o zaplacení 510 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 8. 2024, č. j. 14 C 14/202458,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 510 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 9. 2023 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě doručené soudu prvního stupně dne 22. 1. 2024 na náhradu nemajetkové újmy podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a to za nezákonné trestní stíhání za trestný čin [podezřelý výraz] podle § [číslo] odst. 1, odst. 3 písm. a/, b/ zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, vedené u Krajského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] od [datum] do [datum]. Za tento nárok žalobce požadoval zaplacení 10 000 Kč za každý měsíc trestního stíhání (celkem 440 000 Kč, a to i po zohlednění mimosoudního uspokojení tohoto nároku žalovanou v částce 100 000 Kč). Žalobce též požadoval náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku tohoto řízení ve výši 20 000 Kč za první dva a za každý další rok řízení (celkem 70 000 Kč). Trestní řízení skončilo zproštěním obžaloby podle § 226 písm. c/ zák. č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

3. Po skutkové stránce měl soud prvního stupně za nesporné, že žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin [podezřelý výraz] v řízení vedeném u Krajského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 26. 1. 2023 byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby. Žalobce se svým nárokem obrátil na žalovanou dne 19. 7. 2023.

4. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 a 2, § 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 OdpŠk. Nárok žalobce pak s ohledem k námitce žalované považoval za promlčený. Vyšel z toho, že řízení bylo pravomocně skončeno dne 26. 1. 2023 a od tohoto data je nutné počítat subjektivní promlčecí lhůtu, neboť tohoto dne se žalobce dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím a nepřiměřenou délkou řízení. Subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku počala fakticky běžet následující den. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne 19. 7. 2023, pročež došlo ke stavení promlčecí lhůty ve smyslu § 35 odst. 1 OdpŠk, a to do dne 26. 10. 2023, kdy žalovaná projednala žalobcův nárok. Zákonná šestiměsíční lhůta pro předběžné projednání nároku dne 27. 10. 2023 opět začala běžet a marně uplynula uplynutím dne 3. 11. 2023. Žalobce podal žalobu na soud až dne 22. 1. 2024, tedy po marném uplynutí promlčecí lhůty. Námitku promlčení vznesenou žalovanou přitom soud prvního stupně nepovažoval za nemravnou, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4112/2010. Dodal k tomu, že uplynutí promlčecí lhůty zavinil žalobce, kterému nic nebránilo v tom, aby se se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy obrátil žalobou na soud hned poté, co obdržel stanovisko žalované. Zmeškání promlčecí lhůty rovněž nelze přičíst k tíži žalované, která svým jednáním nikterak nebránila žalobci v uplatnění nároku, a námitku promlčení uplatnila v souladu se zákonem, jakož i v souladu s podstatou institutu promlčení, kterou je jistota v právních vztazích. Soud prvního stupně proto neshledal, že by v případě žalobce byly naplněny natolik výjimečné okolnosti, které by odvodňovaly zásah do právní jistoty. Žalobu proto zamítl, a podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku žalobce podal včasné a přípustné odvolání. Namítl v něm, že promlčecí lhůta neměla počínat dnem následujícím po datu uvedeném po stanovisku žalované dne 27. 10. 2023, ale dnem následujícím po vyzvednutí stanoviska žalované z datové schránky, tj. po 30. 10. 2023. Vytkl soudu prvního stupně, že se dostatečně nezabýval jeho podrobnými námitkami stran jeho zdravotních obtíží zapříčiněných pěti lety trestního stíhání, které na něho dopadly po zproštění obžaloby a které zabránily ve včasném uplatnění nynějšího nároku u soudu. Místo toho soud prvního stupně žalobu zamítl bez dokazování zdravotního stavu žalobce. Nemravnost námitky promlčení též vyplývá z dalších následků trestního stíhání v rodinné sféře. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a změní i výrok o náhradě nákladů řízení, popř. aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§§ 212 a 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Po skutkové stránce odvolací soud doplnil dokazování z přiloženého trestního spisu, z něhož zjistil, že žalobce byl osobně přítomen na veřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2023 u Vrchního soudu v [místo], na kterém došlo k vyhlášení usnesení č. j. [spisová značka] (založeného v kopii na č. l. 8 a násl. spisu) o zamítnutí odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku Krajského soudu v [místo] – pobočky v [místo] ze dne 23. 8. 2022, č. j. [spisová značka] (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 876 trestního spisu). Písemné vyhotovení tohoto usnesení Vrchního soudu v [místo] bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 24. 2. 2023, a téhož dne si jej žalobce vyzvedl, stejně jako žalobcův nynější právní zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] (viz potvrzení o doručení a dodání ze dne 27. 2. 2023).

8. Po tomto doplnění dokazování má odvolací soud za to, že rozsudek soudu prvního stupně obstojí po skutkové i právní stránce.

9. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

10. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

11. Soud prvního stupně postupoval v souladu s judikaturou, podle které běh šestiměsíční promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 OdpŠk počíná již vyhlášením rozhodnutí trestního odvolacího soudu dne 26. 1. 2023, neboť tímto dnem nabylo usnesení Vrchního soudu v [místo] právní moci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 248/96, publikovaný pod č. 31/1996 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2093/2012), a byla též zachována lhůta dvaceti pracovních dnů k vypracování písemného vyhotovení předmětného usnesení (srov. § 129 odst. 3 písm. b/ ve spojení s § 138 tr. řádu, a nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1532/16, publikovaný pod č. 176/2016 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Běh této promlčecí lhůty se pak podle § 35 odst. 1 OdpŠk nestavěl v době předběžného projednání nároku u žalované mezi dny 19. 7. do 26. 10. 2023, tj. po dobu 99 dní, a její poslední den tedy připadl na pátek 3. 11. 2023. Byla-li žaloba podána (doručena soudu prvního stupně, srov. rozhodnutí publikované pod č. 6/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) teprve dne 22. 1. 2024, stalo se tak zjevně po uplynutí uvedené promlčecí lhůty, což též žalovaná namítla ve vyjádření k žalobě dne 13. 3. 2024 na č. l. 21 a násl. spisu.

12. Na marném uplynutí promlčecí lhůty by nic nezměnilo ani případné trvání stavění promlčecí lhůty až do vyzvednutí zásilky se stanoviskem žalované k předběžnému uplatnění nároku žalobce, ke kterému mělo podle žalobce dojít až dne 30. 10. 2023, neboť pak by stavění promlčecí lhůty trvalo 103 dní a promlčecí lhůta by tak jako tak marně skončila 6. 11. 2023. Odvolací soud již tedy jen coby obiter dictum dodává, že s tímto výkladem nesouhlasí a má za to, že s ohledem na neformální povahu řízení o předběžném uplatnění nároku (srov. např. rozhodnutí publikované pod č. 60/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je třeba při určení konce tohoto „řízení“ vyjít z hmotněprávních pravidel doručování, podle kterých je zásilka doručena již jejím předání do tzv. sféry dispozice jejího adresáta, tj. již ke dni dodání stanoviska žalované do datové schránky dne 26. 10. 2023, nikoliv až ke dni faktického vyzvednutí zásilky (přiměřeně srov. § 570 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3400/2019).

13. Neobstojí ani námitka žalobce, že se soud prvního stupně dostatečně nezabýval jeho (proti)námitkou nemravnosti námitky promlčení vznesenou žalovanou. Žalobce se těmito okolnostmi rozsáhle zabýval zejména na s. 10 a násl. jeho dupliky ze dne 24. 7. 2024 na č. l. 42 verte a násl. spisu, ve které obšírně citoval z blíže označených rozhodnutí Ústavního soudu a poukazoval na zdravotní a rodinné problémy vyvolené trestním stíháním, sám však uznal, že opožděné uplatnění nároku bylo zapříčiněno tím, že žalobce nereagoval na dotazy a komunikaci ze strany svého právního zástupce. I zde se odvolací soud ztotožňuje se soudem prvního stupně odkázanými závěry (mj.) v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4112/2010, že nemravnost námitky promlčení lze v řízeních podle OdpŠk uznat, pokud žalobce marné uplynutí promlčecí lhůty ničím nezavinil a pokud by vůči němu byl zánik nároku v důsledku promlčení nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Podle odvolacího soudu nelze v případu žalobce žádné takové okolnosti výjimečné intenzity nalézt, resp. tyto nebyly ani tvrzeny, neboť žalobce uváděl následky stresové zátěže na jeho organismus a rodinné vztahy, vč. veřejného odsouzení, které však nejsou neobvyklé v případě trestního stíhání za trestný čin [podezřelý výraz]; za tyto již žalovaná žalobci dobrovolně přiznala zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Poté, co se žalobce cca po devíti měsících od pravomocného zproštění obžaloby dozvěděl o přiznání tohoto zadostiučinění, nemohly tvrzené potíže odůvodnit pasivitu při komunikaci s jeho právním zástupcem.

14. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud žalobu k včasné námitce promlčení ze strany žalované zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně je tedy ve výroku věcně správný, a podle § 219 o. s. ř. jej odvolací soud potvrdil. Odvolací soud shledal za správný též výrok II. o náhradě nákladů řízení, s tím, že pokud soud prvního stupně opomněl uvést lhůtu ke splnění uložené povinnosti, podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je nutné ji splnit do tří dnů od právní moci potvrzovaného rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3571/2007).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela neúspěšný, je proto povinen nahradit úspěšné žalované náklady odvolacího řízení spočívající v odměně tzv. nezastoupeného účastníka za přípravu a účast k ústnímu jednání odvolacího soudu dne 19. 11. 2024 v jednotlivé výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů, celkem ve výši 600 Kč uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku odvolacího soudu. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.