o zaplacení 11 592 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. června 2024, č. j. 12 C 5/2024-38,
JUDr. Naděžda Zachystalová · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 3. 12. 2024
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a JUDr. Ivy Zemanové ve věci
žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0]
sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0]
zastoupený advokátem [tituly před jménem] [jméno FO]
sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0]
proti
žalované: [společnost], IČO [IČO]
sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1]
o zaplacení 11 592 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. června 2024, č. j. 12 C 5/2024-38,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 274,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 11 592 Kč s 11,75 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 4. 6. 2022 do zaplacení a částku 1 200 Kč odpovídající nákladům spojeným s uplatněním pohledávky, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 174 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok II).
2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 11 592 Kč s příslušenstvím jakožto úhrady žalobcem dne 15. 5. 2022 provedených a žalovanou dne 11. 5. 2022 objednaných stěhovacích služeb, přičemž za provedené služby žalobce žalované vystavil fakturu znějící na cenu, jež závisela na rozsahu poskytnutých služeb, přičemž tuto cenu žalovaná akceptovala, když svou povinnost uznala, nicméně přes upomínku (výzvu k úhradě) žalobce neuhradila ničeho.
3. Žalovaná s žalobním požadavkem vyslovila nesouhlas, když namítla, že si u žalobce žádné služby neobjednala, neeviduje žádnou objednávku ani daňový doklad ve svém účetnictví, neeviduje komunikaci s žalobcem prostřednictvím e-mailového účtu určeného pro styk s dodavateli, o plnění žalobce bývalému jednateli žalované v inkriminovaném období jí není nic známo.
4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (stran skutkových zjištění z provedených důkazů blíže body 4 až 11 odůvodnění) skutkově uzavřel, že [jméno FO], jenž byl jednatelem žalované, dne 11. 5. 2022 odeslal žalobci e-mail s odkazem na předchozí telefonický hovor, v němž specifikoval objednávku stěhování z adresy sídla žalované, přičemž uvedl, že má být fakturováno na žalovanou a připojil výpis z obchodního rejstříku a rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty žalované. Žalobce stejného dne potvrdil provedení prohlídky a uvedl možný den realizace. Dne 20. 5. 2022 žalobce žalované fakturoval částku 11 592 Kč se splatností dne 3. 6. 2022 s tím, že je účtována částka za stěhování, těžký kus, obalový materiál a odečtena částka za vrácení krabic, fakturu zaslal dne 24. 5. 2024 jednateli žalované, který její přijetí potvrdil a požádal o upřesnění položky těžký kus. Žalobce potvrdil, že se jednalo o americkou lednici a uvedl výpočet částky připadající na tento těžký kus, na což jednatel žalované reagoval poděkováním za upřesnění. Dne 20. 9. 2022 jednatel žalované sdělil, že dle účetnictví žalované měla být předmětná faktura uhrazena dne 30. 5. 2022, k úhradě však nedošlo, když žalobci žádná platba od žalované nepřišla a dne 30. 5. 2022 neeviduje žádnou platbu znějící na částku 11 592 Kč. Telefonní číslo jednatele žalované uváděné v e-mailové komunikaci se shoduje s telefonním číslem žalované zveřejněným na její webové stránce. Žalobce zastoupen advokátem dodal dne 25. 5. 2023 do datové schránky žalované výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 11 592 Kč za provedené stěhovací služby.
5. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil podle §§ 1746 odst. 2, 546, 161, 162 a 164 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), které citoval (blíže body 14 až 18 odůvodnění), když mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření inominátní smlouvy, jíž žalovaná objednala u žalobce provedení stěhování s tím, že konečná cena bude záviset na skutečném rozsahu plnění. K uzavření smlouvy došlo žalovanou a nikoli [jméno FO] osobně, když tento byl v době uzavření smlouvy jednatelem žalované a výslovně uvedl, že má být fakturováno na žalovanou a připojil k objednávce výpis z obchodního rejstříku a rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty žalované, čímž dal ve smyslu § 161 o. z. najevo, že při svém jednání tuto společnost zastupuje. Vzhledem k tomu, že se jedná o člena statutárního orgánu, není vůči žalobci účinné jakékoli omezení jeho jednatelského oprávnění, ani pokud by bylo namítáno. Jednání jednatele žalovanou zavazuje.
6. Soud prvního stupně dále uvedl, že z následné e-mailové komunikace má za prokázané, že ke stěhování došlo (z adresy sídla žalované), z reakce jednatele žalované má pak za prokázané, že vysvětlení vyúčtování bylo pro žalovanou dostatečné a toto vyúčtování akceptovala. Protože žalovaná nenamítala (a neoznačila k tomu patřičné důkazy), že by na pohledávku žalobce již bylo plněno, a dále z důvodu, že všechny námitky žalované se vztahovaly k tomu, že se necítí být objednávkou jejího jednatele vázána, posoudil soud prvního stupně žalobu jako důvodnou a uložil žalované povinnost k úhradě celé žalované částky včetně příslušenství, tedy úroků z prodlení v zákonné výši ode dne 4. 6. 2022 (tj. od uplynutí lhůty poskytnuté žalobcem k úhradě) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když se jedná o spor mezi podnikateli (soud prvního stupně zjevně oprávněnost příslušenství shledal pohledem § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích – poznámka odvolacího soudu).
7. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 12 174 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem /odměna po 1 580 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemné podání ze dne 15. 2. 2024, účast u soudního jednání), pět paušálních náhrad po 300 Kč, 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 1 974 Kč/.
8. Lhůtu k plnění soud prvního stupně zjevně stanovil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., platební místo ve výroku o náhradě nákladů řízení pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
9. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. V něm vytkla soudu prvního stupně, že rozhodl bez ohledu na jí ve vyjádření k žalobě tvrzené řádně uplatněné skutečnosti, neúplně tak zjistil skutkový stav, když na základě provedených důkazů předložených žalobcem dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalovaná uvedla, že tvrzení žalobce rozporuje, což je opakovaně připravena doložit listinnými důkazy. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Žalobce se k odvolání žalované písemně nevyjádřil. Při jednání odvolacího soudu žalobce zdůraznil, že žalovaná skutečnosti, k nimž soud prvního stupně neměl přihlédnout, v odvolání nespecifikovala a vyslovil přesvědčení o tom, že právem, aby k jí tvrzeným skutečnostem soud prvního stupně přihlédl nadána není, když od toho probíhá proces dokazování. K jí namítanému neúplnému zjištění skutkového stavu žalobce poukázal na to, že žalovaná tuto námitku nekonkretizovala a nadto v řízení žádný důkaz nenavrhovala, pročež soud prvního stupně nemohl provádět jí navržené důkazy. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
11. Odvolací soud při nařízeném jednání (214 odst. 1 o. s. ř.), při němž v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání žalované důvodným.
12. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, když tyto hodnotil zcela v souladu s § 132 o. s. ř., čerpal z nich správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil po citaci ustanovení občanského zákoníku zejména upravujících jednání za právnickou osobu.
13. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně z žalobcem předkládaných důkazů prokazujících jeho pozitivní žalobní tvrzení se tak s ním shoduje v jeho závěru, že v řízení bylo prokázáno, že účastníky byla sjednána smlouva, jejímž předmětem byly stěhovací služby, tyto žalobce pro žalovanou provedl, když tato si je objednala, cenu služeb žalovaná akceptovala (cena tak byla dohodnuta), úhradu však neprovedla. Žalobce svá pozitivní žalobní tvrzení prokázal, přičemž žalovaná ani ničeho nenamítala ve směru, že by tyto stěhovací služby neměly být žalobcem provedeny či provedeny řádně a v dohodnutém termínu. Žalovaná ani nezpochybňovala, že by za ně čehokoliv žalobci uhradila, resp. by čehokoliv plnila, ani netvrdila. Žalovaná nenabídla žádné pozitivní tvrzení zpochybňující nárok žalobce, k nařízenému jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavila, pročež nemohla být ani popřípadě soudem prvního stupně k čemukoliv ve smyslu nedostatečnosti tvrzení či jejich průkazu vyzvána. Neodpovídá pak skutečnosti, že by žalovaná nabídla jakýkoliv (listinný) důkaz, jenž by měl tvrzení žalobce zpochybňovat (rozporovat), nenabídla totiž žádný důkaz, když nabídnout důkaz k prokázání jen negace žalobcem posléze prokázaných tvrzení stěží mohla, žádná relevantní pozitivní tvrzení totiž nenabídla.
14. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě jen žalobcem posléze prokázaná tvrzení negovala. Uváděla, že si u žalobce služby neobjednala, neeviduje k nim žádnou objednávku, daňový doklad, své písemné potvrzení plnění žalobce, komunikaci s ním prostřednictvím svého e-mailového účtu určeného pro styk s dodavateli, přičemž o plnění žalobce vůči jejímu bývalému jednateli jí není nic známo. Soud prvního stupně správně v bodě 20 odůvodnění svého rozhodnutí zhodnotil (pročež není pravdou, že by nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem obsaženým v jejím vyjádření k žalobnímu návrhu, tedy, že by se s nimi nevypořádal), že všechny tyto námitky žalované se vztahovaly k tomu, že se necítí být objednávkou svého bývalého jednatele vázána, přičemž v bodě 19 odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, že toto přesvědčení je mylné, neboť k uzavření smlouvy došlo mezi žalobcem a žalovanou, když jednání bývalého jednatele žalované ji zavazovalo, a nikoliv mezi žalobcem a jednatelem žalované osobně, když tento byl v době uzavření smlouvy jednatelem žalované, výslovně uvedl, že fakturace má znít na žalovanou, připojil k objednávce výpis z obchodního rejstříku a rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty žalované, nadto vzhledem k tomu, že se jednalo o člena statutárního orgánu, není vůči žalobci účinné (případné) omezení jeho jednatelského oprávnění. Soud prvního stupně správně věc posoudil zejména podle §§ 161 a 162 o. z. upravujících jednání za právnickou osobu, kdy tedy tato ustanovení na jím zjištěný skutkový stav aplikoval. Nadto odvolací soud doplňuje, že se zčásti jednalo i o nerelevantní obranu, když pro závěr, zda došlo k uzavření smlouvy mezi účastníky, je zcela irelevantní, jakou žalovaná běžně užívá, resp. má užívat e-mailovou adresu. Nadto ani k prokázání tohoto jediného svého pozitivního tvrzení, tedy že užívá jí označenou e-mailovou adresu, nenavrhla jediný důkaz.
15. Odvolací soud rovněž sdílí úvahu soudu prvního stupně stran počátku prodlení žalované, když ta se do prodlení dostala po uplynutí splatnosti faktury vystavené žalobcem, přičemž výše úroku z prodlení vyplývá z již odvolacím soudem (shora) uvedeného prováděcího právního předpisu. Stejně tak soud prvního stupně správně shledal žalobní nárok po právu i stran výše nákladů na uplatnění pohledávky žalobcem, když se jednalo o závazkový vztah účastníků jakožto podnikatelů, přičemž výše tohoto nároku vyplývá z téhož prováděcího právního předpisu.
16. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil a potvrdil jej i v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení, když soud prvního stupně rozhodl důvodně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch žalobce a rozhodl správně i o jejich výši.
17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci přísluší náklady ve výši 2 274,80 Kč, jimž odpovídají náklady zastoupení žalobce advokátem, tyto se skládají z odměny za právní zastoupení žalobce ve výši 1 580 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 bod č. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“) a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast na jednání odvolacího soudu), jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., částky 394,80 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrady, jíž je advokát žalobce plátcem, což doložil osvědčením. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O platebním místě bylo rozhodnuto podle § 211 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné /§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř./