o vyklizení bytu, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit a žalobkyni odevzdat vyklizený byt [číslo] nacházející se ve čtvrtém podlaží domu [adresa] v ulici [příjmení] [příjmení] nemocnice 4, k. ú. [část obce], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [titul] [jméno] [příjmení], advokátky (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném vyklizení bytové jednotky [číslo] umístěné ve čtvrtém podlaží domu [adresa] v ulici [příjmení] [příjmení] nemocnice 4, k. ú. [část obce] s tím, že žalobkyni byla svěřena správa nemovitostí ve vlastnictví obce hlavní město Praha, a to k předmětnému bytu [číslo]. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] nájemní smlouvu k tomuto bytu na dobu neurčitou. Nájemní vztah byl vypovězen výpovědí ze dne [datum], výpověď byla žalovanému doručena dne [datum]. Proti výpovědi se žalovaný bránil žalobou na neplatnost výpovědi z nájmu bytu u soudu I. stupně, o které bylo rozhodnuto v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] tak, že žaloba byla zamítnuta. Proti rozhodnutí soudu I. stupně bylo žalovaným podáno odvolání, kdy odvolací soud rozsudkem č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně potvrdil, rozsudek nabyl právní moci [datum]. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo dovolání žalovaného zamítnuto. Vzhledem k tomu, že nájemní vztah z důvodu ukončení nájemní smlouvy výpovědí již netrvá, nemá žalovaný právní důvod v bytě setrvávat, neboť předmětný byt užívá bez právního důvodu.

3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne [datum] (č. l. 24) mj. jiné sdělil, že je nájemcem bytu, neboť podaná výpověď je absolutně neplatná, resp. je zdánlivá a nelze k ní tedy přihlížet. Namítal nepravdivost výpovědního důvodu a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § [číslo] odst. 1, § [číslo], § [číslo], § [číslo], § 2288 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ o. z.“) uzavřel, že výpověď z nájmu bytu ze dne [datum] je platná, obsahuje všechny náležitosti požadované občanským zákoníkem (písemná forma, uvedení určitého a srozumitelného výpovědního důvodu, podpis pronajímatele, poučení nájemce o možnosti vznést námitky proti výpovědi, podat žalobu podle § 2290 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný nepodal ve hmotněprávní prekluzivní lhůtě stanovené v § 2092 o. z. žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi nájmu z bytu, nemůže se soud v řízení o vyklizení bytu zabývat existencí výpovědního důvodu (i kdyby výpovědní důvod nebyl použit po právu, jak tvrdí žalovaný v této věci). Po marném uplynutí lhůty k podání žaloby na přezkum oprávněnosti již nájemce nemůže úspěšně zpochybnit existenci výpovědního důvodu; může jen namítat neplatnost či nicotnost výpovědi pro jiné vady (např. neuvedení výpovědního důvodu, nedostatek písemné formy, absence podpisu pronajímatele), k nim by soud musel přihlédnout z úřední povinnosti. O takové vady však v projednávané věci v žádném případě nešlo, neboť výpověď z nájmu bytu obsahuje všechny náležitosti stanovené zákonem, včetně dostatečně určité specifikace výpovědního důvodu. To, že označení osob, kterým žalovaný přenechal byt bez souhlasu žalobkyně do užívání a do doby, v níž se tak mělo dít, se zabýval již odvolací soud ve svém rozhodnutí č. j. [číslo jednací] (bod 13 rozhodnutí) a dospěl k závěru, že výpověď je platná, neboť není nicotná a zdánlivá. Soud I. stupně proto uzavřel, že nájem bytu skončil výpovědí danou podle § 2288 odst. 1 o. z. Žalovaný porušil povinnost odevzdat byt žalobkyni, kdy výpovědní lhůta skončila dne [datum]. Soud I. stupně proto žalobě, kterou se žalobkyně domáhala splnění povinností, zcela vyhověl, neboť žalovaný užívá byt bez právního důvodu.

5. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. a o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. Rozsudek soudu I. stupně napadl žalovaný včasným odvoláním a s odkazem na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku č. j. [číslo jednací] namítal, že podal žalobu na určení existence nájemního vztahu k předmětnému bytu, která je projednávána Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný je přesvědčen, že podaná výpověď je neplatná, resp. zdánlivá. Podání žaloby na určení právního vztahu časově předcházelo podání žaloby na vyklizení bytu, kterou podala žalobkyně. Z tohoto důvodu žalovaný požádal o přerušení řízení o žalobě na vyklizení do doby, než bude rozhodnuto o žalobě na určení. Tento návrh byl zamítnut usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to bez jakéhokoliv odůvodnění.

7. Žalobce je přesvědčen, že tímto postupem došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce, neboť jeho žaloba na určení byla podána dříve než projednávaná žaloba na vyklizení bytu. Ke vztahu určovací žaloby a žaloby na vyklizení odkázal žalovaný například na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Podle žalovaného, pokud by soudy nerespektovaly pořadí podaných návrhů, mohlo by docházet k nesystémové změně soudce, který bude o věci rozhodovat. Žalovaný dále podotkl, že soudu nic nebránilo obě řízení spojit. Pokud se však rozhodl, že projedná obě řízení samostatně, musí respektovat pořadí podaných návrhů.

8. Žalovaný dále nesouhlasil s právním hodnocením výpovědi provedené soudem I. stupně jako výpovědi platné, tedy obsahující všechny zákonem stanovené náležitosti. Podle žalovaného je výpověď neplatná, resp. zdánlivá a nelze k ní tedy přihlížet (nezpůsobila zánik nájemního vztahu k bytu). Žalovaný obdržel od žalobkyně výpověď, která je neplatná pro neurčitost. Výpovědní důvod musí být ve výpovědi vymezen skutkově tak, aby byl nezaměnitelný s jiným skutkem (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], či sp. zn. [spisová značka]). V posuzované výpovědi skutek není individualizován. Z výpovědi nevyplývá v jakém časovém období, za jakých okolností a komu měl žalovaný jako nájemce přenechat byt do užívání. Výpověď je obecná, skutkově není výpovědní důvod vymezen. Žalovaný tak neví, proti jakému konkrétnímu porušení svých povinností se měl bránit, neboť obecné tvrzení, že byt„ neužívá a pronajímá bez souhlasu pronajímatele jiným osobám“, není konkrétní a nesplňuje zákonná kritéria pro platné a určité právní jednání. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Jedná se proto o zdánlivé právní jednání z důvodu neurčitosti podle § 553 odst. 1 o. z.

9. Žalovaný dále uvedl, že tvrzený výpovědní důvod navíc není pravdivý, žalovaný nepřenechává byt do užívání třetím osobám bez souhlasu žalobkyně. Žalovaný v bytě žije se svou přítelkyní, která je zde řádně hlášená. Občasné návštěvy třetích osob (blízkých žalovanému), zcela jistě nelze považovat za přenechání bytu do užívání. Žalovaný je vlastníkem jiného bytu, avšak tento byt je dlouhodobě užíván jeho matkou, která je v důchodovém věku a nemá jinou možnost bydlení. Fakticky tento právní důvod ale žalobkyně ani jako výpovědní neuplatnila, jak uvedla v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. [spisová značka].

10. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně věc vrátil soudu i. stupně k novému rozhodnutí.

11. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s tím, že výpověď považuje za dostatečně určitou a případná oprávněnost výpovědi a výpovědní důvod nejsou předmětem tohoto řízení, ale měly být předmětem řízení řešícím neplatnost výpovědi z nájmu bytu. Tato žaloba ale byla historicky z důvodu promeškání dvouměsíční prekluzivní lhůty k podání žaloby již pravomocně zamítnuta. V tomto naposledy uvedeném řízení se soud zabýval zdánlivostí právního jednání se závěrem, že výpověď obsahuje všechny náležitosti stanovené zákonem, včetně dostatečně určité specifikace výpovědního důvodu. Žalobkyně se domnívá, že žalovanému bylo zachováno právo na zákonného soudce. Otázka případné absolutní neplatnosti či zdánlivosti výpovědi nájmu bytu byla řešena jako předběžná otázka v tomto projednávaném řízení o vyklizení nemovitosti.

12. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalovaným podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. Rovněž právní hodnocení, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je v zásadě správné.

15. Podle § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

16. Podle § 554 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

17. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. [příjmení] se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

18. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

19. Podle § 2286 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výpověď z nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu, vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

20. Podle § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

21. V posuzovaném případě, a to za situace, kdy žaloba na oprávněnost výpovědi byla podána opožděně a v důsledku toho byla pravomocně zamítnuta Obvodním soudem pro Prahu 3 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]; dovolání žalovaného zamítl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a kdy se žalovaný v projednávané věci dovolává neplatnosti výpovědi pro neurčitě vymezený výpovědní důvod, je namístě vyjít z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Ze závěrů tam uvedených lze dovodit, že v případě pozdě podané žaloby na oprávněnost výpovědi lze otázku neplatnosti či zdánlivosti výpovědi zkoumat v jiných řízeních, např. v řízení o určení existence nájemního vztahu, platnosti výpovědi, ale zejména v řízení o žalobě na vyklizení, kde soud tuto otázku řeší jako předběžnou, což je posuzovaný případ. Odvolací soud v této souvislosti dále odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého pravomocný rozsudek o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není, nevytváří překážku věci rozsouzené pro žalobu na plnění vycházející ze stejného skutkového základu. K žalobě na určení existence nájemního vztahu k předmětnému bytu, podanou žalovaným, která je projednávána Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp. zn. [spisová značka], je pak namístě uvést, že podáním žaloby na plnění, tj. na vyklizení bytu, ze strany žalobkyně, kde je otázka platnosti či zdánlivosti výpovědi řešena jako předběžná, došlo ke ztrátě naléhavého právního zájmu žalovaného na požadovaném určení. Na základě výše uvedeného jsou nedůvodné odvolací námitky žalovaného týkající se nesprávnosti pokračování v řízení o vyklizení, na místo v dříve zahájeném řízení na určení, a námitka, že tímto postupem došlo k porušení práva žalovaného na zákonného soudce.

22. Odvolací soud nehledal důvodnou ani námitku žalovaného týkající se neplatnosti výpovědi, resp. její zdánlivosti pro neurčitost vymezení skutku. Výpověď ze dne [datum] (viz č. l. 8 spisu) sice neobsahuje přesné označení osob, kterým měl žalovaný byt pronajímat, ani konkrétní období, kdy se tak mělo stát, v této souvislosti však výpověď obsahuje odkaz na sdělení členů SVJ domu a na místní šetření s tím, že pobyt jiných osob byl shledán v souvislosti s opakovanými problémy při rušení nočního klidu a vytopení bytu sousedů. Odvolací soud proto považuje výpověď za dostatečné určitou (§ 553 odst. 1 o. z.) i ohledně uvedení výpovědního důvodu tak, aby mohl nájemce bytu podat žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi a uvést v ní všechny rozhodující skutečnosti tak, jak požaduje Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka], na který odkazoval žalovaný. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěry uvedenými v shora citovaném rozsudku č. j. [číslo jednací], kde odvolací soud uvedl, že veškeré zákonem stanovené náležitosti, včetně dostatečně určité specifikace výpovědního důvodu, výpověď splňovala. Označení osob, jimž žalobce přenechal byt bez souhlasu žalované do užívání, a doby, v níž se tak mělo dít, považoval odvolací soud za nadbytečné, nadto zcela odporující logice, je-li ze strany pronajímatele argumentováno nenahlášením těchto osob, tedy se jedná o údaje, jež pronajímateli nikoliv jeho vinou nejsou a nemohou být známy.

23. V této souvislosti je pak dále namístě zohlednit, že žalovaný (tj. žalobce v řízení o žalobě na neoprávněnost výpovědi) nedůvodnost výpovědi založil na tvrzení, že předmětný byt nikomu nepronajímá, užívá jej se svou přítelkyní, která je zde hlášena ke službám, přičemž jeho byt dlouhodobě využívá matka žalovaného. [příjmení] a kdy nájemce byt pronajímal, by v řízení o neoprávněnosti výpovědi prokazovala žalovaná městská část. V posuzovaném řízení o vyklizení bytu nelze prokazovat neoprávněnost výpovědi pro nenaplnění konkrétního důvodu, pro který byla výpověď dána.

24. V souladu s obsahem podané výpovědi je namístě uzavřít, že se nejednalo o výpověď neurčitou. Žalobkyně se proto důvodně domáhá vyklizení žalovaného z bytu, a to ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z., když žalovaný neprávem zadržuje věc ve vlastnictví žalobkyně.

25. Protože žalovaný od [datum] byt užívá bez právního důvodu a omezuje tím výkon vlastnického práva žalobkyně (§ 1012 o. z.), dospěl soud I. stupně ke správnému závěru, že je třeba tento protiprávní stav napravit a že žalovaný musí předmětný byt vyklidit.

26. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

27. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému uložil povinnost zaplatit procesně úspěšné žalobkyni náklady řízení sestávající z náhrady za sepis vyjádření k odvolání a za účast na jednání u odvolacího soudu ve výši [částka] za 2 úkony právní služby podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Odvolací soud postupoval podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], dle kterého u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým, a odměnu za právní zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. proto žalobkyni nepřiznal.