o zaplacení příslušenství nárokovaného z částky 258 243 Kč, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2025, č. j. 40 C 80/202574,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 827 Kč od 30. 9. 2023 do 5. 9. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 005 Kč od 30. 9. 2023 do 5. 9. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 429 Kč od 15. 12. 2023 do 5. 9. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 901 Kč od 15. 12. 2023 do 5. 9. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 652 Kč od 15. 12. 2023 do 5. 9. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 84 469 Kč od 15. 6. 2024 do 5. 9. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 323 Kč od 1. 5. 2024 do 13. 3. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 047 Kč od 1. 5. 2024 do 13. 3. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 520 Kč od 15. 5. 2024 do 13. 3. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 808 Kč od 15. 5. 2024 byl 13. 3. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 832 Kč od 15. 5. 2024 do 13. 3. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 114 Kč od 15. 6. 2024 do 13. 3. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 952 Kč od 30. 5. 2024 do 19. 3. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 767 Kč od 25. 6. 2024 do 27. 3. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 054 Kč od 2. 7. 2024 do 23. 5. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 978 Kč od 14. 7. 2024 do 23. 5. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zákonný úrok v prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 565 Kč od 15. 10. 2024 do 23. 5. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalované dále uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 82 228,85 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí příslušenství z původně nárokované částky 258 243 Kč, a to zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně vždy z jednotlivé konkrétní částky a náklady spojené s uplatněním konkrétní pohledávky ve výši 1 200 Kč, z titulu včas neuhrazených faktur, které žalobkyně vystavila žalované na základě ústních objednávek a které žalovaná uhradila po podání žaloby dne 13. 3. 2025, dne 19. 3. 2025, dne 23. 5. 2025 a dne 5. 9. 2025. Konkrétně se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek za období ode dne následujícího po splatnosti faktury do dne úhrady, jak specifikováno výše, a to na základě faktury č. [číslo] splatné dne 29. 9. 2023, faktury č. [číslo] splatné dne 29. 9. 2023, faktury č. [číslo] splatné dne 14. 12. 2023, faktury č. [číslo] splatné dne 14. 12. 2023, faktury č. [číslo] splatné dne 14. 12. 2023, faktury č. [číslo] splatné dne 30. 4. 2024, faktury č. [číslo] splatné dne 30. 4. 2024, faktury č. [číslo] splatné dne 14. 5. 2024, faktury č. [číslo] splatné dne 14. 5. 2024, faktury č. [číslo] splatné dne 14. 5. 2024, faktury č. [číslo] splatné dne 29. 5. 2024, faktury č. [číslo] splatné dne 14. 6. 2024, faktury č. [číslo] splatné dne 14. 6. 2024, faktury č. [číslo] splatné dne 24. 6. 2024, faktury č. [číslo] splatné dne 1. 7. 2024, faktury č. [číslo] splatné dne 13. 7. 2024, faktury č. [číslo] splatné dne 14. 10. 2024 a nákladů spojených se uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč za každou neuhrazenou pohledávku, neboť se jedná o spor mezi podnikateli. Žalobkyně uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena ústní dohoda na dodávky stavebních hmot žalované, dohodu za žalobkyni uzavřel jednatel [jméno FO] a za žalovanou jednatel [jméno FO]. Jednotlivé kupní smlouvy, na jejichž základě vystavovala žalobkyně žalované faktury, byly uzavírány ústně, včetně ujednání o ceně, termínu a dalších podmínkách plnění. Tyto smlouvy byly sjednány na základě objednávek učiněných ústně žalovanou. Faktury byly žalované zasílány elektronicky na emailovou adresu [e-mail] v souladu s požadavky žalované. Žalobkyně doplnila, že žalovaná po podání návrhu žalobkyně dne 13. 3. 2025, dne 19. 3. 2025, dne 27. 3. 2025 a dne 23. 5. 2025 část pohledávek žalobkyně uhradila, zbývající část pohledávek žalobkyně uhradila žalovaná dne 5. 9. 2025, příslušenství uhrazeno nebylo.

3. Žalovaná podáním ze dne 16. 4. 2025 namítala, že nárok žalobkyně neuznává, neboť pohledávky na základě vystavených faktur jsou neexistentní. Podáním ze dne 5. 9. 2025 doložila úhrady dlužných faktur na bankovní účet žalobkyně.

4. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně vystavila v období od října 2023 do září 2024 žalované 17 faktur na zaplacení ceny za dodání zboží (stavební materiál), přičemž žalovaná cenu uhradila teprve po splatnosti a po podání žaloby dne 13. 3. 2025, dne 19. 3. 2025, dne 27. 3. 2025, dne 23. 5. 2025 a dne 5. 9. 2025.

5. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastnice spolu v období od září 2023 do října 2024 uzavřely ústní kupní smlouvy podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, na základě kterých se žalobkyně zavázala dodat žalované stavební materiál a žalovaná se zavázala uhradit sjednanou cenu. Žalobkyně na základě jednotlivých kupních smluv plnila a za dodávky zboží vystavila žalované jednotlivé faktury na celkovou částku 258 243 Kč, zatímco žalovaná nedodržela svůj závazek a za dodané zboží nezaplatila žalobkyni řádně a včas. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaná si byla dlužné částky vědoma, což prokazuje i [aplikace] komunikace žalobkyně a žalované, a že uhradila dlužné částky na základě vystavených faktur žalobkyni teprve po podání žaloby, a to částečnými úhradami na každou jednotlivou fakturu dne 13. 3. 2025, dne 19. 3. 2025, dne 27. 3. 2025, dne[Anonymizováno]23. 5. 2025 a dne 5. 9. 2025, přičemž žalovaná každou jednotlivou platbu, která byla vždy na částku podle každé jedné vystavené faktury žalobkyní, označila příslušným variabilním symbolem podle vystavených faktur, tedy bylo zřejmé, na kterou konkrétní fakturu žalovaná dlužnou částku hradí. Předmětné úhrady byly zohledněny částečným zastavením řízení poté, co žalobkyně vzala žalobu pro plnění ze strany žalované po podání žaloby částečně zpět.

6. S ohledem na uvedené soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná nesporuje nárok žalobkyně na zaplacení celkové částky za dodané zboží, celou částku (jistinu) po podání žaloby částečnými platbami uhradila, avšak na příslušenství neplnila ničeho, aniž by příslušenství jakkoli zpochybňovala. Nárok žalobkyně na uhrazení příslušenství spočívajícím v zákonných úrocích z prodlení z jednotlivých nárokovaných částek v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. soud prvního stupně s ohledem na datum vystavení faktur, jejich splatnost a skutečnost, že žalovaná dlužné částky uhradila po splatnosti, shledal po právu, přičemž žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z jednotlivých nárokovaných částek za období od prvého dne následujícího po splatnosti každé jednotlivé faktury do dne, kdy došlo k úhradě dlužné částky žalovanou. Dále soud prvního stupně shledal důvodným nárok žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč za každou jednotlivou pohledávku v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. a § 513 o. z., neboť se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, minimální výše nákladů je stanovena na částku 1 200 Kč.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 82 228,85 Kč.

8. Lhůtu k plnění stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. Rozsudek napadla žalovaná včasným a přípustným odvoláním, kterým se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení. Namítala, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, případně že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

10. Pohledávka byla v plném rozsahu ze strany žalované uhrazena, z tohoto důvodu se žalovaná domnívá, že by měla být žaloba v plném rozsahu zamítnuta včetně úroků z prodlení a neměla by být přiznána náhrada nákladů řízení.

11. Žalobkyně uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný a navrhla jeho potvrzení. Podle žalobkyně je odvolání žalované zcela nedůvodné a účelové. Žalovaná ve svém odvolání a jeho doplnění v zásadě pouze obecně konstatuje, že pohledávka byla v plném rozsahu uhrazena, a proto by žaloba měla být zamítnuta. Předmětem sporu, o kterém soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, je zaplacení příslušenství. Skutečnost, že žalovaná jistinu po podání žaloby či v průběhu řízení uhradila, neznamená zánik její zákonné povinnosti uhradit úroky z prodlení, které vznikly v důsledku jejího předchozího prodlení s úhradou a současně nezaniká ani nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady právního zastoupení.

12. Podle žalobkyně žalovaná v doplnění odvolání neuvádí žádné relevantní právní ani skutkové argumenty, které by vyvracely závěry soudu prvního stupně. Tvrzení, že žaloba má být zamítnuta, protože jistina již byla uhrazena, je právně irelevantní ve vztahu k nároku na příslušenství, na který má žalobkyně nárok ze zákona v okamžiku prodlení žalované. Žalobkyně má za to, že v řízení před soudem prvního stupně byl její nárok na příslušenství i náhradu nákladů řízení v plném rozsahu a dostatečně prokázán.

13. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že postup žalované je motivován výhradně snahou o účelové prodlužování soudního řízení a oddálení nabytí právní moci rozsudku, který jí ukládá povinnost uhradit dlužné příslušenství a náklady řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud odvolání projednal podle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované s tím, že omluvu jejího jednatele [jméno FO] neshledal odvolací soud řádnou. Jednatel žalované o odročení jednání nařízeného na den 31. 3. 2026 požádal dne 30 3. 2026 z důvodu, že je stále ve stavu nemocných. Svůj zdravotní stav nedoložil. Podle obsahu spisu se jednalo o opakovanou žádost. První žádost, které odvolací soud vyhověl, doložil jednatel rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 2. 3. 2026, podle něhož byl práce neschopen od 27. 2. 2026, kontrola měla proběhnout 16. 3. 2026. Doklad o trvání pracovní neschopnosti i po tomto datu do spisu založen nebyl.

15. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

18. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

19. Soud prvního stupně zcela důvodně s odkazem na § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. přiznal žalobkyni nárok na uhrazení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých nárokovaných částek, a to s ohledem na datum vystavení faktur, jejich splatnost a skutečnost, že žalovaná dlužné částky uhradila po splatnosti. Zákonný úrok z prodlení přiznal za období od prvého dne následujícího po splatnosti každé jednotlivé faktury do dne, kdy došlo k úhradě dlužné částky žalovanou. Rovněž správně soud prvního stupně přiznal žalobkyni právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč za každou jednotlivou pohledávku v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. a § 513 o. z., neboť se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, přičemž minimální výše nákladů činí 1 200 Kč. Úhrada jistiny v průběhu řízení, tj. po podání žaloby, neznamená zánik zákonné povinnosti žalované uhradit úroky z prodlení, které vznikly v důsledku jejího předchozího prodlení. Nezaniká ani nárok žalobkyně na náklady spojené s uplatněním pohledávky a na náklady právního zastoupení. Žalovaná v odvolání neuvedla žádné relevantní argumenty, které by byly schopny zvrátit správné závěry soudu prvního stupně.

20. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla zcela úspěšná, žalovaná je proto povinna v plné výši nahradit úspěšné žalobkyni náklady odvolacího řízení spočívající ve vyjádření k odvolání a v účasti na ústním jednání před odvolacím soudem podle § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu. Výše odměny (po částečném zpětvzetí) je stanovena podle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 57 958,41 Kč, tj. částka 3 420 Kč za úkon, tj. 6 840 Kč, s připočtením náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč. Cestovné v celkové výši 7 544,78 Kč za jízdu zástupce žalobkyně na jednání k odvolacímu soudu konaném dne 31. 3. 2026 osobním vozidlem [název] (palivo benzín) ze sídla advokáta k jednání k soudu a zpět, celkem ujeto 598 km (2 jízdy po 299 km), při průměrné spotřebě 15,3 l/100 km, sazba základní náhrady 5,9 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 573/2025, cena pohonných hmot 43,90 Kč/l (doložená). Nárok na náhradu vychází z § 157 zák. č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyni dále vznikly náklady v podobě náhrad za promeškaný čas ve výši 2 100 Kč (14 započatých půlhodin při cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce na jednání k odvolacímu soudu a zpět) podle § 14 odst. 1 písmeno a), odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., 21 % DPH ve výši 3 650,81 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a parkovné 200 Kč, celkem 21 235,58 Kč.

22. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.