o zaplacení 125 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. září 2025, č. j. 30 C 134/2025-30,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 125 000 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), o náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 37 952 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokátky (výrok II.) a uložil žalované zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ze žaloby ve výši 2 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku těžkého zranění s trvalými následky (těžké poranění krční páteře s poškozením míchy s následkem trvalého ochrnutí všech končetin i větší části trupu a s trvalým citelným omezením v obvyklém způsobu života) jeho tchána, ke kterému došlo dne 1. 6. 2022 při dopravní nehodě osobního vozidla, kterou způsobil řidič tohoto vozidla (jel v obci nedovolenou rychlostí), jež bylo pojištěno u žalované. Žalobce se (spolu s ostatními členy rodiny) se svým nárokem na odčinění duševních útrap dle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) obrátil na žalovanou, přičemž s ohledem na velmi intenzívní vztah (jenž žalobce popsal) s tchánem žádal náhradu ve výši 350 000 Kč, žalovaná žalobci vyplatila 50 000 Kč, když by akceptovala náhradu pouze ve výši 100 000 Kč, nicméně stanovila spoluúčast primárního poškozeného ve výši 50 % (přebíhal za hustého provozu tříproudovou vozovku mimo přechod pro chodce), žalobce tuto spoluúčast akceptoval, pročež žádal doplatit částku 125 000 Kč (350 000 Kč : 2 mínus 50 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 5. 2025, tj. ode dne následujícího po doručení likvidační zprávy žalované ze dne 15. 5. 2025 (blíže body 1 až 10 odůvodnění).

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, když jí vyplacená částka 50 000 Kč je adekvátním odčiněním duševních útrap žalobce po zohlednění spoluzavinění primárního poškozeného, jenž se podílel na vzniku dopravní nehody v rozsahu 50 %. Namítla, že zetě nelze pokládat za osobu blízkou poškozenému bez dalšího, ale pouze za splnění podmínek dle § 22 odst. 1 část první věty za středníkem o. z., když u vzdálenější rodinné přízně je třeba odškodnění dle § 2959 o. z. vázat na prvek objektivní mimořádnosti, odškodnění poskytnuté žalobci je souladné s aktuální jí odkazovanou judikaturou (blíže body 11 a 12 odůvodnění).

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (stran skutkových zjištění blíže body 13 až 17 odůvodnění), přičemž uvedl z jakých důvodů neprováděl další dokazování (blíže bod 26 odůvodnění) vycházeje z nesporných tvrzení účastníků, která zjevně vzal ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za svá skutková zjištění (blíže body 20 a 21 odůvodnění), vycházeje z účastníky nesporné (nezpochybňované) 50 % míry spoluúčasti primárního poškozeného (bod 22 odůvodnění), skutkově uzavřel, že žalobce je zetěm primárního poškozeného [jméno FO], jemuž vozidlo způsobilo dne 1. 6. 2022 svým provozem újmu na zdraví, přičemž bylo v době nehody pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěno u žalované. Primární poškozený je tetraplegikem, v základních životních potřebách je plně odkázán 24 hodin denně na pečující osoby, nezvládá písemný projev ani ovládání komunikačních prostředků. Samostatnou mobilitu zvládá na elektrickém invalidním vozíku s bradovým ovládáním. Je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v IV. stupni – úplná závislost. Vztah žalobce s poškozeným byl vysoce nadstandardní, žalobce a jeho rodina byla ve velmi úzkém rodinném vztahu s primárním poškozeným, žalobce se s rodinou odstěhoval do jeho blízkosti. Žalovaná na odčinění duševních útrap žalobci vyplatila 50 000 Kč (blíže body 23 až 25 odůvodnění).

5. Soud prvního stupně po citaci § 2959 o. z. (bod 27 odůvodnění), §§ 6 odst. 2 písm. a), 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“; bod 28 a 29 odůvodnění), vysvětlení institutu duševních útrap, rozboru pokrytí újem zákonem č. 168/1999 Sb., možnosti uplatnění nároku poškozeným přímo vůči pojišťovně škůdce a předpokladu úspěšného uplatnění nároku poškozeným (blíže body 30 až 36 odůvodnění), dospěl k důvodnosti žalobního požadavku jak co do svého základu, tak co do výše.

6. Svůj závěr o důvodnosti žalobního požadavku co do svého základu založil na posouzení, že žalobce je v poměrech projednávané věci osobou blízkou poškozenému tchánovi, v důsledku fatálního poškození zdraví tchána způsobeného viníkem dopravní nehody žalobce prožil hluboké duševní útrapy v intenzitě odůvodňující poskytnutí přiměřené finanční náhrady a nadále negativně stav poškozeného vnímá, přičemž míra poškození zdraví primárního poškozeného hluboce a intenzivně žalobce zasáhla a negativně ovlivnila jeho rodinný život (blíže bod 37 odůvodnění).

7. Svůj závěr o důvodnosti žalobního požadavku co do své výše založil na svém výpočtu, když vycházel z průměrné hrubé měsíční nominální mzdy zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející (2021) poškození zdraví primárního poškozeného, kdy tak základní částkou náhrady v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) by byl dvacetinásobek této průměrné mzdy (758 060 Kč), nicméně v případě ostatních blízkých osob je zpravidla náhrada odstupňována směrem dolů, pročež s přihlédnutím k nadstandardně pozitivnímu a intenzivnímu vztahu žalobce k poškozenému shledal, že náhradu odpovídající jedné polovině základní částky používané pro případy nejbližších pozůstalých osob nelze označit za nepřiměřeně vysokou (blíže body 38 a 39 odůvodnění). Nejasně však vysvětlil svůj vlastní výpočet, když uvedl, že od této částky (když by se však jednalo již o částku poloviční, tj. 379 030 Kč; kalkuloval však s částkou 758 060 Kč) je třeba odečíst dalších 50 % „ za přežití“ poškozeného, přičemž pak z částky 379 030 Kč je třeba odečíst 50 % spoluúčast, z výsledné částky 189 515 Kč je konečně třeba odečíst již vyplacených 50 000 Kč, pročež soud prvního stupně dospěl k částce 139 515 Kč, tudíž k částce, která se přibližuje k žalobnímu požadavku žalobce (mírně ho překračuje – poznámka odvolacího soudu) a proto žalobě zcela vyhověl (bod 40 odůvodnění) včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (blíže bod 41 a 42 odůvodnění).

8. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku 37 952 Kč (blíže bod 43 odůvodnění).

9. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. V něm nejprve připomněla, že mezi účastníky byly nesporné okolnosti dopravní nehody ze dne 1. 6. 2022, při níž poškozený [jméno FO] utrpěl velmi vážná zranění, v jejichž důsledku je trvale upoután na lůžko a že vozidlo, jehož provozem byla újma na zdraví způsobena, bylo v době nehody pojištěno u žalované. Rovněž připomněla, že primární poškozený se podílel na vzniku dopravní nehody, pročež v rozsahu 50 % mu plnila veškerá uplatněná plnění, stejně tak hradila s jeho spoluvinou z 50% odčinění duševních útrap samotného poškozeného i jeho příbuzných, a to manželky, dcer, vnoučat a zeťů, přičemž s nimi jednala o výši odčinění duševních útrap a vyjma žalobce došlo ke shodě na výši odškodňované částky a k uzavření dohod o vypořádání pojistného plnění. Dále uvedla, že má za nesporný zdravotní stav primárního poškozeného, že žalobce je jeho zetěm a že nijak nerozporuje v žalobě učiněný popis rodinných vztahů. Vyslovila však přesvědčení o tom, že se jedná o standardní rodinné vztahy, u vzdálenější rodinné přízně je třeba odškodnění dle § 2959 o. z. vázat na prvek objektivní mimořádnosti, vyslovila tak přesvědčení, že jí poskytnutá částka po zohlednění spoluzavinění je adekvátním odčiněním duševních útrap. Konečně namítla, že žalobci přiznaná částka je v rozporu s odůvodněním, kterým soud prvního stupně vysvětlil její přiznání. Pokud totiž je v odůvodnění rozsudku uvedeno, že v případě zetě, který má se svým tchánem nadstandartní vztahy, je adekvátní polovina částky určené pro nejbližší příbuzné (rodiče, děti, manželku) a dále je třeba tuto částky dělit polovinou za přežití, dále polovinou za spoluvinu a odečíst již vyplacené plnění, je výslednou částka 44 757 Kč, přiznaný doplatek by tak dle odůvodnění rozsudku měl činit tuto částku. Závěrem upozornila na to, že soud prvního stupně nevyslechl žalobce a nevyslechl ani jím navrhované svědky, kteří by se blíže vyjádřili ke společnému vztahu žalobce a primárního poškozeného a dopadům jeho zdravotního stavu na žalobce a na jejich společný vztah. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá.

10. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalované ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně stran vysoce nadstandardního intenzivního vztahu mezi ním a primárním poškozeným a že je tak jako zeť osobou, které svědčí právo na náhradu nemajetkové újmy. Dále poukázal s připomenutím zdravotního stavu svého tchána na to, že z judikatury se podává, že v závažných případech poškození zdraví může utrpení blízkých osob dosahovat i vyšší intenzity než v případě usmrcení, a tedy může být vyšší i náhrada nemajetkové újmy osobám blízkým podle § 2959 o. z. Za této situace vyslovil přesvědčení o tom, že jím požadovaná náhrada nemajetkové újmy v soudem prvního stupně přiznané částce je přiměřená. K námitce žalované, že odůvodnění rozsudku neodpovídá výši přiznané náhrady uvedl, že částka přiznaná je částkou, kterou soud prvního stupně přiznat chtěl, resp. by přiznal částku vyšší, než žalobce požadoval, nicméně byl vázán žalobním návrhem. K námitce žalované, že nebyli vyslechnuti navržení svědci ani žalobce, uvedl, že skutkový stav byl zjištěn úplně, nadto skutkové okolnosti případu ani nebyly sporné. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

11. Při jednání odvolacího soudu žalovaná k jeho výzvě sdělila, že se dohodla s manželkou primárního poškozeného na úhradě odčinění duševních útrap částkou 400 000 Kč, s každou ze jeho dcer na částce 375 000 Kč, s každou z vnuček a každým z vnuků na částce 175 000 Kč a s druhým ze zeťů na částce 50 000 Kč. Dále uvedla, že nabízela v řízení před soudem prvního stupně žalobci ještě úhradu částky 25 000 Kč, jež byla žalobcem odmítnuta, uměla by si představit navýšení již poskytnuté částky 50 000 Kč maximálně na částku 100 000 Kč (při zohlednění spoluzavinění primárního poškozeného), když odškodnění žalobce by nemělo dosahovat výše odškodnění vnuček a vnuků nízkého věku, kteří potřebovali nějakým způsobem péči primárního poškozeného, na druhou stranu bydliště druhého ze zeťů od bydliště primárního poškozeného bylo dále, než bydliště žalobce.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), při něm zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) usnesením Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne 18. 8. 2023, č. j. [spisová značka] něhož zjistil, že trestní[Anonymizováno]stíhání viníka předmětné dopravní nehody, v němž byl shledáván přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, bylo podmíněně zastaveno, když ten se k činu doznal, svého jednání litoval, s primárním poškozeným se setkal, omluvil se mu a nabídl mu nad rámec plnění žalované částku 20 000 Kč (kterou poškozený s ohledem na její výši odmítl a odmítl přistoupit na jakoukoliv dohodu, k trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody ale nepřipojil), nadto zaslal částku 20 000 Kč na pomoc obětem trestné činnosti/ a výzvou k plnění ze dne 4. 3. 2025 / z něhož zjistil, že žalobce (zeť), druhý zeť, manželka, dcery, vnučky a vnuci primárního poškozeného se na žalovanou obrátili s požadavkem na odčinění duševních útrap, přičemž manželka požadovala částku 800 000 Kč, každá z obou dcer 750 000 Kč, každý z obou zeťů 350 000 Kč a každá z vnuček a vnuků 500 000 Kč), shledal odvolání žalované částečně důvodným.

13. Odvolací soud nejprve uvádí, že soud prvního stupně nepochybil, když na zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 2959 o. z. upravující náhradu za duševní útrapy osoby blízké při usmrcení a při zvlášť závažném ublížení na zdraví, a nepochybil, když zvažoval adekvátní zadostiučinění v penězích, a to za situace speciality daného ustanovení, kdy tak za takové situace není na místě uvažovat o jiné formě zadostiučinění dle obecného § 2951 odst. 2 o. z. Pasivní legitimace žalované je dána § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., aktivní legitimace žalobce pak je dána § 9 odst. 1 téhož zákona.

14. Odvolací soud dále uvádí, že soud prvního stupně při svém rozhodování vzal za prokázaná veškerá tvrzení žalobce týkající se existence intenzivních vztahů žalobce a jeho tchána, nemajetkové újmy i prožívaných útrap, když sám žalobce shrnul podrobně v čl. III uvedená tvrzení tak, „že byl pro něj tátou, jakého si přál, neměl ho a po nehodě ho znovu nemá“, a to za situace, kdy jeho tvrzení žalovaná nerozporovala, jen na ně nahlížela (nepřiléhavě) jako na standardní rodinné vztahy. Přitom intenzivní rodinné vztahy mezi žalobcem a jeho tchánem byly důvodem aktivní legitimace žalobce (srov. zdola).

15. Odvolací soud dále uvádí, že judikatura stran zadostiučinění v penězích za duševní útrapy osoby blízké se vyvíjela. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, jenž vymezil základní rozpětí zadostiučinění mezi částkami 240 000 Kč a 500 000 Kč pro případ nikoliv těžce zraněné osoby, ale pro případ osoby zemřelé, Nejvyšší soud mimořádné okolnosti zdůvodňující zvýšení odškodnění nemajetkové újmy rozdělil na mimořádné okolnosti jak na straně poškozeného a osob jemu blízkých, přičemž jimi jsou a) intenzita vztahu pozůstalých k zemřelému, b) věk zemřelého a pozůstalých, c) případná existenční závislost na zemřelém, d) případné poskytnutí jiné satisfakce, tak i na straně škůdce, přičemž jimi jsou a) postoj škůdce, b) dopad události do osobní sféry škůdce, c) majetkové poměry škůdce, d) míra zavinění škůdce. Pokud pak se daná kritéria jeví soudu jako neutrální, měla by se přisouzená náhrada pohybovat v rozmezí zmíněných 240 000 Kč až 500 000 Kč. Uvedená kritéria pak lze přiměřeně užít i pro případ těžce zraněné osoby. Otázkou výše náhrad se následně zabýval Nejvyšší soud již v rámci občanskoprávního řízení, a to například v rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018. Rozmezí výše náhrad vymezené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015 podrobil kritice s tím, že zejména dolní hranice rozpětí je nízká. Jako základní částku náhrady v neutrálních případech, tedy bez mimořádných okolností na straně poškozeného či škůdce, v případě nejbližších osob je třeba uvažovat dvacetinásobek průměrné mzdy zjištěné za rok předcházející škodné události. Takto stanovená částka má být východiskem k další úvaze soudu o výši náhrady dle § 2959 o. z. s tím, že by měla být dle okolností na straně škůdce či poškozeného modifikována pouze v řádu desítek procent. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3180/2020, pak Nejvyšší soud dovodil, že zeť je považován za osobu blízkou, které vzniká nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 2959 o. z., ale ovšem za předpokladu, že byl se zemřelým (v dané věci tchýní) v kvalitních a intenzivních rodinných vztazích, přičemž aproboval závěr, že jako adekvátní je náhrada ve výši jedné poloviny základní částky.

16. Odvolací soud po zopakování dokazování, kdy se zabýval postojem škůdce, jakkoliv se nejedná o jediné kritérium vedoucím k přiměřenému odškodnění nemajetkové újmy žalobce v penězích, tak výší odškodnění ostatních příbuzných primárního poškozeného, dospěl k závěru o adekvátnosti celkové částky odškodnění 125 000 Kč po zohlednění 50 % spoluúčasti na dopravní nehodě samotného poškozeného.

17. Jakkoliv soud prvního stupně provedl výpočet (věcně) správným způsobem, když lze z něj dovodit, že základní částku 758 060 Kč dělil jen dvakrát, a to za 1) že se jedná o vztah zetě a tchána a 2) 50 % spoluúčast na dopravní nehodě, kdy po odpočtu žalovanou poskytnutého plnění ve výši 50 000 Kč dospěl právě k částce 139 515 Kč (dělení za přežití bylo zřejmě v bodě 40 odůvodnění uvedeno omylem; pokud nikoliv, tak by nebylo namístě, když skutečně duševní útrapy příbuzných z důvodu těžkého ublížení na zdraví primárního poškozeného nelze paušálně hodnotit jako menší, zasluhující paušálně nižší částku odškodnění, než v případě duševních útrap příbuzných z důvodu smrti primárního poškozeného).

18. Intenzivní vztah žalobce a jeho tchána již byl rozebrán, k poškození zdraví tchána došlo v jeho cca 60 letech, existenční závislost žalobce na tchánovi zjevně dána nebyla, škůdce se o primárního poškozeného zajímal, projevil lítost a ochotu alespoň nějakou částkou odčinit to, co se primárnímu škůdci stalo, na jeho straně tak není dán negativní postoj, satisfakce z jeho strany byla odmítnuta, pokud jde o míru zavinění škůdce, tato je nižší, když jakkoliv k dopravní nehodě došlo z důvodu překročení rychlosti škůdcem (řidičem), tak šlo o nedbalost a nelze neshledat i výrazné spoluzavinění primárního poškozeného, jenž přebíhal víceproudou komunikaci za hustého provozu, nelze pak shledat ani negativní postoj žalované pojišťovny, kdy tato neodmítla žalobci plnit, mimosoudně mu vyplatila částku 50 000 Kč a nabízela v průběhu soudního řízení i částku vyšší, okolnost dopadu události do osobní sféry škůdce a jeho majetkové poměry zůstaly v rovině neutrální.

19. Adekvátnost celkové částky odškodnění 125 000 Kč po zohlednění 50 % spoluúčasti na dopravní nehodě (obecně by celková částka činila soudem prvního stupně dovozených 189 515 Kč) samotného poškozeného tak odvolací soud dovodil zejména z postoje škůdce k primárnímu poškozenému na straně jedné a na straně druhé rovněž z komparace této částky zadostiučinění ve vztahu k částkám ostatních příbuzných tak, aby byla i ve vztahu k těmto částkám přiměřená, jakkoliv o nich nebylo soudně rozhodováno a nepřichází tak v úvahu aplikace § 13 o. z. Druhý zeť primárního poškozeného obdržel částku 50 000 Kč, oproti tomu jeho vnoučata 175 000 Kč, a to po zohlednění spoluúčasti. Částka odškodnění, již by měl žalobce obdržet by se neměla blížit částce 175 000 Kč, kterou obdržela vnoučata v dětském věku („ztratila“ dědečka) jako přímí příbuzní primárního poškozeného, zároveň by však měla činit podstatně více, než obdržel druhý zeť, jenž již vzhledem k vzdálenějšímu bydlišti nemohl mít s primárním poškozeným tak intenzivní vztahy.

20. Po odečtu již žalobci vyplacené částky 50 000 Kč od částky odškodnění 125 000 Kč je namístě žalobci přiznat doplatek ve výši 75 000 Kč.

21. Jen pro doplnění k námitce žalované stran nevyslechnutí žalobce a jím navržených svědků odvolací soud ve shodě s žalobcem uvádí, že skutkové okolnosti případu nebyly sporné, žalovaná žalobcem popsané rodinné vztahy a dopady zdravotního stavu primárního poškozeného na ně nesporovala, jednalo by se tak o nadbytečné dokazování nesporných skutečností.

22. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé co do částky 75 000 Kč s příslušenstvím, jež bylo soudem prvního stupně přiléhavě odůvodněno, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a co co do částky 50 000 Kč s příslušenstvím podle § 220 odst. 1 písm. b) o s. ř. změnil a žalobu zamítl. Potvrdil jej pak podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný stran poplatkové povinnosti žalované, když soud prvního stupně správně aplikoval § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položku 3 písm. a) Sazebníku poplatků.

23. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., o nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Výše plnění závisela na úvaze soudu, pročež žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů počítaných z výše přisouzeného plnění. Žalovaná je proto povinna mu nahradit náklady ve formě odměny jeho právního zástupce, a to za řízení před soudem prvního stupně ve výši 26 983 Kč za pět úkonů právní služby (odměna za jeden úkon právní služby 4 100 Kč; pět úkonů spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí zastoupení, žalobě, podání z 25. 8. 2025, účasti na jednání dne 29. 9. 2025) podle § 7 bodu 5, § 9a odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) s připočtením pěti paušálních náhrad hotových výdajů za tyto úkony ve výši 1 800 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., přičemž odměna a náhrady byly navýšeny o částku 4 683 Kč odpovídající 21 % DPH. Za řízení před odvolacím soudem pak ve výši 11 011 Kč za dva úkony právní služby (odměna za jeden úkon právní služby 4 100 Kč; dva úkony spočívajících ve vyjádření k odvolání a účasti na jednání odvolacího soudu dne 13. 1. 2026) podle § 7 bodu 5, § 9a odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. k), g) a. t. s připočtením dvou paušálních náhrad hotových výdajů za tyto úkony ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., přičemž odměna a náhrady byly navýšeny o částku 1 911 Kč odpovídající 21 % DPH.