pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 42 C 43/2020-96,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5% ročně (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalované a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Konstatoval, že žalobce se na žalované domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalobce měl ke dni [datum] u žalované bankovní účet č. [bankovní účet]. Uvedeného dne provedla žalovaná interní platbu ve výši [částka] z účtu žalobce na svůj vlastní účet s odůvodněním, že se jedná o zápočet vzájemné pohledávky, která však dle přesvědčení žalobce neexistuje a nikdy neexistovala. Nejdříve se domáhal vrácení finančních prostředků prostřednictvím finančního arbitra, probíhající řízení však bylo na jeho žádost usnesením ze dne [datum] zastaveno, nebylo tak meritorně o nároku žalobce rozhodnuto. V tomto řízení žalovaná nárok neuznala a argumentovala tím, že plnila ve prospěch žalobce k rukám třetí osoby, když měl žalobce a tato třetí osoba - Mgr. [jméno] uzavřít dohodu o narovnání vzájemných pohledávek ze dne [datum], kde je v popisu stavu před narovnáním uvedena i duplicitní částka ze dne [datum] odeslaná žalovanou omylem bez příkazu žalobce na účet Mgr. [jméno] (a která byla následně žalovanou k rukám žalobce vrácena zpět na jeho účet dne [datum]). S touto argumentací se žalobce nemůže ztotožnit, neboť dohoda o narovnání neprokazuje skutečný právní stav mezi stranami před narovnáním, neprokazuje tak v žádném případě existenci závazku žalobce vůči Mgr. [příjmení]. Dále nelze přehlížet, že s uvedeným plněním jako celkem projevil žalobce v rámci zmíněné dohody o narovnání nesouhlas. Z uvedených důvodů tak žalobce považuje obranu žalované za účelovou a nedůvodnou a trvá na vrácení neoprávněně stržené částky z jeho účtu. Nutno dodat, že žalovaná uplatnila duplicitně vyplacenou částku po Mgr. [příjmení] u soudu, svou žalobu však vzala zpět ([příjmení] [obec] 110 C 59/2016) a teprve následně provedla předmětnou operaci k tíži žalobce. Závěrem žalobce uvedl, že účastníci o předmětné věci dlouhodobě jednají, probíhalo řízení před finančním arbitrem a vzhledem k tomu, že žalobce žalovanou předžalobní výzvou vyzval k zaplacení žalované částky a to již před podáním finančnímu arbitrovi, avšak žalovaná žalovanou částku nezaplatila, nezbylo žalobci než se obrátit s žalobou na soud.

3. Soud I. stupně ve věci vydal elektronický platební rozkaz [číslo jednací], kterým žalobě vyhověl a to dne [datum]. Proti tomuto platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor dne [datum]. V odporu, který byl povahou blanketní, žalovaná uvedla, že považuje žalobcem uplatněný nárok za zcela nedůvodnou a ani z části jej neuznává. V odůvodnění odporu žalovaná uvedla, že žalobce se po žalované neúspěšně domáhal zaplacení totožné částky ve výši [částka] v řízení vedeném před finančním arbitrem, kdy finanční arbitr v uvedené věci meritorně rozhodl nálezem č. j. [spisová značka] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že návrh žalobce zamítl jako nedůvodný. Žalobce po vydání nálezu finančním arbitrem vzal svůj návrh na zahájení řízení zpět. V návaznosti na to finanční arbitr rozhodl o zastavení řízení a zrušení nálezu usnesení ze dne [datum]. Následně podal žalobce předmětnou žalobu k soudu. Žalovaná dále uvedla skutečnosti podrobně popsané v odstavci 2 odůvodnění napadeného rozsudku. Vzhledem k tam uvedenému navrhla žalovaná žalobu zamítnout jako nedůvodnou.

4. Soud I. stupně učinil z jednotlivých důkazů skutková zjištění jak podrobně popsána v odstavci 4 odůvodnění napadeného rozsudku včetně toho, že podle článku 8.3 všeobecných obchodních podmínek zjistil, že je zde uvedeno: Dohodli jsme se, že můžeme započítat jakoukoliv naší splatnou peněžitou pohledávku, kterou za Vámi máme, proti jakýmkoliv peněžitým pohledávkám, které máte za námi, a to bez ohledu na to, zda jsou tyto pohledávky splatné či nikoliv a dále bez ohledu na jejich měnu a právní vztah, ze kterého vyplývají a to včetně započtení proti nesplatné pohledávce z Vašeho účtu, to se týká jakéhokoliv účtu, který pro Vás vedeme. Obdobné oprávnění pro započtení platí i pro Vás, pokud jde o [příjmení] pohledávky vůči nám. Pokud jste se zavázali provést jakoukoliv platbu v náš prospěch, včetně zaplacení naší ceny za poskytnuté služby nebo splátky úvěru, může takovou splatnou platbu zúčtovat vůči kterémukoliv Vašemu účtu a použít peníze na účtu k úhradě takové platby. O takovém kroku Vás vždy vyrozumíme.

5. S využitím ust. § [číslo] odst. 1 a 2 a § 1958 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, soud I. stupně vzhledem k uvedenému ve skutkových zjištěních v odstavci 4 odůvodnění napadeného rozsudku, vzal za prokázané, že žalovaná z účtu žalobce, který měl žalobce u ní založen na základě v žalobě specifikované smlouvy, provedla 2x platbu [částka] tak, jak je specifikováno, avšak z toho jednu platbu duplicitně. Duplicitní provedení platby následně bez zbytečného odkladu žalobce reklamoval u žalované a žalovaná na jeho účet připsala částku [částka] ze svých prostředků, aby zhojila neoprávněnou platbu, kterou provedla. Následně žalovaná vymáhala částku [částka] po Mgr. [příjmení], avšak jak vyšlo najevo Mgr. [jméno], žalobce a [právnická osoba] uzavřeli dohodu o narovnání, kdy předmětem provedené dohody o narovnání byla i duplicitní platba, kdy strany včetně žalobce se dohodly na tom, že částku [částka] duplicitně provedenou na účet Mgr. [jméno], nebude žalobce požadovat a tato zůstane Mgr. [příjmení], tedy poté, ač žalobci platba již byla připsána žalovanou ve výši [částka] na jeho účet, použil žalobce částku [částka] duplicitně provedenou ve prospěch účtu Mgr. [jméno] opětovně ve prospěch na úhradu svého dluhu vůči Mgr. [příjmení] a toto své jednání posvětil dohodou o narovnání mezi shora uvedenými subjekty, kdy k této částce se choval jako k částce vlastní, i když dobře věděl, že práva z bezdůvodného obohacení příslušejí žalované, neboť částku [částka] tato již na účet žalobce vrátila. Dále bylo prokázáno, že žalovaná vyzvala žalobce k vrácení částky [částka] tak, jak bylo shora uvedeno a současně tentýž den provedla započtení oproti částce [částka], kterou si žalobce ponechal ve své dispozici a s touto disponoval v dohodě o narovnání, kdy naopak žalovaná započetla svoji pohledávku oproti účtu žalobce, kdy z jeho účtu následně provedla platbu ve svůj prospěch a to v částce [částka] s tím, že takto strany zůstaly vyrovnány. Soud I. stupně dospěl k závěru, že započtení a přijetí částky [částka] učinila žalovaná po právu, neboť byl to sám žalobce, který jednak dostal vrácenou platbu [částka] a jednak stejnou částku neoprávněně použil na uhrazení svých dluhů či sporných plateb vůči Mgr. [příjmení] a žalovaná po právu se započtením a přijetím částky [částka] z účtu žalobce domohla svých práv, a proto soudu nezbylo než žalobu zcela zamítnout. Žalobce ještě vytýkal žalované, že provedení duplicitní platby bylo z její strany neprofesionální, dále že bezdůvodně se obohatil pouze pan [jméno], nikoliv on. Poukazoval na to, že žalovaná neměla vzít žalobu zpět vůči Mgr. [příjmení], mohla tam být úspěšná. Dále žalobce uváděl, že žalovaná nemohla odepsat částku [částka] bez jeho souhlasu, což i odporuje ust. § 1936 o. z. a dále i poukázal na tu skutečnost, že plnění na dluh je právním jednáním, tzn., že subjekt musí plnění provádět v úmyslu dluh uhradit, má se jednat o vědomé plnění dluhu. Závěrem připomněl, že začátkem předmětného sporu je nepochybně naprosto neprofesionální jednání žalované. Tyto námitky však nemohly uspět, neboť jak vyšlo najevo, jednak žalovaná vrátila částku [částka] na účet žalobce a dále bylo i prokázáno, že žalobce dohodou o narovnání disponoval s duplicitně zaplacenou částkou [částka] ve prospěch účtu Mgr. [jméno] a to k úhradě svých závazků vůči této třetí osobě, tedy pokud jde o bezdůvodné obohacení, tak bezdůvodné obohacení vzniklo právě žalované a to vůči žalobci, který použil duplicitně vyplacenou částku [částka] na úhradu svých závazků, vyjádřených jeho vůlí, jeho dispozicí ve prospěch svůj a Mgr. [jméno] v dohodě o narovnání a proto soud nemohl rozhodnout jinak, než že žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/193 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“.

6. Žalobce podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání. Namítl, že si napadený rozsudek ve svém odůvodnění vnitřně odporuje, když na jedné straně uvádí, že žalobce nebyl oprávněn s duplicitní platbou disponovat, žalobu však zamítá na základě údajného„ započtení“ duplicitní platby žalobcem na jeho údajný závazek vůči Mgr. [příjmení] dohodou o narovnání ze dne [datum] (účastníkem dohody nebyla žalovaná). Žalobce argumentovala specialitou právní úpravy duplicitní platby‐neautorizované platební transakce dle zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, která má přednost před zákonnou úpravou bezdůvodného obohacení dle zák. č. 89/2012Sb. V souvislosti s dohodou o narovnání tak nelze uvažovat o jakémkoli zápočtu, či nakládání s finančními prostředky, natož pak závaznosti vůči třetím stranám, či právním důsledkům pro třetí strany (platné využití prostředků třetí strany ve prospěch účastníka dohody o narovnání). Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3878/2011. Obvodní soud se v napadeném rozsudku nevypořádal ani s judikaturou, na kterou odkázal žalobce v souvislosti s následky uzavření dohody o narovnání při neautorizované transakci mezi subjekty rozdílnými od vlastníka účtu a jeho bankovního ústavu, ze které dovozoval žalobce nedůvodnost argumentace žalované, potažmo nyní soudu v jeho rozsudku, kdy od počátku tvrdí, že dohoda o narovnání uzavřená mezi žalobcem a příjemcem neautorizované platby nemá žádný vliv na právo bankovního ústavu domáhat se vydání bezdůvodného obohacení po příjemci platby, Mgr. [příjmení]. Ve stejném duchu ostatně bylo vedeno i soudní řízení před Okresním soudem v Pardubicích o předmětné částce, kdy se žalovaná domáhala zaplacení právě po Mgr. [příjmení]. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby napadený rozsudek změnil a podané žalobě vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

7. Žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen, a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Poukázala na to, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalobce se na úkor žalované bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen„ občanský zákoník“ či„ OZ“), a žalovaná byla oprávněna svoji pohledávku ve výši [částka] vůči žalobci započíst k tíži Platebního účtu žalobce. Současně má žalovaná za to, že žalobce svým jednáním porušil § 6 OZ, který upravuje všeobecně přijímanou maximu„ nemo turpitudinem suam allegare potest“, tedy, že nikdo nemůže mít prospěch ze svého vlastního nepoctivého jednání. Žalobce, který si při podpisu Dohody o narovnání dne [datum] musel být vědom toho, že částka neautorizované duplicitní transakce ve výši [částka] mu byla dne [datum] žalovanou vrácena, a tudíž, že s ní není oprávněn nakládat započtením na svůj vlastní dluh vůči Mgr. [příjmení], dle žalované porušil uvedené povinnosti jednat v právním styku poctivě a současně se tímto jednáním na úkor žalované bez spravedlivého důvodu obohatil. Popsané jednání žalobce je současně v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalovaná vyzvala žalobce k vrácení částky [částka] a dále s odkazem na § 1958 odst. 2 OZ ke správnému závěru, že žalovaná byla oprávněna provést započtení proti Platebnímu účtu žalobce ještě tentýž den. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalovaná byla oprávněna učinit započtení bezprostředně, neprodleně či okamžité poté, kdy byl žalobce žalovanou vyzván k vydání bezdůvodného obohacení, k čemuž došlo nejpozději [datum] v 14.40 hod. Žalobce v řízení před soudem prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3878/2011 ze dne [datum rozhodnutí]. Tento odkaz však není přiléhavý, neboť v žalobcem odkazované věci byl soudy řešen zcela odlišný skutkový stav a jiné právní otázky. Z uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu proto nelze vyvozovat závěry o neplatnosti Dohody o narovnání uzavřené v nyní projednávané věci mezi žalobcem, Ing. [jméno] a [právnická osoba] spol. s.r.o. ani jakékoliv další právní závěry pro posouzení nyní projednávané věci. Dohoda o narovnání uzavřená ve věci posuzované Nejvyšším soudem byla uzavřena v odlišné situaci mezi subjekty nacházejícími se v odlišném postavení od subjektů v nyní projednávané věci. Uzavřením dohody o narovnání mezi žalobcem, Ing. [jméno] a [právnická osoba] spol. s.r.o. zde byl na rozdíl od popisované věci vytvořen stav, který zde předtím neexistoval, a kterým si strany dohody o narovnání bez právního důvodu započetly částku duplicitní neautorizované transakce na existující závazek žalobce vůči panu [příjmení]. Ustanovení § 2991 odst. 1 OZ dopadá na všechny případy, kdy se někdo na úkor jiného obohatí, aniž by k tomu měl řádný právem akceptovatelný důvod. Oproti dřívější právní úpravě představuje ustanovení § 2991 odst. 1 OZ samostatnou skutkovou podstatu, která již sama o sobě zakládá povinnost vydat bezdůvodné obohacení. Rozsudek soudu prvního stupně zakládá spravedlivé uspořádání vztahů mezi dotčenými osobami – žalobcem, žalovanou a Mgr. [jméno].

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, a podané odvolání neshledal opodstatněným.

9. Podle ust. § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že na něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ust. § 1958 odst. 1 OZ, je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil správná a postačující skutková zjištění, která hodnotil pečlivě jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a věc taktéž posoudil správně po stránce právní a správně uzavřel, tak jak je uvedeno v odstavci 7 odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud jde o namítaný judikát 28 Cdo 3878/2011, odvolací soud nepřisvědčuje straně žalující a naopak se ztotožňuje s argumentací strany žalované tak, jak je uvedena ve vyjádření k odvolání, a pokud jde o odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v odstavci 7, s tím odvolací soud plně souhlasí, řekněme„ ve znění závěrů, které učinil finanční arbitr“ v rozhodnutí – nálezu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR PS/1347/2018-45, které nakonec bylo odklizeno zpětvzetím návrhu strany žalující, přičemž má odvolací soud za to, že zde to, co soud prvního stupně uzavírá v odst. 7 svého rozsudku, vyjadřuje skutkově i právně o něco transparentnějším způsobem. S tímto odůvodněním finančního arbitra se odvolací soud ztotožňuje, jakkoliv toto rozhodnutí bylo zrušeno, a to v jeho bodu 8.5, kde především finanční arbitr hodnotil sporné odepsání peněžních prostředků a onu namítanou dohodu o narovnání. Správně vyšel z čl. 8 všeobecných podmínek tak, jak jeho obsah zjistil i soud prvního stupně a správně vyšel z toho, že v dohodě o narovnání si navrhovatel a Mgr. [jméno] [jméno] sjednali, že peněžní prostředky ve výši [částka] odpovídající částce platební transakce z [datum] budou použity pro úhradu dluhu navrhovatele vůči Mgr. [jméno] [příjmení] při tom, jak bylo ujednáno a jak se dále rozvíjí. Navrhovatel z platebních transakcí z [datum] nakládá, jako by označil za neautorizovanou platební transakci a peněžní prostředky odpovídající částce této platební transakce nepředstavovaly bezdůvodné obohacení získané Mgr. [jméno] [jméno] na úkor instituce. Protože navrhovatel peněžní prostředky odpovídající částce platební transakce z [datum] využil ke splnění svého dluhu vůči Mgr. [příjmení] z dohody o narovnání, přestože mu instituce [datum] k jeho reklamaci z [datum] vrátila peněžní prostředky odpovídající částce platební transakce z [datum] na platební účet, finanční arbitr správně dovodil, že dohoda o narovnání pro posouzení sporu mezi navrhovatelem a institucí relevantní je. Pokud by existovalo rozhodnutí obecného soudu o neplatnosti či platnosti takové dohody, musel by z ní jak finanční arbitr, tak i potažmo soud, pokud by bylo v jiném řízení rozhodnuto, vycházet, tak tomu není, přičemž se s jejím hodnocením ztotožnil tak, jak to učinil i finanční arbitr. S tím, že námitku navrhovatele, že dohoda o narovnání je neplatná, považoval finanční arbitr a považuje i odvolací soud za lichou, protože splnění dodatečných podmínek předpokládá dodatek [číslo] nikoliv dohoda o narovnání, když současně dohoda o narovnání obsahuje prohlášení, že tato dohoda představuje úplnou dohodu smluvních stran ohledně předmětu této dohody a nahrazuje jakákoliv předchozí písemná nebo ústní ujednání smluvních stran týkajících se předmětu dohody. Dále se pak odvolací soud plně ztotožnil s hodnocením právních následků vyplývajících z dohody o narovnání tak, jak je uvedeno v bodě 8.6 rozhodnutí finančního arbitra s tím, že ze shromážděných podkladů dovozuje, že navrhovatel nakládal s pohledávkou žalovaného vůči Mgr. [příjmení] ve výši [částka], která vznikla v důsledku provedení platební transakce ze dne [datum] jako by to byla jeho vlastní pohledávka vůči Mgr. [příjmení]. Pokud se domáhal po žalovaném vrácení částky platební transakce z [datum], z titulu neautorizované platební transakce, potom nemohl tytéž prostředky využít ke splnění svého dluhu vůči Mgr. [příjmení] na základě dohody o narovnání. Pokud mu instituce [datum] k jeho reklamaci ze dne [datum] vrátila peněžní prostředky ve výši [částka] odpovídající částce platební transakce z [datum] na platební účet. Takové jednání, kdy uživatel platebních služeb nejprve označí konkrétní platební transakci za neautorizovanou a domáhá se vrácení částky této platební transakce, ale současně s touto částkou nakládá a použije ji ke splnění svého závazku v právním vztahu s třetí osobou, nepovažuje finanční arbitr a ani soud za jednání poctivé ve smyslu § 6 odst. 2 o. z.

12. Odvolací soud proto s odkazem na toto odůvodnění ve spojení s odst. 7 odůvodnění napadeného rozsudku dospěl k závěru, že napadený rozsudek je věcně správný, proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal na jejich náhradě částku ve výši [částka] a to za 2 úkony právní služby advokáta po [částka] podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), tedy za úkony vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu, 2x režijní paušál po [částka] podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a DPH 21%.