o vydání věcí do konkurzní podstaty, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu co do vydání úzké skříňky inventární [číslo] přičemž žalovaná se může zprostit povinnosti vydání věci zaplacením částky [částka] (výrok I), zamítl žalobu co do zaplacení částky [částka] (výrok II), rozhodl, že základ žalobního nároku na náhradu za nevydané věci dále zde blíže specifikované je v celém rozsahu opodstatněný (výrok III) a rozhodnutí o výši nároku a nákladech řízení vyhradil do konečného rozhodnutí (výrok [příjmení]).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobním požadavku uplatněném žalobou ze dne [datum] na vydání věcí sepsaných do konkursní podstaty úpadce dne [datum] specifikované v žalobě s tím, že pokud žalovaná tuto povinnost nesplní, je povinna do 30 dnů od právní moci rozsudku uhradit hodnotu těch věcí, které žalobci nevydala v ceně, ve které je každá z těchto věcí zapsána v konkursní podstatě. Žalobu odůvodnil tím, že vzhledem k tomu, že žalovaná odmítla předmětné věci žalobce k jeho výzvě, informoval žalobce konkursní soud, který žalované určil lhůtu k podání žaloby na vyloučení věcí sepsaných do konkursní podstaty, vylučovací žaloba žalované byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] (správně [datum] - pozn. odvolacího soudu), č. j. [číslo jednací]. Žalovaná své zamítavé stanovisko odůvodňovala tím, že žalobce věci nedostatečně individualizoval a dále, že v období od [datum] do výzvy žalobce ze dne [datum] byla oprávněným držitelem věcí, proto po ní nelze požadovat náhradu za věci, s nimiž v tomto období naložila tak, že neexistují, byla v dobré víře, že je vlastníkem věcí, které na základě smlouvy o prodeji podniku držela. Žalobce pak dne [datum] doplnil specifikaci věcí o inventární čísla a žádal vydání věcí, přičemž žalovaná se může této povinnosti zprostit zaplacením částky [částka].

3. Soud prvního stupně ve věci prvně rozhodl rozsudkem ze dne [datum] (č. l. 161 spisu), kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka], dále jí uložil povinnost vydat žalobci tam specifikované věci s tím, že žalovaná se může této povinnosti zprostit zaplacením žalobcem požadované částky a rozhodl o nákladech řízení. V odvolání žalovaná mimo jiné vznesla námitku promlčení nároku na náhradu škody za ztracené, poškozené nebo zničené věci. Rozsudek soudu prvního stupně byl usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] (č. l. 196 spisu) zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce podáním ze dne [datum] v reakci na místní šetření navrhl změnu žaloby na vydání věcí, které se v době místního šetření nacházely na místě samém s možností zprostit se povinnosti vydání těchto věcí zaplacením, a dále zaplacení částky [částka], neboť ostatní věci nejsou k dispozici, přičemž uvedená částka představuje hodnotu těchto věcí v době, kdy byly pojaty do konkursní podstaty. Tuto změnu soud prvního stupně usnesením ze dne [datum] (č. l. 258 spisu) uzavřít nepřipustil. Následným druhým rozsudkem ze dne [datum] (č. l. 267 spisu) uložil žalované povinnost vydat žalobci tam označené věci s možností zprostit povinnosti vydání těchto věcí zaplacením žalobcem stanovené částky, dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka], ve zbylém rozsahu žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud usnesením ze dne [datum] (č. l. 305 spisu) zastavil odvolací řízení co do položek [číslo] až 6, 8 a 10 až 14, ve zbylém rozsahu napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s výtkou, že bylo rozhodováno o jiném než konečném žalobním požadavku a že závěr o nepřipuštění změny žaloby nebyl na místě (soudu prvního stupně bylo uloženo rozhodnout o částečném zpětvzetí žaloby ohledně položky [číslo] v případě trvání žaloby na vydání položky [číslo] vyzvat k odstranění vad žaloby, stejně tak je třeba postupovat i u ostatních věcí, pokud jde o jejich specifikaci, dále bylo soudu prvního stupně uloženo posoudit vznesenou námitku promlčení). Usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum] (č. l. 335 spisu) byla žaloba částečně odmítnuta a řízení zastaveno co do nároku na vydání kovové kartotéky, uvedené usnesení bylo usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] (č. l. 359 spisu) změněno tak, že se žaloba neodmítá; dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením NS ČR ze dne [datum] (č. l. 390 spisu). Žalobce odmítl převzít od žalované nabídnutou úzkou inventární skříňku [číslo] s ohledem na její stav. Usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum] ve znění usnesení ze dne [datum] (č. l. 409 a 463 spisu) byla připuštěna změna žaloby, kterou se žalobce nově domáhal vydání úzké inventární skříňky [číslo] přičemž žalovaná se může zprostit povinnosti vydání věci zaplacením částky [částka], a dále zaplacení částky [částka] Tyto nároky zůstaly předmětem řízení.

4. Soud prvního stupně ve věci provedl dokazování tak, jak je uvedeno v bodech 17 až 36 odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze pro stručnost odkázat. Po skutkové stránce uzavřel, že společnost [právnická osoba] a žalovaná dne [datum] uzavřely smlouvu, kterou společnost prodala žalované středisko truhlárna s tím, že převáděné věci jsou popsané v přílohách smlouvy a kupní cena bude stanovena na základě ohodnocení stavu majetku a závazků prodávané části podniku v samostatném protokolu o ceně podniku, přílohy nebyly smluvními stranami podepsány. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] byl na majetek úpadce [právnická osoba] prohlášen konkurs a konkursním správcem byl ustanoven žalobce, který dne [datum] zahrnul do konkursní podstaty úpadce věci, které se shodují svým označením s věcmi uvedenými v žalobě, žalovanou přípisem ze dne [datum] vyzval k vydání věcí do konkursní podstaty, žalovaná reagovala tak, že věci jsou do konkursní podstaty zahrnuty neoprávněně. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána, aby do 30 dnů od doručení usnesení podala žalobu na vyloučení zásob, které odpovídají věcem v žalobě označenými jako část III-zásoby. Žalovaná podala takovou žalobu na vyloučení týchž věcí z konkursní podstaty, které byly uvedeny v žalobním návrhu v tomto řízení. V řízení dne [datum] uvedla, že je vlastníkem předmětných věcí na základě smlouvy o prodeji části podniku ze dne [datum]. Žaloba byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] zamítnuta se závěrem, že smlouva o prodeji části podniku ze dne [datum] je neplatná, neboť předmět prodeje není objektivně seznatelný a současně nedošlo k ujednání kupní ceny a ani způsobu jejího určení. Uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum]. Žalobce dne [datum] vyzval v souvislosti s tímto rozsudkem žalovanou k vydání věcí do majetkové podstaty, případně úhrady jejich hodnoty, pokud věci již neexistují. Dne [datum] byl sepsán protokol, který obsahuje seznam několika věcí zahrnutých do konkursní podstaty a vyjádření žalobce, že tyto věci nejsou označeny inventárním číslem, proto nelze prokázat, zda se jedná o tento majetek a žalobce jej z tohoto důvodu odmítá převzít. Žalobce provedl soupis konkursní podstaty na základě informací od jednatele úpadce, při pořizování soupisu vycházel z pořizovacích hodnot předmětných věcí, kdy tyto pořizovací ceny se nelišily od kupních cen uvedených ve smlouvě o prodeji části podniku, ocenění bylo stanoveno k [datum], fyzicky věci nekontroloval, neboť nebyl vpuštěn do závodu.

5. Soud prvního stupně provedl místní šetření dne [datum] v objektu skladu, kde podle sdělení zástupce správy objektu jsou věci z bývalé truhlárny umístěny a byly tam nalezeny věci uvedené v bodě 40 odůvodnění napadeného rozsudku. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že v roce [rok] byli čtyři společníci, kteří se v rámci majetkového rozdělení dohodli, že truhlárna zůstane u nich, fungovala dál, avšak po tragické smrti šéfa truhlárny došlo k jejímu zavření asi v roce [rok]. Podle něj po zavření truhlárny došlo k vyklizení prostor s tím, že stroje by měly být v areálu a dřevo se spotřebovalo. Nepamatuje si, proč k výzvě konkursního správce uváděli, že věci nevydají, ačkoliv nyní tvrdí, že měly být již zpracované. Ve věci byl zpracován znalecký posudek [číslo] neobsahující jako přílohu jakékoliv srovnávací materiály a znalec je není schopen doplnit.

6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po citaci [ustanovení pr. předpisu], o konkursu a vyrovnání (dále jen zákon o konkursu a vyrovnání) a [ustanovení pr. předpisu], obchodní zákoník (dále jen obchodní zákoník) soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba žalobce je co do základu nároku opodstatněná. Vzal za prokázané, že byl prohlášen konkurs na majetek úpadce [právnická osoba], že žalobce byl ustanoven správcem konkursní podstaty tohoto úpadce, sepsal do konkursní podstaty dne [datum] veškeré věci, které označil v žalobním návrhu. Prohlášením konkursu a zahrnutím těchto věcí do konkursní podstaty přešlo na žalobce oprávnění nakládat s tímto majetkem, včetně oprávnění domáhat se vydání tohoto majetku po třetích osobách, zde po žalované, která měla tyto věci v držbě, kterou odvozovala od smlouvy o prodeji části podniku ze dne [datum]. Žalobce žalovanou k vydání věcí vyzval, na což žalovaná reagovala podáním žaloby na vyloučení věcí z konkursní podstaty úpadce. Do pravomocného skončení tohoto uvedeného sporu nebyl žalobce oprávněn s věcmi nakládat. Vzhledem k tomu, že žaloba na vyloučení těchto věcí z konkursní podstaty byla zamítnuta, byly tyto věci pojaty do konkursní podstaty oprávněně a žalovaná tak byla povinna veškeré tyto věci vydat žalobci. Protože tak žalovaná neučinila (až na výjimky), dostala se do prodlení a současně na žalovanou přešlo nebezpečí škody na věci, kterou je povinna žalobci nahradit. Žalovaná neprokázala, že by ke spotřebování některé z předmětných věcí došlo před jejich zahrnutím do konkursní podstaty. Svědek [příjmení] uvedl, že stav truhlárny mu po skončení činnosti nebyl znám, pouze vyjádřil přesvědčení, že veškeré zásoby byly spotřebovány s ohledem na obchodní systém, který v truhlárně fungoval. Takováto domněnka však odporuje dalšímu jednání žalované, která na výzvu žalobce k vydání věcí neuvedla, že věci již neexistují a takové tvrzení neuvedla ani v celém řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem a ještě dne [datum] prohlašovala, že je oprávněným vlastníkem těchto věcí. První námitku ohledně možné neexistence věcí žalovaná vznesla až v tomto řízení, a to navíc zcela nekonkrétně, kdy namítala, že není schopna tyto věci identifikovat, ačkoliv se sama domáhala jejich vyloučení. Neexistence těchto věcí byla zjištěna teprve na místním šetření konaném dne [datum]. Dospěl tak k závěru, že k zániku těchto věcí muselo dojít nejdříve po dni [datum] a nejpozději dne [datum] před samotným místním šetřením a stalo se tak v době, kdy leželo nebezpečí škody na věci na žalované. Žalovaná je proto povinna nahradit žalobci škodu, která mu vznikla zánikem těchto věcí, neboť v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by škoda byla způsobena žalobcem či by k ní došlo i při splnění povinnosti vydat tyto věci žalobci. Dále dospěl k závěru, že ohledně výše škody bude namístě ustanovit znalce k podání revizního znaleckého posudku, protože však byla vznesena námitka promlčení, která by mohla vést k zamítnutí žaloby, soud prvního stupně rozhodl mezitímním rozsudkem. Námitku promlčení vznesenou žalovanou neshledal důvodnou. Žalovaná k poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neunesla břemeno důkazní ohledně počátku běhu objektivní promlčecí lhůty, tj. ohledně okamžiku zániku těchto věcí v období roku [rok] až [rok]. Neprokázala také, že se žalobce o zániku věcí dozvěděl dříve než na místním šetření dne [datum], když odkaz žalované na přípis ze dne [datum] není příhodný, neboť obsahuje pouhé domněnky žalobce, že některé z věcí již neexistují. Žalovaná však ani netvrdila a v řízení ani nebylo prokázáno, že by žalobci bylo umožněno provést fyzickou kontrolu areálu žalované před místním šetřením anebo že by žalovaná žalobce upozornila, kdy a jaké konkrétní věci již byly spotřebovány. Návrh na změnu žaloby byl podán dne [datum], přičemž změna žaloby byla připuštěna až dne [datum]. Ke dni [datum] tak neuplynula ani desetiletá objektivní lhůta (počátek běhu lhůty nejdříve dne [datum]) a ani čtyřletá subjektivní lhůta (počátek běhu lhůty dne [datum]). S ohledem na to, že počátek běhu objektivní promlčecí lhůty měla ve své moci pouze žalovaná, která však až do tohoto řízení nikdy nenamítala, že některé z věcí již neexistují a které to jsou, měl vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy. Soud prvního stupně dále odmítl námitku žalované směřující do nedostatečných skutkových tvrzení žalobce se závěrem, že z návrhu na změnu žaloby je nepochybné, že žalobce nadále trvá na vydání věcí, které byly ztotožněny při místním šetření, a domáhá se náhrady škody za veškeré zbývající věci, které se nepodařilo ztotožnit, přičemž tato hodnota náhrady škody odpovídá hodnotám věcí tak, jak jsou od počátku žalobcem tvrzeny. K námitce žalované týkající se průběhu místního šetření, a že žalobce odmítl převzít některé z věcí, které byly při něm nalezeny, uvedl, že žalovaná byla místnímu šetření přítomná, měla tedy možnost vyjádřit se ke všem pochybnostem ohledně (ne) ztotožnění některých věcí ze strany žalobce. Neučinila tak a ani k pozdějšímu poučení soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neprokázala, že námitky žalobce nebyly oprávněné. Své námitky k místnímu šetření vznesla teprve [datum], tedy 4 měsíce po samotném místním šetření, přičemž ke svým námitkám žádné důkazy nenabídla a ani netvrdila, že by snad vyzvala žalobce k převzetí věcí po tomto místním šetření a žalobce toto odmítl, a dostal se tak do prodlení na místo žalované. Pokud jde o námitku žalované, že správce objektu nebyl poučen jako svědek, soud jej k místnímu šetření nepředvolával a pokud byl přítomen, muselo tomu tak být se souhlasem žalované, která proti jeho účasti na místním šetření nic nenamítala (ne-li jeho účast dokonce sama zajistila).

7. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala v zákonné lhůtě odvolání směřující do výroku III. Opětovně namítla, že žalobci nenáleží náhrada za spotřebované věci, neboť tyto byly spotřebovány v době, kdy byla jejich oprávněným držitelem. Prokázala, že v letech [rok] až [rok] došlo ke kompletnímu zpracování všech věcí uvedených v soupisu konkursní podstaty úpadce. Zpracováním zásob tyto věci pozbyly povahy věci v právním slova smyslu. Toho si byl zřejmě vědom i žalobce, když ve svém podání ze dne [datum] konstatuje, že logicky předpokládá, že věci fyzicky neexistují, tedy nejméně k tomuto dni žalobce mohl vědět o neexistenci věcí. I odvolací soud potvrdil správný právní názor žalované, že nelze žalobce zbavit povinnosti řádně identifikovat jednotlivé věci, v tomto rozsahu má břemeno tvrzení žalobce. Při místním šetření dne [datum] vyšlo nejméně najevo, že žalovaný má více věcí, které odpovídají žalobcovu obecnému popisu věcí, žalobce dosud svůj popis věcí neupřesnil. V místě skladu se nacházela okružní pila označená žalobcem pod inventárním [číslo] vrtačka pod inventárním [číslo] bylo na žalobci prokázání opaku, dále se tam nacházel šroubovák elektrický s inventárním označením [číslo], stejně tak protahovačka inventární [číslo]. Žalobce by musel tvrdit, že se v tomto případě jedná o věc z určitého roku a současně by musel prokazovat, že věc, která byla ohledána [datum], není touto věcí. Stejně tak se na místě samém nacházely dvě truhlářské frézy ([číslo] a [číslo]), lednička ([číslo]) a pila kotoučová ([číslo]). Vytkla soudu prvního stupně, že se s těmito námitkami nevypořádal. Navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované vyvracel jeho důvody. Zdůraznil, že předmětné věci označil naprosto totožně tak, jak je označila (a navíc i ocenila) žalovaná v přílohách ke kupní smlouvě o prodeji části podniku v prosinci [rok], a jak byly samotnou žalovanou označeny v pravomocně skončeném řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem. Vzhledem k tomu, že tyto věci měla v držení žalovaná a dle tvrzení [jméno] [příjmení] tyto do roku [rok] i zpracovala, nemůže žalovaná žalobci dávat za vinu, že tyto věci nedostatečně označil a že žalovaná neví, o jaké věci se konkrétně jedná. Pokud tyto věci z větší části neexistovaly již v roce [rok], kdy žalovaná podala žalobu o jejich vyloučení z konkursní podstaty, logicky z toho vyplývá, že nemohly existovat ani v době provedení místního šetření na místě samém v roce [rok] a že žalobce, kterému k těmto věcem žalovaná zamezila přístup, nemohl tyto věci specifikovat jinak, než jak je písemně specifikovala sama žalovaná. Navrhl, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen.

9. Z podnětu a v mezích podaného odvolání odvolací soud přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§§ 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil správná a úplná skutková zjištění, která zákonem stanoveným způsobem hodnotil a věc zcela správně posoudil i po stránce právní. S přiléhavým odůvodněním napadeného rozsudku se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Sdílí závěr soudu prvního stupně, že byl prokázán základ žalobou uplatněného nároku na náhradu za žalovanou nevydané věci do konkursní podstaty. Žalovaná své námitky uplatnila již v řízení před soudem prvního stupně a ten se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí správně a bezezbytku vypořádal. Odvolatelkou akcentovanou námitku promlčení ani odvolací soud neshledává důvodnou. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že se žalobce sice v počátku řízení domníval, že některé z nevydaných věcí již neexistují, avšak o takové skutečnosti se najisto dozvěděl až při místním šetření dne [datum], na což následně reagoval změnou žaloby na zaplacení náhrady za nevydané (neexistentní) věci dne [datum], nárok tedy uplatnil ve čtyřleté promlčecí době, proto nemůže být promlčen. Důvodnou není ani námitka odvolatelky, že žalobce nedostatečně specifikoval věci, jejichž náhrady se domáhá. Žalované totiž musí být zřejmé, o jaké předměty se jedná, neboť totožně označené předměty sama uvedla v jí zahájeném řízení o vydání věcí z konkursní podstaty s tvrzením, že je jejich vlastníkem a že je má v držení. Konečně tak totožně byly věci identifikovány i v přílohách ke kupní smlouvě o prodeji části podniku z prosince [rok] sepsané mezi úpadcem a žalovanou. Námitky žalované, že při místním šetření se v provozovně nacházely některé movité věci, které se svým druhovým určením shodovaly s věcmi zapsanými do konkursní podstaty, ale nejednalo se o totožné věci v důsledku jejich nedostatečného popisu, odvolací soud hodnotí jako obstrukční. Ve shodě se soudem prvního stupně tedy odvolací soud uzavírá, že žaloba je co do základu důvodná.

11. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích odvoláním dotčených jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto konečným rozhodnutím soudu prvního stupně.