o zaplacení 991 000 Kč, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 4. 2025, č. j. 7 C 253/2020-582,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 991 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 288 255 Kč (výrok II), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 363 077 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III) a České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů státu v rozsahu 77 %, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci usnesení, jímž bude rozhodnuto o výši náhrady nákladů státu (výrok IV). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů státu v rozsahu 23 %, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci usnesení, jímž bude rozhodnuto o výši náhrady nákladů státu (výrok V).

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně uzavřel, že dne 17. března 2020 došlo k dopravní nehodě vozidla žalobkyně [název], reg. zn. [SPZ], jehož kupní cenu žalobkyně při jeho nabytí financovala prostřednictvím poskytovatele úvěru s [právnická osoba], se kterou uzavřela dne 3. října 2018 smlouvu o úvěru č. [číslo]. Touto úvěrovou smlouvou bylo mimo jiné sjednáno i havarijní pojištění vozidla u žalované. K úvěrové smlouvě č. [číslo] byl dne 21. listopadu 2018 uzavřen dodatek č. 1 upravující podmínky pojištění vozidla. Při dopravní nehodě řidič vozidla (jednatel žalobkyně [jméno FO]) přehlédl dopravní značku zabetonovanou v monobloku, narazil do ní, nárazem došlo k vyvrácení značky ze země spolu s betonovým blokem, který nadzvedl přední část vozidla a vozidlo poškodil zespodu. Betonový blok byl vozidlem cca 15 až 17 metrů tlačen do konečné polohy zastavení vozidla. Ještě před [bezpečnostní sbor] se k nehodě shodou okolností dostala posádka Hasičského záchranného sboru, která pomohla sundat vozidlo z betonového monobloku a zasypala vyteklé provozní kapaliny. Nehoda byla šetřena [bezpečnostní sbor], která vystavila potvrzení o účasti na dopravní nehodě evidenční číslo [číslo]. Následně vozidlo odvezla asistenční služba do servisu. Rozsah poškození vozidla byl ověřen žalovanou a zaznamenán v Zápise o poškození vozidla sepsaném žalovanou dne 23. března 2020. V něm bylo mimo jiné uvedeno, že je předpoklad poškození motoru, vytekl z něj olej. Žalobkyně oznámila žalované vznik pojistné události a požádala o výplatu pojistného plnění. Žalovaná potvrdila 18. března 2020 žalobkyni, že pojistnou událost zaregistrovala pod evidenčním číslem [číslo] a zahájila její šetření. Dne [datum] oznámila žalovaná žalobkyni, že pojistná událost bude likvidována z havarijního pojištění formou totální škody, když oprava vozidla je nerentabilní. Současně žalovaná stanovila hodnotu zbytků vozidla na částku 505 000 Kč. Zbytky vozidla byly prodány v aukci za 505 000 Kč, žalobkyně doplatila úvěr společnosti s [právnická osoba]. Žalovaná oznámila žalobkyni dne 21. července 2020, že likvidaci pojistné události končí bez výplaty pojistného plnění, neboť popsaný náraz do značky v rozsahu uvedených rychlostí není reálný a ani nahodilý a sdělené údaje týkající se vzniku škodné události a jejího rozsahu považuje žalovaná za vědomě nepravdivé. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyní popsaný nehodový děj je technicky přijatelný a zjištěná poškození vozidla mu odpovídají. Cena vozidla před dopravní nehodou byla dokazováním zjištěna ve výši 1 600 000 Kč včetně DPH (1 320 000 Kč bez DPH po zaokrouhlení).

3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na zákon o pojistné smlouvě a vycházel též z ustanovení skupinové pojistné smlouvy [název] sjednané mezi pojistníkem s [právnická osoba], a žalovanou. K otázce aktivní legitimace žalobkyně soud prvního stupně uvedl, že na právní úpravu zákona o pojistné smlouvě navázala právní úprava pojištění nového občanského zákoníku, a to v § 2786 odst. 1 o. z. Žalobkyně byla oprávněna domáhat se podanou žalobou pojistného plnění svým jménem po žalované, pouze bylo sjednáno platební místo ve prospěch společnosti [právnická osoba]. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že úvěrová smlouva byla předčasně ukončena. Dle Protokolu o konečném vyrovnání uzavřeném mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] (č. l. 199) žalobkyně zaplatila společnosti [právnická osoba] veškeré závazky z úvěrové smlouvy, tudíž nic nebrání tomu, aby se domáhala pojistného plnění po žalované. Pokud tedy žalobkyně uplatnila svůj nárok žalobou ze dne 6. 12. 2020, učinila tak po zániku ujednání o vinkulaci pojistného i po zániku všech zajištěných pohledávek společnosti [právnická osoba]. K otázce DPH soud prvního stupně uvedl, že má shodně se žalobkyní za to, že žalobkyně prokázala nárok na pojistné plnění včetně DPH, a to v souladu s ustanovením oddílu III čl. I. odst. 1 Zvláštních pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel. Z kupní smlouvy vyplynulo, že byla uzavřena s fyzickou osobou – nepodnikatelem, a to [jméno FO] a vzhledem k charakteru kupujícího ani nebylo možné provést u vozidla odpočet DPH. Žalobkyně tak má nárok na pojistné plnění včetně daně z přidané hodnoty. K nároku na náklady znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] soud prvního stupně přiznal pouze cenu bez DPH, tj. 5 500 Kč. Soud prvního stupně učinil závěr, že žaloba je důvodná pouze částečně. Své závěry opřel o znalecký posudek zpracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] a o revizní znalecký posudek zpracovaný znalcem [jméno FO], z nichž vyplynulo, že řidičem popsaný nehodový děj je reálný a technicky přijatelný a že tomuto průběhu odpovídá také charakter poškození vozidla. Posouzení charakteru poškození vozidla provedla sama žalovaná, a proto soud prvního stupně nepřisvědčil argumentaci ohledně možného zohlednění poškozené vany motoru. Jde k tíži žalované, že prohlídku neprovedla dostatečně a spolehla se pouze na konstatování servisu, že je dán předpoklad poškození motoru, protože z něj vytekl olej. Je to právě žalovaná, kdo je profesionál a odborník a odborné posouzení poškození havarovaného vozidla je plně v její kompetenci. V rámci řízení nemohlo být s ohledem na prodej zbytků vozidla prokazováno, jestli a do jaké míry byl motor vozidla skutečně poškozen. Podstatné však je, že předpoklad poškození motoru shledal servis s ohledem na to, že z něj vytekl olej, což odpovídá jiným zjištěním v řízení, a to, že členové hasičského záchranného sboru zasypali vyteklé provozní kapaliny. Žalovaná tento odhad evidentně řádně neprověřila, vyšla z něj co do určení způsobu likvidace pojistné události a následně jej sporovala, a to až poté, co znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že k poškození motoru zadřením dojít nemohlo. Z provedeného dokazování nevyplynulo úmyslné zavinění nehody. Ohledně stanovení výše škody vyšel soud prvního stupně ze závěrů revizního znalce [jméno FO] a za zjištěnou cenu vozidla před dopravní nehodou považuje částku ve výši 1 600 000 Kč včetně DPH. Od této částky odečetl hodnotu zbytků vozidla ve výši 505 000 Kč včetně DPH. Rozdíl činí 1 095 000 Kč. Od této částky soud prvního stupně dále odečetl spoluúčast ve výši 10 %, tj. 109 500 Kč, rozdíl činí 985 500 Kč. K této částce byly připočteny náklady na zpracování posudku [tituly před jménem] [jméno FO] bez DPH ve výši 5 500 Kč, neboť zadání vypracování tohoto znaleckého posudku soud hodnotil jako účelné. Výsledná částka činí 991 000 Kč. Příslušenství nebylo žalobkyní uplatněno. V řízení nebylo prokázáno naplnění podmínek pro odmítnutí pojistného plnění, neboť žalobkyně žádné nepravdivé informace či hrubě zkreslené údaje neuvedla ani žádné podstatné informace nezamlčela. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. a o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, ve kterém se domáhala změny napadeného rozhodnutí a zamítnutí žaloby v celém rozsahu, případně aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a přiznal žalobkyni částku podle ponížení a krácení dle vlastní úvahy. Žalovaná měla za to, že soud prvního stupně zcela nelogicky hodnotil provedené důkazy a časovou souslednost mezi těmito důkazy, na základě čehož dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci a tím i k nesprávnému rozhodnutí ve věci samé. Žalovaná předně namítla, že z revizního znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] bylo před soudem prvního stupně prokázáno, že vznik dopravní nehody je z technického hlediska sice přijatelný, za nepřijatelný ovšem revizní znalec označil předvedený rozsah poškození předmětného vozidla žalobkyně. Revizní znalec ve svém posudku a jeho dodatcích označil předvedené poškození vozidla za nesouvisející s předmětnou dopravní nehodou, a to především včetně poškození motoru. Žalovaná odkázala na výslechy znalce ze dne 6. 6. 2024 a 8. 4. 2025 a rovněž na znění revizního znaleckého posudku včetně jeho dodatků. Revizní znalec druhým dodatkem znaleckého posudku stanovil obvyklou cenu vozidla bezprostředně před dopravní nehodou na částku 1 320 000 Kč bez DPH (1,6 mil. Kč s DPH), přičemž cena opravy poškození vozidla byla ohodnocena částkou na 224 824 Kč bez DPH (247 835 Kč s DPH). Žalobkyni rovněž nevznikl nárok na DPH, jelikož žalobkyně je subjektem, který je plátcem DPH a skutečnost, že vozidlo zakoupil jednatel žalobkyně a toto následně převedl na žalobkyni, nezakládá žalobkyni právo na plnění včetně DPH. Žalobkyní předvedený rozsah poškození byl mnohonásobně vyššího rozsahu, než jaký shledal revizní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou, což je zapříčiněno především vyloučením možnosti poškození motoru při předmětné dopravní nehodě ze strany revizního znalce. Dle znalců ([tituly před jménem] [jméno FO] a revizního znalce) nemohlo při předmětné nehodě dojít z technického hlediska k poškození a zadření motoru. Žalovaná je přesvědčena, že předvedení poškozeného vozidla včetně poškození motoru (jehož poškození v příčinné souvislosti vyloučil revizní znalec) naplňuje hypotézu výluky z pojištění, tedy vědomě nepravdivé či hrubě zkreslené údaje o rozsahu pojistné události. Výpočet soudu prvního stupně je rovněž chybný v tom směru, že do výpočtu hypotetického pojistného plnění zahrnul veškerá žalobkyní uváděná poškození vozidla, která však nebyla v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Nesprávnou úvahu soud prvního stupně opíral o prvotní ohodnocení poškození vozidla ze strany mobilního technika žalované ze dne 23. 3. 2020, když toto vyložil de facto jako konečné rozhodnutí žalované o uznání výše škody a existenci totální škody. Likvidační šetření však bylo ukončeno odmítnutím žalované vyplatit pojistné plnění. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně a odkazuje na závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že poškození motoru nemohlo při předmětné dopravní nehodě nastat. Žalované nelze dávat k tíži zápis o předpokladu vzniku totální škody na vozidle před samotným skončením likvidačního šetření. Žalovaná závěrem uvedla, že pokud by soud prvního stupně neshledal postup žalované za opodstatněný, a pokud by postupoval na základě správného skutkového hodnocení a závěrů revizního znalce, měla by výše hypotetického plnění dosahovat maximálně 224 824 Kč. S odkazem na závěry Nejvyššího soudu žalovaná rovněž namítla, že by bylo na místě krátit hypotetické pojistné plnění nejméně o 25 %.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

8. Za škodu se v právní teorii i praxi považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná penězi. Skutečnou škodou na věci je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Bez ohledu na to, že občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 1992 (po novele provedené zákonem č. 509/1991 Sb.) upřednostňuje náhradu v penězích před tzv. naturální restitucí (uvedením v předešlý stav), jsou i nadále uplatnitelné závěry, které k definici škody formuluje stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971, pod č. 55, neboť vyjadřuje-li se škoda srovnáním majetkového stavu poškozeného před a po poškození, pak i rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši prostředků (vyjádřenou v penězích) nutnou k obnovení původního majetkového stavu. U škody vzniklé na věci použité a částečně opotřebované pak musí být přihlédnuto k obecné ceně věci v době poškození a k rozsahu poškození, přičemž od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1629/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod č. 54). Zároveň však není podstatné, zda poškozený věc skutečně opravil či nikoliv, neboť výši škody nelze činit závislou na tom, jak poškozený s věcí naloží, tedy např. zda ji někomu daruje, prodá nebo vymění a za jakou cenu (protihodnotu), neboť tyto okolnosti jsou nahodilé a bez souvislosti s příčinou vzniku škody. Byla-li oprava provedena, je třeba zvažovat, zda cena byla stanovena správně, zda oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události. (Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1990, pod č. 25, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 12, pod C 871). Plnila-li druhá žalovaná žalobci na náhradě škody způsobené na osobním automobilu částku představující rozdíl mezi obecnou cenou automobilu před vznikem škody a hodnotou jeho zbytků (čili jeho obecnou cenu po poškození), byl nárok na náhradu škody v rozsahu vyplývajícím ze zákona uspokojen, a lze tudíž uzavřít, že okolnost, zda je žalobcem plátcem daně z přidané hodnoty, neměla pro určení výše škody význam. Nemají-li na určení výše náhrady škody vliv nahodilé, se škodnou událostí nesouvisející okolnosti, nemůže pro něj být významné ani to, zda je poškozený plátcem DPH a zda si nechal automobil opravit, anebo si koupil nový (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 977/2007).

9. Samotná okolnost, že poškozený je plátcem daně z přidané hodnoty, neznamená, že nemá nárok na náhradu škody včetně této daně, kterou zaplatil v rámci ceny opravy, jestliže není najisto doloženo, že zároveň uplatnil nebo byl oprávněn uplatnit u správce daně odpočet na vstupu u konkrétního přijatého zdanitelného plnění (opravy) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3039/2011.

10. V prvé řadě odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně provedl důkladné dokazování, na základě kterého řádně zjistil skutkový stav. Odvolací soud na takto zjištěný skutkový stav odkazuje a pouze uvádí rekapitulaci a časovou souslednost škodní události a následného jednání mezi žalobkyní a žalovanou.

11. Dne 17. 3. 2020 došlo k dopravní nehodě, která byla následujícího dne hlášena žalované. Žalovaná provedla dne 23. 3. 2020 prohlídku poškozeného vozidla a uvedla, že je dán předpoklad totální škody. Zároveň uvedla, že je dán předpoklad poškození motoru. Dne 17. 4. 2020 oznámila žalovaná žalobkyni, že škodní událost bude likvidována formou totální škody. Cena zbytků vozidla byla stanovena žalovanou na částku 505 000 Kč včetně DPH. Žalovaná rovněž informovala žalovanou, jak má postupovat v případě, že by chtěla prodat zbytky poškozeného vozidla za uvedenou cenu. Žalobkyně postupovala v souladu s instrukcí žalované a vozidlo za tuto částku prodala. Dne 21. 7. 2020 žalovaná ukončila šetření škodní události se závěrem, že žalobkyni nevzniklo právo na pojistné plnění, jelikož popsaný náraz do značky není reálný a ani nahodilý. Závěr o tom, že popsaný nehodový děj je reálný a technicky přijatelný, byl zjištěn zejména až znaleckým posudkem zpracovaným revizním znalcem [jméno FO] dne 20. 7. 2022 ve znění jeho dodatku č. 1 ze dne 21. 1. 2023.

12. S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že odpadl primární argument žalované, kterým bylo nepřiznání pojistného plnění z důvodu nevěrohodnosti vylíčeného děje dopravní nehody. Žalobkyně postupovala v dobré víře v souladu s instrukcemi žalované a předmětné vozidlo prodala. Z tohoto důvodu již nebylo možné zjistit, zda a v jakém rozsahu došlo ke skutečnému poškození motoru, avšak závěr o poškození motoru byl vysloven znalcem [jméno FO], který uvedl, že nemohlo dojít k poškození motoru zadřením, ale pouze k poškození vany motoru zespodu.

13. Byla to však žalovaná, která aniž by řádně dokončila šetření pojistné události a řádně prošetřila vzniklé škody na vozidle, instruovala žalobkyni, aby vozidlo prodala za zbytkovou cenu s tím, že pojistná událost bude řešena formou totální škody. Žalobkyně tedy postupovala předvídaným způsobem, pakliže se řídila instrukcemi žalované. Žalovaná, jejímž primárním předmětem podnikání je poskytování pojištění a řešení pojistných událostí, předčasně vyrozuměla žalobkyni o způsobu řešení této konkrétní pojistné situace, aniž by měla pro svůj závěr dostatek podkladů. Argumentace žalované, že k poškození motoru nedošlo, kdy tato skutečnost byla postavena najisto až v soudním řízení na základě znaleckého posudku po několika letech od dopravní nehody, je v rozporu se smyslem řešení pojistných událostí. Byla to žalovaná, která byla povinna řádně a včas zjistit všechny vzniklé škody na vozidle. Jestliže žalovaná učinila závěr o tom, že vozidlo je tzv. na odpis, tedy že vznikla totální škoda a oprava vozidla by již nepřicházela v úvahu, nelze po několika letech odmítnout plnění za situace, kdy žalobkyně postupovala podle instrukce žalované, vozidlo prodala a domáhá se avizovaného plnění v plné výši. V případě, že by žalovaná učinila správný závěr o tom, že na vozidle nevznikla totální škoda, ale pouze dílčí opravitelné poškození, mohl by být i postup žalobkyně zcela jiný. Žalovaná v posuzované věci odmítá řešit škodu na vozidle, a to za situace, kdy sama učinila nesprávný závěr o nemožnosti vzniku škodního děje, a odmítá plnit pojistné plnění s tvrzením, že jí měla žalobkyně uvést nepravdivé údaje, což se však nestalo.

14. S ohledem na konkrétní skutkové okolnosti by bylo v rozporu se základními zásadami, na nichž stojí soukromé právo (§ 3 odst. 2 písm. d/, § 5 odst. 1 o. z.), aby se žalobkyně nemohla domáhat předpokládaného plného pojistného plnění pouze z důvodu, že žalovaná nesprávně vyhodnotila pojistnou událost a rozsah poškození na vozidle. Jak je uvedeno výše, v případě že by žalovaná postupovala řádně a správně by vyhodnotila, že jí žalobkyně poskytla pravdivé informace, byla by žalobkyni přiznána plná výše pojistného plnění. Žalobkyně důvodně spoléhala na informace poskytnuté žalovanou ohledně totální škody na vozidle a vozidlo prodala na základě instrukce žalované, která jí byla poskytnuta již v dubnu 2020, tedy měsíc po dopravní nehodě. V poměrech posuzovaného případu tedy dle odvolacího soudu nelze vycházet z ceny opravy poškození vozidla ve výši 247 835 Kč s DPH, kterou uvedl znalec Bartoň, ale jak správně uvedl soud prvního stupně, je potřeba vycházet ze zjištěné ceny vozidla před dopravní nehodou, která byla stanovena na částku 1 600 000 Kč včetně DPH. Soud prvního stupně správně od této částky odečetl částku 505 000 Kč, kterou žalobkyně již získala prodejem vozidla a rovněž správně odečetl 10 % spoluúčast žalobkyně na dopravní nehodě, přičemž výše spoluúčasti vyplývá ze smluvních ujednání mezi žalobkyní a žalovanou. K výsledné částce byla rovněž správně zahrnuta částka odpovídající nákladům na zpracování znaleckého posudku, neboť znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] lze považovat za účelně vynaložený náklad řízení, který žalobkyni vznikl.

15. Za nepřípustnou považuje odvolací soud i argumentaci žalované, že předvedení poškozeného vozidla včetně poškození motoru (jehož poškození v příčinné souvislosti vyloučil revizní znalec) naplňuje hypotézu výluky z pojištění, tedy vědomě nepravdivé či hrubě zkreslené údaje o rozsahu pojistné události. Odvolací soud znovu zdůrazňuje, že to byla právě žalovaná, která nesprávně posoudila poškození vozidla, instruovala žalobkyni, aby vozidlo prodala a následně odmítla plnit pojistnou událost pouze s odůvodněním, že jí měla žalobkyně poskytnout vědomě nepravdivé údaje, k čemuž však nedošlo. Žalobkyně nemůže být krácena na svých právech tím, že žalovaná pochybila a nepostupovala řádně. Tím spíše že po několika letech od škodní události byl učiněn závěr o tom, že vlastně k totální škodě nedošlo, což však žalobkyně při podání žaloby ani nemohla vědět. Zcela jistě tak není naplněna hypotéza výluky z pojištění z důvodu, že by žalobkyně požadovala pojistné plnění v plné výši, tj. takového, které sama žalovaná určila tím, že mělo dojít k totální škodě. Postup žalované, která se za každou cenu pokouší vymanit z povinnosti hradit pojistné plnění, ačkoliv v předsoudním jednání nepostupovala řádně, je naopak v rozporu s jejími povinnostmi vyplývajícími ze smlouvy. Pro určení výše pojistného plnění není ani relevantní námitka žalované, že likvidační šetření bylo skončeno až odmítnutím žalované vyplatit pojistné plnění, neboť toto odmítnutí bylo postaveno pouze na odůvodnění, že žalobkyně uvedla nepravdivé informace. O výši škody však žalovaná vyrozuměla žalobkyni mnohem dříve, a to přípisem z dubna 2020. Namítá-li žalovaná, že jí nelze dávat k tíži zápis o předpokladu vzniku totální škody, pak je to pouze žalovaná, která měla povinnost vzniklou škodu řádně prošetřit a teprve poté vyrozumět žalobkyni o způsobu vyřízení pojistné události a o stanovení výše škody.

16. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně rovněž uzavřel, že žalobkyně má nárok na náhradu pojistného plnění včetně DPH. Z kupní smlouvy vyplynulo, že byla uzavřena s fyzickou osobou – nepodnikatelem, a to [jméno FO] a vzhledem k charakteru prodávajícího nebylo možné provést u vozidla odpočet DPH. Při prodeji takového vozidla, tj. u kterého nebyl uplatněn odpočet DPH při nákupu, se z prodejní ceny 21 % DPH neodvádí. Žalobkyně je evidována jako plátce DPH. Podle Zvláštních pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel – [název] platí, že při totální škodě bude u plátců DPH proveden výpočet plnění bez DPH u vozidel, u nichž je možno uplatnit odpočet DPH. V případě, kdy pojistné plnění odpovídá úhradě nákladů vynaložených na opravu vozidla, není jeho součástí DPH, kterou poškozený (plátce DPH) zaplatil v rámci ceny opravy, pouze v případě, kdy bude prokázáno, že uplatnil nebo byl oprávněn uplatnit u správce daně odpočet na vstupu u konkrétního přijatého zdanitelného plnění (srov. shora rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3039/2011). V posuzované věci se však jedná o pojistnou událost, likvidovanou z havarijního pojištění, kdy má žalovaná žalobkyni na náhradě škody způsobené na osobním automobilu uhradit částku představující rozdíl mezi obecnou cenou automobilu před vznikem škody a hodnotou jeho zbytků, tj. platí závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 977/2007. Okolnost, zda je žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, nemá pro určení výše škody význam.

17. Odvolací soud na základě výše uvedeného podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení a o náhradě nákladů České republiky.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná, a proto je povinna nahradit úspěšné žalobkyni náklady odvolacího řízení v celkové výši 15 427,50 Kč. Předmětem řízení před odvolacím soudem byla částka 991 000 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává z odměny právního zástupce žalobkyně za účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] ve výši 12 300 Kč podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z paušální náhrady hotových výdajů za úkon ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhrady DPH podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. ve výši 2 677,50 Kč z odměny. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.