o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, doručené soudu dne [datum], kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím s tím, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti, a to pozemku parc. [číslo] druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, o celkové výměře [výměra], jehož součástí je stavba - budova s číslem popisným [číslo], rodinný dům, nacházející se v obci [obec], [katastrální uzemí], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] [část Prahy], na [list vlastnictví], kdy nemovitosti se nachází na adrese [adresa] (dále jen„ Nemovitost“). Žalobci na základě nájemní smlouvy (označené chybně jako smlouva o podnájmu) uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], svědčilo nájemní právo k Nemovitosti v období od [datum] do [datum]. Nájemní vztah byl ukončen v důsledku výpovědi nájemní smlouvy ze dne [datum], doručené pronajímateli dne [datum], a to uplynutím výpovědní lhůty dne [datum]. Dle § 2220 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má nájemce právo provést změnu věci jen s předchozím souhlasem pronajímatele; Změnu věci provádí nájemce na svůj náklad; dojde-li změnou věci k jejímu zhodnocení, pronajímatel se s nájemcem při skončení nájmu vyrovná podle míry zhodnocení. Obdobně upravoval nárok nájemce i občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013, když dle § 667 odst. 1 je změny na věci nájemce oprávněn provádět jen se souhlasem pronajímatele. Dal-li pronajímatel souhlas se změnou, ale nezavázal se k úhradě nákladů, může nájemce požadovat po skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci. Žalobce v průběhu trvání nájemního vztahu provedl s písemným souhlasem žalovaného ze dne [datum] komplexní rekonstrukci Nemovitosti. Žalobce do rekonstrukce Nemovitosti investoval částku cca [částka]. Vzhledem k tomu, že s ohledem na předmět řízení není významný rozsah vynaložených investic, ale výlučně výše neboli hodnota zhodnocení Nemovitosti, uvedl žalobce v žalobě bodově pro nastínění charakteru rekonstrukce její rozsah. Žalobci okamžikem skončení nájemního vztahu vznikl nárok na vydání finančních prostředků odpovídajících zhodnocení Nemovitosti žalobcem za dobu trvání nájemního vztahu. Žalobce uvedl, že těmito investicemi došlo ke zvýšení hodnoty Nemovitosti oproti stavu před rekonstrukcí o [částka] a žalobce má vůči žalovanému nárok na uhrazení částky odpovídající rozsahu zhodnocení Nemovitosti, tj. částky [částka]. Žalobce dopisem ze dne [datum] žalovaného písemně vyzval k přistoupení k jednání o ukončení nájemní smlouvy a o způsobu vypořádání vztahů souvisejících. Dopisem ze dne [datum] potvrdil žalovaný přijetí dopisu žalobce a požádal jej o vyčíslení investic realizovaných žalobcem na rekonstrukci Nemovitosti. Dopisem ze dne [datum] žalobce žalovanému předložil podrobný rozpis investic a jejich vyčíslení, přičemž zároveň navrhl způsob vypořádání. Žalovaný od té doby se žalobcem přestal zcela komunikovat. V návaznosti na pasivitu žalovaného žalobce dne [datum] zaslal žalovanému výpověď nájemní smlouvy a domáhá se svého práva soudní cestou.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný udělil nájemcům Nemovitosti, tedy žalobci a jeho tehdejší manželce, paní [jméno] [příjmení], souhlas ve smyslu § 667 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Stalo se tak dne [datum]. Žalobce však již záměrně neuvádí, že důvodem pro uzavření nájemní smlouvy bylo získání úvěru na rekonstrukci Nemovitosti. [příjmení] tak žalobce a jeho tehdejší manželka vyhověli podmínkám stanoveným úvěrující bankou, uzavřeli zúčastnění nájemní smlouvu. Uzavření nájemní smlouvy tak bylo účelovým krokem pro získání úvěru na rekonstrukci Nemovitosti. Co však žalovaný považuje za zavádějící je tvrzení žalobce, že k ukončení nájemní smlouvy došlo v důsledku výpovědi žalobce ze dne [datum], doručené pronajímateli dne [datum], a to uplynutím výpovědní lhůty dne [datum]. Žalovaný totiž nájemní smlouvu vypověděl už dne [datum] a doručil ji téhož dne nájemcům Nemovitosti, tedy žalobci a jeho tehdejší manželce. Tuto výpověď převzala tehdejší manželka žalobce, paní [jméno] [příjmení]. Jelikož paní [jméno] [příjmení] žalobce s obsahem předmětné výpovědi seznámila, má toto převzetí účinky i vůči žalobci. Nájemní vztah založený nájemní smlouvu proto zanikl již uplynutím výpovědní doby dne [datum]. Pokud žalobce podal žalobu dne [datum], je nárok žalobce již promlčený a žalovaný vznáší námitku promlčení. Na práva a povinnosti účastníků nájemní smlouvy se použije právní úprava obsažena v ustanovení § 667 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do [datum]. Z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že ustanovení § 667 odst. 1 věta čtvrtá zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, představuje samostatný občanskoprávní nárok nájemce (nikoliv nárok z bezdůvodného obohacení), který podléhá promlčení v obecné lhůtě podle ustanovení § 101 téhož zákona, tedy ve lhůtě 3 let ode dne skončení nájmu. S ohledem na výše uvedené žalovaný považoval celou záležitost ohledně nájemní smlouvy a nájmu Nemovitosti za uzavřenou a na dopisy žalobce, které považoval za ryze účelové, nereagoval. Pokud by skutečnosti uváděné žalobcem byly pravdivé, jistě by žalobce uplatnil celý nárok ve výši [částka].

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalovaný je vlastníkem výše citované Nemovitosti, kterou na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] pronajal žalobci a jeho manželce [jméno] [příjmení] (dceři žalovaného). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou od [datum], nájemné bylo sjednáno ve výši [částka] měsíčně. Dále bylo ujednáno, že nájemci nesmí v domě provádět stavební úpravy ani jiné podstatné technické změny bez souhlasu pronajímatele. Ještě před uzavřením nájemní smlouvy žalovaný dne [datum] udělil nájemcům souhlas s rekonstrukcí domu. Nájemní smlouva byla uzavřena za účelem získání hypotéčního úvěru. Rekonstrukci Nemovitosti hradila ze svých finančních prostředků svědkyně [příjmení], dcera žalovaného. Po zjištění, že na žalobce jsou vedeny exekuce a z důvodu zhoršení vztahů v rodině, žalovaný přípisem ze dne [datum], adresovaným žalobci a [jméno] [příjmení], nájemní smlouvu vypověděl dle § 710 ve spojení s § 711 odst. 2 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jelikož nájemci nezaplatili nájemné dle čl. 3 odst. 2 nájemní smlouvy po dobu delší než 3 měsíce. Nájemci byli zároveň poučeni dle § 710 odst. 2 téhož zákona, že výpovědní doba v délce 3 měsíců počíná běžet prvním dnem v měsíci následujícím po doručení této výpovědi, tj. [datum] a končí dne [datum]. Zároveň je poučil o možnosti podat žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu. Výpověď převzala dne [datum] [jméno] [příjmení], která manžela s výpovědí seznámila. Nájemné žalovanému žalobce a jeho manželka nehradili. I po doručení výpovědi zůstal žalobce a svědkyně [příjmení] v domě nadále bydlet, žalobce se odstěhoval až v roce 2015, svědkyně [příjmení] v domě nadále i s dětmi a maminkou bydlí. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k jednání o ukončení nájemní smlouvy a vypořádání vložených investic. Žalovaný dopisem ze dne [datum] požádal o jejich vyčíslení, na to reagoval žalobce dopisem ze dne [datum], jehož přílohou bylo vyčíslení investic do Nemovitosti. Přípisem ze dne 20. 7.2 017 žalobce nájemní smlouvu vypověděl a výpověď byla žalovanému doručena dne [datum].

5. Soud I. stupně s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a na § 663 a další ustanovení, v odůvodnění uvedená, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do [datum] (dále jen„ obč. zák.“) uzavřel, že žalovaný jako vlastník a pronajímatel nájemní smlouvou ze dne [datum] pronajal žalobci a jeho manželce dům na adrese [adresa], na dobu neurčitou od [datum] za nájemné ve výši [částka] měsíčně. Vzhledem k tomu, že se jedná pronájem celého domu, řídí se vztahy mezi účastníky obecnými ustanoveními o nájmu a nikoli zvláštními ustanoveními o nájmu bytu, neboť v případě nájmu celého domu se nejedná o bytovou jednotku. Mezi pronajímatelem a nájemci bylo ujednáno, že nájemci nesmí v domě provádět stavební úpravy ani jiné podstatné technické změny bez souhlasu pronajímatele. Tento souhlas byl nájemcům udělen před uzavřením nájemní smlouvy dne [datum], kdy pronajímatel souhlasil s rekonstrukcí domu. Pro další posouzení věci není podstatné, za jakým účelem byla nájemní smlouva sepsána. Nájemci byli dcera žalovaného [jméno] [příjmení] a její manžel, žalobce. Rekonstrukci Nemovitosti hradila ze svých finančních prostředků svědkyně [příjmení], dcera žalovaného. Po zjištění, že na žalobce jsou vedeny exekuce a z důvodu zhoršení vztahů v rodině, žalovaný přípisem ze dne [datum], adresovaným žalobci a [jméno] [příjmení], nájemní smlouvu vypověděl dle § 710 ve spojení s § 711 odst. 2 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jelikož nájemci nezaplatili nájemné po dobu delší než 3 měsíce. Nájemci byli zároveň poučeni podle § 710 odst. 2 téhož zákona, že výpovědní doba v délce 3 měsíců počíná běžet prvním dnem v měsíci následujícím po doručení této výpovědi, tj. [datum] a končí dne [datum]. Zároveň je poučil o možnosti podat žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu. Výpověď převzala dne [datum] [jméno] [příjmení], která manžela, žalobce, s výpovědí seznámila. Nájemné žalovanému žalobce a jeho manželka nehradili. I když žalovaný svoji výpověď koncipoval jako výpověď z nájmu bytu, byť se o nájem bytu nejednalo, soud I. stupně hodnotil tuto výpověď jako platný právní úkon, neboť je z jejího obsahu zřejmé, o jaký nájemní vztah, který je vypovídán, se jedná a v souladu s § 677 odst. 2 obč. zák. je uvedena i tříměsíční výpovědní lhůta. Výpověď pronajímatele je jednostranný adresovaný hmotněprávní úkon a je účinný doručením nájemci okamžikem, kdy se dostane do sféry jeho dispozice. Výpověď z nájmu daná a adresovaná oběma manželům - společným nájemcům je řádně doručena i v případě, převezme-li listinu pouze jeden z nich a druhého z manželů s jejím obsahem seznámí, tak je se tomu stalo i v tomto případě, kdy výpověď převzala [jméno] [příjmení] a s jejím obsahem svého manžela, žalobce, seznámila. Za této situace soud I. stupně uzavřel, že nájemní vztah skončil ke dni [datum] a z tohoto důvodu výpověď danou žalobcem posoudil jako irelevantní. Žalovaný dal žalobci a jeho manželce souhlas s rekonstrukcí Nemovitosti, kdy podle § 667 odst. 1 obč. zák., změny na věci je nájemce oprávněn provádět jen se souhlasem pronajímatele. Úhradu nákladů s tím spojených může nájemce požadovat jen v případě, že se k tomu pronajímatel zavázal. Nestanoví-li smlouva jinak, je oprávněn požadovat úhradu nákladů až po ukončení nájmu po odečtení znehodnocení změn, k němuž v mezidobí došlo v důsledku užívání věci. Dal-li pronajímatel souhlas se změnou, ale nezavázal se k úhradě nákladů, může nájemce požadovat po skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), nárok uvedený v ustanovení § 667 odst. 1 věty čtvrté obč. zák. představuje samostatný občanskoprávní nárok nájemce, jenž vynaložil nájemce se souhlasem pronajímatele na zvýšení hodnoty věci, který podléhá promlčení v obecné lhůtě § 101 obč. zák. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí [spisová značka], v případě nájemní smlouvy jejím zánikem nepochybně dochází k zániku podstatné složky výkonu práv a povinností účastníků, neboť na straně pronajímatele obnovuje se v plnosti jeho dispoziční právo s předmětem nájmu, čemuž odpovídá zánik oprávnění nájemce předmět nájmu nadále užívat. To samo o sobě nevede ještě k zániku dalších, ze smlouvy, případně ze zákona plynoucích, nároků. Tak je tomu typicky u nároků z dlužného nájemného nebo případných nároků ze slevy na nájemném. Vzhledem k dikci § 667 odst. 1 věty poslední obč. zák. to však platí i o nárocích z titulu úprav, které nájemce v průběhu trvání smluvního vztahu se souhlasem pronajímatele provedl. Citované ustanovení nepodřazuje výslovně režim těchto nároků ustanovením o bezdůvodném obohacení. Z jeho systematického zařazení lze důvodně usuzovat, že se přimyká k dispozitivní právní úpravě práv a povinností nájemce, jak jsou tyto postupně uvedeny v § 665 až § 684 obč. zák. Není pak rozumného důvodu vyjímat tuto složku nároků nájemce proti pronajímateli z titulu úprav provedených na předmětu nájmu z režimu jiného právního institutu (nároků z bezdůvodného obohacení) tím spíše, že pro takové zařazení nesvědčí existence právě zde uvedené konkrétní úpravy vážící se k tomuto smluvnímu typu nájemní smlouvy. Počátek běhu objektivní lhůty k uplatnění nároků nájemce počíná běžet od data skončení nájemního vztahu. Vzhledem k tomu, že v daném případě nájemní vztah zanikl ke dni [datum] a žalobce podal žalobu k soudu dne [datum], soud I. stupně shledal tvrzený nárok podle § 101 obč. zák. uplynutím tříleté promlčecí doby promlčen a vznesenou námitku promlčení posoudil jako důvodnou. Nad rámec uvedeného soud I. stupně neměl tvrzené investice ze strany žalobce za prokázané, neboť v řízení bylo výpovědí svědkyně [příjmení] zjištěno, že tyto hradila ze svých výlučných prostředků, s manželem měli uzavřenou předmanželskou smlouvu, neměli společné jmění manželů a každý z nich nabýval vlastní majetek. Ze shora uvedených důvodů proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Soud I. stupně dále uvedl, že zamítl návrh na realizaci důkazu výslechem žalobce, neboť ten si nebyl schopen uspořádat své pracovní a soukromé aktivity tak, aby se k jednání soudu dostavil, byť ze strany soudu za tímto účelem bylo jednání několikrát odročeno tak, aby žalobce měl časový prostor se k jednání soudu dostavit, dále účetními doklady, fotografiemi a znaleckým posudkem, neboť těmito důkazy by nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti významné pro toto řízení.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Rozsudek soudu I. stupně napadl včasným odvoláním žalobce a namítal, že právo společného nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu, jehož podstata spočívá na tom, že svědčí oběma manželům společně a nerozdílně. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] s tím, že výpověď musí být dána oběma manželům a oběma musí být také doručena. Výpověď žalovaného ze dne [datum] podle obsahu směřovala proti žalobci a jeho manželce, ale byla doručena jen manželce žalobce. Ačkoliv v projednávané věci nešlo o nájem bytu, ale domu, je požadavek na doručení výpovědi oběma manželům jakožto osobám oprávněným a povinným z nájmu domu společně a nerozdílně použitelný. Žalovaný osobně předal listinu obsahující jeho projev vůle směřující k ukončení nájmu pouze manželce žalobce, ve vztahu k žalobci se o žádné doručení nepokusil. Soud I. stupně pominul skutkovou okolnost spočívající v absenci jednání žalovaného směřujícího k doručení výpovědi žalobci. Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi při jednání dne [datum] uvedl, že výpověď doručil dceři (manželce žalobce) a žalobci ji nedoručoval. Rovněž uvedl, že věc neřešil s panem [příjmení], všechno řešil se svou dcerou.

9. Žalobce dále namítal, že uplatnění námitky promlčení představuje výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy. I za situace, pokud by byl správný závěr soudu I. stupně o skončení nájmu ke dni [datum], nelze z něj vyvozovat právní následky příznivé pro žalovaného, který uplatnil námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 309/95 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Uvedl, že byl manželem dcery žalovaného a otcem jeho vnuka. Důvod, pro který žalobce vyzval žalovaného k jednání o vypořádání vložených investic až dne [datum] a důvod proč uplatnil svůj nárok u soudu až dne [datum], byla právě úcta k otci své manželky a prarodiči svého syna, jakož i předpoklad čestnosti jednání žalovaného. Z účastnické výpovědi žalovaného je zřejmé, že žalovaný činí žalobce zodpovědného za dramatické zhoršení majetkových poměrů své dcery. Převažující motivací námitky promlčení je evidentně úmysl žalovaného poškodit žalobce, jakožto svého věřitele a viníka obtíží své dcery.

10. Předmětem nájmu byl celý dům, nikoliv byt, proto lze platnost výpovědi posuzovat v tomto řízení, ačkoliv nebyla podána žaloba na určení neplatnosti výpovědi. Následně žalobce odkázal na § 37 odst. 1 obč. zák., resp. § 39 obč. zák. a §§ 679 a 676 téhož předpisu. Uvedl, že v rámci obecné úpravy obsažené v občanském zákoníku dluh na nájemném představoval zákonný důvod pro ukončení nájmu pouze v případě, byl nájemce upomenut o jeho zaplacení. Výše dluhu v případě žalobce dosahovala zanedbatelné částky [částka] a žalovaný po podání výpovědi nepodal ani žalobu na vyklizení domu, ani nevyzval žalobce či jeho manželku k vyklizení. Naopak žalobce v domě bydlel ještě další dva roky. Tvrzená výpověď žalovaného, resp. odstoupení tak nebylo platným úkonem; právní úkon žalovaného nebyl učiněn vážně, svým obsahem odporoval § 679 odst. 3 obč. zák. a příčil se dobrým mravům.

11. Podle žalobce měl soud I. stupně měl za prokázané, že žalovaný vypověděl nájem listinou ze dne [datum]. Je s podivem, že žalovaný v rámci své reakce na dopis žalobce dne [datum], kterým ho vyzval k jednání o ukončení nájmu a vypořádání investic do domu, nereagoval sdělením, že nájem byl ukončen tvrzenou výpovědí ze dne [datum]. Rovněž je s podivem podle žalobce skutečnost, že žalovaný byl schopen předložit soudu tuto listinu až [datum]. Skutkovou okolnost, že žalobce byl seznámen s obsahem uvedené listiny, měl soud I. stupně za prokázanou z výpovědi bývalé manželky žalobce, dcery žalovaného, která v domě nadále bydlí. K výpovědi této svědkyně měl proto soud přistupovat velmi kriticky. Soud I. stupně uzavřel, že výpovědí svědkyně [příjmení] bylo zjištěno, že ta hradila investice ze svých výlučných prostředků. Žalobce přitom označil v žalobě listinné důkazy k prokázání svého tvrzení, že platil náklady spojené se stavebními úpravami domu. Soud I. stupně důkazy neprovedl, důvody neuvedl. Navíc žalobce a jeho manželka byli oprávněni z uzavřené nájemní smlouvy společně a nerozdílně, je proto bez významu, kdo z nich stavební úpravy domu hradil.

12. Žalobce dále soudu I. stupně vytkl, že není zřejmé, zda se zabýval obsahem § 150 o. s. ř., a to za situace, kdy se žalovaný nezúčastnil prvního setkání s mediátorem.

13. Závěrem žalobce uvedl, že napadený rozsudek není věcně správný a ke zjištění skutkového stavu bude třeba provést další navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání, případně aby rozsudek odvolací soud změnil a rozhodl o základu věci.

14. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedl, že výpověď se dostala do sféry žalobce v okamžiku, kdy byl o této skutečnosti informován a s výpovědí seznámen svou manželkou paní [jméno] [příjmení], jak vyplynulo z její svědecké výpovědi. Žalobce tak nabyl objektivní možnost seznámit se s obsahem řešené výpovědi a v případě, že s ní nesouhlasil, mohl proti ní podat žalobu na určení její neplatnosti k soudu, což neučinil. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], resp. [spisová značka] s tím, že paní [jméno] [příjmení] žalobce seznámila s obsahem předmětné výpovědi, proto její převzetí výpovědi má účinky i vůči žalobci. Samotné doručení výpovědi je zcela v souladu se zákonem, neboť občanský zákoník nestanovil, jakým způsobem má být výpověď z nájmu nájemci doručena. Postačovalo, že se objektivně dostane do sféry jeho dispozice a příjemce má reálnou možnost se s obsahem písemnosti seznámit, a to bez ohledu na to, jakým způsobem mu byla doručena, což se v posuzované věci stalo.

15. Žalovaný odmítl, že by jím vznesená námitka promlčení odporovala dobrým mravům. Žalobce měl možnost podat proti výpovědi žalobu k soudu, případně své právo na náhradu investic uplatnit u soudu v zákonné lhůtě. Skutečnost, že tak učinil až o několik let později, nemůže jít k tíži žalovaného. Ten uvedenou námitkou hájí svá práva. Naopak je to žalobce, který se snaží znevažovat jednání žalovaného, které je v souladu se zákonem. Přijetím dopisu s vyčíslením investic žalovaný neuznal nárok žalobce, ani nezpochybnil svou výpověď z nájmu domu ze dne [datum]. Na výzvu ze strany žalobce nereagoval, neboť je považoval za irelevantní. Nad rámec uvedeného pak žalovaný připomněl, že žalobce svůj nárok neprokázal. Naopak v řízení bylo prokázáno, že veškeré investice hradila [jméno] [příjmení] ze svých výlučných prostředků, kterými disponovala, neboť s manželem měla uzavřenou předmanželskou smlouvu. [příjmení] [jméno] [příjmení] před soudem I. stupně učinila svou výpověď po poučení o následcích křivé výpovědi, proto nelze jí uváděné skutečnosti považovat za nepravdivé. Nadto pokud žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného a paní [jméno] [příjmení], mohl a měl se dostavit k soudu a svá tvrzení prokázat, což se nestalo. Svým jednáním pouze žalobce prodlužoval jednání.

16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalobcem podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

17. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. Rovněž právní hodnocení, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je správné.

18. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování důvodně dospěl k závěru, že v posuzované věci žalovaný uzavřel se žalobcem a jeho tehdejší manželkou, svou dcerou, smlouvu o nájmu nemovitosti ve smyslu § 663 obč. zák. Nájem skončil z důvodu výpovědi, kterou dal žalovaný, jak žalobci, tak i jeho manželce, jak to výslovně vyplývá z jejího obsahu v listině ze dne [datum], přičemž uvedený důvod (nájemci nezaplatili nájemné podle čl. 3 odst. 2 nájemní smlouvy po dobu delší než 3 měsíce) se vztahuje k oběma nájemcům. Předmětnou výpovědí, která vychází z obsahu § 677 odst. 2 obč. zák., dle které lze nájemní smlouvu vypovědět při nájmech pozemků patřících do zemědělského půdního fondu nebo lesního půdního fondu v jednoroční lhůtě, a to ke dni 1. října běžného roku; při nájmech jiných nemovitostí v tříměsíční lhůtě, při nájmu movitých věcí v jednoměsíční lhůtě. Žalovaný od smlouvy neodstoupil, jak uvádí nesprávně žalobce v odvolání. Nájem byl uzavřen na dobu neurčitou, proto se v posuzované věci neuplatní § 676 odst. 2 obč. zák., podle kterého užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu.

19. V posuzované věci je dále namístě odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého výpověď z nájmu bytu je hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel, a který je adresován nájemci. Nedal-li pronajímatel nájemci písemnou výpověď z nájmu bytu před tím, než se obrátil na soud s návrhem na přivolení k výpovědi, může být tato výpověď pojata do textu písemného návrhu na zahájení řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu; tím výpověď neztrácí povahu jednostranného hmotněprávního úkonu pronajímatele, jehož adresátem je nájemce. Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice; tímto je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, jestliže doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit. Výpověď z nájmu bytu danou a adresovanou oběma manželům - společným nájemcům bytu lze mít za řádně doručenou i v případě, převezme-li listinu obsahující výpověď pouze jeden z nich a druhého s jejím obsahem seznámí.

20. Žalovaný doručil výpověď manželce žalobce. Do dispozice žalobce se výpověď dostala poté, kdy ho manželka o doručení výpovědi a o jejím obsahu informovala, jak vyplynulo z její svědecké výpovědi. Za situace, kdy žalobce výpověď relevantním způsobem nezpochybnil, nájem skončil uplynutím tříměsíční lhůty, kterou žalovaný ve výpovědi stanovil, tj. ke dni [datum], a to jak žalobci, tak i jeho tehdejší manželce. V návaznosti na uvedené soud I. stupně správně uzavřel, že pokud se žalobce předmětnou žalobou domáhá vydání zhodnocení nemovitosti v souvislosti s rekonstrukcemi, které se souhlasem vlastníka nemovitosti na domě prováděli, a pokud žaloba je podána [datum], jedná se o nárok promlčený ve smyslu § 101 obč. zák. a § 100 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud neshledal postup žalovaného, který vznesl námitku promlčení, v rozporu s dobrými mravy, neboť bylo na žalobci, aby si chránil svá práva a nic mu nebránilo v tom, aby zpochybnil výpověď, či včas uplatnil nárok na finanční plnění, které jako nájemce vynaložil se souhlasem pronajímatele na zvýšení hodnoty věci. Uvedený nárok podléhá promlčení v obecné lhůtě (§ 101 obč. zák.), přičemž tříletá promlčecí doba běžela od konce výpovědní lhůty. V řízení bylo dále prokázáno, že veškeré investice hradila [jméno] [příjmení] ze svých výlučných prostředků, kterými disponovala, neboť s manželem měla uzavřenou předmanželskou smlouvu. Z dokladů předložených žalobcem nevyplývá, že by investice hradil ze svých výlučných prostředků.

21. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení. Odvolací soud neshledal důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Ustanovení § 150 o. s. ř. dává soudu za stanovených podmínek (důvody hodné zvláštního zřetele či odmítnutí účastníka účastnit se prvého setkání s mediátorem bez vážného důvodu) možnost nepřiznat náklady řízení (částečně či zcela). V daném případě, ač se žalovaný nezúčastnil nařízeného prvého setkání s mediátorem a své jednání soudu blíže neosvětlil, však odvolací soud s ohledem na výsledek soudního řízení a chování žalobce v průběhu sporu dospěl k závěru, že není důvod dle tohoto ustanovení postupovat. Žalobce si musel být vědom, že vznáší promlčený nárok, nadto i jeho přístup k soudnímu řízení (opakovaná absence u jednání, absence smírných návrhů) svědčí o jeho neochotě se s žalovaným dohodnout.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady ve sporu úspěšného žalovaného sestávají z odměny za vyjádření k odvolání a za účast na jednání odvolacího osudu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x [částka], k odměně přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 téže vyhlášky a 21% DPH v částce [částka] podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka].