o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 68 C 257/2016-10,

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se smluvním úrokem ve výší 22,68 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [obec a číslo], [ulice a číslo] uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, na základě které žalovanému zřídila a vedla bankovní účet a současně mu umožnila čerpat z účtu revolvingový úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Žalovaný podle obsahu žalobních tvrzení čerpal kontokorentní úvěr. S úhradou smluvních závazků se dostal do prodlení, předchůdkyně žalobkyně proto využila svých smluvních oprávnění, úvěr tzv. zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celkové dlužné částky. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu požaduje žalobkyně v soudním řízení rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností [právnická osoba] Soud I. stupně dále uvedl, že žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud I. stupně postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž měl za prokázaná následující skutková zjištění. [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty a žalovaný se zavázal nepřekročit výši povoleného debetního zůstatku, na běžném účtu udržovat sjednaný minimální měsíční kredit a vyčerpané peněžní prostředky bance vrátit. Účastníci sjednali úročení povoleného debetního zůstatku úrokovou sazbou, jakož i úročení nepovoleného debetního zůstatku a právo banky na smluvní pokutu za každý den překročení povoleného debetního zůstatku na běžném účtu dle smlouvy ve vazbě na aktuální Sazebník banky. Účastníci dále sjednali právo banky převést nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu na úvěrový účet a peněžní prostředky na úvěrovém účtu dále úročit úrokovou sazbou stanovenou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly [ulice] podmínky banky (dále jen„ OP“), ve kterých účastníci sjednali právo banky smlouvu ukončit odstoupením od smlouvy pro případ, že klient (žalovaný) porušil podstatným způsobem své povinnosti vůči bance, za něž se mimo jiné považuje porušení závazků vyplývajících z podmínek nebo ze smlouvy, event. jiných ujednání mezi ním a bankou. Odstoupení v takovém případě nabývá účinnosti jeho doručením klientovi (viz čl. 84 VOP). Z důkazů vyplynulo, že žalovaný na běžném účtu čerpal peněžní prostředky do nepovoleného debetu. [příjmení] proto v souladu s Obchodními podmínkami od Smlouvy odstoupila a žalovaného vyzvala k úhradě celkové dlužné částky, současně peněžní prostředky představující nepovolený debetní zůstatek převedla na úvěrový účet žalovaného, o čemž ho rovněž písemně vyrozuměla. Jelikož žalovaný závazek dobrovolně nesplnil, byla pohledávka banky za žalovaným postoupena žalobkyni, a to na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem.

4. Soud I. stupně s odkazem na § 261 odst. 3 písm. d), § 497 a § 369 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“) měl za prokázané, že spolu účastníci, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, kterou předchůdkyně žalobkyně mimo jiné umožnila žalovanému čerpání peněžních prostředků na běžném účtu do výše povoleného debetu, tj. poskytla mu do povolené výše úvěr. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku, když úvěrová smlouva patří dle § 261 odst. 3, písm. d) obchodního zákoníku mezi tzv. absolutní obchodní závazkové vztahy tj. vztahy, které se bez ohledu na postavení smluvních stran a bez ohledu na účel právního jednání (zda jde o úvěr spotřebitelský nebo úvěr pro potřeby podnikání) zcela podřizují režimu obchodního zákoníku. Jelikož všechna ustanovení (s výjimkou § 499), které v obchodním zákoníku upravují institut smlouvy o úvěru (§ 497 až § 507) jsou dispozitivní, záleží vždy v prvé řadě na smluvním ujednání účastníků a teprve pro případ, že smlouva smluvní ujednání neobsahuje, řídí se smluvní vztah příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Podmínkou platnosti uzavřené smlouvy je tak pouze sjednání jejích podstatných náležitostí, mezi které patří označení věřitele a dlužníka, určení částky úvěru a závazek dlužníka k vrácení poskytnuté částky úvěru a zaplacení úroku. Smlouva je přitom uzavřena již dohodou o poskytnutí peněžních prostředků, nikoli teprve faktickým poskytnutím peněžních prostředků. Na základě výše uvedeného soud I. stupně uzavřel, že spolu předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, když se dohodli na jejích podstatných náležitostech. Žalovaný na základě této smlouvy čerpal úvěr. V řízení bylo dále prokázáno, že účastníci sjednali podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním přečerpal povolenou výši úvěru. Předchůdkyně žalobkyně proto postupovala zcela v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě a ve Všeobecných obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, žalovanému dala okamžitou výpověď z uzavřené smlouvy, peněžní prostředky zesplatnila a převedla na úvěrový účet. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě celkové dlužné částky, když za tímto účelem mu byla poskytnuta lhůta. Jelikož žalovaný svůj závazek neuhradil, dostal se do prodlení a žalobkyni v souladu s § 369 odst. 1 obchodního zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení, když počátek prodlení je vázán na den následující po zesplatnění úvěru.

5. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, jakož i vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, a to na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], soud I. stupně žalobě zcela vyhověl (výrok I. rozsudku).

6. Výrok o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Přiznaná částka sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši [částka], dále z odměny za právní zastoupení advokátem, a to za 3 úkony právní služby ve výši [částka] úkon, tj. předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby (§ 7 ve vazbě na § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši [částka] úkon (§ 13 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše s výjimkou soudního poplatku zvýšené o DPH ve výši 21 % v částce [částka] (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů ČR dne [datum], částka 52, [číslo]).

7. Rozsudek soudu I. stupně napadl včasným odvoláním žalovaný a namítal, že na usnesení soudu z [datum] reagoval dopisem ze dne [datum], na který soud I. stupně nevzal zřetel. Ve vyjádření popsal svou špatnou finanční situaci a další závazky, které byl povinen hradit. Do špatné finanční situace se žalovaný dostal ze zdravotních důvodů. Rovněž navrhl možnost úhrady dluhu ve splátkách. Soudu I. stupně dále vytkl, že poté, kdy rozsudek napadl odvoláním ze dne [datum], byla na něm soudem I. stupně vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti. Ve spise se nenacházela část listin, které žalovaný do spisu založil. Žalovanému dosud nebylo vysvětleno, jak je možné, že listina byla z elektronického spisu vymazána. Řízení o jeho stížnosti bylo skončeno s tím, že původní soudce již u soudu nepůsobí a vedoucí kanceláře taktéž nikoliv.

8. Žalovaný dále namítal, že se soud I. stupně nezabýval výší úroků, která je podle něho v rozporu s dobrými mravy.

9. K přiznaným nákladům řízení uvedl, že ze strany žalobkyně se jedná o formulářovou žalobu. Žalobkyně podniká v oblasti vymáhání pohledávek, které vykupuje od bank. Ve věci podává totožné žaloby, které se liší údaji o žalovaných a žalované částce, podává je opakovaně v řádu desítek až stovek měsíčně. Soud I. stupně měl proto o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a přiznat sníženou odměnu ve výši [částka] za každý ze tří úkonů právní služby, dále paušální náhradu ve výši [částka] za každý úkon, a DPH, včetně [částka]. Dále pak soudní poplatek ve výši [částka].

10. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

11. Žalovaný podáním ze dne [datum] odvolacímu soudu sdělil, že dne [datum] uhradil žalobkyni částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že do uhrazené částky bude řízení zastaveno, ve zbylé části bude žaloba zamítnuta. Pro případ, pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro zamítnutí části žaloby, žalovaný navrhl, aby odvolací soud uložil žalovanému uhradit zbylou část žalobou uplatněných nároků v 5 měsíčních splátkách. Sdělení doplnil veřejnoprávní smlouvou o poskytnutí návratné finanční výpomoci dle Programu pro poskytování návratné finanční výpomoci středočeským krajem živnostníkům Středočeského kraje na zmírnění nepříznivých dopadů epidemie nemoci COVID-19 na jejich živnost (včetně nepříznivých dopadů opatření souvisejících s bojem proti epidemii) v roce 2020. Dle této smlouvy obdržel žalovaný návratnou finanční výpomoc ve výši [částka] a zavázal se ji splácet ve čtvrtletních splátkách ve výši [částka]. Prvá splátka je splatná [datum], poslední dne [datum]. Žalovaný svá tvrzení ohledně úhrady částky [částka] a [částka] doložil výpisy z banky.

12. Žalobkyně v reakci na částečné plnění ze strany žalovaného uvedla, že platby ze dne [datum] ve výši [částka] a [datum] ve výši [částka] započetla na jistinu v plné výši a co do částky [částka] na úrok se sazbou 22,68 % ročně. Na základě uvedeného vzala žalobkyně zpět žalobu co do částky [částka] a v této části navrhla zastavení řízení. Dále navrhla, aby odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na smluvním úroku ve výši 22,68 % z částky [částka] od [datum] do [datum], dále pak z částky [částka] od [datum] do [datum]. Žalobkyně dále navrhla, aby žalovaný byl povinen zaplatit ji na nákladech řízení částku [částka].

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a se zohledněním částečného zpětvzetí žaloby dospěl k následujícím závěrům.

14. V posuzované věci se žalobkyně domáhala úhrady jistiny a smluvního úroku z úvěru, který byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut. Z obsahu spisu je zřejmé, a to přímo z podání žalovaného, že žalovanou jistinu ve výši [částka] uznal, a jak bylo zjištěno v průběhu odvolacího řízení i zaplatil v uvedených dvou splátkách. V této části a dále i v části úroku z prodlení vzala žalobkyně žalobu se souhlasem žalovaného zpět. Odvolací soud proto postupoval podle § 222a odst. 1 o. s. ř., zrušil rozsudek soudu I. stupně a řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby v uvedeném rozsahu (viz výrok I. rozsudku odvolacího soudu).

15. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“) touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

16. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlené určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

18. Z obsahu spisu je zřejmé, že soud I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 68 C 257/2016-7, vyzval žalovaného k vyjádření ve věci samé, připojil k vyjádření k vyjádření důkazy, dále, aby se vyjádřil, zda vznáší námitku věcné a místní příslušnosti, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a dále se měl vyjádřit k osobě soudce. Reakce žalovaného na tuto výzvu není založena ve spise do vyhlášení přezkoumávaného rozsudku. Vyjádření žalovaného ze dne [datum], založené do spisu na č. l. 38, bylo založeno do spisu k výzvě soudu I. stupně ze dne [datum] se sdělením, že vyjádření ze dne [datum] nebylo ve spise nalezeno. Ve vyjádření žalovaný uvedl, že v červenci [rok] byl propuštěn ze zaměstnání, do konce února [rok] byl ve stavu nemocných. Od března si sháněl zaměstnání, ale bezúspěšně. V září roku [rok] se přihlásil na Úřad práce ve [obec] [datum] prodělal infarkt a do konce roku [rok] se léčil. V roce 2015 byl veden na úřadu práce, bezvýsledně sháněl zaměstnání, a to z důvodu jeho zdravotního stavu. Ze strany úřadu práce mu nebyly zaslány žádné finanční prostředky. [právnická osoba] uhradil více než polovinu dlužné částky, dále již splácet nemohl. [příjmení] [částka] je zbytek, který se mu nepodařilo zaplatit. Žalovaný nevlastní žádný majetek, Finančnímu úřadu ve [obec] splácí [částka] měsíčně. Podle rozsudku Okresního soudu ve [obec] splácí dále [právnická osoba] s. r. o. [částka]. Dále žalovaný ve vyjádření výslovně uvedl, že dluh vůči [právnická osoba] ve výši [částka] uznává a pokud bude mít možnost splácet v rozumné výši, svému závazku dostojí. Navrhl splátky ve výši [částka] měsíčně. V závěru uvedl, že se mu podařilo sehnat zaměstnání.

19. Žalobkyně se v řízení domáhala plnění ze smlouvy [číslo] uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně se žalovaným dne [datum], která byla ukončena dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na kreditní kartě úvěr ve výši [částka]. Ve chvíli odstoupení dlužil žalovaný částku [částka], a to na jistině. V souladu s bodem 13 Obchodních podmínek dále požaduje žalobkyně uhradit po žalovaném zaplacení sjednaného smluvního úroku ve výši 22,68 % p. a. (dle úrokového lístku) ze žalované jistiny úvěru ode dne zesplatnění úvěru, tj. od [datum]. Úročení potrvá dle smluvních podmínek do úplného splacení veškerých pohledávek za klientem. Podle Úrokového lístku [právnická osoba] platného od [datum] u kreditní a úvěrové karty k revolvingovému úvěru pro fyzické osoby nepodnikatele je uveden úrok pro O. K. kartu úroková sazba roční ve výši 22,68 %, stejná výše úrokové sazby je uvedena i pro hotovostní čerpání. V platební historii je uvedeno u kolonky druh smlouvy MCARD (kreditní karta). Původně bylo plnění na O. K. kartě (viz č. l. 72 spisu).

20. Odvolací soud se dále zabýval výší smluveného úroku 22,68 % ročně. Námitku žalovaného o rozporu výše úroku s dobrými mravy neshledal důvodnou. V posuzované věci uzavřel žalovaný smlouvu s bankovním ústavem, sjednaný úrok byl v době uzavření smlouvy úrokem obvyklým. Odvolací soud proto v této části odvolání žalovaného vyhověl pouze zčásti, a to poskytnutím splátkového kalendáře. Odvolací soud za situace, kdy jistina byla v mezidobí uhrazena, požadovaný smluvní úrok kapitalizoval, a to úrok ve výši 22,68 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] představuje částku [částka]. Za následné období z částky [částka] od [datum] do [datum] odvolací soud vypočetl úrok ve výši [částka]. Součet po zaokrouhlení činí [částka]. Tuto částku odvolací soud uložil žalovanému zaplatit v pěti splátkách po [částka] splatných od prvního měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku do každého 15. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek. Odvolací soud postupoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy zohlednil aktuální finanční možnosti žalovaného a současně i to, že prodloužením lhůty v předmětné věci zároveň nedojde k neúměrnému zvýhodnění žalovaného na úkor žalobkyně.

21. Soud I. stupně v napadeném rozhodnutí správně přiznal žalobkyni, která měla plný úspěch ve věci, právo na náhradu nákladů řízení, nesprávně však stanovil jejich výši, když nepostupoval podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žaloba naplňuje znaky tzv.„ formulářové žaloby“. Náklady sestávající z odměny advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši po [částka] za úkon, paušální náhrady hotových výdajů po [částka] za úkon, 21% DPH z odměny a náhrad a zaplaceného soudního poplatku [částka], celkem částka [částka], kterou odvolací soud žalovanému uložil zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v prodloužené lhůtě 15 dnů. Odvolací soud i zde postupoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to se zohledněním stejných souvislostí, jako uvedených v odstavci 20.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Náklady procesně převážně úspěšné žalobkyně sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to odměny ve výši [částka] za jeden úkon (částečné zpětvzetí žaloby), vypočtené z částky [částka], režijního paušálu ve výši [částka] a 21 % DPH v částce [částka] Celkem po zaokrouhlení částka [částka], kterou odvolací soud žalovanému uložil zaplatit k rukám zástupce žalobkyně rovněž v prodloužené lhůtě 15 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), se zohledněním stejných souvislostí, jako uvedených v odstavci 20.