedoucího vozidla značky Škoda Octavia, [registrační značka], které zastavilo z provozních důvodů, vlivem nárazu bylo vozidlo [anonymizováno], [registrační značka] posunuto směrem vpřed, čímž došlo k nárazu do zadní části vozidla značky Škoda Fabia, [registrační značka]. Lustrací bylo zjištěno, že žalovanému byl dne [datum] odebrán řidičský průkaz, a to z důvodu [anonymizováno] vozidla pod vlivem alkoholu. Za shora popsané jednání byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 2 a k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Celková výše vyplaceného pojistného plnění činila [částka]. Žalobkyně s odkazem na § 10 odst. 1 písm. g) a písm. h) zákona [číslo], o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nárok odůvodnila tak, že ačkoliv byl žalovanému uložen zákaz činnosti řídit vozidlo až rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], tak se do doby zákazu činnosti započítává doba, po kterou žalovaný v souvislosti s projednávaným přestupkem nesměl již tuto činnost vykonávat. Žalovaný v době dopravní nehody tedy řídil, i když mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že ačkoli mu byl v dané době zadržen řidičský průkaz, rozhodně byl v době dopravní nehody držitelem řidičského oprávnění ve smyslu § 92 zákona o silničním provozu. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. [spisová značka] se stal pravomocným dne [datum] a od té doby pozbyl žalovaný řidičské oprávnění. Dále uvedl, že pokud je nesporné, že k dopravní nehodě, za jejíž následek požaduje žalobkyně po žalovaném regresní nárok ve smyslu § 10 odst. 1 písm. h) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, došlo dne [datum], byl jednoznačně žalovaný v tu dobu držitelem příslušného řidičského oprávnění na skupinu B, tedy na potřebnou skupinu pro [anonymizováno] osobního vozidla, které také řídil.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 10 odst. 1 písm. g), h) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), § 74 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen„ TZ“), § 118a odst. 1 písm. a), § 118b, § 118c, § 80, § 92, § 94a zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ProvPoz“) uzavřel, že žalovaný v době dopravní nehody řídil vozidlo, aniž by disponoval řidičským průkazem, který mu byl zadržen dne [datum]. Spornou otázkou zůstalo, zda za situace, kdy [anonymizována dvě slova] nabyl právní moci až dne [datum], lze v tomto případě aplikovat ustanovení § 10 odst. 1 písm. g) zákona, tj. zda na mezidobí od zadržení řidičského průkazu žalovaného (jakožto opatření orgánu veřejné moci) do nabytí právní moci výše uvedeného [anonymizována dvě slova], je možno pohlížet jako na dobu, kdy žalovaný nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Výklad ustanovení zákona ProvPoz nedává jednoznačnou odpověď, neboť okamžikem zadržení řidičského průkazu zůstává zřejmě příslušný řidič držitelem řidičského oprávnění, nesmí však řídit motorové vozidlo po dobu zadržení řidičského průkazu. Soud I. stupně však dospěl k závěru, že v návaznosti na výše citované ustanovení TZ, kdy se do doby zákazu činnosti započítává i doba před právní mocí rozhodnutí, po kterou bylo pachateli (žalovanému) v souvislosti s [anonymizována dvě slova] odňato oprávnění k činnosti podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření orgánu veřejné moci nesměl již tuto činnost vykonávat, mělo rozhodnutí v [anonymizováno] věci retroaktivní účinky, které pokryly dobu od zadržení řidičského průkazu, tj. od [datum], tedy i dne [datum], kdy žalovaný způsobil dopravní nehodu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu [anonymizováno] [číslo]). Soud I. stupně přisvědčil žalovanému, že samotným zadržením řidičského průkazu nedošlo zřejmě zároveň k odebrání jeho řidičského oprávnění v ten daný okamžik, ale v důsledku rozhodnutí soudu v [anonymizována dvě slova], kdy se započítává do trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu [anonymizováno] motorových vozidel všeho druhu, který byl ve výměře 18 měsíců uložen odsouzenému [jméno] [příjmení] [anonymizováno] příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], doba zadržení řidičského průkazu od [datum] do [datum], je zcela zjevná zpětná retroaktivita tohoto rozhodnutí. S ohledem na § 10 odst. 1 písm. h) zákona má žalobkyně nárok v rámci následného regresu na vyplacení pojistného plnění po žalovaném, neboť pojištěný řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo. Zákaz činnosti řídit motorové vozidlo mimo jiné jednoznačně vyplývá i z § 118b odst. 2 ProvPoz:„ po dobu zadržení řidičského průkazu nesmí držitel řidičského oprávnění řídit motorové vozidlo“. Pokud by vznikla pochybnost, zda má žalobkyně právo na vyplacení regresu po žalovaném na základě § 10 odst. 1 písm. g) zákona, neboť by nebylo postaveno na jisto, zda zadržením řidičského průkazu došlo zároveň k odebrání řidičského oprávnění, pak tato pochybnost je zcela eliminována výkladem § 10 odst. 1 písm. h) zákona, kdy v daném případě je zcela evidentní, že žalovaný po té, co mu byl zadržen řidičský průkaz a měl tudíž zakázáno řídit po dobu zadržení řidičského průkazu motorové vozidlo, motorové vozidlo řídil a způsobil dopravní nehodu v důsledku níž vznikla předmětná škoda. Souhrnným výkladem shora citovaných ustanovení lze dospět k závěru, že žalovanému byl uložen zákaz činnosti řídit motorové vozidlo už k okamžiku odebrání řidičského průkazu tj. od [datum], tj. tento zákaz platil i dne [datum], kdy žalovaný způsobil dopravní nehodu. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by soud dospěl k opačnému závěru, pak by žalovaný nepochybně těžil ze svého protiprávního činu, kdy i přes zákaz řídit po dobu odebrání řidičského průkazu motorové vozidlo, tento zákaz porušil a způsobil nehodu, v jejímž důsledku vznikla škoda, kterou uhradila poškozeným žalobkyně. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

5. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně žalobě jako důvodné zcela vyhověl. K výši příslušenství odkázal na § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů [anonymizováno] rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v [anonymizováno] zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů [anonymizováno] v částce [částka] Tyto náklady sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] v částce [částka], a to za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, za návrh ve věci samé, za písemné podání a za dvě účasti na jednání dne [datum] a [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t., včetně šesti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

7. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným odvoláním oba účastníci. Žalovaný s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř. namítal, že žalobkyně se domáhala podanou žalobou vůči žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že za žalovaného hradila z pojistné smlouvy [číslo] která byla sjednána žalovaným dle zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) k vozidlu tov. zn. AUDI A4, rz: 1AZ [číslo], škodu na dvou vozidlech v žalované částce. Žalovaný nesporoval zavinění uvedené dopravní nehody a ani to, že v dané době mu byl zadržen řidičský průkaz v souvislosti s věcí, kterou projednával Obvodní soud pro Prahu 2. Tvrdil ale, že byl v době dopravní nehody držitelem řidičského oprávnění, jak má na mysli § 92 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen„ zákon o silničním provozu“). Nesouhlasil proto s tvrzením soudu I. stupně v bodu [číslo] napadeného rozsudku, že„ Souhrnným výkladem shora citovaných ustanovení lze dospět k závěru, že žalovanému byl uložen zákaz činnosti řídit motorové vozidlo už k okamžiku odebrání řidičského průkazu tj. od [datum], tj. tento zákaz platil i dne [datum], kdy žalovaný způsobil dopravní nehodu“ neboť pokud by takový výklad byl aplikován, nemuselo by v zákoně být výslovně uveden pojem„ řidičské oprávnění“. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] se stal pravomocným dne [datum] a od té doby pozbyl žalovaný řidičské oprávnění podle § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu, kde je jasně uvedeno, že„ Držitel řidičského oprávnění pozbývá řidičské oprávnění dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem uložen správní trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu [anonymizováno] motorových vozidel, kterým bylo uloženo v [anonymizována dvě slova] přiměřené omezení spočívající ve zdržení se [anonymizováno] motorových vozidel nebo kterým bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení [anonymizováno] stíhání, v průběhu jehož zkušební doby se držitel řidičského oprávnění zavázal zdržet se [anonymizováno] motorových vozidel“.

8. Podle žalovaného je nesporné, že k dopravní nehodě, za jejíž následek požadovala žalobkyně regres od žalovaného ve smyslu § 10 odst. 1 písm. h) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, došlo dne [datum], kdy žalovaný byl držitelem příslušného řidičského oprávnění na skupinu B, tedy na potřebnou skupinu pro [anonymizováno] osobního vozidla, které také řídil. V době dopravní nehody žalovaný mimo porušení § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu, tedy nedodržením bezpečné vzdálenosti za vozidlem jedoucím před ním neporušil žádné jiné ustanovení citovaného zákona, nebyl pod vlivem alkoholu, či jiných návykových látek, kdy by byl možný a jistě pochopitelný důvod k regresu dle již uvedeného § 10 odst. 1 písm. i) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a zcela při objasnění dopravní nehody spolupracoval s orgány policie a následně škodu řádně žalobkyni ohlásil a poskytl veškerou součinnost. Rovněž tak sepsal i společný záznam o dopravní nehodě, jinými slovy žalovaný vykonal vše, co zákon ukládá.

9. Žalovaný za vnitřně rozpornou označil úvahu soudu I. stupně uvedenou v bodu [číslo] rozsudku o zcela zjevné zpětné retroaktivitě, kdy si současně soud kladl otázku, zda na mezidobí, od zadržení řidičského průkazu žalovaného jakožto opatření orgánu veřejné moci do nabytí právní moci výše uvedeného [anonymizována dvě slova], je možno pohlížet jako na dobu, kdy žalovaný nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Podle žalovaného soud I. stupně dále nesprávně aplikoval ustanovení § 350 odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 74 odst. 1 trestního zákoníku, jak uvádí v bodu [číslo] rozsudku, když dovozuje, že žalovaný pozbyl řidičské oprávnění již datem odebráním jeho řidičského průkazu policistou podle § 118b zákona o silničním provozu, což není výklad zjevně přiléhavý a správný. Pozbytí řidičského oprávnění je jednoznačně zakotveno v § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu (viz shora).

10. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl.

11. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výroku o věci samé jako věcně správného s tím, že z textu § 10 zákona vyplývá, že zákonodárce považoval za spravedlivé a potřebné, aby se ve stanovených případech pojištěný, resp. osoba, jejíž odpovědnost je pojištěna, sám podílel na úhradě újmy, a aby v konečném důsledku byl on tím, kdo nese finanční zátěž za své jednání. V projednávaném případě žalovaný neměl usednout za volant vozidla, neboť mu byl zadržen řidičský průkaz a podle § 118b odst. 2 zákona o silničním provozu nesměl řídit motorové vozidlo. Podle žalobkyně je namístě, aby řidič v takovém případě nesl finanční zátěž svého protiprávního jednání. Podle žalobkyně soud I. stupně vyložil příslušná ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. v souladu se smyslem a účelem právní úpravy. Žalobkyně souhlasí se žalovaným i soudem I. stupně, že zákon popsanou situaci výslovně neřeší a je namístě vyložit zákon takovým způsobem, které se bude jevit nejspravedlivější a bude co nejvíce odpovídat smyslu a účelu zákonné úpravy, což soud I. stupně učinil.

12. Žalobkyně napadla výrok o náhradě nákladů [anonymizováno] a s odkazem na § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř. namítala, že součástí náhrady nákladů soud I. stupně neučinil i odměnu právnímu zástupci za účast u jednání dne [datum], při němž došlo k vyhlášení rozhodnutí. Za tento úkon náleží náhrada ve výši [částka] podle § 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu, režijní paušál ve výši [částka] a DPH ve výši 21 %. Navýšení představuje částku [částka] a celkové náklady jsou pak ve výši [částka] ([částka] za 6 a půl úkonu právní služby, [částka] za 7 paušálů, [částka] za soudní poplatek a 21 % DPH v částce [částka]).

13. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaných odvolání včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného bylo důvodné. Odvolací soud při právním posouzením věci vycházel z doslovného znění § 10 odst. 1 písm. g) a h) zákona č. 168/1999 Sb. s tím, že v době, kdy žalovaný způsobil dopravní nehodu, byl stále držitelem řidičského oprávnění (řidičský průkaz mu byl v té době„ pouze“ zadržen), a zároveň mu nebyl dosud uložen zákaz činnosti řídit vozidlo ve smyslu § 52 odst. 1 písm. g) a § 73 trestního zákoníku. S ohledem na doslovné znění § 10 zákona č. 168/1999 Sb. tak odvolací soud dospěl k tomu, že zákonné předpoklady pro vznik regresního práva pojistitele nebyly naplněny. V návaznosti na uvedené, odvolací soud výrokem I. změnil vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a žalobu zamítl a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů.

14. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil a věc mu vrátil k dalšímu [anonymizováno] s tím, že při řešení otázky vzniku regresního práva pojistitele v případě, že řidič řídí i přes zákonný zákaz [anonymizováno] po zadržení řidičského průkazu a způsobí dopravní nehodu, nelze vycházet pouze z doslovného znění § 10 zákona č. 168/1999 Sb., nýbrž je třeba jej vyložit i z hlediska teleologického. Závěr odvolacího soudu, který vycházel pouze z doslovného znění ustanovení o postižním právu, neodpovídal účelu předmětné normy, tj. upravit regresní právo pojistitele pro případy, kdy pojištěný porušil svoji zákonnou povinnost. Odvolací soud vzal správně v úvahu, že po dobu zadržení řidičského průkazu nesmí držitel řidičského oprávnění řídit motorové vozidlo, jak je stanoveno v § 118b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., nezohlednil však dostatečně účel ustanovení § 10 zákona č. 168/1999 Sb. Vzal za rozhodující pouze skutečnost, že [anonymizována dvě slova] o uložení trestu zákazu činnosti žalovanému, spočívající v zákazu [anonymizováno] motorových vozidel všeho druhu, nabyl právní moci až [datum], a že v době dopravní nehody neměl žalovaný zákaz činnosti řídit motorové vozidlo ve smyslu § 52 odst. 1 písm. g) a § 73 trestního zákoníku. Ustanovení § 10 odst. 1 písm. h) zák. č. 168/1999 Sb. je ovšem třeba vyložit z hlediska účelu celého ustanovení extenzivně, a vztáhnout tak následek v podobě vzniku regresního práva pojistitele i na porušení zákazu [anonymizováno] stanoveného v §118b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., neboť důsledky zadržení řidičského průkazu jsou obdobné zákazu činnosti řídit motorové vozidlo. Tento závěr je podpořen rovněž tím, že doba zadržení řidičského průkazu se započítává do rozhodnutím uložené doby zákazu činnosti (§ 118c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb.); nedávalo by smysl, aby se s tímto obdobím pojily odlišné následky pro pojištěného.

15. Nejvyšší soud proto uzavřel, že odvolací soud předestřenou právní otázku nesprávně posoudil, neboť dovodil, že žalobkyně, jako pojistitelka, nemá proti žalovanému, jakožto pojištěnému, podle § 10 odst. 1 písm. h) zákona č. 168/1999 Sb., právo na náhradu toho, co za něho plnila poškozeným při dopravní nehodě způsobené žalovaným, ačkoli bylo prokázáno, že žalovaný vědomě řídil motorové vozidlo i poté, co mu byl zadržen řidičský průkaz, čímž porušil zákaz stanovený v § 118b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. Není přitom rozhodující výsledek [anonymizováno] navazujícího na zadržení řidičského průkazu, neboť zrušení rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu nemůže založit zpětnou účinnost tohoto rozhodnutí již k okamžiku zadržení řidičského průkazu.

16. Odvolací soud na základě výše uvedeného proto opětovně posoudil napadené rozhodnutí soudu I. stupně a uzavřel, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. S právním hodnocením, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, se odvolací soud s ohledem na závěry dovolacího soudu obsažené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ztotožnil.

17. Podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou [anonymizováno] vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z [anonymizováno] vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku.

18. Podle § 10 odst. 1 písm. h) zákona pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo.

19. V předmětném [anonymizováno] požaduje žalobkyně po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že má právo na úhradu vyplacené částky ve smyslu § 10 odst. 1 písm. g/ a h/ zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“) s tím, že žalovaný dne [datum], tedy v době dopravní nehody, řídil vozidlo, ačkoliv mu byl odebrán řidičský průkaz již [datum]. V [anonymizováno] bylo prokázáno, že soudní rozhodnutí o uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu [anonymizováno] motorových vozidel všeho druhu nabylo právní moci [datum] (viz [anonymizována dvě slova] Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Do uvedeného trestu uloženého v rozsahu 18 měsíců [anonymizováno] soud započetl dobu zadržení řidičského průkazu od [datum] do [datum] (viz usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Po dobu zadržení nesmí držitel řidičského oprávnění řídit motorové vozidlo (§ 118b odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů). Žalovaný pozbyl řidičské oprávnění k datu [datum] (viz § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu).

20. Odvolací soud s ohledem na závěry dovolacího soudu obsažené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (viz shora odst. 14 a 15 tohoto rozsudku), podle kterých regresní nárok pojistitele podle § 10 odst. 1 písm. h) zákona č. 168/199 Sb. vzniká i v případě porušení zákazu řídit motorové vozidlo po dobu zadržení řidičského průkazu, postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé I. jako věcně správný potvrdil, neboť žalobou uplatněný regresní nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím je vůči žalovanému důvodný.

21. Odvolací soud shledal důvodné odvolání žalobkyně, kterým napadla výrok o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil s námitkou, že soud I. stupně, který správně ve věci rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů [anonymizováno] před soudem I. stupně, nesprávně stanovil jejich výši. V posuzovaném případě je na místě k správně vypočtené částce [částka] (viz odst. 12 napadeného rozsudku) přičíst dále náhradu za účast zástupce na jednání dne [datum], při kterém byl vyhlášen rozsudek, a to v rozsahu [částka] podle § 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu, paušální náhradu ve výši [částka] a 21 % DPH z uvedených částek tak, jak požaduje žalobkyně ve svém odvolání. Celkové náklady za [anonymizováno] před soudem I. stupně jsou v rozsahu [částka] Odvolací soud proto postupoval dle § 220 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změnil jen tak, že výše nákladů [anonymizováno] činí částku [částka], jinak i v této části rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. Odvolací soud dále rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů odvolacího, resp. dovolacího řízení. Náklady procesně úspěšné žalobkyně v uvedených řízeních sestávají z odměny advokáta, a to do výroku a náhradě nákladů [anonymizováno] co do částky 4 634, [částka] (tarifní hodnota). Náklady odvolacího [anonymizováno] v této souvislosti tvoří odměna za jeden úkon právní služby [částka] ve výši poloviny za podání odvolání, a to podle § 9 odst. 4 písm. b/), § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. [částka], jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (§ 13 odst. 1, 4 téže vyhlášky) a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka].

23. Za prvé odvolací [anonymizováno] žalobkyni vznikl dále nárok na náhradu nákladů za dva úkony, a to za podání vyjádření k odvolání žalovaného a za účast na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g/, k/ advokátního tarifu po [částka], dvě paušální náhrady výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 téhož předpisu, 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka]. Za dovolací [anonymizováno] náleží odměna za sepis dovolání podle § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu, paušální náhrada hotových výdajů [částka] podle § 13 odst. 4 téhož předpisu, DPH ve výši [částka], soudní poplatek [částka]. Celkové náklady v této fázi [anonymizováno] činí [částka].

24. Za druhé odvolací [anonymizováno] náleží zástupci žalobkyně odměna ve výši [částka] za účast na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky, paušální náhrada ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, DPH v částce [částka], celkem [částka] Celkem částka [částka].