o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 64/2005-779,

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně první žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] [anonymizováno], [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 3,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 3 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I).

2. Ve výroku II. soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 26 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 26 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 6,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 3 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 9 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

3. Soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 26 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 26 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 6,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 3 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 9 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III).

4. Soud I. stupně dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit první žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právní zástupkyně první žalované (výrok [příjmení]), a druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce druhého žalovaného (výrok V). Soud I. stupně žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 znalečné ve výši [částka] (výrok [příjmení]) a první žalované z téhož titulu částku [částka], vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII).

5. Soud I. stupně takto rozhodl o protinávrhu žalobkyně ze dne [datum], uplatněném v řízení o žalobě žalovaných, vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. 6 C 130/99. Žalobkyně se původně domáhala po žalovaných zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jako spoluvlastnice domu [adresa] ve [název] ulici, [obec a číslo] („ Dům“) se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. 1/4, již od roku 1995 neobdržela od ostatních spoluvlastníků na ni připadající roční částky, vyplývající z hospodaření s [příjmení]. První žalovaná vlastní spoluvlastnický podíl na Domě o velikosti id. 2/3 a druhý žalovaný spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] Celkem činil podíl příjmů, připadající na žalobkyni, částku [částka] za roky 1995 – 2000. Žalobkyně uplatnila pouze nárok od roku 1997 do roku 2000 v částce [částka] ([částka] za rok 1997, [částka] za rok 1998, [částka] za rok 1999 a částku [částka] za rok 2000). Nárok uplatněný protinávrhem soud I. stupně vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí při jednání konaném dne [datum]. Podáním ze dne [datum] žalobkyně rozšířila svůj nárok uplatněný protinávrhem o [částka], představující její podíl na hospodaření s [příjmení] za roky 2001 a 2002. Podáním ze dne [datum] rozšířila žalobkyně svůj nárok o další částku [částka], představující její podíl na hospodaření s [příjmení] za roky 2003 a 2004. Soud I. stupně připustil rozšíření žaloby na částku [částka] s příslušenstvím (za období do roku 2004) při jednání dne [datum]. Podáním ze dne [datum] rozšířila žalobkyně svůj nárok uplatněný protinávrhem o další částku [částka], která představuje její podíl na hospodaření s [příjmení] za roky 2005 a 2006. Soud I. stupně připustil rozšíření žaloby na celkovou částku [částka] s příslušenstvím při jednání dne [datum].

6. Žalovaní k protinávrhu namítali, že žalobkyně si počínala v Domě svémocně, když pronajímala bez souhlasu většiny spoluvlastníků byty i nebytové prostory, např. [právnická osoba] [příjmení] [jméno], spol. s r.o., a to minimálně od února 1999 s nájemným ve výši [částka] měsíčně, aniž by tuto částku jakkoli vyúčtovala ostatním spoluvlastníkům. Dále žalobkyně pronajímala nebytové prostory v Domě [právnická osoba] v.o.s. a notářce Mgr. [jméno] [příjmení]. Dalším sedmi subjektům pak žalobkyně umožnila mít své sídlo na adrese Domu, z čehož jistě finančně profitovala, a to bez souhlasu většinových spoluvlastníků, a aniž by cokoli ze zisků z Domu uhradila ostatním spoluvlastníkům. Pokud žalobkyně tvrdila, že nebyla seznámena s hospodářskými výsledky Domu, pak podle žalovaných o nich byla žalobkyně informována každoročně, kdy z vyúčtování bylo zřejmé, že v roce 1997 byl příjem domu [částka] a výdaje [částka], v roce 1999 byl příjem domu [částka] a výdaje byly [částka]. Většinoví spoluvlastníci však rozhodli, aby přebytky z hospodaření s [příjmení] byly ponechány na účtu Domu již od roku 1997. Tato smlouva byla uzavřena v ústní formě. Nárok uplatněný v protinávrhu žalobkyně tak nemá jakékoli opodstatnění. Pokud jde o účet, na kterém jsou kumulovány zisky z hospodaření s [příjmení], je tento účet vedený na jméno první žalované. Dále žalovaní tvrdili, že žalobkyně již od roku 1995 užívá v Domě nadstandardní byt o velikosti 5 + 1 o celkové výměře 228,17 m2 včetně terasy. Žalovaní mají za to, že tím je její spoluvlastnický podíl konzumován, a tedy jí již podíl na zisku nepřináleží. Pokud jde o záměr výstavby tohoto bytu v půdní vestavbě Domu žalobkyní, chtěli jí toto ostatní spoluvlastníci umožnit, avšak pouze za podmínek upravených ve smlouvě. Tyto podmínky jsou výslovně stanoveny v textu Dohody o výstavbě ze dne [datum]. Tato dohoda je však neplatná, neboť jejím obsahem je závazek smluvních stran ke zřízení věcného břemene ve prospěch žalobkyně, která je jednou ze spoluvlastnic Domu. Žalovaní neužívají v domě žádný byt ani nebytový prostor. Žalovaní uplatnili z opatrnosti námitku promlčení za rok 1997. Druhý žalovaný dále namítl nedostatek své pasivní věcné legitimace, neboť žalobkyně se domáhá uvedených částek z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž prostředky plynoucí z pronájmu Domu jsou kumulovány na samostatném účtu vedeném na jméno prvé žalované. Do sféry druhého žalovaného se nikdy nedostaly a on sám se tak nemohl obohatit.

7. Žalobkyně se ohledně půdní vestavby vyjádřila tak, že tuto zhotovila na vlastní náklady a společnou nemovitost tím zhodnotila. K půdní vestavbě došlo na základě dohody o udělení souhlasu k půdní vestavbě mezi žalobkyní a první žalovanou, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Tuto investici si žalobkyně má„ odbydlet“ (na základě výše uvedené smlouvy je oprávněna užívat byt bezplatně po dobu 50 let), zbytek nemovitosti neužívá a nemá žádné podíly na zisku. Není tak pravdivé tvrzení žalovaných, že užíváním půdní vestavby žalobkyně konzumuje svůj spoluvlastnický podíl. [příjmení] tohoto bytu o podlahové ploše 221 m2 užívá žalobkyně ještě sklep o výměře 7 m2, celkem tedy užívá 228 m2, přičemž celková podlahová plocha všech podlaží, sklepu a půdy činí 1724 m2. Žalobkyně tedy užívá 13 % plochy Domu.

8. Následně učinili účastníci nesporným, že smlouva o zřízení věcného břemene ze dne [datum], kterou mělo být zřízeno oprávnění žalobkyně a jejím potomkům bezplatně užívat nově vybudovaný byt v půdním prostoru Domu, nikdy nebyla vložena do katastru nemovitostí a takto uzavřená smlouva je absolutně neplatná.

9. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že účastníci řízení byli v rozhodném období 1997 - 2006 podílovými spoluvlastníky nemovitosti - domu [adresa] ve [název] ulici, [obec a číslo] s tím, že žalobkyně vlastnila spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¼, první žalovaná vlastnila spoluvlastnický podíl o velikosti id. 2/3 a druhý žalovaný vlastnil spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo]. První žalovaná jako většinová spoluvlastnice Domu byla současně jeho správkyní. Na její jméno byl zřízen účet, na kterém byly kumulovány zisky z hospodaření s [příjmení]. Souhrnný zisk z hospodaření s [příjmení] v rozhodném období činil v letech 1997 – 2006 částku [částka] (za rok 1997 činil zisk [částka]). Žalobkyně v Domě výlučně užívá byt [číslo] v půdní vestavbě o podlahové ploše 225,94 m2 včetně sklepní kóje. Žalobkyně rovněž minimálně v období listopadu 1999 – března 2000 užívala byt v přízemí Domu o velikosti podlahové plochy 68 m2 a dále nebytový prostor v přízemí Domu o podlahové ploše 65 m2, a to od [datum] do [datum]. Celková podlahová plocha bytů v Domě činí 1328,54 m2 a podlahová plocha všech nebytových prostor v Domě 197,7 m2. Spoluvlastníci Domu se nedohodli na tom, že by zisky z hospodaření s [příjmení] byly kumulovány na účtu správce Domu a nebyly vypláceny spoluvlastníkům podle velikosti jejich podílů.

10. Vzhledem k rozhodnému období, za které se žalobkyně domáhala podílu na zisku z hospodaření Domu, posuzoval soud I. stupně žalobní nárok s odkazem na § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, podle příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění [účinnost] (dále jen obč. zák.). V této souvislosti soud I. stupně odkázal na § 137 odst. 1, § 100 odst. 1 a § 101 obč. zák. Soud I. stupně se nejprve zabýval věcnou pasivní legitimací žalovaného, který byl v rozhodném období minoritním spoluvlastníkem Domu se spoluvlastnickým podílem ve výši id. [číslo], nikdy nebyl správcem Domu a s [příjmení] ani nikterak nehospodařil, což žalobkyně ani netvrdila. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevybíral žádné příjmy z Domu, přičemž právo na jejich podíl připadající na žalobkyni jako podílovou spoluvlastnici je předmětem sporu v této věci, dospěl soud I. stupně k závěru, že žalovaný v této věci není pasivně legitimován. Proto soud I. stupně ve vztahu ke 2. žalovanému žalobu zamítl (viz výrok III. rozsudku).

11. Soud I. stupně se dále zabýval vznesenou námitkou promlčení nároku žalobkyně na výplatu podílu na zisku z hospodaření s [příjmení] za rok 1997. Žalobkyně svůj nárok na výplatu podílu na zisku za rok 1997 uplatnila návrhem ze dne [datum]. Přitom splatnost nároku žalobkyně nastala k poslednímu dni roku, za nějž měla být výplata provedena, tedy k [datum]. Následujícího dne, tedy [datum] žalobkyně mohla své právo vykonat poprvé, a od tohoto dne podle § 101 obč. zák. běží tříletá promlčecí doba, která uplynula dnem [datum]. Bylo-li právo na výplatu podílu na zisku za rok 1997 uplatněno až dne [datum], bylo tak učiněno až po uplynutí promlčecí doby. Vzhledem k tomu, že žalovaní vznesli námitku promlčení ve vztahu k ziskům z hospodaření s [příjmení] za rok 1997, soud I. stupně nemohl žalobkyni právo na výplatu zisku za tento rok přiznat (§ 100 odst. 1 obč. zák.). Soud I. stupně dále uzavřel, že žalobkyni v uplatnění nároku včas nic nebránilo, spoluvlastnicí Domu byla již před rokem 1997, v Domě navíc bydlela a musela si tak být vědoma toho, že byty a nebytové prostory v Domě byly pronajímány a z pronájmu plyne spoluvlastníkům příjem.

12. Soud I. stupně shledal nárok žalobkyně na výplatu podílu na zisku z hospodaření s [příjmení] za roky 1998 – 2006 co do základu důvodným. Žalobkyně se jakožto spoluvlastnice Domu podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci v rozsahu jejího podílu (§ 137 odst. 1 obč. zák.). Žalobkyni proto vzniklo právo na poměrnou část zisku v rozsahu jejího ideálního spoluvlastnického podílu ve výši ¼. Tento zisk byl kumulován za jednotlivé roky rozhodného období na bankovním účtu žalované jakožto správkyně Domu, což bylo mezi účastníky nespornou skutečností. Pokud jde o výši zisku za roky 1998 – 2006, vycházel soud I. stupně ze znaleckého posudku doc. Ing. [jméno] [příjmení], podle kterého zisk z hospodaření s [příjmení] činil v roce 1998 částku [částka], v roce 1999 částku [částka], v roce 2000 částku [částka], v roce 2001 částku [částka], v roce 2002 činil zisk [částka], v roce 2003 částku [částka], v roce 2004 pak [částka]. V letech 2005 a 2006 bylo hospodaření ve ztrátě, a to v roce 2005 - [částka] a v roce 2006 - [částka]. Celkový kumulovaný zisk za rozhodné období tak činil [částka] a na žalobkyni připadá podíl ve výši ¼, tedy [částka] [anonymizováno], [částka]. V tomto rozsahu je žaloba důvodná a soud I. stupně jí vyhověl (výrok I. rozsudku). Ve zbylém rozsahu soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku), když žalobkyně ani po poučení soudem neprokázala oprávněnost žalobního nároku nad rámec stanovený znaleckým posudkem. Soud I. stupně neměl jakékoli pochybnosti o správnosti závěrů doc. Ing. [příjmení], neboť znalec v posudku, jakož i při svém následném výslechu, své závěry přesvědčivě zdůvodnil, přezkoumal účetnictví Domu za rozhodné období a při posouzení účelnosti vynaložených nákladů vycházel rovněž ze své dlouhodobé zkušenosti s posuzováním účetnictví obdobných domů na území hlavního města Prahy.

13. K obrannému tvrzení žalované, že mezi spoluvlastníky historicky existovala dohoda, podle které veškeré zisky z hospodaření s [příjmení] se budou kumulovat na účtu správce Domu a nebude docházet k výplatě podílu na tomto zisku jednotlivým spoluvlastníkům, soud I. stupně uvedl, že toto tvrzení bylo provedenými důkazy přímo vyvráceno. Svědkyně [jméno] [příjmení], bývalá spoluvlastnice Domu, při svém výslechu uvedla, že se domnívá, že neexistovala dohoda mezi spoluvlastníky o rozdělování zisků z Domu. Shodně pak uvedla paní [jméno] [příjmení], matka žalobkyně a první žalované, která v minulosti byla majoritní spoluvlastnicí Domu, že neexistovala žádná dohoda mezi spoluvlastníky, podle které by se zisk z pronájmů nerozděloval. Naopak, přímo uvedla, že měla dohodu se svým bratrem, se kterým kromě Domu spoluvlastnila rovněž další nemovitost, podle které si zisky z Domu ponechávala svědkyně, a zisky z druhé nemovitosti si ponechával její bratr. Za těchto okolností pak soud I. stupně považoval za nevěrohodné čestné prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (sepsané až několik let po její svědecké výpovědi), které v řízení předložila žalovaná, a které je s předchozí výpovědí svědkyně v přímém rozporu, podle něhož dohoda spoluvlastníků o tom, že si zisk nebudou dělit, existovala. Soud I. stupně na základě uvedeného proto uzavřel, že spoluvlastníci Domu nikdy dohodu o nerozdělování zisku z hospodaření s [příjmení] a jeho ponechání na účtu domu neuzavřeli.

14. Soud I. stupně dále uzavřel, že tvrzení žalované o tom, že žalobkyně nadužívá Dům nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a proto již nemá právo na podíl na zisku z hospodaření s [příjmení], nebylo v řízení prokázáno. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] soud I. stupně zjistil, že celková podlahová plocha bytů v Domě činí 1328,54 m2, nebytové prostory v Domě mají celkovou podlahovou plochu 197,70 m2 a společné prostory mají celkovou podlahovou plochu 366,92 m2. Soud I. stupně přihlédl k tomu, že cca 215 m2 podlahové plochy všech bytů v Domě tvoří byt [číslo] (bez sklepní kóje), nacházející se v půdní vestavbě, který vybudovala v letech 1994 – 1995 na vlastní náklady a s předchozím souhlasem ostatních spoluvlastníků sama žalobkyně. Tím zhodnotila celý Dům, když z neobytné půdy na vlastní náklad vytvořila nadstandardní byt. Provedeným dokazováním pak bylo zjištěno, že vůlí ostatních spoluvlastníků bylo, aby si žalobkyně tuto investici„ odbydlela“, tedy užívala tento nově vytvořený byt bezplatně po dobu 50 let. Soud měl za prokázanou existenci takové dohody v ústní formě, neboť písemná Dohoda o udělení souhlasu k půdní vestavbě a smlouvě o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene uzavřená mezi paní [jméno] [příjmení], první žalovanou a druhým žalovaným na straně jedné, a žalobkyní na straně druhé, ze dne [datum] je absolutně neplatná pro právní nemožnost plnění (o tom nebylo mezi účastníky sporu). Vůle ostatních spoluvlastníků k tomu, aby žalobkyně byt v půdní vestavbě na vlastní náklady vybudovala a následně si tuto investici„ odbydlela“, však vyplynula krom výše uvedené písemné (neplatné) Dohody i z dalších provedených důkazů, a to např. z dopisu JUDr. [jméno] [příjmení], tehdejší právní zástupkyně žalované, ze dne [datum], adresovaného žalobkyni. Pokud bylo vůlí všech spoluvlastníků, aby byl nově vybudovaný byt užíván výlučně žalobkyní, a to bezplatně, je třeba podlahovou plochu tohoto bytu odečíst od celkové plochy bytů v Domě, neboť ostatní spoluvlastníci se z vlastní vůle vzdali práva tento byt jakkoli užívat po dobu 50 let, a tím žalobkyni kompenzovat jí vynaložené náklady. Celková podlahová plocha bytů a nebytových prostor v Domě pro účely posouzení případného nadužívání prostor žalobkyní nad rámec jejího spoluvlastnického podílu činí 1 113 m2 (byty), a 197,70 m2 (nebytové prostory), přičemž provedenými důkazy (nájemní smlouva ze dne [datum] uzavřená mezi žalobkyní jako pronajímatelkou a Ing. [jméno] [příjmení] jako nájemcem, dopisy žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum]) bylo prokázáno, že žalobkyně v rozhodném období užívala byt v přízemí Domu o podlahové ploše 68 m2, který pronajala Ing. [příjmení]. Ze smlouvy o nájmu uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelkou a [právnická osoba] [příjmení] [jméno], spol. s r.o. ze dne [datum] soud I. stupně zjistil, že žalobkyně touto smlouvou pronajala jmenované společnosti nebytové prostory v přízemí Domu o podlahové ploše 65 m2, a to od [datum] do [datum]. Z celkové započitatelné podlahové plochy bytů a nebytových prostor v Domě 1 310 m2 tak žalobkyně v rozhodném období užívala 133 m2, přičemž však na její spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¼ připadala podlahová plocha 327 m2. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl na Domě nenadužívá. Námitku žalované, že žalobkyně výlučně užívá půdu, některé společné chodby, společné prostory v 1. podzemním podlaží a dvorek, soud I. stupně neshledal důvodnou, neboť jak sama žalovaná uvedla, i ona má k těmto prostorám přístup, žalobkyně jí v přístupu do těchto prostor v rozhodném období nebránila a samotná skutečnost, že žalovaná prostory dobrovolně nevyužívá, na tom nemůže nic změnit. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž spoluvlastník nemovitosti nesmí užívat společné prostory takovým způsobem, kterým by nad míru přiměřenou poměrům ztížil užívání těchto prostor ostatním spoluvlastníkům (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2359/2018, ze dne 17. 6. 2019). Takové užívání společných prostor žalobkyní však prokázáno nebylo.

15. Soud I. stupně dále uvedl, že nepřihlédl k obrannému tvrzení žalované, že žalobkyně v rozhodném období rovněž některé prostory v Domě pronajímala a takto vybrané nájemné si ponechávala, neboť takové obranné tvrzení samo o sobě nemá vliv na důvodnost žalobkyní uplatněného návrhu.

16. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

17. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným odvoláním žalobkyně a žalovaná. Žalobkyně s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b/, c/, e/ a g/ o. s. ř. napadla rozsudek ve všech výrocích a namítala, že soud I. stupně nevzal v potaz, že předmětem řízení je protinávrh, který podala v řízení o původní žalobě podané žalovanými proti žalobkyni. V řízení byl dne [datum] vydán mezitímní rozsudek, který je pravomocný a vykonatelný. Napadené rozhodnutí se tímto mezitímním rozsudkem vůbec neřídí. Soud I. stupně se měl zabývat pouze výší dlužné částky, namísto toho se zabýval již pravomocně vyřešenými otázkami, které opět a především nesprávně a zcela opačně hodnotil. Žalobkyně v této souvislosti měla především na mysli platnost dohody o vestavbě ze dne [datum], kdy soud I. stupně v odst. 4 nesprávně uvedl, že účastníci učinili nesporným, že dohoda je absolutně neplatná. Toto tvrzení žalobkyně nikdy neučinila a ani učinit nemohla, když právě pravomocným mezitímním rozsudkem ze dne [datum] stejný soud a stejný samosoudce rozhodl, že dohoda je platná. Platnost dohody byla mimo jiné pravomocně potvrzena i rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 6 C 64/2005, ale i Obvodním soudem pro Prahu 4 v jiném řízení, kde to byla žalovaná, kdo platnost dohody o vestavbě ze dne [datum] tvrdil. Okresní soud Praha -západ v nepravomocném rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 271/2008-1045, rovněž posoudil právní otázku týkající se bezplatného užívání půdní vestavby žalobkyní, resp. platnost dohody o vestavbě a v odůvodnění uvedl, že tuto považuje za platnou. Uzavření dohody bylo vyžadováno právě ze strany žalované, na její návrh byl právní zástupkyní žalované vyhotoven návrh dohody, proto se dnes nemůže domáhat její neplatnosti. Žalovaná byla účastníkem kolaudačního řízení, kolaudace se účastnila i tehdejší většinová spoluvlastnice paní [příjmení]. Neplatnost dohody o vestavbě nemůže spočívat v tom, že nebylo zřízeno věcné břemeno užívání bytu ve prospěch žalobkyně, neboť právní názor na zřízení takového břemene ve prospěch spoluvlastnice není zcela jasný. Žalobkyně byla nucena podstoupit zřízení půdní vestavby, k čemuž byla donucena svou bytovou situací a tím, že zbývající spoluvlastníci jí zakázali se nastěhovat do domu a užívat kterýkoliv byt, přičemž volných bytů v té době byla většina. Zřízením vestavby se dohoda o udělení souhlasu k půdní vestavbě naplnila, je proto bezpředmětné uvažovat o její neplatnosti.

18. Žalobkyně považuje výroky I. až III. za nesprávné. Výši svého nároku musela stanovit odhadem, neboť nebyla ostatními spoluvlastníky nikdy informována o hospodaření s [příjmení]. Nemohla nahlédnout do účetnictví. Neoprávněné jednání a neplnění zákonných povinností ze strany žalovaných proto nemůže jít k tíži žalobkyně. Žalobkyně namítala, že znalci byly předloženy jakési účetní doklady, náklady byly vytvořeny až zpětně a pravděpodobně se podle ní netýkaly domu. K posudku předložila námitky.

19. Žalobkyně výroky soudu I. stupně týkající se jednotlivých částek a úroků hodnotila jako nesrozumitelné, kdy není zřejmé, z čeho vycházejí a o co se opírají. [příjmení] úrok závisí pouze na libovůli soudu I. stupně, neřídí se zákonem. Soud I. stupně se v odůvodnění nezabýval dobou počátku prodlení a výší úroku, není tak zřejmé, jak k výroku dospěl. Žalobkyně uplatnila svůj nárok po právu, a to ve výši [částka]. Přisouzena jí byla pouze částka 131 433, [částka], proto ve zbývající částce 1 186 353, [částka] měla být žaloba zamítnuta. Soud I. stupně zde učinil početní chybu, žalobu zamítl v částce [částka].

20. Dále žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně o promlčení jejího nároku na výplatu podílu na zisku z hospodaření s [příjmení] za rok 1997, a to z důvodu, že žalobkyně od žalované za kalendářní rok 1997 neobdržela řádné vyúčtování. Vzhledem k tomu pak nemohla splatnost nároku nastat k poslednímu dni roku, za který měla být výplata zisku učiněna, jak chybně stanovil soud I. stupně.

21. Žalobkyně s odkazem na svá předchozí vyjádření ke znaleckému posudku Ing. [příjmení] uvedla, že posudek nebyl vypracován k účelnosti hospodaření. Podle ní by se v hospodaření s [příjmení] neměly nacházet položky osobní vklad, náklady na osobní telefon žalované, náklady za osobní vozidlo a podobně. Soud I. stupně se dále nezabýval odpisy, které ročně činily celkem částku [částka]. Žalovaná si je dávala do nákladů, čímž snižovala příjmy a následně zisk. Žalobkyni by měla náležet čtvrtina těchto odpisů, tj. žalobkyni měl soud za každý žalovaný kalendářní rok přikázat k výplatě minimálně částku [částka]. Odpisy jsou fiktivní náklad, za 10 žalovaných let žalobkyni náleží částka [částka].

22. K nákladovým výrokům pak žalobkyně namítala, že výše plnění závisela na znaleckém posudku. Soud I. stupně měl rozhodnout o nákladech podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a počítat je nikoli ze žalované částky, nýbrž z částky přiznané za jednotlivé roky. Dále uvedla, že žalovaný svou pasivní legitimaci nenamítal po celou dobu probíhajícího řízení. Případný vznik nákladů řízení na své straně si vyvolal sám svou nečinností, neboť včas své námitky k pasivní legitimaci neuvedl. Soud I. stupně rovněž nevzal v úvahu, že žalovaní vystupovali v původní žalobě vedené pod sp. zn. 6 C 130/99 společně a nerozdílně a následně v protižalobě byli vždy zastoupeni jedním právním zástupcem a vystupovali taktéž společně a nerozdílně. Není proto správné, aby soud I. stupně přiznal náhradu nákladů řízení každému žalovanému samostatně. Odměna právní zástupkyni žalované byla přiznána i za období, kdy zástupkyně žalovanou ještě nezastupovala. Oba účastníky zastupoval zástupce žalovaného.

23. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně následovně:

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum], ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 7,5 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 3,5 % ročně z částky [částka] od [datum], ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 3 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výší 9 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 9,50 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 10,50 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 10,75 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 9,25 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,50 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 7,75 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 7,5 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 7,05 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 7,5 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,75 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,75 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 9 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 7,25 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 7,5 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se ve zbývající části nároku žalobkyně vůči žalovaným zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to vše do 3 dnů od nabytí právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 znalečné ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Pokud by Městský soud v Praze došel k závěru, že napadené rozhodnutí má takové vady, pro které není možné věc rozhodnout, navrhla žalobkyně, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

24. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. a výrocích nákladových a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b/, c/, d/, e/, g/ o. s. ř. namítala, že nárok žalobkyně je promlčen rovněž i za období od [datum] do [datum], když žalobkyně nárok uplatnila až dne [datum]. Soud I. stupně proto měl zamítnout nárok žalobkyně i v této části. Podle žalované soud I. stupně nezohlednil, že žalobkyně užívala značnou část nemovitosti, což jí přinášelo zisk, který s ostatními spoluvlastníky nesdílela. Dále soudu I. stupně vytkla, že nesprávně vyhodnotil čestné prohlášení [jméno] [příjmení] jako nedůvěryhodné. Žalovaná trvá na tom, že v předmětné věci byla dána dohoda spoluvlastníků o tom, že výnosy z nemovitosti budou deponovány na zvláštním bankovním účtu a tyto budou používány pouze k dalším investicím do nemovitosti. Za stěžejní nesprávnost rozsudku pak žalovaná považovala závěr, že byla uzavřena platná ústní smlouva, jejímž předmětem byla úprava okolností týkajících se půdního bytu užívaného žalobkyní. Podle žalované byli ostatní spoluvlastníci ochotni souhlasit s plánem žalobkyně ohledně výstavby půdního bytu pod podmínkou, že veškeré okolnosti budou upraveny písemnou smlouvou. Na písemné formě žalovaná trvala s ohledem na dosavadní zkušenosti se žalobkyní a jejím manželem. Souhlas s půdní vestavbou byl podmíněn splněním dalších podmínek, které byly žalobkyni sděleny a vyplývají jednak z dopisu právní zástupkyně JUDr. [příjmení], advokátky, ze dne [datum], a jednak jsou obsahem textu dohody o vestavbě. Tato dohoda ze dne [datum] je neplatná, když jejím obsahem je závazek smluvních stran ke zřízení věcného břemene ve prospěch žalobkyně jako jedné ze spoluvlastnic předmětné nemovitosti, což je právně nemožné. Vzhledem k absolutní neplatnosti dohody o vestavbě je zjevné, že neplatí ani závazek umožnit bezplatné užívání půdního bytu po dobu 50 let. I v případě, pokud by dohoda byla platná, nelze uvažovat o tom, že platí dohoda o bezplatném užívání, případně že by existovala tato dohoda samostatně v ústní formě, když souhlas ostatních spoluvlastníků s umožněním půdní vestavby žalobkyni byl podmíněn dodržením pravidel, které byly všemi zúčastněnými stranami odsouhlaseny. Ze strany žalobkyně tyto podmínky nebyly splněny. Za situace, kdy dohoda o vestavbě v písemné formě byla absolutně neplatná, bylo na žalobkyni, aby prokázala existenci jiné, například ústní dohody o bezplatném užívání a její obsah. Soud I. stupně pochybil, pokud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění o existenci ústní smlouvy o bezplatném užívání půdního bytu. Podle žalované taková dohoda neexistuje. Namítala, že půdní byt, který žalobkyně vystavěla, neodpovídá nákresu obsaženému v dohodě o vestavbě. Žalobkyně se rovněž měla vyjádřit, že půdní vestavbu nepovažuje za zhodnocení nemovitosti, neboť předpokládá, že zůstane vlastníkem bytu sama. Žalobkyně v článku III. dohody prohlásila, že veškeré náklady s vestavbou uhradí sama bez nároku na přispění ze strany ostatních spoluvlastníků. Tuto podmínku žalobkyně porušila, pokud požadovala po ostatních spoluvlastnících úhradu nákladů za opravu střechy. V této souvislosti se žalobkyně domáhala u Obvodního soudu pro Prahu 6 žalobou podanou dne [datum] zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Soud se ztotožnil se žalovanými a žalobu zamítl, když vyšel z dohody o vestavbě, ve které se žalobkyně zavázala uvést střechu do původního stavu, pokud dojde k jakýmkoliv zásahům do ní. Spoluvlastníci nemovitosti [jméno] [příjmení], Ing. [příjmení] a žalovaná v článku V. dohody výslovně prohlásili, že za okolností (uvedených v článcích II. až IV.) udělují souhlas k půdní vestavbě. Za použití argumentu a contrario nelze dojít k jinému závěru, než že při nedodržení uvedených podmínek souhlas k půdní výstavbě neudělují. Podle žalované proto souhlas s půdní vestavbou a s jejím bezplatným užíváním po dobu 50 let nebyl udělen. Žalovaná dále namítala, že žalobkyně zatajila kolaudaci půdního bytu a i z toho je zjevné, že dohodu o vestavbě nerespektovala a nedodržovala.

25. Dále žalovaná namítala, že žalobkyně neplatí za užívání svého bytu ničeho. Žalobkyně a její manžel užívají vestavěný byt nejen pro bydlení rodiny, ale i pro podnikatelské účely. Na adrese předmětného bytu je sídlo různých podnikatelských subjektů. S ohledem na absenci dohody o bezplatném užívání půdního bytu žalobkyní je proto nutné započítat plochu tohoto bytu do celkového rozsahu podlahové plochy nemovitosti užívaného v rozhodném období žalobkyní. Výpočet provedený soudem I. stupně v této souvislosti proto není správný.

26. Žalovaná soudu I. stupně vytkla, že nereflektoval zisk žalobkyně z nemovitosti, přičemž je zjevné, že zisk žalobkyně z nemovitosti přesahuje zisk ostatních spoluvlastníků (který je vzhledem k dohodě nulový). Soud I. stupně proto pochybil, když se nezabýval zisky žalobkyně plynoucími z nemovitosti a nad rámec tohoto zisku přiznal žalobkyni podíl z finančního výnosu generovaného z části nemovitosti spravované žalovanou. Žalobkyně finanční prostředky, které takto získala ve vztahu k ostatním spoluvlastníkům, nevypořádala a celé si je ponechala.

27. Žalovaná rovněž uvedla, že žalobkyně v nemovitosti užívá nadstandardní bytovou jednotku a prostor i na uskladnění svých věcí ve značném rozsahu, žalovaná pro svou osobní potřebu neužívala v nemovitosti ničeho a svou bytovou potřebu musela uspokojovat jinde a vynakládat za to další náklady. Žalovaná nemá v nemovitosti uskladněny žádné své věci a o nemovitost pouze pečuje. Z této péče neměla majetkový prospěch, když všechny výnosy jsou deponovány na zvláštním účtu. Z nich žalovaná hradí náklady spojené se správou domu. Uvedené odpovídá ústní dohodě mezi původními spoluvlastníky nemovitosti. Žalobkyně znemožňuje možnost užívání nemovitosti straně žalované. V roce 2005 nechala žalovaná společně se svými syny zpracovat dokumentaci na provoz restaurace v nemovitosti, žalobkyně s tímto záměrem nesouhlasila a podala žalobu o určení nepřípustnosti změny nebytových prostor. Žaloba byla pravomocně zamítnuta s odůvodněním, že nejde o šikanózní výkon práva. Žalobkyně rovněž zabránila jakémukoliv zhodnocení nemovitosti, kdy synové žalované měli záměr nemovitost zrekonstruovat a žalobkyně toto odmítla s tím, že nechce, aby se s nemovitostí cokoliv dělo.

28. Podle žalované se soud I. stupně nevypořádal s rozporem nároku žalobkyně s dobrými mravy. Celý spor má hluboký morální přesah, kdy žalovaná osobně pečovala nejen o nemovitost, ale i o matku, tetu a otce žalobkyně a žalované (ročníky 1929, 1911 a 1919). Na této péčí se žalobkyně nepodílela. Namísto toho, aby se žalovaná mohla věnovat této péči a starosti o nemovitost a její rekonstrukci, musela investovat čas, peníze a energii do zdlouhavých soudních sporů, které zahajuje žalobkyně, a to ačkoliv její prospěch z nemovitosti je výrazně vyšší než prospěch, který má z nemovitosti žalovaná.

29. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, a to v celém rozsahu, případně aby rozsudek ve výrocích I., IV. až VII. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

30. Žalovaný se ztotožnil s rozsudkem soudu I. stupně ve výrocích III. a V., a to jak po stránce skutkové, tak právní. Žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť žalobkyně se předmětné částky domáhá z titulu bezdůvodného obohacení a z provedeného dokazování před soudem I. stupně vyplynulo, že finanční prostředky plynoucí z pronájmu předmětné nemovitosti byly kumulovány na samostatném účtu vedeném na jméno prvé žalované. Finanční prostředky se do sféry žalovaného nedostaly, on se proto na úkor žalobkyně neobohatil.

31. Odvolací soud podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaných odvolání, tj. výrok I. rozsudku k odvolání žalované co do částky 131 433, [částka], příslušenství k odvolání obou účastnic, výrok II. k odvolání žalobkyně v rozsahu 620 295, [částka] s příslušenstvím, výrok III. k odvolání žalobkyně v napadeném rozsahu [částka] s příslušenstvím (žalobkyně v odvolání uvedla, že se odvolává do všech výroků napadeného rozsudku, v závěru však výslovně navrhla, aby odvolací soud vyhověl žalobě proti oběma žalovaným co do částky [částka] s příslušenstvím) a ve výrocích o nákladech řízení, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím závěrům.

32. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 130/99 se navrhovatelé [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] domáhali proti odpůrci [příjmení] [jméno] [jméno] žalobou došlou dne [datum] vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit navrhovatelům [částka] s příslušenstvím. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 130/99-19, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 130/99-25, a ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 Co 86/2000-3, soud připustil, aby do řízení na straně odpůrce vstoupila [osobní údaje žalobkyně], manželka odpůrce. Usnesením ze dne 9. 3. 2007, č. j. 6 C 130/99-99, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 Co 194/2007-110, soud předmětné řízení zastavil s odůvodněním, že žádný z [role v řízení] nepodal ve lhůtě jednoho roku od právní moci usnesení návrh na pokračování v řízení, které bylo přerušeno podle § 110 o. s. ř. Usnesení nabylo právní moci [datum] O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodly soudy tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

33. Z obsahu spisu je zřejmé, že soud I. stupně na jednání konaném dne [datum] vyloučil z řízení vedeného pod sp. zn. 6 C 130/99 k samostatnému projednání a rozhodnutí protinávrh žalované na jednání specifikovaný. Věc byla následně vedena pod sp. zn. 6 C 64/2005, kde jako žalobkyně vystupuje [osobní údaje žalobkyně], jako žalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Na jednání konaném dne [datum] soud I. stupně poučil žalované, že nemá za dostatečně skutkově tvrzenou a důkazně podloženou obranu, že by žalobkyně měla nadužívat v předmětné nemovitosti svůj spoluvlastnický podíl. Pokud žalovaní uplatňují z tohoto titulu nějakou kompenzaci, pak je třeba, aby tuto částku specifikovali a vyčíslili. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 64/2005-92, rozhodl, že žaloba je do základu důvodná (výrok I.) s tím, že o výši nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok II.). Rozsudek nabyl právní moci dne [datum], aniž by jej žalovaní napadli odvoláním. Soud I. stupně, jak vyplývá z odůvodnění, přistoupil k vydání mezitímního rozsudku za situace, kdy neměl prokázáno tvrzení žalovaných o dohodě týkající se výnosů z nemovitosti. Soud I. stupně uzavřel, že žalovanými tvrzená dohoda spoluvlastníků o tom, že by výnosy z nemovitosti měly být shromažďovány na účtu nemovitosti a používány na její opravy namísto toho, aby byly rozdělovány všem spoluvlastníkům podle velikosti jejich podílů a že žalobkyně má právo na podíl na ziscích z nemovitosti, nebyla prokázána. Obranu žalovaných, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák., hodnotil soud I. stupně jako nepřípadnou, neboť žalobkyně žalobou pouze realizuje své vlastnické právo.

34. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. Soud I. stupně však opomněl, že v mezidobí rozhodl ve věci mezitímním rozsudkem, a to ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 64/2005-92, který je pravomocný. Tímto rozsudkem shledal žalobu co do základu důvodnou s tím, že o výši nároku a nákladech řízení rozhodne v konečném rozhodnutí, tj. v přezkoumávaném rozsudku. Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 770/2016 uzavřel, že„ Mezitímním rozsudkem soud rozhoduje o právním základu věci, jímž se vyjadřuje k tomu, zda žalobce má vůbec na požadované plnění právo a v jakém rozsahu. Základem věci se rozumí posouzení všech otázek, které vyplývají z uplatněného nároku, s výjimkou okolností, které se týkají jen výše nároku (plnění). Otázky, které se týkají základu nároku, lze řešit jen v mezitímním rozsudku; jestliže se tak nestalo, je vyloučeno, aby k nim soud přihlédl při rozhodování o výši nároku. Pojmově může být vydán pouze "kladný" mezitímní rozsudek, který určuje, že právní základ nároku "je dán", byť jen v nepatrné části.“ Otázky, které se týkají základu nároku, lze tedy řešit jen v mezitímním rozsudku a pokud se tak nestalo, např. proto, že žalovaná v posuzovaném případě neuplatnila námitku promlčení, nebo proto, že ji soud I. stupně nesprávně považoval za okolnosti týkající se výše nároku, je vyloučeno, aby k nim soud I. stupně přihlédl při rozhodování o výši nároku. Přihlédnout k nim nemůže ani odvolací soud při přezkumu konečného rozsudku.

35. Soud I. stupně zcela důvodně na základě provedeného dokazování uzavřel, že účastníci řízení byli v rozhodném období 1997 - 2006 podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, přičemž žalobkyně vlastnila spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ¼. První žalovaná jako většinová spoluvlastnice Domu byla současně jeho správkyní. Na její jméno byl zřízen účet, na kterém byly kumulovány zisky z hospodaření s [příjmení]. Žalovaný, který byl v rozhodném období minoritním spoluvlastníkem Domu se spoluvlastnickým podílem ve výši ideální [číslo], nikdy nebyl správcem Domu, s [příjmení] nehospodařil ani z něj neměl žádné příjmy. Za situace, kdy se žalobkyně domáhá po žalovaných vyplacení„ svého podílu na nájemném za pronajímání nemovitosti“ (viz čl. 36 spisu), či„ na ni připadající roční částky vyplývající z hospodaření s domem“ v rozhodném období, je zřejmé, že žalovaný nemá pasivní věcnou legitimaci v tomto sporu, neboť prostředky plynoucí z pronájmu Domu jsou kumulovány na samostatném účtu vedeném na jméno žalované a žalovaný s nimi nikdy nedisponoval. Žalobkyně tak se svým nárokem může být úspěšná jen vůči žalované, když současně soud I. stupně při rozhodování o základu nároku mezitímním rozsudkem uzavřel, že nebyla prokázána žalovanými tvrzená dohoda spoluvlastníků o tom, že by výnosy z nemovitosti měly být shromažďovány na účtu nemovitosti a používány na její opravy namísto toho, aby byly rozdělovány všem spoluvlastníkům podle velikosti jejich podílů. Žalobkyni proto vznikl nárok na podíl na ziscích z nemovitosti v rozhodném období.

36. V řízení bylo prokázáno, že souhrnný zisk z hospodaření s [příjmení] v rozhodném období činil v letech 1997 – 2006 částku [částka] Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu I. stupně, že nejsou na místě pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku Doc. Ing. [příjmení]. Znalec jak v posudku, tak ve svém výslechu u soudu I. stupně zcela přesvědčivě své závěry zdůvodnil. K odvolacím námitkám lze uvést, že režijní náklady, které žalovaná vynaložila na správu domu, nelze hodnotit jako neúčelné. Námitka žalobkyně, že soud I. stupně měl přiznat žalobkyni čtvrtinu odpisů, přehlíží, že součástí účetních operací nejsou fakticky vynaložené náklady na pořízení majetku, pokud dochází k jeho odpisování. Skutkové závěry k rozsahu podlahové plochy prostor v nemovitosti a k rozsahu užívání prostor žalobkyní uvedl soud I. stupně v odst. 66, odvolací soud se s těmito závěry ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud pouze uvádí, že pokud by Smlouva o zřízení věcného břemene, kterou mělo být zřízeno oprávnění žalobkyně a jejím potomkům bezplatně užívat nově vybudovaný byt v půdním prostoru Domu, nebyla vložena do katastru nemovitostí, byla by absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Ve spise se však žádná takováto smlouva, která by byla podepsána účastníky, nenachází. Soud I. stupně provedl důkaz Dohodou o udělení souhlasu k půdní vestavbě a smlouvě o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene uzavřené mezi paní [jméno] [příjmení], žalovanou a žalovaným na straně jedné, a žalobkyní na straně druhé, ze dne [datum], jejíž součástí je nepodepsaný a nedatovaný návrh Smlouvy o zřízení věcného břemene. Odvolací soud proto za i nadále platný považuje závazek žalovaných uvedený v citované Dohodě pod bodem VI., kde se smluvní strany dohodly, že na úhradu zhodnocení Domu, ke kterému dojde půdní vestavbou, se zavážou zřídit žalobkyni a jejím potomkům věcné břemeno užívání tohoto nově vzniklého bytu bezplatně na dobu 50 let. Tedy jinými slovy, že souhlasí s tím, aby žalobkyně užívala bezplatně jí vytvořený byt po dobu 50 let, a oni nebudou povinni jí finančně podle výše svých podílů na tuto stavbu přispět. Z obsahu Dohody nevyplývá, že by si žalovaní v souvislosti s následným porušením podmínek Dohody sjednali možnost zrušit svůj předchozí souhlas k půdní výstavbě, jak se snaží dovodit žalovaná v odvolání.

37. K námitce žalované, že se soud I. stupně dostatečně nevěnoval jejím námitkám týkajících se rozsahu užívání nemovitosti žalobkyní, či nevypořádání přijatých plnění vůči dalším spoluvlastníkům, je namístě žalované připomenout, že byla soudem I. stupně výslovně poučena na jednání konaném dne [datum], že soud nemá za dostatečně skutkově dokázaná ani důkazně podložená tvrzení týkající se obrany ohledně nadužívání předmětné nemovitosti žalobkyní nad svůj spoluvlastnický podíl s tím, že pokud žalovaní budou uplatňovat z tohoto titulu nějaké nároky, je třeba, aby tuto částku specifikovali a vyčíslili, což se nestalo. Současně byli poučeni i o tom, že řízení o jejich návrhu na tuto kompenzaci již bylo zastaveno (viz řízení vedené pod sp. zn. 6 C 130/99) a nebylo předmětem tohoto řízení. Soud I. stupně proto zcela důvodně v odůvodnění svého rozsudku v odstavci 67. uvedl, že nepřihlédl k obranným tvrzením žalované, neboť takové obranné tvrzení samo o sobě nemá vliv na důvodnost žalobkyní uplatněného návrhu. Odvolací soud se s tímto zcela správným závěrem ztotožňuje.

38. Odvolací soud se dále zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení nároku na výplatu podílu na zisku za rok 1997, kterou shledal soud I. stupně důvodnou, a dále další námitkou promlčení vznesenou žalovanou nově v odvolání, týkající se období od [datum] do [datum]. Zde se odvolací soud ztotožnil se závěry žalobkyně uvedenými v odvolání, kde žalobkyně důvodně namítala, že se touto námitkou neměl soud I. stupně a potažmo ani soud odvolací zabývat, neboť by se jednalo o přezkum pravomocného mezitímního rozsudku.

39. Odvolací soud v této souvislosti proto přistoupil k přepočtu nároku. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že souhrnný zisk z hospodaření s [příjmení] v rozhodném období v letech 1997 – 2006 činil částku [částka]. Jedna čtvrtina z této částky činí [částka] [anonymizováno], [částka], což podle závěru odvolacího soudu představuje částku odpovídající podílu žalobkyně na zisku z Domu v předmětném období, kterou by žalovaná měla žalobkyni zaplatit.

40. Námitku žalované, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák., hodnotil soud I. stupně jako nepřípadnou již v mezitímním rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 64/2005-92. Přezkum tohoto pravomocného závěru soudu I. stupně odvolacím soudem je vyloučen.

41. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil ve výroku I. ohledně uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] [anonymizováno], [částka]. Současně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok II. napadeného rozsudku a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] [anonymizováno], [částka], tj. další poměrnou část nároku, kterou soud I. stupně zamítl, když nedůvodně přihlédl k vznesené námitce promlčení. Součet přiznaného plnění představuje částku 166 966, [částka], tj. podíl žalobkyně na zisku z Domu v předmětném období, kterou by žalovaná měla žalobkyni zaplatit. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. dále jako věcně správný potvrdil rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. ohledně žalobkyní rovněž napadené částky [částka].

42. Ve vztahu k žalovanému odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé III., a to v napadeném rozsahu [částka] s příslušenstvím, a ve výroku o nákladech řízení V. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Žalobkyně uplatnila předmětný nárok vůči oběma dalším spoluvlastníkům, přičemž ve vztahu k žalovanému neprokázala oprávněnost svého nároku. Je proto povinna mu uhradit náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně, jejíž výši správně stanovil soud I. stupně. Námitka žalobkyně, podle které měl soud I. stupně rozhodnout o nákladech podle § 142 odst. 3 o. s. ř., není důvodná, neboť v posuzované věci výše plnění nezávisela na znaleckém posudku.

43. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobkyni, aby zaplatila procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] Náklady sestávají z odměny za tři úkony (vyjádření k odvolání žalobkyně a žalované a za účast na jednání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Sazba mimosmluvní odměny činí [částka] za jeden úkon právní služby. Ke každému úkonu náleží paušální náhrada ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. při 3 úkonech částka [částka]. Dále DPH ve výši 21 %, tj. [částka].

44. Odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. přistoupil k částečnému zrušení rozsudku soudu I. stupně, a to ve výrocích I. ohledně uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky [částka] [anonymizováno], [částka], a ve výroku II. ohledně uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky [částka] [anonymizováno], [částka]. Dále pak v nákladových výrocích ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou [příjmení], VI. a VII.

45. Odvolací soud jako nedostatečná hodnotil skutková tvrzení žalobkyně uvedená v průběhu celého sporu týkající se požadovaného příslušenství, ze kterých není jednoznačně zřejmé, s jakou skutečností spojuje počátky prodlení žalované s úhradami požadovaných částek. Soud I. stupně v rozporu s tím, jak žalobkyně požadovala přiznat úrok z prodlení, uložil žalované zaplatit žalobkyni v jiném časovém rozsahu, přičemž své rozhodnutí rovněž nijak neodůvodnil.

46. Odvolací soud proto podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v uvedeném rozsahu vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení, v rámci kterého soud I. stupně vyzve žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, kdy se žalovaná dostala do prodlení s plněním jednotlivých částek. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování znovu ve věci rozhodne, nyní již jen ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, přičemž nové rozhodnutí odůvodní dle § 157 odst. 2 o. s. ř. a zároveň rozhodne i o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů dle § 224 odst. 3 o. s. ř. mezi těmito účastnicemi.