o poskytnutí náhrady, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora označeným mezitímním rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že nárok žalobkyně na náhradu za znehodnocení nemovitostí je co do základu po právu (výrok I) s tím, že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném poskytnutí náhrady za znehodnocení nemovitosti podle § 14 odst. 3 a § 16 odst. 1, 4 a 6 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“). Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tak, že žalovaný je právnickou osobou vzniklou na základě zákona č. 77/1977 Sb., o státním podniku, kdy jejím předmětem podnikání je mimo jiné vypořádávání restitučních nároků oprávněných osob podle zákona o půdě, popř. předání k vypořádání na [anonymizována dvě slova] [země]. Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno], bylo určeno, že oprávněné osoby podle zákona o půdě Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako právní nástupci po původních oprávněných osobách (dále jen„ oprávněné osoby“) jsou spoluvlastníky budov [adresa], [adresa], [adresa] a [adresa] s pozemky v k. ú. [obec], okres [okres], k nimž ke dni účinnosti zákona o půdě svědčilo žalované právo hospodaření s majetkem státu. Oprávněné osoby dopisem ze dne [datum] opakovaně požádaly o poskytnutí náhrady za nevydané nemovitosti a znehodnocení zemědělských nemovitostí v k. ú. [obec] ve smyslu § 14 zákona o půdě. Ing. [jméno] [příjmení] dopisem ze dne [datum] předložila žalovanému rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jež osvědčovalo právní nástupnictví oprávněných osob, listinu o prodeji budovy [adresa] s pozemkem, které nemohly být oprávněným osobám vydány, a potvrdila, že nárok na náhradu živého a mrtvého inventáře byl již vypořádán. Dne [datum] žalovaný uznal svůj dluh na plnění podle § 16 odst. 4 zákona o půdě vůči oprávněným osobám s tím, že nevypořádaná pohledávka Ing. [jméno] [příjmení] činí [částka]. Dne [datum] uzavřeli Ing. [jméno] [příjmení] jako postupitelka a [jméno] [příjmení], otec žalobkyně, smlouvu o postoupení části pohledávky za žalovanou ve výši [částka] podle § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“) a § 33a zákona o půdě. Dne [datum] uzavřeli [jméno] [příjmení] a žalovaný dohodu o vypořádání restitučního nároku převodem nemovitostí v k. ú. [část obce]. Žalovaný napadl platnost této dohody a Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], vyslovil její neplatnost. Městský soud v Praze rozsudek potvrdil rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], navíc s tím, že postoupení pohledávky ze dne [datum] je neurčité a tudíž absolutně neplatné, kdy Ing. [jméno] [příjmení] měla ke dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávky dva druhy nevypořádaných nároků, a to nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář a nárok na náhradu za znehodnocení nemovitostí, ve smlouvě o postoupení pohledávky nebylo uvedené, kterého z těchto nároku se tato smlouva týká. Dne [datum] uzavřela Ing. [jméno] [příjmení] jako postupitelka se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem byla pohledávka za žalovaným na poskytnutí náhrady podle § 14, 15 a 16 zákona o půdě ve výši [částka], a to jako náhradu absolutně neplatné smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] O postoupení pohledávky vyrozuměla Ing. [jméno] [příjmení] žalovaného dopisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalovaný sdělil, že nárok žalobkyně bude vypořádán prostřednictvím Státního [anonymizována dvě slova]. Dopisem ze dne [datum] však oznámil, že smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] považuje za neplatnou. Žalovaný žalobkyni náhradu za znehodnocení nemovitosti podle § 14, 15 a 16 zákona o půdě na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] neuhradil. Žalobkyně se proto podle § 16 odst. 4 a 6 zákona o půdě domáhá náhrady za znehodnocení nemovitostí vůči žalovanému, a to pouze co do výše [částka].

3. Žalovaný uplatněný nárok v celém rozsahu neuznal s tím, že žalobkyně opírá svůj nárok o smlouvu o postoupení pohledávky mezi Ing. [jméno] [příjmení] jako postupitelem a [jméno] [příjmení] ze dne [datum], na základě níž měla být postoupena část pohledávky za žalovaným ve výši [částka]. Postupovaná pohledávka je ve smlouvě vymezena tak, že se jedná o nedočerpaný nárok na náhradu podle zákona o půdě ve výši [částka] a postupovaná část [částka] je bez další specifikace. Dne [datum] uzavřeli žalovaný a [jméno] [příjmení] dohodu o vypořádání restitučního nároku převodem nemovitostí, ve které je uvedeno, že [jméno] [příjmení] má za žalovaným nevyčerpaný nárok podle zákona o půdě ve výši [částka]. Žalovaný a [jméno] [příjmení] se v této dohodě dohodli, že žalovaný poskytne k uspokojení nároku v dohodě náhradu spočívající v převodu nemovitostí v k. ú. [část obce], obec Praha, kdy cena nemovitosti dle znaleckého posudku činí [částka]. Žalobkyně je dědičkou po [jméno] [příjmení], jež zemřel [datum]. Otázka platnosti smlouvy o postoupení ze dne [datum] v souvislosti s žalobou žalovaného o určení neplatnosti dohody o vypořádání ze dne [datum] byla posouzena Obvodním soudem pro Prahu 10 (sp. zn. [spisová značka]) a Městským soudem v Praze (sp. zn. [spisová značka]), tak že dohoda o vypořádání ze dne [datum] je neplatná s tím, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] je absolutně neplatná z důvodu neurčitosti této smlouvy. V této věci bylo opakovaně zamítnuto dovolaní žalobkyně a odmítnuta ústavní stížnost. Podle žalovaného je v dohodě ze dne [datum] výslovně uvedeno, že jejím předmětem je poskytnutí náhrady za živý a mrtvý inventář a znehodnocení nemovitostí, a že Ing. [jméno] [příjmení] má u žalovaného nevypořádaný restituční nárok za živý a mrtvý inventář a znehodnocení nemovitostí ve výši [částka]. Oznámení Ing. [jméno] [příjmení] o postoupení pohledávky žalovaný považuje nezpůsobilý právní úkon, jež nemůže vyvolat účinky předvídané v § 526 odst. 1 a 2 obč. zák., jelikož je v oznámení předmět postoupení vymezen stejně neurčitě, jako ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne [datum]. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2276/08. Dále konstatoval, že Ing. [jméno] [příjmení] postoupila žalobkyni pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] s vědomím, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] je absolutně neplatná, a že ji nahrazuje. Oznámení Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] obsahuje stejné vymezení postupované pohledávky ve prospěch žalobkyně, tj. nedočerpaný nárok na náhradu podle § 14, 15 a 16 zákona o půdě ve výši [částka]. Žalovaný považuje smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] a oznámení ze dne [datum] za neplatná právní jednání pro jejich neurčitost, neboť Ing. [jméno] [příjmení] měla ke dni postoupení pohledávky dva druhy nevypořádaných nároků, a to nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář a dále nárok na náhradu za znehodnocení nemovitosti. V obou dokumentech je uveden pouze nárok na náhradu podle § 14, 15 a 16 zákona o půdě ve výši [částka], tj. za znehodnocení nemovitosti. Žalovaný navrhl, aby soud I. žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení.

4. Žalobkyně k vyjádření žalovaného uvedla, že nárok neopírá o smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobkyně svůj nárok odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Námitku žalovaného týkající se neurčitosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a tedy její neplatnosti, hodnotí žalobkyně jako nesrozumitelnou a zmatečnou.

5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že Ing. [jméno] [příjmení] byla oprávněnou osobou podle zákona o půdě a že dne [datum] vyzvala žalovaného k náhradě za znehodnocení nemovitosti. Titulem, jímž žalobkyně odůvodňuje žalovaný nárok, je smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřená mezi Ing. [jméno] [příjmení] a žalobkyní, kdy její předmět je specifikován tak, že se jedná o nedočerpaný nárok na náhradu ve smyslu § 14, 15 a 16 zákona o půdě ve výši [částka]. Toto postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dne [datum] se stejnou specifikací.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud I. stupně věc po právní stránce s odkazem na § 14, § 16, § 33a zákona o půdě, § 553, § [číslo], § [číslo], § 1882 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.), a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a uzavřel, že nárok žalobkyně je co do základu po právu. Smlouva o postoupení pohledávky dne [datum] mezi Ing. [jméno] [příjmení], osobou oprávněnou podle zákona o půdě, a žalobkyní splňuje obligatorní obsahové náležitosti smlouvy o postoupení pohledávky, resp. označení účastníků [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobkyně, identifikaci postupované pohledávky co do její výše a skutečností, na nichž se zakládá, a to zejména v čl. I. jako„ nedočerpaný nárok na náhradu ve smyslu ustanovení § 14, 15 a 16 zákona č. 229/1991 Sb. Původní výše uvedené pohledávky postupitele, dle uznání dluhu vydaného dlužníkem [datum], činila [částka]. Část pohledávky ve výši [částka] zanikla plněním postupiteli vydáním náhrady v nemovitém majetku ve smyslu usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí]. Zbývající nevykrytá část pohledávky činí [částka] nároku na náhradu dle § 14, 15 a 16 zákona č. 229/1991 Sb.“, a v čl. II, jako„ Postupitel postupuje postupníkovi nevykrytou část pohledávky uvedené v článku I. této smlouvy ve výši [částka] za předem dohodnutou cenu“, a označení postupitelova dlužníka v čl. I této smlouvy. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] je na základě výše uvedeného určitá a srozumitelná a tudíž se jedná o platné právní jednání. Uvedenou pohledávku lze zároveň i zcizit, jak výslovně uvádí § 33a odst. 1 zákona o půdě. Dále bylo žalovanému dne [datum] oznámeno, vč. řádné identifikace, toto postoupení pohledávky.

7. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně s odkazem na § 152 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl, že nárok žalobkyně na náhradu za znehodnocení nemovitostí je co do základu po právu. O náhradě nákladů řízení rozhodne v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. až v rozhodnutí, jímž se řízení u něho bude končit.

8. Rozsudek soudu I. stupně napadl včasným odvoláním žalovaný a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. namítal, že se neztotožňuje s právním závěrem soudu I. stupně, že nárok žalobkyně je co do základu po právu, kdy jej měla nabýt na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřené s původní oprávněnou osobou Ing. [příjmení].

9. Ing. [příjmení] měla ke dni postoupení pohledávky dva druhy nevypořádaných nároků podle zákona o půdě, a to nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář a dále nárok na náhradu za znehodnocení nemovitosti. Toto vyplývá z pravomocně skončeného řízení mezi týmiž účastníky, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] a prošlo všemi soudními instancemi včetně Ústavního soudu ČR. Ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne [datum] je pohledávka specifikovaná jako nedočerpaný nárok na náhradu podle § 14, 15 a 16 zákona o půdě ve výši [částka], tj. nárok na náhradu za znehodnocení nemovitosti. Ing. [jméno] [příjmení] zaslala žalovanému písemné vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], v němž ho informovala, že postoupila žalobkyni nedočerpaný nárok ve výši [částka] na náhradu ve smyslu § 14 až 16 zákona o půdě. Ve vyrozumění je dále uvedeno, že k postoupení pohledávky došlo s vědomím toho, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřená s otcem žalobkyně panem [jméno] [příjmení], jejímž předmětem byla pohledávka o stejné výši, je absolutně neplatná.

10. Podle žalovaného smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] a písemné vyrozumění o postoupení ze dne 20. 3. trpí stejnými vadami jako absolutně neplatná smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum]. V době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] disponovala původní oprávněná osoba Ing. [jméno] [příjmení] stále dvěma druhy nevypořádaných nároků podle zákona o půdě, a to nárokem na náhradu za živý a mrtvý inventář a nárokem na náhradu za znehodnocení nemovitostí. Mgr. [jméno] [příjmení] tedy nemohla postoupit nedočerpaný nárok ve výši [částka] na náhradu ve smyslu § 14 až 16 zákona o půdě, tj. za znehodnocení nemovitostí, neboť takovým nárokem v uvedené výši nemohla disponovat.

11. Žalovaný pro případ, kdy by odvolací soud shledal smlouvu o postoupení pohledávky platnou, vznesl na odvolacím jednání námitku promlčení, kterou odůvodnil tím, že k uznání nároku žalovaným došlo dne [datum], tj. [datum] uplynula promlčecí lhůta, žaloba byla podána k soudu až [datum].

12. S ohledem na shora uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl.

13. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K námitce promlčení uvedla, že promlčecí lhůta začala běžet až od data, kdy bylo zřejmé, že žalovaný odmítá plnit. V této souvislosti odkázala na dopis z [datum].

14. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného nebylo důvodné. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená dne [datum] mezi Ing. [jméno] [příjmení] jako osobou oprávněnou s Ing. [jméno] [příjmení] jako postupitelkou, týkající se nedočerpaného nároku na náhradu ve smyslu § 14, 15 a 16 zákona o půdě vůči žalovanému jako povinné osobě, je dostatečně určitá, splňuje obsahové náležitosti smlouvy o postoupení pohledávky, účastníci jsou zde správně označeni a je zde, což je významné pro posouzení nároku žalobkyně s ohledem na odvolací námitky, dostatečně a jednoznačně určitě stanoven nárok, který je předmětnou smlouvou postupován. Předmětná pohledávka je označena nejen ve smlouvě, ale i v uznání dluhu vydaného dlužníkem dne [datum], na které smlouva výslovně odkazuje, tj. že se jedná o vydání náhrady nemovitého majetku v určité konkrétně tam specifikované částce. Odvolací soud se dále zabýval námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný na odvolacím jednání, a po zjištění, že v řízení před soudem I. stupně byly tvrzeny potřebné skutkové okolnosti a navrženy důkazy pro učinění závěru o její důvodnosti (viz např. [spisová značka], dle kterého k promlčení práva na základě námitky vznesené až v průběhu odvolacího řízení podléhajícího režimu neúplné apelace lze přihlédnout jen tehdy, vyplývá-li závěr o promlčení práva ze skutečností, jež vyšly najevo nebo byly zjištěny před soudem prvního stupně, nebo ze zjištění učiněného na základě důkazů navržených před soudem prvního stupně), tuto námitku přezkoumal a neshledal ji důvodnou. V posuzované věci je zřejmé, že k uznání dluhu, od kterého žalovaný počítá běh promlčecí lhůty, došlo [datum]. S ohledem na následné chování žalovaného ve vztahu k žalobkyni a na uznání nároku žalobkyně je zřejmé, že žalovaný s žalobkyní jednal jako s oprávněnou osobou, a to až do data [datum], kdy žalobkyně obdržela dopis, kterým žalovaný odmítl nárok žalobkyně s tím, že předmětné postoupení je neplatné ze stejných důvodů jako v předchozím případě. Proto až od data [datum] je namístě počítat tříletou promlčecí lhůtu ve smyslu § 101 obč. zák. Za situace, kdy k podání žaloby došlo [datum] je zřejmé, že tříletá promlčecí lhůta před tímto datem neuplynula. Odvolací soud v této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, který se otázkou promlčení nároku na restituční náhrady podle zákona o půdě zabýval, konkrétně odvolací soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které zároveň obsahuje ve svém odůvodnění i odkazy na další rozhodnutí, ze kterých bylo v předchozím období vycházeno, přičemž k žádné změně judikatury v této souvislosti nedošlo.

15. Odvolací soud napadený mezitímní rozsudek proto jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil s tím, že o výši nároku a o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodne soud I. stupně v konečném rozsudku.

16. Nejvyšší soud k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vyřešil otázku„ zda (obecná) tříletá promlčecí doba k uplatnění nároku na finanční náhradu dle zákona o půdě oprávněnou osobou u soudu počíná běžet v souladu s dosavadními judikatorními závěry Nejvyššího soudu od dne, kdy oprávněná osoba zjistí, že povinná osoba nehodlá plnit, a to buď zčásti anebo i zcela, i tehdy, byl-li povinnou osobou vůči osobě oprávněné řádně (co do důvodu i výše) uznán dluh na plnění finanční náhrady podle zákona o půdě“.

17. Nejvyšší soud uzavřel, že sdílí názor žalovaného, že v poměrech projednávané věci konkluze připomenuté v usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], na nichž založil odvolací soud závěr o včas uplatněném nároku na finanční náhradu dle ustanovení § 14 až 16 zákona o půdě u soudu žalobkyní, uplatnit nelze. V odkazovaných věcech – na rozdíl od skutkových okolností věci nyní posuzované – byl benefit spočívající v posunu počátku běhu obecné tříleté promlčecí lhůty k uplatnění nároku u soudu aplikován v případech, kdy oprávněné osobě v době získání vědomosti o tom, že povinná osoba nehodlá plnit, již obecná promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu dle ustanovení § 14 až 16, respektive ustanovení § 20 odst. 2, zákona o půdě u soudu marně uplynula, neboť počátek jejího běhu byl spojen s okamžikem vymezeným v ustanovení § 16 odst. 4 věta první, popřípadě v ustanovení § 20 odst. 2 věta první, zákona o půdě. Žalobkyně, stejně jako její právní předchůdkyně, nebyly vystaveny tlaku uplatnit nárok na restituční náhradu u soudu v obecné promlčecí lhůtě, neboť měly k dispozici v důsledku uznání dluhu co do důvodu a výše žalovaným dobu deseti let, tedy nepoměrně delší. Podstatnější skutkovou okolností odlišující projednávanou věc od odkazovaných případů posuzovaných rozhodovací praxí Nejvyššího soudu v minulosti je ovšem fakt, že žalobkyně se o odmítavém postoji žalovaného k poskytnutí restituční náhrady dozvěděla ještě v průběhu plynutí desetileté promlčecí lhůty a na uplatnění nároku u soudu tudíž mohla využít ještě dobu následujících sedmi měsíců (v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 obč. zák. poslední den lhůty k podání žaloby připadl na [datum]).

18. Skutečnost, že žalobkyně neuplatnila nárok na restituční náhradu u soudu v desetileté promlčecí době, když ještě v době jejího plynutí disponovala informací o tom, že žalovaný nehodlá uspokojit její restituční nárok, je zásadní pro závěr, že rozsudek odvolacího soudu konstruující běh nové - obecné – promlčecí doby, a to ještě před skončením promlčecí doby desetileté, nemůže obstát. V rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu je tudíž úvaha odvolacího soudu založená na koncepci, že běžící desetiletá promlčecí doba byla odmítnutím žalovaného plnit přetržena a od okamžiku sdělení negativního postoje žalovaného k plnění žalobkyni počala běžet nová tříletá promlčecí doba. Sdělení nesouhlasu dlužníka k plnění není totiž zákonným a ani judikatorně dovozeným důvodem pro přetržení běhu promlčecí doby stávající a počátku plynutí promlčecí doby nové. Dovolací soud se neztotožnil ani se související úvahou odvolacího soudu, že samotné uznání dluhu představuje takové jednání povinné osoby, jež představuje vážný (objektivně seznatelný) příslib plnění podložený reálným jednáním. Za takový vážně míněný příslib by bylo možné považovat situace, vyjádří-li se povinná osoba, že hodlá plnit ve výši požadované oprávněnou osobou, a činí konkrétní kroky k tomu, aby závazek splnila, nebo dojde-li k jednání obou stran o tom, že nárok oprávněné osoby bude v požadované výši uspokojen určitým způsobem, například věcmi, které budou určeny dodatečnou dohodou účastníků ve stanoveném časovém horizontu, popřípadě v penězích, nelze-li nárok uspokojit jiným způsobem. Ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení vyplývá, že takovouto aktivitu žalovaný nevyvíjel. Ostatně, i k částečnému uspokojení nároku právní předchůdkyně žalobkyně na restituční náhradu ve výši [částka] došlo v roce [rok] v důsledku soudního rozhodnutí.

19. Protože rozsudek odvolacího soudu byl v rozsahu shora uvedeném založen na nesprávném právním posouzení věci, a jelikož dovolací soud současně neshledal, že by byly splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí nebo zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, nemohl postupovat jinak než rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc odvolacímu soudu vrátit k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř.). V dalším řízení je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, o. s. ř.).

20. Odvolací soud na základě výše uvedeného proto opětovně posoudil napadené mezitímní rozhodnutí soudu I. stupně a uzavřel, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. S právním hodnocením, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, se odvolací soud ztotožnil v rozsahu, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená dne [datum] mezi Ing. [jméno] [příjmení] jako osobou oprávněnou s Ing. [jméno] [příjmení] jako postupitelkou, týkající se nedočerpaného nároku na náhradu ve smyslu § 14, 15 a 16 zákona o půdě vůči žalovanému jako povinné osobě, je dostatečně určitá, splňuje obsahové náležitosti smlouvy o postoupení pohledávky, účastníci jsou zde správně označeni a je zde, což je významné pro posouzení nároku žalobkyně s ohledem na odvolací námitky, dostatečně a jednoznačně určitě stanoven nárok, který je předmětnou smlouvou postupován. Odvolací soud se dále zabýval námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný na odvolacím jednání. Zohlednil, že v řízení před soudem I. stupně byly tvrzeny potřebné skutkové okolnosti a navrženy důkazy pro učinění závěru o její důvodnosti (viz např. [spisová značka]), a současně vyšel ze závěrů dovolacího soudu obsažených v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Odvolací soud shledal námitku promlčení důvodnou, přičemž v této souvislosti odkazuje na závěry dovolacího soudu shora citované v odst. 17 a 18 tohoto rozsudku.

21. Odvolací soud za situace, kdy nárok žalobkyně neshledal co do základu důvodným, a to s ohledem na důvodnou námitku promlčení, postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a mezitímní rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

22. O nákladech řízení před soudem I. stupně, v řízení odvolacím, resp. dovolacím rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Návrh na postup podle § 150 o. s. ř., odůvodněný výlučně s ohledem na datum vznesení námitky promlčení až na ústním odvolacím jednání, neshledal odvolací soud jako relevantní pro aplikaci tohoto ustanovení. V uvedených řízeních činily náklady procesně úspěšného žalovaného 7,5 úkonů právní služby, a to převzetí zastoupení, odvolání ze dne [datum] do usnesení o přerušení řízení (úkon ve výši poloviny), vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání [datum], sepis odvolání proti mezitímnímu rozsudku ze dne [datum], účast na jednání u odvolacího soudu dne [datum], sepis dovolání dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, k/, § 11 odst. 2 písm. c/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Výši odměny určil odvolací soud podle § 6, § 7 a § 8 odst. 1 téže vyhlášky z částky [částka], kterou uvedla žalobkyně v žalobě jako výši pohledávky zde uplatněné. Žalovanému náleží částka za jeden úkon právní služby ve výši [částka], paušální náhrada hotových výdajů za 8 úkonů á [částka] (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a náhrada za DPH ve výši 21 %, částka [částka], celkem tedy po zaokrouhlení [částka] Odvolací soud za neúčelně vynaložený, tj. za který nepřiznal náhradu, považoval náklad na vyjádření k odvolání, které bylo zasláno odvolacímu soudu žalovaným den před konáním odvolacího jednání, se současným zohledněním jeho obsahu. Odvolací soud poskytl žalobkyni lhůtu 30 dnů ke splatnosti této částky (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a to s ohledem na její výši s tím, že prodloužením lhůty zároveň nedojde k neúměrnému zvýhodnění žalobkyně na úkor žalovaného.