o zaplacení 398 000 Kč a 48 352 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 5. 2024, č. j. 31 C 279/2017-258,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 398 000 Kč s příslušenstvím a 48 325 EUR s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 165 528 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě doručené soudu dne 19. 12. 2017 na vrácení prostředků původní žalobkyně, které měl žalovaný od ní svěřené, a které si však žalovaný ponechal a odmítl vrátit. Původní žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], nar. dne [datum], v průběhu řízení dne [datum] zemřela. Usnesením ze dne 24. 11. 2023, č. j. [spisová značka], soud prvního stupně podle § 107 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl o pokračování v řízení s nynějším žalobcem coby jediným dědicem po zemřelé původní žalobkyni, vycházeje přitom z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] (notářky [tituly před jménem] [jméno FO]) ze dne 22. 11. 2023, č. j. [spisová značka].

3. Po skutkové stránce soud prvního stupně zejména zjistil, že dne 1. 8. 2016 původní žalobkyně podala žádost o odkup/žádost o zpětný prodej/pokyn k odkupu všech cenných papírů z investičního fondu [název], a to v hotovosti, stejně jako o odkup všech cenných papírů ve vztahu k investičnímu fondu [název], rovněž v hotovosti. V průběhu návštěvy na pobočce [právnická osoba] se žalobkyně rozhodla přepsat investované finanční prostředky na žalovaného. Na základě této skutečnosti byla sepsána Smlouva o obstarání obchodu s cennými papíry investičních fondů a ve prospěch žalovaného byl proveden odkup finančních prostředků z fondu [název] a [název]. Transakce byla potvrzena žalobkyní téhož dne na pobočce. Dne 15. 8. 2016 v 14:18 hod. žalobkyně vybrala 405 100 Kč, ve 14:39 hod. pak žalobkyně vybrala v hotovosti částku 48 325 EUR, v obou případech byla totožnost původní žalobkyně ověřena z jejího občanského průkazu č. [číslo]. Původní žalobkyně poskytla žalovanému dne 10. 11. 2014 plnou moc, přičemž po provedení výběru peněz v hotovosti dne 15. 8. 2016 byla hotovost téhož dne vložena žalovaným na vnitřní účty banky [název] a [název]. V případě investičních nástrojů přitom nemohla oprávněná osoba nikomu udělit dispoziční právo a všechny transakce musely být odsouhlaseny výhradně uvedenou osobou. Žalobkyně zažádala o odkup, peníze následně vybrala (z důvodu vyššího obnosu tomu muselo být o několik dní později) a tyto následně byly vloženy na investiční účty označené žalovaným. Žalobkyně považovala žalovaného za svého adoptivního syna, dříve byl jejím posluchačem zpěvu, postupně se jí staral i o zahradu a úřední záležitosti, zajišťoval nákupy, léky včetně lékařské péče, a žalobkyně jej minimálně 3x učinila jejím univerzálním dědicem. V průběhu let byla závěť psaná i na jiné soby ([tituly před jménem] [jméno FO], paní [jméno FO], paní [jméno FO]).

4. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na ust. § 2055 odst. 1, § 2068 odst. 1 a § 2072 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Soud prvního stupně měl žalované finanční prostředky, jež byly původně uloženy na investičních fondech [název] a [název] na jméno právní předchůdkyně žalobce, byly žalovanému podle § 2055 o. z. darovány, aniž by byl naplněn zákonný předpoklad pro odvolání daru. Soud prvního stupně přitom vyšel ze sdělení [právnická osoba], která uvedla, že dne 1. 8. 2016 právní předchůdkyně žalobce navštívila s žalovaným [právnická osoba], když v průběhu návštěvy se rozhodla přepsat investované finanční prostředky na žalovaného. Na základě této skutečnosti byla sepsána Smlouva o obstarání obchodu s cennými papíry investičních fondů a ve prospěch žalovaného byl proveden odkup finančních prostředků z fondu [název] a [název]. Souhlas s transakcí byl potvrzen žalobkyní téhož dne na pobočce banky. Právní předchůdkyně žalobce skutečně dne 1. 8. 2016 zažádala o odkup všech cenných papírů uložených jak na korunovém, tak na eurovém účtu, a po provedení výběru peněz v hotovosti dne 15. 8. 2016 žalovaný téhož dne vložil hotovost na vnitřní účty [právnická osoba] [název] a [název]. Jak korunový účet, tak eurový účet vybrala přímo právní předchůdkyně žalobce na pobočce, když při výběru byla v obou případech ověřena její totožnost dle občanského průkazu.

5. Soud prvního stupně přitom nepřijal námitku, že původní žalobkyně potvrzení o výběru peněz v eurech nepodepsala a že to musel bez jejího vědomí učinit žalovaný, neboť neměl za to, že pokladní banky zaměnila osobu [Anonymizováno] leté původní žalobkyně za o polovinu mladšího muže); svědčí o tom i fakt, že žalobce později přestal trvat na důkazním návrhu provedení znaleckého posudku k ověření pravosti jejího podpisu na výdejním lístku. Též tehdejší ředitel pobočky příslušné banky uvedl, že v případě investičních nástrojů nemohla oprávněná osoba nikomu udělit dispoziční právo a všechny transakce musely být odsouhlaseny výhradně uvedenou osobou. To byl i důvod, proč se žalobkyně musela dne 1. 8. 2016 a dne 15. 8. 2016 osobně dostavit na pobočku a udělit souhlas s odkupem a i následným výběrem, resp. převodem na investiční nástroje žalovaného. Při druhé návštěvě banky dne 15. 8. 2016, vynucenou požadovaným obnosem, který banka neměla ihned k dispozici, pak došlo k „administrativnímu“ výběru finančních prostředků v souvislosti s žádostí o odkup ze dne 1. 8. 2016 a tyto prostředky, aniž by formálně byly předány žalobkyni, byly vloženy na investiční nástroje určené žalovaným. Ani poté však žalobkyně netrpěla nouzí, na běžném účtu měla v prosinci 2017 více jak [částka] a v předcházejícím měsíci nebyl na účtu zaznamenám žádný pohyb, podle soudu prvního stupně tedy původní žalobkyně musela mít ještě jiný účet nebo finanční prostředky, z něhož hradila své životní potřeby, pravděpodobně tvrzený spořicí účet. Podle soudu prvního stupně též bylo nesporné, že žalobkyně bez blízkých rodinných příslušníků a s vědomím, že dědictví po její osobě je již značného rozsahu, motivovala jednání ostatních osob příslibem případného dědictví. Všichni svědci se opakovaně vyjadřovali, že v průběhu let měnila své závěti podle aktuálního vztahu a chování případných dědiců, a že odměnou za uvedené jednání vyžadovala právní předchůdkyně žalobce až tzv. „opičí“ lásku a péči, potřebovala být středem jejich péče a byla žárlivá, pokud jednotliví adepti na dědictví začali inklinovat k jiným osobám a ona se cítila „ošizena“. Soud prvního stupně proto uvěřil tvrzení žalovaného, že šlo o dar, což potvrdil i svědek [jméno FO] (registrovaný partner žalovaného). Ostatně všichni svědci shodně vypověděli, že se žalovaný o právní předchůdkyni žalobce staral, chodil za ní na návštěvy, obstarával jí léky a nákupy a všichni svědci věděli, že v určitých fázích života ho ustanovila svým univerzálním dědicem. O vrtkavosti právní předchůdkyně žalobce v tomto směru svědčí i řízení u pozůstalostního soudu, které bylo vůči nynějšímu žalobci vedeno právě o určení dědického práva. Soud prvního stupně tak uvěřil tvrzení žalovaného, že stejně jako tomu bylo v předcházející době, žalovaný věřil, že se vztahy s žalobkyní vrátí zpět a jejich přátelský vztah bude obnoven. Z uvedených důvodů proto žalobu zamítl, a podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), též rozhodl o náhradě nákladů řízení.

6. Proti tomuto rozsudku žalobce podal včasné a přípustné odvolání, které doplnil i na ústním jednání před odvolacím soudem dne 5. 11. 2024. Podle žalobce zjištění soudu prvního stupně čerpaná ze sdělení [právnická osoba] ze dne 25. 7. 2017 z tohoto sdělení ve skutečnosti nevyplývají. Nebylo též prokázáno, že by se původní žalobkyně rozhodla předmětné prostředky žalovanému darovat, u čehož soud prvního stupně vyšel jen z tvrzení žalovaného a svědectví jeho partnera, které však nebylo podpořeno žádným důkazem. Byl by to též nelogický krok, který by ji připravil o téměř všechny její úspory na stáří, a i blíže uvedení svědci, jakož i sama původní žalobkyně při svém účastnickém výslechu potvrdili, že pro „přepis“ investovaných prostředků ve prospěch žalovaného neexistoval žádný právní důvod. Nebylo též prokázáno, zda původní žalobkyně v bance dne 15. 8. 2016 skutečně byla, a zda jsou její podpisy na dokladech o výběru skutečně pravé. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že zjištění soudu prvního stupně přesně odpovídá obsahu sdělení [právnická osoba] z 25. 7. 2017. Žalobce též přesně neuvedl, z jakého důvodu bylo žádáno o vrácení předmětných prostředků, pokud v průběhu řízení mělo jít o zápůjčku, což následně žalobkyně popřela, a v závěrečném návrhu žalobce uváděl, že došlo k převodu prostředků bez konkrétního projevu vůle. Že tyto prostředky byly darovány pak podle žalovaného vyplynulo mj. z toho, že žalovaný byl žalobkyní třikrát učiněn jejím jediným dědicem, a byl jím i v době sporného převodu. Nešlo by též o nelogický krok, neboť žalobkyně měla na běžném účtu v prosinci 2017 částku [částka], a vyslechnutá matka žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděla, že žalobkyně měla ještě spořící účet s [částka] nebo [částka] Kč. Bylo též prokázáno, že původní žalobkyně svůj majetek používala k získání pozornosti a péče skutečných či potenciálních dědiců. Dává proto smysl, že původní žalobkyně chtěla žalovaného nevratně obdarovat ještě za svého života, věděla-li, že svá rozhodnutí mění a s předpokladem sporů o její dědictví. V řízení též byla prokázána přítomnost původní žalobkyně, mj. i výslechem tehdejšího ředitele pobočky [právnická osoba], že žalobkyně byla přítomna korunových i eurových prostředků, žalobce též později netrval na provedení znaleckého posudku k prokázání pravosti podpisu. Poskytnutí daru též bylo potvrzeno účastnickým výslechem žalovaného, svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], přípisem [právnická osoba] ze dne 25. 7. 2017, a i svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že si dovede představit, že původní žalobkyně darovala nějaké finanční prostředky žalovanému. Poskytnutí daru svědčí též série osobně provedených úkonů původní žalobkyně v [právnická osoba] dne 1. 8. 2016 a 15. 8. 2016, nebo skutečnost, že žalovaného v téže době učinila svým univerzálním dědicem. Pokud svědci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] vypovídali opačně, pak tito nebyli přítomni jednání v [právnická osoba] původní žalobkyní nebyli v rozhodné době v úzkém kontaktu. Žalovaná proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Podle odvolacího soudu si soud prvního stupně obstaral pro své rozhodnutí dostatek skutkových podkladů, z nichž vyvodil správné skutkové závěry a na jejich základě též přiléhavé závěry právní.

10. Žalobce ve svém odvolání zpochybňuje skutkové zjištění soudu prvního stupně, že předmětné finanční prostředky byly původní žalobkyní darovány žalovanému, neboť by to bylo nelogickým krokem a žalobkyně k tomu neměla důvod, navíc nebylo postaveno najisto, zda původní žalobkyně byla v daný den skutečně v bance. Odvolací soud v tomto směru plně odkazuje na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku, kterému předcházelo velmi podrobné dokazování zahrnující mj. výslechy množství svědků, jakož i na pečlivě odůvodněné hodnocení důkazů a vysvětlení důvodů stran toho, kterým ze sporných tvrzení a důkazů dal soud prvního stupně nakonec přednost, které plně odpovídají zásadám uvedeným v §§ 132 a 157 odst. 2 o. s. ř.

11. Trvá-li žalobce i nadále na zpochybnění přítomnosti původní žalobkyně při výběru eurových prostředků dne 15. 8. 2016, pak odvolací soud poukazuje na fakt, že v samotné žalobě ze dne 19. 12. 2017 původní žalobkyně uvedla, že „Na základě těchto žádostí [ze dne 1. 8. 2016, pozn. odvolacího soudu] finanční prostředky v korunách i eurech byla dne 15. 8. 2016 ve 14.18 uskutečněna výplata PL rodiny fondů [název] ve výši 405.100,- Kč a téhož dne ve 14.39 byla uskutečněna výplata podílových fondů EUR ve výši 48.325,- EUR. Oba výběry se uskutečnily na pobočce [právnická osoba], [adresa]. Finance v české měně i měně euro si žalovaný ponechal u sebe, s tím, že je žalobkyni za nějakou dobu vrátí (dále jen „ finance “). Doba vrácení nebyla stranami přesně specifikována, neboť žalobkyně žalovanému plně věřila a předpokládala, že jakmile bude tyto finance potřebovat, žalovaný jí je vrátí…“ Též v předžalobním dopise ze dne 7. 12. 2017, který adresovala žalovanému právní zástupkyně původní žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], se uvádí: „Z předložených materiálů je patrno, že finanční prostředky byly v měsíci srpnu 2016 vybrány a Vy jste se po telefonické domluvě s naší klientkou, stvrzené dopisy ze dne 13. 7. 2017, Vámi podepsané dne 14. 7. 2017, zavázal příslušné finanční obnosy nejpozději do konce července 2017 mé klientce vydat, a to na číslo účtu, které Vám naše klientka písemně sdělila. Jde o částky 1) 48 440,-EUR / slovy čtyřicetosmtisícčtyřistačtyřet eur/ 2) 398 000,-Kč / slovy: třistadevadesátomstisí korunčeských /,“ (viz č. l. 80 spisu). Žalobkyně tedy zpočátku nedala nijak najevo, že by zpochybňovala okolnosti výběru eurových prostředků, a naopak měla za to, že je žalovanému předala; sama k tomu přiložila kopii potvrzení o výběru hotovosti ve výši 48 325,23 EUR ze dne 15. 8. 2016, založenou na č. l. 15 spisu. Teprve na ústním jednání před soudem prvního stupně konaném dne 17. 10. 2018 původní žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně poprvé začala tvrdit, že původní žalobkyně byla přítomna jen výběru korunových prostředků, u výběru eurových prostředků však přítomná nebyla a domnívá se, že došlo ke zfalšování jejího podpisu na výdajovém lístku (viz protokol z tohoto jednání na č. l. 93 spisu). Již to značně snižuje věrohodnost takového zpochybnění vlastních předchozích tvrzení. Pochyby o (ne)přítomnosti původní žalobkyně při výběru eurových prostředků též považuje odvolací soud za vyvrácené výslechem tehdejšího ředitele pobočky příslušné banky [jméno FO], i naprostým souladem tohoto výběru s předchozí žádostí o ukončení, resp. odkupu těchto prostředků z příslušného eurového finančního produktu ze dne 1. 8. 2016, o jehož pravosti nebylo v řízení nikdy pochyb, a který sama žalobkyně zmiňovala v původní žalobě. Dává pak naprostý smysl, že žalobkyně dne 1. 8. 2016 požádala o ukončení korunového i eurového produktu, a že se dne 15. 8. 2016 společně se žalovaným dostavila do příslušné pobočky banky k výběru prostředků z obou produktů. Nedávalo by naopak smysl, aby původní žalobkyně nejprve požádala o ukončení obou produktů, následně však za přítomnosti žalovaného vybrala jen jeden z nich (v 14:18 hod.), a aby se žalovaný později (v 14:39 hod.) po odchodu původní žalobkyně za přítomnosti ředitele pobočky banky vydával za původní žalobkyni a zfalšoval její podpis na výdejním lístku, jak spekuluje žalobkyně např. ve vyjádření ze dne 2. 11. 2018 na č. l. 98 spisu. To by bylo v naprostém rozporu už s tím, že žalobkyně soudu prvního stupně sama předložila příslušný výdejní lístek, s tím, že tento obsahuje mj. údaje o jejím občanském průkazu, se všeobecně známými postupy bank při výběru hotovosti, tím spíše v takové výši, s výpovědí svědka Randla, který tuto možnost přímo vyloučil, a i s tím, že se žalovaný, vzdělaný v hudebním oboru, bez známé kriminální minulosti a vědom se snadného odhalení takového činu, se s původní žalobkyní následně běžně stýkal.

12. Odvolací soud rovněž potvrzuje závěr soudu prvního stupně o tom, že takto vybrané prostředky byly darem původní žalobkyně žalovanému. Má-li žalobce za to, že k tomu nebyl důvod a že by se tím původní žalobkyně připravila o prostředky na stáří, pak podle odvolacího soudu by naopak byl tento dar v konkrétním případě v souladu s tím, že původní žalobkyně chovala k žalovanému hlubokou náklonnost, několikrát jej učinila univerzálním dědicem svého majetku, a odpovídá to i tomu, že svědek [jméno FO] uvedl, že původní žalobkyně o žalovanému mluvila jako o „svém [jméno FO],“ (s. 21 protokolu z ústního jednání ze dne 2. 5. 2024 na č. l. 21 spisu); pak není nevěrohodná ani výpověď svědka [jméno FO], partnera žalovaného, že jej původní žalobkyně považovala za adoptivního syna (viz s. 18 protokolu z téhož ústního jednání na č. l. 18 verte spisu). Za těchto okolností lze i ve spojení s dalšími okolnostmi uváděnými soudem prvního stupně dovodit, že původní žalobkyně předala žalovanému prostředky s úmyslem a z titulu darování, jakkoliv strany tento projev vůle nezachytily písemně, což v konkrétním případě ani nemusely (viz § 2057 o. z.).

13. Poukazuje-li konečně žalobce na nesprávnost zjištění uvedeného v bodě 17 odůvodnění napadeného rozsudku, pak toto je zcela v souladu se sdělením [právnická osoba] založeným na č. l. 155 spisu.

14. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud shledal, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, a to i co do výroku o náhradě nákladů řízení, který žádný z účastníků nesporoval, a podle § 219 o. s. ř. jej proto v celém rozsahu potvrdil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela neúspěšný, je proto povinen nahradit úspěšnému žalovanému náklady odvolacího řízení spočívající v odměně jeho právního zástupce za dva úkony právní služby – vyjádření k odvolání a účast na ústním jednání před odvolacím soudem – a to ve výši 14 780 Kč za první z uvedených úkonů (při kurzu eura 25,155 Kč za EUR) a 14 820 Kč za druhý z uvedených úkonů (při kurzu 25,34 Kč za EUR) podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, vycházeje z měnového kurzu ČNB aktuálnímu ke dni, kdy byl úkon právní služby započat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1165/2015), s připočtením paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrady DPH podle § 14a advokátního tarifu, celkem částku uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku soudu prvního stupně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.