o negatorní žalobě, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 3. 2025, č. j. 15 C 133/2021306, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 15. 7. 2025, č. j. 15 C 133/2021-335,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zdržet se zásahu do vlastnických práv žalobce k obrazům od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 21,5 x 28 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 42,5 x 37 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 15,8 x 25 cm, od autora [jméno FO] [název]“) o velikosti 23 x 24,5 cm, od autora [jméno FO]: [název]) o velikosti 17,4 x 29,5 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 21 x 26,5 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 21 x 26 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 21 x 26,5 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 20 x 26 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 22 x 27,5 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 21 x 26,5 cm, od autora [jméno FO]: [název], o velikosti 11,5 x 24 cm, od autora [jméno FO]: [název]. o velikosti 9,3 x 6,8 cm, od autora [jméno FO]: [název]. o velikosti 8,7 x 5,5 cm, od autora [jméno FO]: [název]) o velikosti 13 x 17 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 17,7 x 12,5 cm, od autora [jméno FO].: [název] o velikosti 23 x 17,5 cm, od autora [jméno FO]: [název]) o velikosti 51,5 x 22,5 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 27 x 37,5 cm, od autora Anonym: [název]) o velikosti 16,5 x 12,5 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 21 x 26,5 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 21 x 26 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 21,5 x 26,5 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 20 x 25,5 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 21 x 26 cm, od autora [jméno FO]: [název] o velikosti 21 x 26 cm, a to tak, že je povinna zdržet se jejich užívání, nakládání s nimi a jakéhokoliv jiného výkonu práv náležejících půjčiteli podle obecně závazných právních předpisů, anebo podle smlouvy o výpůjčce, kterou dne 31. 3. 2021 uzavřela žalovaná jako půjčitel s [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 40 296,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k tomu, že na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 14. 6. 2001, č. j. [spisová značka], kterým byl mezi [právnická osoba] v [adresa] jako osobou povinnou a žalobcem, jako osobou oprávněnou, schválen uzavřený smír, byla [právnická osoba] v [adresa] povinna vydat [jméno FO]. movité věci popsané v příloze A, zahrnující všechny obrazy, které jsou předmětem tohoto řízení, přičemž [Jméno žalobce]. nabyl vlastnictví k těmto movitým věcem dnem nabytí právní moci rozhodnutí o schválení smíru, tj. dne 20. 7. 2001. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 16. 5. 2002, č. j. [spisová značka], bylo v řízení o dědictví po zůstaviteli [jméno FO], nar. [datum], zemřelém [datum], potvrzeno dědictví, zahrnující i umělecká díla uvedená v usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 14. 6. 2001, č. j. [spisová značka] (zřejmě písařská chyba, správně [spisová značka]), jedinému dědici ze zákona v I. dědické skupině, pozůstalému synovi [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], tj. žalobci. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 18. 3. 2015, č. j. [spisová značka], v řízení o pozůstalosti po zemřelém [jméno FO], nar. [datum], zemřelém [datum], bylo potvrzeno nabytí dědictví pozůstalému synovi [jméno FO], nar. [datum], mimo jiné i k obrazům, které jsou předmětem tohoto řízení. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 12. 12. 2019, č. j. [spisová značka], byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti po [jméno FO], nar. [datum], zemřelém [datum], dle které nabyla pozůstalá dcera [Jméno žalované], tj. žalovaná, z pozůstalosti mimo jiné obrazy, které jsou předmětem tohoto řízení. Obrazy, které jsou předmětem tohoto řízení, s výjimkou obrazu [název] a [název]), oba od autora [jméno FO], se nachází na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené dne 26. 6. 2019 mezi žalobcem jako půjčitelem a [právnická osoba] jako vypůjčitelem, na státním zámku v [adresa].

3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 628 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. z.“).

4. Po citaci zákonných ustanovení soud prvního stupně uvedl, že v řízení bylo nesporné, že [Jméno žalobce]. a [jméno FO]. byli bratranci, jejich matky byly dcerami [tituly před jménem] [jméno FO], původního vlastníka Sbírky [jméno FO] a dalšího majetku, který byl 25. 2. 1948 konfiskován. Z iniciativy manželky [jméno FO]., ke které se přidala i druhá větev rodiny, tedy rodiny [Jméno žalobce]., bylo zahájeno restituční řízení, restituovaly se pozemky, dům na [adresa] a obrazy. Procesním pochybením právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (dříve [jméno FO]), bylo restituční řízení ohledně domu na [adresa] a obrazů ve vztahu k [jméno FO]. zastaveno. Jako oprávněná osoba v těchto řízení vystupoval dále výlučně [Jméno žalobce]., kterému tak byl rozhodnutím Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 8. 12. 1997, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 10. 9. 1998, č. j. [spisová značka], vydán dům na [adresa] a usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 14. 6. 2001, č. j. [spisová značka], kterým byl schválen smír, vydány umělecké předměty označené v příloze A, zahrnující Obrazy, které jsou předmětem tohoto řízení. V řízení o vydání domu na [adresa] i o vydání uměleckých děl zastupovala žalobce [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by [jméno FO]. vykonával vůči Obrazům svá vlastnická práva. Naopak bylo v řízení prokázáno, že žalobce svým jménem vykonával veškeré úkony související s vlastnictvím předmětných Obrazů. Ve vztahu k předmětu řízení nebyla relevantní skutečnost o prodeji domu na [adresa] „půl na půl“ mezi [jméno FO]. a [Jméno žalobce]., neboť to nutně neznamená, že rozdělení výtěžku z prodeje je naplněním dohody „půl na půl“ vztahujícím se na veškerý majetek restituovaný pouze [jméno FO]., tedy i na předmětné Obrazy. Část Obrazů ze Sbírky [jméno FO] si [jméno FO]. a žalobce odvezli v rámci vypořádání domů již při odvozu z [adresa], zbylé nevypořádané obrazy byly uloženy na zámku v [adresa]. Žalovaná prokazovala své vlastnické právo k Obrazům tabulkami, ty jsou však nedatované a opatřené poznámkami se jmény [jméno FO], [jméno FO], [adresa], ale i [tituly před jménem] [jméno FO] – [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] – [jméno FO], doma či jen otazník. Tabulky zpracovávala dcera žalobce [jméno FO] v letech 2003-2004 a pravděpodobně se jednalo o seznam, kde se jednotlivé Obrazy nacházejí. Nejednalo se o dohodu o darování, kterou měly být uvedené Obrazy se jménem [jméno FO] darovány [jméno FO]., k čemuž svědčí i závěr o tom, že tabulky se v průběhu času měnily. Tabulky nezobrazují vůli [jméno FO]. a [Jméno žalobce]. resp. žalobce, ohledně vypořádání tvrzeného spoluvlastnictví, jelikož z nich neplyne jakýkoli právní úkon či jakékoli právní jednání, ze kterého by bylo možné dovodit vůli cokoli darovat. Tabulky navíc vznikaly již v době, kdy pan [Jméno žalobce]. nežil. Usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 12. 12. 2019, č. j. [spisová značka], s výčtem Obrazů, které by měla dědit žalovaná, nemůže bez dalšího vlastnická práva žalované prokazovat, jelikož údaje jsou notáři sděleny samotnými dědici. Vlastnictví obrazů žalovaná neprokázala ani na základě tvrzení, že spoluvlastnictví k jednotlivým dílům bylo vypořádáváno postupně a část společných obrazů byla darována i společným právním zástupkyním jako palmáre za jejich služby, což by měla potvrzovat jednak tabulka odeslána dne 18. 3. 2004 z faxu [název], tabulka označená Seznam obrazů [tituly před jménem] [jméno FO], ale zejména smlouva o provedení dražby. Nelze činit závěr, že tabulka odráží vlastnické právo ať už kohokoliv, pakliže např. v tabulce z faxu odeslaného 18. 3. 2004 je u obrazu [název] jméno [jméno FO], obraz je však na základě výpůjčky umístěn v [adresa]. Námitka vydržení byla poprvé namítnuta žalovanou až po koncentrační lhůtě v závěrečné řeči, a tudíž k ní soud prvního stupně nepřihlížel z důvodu opožděnosti. Žalované nic nebránilo námitku uplatnit již v koncentrační lhůtě, uvést relevantní skutečnosti a navrhnout k tomu důkazy, což však neučinila. S ohledem na existenci usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka], nebylo pochyb o tom, že jediným vlastníkem všech vydaných obrazů se ke dni 20. 7. 2001 stal [Jméno žalobce]. Ve vztahu k obrazům, které jsou předmětem tohoto řízení a které byly na základě smlouvy o úschově počínaje 30. 6. 2004 uschovány na zámku v [adresa], pak žádná vydržecí doba ani [jméno FO]. ani jeho právním nástupcům běžet nezačala. Po celou dobu vykonával vlastnická práva k těmto obrazům pouze žalobce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce prokázal rušení svého vlastnického práva, zatímco obrana žalované nebyla úspěšná. Soud prvního stupně posoudil jako předběžnou otázku vlastnictví žalované k předmětným Obrazům a dospěl k závěru, že žalovaná své vlastnictví neprokázala, resp. neprokázala uzavření jakékoliv darovací smlouvy ve smyslu § 628 a násl. obč. z. mezi [jméno FO]. a [jméno FO] k obrazům, které jsou předmětem tohoto řízení. Soud prvního stupně následně odůvodnil, proč nepřistoupil k provedení dalších důkazů, jelikož provedenými důkazy byla dostatečně vyvrácena tvrzení žalované ohledně uzavření darovací smlouvy mezi [jméno FO]. A [jméno FO]. a rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž při stanovení tarifní hodnoty vycházel z § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) a uvedl, z jakých důvodů neaplikoval § 8 odst. 1 a. t.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání jak žalobce, tak i žalovaná.

6. Žalobce podal odvolání toliko proti výroku II. napadeného rozsudku, neboť dle jeho názoru měla být stanovena náhrada nákladů řízení dle § 8 odst. 1 a. t., nikoliv dle § 9 odst. 1 a. t. Žalobce navrhl změnu výroku II. tak, že žalovaná bude povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 497 709,30 Kč.

7. Žalovaná v odvolání navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala, že soud prvního stupně neprovedl výslechy svědků navržených žalovanou k prokázání uzavření ústní darovací smlouvy na podíl o velikosti id. ½ k restituovaným uměleckým dílům mezi [jméno FO]. a [jméno FO]. a nakládání s restituovanými díly [jméno FO]. jako spoluvlastníkem, jakož i následného vypořádávání společného majetku, v rámci ústních jednání. Soud vyslechl pouze svědka žalobce a žalobce samého. Žalovaná má za to, že výpověď dcery žalobce je nevěrohodná. Dále namítala, že nebyla vyslechnuta advokátka [tituly před jménem] [jméno FO], kterou žalobce nezprostil mlčenlivosti, avšak [tituly před jménem] [jméno FO] žalobce ani jeho právního předchůdce nezastupovala v restituci. Na jednání jednotlivých aktérů je nutno pohlížet optikou právních jednání učiněných v rámci velmi blízké rodiny, které bylo založeno více na ústních dohodác než na písemnostech. Žalovaná nedostala prostor k prokázání svých tvrzení a neprovedením navrhovaných důkazů byla žalovaná zkrácena na právu na spravedlivý proces. Obsah e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 5. 10. 2018 byl zaslán žalobci, který proti němu ničeho nenamítal. V případě, že by obsah e-mailu byl nepravdivý, tak by se proti němu žalobce a svědkyně [jméno FO] ohradili. [tituly před jménem] [jméno FO] v době, kdy byl předmětný e-mail odeslán zastupovala, stejně jako nadále v současnosti zastupuje, v několika soudních řízení zároveň žalobce i žalovanou, resp. jejího otce. Žalovaná měla dále výtky k účastnické výpovědi žalobce a svědkyně v otázce tabulek s obrazy. Žalobce se nechoval tak, že by jednotlivé osoby uvedené v tabulkách měly obrazy u sebe pouze uschovány. [jméno FO]., ale i [tituly před jménem] [jméno FO] či [tituly před jménem] [jméno FO] některé z takto údajně uschovaných obrazů prodali a žalobce proti tomu nikdy nic nenamítal a do dnešního dne takto údajně uschované obrazy (nebo finanční náhradu za ně) po nikom z osob uvedených v tabulkách nežádal zpět. Tabulky sloužily jako podklad pro postupné vypořádávání společného majetku. Tyto tabulky jsou jedním z mála písemných důkazů zachycujících dohodu zúčastněných osob, a to nejen žalobce, resp. jeho právního předchůdce, a děda žalované ale i jejich právních zástupkyň. Tvrzení žalobce ohledně účelu tabulek se nezakládá na pravdě. Obrazy byly označeny podle toho, komu měly v rámci vypořádání spoluvlastnictví připadnout do výlučného vlastnictví s tím, že označení „[adresa] – [jméno FO]“ znamenalo, že připadnou do výlučného vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO]. ale zároveň zůstanou uschovány na Zámku v [adresa] (stejně jako obrazy „[adresa] – [jméno FO]“ měly připadnout žalobci). Tabulka prokazuje vůli žalobce a [jméno FO]. Žalovaná konečně namítá i nesprávné právní posouzení a nesouhlasí se závěrem, že jí nesvědčí vlastnické právo k obrazům. K předání předmětu daru postačilo symbolické předání dokumentace k restituovaným obrazům. Fyzické předání Obrazů do rukou [jméno FO]. a jejich opětovné umístění do [právnická osoba] tak dle názoru Žalované k platnému darování spoluvlastnického podílu nebylo potřeba. Ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nebyla vyžadována zvláštní forma. K zachycení ústní dohody o způsobu vypořádání mezi spoluvlastníky je forma předložených tabulek dle názoru žalované naprosto dostatečná a žalovaná se neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že předložené tabulky o ničem nevypovídají, protože z nich nelze bez dalšího vyčíst obsah vůle žalobce a [jméno FO]. Pokud by však soud měl dojít k závěru, že ústní darovací smlouva z důvodu chybějící písemné formy není platná, pak má žalovaná za to, že vlastnické právo k Obrazům právní předchůdce žalované [jméno FO]. vydržel. Námitka vydržení je námitkou právní a účinky koncentrace řízení se vztahují pouze na tvrzení a důkazy, nikoliv na právní hodnocení skutkového stavu. Žalobce stejně tak nic nenamítal v případě zařazení Obrazů do dědictví po [jméno FO]. v roce 2015 a žalobce považoval [jméno FO]. za spoluvlastníka restituovaných uměleckých děl a následně po vypořádání tohoto spoluvlastnictví za výlučného vlastníka Obrazů minimálně v období od rou 2001 do roku 2015, tedy více než 10 let.

8. Žalobce se vyjádřil k odvolání podaném žalovanou a má za to, že rozsudek je ve výroku o věci samé věcně správný. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná neunesla břemeno důkazní ke svému tvrzení, že je vlastníkem obrazů. Toto břemeno ostatně ani unést nemohla, neboť výlučným vlastníkem obrazů byl a je žalobce. Žalovaná nedoložila jakýkoli právní titul, který by měl odůvodňovat její vlastnictví k obrazům, resp. vlastnictví jejich předků ([jméno FO], nar. [datum] jako svého otce a [jméno FO], nar. [datum] jako svého děda, který měl být ten, od koho se následné vlastnictví obrazů u žalované odvozuje, tedy děd – otec – žalovaná). Žalobce odvozuje své vlastnické právo od svého otce [Jméno žalobce], který nabyl vlastnické právo k obrazům na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka], ze dne 14. 6. 2001, v právní mocí dne 20. 7. 2001. Žalobce poté nabyl vlastnické právo k obrazům jako dědictví po svém otci [tituly před jménem] [jméno FO] na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka], ze dne 16. 5. 2002. Tvrzení žalované o tom, že byla uzavřena darovací smlouva, resp. že mělo dojít k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z provedeného dokazování nevyplynula. Ohledně vyhodnocení e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] žalobce souhlasí se závěrem soudu prvního stupně. Kvůli pochybení [tituly před jménem] [jméno FO] nemohl [jméno FO], narozen [datum] uplatnit své restituční nároky. S ohledem na chybu, resp. pochybení při podání žaloby, je třeba hodnotit i samotnou věrohodnost sdělení uvedených v e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO]. Nelze pominout, že e-mail je čistě toliko tvrzením této právní zástupkyně [jméno FO] a její tvrzení jsou koncipována tak, aby souzněla se zájmem jejího bývalého klienta, resp. jeho rodiny. Pokud žalovaná uvádí, že žalobce nic proti e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] nenamítal, potom i případné mlčení neznamená souhlas. Ostatně, že žalobce nemlčel a s obrazy nakládal jako vlastník, plyne již z toho, že obrazy zahrnul do dědictví po svém otci [tituly před jménem] [jméno FO], obrazy převzal, jednal s [právnická osoba] a následně obrazy poskytl jako výpůjčku [právnická osoba], a to opakovaně na základě jednotlivých smluv o výpůjčce. K darování obrazů žalobce namítl, že [tituly před jménem] [Jméno žalobce] zemřel dne [datum]. S ohledem na skutečnost, že mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], narozen [datum] nedošlo a ani nemohlo dojít k odevzdání a převzetí obrazů při „darování“ ([tituly před jménem] [Jméno žalobce] nabyl věci právní mocí usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka] ke dni [datum], kdy však záhy na to zemřel dne [datum], musela by být darovací smlouva podle tehdy platného občanského zákoníku uzavřena v písemné formě. I kdyby však došlo k uzavření darovací smlouvy, potom by tato darovací smlouva byla absolutně neplatná, neboť právní úkon nebyl učiněn ve formě, kterou vyžadoval občanský zákoník. Vůči [právnická osoba] vždy jednal toliko jako vlastník žalobce, nikoli [jméno FO], narozen [datum] a byl to právě i žalobce, kdo opakovaně uzavíral smlouvy o výpůjčce. Lze mít důvodně za to, že kdyby se [jméno FO], narozen [datum] považoval za vlastníka či spoluvlastníka obrazů, potom by nepochybně byl smluvní stranou jednání s [právnická osoba] a vystupoval by vůči němu společně s žalobcem.

9. Žalovaná se vyjádřila též k odvolání podaném žalobcem a uvedla, že souhlasí se závěry soudu prvního stupně. Hodnota předmětu sporu v místě a čase obvyklá nebyla v průběhu řízení zjišťována, nebylo jí pro rozhodnutí ve věci samotné třeba, když na rozhodnutí sporu neměla sebemenší vliv, ani z provedeného dokazování jednoznačně nevyplynula. Dle názoru žalované je nutné vycházet z fixní tarifní hodnoty určené dle § 9 dost. 1 a. t.

10. Odvolací soud na ústním jednání dne 25. 11. 2025 přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§§ 212, 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání ani jednoho z účastníků řízení není důvodné.

11. V prvé řadě odvolací soud odkazuje na důkladné a vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožňuje. Soud prvního stupně zjistil veškeré pro věc významné skutečnosti a po citaci příslušných právních norem věc i správně právně posoudil. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, které založilo jednoznačný závěr o tom, že žalobce je jediným vlastníkem obrazů. Soud prvního stupně rovněž provedl hodnocení důkazů a odůvodnil ve svém rozsudku, proč neprovedl výslech žalovanou navržených svědků.

12. O tom, které z navržených důkazů budou v řízení provedeny, rozhoduje výlučně soud (viz § 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že účastník nemá žádné zákonné právo na provedení všech důkazů, které navrhne (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, nebo nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95). Obdobně uzavřel i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, ve kterém uvedl, že soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy.

13. Soudu je naopak dovoleno, aby usnesením návrh na provedení důkazů zamítl s tím, že důvody pro zamítnutí uvede v konečném rozsudku, což soud prvního stupně v posuzovaném případě učinil, jelikož vysvětlil, z jakého důvodu považoval výslechy navržených svědků za nadbytečné. V rozhodnutí soudu prvního stupně nebyly shledány ani prvky libovůle a odůvodnění rozsudku je zcela dostatečné a v souladu se zákonem, přičemž neprovedení důkazů je racionální a soudem prvního stupně zdůvodněné. Rozhodná skutečnost, tj. kdo je vlastníkem obrazů, byla soudem prvního stupně bez jakýchkoliv pochybností zjištěna a prokázána jinými důkazy, přičemž se v řízení neprokázalo tvrzení žalované o tom, že by byla taktéž vlastníkem části sbírky obrazů.

14. Odvolací soud poukazuje na skutečnost, že právní předchůdce žalobce se stal vlastníkem obrazů na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 14. 6. 2001, č. j. [spisová značka], v právní moci dne 20. 7. 2001. [Jméno žalobce]. zemřel dne [datum] a v řízení o dědictví nabyl vlastnické právo k obrazům žalobce. Právní předchůdce žalobce tak měl pouze krátké, ani ne dvouměsíční období, ve kterém mohl právně disponovat s obrazy. V řízení nebylo prokázáno, že by s právním předchůdcem žalované došlo k uzavření darovací smlouvy. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na závěry soudu prvního stupně v bodech 50. – 54., s nimiž zcela souhlasí.

15. Žalovaná nebyla dle odvolacího soudu krácena na svých právech, neboť o povinnosti prokázat svá tvrzení byla soudem prvního stupně poučena ve smyslu § 118a o. s. ř. při jednání konaném dne 29. 8. 2023. Tvrzení žalované, že jednání jednotlivých aktérů bylo založeno více na ústních dohodách než na písemnostech, je pouhým tvrzením, které ničeho neprokazuje. Stanoví-li zákon náležitosti pro uzavření darovací smlouvy, je na účastnících, aby darovací smlouvu uzavřeli zákonem předvídaným způsobem a jakékoliv jiné neformální ústní dohody nemohou založit právní vztah účastníků, resp. jejich předchůdců.

16. Tvrzení o tom, že žalobce nebrojil proti e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 5. 10. 2018 rovněž neprokazuje ničeho ve vztahu k otázce vlastnictví obrazů, stejně tak za důkaz prokazující uzavření darovací smlouvy nelze považovat tabulky vytvořené po smrti předchůdce žalobce. Z tabulek nelze vyčíst žádný konkrétní projev vůle, přičemž i s tímto argumentem se soud prvního stupně důkladně vypořádal.

17. Námitka žalované, že v řízení nebyla slyšena advokátka [tituly před jménem] [jméno FO], která nebyla zproštěna mlčenlivosti, je zcela irelevantní. [tituly před jménem] [jméno FO] při svém výslechu uvedla, že i v současné době zastupuje obě strany v restitučním řízení. Vzhledem k provázanosti vztahů žalobce a žalované nemá odvolací soud pochyb o tom, že soud prvního stupně postupoval správně, pakliže se dále svědkyně nedotazoval a výslech ukončil. Povinnost advokáta zachovávat mlčenlivost je zákonem stanovena v § 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, z níž vyplývá, že advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Je tedy evidentní, že předmětem výslechu svědkyně měly být informace, které souvisely s poskytováním právních služeb právním předchůdcům účastníků řízení, a pakliže svědkyně nebyla mlčenlivosti zproštěna, není přípustné, aby v řízení před soudem vypovídala.

18. S ohledem na to, že nebylo v řízení prokázáno uzavření platné darovací smlouvy mezi předchůdcem žalobce a předchůdcem žalované, je na místě uzavřít, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru při posouzení jak této předběžné otázky, tak učinil i správný závěr o předmětu řízení, tedy že žalovaná je povinna zdržet se jakéhokoliv zásahu do sbírky obrazů, kterým by rušila výkon vlastnického práva žalobce.

19. Žalovaná v závěrečném návrhu uplatnila rovněž námitku vydržení. Odvolací soud při hodnocení této námitky poukazuje na skutečnost, že byla uplatněna po koncentraci řízení, k níž došlo při jednání konaném dne 29. 8. 2023. Koncentrační důsledky vymezuje § 118b o. s. ř. skončením prvního jednání (resp. dodatečně stanovenou lhůtou). Poté, co nastaly účinky koncentrace řízení, účastníci až na výjimky nemohou uvádět takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost. Odvolací soud připomíná, že účastník řízení musí nejprve rozhodné skutečnosti tvrdit a teprve poté prokazovat. Soud sám nemůže z předložených důkazů vyhledávat chybějící tvrzení. Měla-li žalovaná za to, že obrazy vydržela, měla tuto námitku uplatnit již při prvním jednání ve věci, nikoliv až na konci řízení v závěrečném návrhu. Soud prvního stupně vedl dokazování k tvrzením žalované o tom, že má být údajným vlastníkem obrazů, nikoliv držitelem. Ačkoliv je posouzení námitky vydržení otázkou právní, nelze opomenout, že strany sporu nesou břemeno tvrzení a důkazní břemeno o skutečnostech podstatných pro rozhodnutí ve věci. Nejinak je tomu i při posouzení této námitky. K tomu, aby soud mohl rozhodnout o této námitce, je potřeba, aby v řízení bylo tvrzeno a prokázáno, že žalovaná, resp. její právní předchůdce byl držitelem způsobilým k vydržení obrazů. Soud prvního stupně však dokazování tímto směrem logicky nevedl, pakliže k tomu neměl důvod, jelikož námitka vydržení byla vznesena právě až v závěrečném návrhu. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2082/2020, podstatou projednací zásady v občanském soudním řízení je podíl účastníků na zjišťování skutkového stavu věci, který vychází z jejich povinnosti tvrdit soudu všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti a povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Jelikož žalovaná nepostupovala tímto způsobem, nebyl soud prvního stupně způsobilý rozhodovat o námitce vydržení, neboť k uplatnění nových tvrzení se po koncentraci řízení nepřihlíží.

20. K odvolání žalobce, že tarifní hodnota pro výpočet náhrady nákladů řízení měla být stanovena dle § 8 odst. 1 a. t., nikoliv dle § 9 odst. 1 a. t., odvolací soud uvádí, že s tímto názorem nesouhlasí. Nelze-li v daném řízení ani na základě provedeného dokazování hodnotu předmětu sporu stanovit, určí se tarifní hodnota podle povahy předmětu sporu, přičemž předmětem daného řízení nebyla otázka vlastnického práva k obrazům, která byla toliko otázkou předběžnou, nýbrž otázka zdržení se zásahu do vlastnického práva žalobce (negatorní žaloba). Zcela správným je tak závěr soudu prvního stupně, že se při nemožnosti stanovit hodnotu sporu na základě provedeného dokazování v daném případě tarifní hodnota stanovuje podle § 9 odst. 1 a. t. a nikoliv podle § 8 odst. 1 a. t.

21. S ohledem na výše uvedené odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění odpovídalo § 142 odst. 1 o. s. ř. a bylo vypočteno správně za užití § 9 odst. 1 a. t.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, neúspěšná žalovaná je proto povinna mu nahradit náklady v celkové výši 6 655 Kč, sestávající z odměny právního zástupce žalobce za vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 9. 12. 2025 ve výši 4 600 Kč podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 1 (tarifní hodnotou částka 30 000 Kč) a § 11 odst. 1 písm. g), k) a. t., dvou paušálních náhrad hotových výdajů za tyto úkony ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a náhrady DPH podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. ve výši 1 155 Kč z odměny. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.