o zaplacení [částka], k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu [částka] (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů [anonymizováno] [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody způsobené mu nezákonným [anonymizována dvě slova] vedeným převážně u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. [spisová značka] Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zprostil podle § 226 písm. b) tr. ř. žalobce obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako [anonymizována dvě slova] pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není [anonymizována dvě slova] Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odvolání státní zástupkyně ohledně žalobce zamítl podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné. Na základě rozhodnutí zaměstnavatele o zproštění výkonu služby ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo v souvislosti se zahájením [anonymizována dvě slova] rozhodnuto o krácení měsíčního platu žalobce o 50 %. Po skončení [anonymizována dvě slova] bylo žalobci doplaceno zkrácení platu ve výši [částka] hrubého za období 18 měsíců. Žalobci však nebyly doplaceny odměny, které byly vyplaceny jeho zástupci po dobu zproštění z funkce, které by žalobci nepochybně vyplaceny byly, pokud by nebyl zproštěn funkce. Zástupci Ing. [jméno] [příjmení] byly vyplaceny v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] odměny v celkové výši [částka]. Žalobci byly odměny vždy přiznány a vyplaceny. Žalobce byl za všechna léta služby hodnocen jako vynikající a byl označen za všeobecně uznávaného odborníka. Žalobci dále vznikla ztráta na stravném ve výši [částka]. Nárok vyplývá z Kolektivní smlouvy uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] – [stát. instituce] a [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno] při MD [číslo jednací], konkrétně čl. 4 [číslo]. V rozhodném období zproštění výkonu služby se jedná celkem o 442 pracovních dnů po [částka]. Dne [datum] uzavřel žalobce Smlouvu o poskytnutí právní pomoci k obhajobě v [anonymizována dvě slova] s advokátem JUDr. [jméno] [příjmení]. Byla dohodnuta odměna ve výši [částka] + DPH za každou započatou hodinu právní pomoci. Advokát vykonal právní službu v rozsahu 51,5 hod., která byla vyfakturována spolu s cestovným fakturou č. [rok] ze dne [datum] na celkovou částku [částka]. Výše smluvní odměny je přiměřená a není ve zřejmém nepoměru ke složitosti věci. Podle advokátního tarifu bylo vykonáno celkem 29 úkonů se sazbou [částka] úkon a 5 úkonů se sazbou [částka]. Žádostí ze dne [datum] uplatnil žalobce nárok na náhradu škody ve výši [částka] u žalované. Žalovaná do dne podání žaloby náhradu škody nepřiznala.

3. Žalovaná nárok neuznala. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], v celkové výši [částka], spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši [částka], v náhradě ztráty na výdělku ve výši [částka] a v náhradě ztráty na stravném ve výši [částka], vzniklých v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova] vedeného u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení vyhověla co do částky [částka]. V případě náhrady ztráty na výdělku a náhrady ztráty na stravném žalovaný nevyhověla ani částečně, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná uzavřela, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], za které lze považovat s ohledem na výsledek [anonymizována dvě slova] usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]. Žalobce má dle žalovaného nárok dle [ustanovení pr. předpisu] pouze na účelně vynaložené náklady, které jsou ohodnoceny v souladu s mimosmluvní odměnou dle advokátního tarifu. Žalovaná shledala nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů obhajoby důvodným pouze v částce [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobce ani přes výzvu žalované ze dne [datum] nedoložil výpočet cestovného a technický průkaz použitého vozidla, nemohlo být dle žalované přistoupeno v této části k projednání žádosti. K odměně žalovaná uvedla, že je nenárokovou složkou platu, určenou zejména k motivaci zaměstnanců, u níž i po splnění předepsaných kritérií záleží na rozhodnutí zaměstnavatele, zda danou složku platu konkrétnímu zaměstnanci přizná. Na odměnu je nutno dle žalovaného nahlížet jako na fakultativní složku platu, na kterou nelze založit právo. Odměny, kterých se žalobce domáhá, byly vyplaceny zástupci žalobce za jeho vykonanou práci. Podle žalované za diskutabilní lze označit případnou výši odměny, které se žalobce domáhá, a zda by vůbec byla žalobci vyplacena, pokud by nebyl zproštěn výkonu služby. Z žalobcem zmíněné [ulice] dohody mezi [anonymizována dvě slova] – [stát. instituce] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno] při [stát. instituce], [číslo jednací], dle žalované vyplývá, zejména z čl. 4 [číslo], že státní zaměstnanec má nárok na v dohodě blíže uvedené příspěvky pouze v případě, že v tomto dni odpracoval alespoň 3 hodiny. Žalobce byl zproštěn výkonu služby na základě rozhodnutí o zproštění výkonu služby ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Žalobci nevznikl nárok v podobě ztráty na stravném z důvodu absence počtu odpracovaných hodin stanovených kolektivní dohodou. Na žalobcem požadované stravné nelze dle žalované nahlížet jako na skutečnou škodu či ušlý zisk.

4. Na základě částečného zpětvzetí žaloby odůvodněného částečným plněním žalované soud I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl o částečném zastavení [anonymizováno] co do částky [částka] představující část nároku na náhradu nákladů právního zastoupení. Předmětem [anonymizováno] tak zůstal nárok na náhradu ztráty na výdělku ve výši [částka], nárok na náhradu ztráty na stravném ve výši [částka] a nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši [částka].

5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na příslušná ustanovení [ustanovení pr. předpisu], v odůvodnění citovaná, uvedl, že z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobce své nároky u žalované uplatnil dne [datum], kdy se domáhal náhrady škody ve výši [částka], přičemž žalovaná žalobci přiznala náhradu ve výši [částka]. [příjmení] skutečností byla dále existence nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo posléze vedeno [anonymizována dvě slova] Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. [spisová značka], a to usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]. Ve vztahu ke splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí soud I. stupně uzavřel, že za nezákonné rozhodnutí je ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] namístě označit usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], a to s ohledem na následné zproštění žalobce obžaloby.

6. Soud I. stupně ohledně nároku na náhradu škody, představující nevyplacené odměny za období od listopadu [rok] do srpna [rok], odkázal na § 134 a § 134a zákoníku práce a na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého se odměna za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu, která je nenárokovou (fakultativní) složkou platu zaměstnance zaměstnavatele uvedeného v § 109 odst. 3 zák. práce, stává v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání složkou platu nárokovou (obligatorní). S ohledem na uvedené pak soud I. stupně uzavřel, že v situaci, kdy by žalobce nebyl v důsledku nezákonného rozhodnutí zproštěn výkonu služby, nárok na odměnu by mu obligatorně nevznikl. Nárok na odměnu by mu vznikl teprve rozhodnutím zaměstnavatele o jejím přiznání. Nelze proto postavit najisto, že by [stát. instituce] rozhodlo o přiznání odměny žalobci a že by tudíž předmětný nárok žalobci vznikl. Současně nelze postavit najisto, v jaké výši by případný nárok vznikl. Tato skutečnost vyplynula i z přípisu [stát. instituce] ze dne [datum], kde Mgr. [jméno], státní tajemník, uvedl, že ke konkrétní výši odměn se nelze vyjádřit, neboť tato by závisela na povaze plněných mimořádných úkolů, dostupných finančních prostředcích a rovněž úvaze představeného žalobce. Vzhledem k tomu, že přiznání a výše odměn se vztahují k pracovní činnosti konkrétní osoby, nelze vycházet z výše odměn přiznaných zástupci žalobce, a to Ing. [příjmení]. Je navíc pravděpodobné, že pokud by žalobci byly odměny přiznány, byly by přiznány v nižší výši než v žalobcem tvrzené částce [částka], a to mimo jiné i s ohledem na dostupné finanční prostředky a přiznání odměn Ing. [příjmení]. S ohledem na shora uvedené neshledal soud I. stupně příslušný nárok na náhradu nevyplacených odměn oprávněným.

7. Soud I. stupně dále uvedl, že ani příspěvek na stravování není obligatorním nárokem spojeným s výkonem pracovní činnosti. Vyplacení příspěvku na stravování prostřednictvím stravenky je podmíněno ve smyslu kolektivní dohody uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] - [stát. instituce] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno] při [stát. instituce] [číslo jednací] jednak podáním žádosti o vydání poukázky na odběr stravy a rovněž odpracováním alespoň 3 hodin. Soud I. stupně proto ani tento nárok žalobce neshledal důvodný.

8. V případě žalobcem vynaložených nákladů obhajoby se mezi účastníky [anonymizováno] staly spornými náklady na úkony uvedené ve stanovisku žalované ze dne [datum], respektive ve vyjádření žalované k žalobě a cestovné. S odkazem na znění [ustanovení pr. předpisu] soud I. stupně posuzoval, zda byly náklady, které poškozený vynaložil, vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí a zda byly vynaloženy účelně. Ve vztahu k posouzení účelnosti jednotlivých porad vycházel soud I. stupně z obsahu [anonymizováno] spisu zachycujícího průběh [anonymizována dvě slova] a provádění jednotlivých úkonů ze strany soudu, žalobce, případně dalších osob. Soud I. stupně s přihlédnutím k provedenému dokazování shledal účelně vynaloženými náklady na konání porady dne [datum], neboť tato porada bezprostředně předcházela výslechu spoluobviněných [příjmení] a [příjmení] a rovněž žalobce, přičemž o termínu výslechu žalobce byl obhájce JUDr. [příjmení] informován dne [datum]. Účelně vynaloženými shledal nalézací soud rovněž náklady na konání porady dne [datum], která se uskutečnila po předmětných výsleších. Jako účelně vynaložené shledal nalézací soud i náklady na konání porady dne [datum], kdy se tato porada uskutečnila po vydání [anonymizována dvě slova] a podání odporu proti tomuto [anonymizována dvě slova] ze strany JUDr. [příjmení]. Soud I. stupně shledal účelně vynaloženými i náklady na konání porady dne [datum], neboť tato porada se konala bezprostředně před hlavním líčením, uskutečněném [datum]. Mezi hlavními líčeními se konala porada dne [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] Náklady na konání této porady shledal soud I. stupně rovněž účelně vynaloženými. Stejně tak i náklady na konání porady dne [datum], která se konala bezprostředně před veřejným zasedáním odvolacího soudu. Ostatní sporné náklady na porady soud I. stupně účelnými ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] neshledal, když účelně vynaloženými lze shledat toliko náklady na konání jedné porady mezi dvěma termíny hlavních líčení případně mezi dvěma pro [anonymizováno] významnými úkony. V případě úkonů odůvodnění stížnosti ze dne [datum], podnět k výkonu dohledu ze dne [datum], výslech obv. [příjmení] ze dne [datum], příprava závěrečné řeči ze dne [datum], závěrečná řeč – písemný rozbor ze dne [datum] se soud I. stupně zcela ztotožnil s argumentací žalované a odkázal na ni. Obdobně soud I. stupně odkázal na argumentaci žalované ve vztahu k výši odměny, kterou je možné žalobci nahradit toliko ve výši mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu.

9. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně dospěl k závěru, že nárok na náhradu nákladů obhajoby je nad rámec plnění žalované oprávněný co do částky [částka] zahrnující odměnu za 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu á [částka] (porady konané ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 6 x [částka] a náhradu 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Nárok na náhradu cestovních výdajů shledal soud I. stupně oprávněným s jedinou výjimkou, a to cestovních výdajů vztahujících se k poradě konané dne [datum], kdy náklady na konání této porady neshledal účelně vynaloženými. Oprávněnou shledal výši požadovaných cestovních výdajů, a to v souvislosti s úkony uskutečněnými ve dnech [datum], [datum], [datum], [anonymizována tři slova], [datum], [datum] a [datum] á [částka] a ve dnech [datum] a [datum] á [částka]. Žalobci tak vznikl nárok na náhradu cestovních výdajů v celkové výši [částka].

10. Po částečném zastavení [anonymizováno] z důvodu plnění žalované soud I. stupně shledal žalobu důvodnou v rozsahu [částka]. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O nákladech [anonymizováno] soud I. stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř.

11. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným odvoláním oba účastníci. Žalobce napadl rozsudek ve výroku II. co do částky [částka] a namítal, že soud I. stupně nesprávně zhodnotil provedené důkazy, vyvodil nesprávné právní závěry a nesprávně uzavřel, že žalobci nevznikla škoda představující nevyplacené odměny za období od listopadu [rok] do srpna 220. Soud I. stupně nesprávně dospěl k závěru, že nárok na odměnu by žalobci vznikl teprve rozhodnutím zaměstnavatele o jejím přiznání, a že nelze postavit najisto, že by [stát. instituce] o přiznání odměny žalobce rozhodlo a tudíž by nárok vznikl. V této souvislosti soud I. stupně zmínil přípis [stát. instituce] ze dne [datum], ze kterého mj. vyplynulo, že žalobci byly mimořádné odměny přiznány v době aktivního výkonu služby před a po skončení zproštění výkonu služby. Lze tedy považovat za pravděpodobné (či alespoň možné), že pokud by nebyl žalobce zproštěn výkonu služby, byly by žalobci mimořádné odměny přiznány i v době, po kterou byl zproštěn služby. Soud I. stupně však nárok na náhradu nevyplacených odměn neshledal oprávněným, a to ani v prokázané výši, která byla vyplacena jeho zástupci Ing. [příjmení] v částce [částka]. Soud I. stupně nehodnotil, že právě v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova] a souvisejícího postavení mimo službu žalobce nemohl činnost vykonávat a tudíž plnit pracovní úkoly. Nelze pochybovat, s ohledem na jeho dlouhodobé vynikající pracovní hodnocení a nezpochybnitelnou odbornost, že by jím byly úkoly splněny na vysoké úrovni. Lze naopak předpokládat, že by mu odměny byly vyplaceny, a to i vyšší než jeho zástupci. Státní tajemník Mgr. [jméno] v přípisu připustil vyplacení odměn, pouze se nevyjádřil ke konkrétní výši.

12. Soud I. stupně se nevypořádal v odůvodnění rozsudku s argumentací žalobce uvedenou v žalobě (bod III.), že se v případě odměn jedná o pravděpodobný výdělek (§ 355 zákoníku práce), kterého by žalobce dosáhl v rozhodném období, pokud by nebyl zproštěn funkce, když při jeho zjištění se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek platu zaměstnance nebo zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, tedy v daném případě Ing. [příjmení].

13. V posuzovaném případě jde o obdobu tzv. ušlého zisku v podnikatelské sféře. Jde o ztrátu očekávaného přínosu, o to, o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený přišel, uvedené má obecnou platnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V opačném případě by docházelo k diskriminaci při odškodňování nepodnikatelské sféry. Pokud by žalobce nebyl zproštěn funkce v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova], byly by požadované odměny vyplaceny jemu, neboť neexistuje jediný relevantní důvod, proč by tomu tak nemělo být.

14. Podle žalobce lze uvedené argumenty v plném rozsahu vztáhnout i na soudem I. stupně nepřiznané stravné ve výši [částka]. Nezákonné [anonymizována dvě slova] a postavení mimo službu žalobci znemožnilo odpracovat 3 hodiny a splnit tak podmínky zakládající právo na příspěvek na stravné. Žalobci se nepochybně zvýšily osobní náklady na denní stravování. Výše příspěvku je dána kolektivní dohodou.

15. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl v rozsahu [částka].

16. Rozsudek soudu I. stupně ve výroku I., a to co do částky [částka], napadla včasným odvoláním žalovaná. S odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. namítala, že soud I. stupně v částce [částka] přiznal mimo jiné odměnu za 6 úkonů (porady advokáta s klientem) ve výši [částka], když vyhodnotil tyto úkony jako účelně vynaložené. S uvedeným závěrem žalovaná nesouhlasí. Soud I. stupně pominul, že úkony, kterými jsou porady advokáta se žalobcem, nebyly žádným způsobem doloženy potvrzením o konané poradě, či jiným relevantním způsobem.

17. Nad rámec uvedeného pak žalovaná dále namítala, že poradu s klientem dne [datum], která se konala krátce po výslechu žalobce jako obžalovaného, na kterou nenavazoval žádný další významný úkon pro [anonymizováno], ani po něm nenásledovalo podání žalobce týkající se věci samé, nelze hodnotit jako účelné uplatňování práv. Naopak po této poradě došlo pouze k nahlédnutí advokáta do spisu a dne [datum] došlo k další poradě advokáta s žalobcem. [příjmení] s klientem dne [datum] se uskutečnila teprve po podání odporu proti [anonymizována dvě slova] vydanému v předmětném [anonymizována dvě slova]. Na poradu navazuje nahlédnutí advokáta do spisu dne [datum] a další porada s klientem konaná téhož dne. Podle žalované za účelnou lze hodnotit takovou poradu, která by předcházela podání odporu proti [anonymizována dvě slova]. Po poradě dne [datum] nenásledovalo žádné podání žalobce ve věci samé.

18. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil, a žalobu co do částky [částka] zamítl.

19. Odvolací soud podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaných odvolání, tj. výrok I. rozsudku k odvolání žalované co do částky [částka], výrok II. k odvolání žalobce v rozsahu [částka] a ve výroku o nákladech [anonymizováno], a to včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

20. Nárok uplatněný žalobcem na náhradu škody představující vynaložené náklady [anonymizováno] je namístě posoudit podle [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění [ustanovení pr. předpisu], [ustanovení pr. předpisu], [ustanovení pr. předpisu] a zák. č. 160/2006 Sb. (dále i jen„ zákon“ či„ OdpŠk“), založeném na principu, zakládajícím objektivní odpovědnost státu, jíž se nelze zprostit a která je dána za současného splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

21. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady [anonymizováno], které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, náhradu nákladů [anonymizováno] může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu [anonymizováno] na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 téhož ustanovení, náklady zastoupení jsou součástí nákladů [anonymizováno]. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

22. Žalobce se v předmětném [anonymizováno] domáhá náhrady škody, představující ve smyslu § 31 zák. č. 82/1998 Sb. náklady [anonymizováno], které podle citovaného zákonného ustanovení musí být účelně vynaloženy na zrušení, resp. změnu nezákonného rozhodnutí či na nápravu nesprávného úředního postupu. Odvolací soud se ztotožnil s odvolací námitkou žalované, že za účelné ve smyslu zákona nelze považovat dvě porady s klientem, které se měly konat dne [datum] a [datum], když po uvedených poradách neexistoval žádný výstup spočívající v podání písemného podání či v účasti na jednání, apod. Ve zbylém rozsahu neshledal odvolací soud odvolání žalované důvodné, neboť existence ostatních porad žalobce s jeho advokátem v rozsahu přesahujícím 2 hodiny konané ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], byla dostatečně prokázána potvrzením vydaným advokátem a souhlasem s jejich uskutečněním, vysloveným klientem, tedy žalobcem.

23. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I. ohledně částky [částka] změnil tak, že co do zaplacení částky [částka] žalobu zamítl, ve zbylé části podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

24. Podle § 37 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci [anonymizováno], ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

25. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

26. Rovněž nárok žalobce na náhradu škody představující nevyplacené odměny za období od listopadu [rok] do srpna [rok] a příspěvek na stravné, je namístě posoudit podle citovaných ustanovení [ustanovení pr. předpisu] Soud I. stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dospěl k závěru, že se jedná o nenárokové plnění a s přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem pak žalobu v uvedeném rozsahu zamítl. Odvolací soud tento závěr neshledal správným. Podle soudem I. stupně odkazovaného rozhodnutí odměna za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu, která je nenárokovou (fakultativní) složkou platu zaměstnance zaměstnavatele uvedeného v § 109 odst. 3 zákoníku práce, se v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou platu nárokovou (obligatorní). Navazující právní věta (soudem I. stupně necitovaná) zní, předstírá-li zaměstnavatel uvedený v ustanovení § 109 odst. 3 zák. práce v rozhodnutí o přiznání odměny zaměstnanci podle ustanovení § 134 zák. práce, že mu tuto odměnu přiznává za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu, aby tak zastřel skutečný důvod udělení odměny, se kterým pracovněprávní předpisy možnost přiznání odměny zaměstnanci uvedeného zaměstnavatele nespojují, je takové rozhodnutí o přiznání odměny neplatné, a právo zaměstnance na odměnu proto nemůže založit. Odkaz na citovaný rozsudek v posuzované věci proto nepovažuje odvolací soud za přiléhavý.

27. Odvolací soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kde Nejvyšší soud vyslovil právní větu, podle které průměrný výdělek pro účely ušlého zisku ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] se i v případě příslušníka ozbrojeného sboru, jehož služební poměr podléhá zákonu č. 361/2003 Sb., stanoví za použití zásad obsažených v zákoníku práce. Nejvyšší soud dále uvedl, že je ustálenou soudní praxí, že podle [ustanovení pr. předpisu] odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [anonymizováno] soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se [anonymizována dvě slova] zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu [anonymizováno] činných v [anonymizována dvě slova] při zahájení [anonymizována dvě slova] (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek [anonymizována dvě slova] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C [číslo]). Tak je tomu i v případě žalobce, který svou újmu odvozuje právě od skutečnosti, že proti němu bylo vedeno [anonymizována dvě slova], které neskončilo odsouzením. Okolnost, že byl žalobce trestně stíhán jako příslušník ozbrojeného sboru a že jeho újma spočívá v zisku ušlém na služebním příjmu a s ním souvisejících nárocích, není pro aplikaci [ustanovení pr. předpisu] právně významná, neboť nejde o nároky plynoucí ze samotného služebního poměru, ale o nároky plynoucí z odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem veřejné moci. Úvaha odvolacího soudu o tom, že na nároky žalobce nelze aplikovat [ustanovení pr. předpisu], je proto nesprávná. K tomu Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že názor vyjádřený v odvolacím soudem odkazovaném usnesení zvláštního senátu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byl v důsledku vývoje judikatury Ústavního soudu překonán usnesením zvláštního senátu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

28. Odvolacím soudem citované rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo vydáno v obdobné věci, tj. žalobce (osoba ve služebním poměru, zde státní zaměstnanec) se v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v [anonymizována dvě slova] domáhá náhrady škody v podobě ušlého zisku, neboť neobdržel příslušné náhrady, a to mimo jiné i nenárokové složky. Podle Nejvyššího soudu je namístě se nárokem zabývat, zjišťovat pravděpodobnost výplaty odměn a výši částky postupem podle § 355, event. § 353 zákoníku práce. Pokud soud uvedeným způsobem nároky žalobce neposoudí, je jeho právní posouzení těchto nároků nesprávné. Pokud navíc svou úvahou o tom, že v případě nenárokových složek služebního příjmu (práce přesčas, služební pohotovost a kázeňské odměny), na které není právní nárok, nemohlo jim odpovídající plnění žalobci ujít, neboť v době, kdy byl postaven mimo službu, mu práce přesčas ani služební pohotovost nemohly být nařízeny a kázeňská odměna přiznána, vydal rozhodnutí potenciálně nespravedlivé. Pokud se poškozený nikoli vlastní vinou ocitne v situaci, kdy je postaven mimo službu a dojde tím ke snížení jeho služebního příjmu, vede úvaha odvolacího soudu k tomu, že mu nikdy nemůže být ušlý výdělek nahrazen a že tedy nemůže být navrácen do postavení, jako by žádná škodná událost do jeho poměrů nezasáhla.

29. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., přistoupil k částečnému zrušení rozsudku soudu I. stupně, a to v zamítavém výroku o věci samé II. ohledně částky [částka] a ve výroku o nákladech [anonymizováno] III. V uvedeném rozsahu pak odvolací soud podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu [anonymizováno].

30. Soud I. stupně, který se s ohledem na nesprávný právní závěr o nedůvodnosti žaloby, nezabýval výpočtem výše nároku a neposkytl žalobci příslušná poučení, jej vyzve, aby tvrdil a prokázal vznik a rozsah škody, představující odměny za období od listopadu [rok] do srpna [rok] a příspěvek na stravné, které mu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí nebyly zaměstnavatelem vyplaceny. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování znovu ve věci rozhodne, přičemž nové rozhodnutí odůvodní dle § 157 odst. 2 o. s. ř. a zároveň rozhodne i o náhradě nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů dle § 224 odst. 3 o. s. ř.