o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok III.).

2. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen posuzované řízení), jehož předmětem bylo odškodnění za nepřiměřeně dlouze vedené řízení; posuzované řízení bylo zatíženo nepřípustnými průtahy, žalobkyně je pociťovala velmi negativně v osobní a psychické sféře, vydávaná rozhodnutí byla opakovaně rušena, řízení nebylo složité, řízení mělo pro ni zvýšený význam, je relativně vysokého věku, s čímž souvisí i zdravotní stran, žádný průtah nezavinila, procesní povinnosti si plnila řádně a včas a proti průtahům marně brojila; nárok u žalované uplatnila dne [datum]. Následně vzala žalobu zpět co do částky [částka] s příslušenstvím, neboť tato částka jí žalovanou byla dne [datum] vyplacena.

3. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně dne [datum] uplatnila žalobou požadovaný nárok, shledala jej důvodným co do částky [částka], když za řízení trvající 12 let a 11 měsíců jí přiznala [částka] za rok, neboť zohlednila, že už v původním kompenzačním řízení bylo přihlédnuto k samotné délce kompenzačního řízení tak, že za rok řízení byla žalobkyni přiznána částka [částka]. Výslednou částku dále snížila o 25 % s ohledem na projednávání věci na všech stupních soudní soustavy včetně Ústavního soudu a o dalších 30 % s ohledem na nižší význam předmětu řízení pro žalobkyni.

4. V rozsahu zpětvzetí žaloby bylo řízení co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení jdoucím zastaveno.

5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění uvedených v bodě 7 písemného odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze pro stručnost odkázat. Po právní stránce věc posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen OdpŠk), a po citaci jeho §§ 1 odst. 1, 5 písm. a/, 13 odst. 1, 14 odst. 3, 15 odst. 2 a 31a dospěl k následujícím závěrům. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno [datum] rozhodnutím Ústavního soudu o ústavní stížnosti žalobkyně. Délka posuzovaného řízení činila 12 let a 11 měsíců, neboť k celkové délce řízení (12 let a 5 měsíců) přičetl 6 měsíců spočívající v délce předsoudní fáze, resp. mimosoudního projednání nároku (nejdéle 6 měsíců). V dané věci byl nárok u žalované uplatněn dne [datum], šestiměsíční lhůta k projednání uplynula dnem [datum] (rozhodnutí NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Konstatoval, že se jednalo o nepřiměřeně dlouze vedené řízení, čímž došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat; došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu, a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Na délce řízení se zásadní měrou podílely soudy, jejich postup byl nekoncentrovaný a liknavý, proto je namístě žalobkyni poskytnout peněžitou formu zadostiučinění.

6. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění soud prvního stupně vycházel ze Stanoviska NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, dle něhož pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka pohybuje v rozmezí mezi 15 000 a [částka] za 1 rok řízení, přičemž za první 2 roky je přiznávána v jedné polovině. Shledal důvody pro stanovení výše základní sazby za 1 rok řízení v horní hranici této sazby, neboť řízení bylo extrémně dlouhé. Nicméně z konečného rozhodnutí v posuzovaném řízení (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum]) zjistil, že základní částka odškodnění byla navýšena, neboť samotné kompenzační řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, soud tak v tomto řízení přikročil ke snížení základní částky a za přiměřenou základní sazbu považoval [částka] za rok řízení. Základní výměra zadostiučinění je představovaná částkou [částka]. Tuto částku dále modifikoval dle zákonných kritérií. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Ve věci samé rozhodoval soud prvního stupně 4×, odvolací soud 5×, 3× Nejvyšší soud a 2× Ústavní soud. Ačkoliv nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv, nelze ani k tíži státu přičítat prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení. Z toho důvodu - tzv. několikastupňovitosti základní částku snížil o 30 %. Význam předmětu řízení pro žalobkyni shledal jako zvýšený s odůvodněním, že v době uplatnění nároku u žalované bylo žalobkyni [anonymizováno] let, v době skončení řízení [anonymizováno] let a osobami v pokročilejším věku jsou myšleny osoby dosahující [anonymizováno] let. Z toho důvodu základní částku zvýšil o 5 %. Z hlediska složitosti věci (skutkové, právní i procesní) hodnotil řízení jako standardní, z tohoto hlediska základní výměru nemodifikoval. Přihlédl dále k tomu, že žalobkyně se na řízení, resp. jeho délce částečně podílela, když vzala žalobu 2× částečně zpět, přičemž jednou tak učinila pro částečné plnění žalované strany až po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku, žalobu opakovaně doplňovala a rozšiřovala, soudem musela být vyzývána k zaplacení soudního poplatku za dovolání, na druhou stranu nebylo zjištěno, že by žádala soud o přednostní vyřízení věci, podávala stížnosti na postup soudu, navrhovala určení lhůty k provedení úkonů. Z tohoto hlediska základní částku snížil o 5 %. Další kritérium věci, a to postup soudu ve věci hodnotil jako ne plynulý, liknavý, rozhodnutí soudu byla nepřezkoumatelná, docházelo i k průtahům v řízení, opakovaně bylo žádáno o prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozsudku, přestože jednání byla odročována za účelem vyhlášení rozsudku. K prodlení došlo i před dovolacím soudem, kterému byla věc předložena [datum] a o dovolání bylo rozhodnuto až [datum], podruhé mu věc byla předložena [datum] a rozhodnuto bylo až [datum], potřetí mu věc byla předložena [datum] a o dovolání rozhodl až [datum], což je celkem doba 5 let a 8 měsíců. S ohledem na postup soudů základní částku zvýšil o 10 %. Celkově základní částku snížil o 20 % ([částka]). Žalobkyni tak náležela celkově částka [částka], a protože jí mimosoudně žalovaná plnila [částka], žalobě vyhověl co do částky [částka] a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. O příslušenství pohledávky rozhodl podle § 15 odst. 2 OdpŠk a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle §§ 142 odst. 3 a 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku žalobkyně podala v zákonné lhůtě odvolání, jímž napadla výrok I. ohledně lhůty k plnění, výrok II. a výrok III. v části nepřiznané náhrady nákladů řízení. Namítla v něm, že přistoupil-li soud ke snížení původně jím uvažované částky [částka] za rok trvání řízení na [částka], při délce posuzovaného řízení 12 let a 11 měsíců jí tak namísto původně uvažované základní částky odškodnění [částka] tuto přiznal toliko ve výši [částka], tím ji nepřípustně sankcionoval za to, že jí soud poskytl jakési zvýšení odškodnění už v samotném posuzovaném řízení za průtahy v něm samém. Případně až ohledně výsledné částky odškodnění mohl uvažovat, že by tuto snížil o to, co se jí již na odškodnění průtahu posuzovaného řízení dostalo už v něm samém. Pro počet stupňů soudní soustavy nesvědčila složitost věci, ale výlučně nesprávnosti v postupech orgánů veřejné moci během posuzovaného řízení. V dané věci tedy počet stupňů soudní soustavy nesvědčí o složitosti věci, nepadá z tohoto důvodu do úvahy žádné krácení základní částky odškodnění, naopak je namístě ji razantně navýšit. Za nesprávný označila závěr soudu prvního stupně, že v daném případě se nejednalo o řízení, u kterého se vyšší význam jeho předmětu presumuje. Soud prvního stupně se nevypořádal s její právní argumentací ohledně toho, že zvýšený význam posuzovaného řízení judikatura ESLP presumuje. Nedostatečně vzal v úvahu zvýšení významu řízení z důvodu jejího věku. Zásadně vadný a odporující judikatuře dovolacího soudu je závěr soudu prvního stupně o snížení základní částky odškodnění o 5 % z důvodu jejích postupů v posuzovaném řízení. Nezhodnotil, zda ta která vytýkaná okolnost vůbec měla nějaký vliv na průběh posuzovaného řízení. Naprosto nedostatečné je také zvýšení o pouhých 10 % dle kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení. Výsledné snížení základní částky odškodnění o 20 % je naprosto neodpovídající, nepřípustné a nespravedlivé, všechny důvody, které by mohly vést k jejímu omezení nebo vyloučení, je třeba vykládat restriktivně. Při určení výše odměny advokáta mělo být aplikováno ust. §§ 7 a 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále AT). Namítla, že jí nebyla přiznána náhrada za podání ze dne [datum]. Uplatnila nárok na náhradu nákladů řízení za uplatnění nároku u žalované, jednalo se o výzvu k plnění. Byla nesprávně určena lhůta k plnění, když to, že se jedná o plnění ze státního rozpočtu, není rozhodným důvodem. Navrhla, aby změnou napadeného rozsudku bylo žalobě vyhověno v celém rozsahu a bylo jí přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení.

8. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

9. Z podnětu a v mezích podaného odvolání odvolací soud přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, aniž ve věci nařizoval jednání (ust. §§ 212, 212a a 214 odst. 3 o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným pouze částečně.

10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil správný a úplný skutkový základ a věc zásadně správně posoudil i po stránce právní. S přiléhavým odůvodněním napadeného rozsudku se odvolací soud podstatně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud především sdílí závěr soudu prvního stupně, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a že žalobkyni v souvislosti s ním vznikla presumovaná nemajetková újma, kterou s ohledem na délku posuzovaného řízení je nutno odškodnit peněžitou formou. Ztotožňuje se se základní výměrou [částka] za rok trvání řízení, jak ji stanovil soud prvního stupně. Ten totiž správně přihlédl k dřívějšímu zohlednění nepřiměřené délky kompenzačního řízení a navýšení zadostiučinění ve vztahu k původnímu posuzovanému řízení (srovnej usnesení NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vydaného ve věci týchž účastníků řízení). Soud prvního stupně také správně vyhodnotil kritéria stanovená v § 31a odst. 3 OdpŠk indikující zvýšení či snížení základní výměry odškodnění. Posuzované řízení bylo mimořádně komplikované z procesního hlediska, když s ohledem na využívání dostupných procesních prostředků ve věci opakovaně rozhodovaly soudy všech stupňů, včetně 2× soudu Ústavního. Snížení základní výměry o 30 % je v daném případě plně odůvodněno. Z hlediska významu posuzovaného řízení pro žalobkyni se z objektivního hlediska nejednalo o řízení, s nímž by byl presumován zvýšený zájem (jako je tomu u věcí trestních, osobního stavu, pracovněprávních, sociálně právních a podobně). Ze subjektivního hlediska se zčásti jednalo o řízení se zvýšeným významem, a to s ohledem na vyšší věk žalobkyně, která v průběhu řízení dosáhla pokročilého věku. Odvolací soud tedy aprobuje závěr soudu prvního stupně, který z tohoto hlediska zvýšil základní výměru o 5 %. Soud prvního stupně také správně a úplně zdůvodnil, proč navýšil základní výměru odškodnění o 10 % z hlediska postupu soudů v posuzovaném řízení. Je zřejmé, že řízení bylo prodlouženo zejména v důsledku opakovaných dovolacích řízení, avšak je třeba vzít v úvahu, že se jedná o řízení o mimořádném opravném prostředku a 3× bylo v podstatě vždy rozhodnuto do dvou let. Soud prvního stupně při hodnocení kritéria jednání poškozeného uzavřel, že žalobkyně se na délce posuzovaného řízení částečně podílela tak, jak je zrekapitulováno shora. S tímto dílčím závěrem se odvolací soud neztotožňuje. Žalobkyně činila úkony, které nelze označit za aktivitu ryze obstrukčního charakteru (srovnej rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z tohoto důvodu tedy nebylo na místě krátit základní výměru o dalších 5 %.

11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé II. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dalších [částka] s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§§ 220 odst. 1 písm. a/ a 219 o. s. ř.).

12. O lhůtě k plnění soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Jedná se o zaběhlou judikaturní praxi. Proto byl rozsudek v této části jako věcně správný ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

13. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani v akcesorickém výroku o nákladech řízení. Žalobkyně měla v řízení před soudem prvního stupně v zásadě plný úspěch, proto jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a odměně advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a částečně zpětvzetí žaloby). Soud prvního stupně správně nepřiznal odměnu za úkon právní služby spočívající v předběžném uplatnění nároku u žalované (§ 31 odst. 4 OdpŠk), neboť se jedná o neformální úkon nevyžadující realizaci prostřednictvím právního zástupce (srovnej například usnesení ÚS ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3120/11). Předžalobní uplatnění nároku u žalované je tak úkonem samotné žalobkyně a nelze jej považovat ani za výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d/ AT. Soud prvního stupně správně stanovil výši odměny advokáta podle § 9 odst. 4 písm. a/ AT (srovnej rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vydaného ve věci týchž účastníků řízení). Jako účelně vynaložený náklad nelze hodnotit ani písemnou repliku žalobkyně, resp. jejího právního zástupce ze dne [datum], neboť ta byla učiněna až poté, kdy ve věci bylo dne [datum] rozhodnuto. Protože žalobkyně měla zásadně úspěch i v odvolacím řízení, byla jí přiznána náhrada nákladů vzniklých v této fázi řízení, a to za jeden úkon právní služby (odvolání) ve výši [částka], a jednu paušální náhradu [částka], celkem [částka]. Náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů tak činí celkově [částka] O lhůtě k plnění a platebním místě odvolací soud rozhodl podle §§ 160 odst. 1 věty za středníkem a 149 odst. 1 o. s. ř.