o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [anonymizována dvě slova] spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů [anonymizováno] [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě doručené soudu dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, a to coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Předmětný nesprávný úřední postup měl dle žalobkyně spočívat v nepřiměřeně dlouhém [anonymizováno] vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (dále jen„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako„ původní [anonymizováno]“), které bylo zahájeno doručením návrhu na vydání platebního rozkazu dne [datum] proti právnímu předchůdci žalobkyně - společnosti [právnická osoba], [IČO], a toto [anonymizováno] bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Žalobkyně vstoupila do [anonymizováno] v roce [rok] jako právní nástupce do práv a povinností původního žalovaného na základě převzetí jmění jediným společníkem. V době zahájení [anonymizováno] se jednalo [anonymizováno] právního předchůdce žalobce a pak následně i [anonymizováno] žalobkyni samotnou o existenční záležitost, neboť žalobou bylo požadováno plnění včetně vysokých smluvních pokut (dlužné nájemné [anonymizováno] výši [částka] a smluvní pokuta 12 % ročně). Žalobkyně byla z důvodu vedení původního [anonymizováno] a s tím souvisejícího dlouhodobě přetrvávajícího rizika uložení povinnosti uhradit tak vysokou částku nucena přijmout určitá opatření umožňující případné zaplacení žalobního nároku, přičemž zmíněná opatření měla nepříznivý vliv na podnikání žalobkyně, její výrobní strategie, tvorbu rezerv apod. Žalobkyně dále byla vystavena riziku hrazení vysokých nákladů [anonymizováno] a navíc musela po dlouhou dobu platit odměnu [anonymizováno] právní zástupce. Žalobkyně upozornila na konkrétní průtahy v [anonymizováno] a na konkrétní pochybení soudu s tím, že pokud by se jich soud vyvaroval a rozhodoval věcně správně, pak by žalobkyně nemusela být vystavena tlaku existenční nejistoty a účastnit se původního [anonymizováno] v délce 10 let. Žalobkyně požadovala za každý rok původního [anonymizováno] zadostiučinění [anonymizováno] výši [částka], takto vypočtenou základní částku zvýšila o 10 % vzhledem k jednoduchosti projednávané věci, o 10 % z důvodu, že žalobkyně se na prodloužení délky nepodílela, o dalších 10 % [anonymizováno] nedůvodné průtahy v [anonymizováno] na straně soudu a v neposlední řadě o 10 % z důvodu významu [anonymizována dvě slova] žalobkyni. Žalobkyně dále uvedla, že svým podáním ze dne [datum] uplatnila u žalované svůj nárok, žalovaná však nereagovala.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, vznesla námitku promlčení a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že dne [datum] jí byla prostřednictvím datové schránky doručena plná moc (bez podpisu), kterou žalobkyně zastoupená statutárním orgánem zmocnila JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, k uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního [anonymizováno], a to jak při jeho uplatnění u žalované, tak na případném navazujícím soudním [anonymizováno]. K této plné moci byla připojena kopie rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dále kopie výpisu z aplikace infoSoud o průběhu původního [anonymizováno], další kopie totožné plné moci, avšak již podepsaná statutárním orgánem žalobkyně a kopie výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně. Žalovaná dále uvedla, že dne [datum] jí bylo doručeno podání s názvem„ Pohledávka [anonymizováno] výši [částka] s příslušenstvím“, v němž právní zástupce žalobkyně sděluje, že u žalované uplatnil dne [datum] žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v původním [anonymizováno] ze dne [datum] a dále z podání vyplývá, že uvedenou žádostí uplatnil nárok [anonymizováno] výši cca [částka], přičemž nově částku snížil a požadoval pouze [částka] s příslušenstvím. Vyzval žalovanou k okamžité úhradě. K podání byla opět připojena podepsaná kopie plné moci vystavená žalobkyní. K tomu žalovaná uvedla, že žádost žalobkyně ze dne [datum], kterou zmiňuje právní zástupce žalobkyně v podání doručeném žalované dne [datum], nikdy nebyla žalované doručena. Předmětné podání (žádost) obsahující kopii podepsané i nepodepsané plné moci, kopii rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. [číslo jednací], kopii výpisu z aplikace infoSoud o průběhu [anonymizováno] a kopii výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, proto nebylo žalovanou podle svého obsahu posouzeno jako žádost dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), [anonymizováno] znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), neboť nesplňovala formální předpoklady, a proto ji nebylo možné věcně projednat. Naproti tomu podání žalobkyně doručené žalované dne [datum] včetně kopie podepsané plné moci bylo s ohledem na obsah žalovanou posouzeno jako žádost podle zákona, avšak vzhledem ke skutečnosti, že původní [anonymizováno] bylo pravomocně skončeno [datum], byl nárok uplatněn již po uplynutí promlčecí doby. Žalovaná se dále z procesní opatrnosti vyjádřila stručně k původnímu [anonymizováno] s tím, že délku deseti let v daném případě považovala za přiměřenou a z uvedených důvodů navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.

4. K uvedenému žalobkyně sdělila, že před podáním žaloby v nadepsaném [anonymizováno] v souladu s příslušným ustanovením zákona uplatnila svůj nárok u žalované datovou schránkou dne [datum]. Po prověření skutečností uváděných žalovanou v jejím podání ze dne [datum] potvrdila, že její podání doručené žalované datovou schránkou dne [datum] obsahovalo vadu, kterou popisuje žalovaná. Při zmíněném podání měla žalobkyně v úmyslu odeslat žalované žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v původním [anonymizováno] a dále přílohy zahrnující plnou moc [anonymizováno] právního zástupce žalobkyně, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, informaci o průběhu původního [anonymizováno] a rozsudek krajského soudu. V důsledku pochybení však místo žádosti o přiměřené zadostiučinění za průtahy byl odeslán soubor, který popisuje žalovaná. Výše uvedeným způsobem tedy bylo žalobkyní žalované doručeno prostřednictvím datové schránky dne [datum] podání, jehož text obsahoval v tiskopise nadepsané plné moci informaci o subjektu žadatele, tedy žalobkyně, jejím právním zástupci, druhu nároku, to je přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jeho specifikaci (nepřiměřená délka [anonymizováno]), označení soudu, u kterého se původní [anonymizováno] vedlo, sp. zn., subjekt, vůči kterému žádost směřuje (tj. žalovaná) a toto podání bylo dále doplněno podepsanou verzí plné moci, výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, informací o průběhu původního [anonymizováno] rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, tj. doklady, které výše uvedené informace potvrzovaly a doplňovaly. Věc byla v detailu odeslána do datové zprávy označené jako Žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy. Z podání a jeho příloh se dala mimo jiné dovodit i délka soudního [anonymizováno], okamžik jeho zahájení a ukončení, počet rozhodnutí, konečné rozhodnutí [anonymizováno] věci včetně soudu, který ji vydal, dále o účastnících [anonymizováno], přičemž podle názoru žalobkyně se tak z podání dalo dovodit vše podstatné [anonymizováno] jeho posouzení jako žádosti o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním [anonymizováno]. Žalobkyně považovala za zásadní pochybení žalované to, že prokazatelně danou zprávu přijala, zhodnotila, posoudila, tj. seznámila se s obsahem a vyhodnotila, a bez dalšího odložila. Z vyjádření žalované přitom nevyplývá, jaké formální předpoklady předmětné podání nesplňovalo. Dle žalobkyně měla žalovaná zmíněné podání podle obsahu považovat za žádost o přiměřené zadostiučinění, a pokud obsahovalo výše popsanou vadu, pak měla žalovaná žalobkyni v přiměřené lhůtě informovat o vadě podání. Oproti tomu druhé podání, kterým byla předžalobní výzva žalobkyně ze dne [datum], žalovaná považovala za žádost o zadostiučinění, přestože obsahovala ještě méně informací než první podání. Dle žalobkyně tedy byl nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku původního [anonymizováno] uplatněn u žalované podáním ze dne [datum], které bylo žalované doručeno dne [datum], a námitka promlčení je tedy neopodstatněná. Navíc jí žalobkyně považuje za odporující dobrým mravům. V daném ohledu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3391/2015, přičemž za rozpor s dobrými mravy považuje žalobkyně především skutečnost, že jí žalovaná v přiměřené době neinformovala o vadě doručeného podání.

5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na §§ 1, 2, 13, 14 odst. 1, 15 odst. 1, 31a, 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. uzavřel, že dne [datum] byla žalované od právního zástupce žalobkyně doručena zpráva prostřednictvím datové schránky, v níž byly zaslány dokumenty označené následovně: (i) [rok] [anonymizováno] – náhrada za průtahy.pdf, (ii) plná moc [anonymizováno], (iii) výpis z OR [anonymizováno], (iv) Informace – Výpis událostí v [anonymizováno] a (v ) [příjmení] x [anonymizováno] rozsudek [anonymizována tři slova] [rok]. Z přehledu informací o předmětné datové zprávě je tedy patrné, že první dokument na seznamu příloh, resp. dokumentů zaslaných v dané zprávě byl nadepsán jako„ [rok] [anonymizováno] – náhrada za průtahy.pdf“. Samotná žádost však připojena nebyla, když soubor s uvedeným názvem obsahoval plnou moc žalobkyně [anonymizováno] jejího právního zástupce. Dále bylo prokázáno, že žádost, resp. přípis se sdělením pohledávky z důvodu a [anonymizováno] výši uvedené v žalobě byla žalované doručena až dne [datum]. Podle soudu I. stupně žalované muselo být jednoznačně zřejmé, že žalobkyně svou datovou zprávou doručenou dne [datum] žádala o odškodnění za průtahy v původním [anonymizováno] vedeném u OS. Stejně tak muselo být žalované zcela zřejmé, že pokud název souboru„ [rok] [anonymizováno] – náhrada za průtahy.pdf“ nekoresponduje s jeho obsahem, resp. obsahuje plnou moc (která nadto byla zaslána dvakrát), jedná se o zjevnou chybu a nedopatření. Skutečnost, že žalované byla doručena plná moc od žalobkyně [anonymizováno] jejího právního zástupce s detailním popisem, že je udělována [anonymizováno] uplatnění zadostiučinění za průtahy v konkrétním (původním) [anonymizována dvě slova] spojení s názvem souboru, který byl připojen (přestože zjevným pochybením žalobkyně, resp. pochybením jejího právního zástupce byl pod uvedeným názvem připojen jiný soubor, než [anonymizováno] indikoval jeho název), podle soudu I. stupně neponechávala prostor [anonymizováno] jakékoli pochybnosti o tom, čeho se žalobkyně domáhala, resp. [anonymizováno] zamýšlela u žalované uplatnit. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované již dne [datum], jakkoli neúplně.

6. Na základě provedeného dokazování, resp. nesporných tvrzení účastníků soud I. stupně dále uzavřel, že původní [anonymizováno] vedené u OS bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Nejpozději dne [datum] se tedy žalobkyně dozvěděla o tvrzené nemajetkové újmě způsobené v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky soudního [anonymizováno]. Následující den počala běžet šestiměsíční promlčecí doba k uplatnění práva na zadostiučinění, která by skončila dne [datum] (čtvrtek). Žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok dne [datum], tj. včas před uplynutí šestiměsíční promlčecí doby. Promlčecí doba se stavila na dobu 6 měsíců [anonymizováno] projednání u žalované, tj. do [datum], a poté pokračoval zbytek promlčecí doby, která by skončila dne [datum]. Žalobkyně však podala žalobu dne [datum], tedy včas.

7. Soud I. stupně dále uvedl, že v případě, kdy by se ztotožnil s tvrzením žalované, že datovou zprávu doručenou jí dne [datum] nelze považovat za uplatnění nároku žalobkyně [anonymizováno] smyslu zákona č. 82/1998 Sb., k čemuž by tak došlo až dne [datum], byl by nárok promlčen. [anonymizováno] tento případ soud I. stupně (k návrhu žalobkyně) posuzoval, zda žalovanou vznesená námitka promlčení neodporuje dobrým mravům, a dospěl ke kladnému závěru. Při posuzování okolností, resp. tvrzení žalobkyně [anonymizováno] vztahu k nemravnosti vznesené námitky promlčení, soud I. stupně vycházel z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to např. z rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Dále např. z rozhodnutí Ústavního soudu, a to nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15 ze dne [datum]. Podle soudu I. stupně není pochyb o tom, že v dané věci marné uplynutí promlčecí doby zavinila v prvé řadě samotná žalobkyně (resp. její právní zástupce), když svou žádost o odškodnění nepřipojila k jiným (podpůrným) dokumentům v datové zprávě odeslané dne [datum]. Soud I. stupně měl nicméně za to, že se jednalo o zjevný„ omyl v dobré víře“ v tom smyslu, že právní zástupce žalobkyně se domníval, že žádost odeslal, když připojil soubor s názvem„ [rok] [anonymizováno] – náhrada za průtahy.pdf“. Žalované přitom muselo být zcela nepochybně zřejmé, že žalobkyně zamýšlela uplatnit odškodnění za průtahy v konkrétním (původním) [anonymizováno]. Stejně tak žalované muselo být zřejmé, že se jedná patrně o chybu, jestliže soubor s názvem„ [rok] [anonymizováno] – náhrada za průtahy.pdf“ neobsahoval žádost ale plnou moc žalobkyně [anonymizováno] jejího advokáta k podání takové žádosti, tím spíše za situace, kdy byla zaslána druhá plná moc v separátním souboru. Ani přes zcela zjevnou chybu však žalovaná nevyzvala žalobkyni k odstranění této vady ani žalobkyni na uvedené nijak neupozornila, a namísto toho byla zcela nečinná. Dle soudu I. stupně měla žalovaná v souladu se zásadou dobré správy žalobkyni vyzvat k doplnění, resp. opravě v tom smyslu, aby připojila žádost samotnou, z níž by bylo zejména patrné, jak vysokého odškodnění se domáhala. Namísto toho žalovaná vyčkala až do doby, kdy uplynula lhůta 6 měsíců k projednání žádosti, a kdy se žalobkyně znovu obrátila na žalovanou se svým opakovaným požadavkem, a teprve až tuto druhou výzvu považovala za řádnou žádost o zadostiučinění. Ta však již byla zaslána po uplynutí promlčecí doby. Žalobkyně zjevně v dobré víře vycházela z toho, že žalovaná má na projednání žádosti 6 měsíců, je proto zcela pochopitelné, že se o výsledek projednání své žádosti aktivně nezajímala před uplynutím této lhůty, ale až poté. Jakkoli z právních předpisů nelze dovodit povinnost žalované aktivně hájit práva osob uplatňujících odškodnění, ani povinnost vyzývat k odstranění zjevných vad či omylů, dle soudu I. stupně se přesto za situace, jako v tomto případě, jedná o minimálně prostou slušnost, kterou by žalovaná měla osobám uplatňujícím náhradu újmy poskytnout.

8. Soud I. stupně na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaná využila omylu žalobkyně na její úkor a pouze nečinně vyčkávala uplynutí promlčecí doby k uplatnění nároku, přestože jí muselo být zřejmé, že žalobkyně [anonymizováno] svém omylu vyčkává rozhodnutí žalované o její žádosti. I kdyby tedy byl nárok žalobkyně promlčen, vznesená námitka promlčení by odporovala dobrým mravům.

9. S ohledem na shora uvedené se poté soud I. stupně dále zabýval meritem žalobního nároku a v této souvislosti uvedl, že žalobkyně – ač se se stala účastníkem původního [anonymizováno] jako právní nástupce původní žalované (FPOS- [právnická osoba]) až v průběhu [anonymizováno] v roce [rok], stala se účastníkem jako univerzální sukcesor, neboť původní žalovaná [příjmení] [právnická osoba] převodem jmění na jediného společníka zanikla a jejím právním nástupcem se stala žalobkyně. Z uvedeného důvodu je třeba při posuzování nemajetkové újmy žalobkyně vycházet z celé délky původního [anonymizováno], a to včetně doby, po kterou se [anonymizováno] účastnil její právní předchůdce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Původní [anonymizováno] probíhalo po dobu 9 let a 11 měsíců, a to na dvou stupních soudní soustavy, což nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního [anonymizováno]. Po skutkové i hmotněprávní stránce byla věc složitější, neboť se jednalo o problematiku (ne) platnosti nájemní smlouvy a bezdůvodného obohacení, přičemž složitost věci prokazuje rovněž potřeba znaleckých posudků a rovněž množství svědků, kteří byli slyšeni. Soud věc hodnotil jako složitější také po stránce procesní, neboť byla vydána celá řada procesních rozhodnutí a činěny i jiné úkony (např. rozhodování o věcné příslušnosti soudů či o žádosti o osvobození od soudních poplatků, soudy vyzývaly k zaplacení soudních poplatků, vyzývaly účastníky k vyjádření, byli ustanovováni znalci a rozhodováno o znalečném, byli předvolávání svědci, [anonymizováno] věci se konalo mnoho ústních jednání, k žádostem účastníků byla jednání opakovaně odročena, spisy byly opakovaně předávány odvolacímu soudu s opravnými prostředky účastníků). Žalobkyně se na celkové délce původního [anonymizována dvě slova] smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílela. Význam [anonymizováno] vzhledem k druhové stránce [anonymizováno], resp. jeho předmětu, byl standardní, neboť se jednalo o spor majetkové povahy, u něhož se nepresumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [stanovisko NS], ze dne [datum]). V postupu soudů soud I. stupně neshledal výraznější průtahy v [anonymizováno]. Došlo však k nekoncentrovanému postupu soudů v původním [anonymizováno], a sice když byl rozsudek OS dvakrát zrušen z důvodu absence poučení (tj. procesní pochybení) a dále [anonymizováno] nepřezkoumatelnost. Nesprávné právní posouzení věci však dle soudu nemůže představovat [anonymizováno] přičitatelné„ pochybení“, a to s ohledem na nezávislost soudů zahrnující rovněž svobodu zaujímat určitý právní názor.

10. Soud I. stupně z uvedených důvodů uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích shledal [anonymizováno] do základu oprávněným, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejevilo jako zcela dostatečné. Na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu částkou [částka]. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]) ze sazby [částka] za první dva roky [anonymizováno] a 15 [anonymizováno] za každý další rok [anonymizováno] (tj. [částka]), a dále z částky [částka] za každý další měsíc (tj. [částka]), neboť skutkové okolnosti původního [anonymizováno] neodůvodňují stanovení vyšší částky, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých [anonymizováno]. Vypočtenou základní částku [anonymizováno] výši [částka] snížil o 10 % odpovídající tomu, že na rozhodování v původním [anonymizováno] se opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy, a dále o 20 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Naopak vypočtenou částku navýšil o 10 % z důvodu postupu soudů v původním [anonymizováno] spočívajícího v nekoncentrovaném postupu. Soud I. stupně dále neshledal žádná další kritéria způsobilá uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. O náhradě nákladů [anonymizováno] rozhodl s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř.

11. Rozsudek soudu I. stupně napadly včasným odvoláním obě účastnice. Žalobkyně napadla odvoláním výroky II. a III. a namítala, že soud I. stupně neakceptoval výši požadovaného přiměřeného zadostiučinění, s čímž se žalobkyně neztotožňuje a trvá na výši svého nároku tak, jak jej uvedla v žalobě. Žalobkyně v žalobě uplatnila čtyři zvýšení základní sazby částky přiměřeného zadostiučinění dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., a to o 10 % vzhledem k jednoduchosti projednávané věci, 10 % z důvodu, že se žalobkyně na prodloužení délky [anonymizováno] nepodílela, 10 % [anonymizováno] neodůvodněné průtahy v [anonymizováno] na straně soudu a o dalších 10 % z důvodu významu předmětu [anonymizována dvě slova] žalobkyni (v původním [anonymizováno] žalovanou). Soud prvního stupně akceptoval pouze zvýšení o 10 % z důvodu průtahů na straně soudu, avšak ostatním zvýšením nevyhověl, a dokonce provedl snížení. Žalobkyně má za to, že postup soudu byl nesprávný. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem o složitosti věci. Podle ní soudem I. stupně vyjmenované úkony jsou standardními úkony v takovémto typu [anonymizováno], naopak za složitost v [anonymizováno] by žalobkyně považovala výslechy svědků, nacházejících se např. v cizině, či ustanovení znalce ke zpracování revizního znaleckého posudku apod. Hmotněprávní stránka věci spočívající v posouzení plnění z nájemní smlouvy, později z bezdůvodného obohacení, nedosahuje po právní stránce složitosti, která by odůvodňovala prodlužování délky [anonymizováno]. Po skutkové stránce se jednalo o soubor movitých věcí z jedné kovoobráběcí dílny, tj. podle názoru žalobkyně taktéž o nic složitého. Soud I. stupně výslovně konstatoval, že žalobkyně se na celkové délce původního [anonymizována dvě slova] smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílela, avšak toto své konstatování nepromítl při stanovování částky přiměřeného zadostiučinění. Rovněž nesprávně se dle názoru žalobkyně vypořádal s významem předmětu [anonymizována dvě slova] žalobkyni (v původním [anonymizováno] žalovanou), kdy sice šlo o spor majetkové povahy, jen tato skutečnost však nemůže být bez dalšího presumovat standardní význam. Majetkový spor byl [anonymizováno] žalobkyni a jejího právního předchůdce existenční hrozbou, když byli žalováni o [částka] s vysokými smluvními pokutami a náklady soudního [anonymizována dvě slova] žalobkyni a jejího právního předchůdce představoval tento spor zásah do jejich vlastnických práv a významné omezení s nakládáním s majetkem, které se stupňovalo délkou [anonymizováno]. Žalobkyně dále nesouhlasila s výpočtem náhrady nákladů [anonymizováno]. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil a přiznal žalobkyni vyšší částku přiměřeného zadostiučinění v penězích a rozhodl znovu i o nákladech soudního [anonymizováno].

12. Žalovaná v odvolání namítala, že nárok žalobkyně je promlčen. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že by první podání žalobkyně ze dne [datum] mělo vliv na běh promlčecí lhůty. Stavení běhu promlčecí lhůty je upraveno pouze v § 35 zákona č. 82/1998 Sb. V průběhu dokazování bylo zcela jednoznačně prokázáno, že nenastala žádná ze skutečností, která by promlčecí dobu stavila. Podání ze dne [datum] nelze považovat za žádost o projednání nároku [anonymizováno] smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to vzhledem k tomu, že toto podání jednoduše žádnou žádost o projednání nároku neobsahovalo. Tímto podáním byla žalované doručena pouze nepodepsaná plná moc, kopie podepsané plné moci a rozsudek. Zákon [číslo] Sb. neukládá příslušnému orgánu povinnost k vyzvání žadatele k doplnění žádosti a nelze uvažovat o subsidiárním použití správního řádu, jak uváděl právní zástupce žalobkyně. Shodný názor je vyjádřen i v literatuře viz [příjmení] [jméno], [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. Vydání. Praha: C. H. Beck, [rok], 180 s.„ Předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu, nejsou [anonymizováno] ně stanoveny žádné procesní předpisy a nepředpokládá se ani, že by tento orgán vydával nějaké rozhodnutí (buď požadavku vyhoví a uplatněnou částku zaplatí, nebo tak neučiní; nesdělí-li poškozenému své odmítavé poškozenému své odmítavé stanovisko, zakládá mu uplynutí lhůty možnost obrátit se na soud). Tím spíše není možné považovat tento specifický institut za správní [anonymizováno], na nějž by se vztahovala ustanovení správního řádu; sdělení příslušného orgánu poškozenému, (…), není správním rozhodnutím, ale svou povahou odpovídá občanskoprávnímu úkonu (resp. právnímu jednání) [anonymizováno] jednajícího příslušným správním orgánem. Aplikace správního řádu je [anonymizováno] tento případ výslovně vyloučena (§ 1 odst. 3 SprŘ).“ Podání žalobkyně ze dne [datum] tak na běh promlčecí lhůty nemohlo mít žádný vliv. Nadto žalobkyni nebránilo nic v řádném a včasném uplatnění nároku, kdy navíc tato byla v podání žádosti zastoupena advokátem. Nelze tedy přičítat pochybení právního zástupce žalobkyně k tíži žalované, která v žádném případě nemohla dovozovat obsah podání z obálky datové zprávy nebo obsahu plné moci, jak uvedl soud I. stupně. Navíc nelze po žalované legitimně požadovat, aby žadatele vyzvala k doplnění žádosti o projednání nároku, která jí fakticky ani nebyla doručena, navíc v situaci, kdy byla zastoupena advokátem. I když zákon nestanovuje náležitosti podání, musí z něj být zřejmé skutkové vylíčení důvodů uplatnění nároku, tj. alespoň stručný popis nesprávného úředního postupu, tak aby nebyl zaměnitelný s jiným, specifikace způsobené újmy a tvrzení o vztahu příčinné souvislosti. Poškozený rovněž musí vyčíslit výši náhrady, aby bylo zřejmé, jakou částku požaduje. Nic z uvedeného podání žalobkyně, kterým se dle jejích slov chtěla domáhat projednání nároku, neobsahovalo. Nebylo tak možné ani zjistit, které se konkrétně věci se týká ani [anonymizováno] přesně sleduje. Nelze tak mít za to, že by přístup žalobkyně (zřejmě žalované – pozn. odvolacího soudu) byl záměrně nemístně formální.

13. Žalovaná nesouhlasila se závěrem, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť by zakládal nedůvodnou nerovnost účastníků, a to zejména s ohledem na skutečnost, že korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem. Žalobkyně, která byla k podání žádosti o projednání nároku zastoupena advokátem, si marné uplynutí promlčecí lhůty bezpochyby zavinila sama a žalovaná tak neshledává důvod [anonymizováno] tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy nebylo shledáno ani v případě, kdy se příslušné ministerstvo nevyjádřilo [anonymizováno] lhůtě podle § 15 (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), neboť bez ohledu na postup žalované má žalobce, stejně tak jako v tomto případě, zachovanou možnost uplatnit svůj nárok u soudu včas, což ostatně explicitně plyne z § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Provedeným dokazováním v žádném případě nebylo prokázáno, že žalované muselo být jednoznačně zřejmé, že žalobkyně svou datovou zprávou doručenou dne [datum] žádala o odškodnění za průtahy v původním [anonymizováno]. Z dokazování pouze vyplynulo, že takto chtěla žalobkyně učinit, ovšem nebylo prokázáno, že by z uvedené zprávy plynulo, čeho se domáhá a už vůbec nebylo prokázáno, že tato skutečnost byla známa žalované.

14. Z procesní opatrnosti dále žalovaná [anonymizováno] do merita věci odkázala na své písemné vyjádření ze dne [datum] s tím, že není pravdou, jak uvádí žalobkyně, že by jednání účastníků nemělo vliv na délku [anonymizováno]. Jednotlivá jednání byla odročována i na žádost účastníků, kdy např. jednání nařízené na [datum] bylo odročeno kvůli zdravotním problémům jednatele žalobkyně (v předmětném [anonymizováno] vystupující na straně žalované), následně byla jednání odročována za účelem pokusit se vyřešit věc smírně, několikrát bylo odročeno z důvodů čerpání dovolených nebo pracovního vytížení zástupců právních zástupců. S ohledem na tyto skutečnosti, skutkovou a právní složitost věci lze dobu [anonymizováno] hodnotit jako zcela přiměřenou.

15. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek změnil a rozhodl, že žaloba se zamítá a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady [anonymizováno].

16. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastnic rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku pod bodem II. potvrdil a [anonymizováno] vyhovujícím výroku pod bodem I. jej změnil tak, že se zamítá žaloba [anonymizováno] do částky [částka] s příslušenstvím (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů [anonymizováno] výši [částka] (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dospěl k závěru, že požadavku žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění nelze vyhovět, neboť uplatněný nárok je promlčen a žalovanou vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy.

17. Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že z žádosti o předběžné projednání nároku podle § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. musí být zřejmé skutkové vylíčení důvodů uplatnění nároku, tj. alespoň stručný popis nesprávného úředního postupu či označení nezákonného rozhodnutí, tak aby nebyl zaměnitelný s jiným, specifikace způsobené újmy, tvrzení o vztahu příčinné souvislosti a musí z něj být patrno, čeho konkrétně se poškozený domáhá. Uvedené závěry však nemohly být Nejvyšším soudem aplikovány z důvodu vady, kterou při zjišťování skutkového stavu [anonymizováno] zatížil odvolací soud a která vyvolává pochybnosti o tom, jaký skutkový stav byl zjištěn. Odvolací soud neprovedl v odvolacím [anonymizováno] žádné dokazování, přesto hodnotil důkazy provedené v [anonymizováno] před soudem prvního stupně, z nichž soud prvního stupně činil skutková zjištění zásadně významná [anonymizováno] právní posouzení věci. Na základě hodnocení těchto důkazů pak odvolací soud dospěl k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně, a v důsledku toho rozsudek soudu prvního stupně změnil. Chtěl-li odvolací soud korigovat uvedené skutkové zjištění soudu prvního stupně na základě listiny dokládající odeslání a doručení zprávy do datové schránky ministerstva, měl způsobem předvídaným v § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakovat dokazování či alespoň účastníky seznámit se svou pochybností stran skutkových zjištění soudu prvního stupně a jedině pak mohl dospět ke skutkovému zjištění odlišnému od soudu prvního stupně. Takto ovšem odvolací soud nepostupoval a tím žalobkyni znemožnil uplatnit její právo se k prováděným důkazům při ústním jednání vyjádřit. S ohledem na uvedenou vadu [anonymizováno] nemohl Nejvyšší soud posoudit, zda jím vysvětlené požadavky na náležitosti žádosti o předběžné projednání nároku byly v této věci splněny či nikoli. Nezbylo mu tedy než uzavřít, že právní posouzení žalovaného nároku je neúplné a tudíž nesprávné. Ze stejných důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat otázku, zda žalovanou vznesená námitka promlčení odporu dobrým mravům.

18. V zájmu urychlení rozhodnutí v této věci však Nejvyšší soud poukázal na svou ustálenou judikaturu, podle které dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným [anonymizováno] vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem [anonymizováno] srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, [anonymizováno] které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný [anonymizováno] Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] též v časopise Právní rozhledy [číslo]; a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; tato i níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách [webová adresa]). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

19. Pokud by bylo prokázáno, že žalované musel být zřejmý omyl žalobkyně stran toho, že řádně uplatnila svůj nárok u žalované, byť se tak fakticky nestalo, bylo by třeba uzavřít, že žalovanou vznesená námitka promlčení dobrým mravům odporuje, neboť představuje případ, kdy jedna strana využije omylu strany druhé [anonymizováno] svůj prospěch. Skutečnost, že žalobkyně měla možnost podat žalobu ještě před skončením předběžného projednání jejího nároku žalovanou, není právně významná, neboť takový postup představuje výjimku z pravidla stanoveného v § 15 odst. 2 OdpŠk. Tato výjimka byla dovozena [anonymizováno] prospěch poškozeného [anonymizováno] případ, že mu hrozí promlčení jeho nároku s ohledem na stav běhu promlčecí lhůty. Nelze ji vykládat v jeho neprospěch v situaci, kdy je v dobré víře o tom, že svůj nárok řádně předběžně uplatnil, ačkoliv se tak, viděno z pohledu žalované, zjevně nestalo. Názor odvolacího soudu, který je stran dané otázky v napadeném rozhodnutí vyjádřený, by [anonymizováno] svém důsledku popřel smysl předběžného projednání (vedl by poškozené k tomu, aby žalobu podávali zároveň s ním), jakož i kompenzačního [anonymizováno], které preferuje uplatnění odškodňovacího nároku po skončení protahovaného [anonymizováno], oproti jeho uplatnění v průběhu daného [anonymizováno].

20. Nejvyšší soud k dalšímu postupu v [anonymizováno] uvedl, že neshledá-li odvolací soud předběžné uplatnění nároku žalobkyně jako řádné, pak se v rámci svých skutkových zjištění zaměří na text (obálky) datové zprávy ze dne [datum], a to včetně označení a obsahu (textu) připojených příloh, a na tomto základě znovu posoudí, zda žalované mohlo být zřejmé, že žalobkyně uplatňuje přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního [anonymizováno], a [anonymizováno] vztahu ke kterému [anonymizováno] (jak tomu nasvědčují skutková zjištění soudu prvního stupně), a že patrně omylem byla vedle podepsané plné moci připojena i nepodepsaná plná moc, a to v souboru, jehož označení nasvědčovalo tomu, že by mělo obsahovat bližší specifikaci uplatněné náhrady, která tak připojena nebyla. Pokud tomu tak bude, pak při posouzení možného rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy nepomine zvláštní právní úpravu (zákona č. 82/1998 Sb. oproti obecné soukromoprávní úpravě) předběžného uplatnění nároku a lhůty na jeho vyřízení, jakož i zvláštní úpravu promlčecí lhůty, kdy důsledkem shodné délky těchto lhůt (stanovených jednoznačně [anonymizováno] prospěch žalované) je, že poškozený bez upozornění žalované v podstatě nemá možnost své případné pochybení v rámci předběžného uplatnění nároku později již napravit.

21. Odvolací soud opětovně přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaných odvolání včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo, zčásti zopakoval dokazování (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání účastnic nejsou důvodná.

22. Odvolací soud provedl důkaz listinou označenou„ odeslaná zpráva – detail zprávy“ (č. l. 27 spisu), kterou má za prokázané, že se jedná se o tzv. obálku datové zprávy, na které je jako věc uvedena žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním [anonymizováno] a označení žalobkyně [právnická osoba], datum doručení [datum]. Adresátem zásilky bylo Ministerstvo spravedlnosti, jako příloha je uveden doklad označený„ náhrada za průtahy“. V [anonymizováno] je mezi účastníky nesporné, že tento doklad nebyl žalované doručen a že místo něj byla přiložena a žalované doručena plná moc bez podpisu. Listina ze dne [datum] byla označena jako Žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním [anonymizováno]. Jedná se o listinu, o které soud I. stupně v napadeném rozsudku (odst. 9) výslovně uvedl, že mezi stranami je nesporné, že tato listina adresovaná žalované, [anonymizováno] které žalobkyně požadovala odškodnění [anonymizováno] výši [částka], nikdy nebyla žalované doručena. Dále byly [anonymizováno] zprávě jako přílohy uvedeny plná moc žalující společnosti [anonymizováno] prospěch advokáta, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně a výpis událostí v [anonymizováno], tj. informace o průběhu [anonymizováno] vedeného u Krajského, Okresního soudu [obec], sp. zn. [spisová značka] (č. l. 2, 7 a násl. spisu). [příjmení] moc (č. l. 6 spisu) z [datum] byla vystavena [anonymizováno] současného zástupce žalobkyně advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] a vztahuje se k uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a řízeních navazujících. V plné moci není uveden rozsah náhrady. Jako příloha je dále uveden rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Tímto rozhodnutím bylo prokázáno, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] znění doplňujícího usnesení uložil žalované [právnická osoba], a. s. (tj. dnes žalobkyni) povinnost zaplatit žalobci [jméno] [příjmení] [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a [anonymizováno] do částky [částka] žalobu zamítl. V těchto výrocích rozsudek potvrdil Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů [anonymizováno] před soudem okresním ani soudem odvolacím, a rozhodnuto o náhradě nákladů [anonymizováno]. Odvolací krajský soud při rozhodování o náhradě nákladů [anonymizováno] mj. uvedl, že finanční transakce hrazené žalovanou společností, jak jsou dokumentovány v obsahu spisu, svědčí spíše o její dobré podnikatelské kondici. Krajský soud dále zvažoval okolnosti, které předcházely uplatnění žalobního nároku (vše v souvislosti s navrhovanou aplikací § 150 o. s. ř. – pozn. odvolacího soudu). Krajský soud v závěru uzavřel, že osoba, která uzavírá smlouvy na oko, antedatované, za jiným než sledovaným účelem, které zjevně nehodlala plnit, daný spor již v předprocesním stadiu podstatným způsobem založila a na délce a vzniku s tím spojených nákladů [anonymizováno] se velkou měrou podílela. Pokud se uzavírají smlouvy na oko nebo neurčité, ať již [anonymizováno] možnosti různého výkladu a zamlžení skutečného účelu a za ním skrytých právních vztahů, ačkoliv oba účastníci jako příslušníci podnikatelského stavu by se měli chovat poctivě (jako fyzické či osoby řídící právnické osoby), vede to k dlouhotrvajícím a„ drahým“ sporům. Okolnost, že vedle přísudku žalovaná společnost nabízela v jisté fázi sporu zaplacení [částka], vedlo Krajský soud k úvaze, že uvažoval úspěšnost v rozsahu cca poloviny, posouzeno dle úspěchu v [anonymizováno], by účastníci nesli náklady [anonymizováno] ze svého. Proto se odvolacímu krajskému soudu jevilo spravedlivé, aby za daných okolností bylo žalované odepřeno právo na náhradu nákladů [anonymizováno] dle § 150 o. s. ř., a to jak [anonymizováno] chování v předprocesním stadiu sporu, tak i dle okolností v průběhu [anonymizováno]. Doručenkou datové zprávy (č. l. 28 spisu) bylo prokázáno, že zpráva byla doručena zástupcem žalobkyně Ministerstvu spravedlnosti [datum]. Listinou označenou„ Pohledávka [anonymizováno] výši [částka] s příslušenstvím“ ze dne [datum] oznámil zástupce žalobkyně Ministerstvu spravedlnosti, že z původně uplatněného nároku [anonymizováno] výši [částka] uplatňuje klient nárok [anonymizováno] výši [částka] s příslušenstvím představovaným úrokem od [datum] a vyzývá k úhradě přiměřeného zadostiučinění za průtahy v předmětném [anonymizováno].

23. Nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatněný žalobkyní je nutno posoudit dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, [anonymizováno] znění zák. č. 120/2001 Sb., zák. č. 234/2002 Sb., zák. č. 539/2004 Sb. a zák. č. 160/2006 Sb. (dále jen„ zákon“), konkrétně pak dle § 13 a § 31a zákona.

24. Dle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon [anonymizováno] provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 téhož ustanovení, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

25. Dle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závaznosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce [anonymizováno],

b) složitosti [anonymizováno],

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v [anonymizováno], a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v [anonymizováno],

d) postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno] a

e) významu předmětu [anonymizována dvě slova] poškozeného.

26. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 téhož ustanovení, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou [anonymizováno] případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

27. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou [anonymizováno] uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 téhož ustanovení nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení [anonymizováno], v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

28. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle odst. 2 téhož ustanovení promlčecí doba neběží po dobu kárného nebo [anonymizována dvě slova] soudce nebo státního zástupce (§ 17 odst. 2).

29. V předmětné věci se žalobkyně domáhá náhrady nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou [anonymizováno] vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že v posuzovaném případě je na místě postupovat podle zák. č. 82/1998 Sb., přičemž nárok neshledal promlčeným. Odvolací soud s tímto závěrem nesouhlasí. V posuzované věci bylo prokázáno, že žalobkyně u žalované dne [datum] neuplatnila řádně a úplně svůj nárok, který je předmětem tohoto [anonymizováno]. Žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním [anonymizováno] ze dne [datum], kterou měla žalobkyně v úmyslu nárok u žalované uplatnit, žalované nedoručila, což bylo mezi stranami nesporné. Obálka a ostatní označené a doručené přílohy neobsahují skutkové vylíčení důvodů uplatnění nároku, tj. v posuzovaném případě popis nesprávného úředního postupu, specifikaci způsobené újmy, ani tvrzení o vztahu příčinné souvislosti. Rovněž z podání není zřejmé, čeho konkrétně se poškozená domáhala. Tuto posledně uvedenou skutečnost žalobkyně uvedla až v listině označené„ Pohledávka [anonymizováno] výši [částka] s příslušenstvím“ ze dne [datum] Odvolací soud proto setrval na svém závěru, podle kterého stanovisko soudu soud I. stupně, že žalobkyně [anonymizováno] smyslu § 14 zákona uplatnila svůj nárok u Ministerstva spravedlnosti dne [datum], nemá oporu v provedeném dokazování. Původní [anonymizováno] vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Nejpozději dne [datum] se žalobkyně dozvěděla o tvrzené nemajetkové újmě způsobené v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky soudního [anonymizováno]. Následující den začala běžet šestiměsíční promlčecí doba k uplatnění práva na zadostiučinění (§ 32 odst. 3 zákona), která skončila dne [datum], neboť žalobkyně v této lhůtě neuplatnila svůj nárok u žalované, čímž nedošlo ke stavění běhu promlčecí doby (§ 35 odst. 1 zákona) a neuplatnila jej ani u soudu. Pokud žalobkyně podala žalobu u soudu dne [datum], stalo se tak po uplynutí promlčecí lhůty. Námitka promlčení vznesená žalovanou je proto důvodná.

30. Odvolací soud při posouzení rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy vyšel ze závěrů Nejvyššího soudu uvedených v zrušujícím rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (viz odst. [anonymizováno] a 19 shora), a dospěl k závěru, že k námitce promlčení vznesené žalovanou nelze přihlédnout, neboť odporuje dobrým mravům. Vznesením této námitky žalovaná [anonymizováno] svůj prospěch využila omylu žalobkyně, která se domnívala, že svůj nárok u žalované řádně uplatnila, byť se tak fakticky nestalo. Odvolací soud dále zohlednil i závěr dovolacího soudu, podle kterého poškozený bez upozornění žalované v podstatě nemá možnost své případné pochybení v rámci předběžného uplatnění nároku později již napravit.

31. Soud I. stupně [anonymizováno] svém rozhodnutí následně uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma. Požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích shledal [anonymizováno] do základu oprávněným, když samotné konstatování porušení práva hodnotil jako nedostatečné. Poté soud I. stupně správně stanovil základní rozsah odškodnění, a to i s přihlédnutím ke správně určené délce namítaného [anonymizováno], a při stanovení výše finanční náhrady vyšel z kritérií uvedených v § 31a zák. č. 82/1998 Sb., která přiléhavě posoudil. Důvodně proto dospěl k závěru, že je namístě odškodnit posuzovanou nemajetkovou újmu částkou [částka] s příslušenstvím, [anonymizováno] zbytku, tj. v rozsahu [částka] s příslušenstvím, žalobu zamítl. Odvolací soud závěry soudu I. stupně týkající se existence nesprávného úředního postupu i výše přiměřeného zadostiučinění hodnotí jako správné, mající oporu v provedeném dokazování. Námitky žalobkyně uvedené v odvolání neshledal odvolací soud důvodnými. Soud I. stupně se s nimi v zásadě vypořádal již v odůvodnění napadeného rozsudku a odvolací soud na ně [anonymizováno] stručnost odkazuje, a to včetně závěru ohledně nepoužití dalších kritérií uvedených v § 31a odst. 3) zák. č. 82/1998 Sb., neboť by neodůvodňovaly další snížení či naopak navýšení základní částky. Nad rámec uvedeného lze dále poukázat na výše citované závěry Krajského soudu v Hradci Králové ohledně složitosti sporu po stránce procesní i hmotněprávní, které potvrzují stanovisko soudu I. stupně. Podle obsahu citovaného rozsudku se po skutkové stránce se jednalo o soubor movitých věcí z kovoobráběcí dílny, předmětem nároku bylo posouzení plnění z nájemní smlouvy, které později bylo přehodnoceno jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrzení žalobce o jednoduchosti sporu tak bylo vyvráceno. Uvedenými závěry krajského soudu byla současně vyvrácena tvrzení žalobkyně o špatné finanční situaci v době vedení sporu. Podle odvolacího soudu, a to v souvislosti s hodnocením významu sporu [anonymizováno] žalobkyni, rovněž bez povšimnutí nelze nechat závěr Krajského soudu v Hradci Králové, podle kterého to byla právě žalobkyně, která se svým chováním v předprocesním stadiu podstatným způsobem podílela na vzniku sporu a na jeho délce. Skutečnost, že se žalobkyně na celkové délce původního [anonymizována dvě slova] smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílela, neznamená, že by mělo dojít v této souvislosti k navýšení nároku.

32. Odvolací soud neshledal důvodné odvolací námitky žalobkyně do výroku o nákladech [anonymizováno] před soudem I. stupně. O nákladech [anonymizováno] v posuzované věci bylo namístě rozhodnout podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), kdy žalobkyni je třeba [anonymizováno] smyslu uvedeného usnesení Nejvyššího soudu považovat za zcela úspěšnou. Soud I. stupně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] stanovil výši odměny za jeden úkon částkou [částka]. Tento postup je v souladu s obsahem § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť soud rozhodoval o návrhu na náhradu nemajetkové újmy. Postup podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., navrhovaný žalobkyní, není namístě. Soud I. stupně důvodně žalobkyni nepřiznal požadovanou odměnu za podání označené„ Pohledávka [anonymizováno] výši [částka] s příslušenstvím“ ze dne [datum], kterou oznámil zástupce žalobkyně Ministerstvu spravedlnosti, že z původně uplatněného nároku [anonymizováno] výši [částka] uplatňuje klient nárok [anonymizováno] výši [částka] s příslušenstvím představovaným úrokem od [datum] a vyzývá k úhradě přiměřeného zadostiučinění za průtahy v předmětném [anonymizováno]. Podle obsahu se jednalo o uplatnění nároku u příslušného úřadu (viz reakce žalované na uvedené podání), nikoli o výzvu k plnění předcházející návrhu [anonymizováno] věci samé. Podle § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

33. Odvolací soud na základě výše uvedeného rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů [anonymizováno], který vychází ze správného výpočtu výše odměny advokáta a je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu aplikovanou v náhradách týkajících se přiznání nemajetkové újmy.

34. O nákladech odvolacího, resp. dovolacího [anonymizováno] rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. [anonymizováno] spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V [anonymizováno] před odvolacím/dovolacím soudem náklady procesně úspěšné žalobkyně představují odměnu za 4 úkony právní služby, a to podání odvolání, účasti na jednáních odvolacího soudu dne [datum] a [datum], podání dovolání (§ 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), při výši sazby mimosmluvní odměny [částka] za jeden úkon právní služby, tj. celkem [částka]. Paušální náhrada hotových výdajů za čtyři úkony á [částka] (§ 13 odst. 4 vyhlášky) [částka] Náklady na cestu právního zástupce dne [datum] osobním vozidlem [anonymizováno] z [obec] do [obec] a zpět (vzdálenost 279 km), při průměrné spotřebě 7,3 l [číslo] km, sazba základní náhrady [částka] za 1 km jízdy, cena pohonných hmot [částka] dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., nárok na náhradu vychází z § 157 zák. č. 262/2006 Sb., [anonymizováno] znění pozdějších předpisů. Celkem [částka]. Žalobkyni dále vznikly náklady v podobě náhrad za promeškaný čas [anonymizováno] výši [částka] (2 × 5 započatých půlhodin při cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce na jednání k odvolacímu soudu a zpět) podle § 14 odst. 1 písmeno a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále náklady na cestu právního zástupce dne [datum] osobním vozidlem Škoda Superb z [obec] do [obec] a zpět (vzdálenost 276 km), při průměrné spotřebě 6,8 l [číslo] km, sazba základní náhrady [částka] za 1 km jízdy, cena pohonných hmot [částka] dle vyhlášky [číslo] nárok na náhradu vychází z § 157 zák. [číslo] sb., [anonymizováno] znění pozdějších předpisů. Celkem [částka]. Žalobkyni dále vznikly náklady v podobě náhrad za promeškaný čas [anonymizováno] výši [částka] (2 × 5 započatých půlhodin při cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce na jednání k odvolacímu soudu a zpět) podle § 14 odst. 1 písmeno a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soudní poplatek za dovolání [částka], 21% DPH [anonymizováno] výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem po zaokrouhlení [částka].