o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce i žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu v části, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I). Žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II), a na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobce, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobcem, jako prodávajícím, a žalovanými, jako kupujícími, se žalovaní zavázali ke složení kupní ceny za nemovité věci, specifikované v kupní smlouvě způsobem, že do advokátní úschovy složí část kupní ceny ve výši [částka] do 5 pracovních dní od uzavření kupní smlouvy, část kupní ceny ve výši [částka] složí nejpozději do [datum] a část kupní ceny ve výši [částka] složí nejpozději do [datum]. Pro případ porušení povinnosti složit kupní cenu řádně a včas a výše uvedeným způsobem se žalovaní v souladu s článkem II. odst. 2.4. kupní smlouvy zavázali zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka] za každé jednotlivé porušení této povinnosti. Část kupní ceny ve výši [částka] nebyla složena na účet advokátní úschovy řádně a včas do [datum]. Vzhledem k tomu vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalovaní z této smluvní pokuty uhradili pouze částku [částka]. Zbylou část ve výši [částka] žalovaní neuhradili, přestože byli o úhradu upomenuti.

3. Žalovaní uvedli, že smluvní pokutu považují za nepřiměřeně vysokou a navrhli, aby soud I. stupně nepřiměřenou výši smluvní pokuty snížil. Žalovaní namítali, že vznik práva na zaplacení smluvní pokuty nezávisí na tom, zda v důsledku porušení tvrzené povinnosti vznikne škoda či nikoliv. Zákon obsahuje institut přiměřené moderace, pokud je smluvní pokuta v nepřiměřené výši. Při tomto zkoumání má soud vycházet z funkcí smluvní pokuty, tj. preventivní, uhrazovací a sankční. Žalovaní poukázali na skutečnost, že dne [datum] složili na účet advokátní úschovy částku [částka], kterou následně schovatel uvolnil ve prospěch žalobce, a dále dne [datum] složili částku ve výši [částka]. Následně jim bylo potvrzeno, že dne [datum] uvolnil schovatel částku [částka] ve prospěch žalobce a dne [datum] vyplatil schovatel zbylou částku ve prospěch žalobce, tedy celkem měl žalobce vyplacenou plnou kupní cenu dokonce týden před původním termínem složení plné kupní ceny. K funkci kompenzační žalovaní uvedli, že úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] (tedy období mezi tím, kdy očekával přijetí částky [částka] oproti tomu, kdy tuto částku skutečně obdržel) je z této částky ve výši [částka], smluvní pokuta je tedy více než desetinásobně vyšší. Žalovaní podotkli, že i přes nepřiměřenost smluvní pokuty dne [datum] uhradili částku [částka] jako polovinu požadované smluvní pokuty.

4. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně uzavřel, že na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobcem, jako prodávajícím a žalovanými, jako kupujícími, se žalovaní zavázali ke složení kupní ceny za nemovité věci, specifikované v kupní smlouvě způsobem, že do advokátní úschovy složí část kupní ceny ve výši [částka] do 5 pracovních dní od uzavření kupní smlouvy, část kupní ceny ve výši [částka] složí nejpozději do [datum] a část kupní ceny ve výši [částka] složí nejpozději do [datum]. Pro případ porušení povinnosti složit kupní cenu řádně a včas a výše uvedeným způsobem se žalovaní zavázali zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka] za každé jednotlivé porušení této povinnosti. Část kupní ceny ve výši [částka] nebyla složena na účet advokátní úschovy řádně a včas do [datum]. Vzhledem k tomu vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalovaní z této smluvní pokuty uhradili částku pouze ve výši [částka].

5. Svá skutková zjištění opřel soud I. stupně o listinné důkazy (uvedené v odůvodnění rozsudku) s tím, že o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností. Soud I. stupně zamítl návrh žalobce na provedení jeho účastnického výslechu, neboť žalobce netvrdil žádné rozhodné skutečnosti o vzniku a výši škody na jeho straně, která by mu vznikla v souvislosti s pozdní platbou žalovaných, týkající se zaplacení části kupní ceny. Vedle toho předpokladem dokazování účastnickým výslechem je také to, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. V tom se projevuje její subsidiarita. Vzhledem k tomu, že žalobce vznik škody a výši škody před koncentrací řízení netvrdil a současně k tomu nenavrhl jiný důkaz, nežli svou účastnickou výpověď, soud I. stupně návrh žalobce na provedení důkazu jeho výslechem zamítl. Ani jedna z procesních stran po poučení dle § 119a o. s. ř. již žádné důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.). Soud I. stupně tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (§ 120 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

6. Soud I. stupně s odkazem na § 2048 odst. 1 a § 2051 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), dospěl k závěru, že je dán prostor pro moderaci smluvní pokuty, a to především s ohledem na skutečnost, že žalobci žádná škoda nevznikla. Podle občanského zákoníku věřitel může požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda, ovšem je třeba zmínit, že moderační právo se uplatní, pokud soud zjistí, že je nepřiměřeně vysoká, což je daný případ. V tomto konkrétním případě totiž podle soudu I. stupně úplně absentovala zajišťovací a kompenzační funkce smluvní pokuty a zcela převládla její funkce sankční, a to až do té míry, že žalovaní jako kupující měli podle smlouvy zaplatit žalobci jako prodávajícímu smluvní pokutu ve výši [částka], a to za„ každé“ jednotlivé porušení povinností složit část kupní ceny včas. To by znamenalo, že žalobce mohl podle ujednání o smluvní pokutě požadovat až částku [částka]. Soud I. stupně dále zohlednil, že žalovaní dobrovolně zaplatili žalobci částku [částka] jako smluvní pokutu za pozdní úhradu částky [částka] a že celková výše kupní ceny byla žalobci zaplacena ještě v předstihu oproti ujednání ve smlouvě.

7. Při úvaze o moderaci smluvní pokuty soud I. stupně přihlédl k obecnému principu autonomie vůle stran při uzavírání smluvních závazků v soukromém právu a vzal za nesporné, že žalovaní se zavázali svobodně bez prokázané tísně a nátlaku tuto smlouvu s předmětným ujednáním uzavřít. K tomu navíc v průběhu dokazování vyplynulo, že žalobce se jim během jejich prodlení pokoušel vyjít vstříc a dokonce jim navrhoval náhradní termín splacení a s tím související snížení smluvní pokuty, ovšem žalovaní zůstali ve věci nečinní a s žalobcem bezdůvodně přestali komunikovat. Soud I. stupně proto nepřistoupil k moderaci zbývající části smluvní pokuty v plném rozsahu tak, jak to žádali žalovaní, ale usoudil, že vzhledem ke všem okolnostem případu považuje za přiměřenou smluvní pokutu ve výši 10 % z částky [částka], s jejíž platbou byli žalovaní v prodlení. Soud I. stupně došel k závěru, že výše smluvní pokuty za porušení povinností na straně žalovaných má činit maximálně částku [částka], kdy při skutečnosti, že žalovaní již částku [částka] uhradili, jim výrokem II. rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a zároveň žalobu zamítl co do částky [částka] s příslušenstvím (výrok I).

8. Soud I. stupně dále žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci příslušenství v zákonné výši (stanovené podle § 1970 o. z. za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť byli vyzváni k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne [datum], ale na výzvu žalobci ničeho nezaplatili a jsou v prodlení od [datum].

9. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobci přiznal jejich částečnou náhradu v rozsahu 20 procentních bodů. K námitce žalovaných ohledně aplikace § 150 o. s. ř., že není žalobci dán nárok na náhradu nákladů řízení, když podle smlouvy o advokátní úschově finančních prostředků a listin jsou žalovaní označeni jako klienti právního zástupce žalobce. Podle smlouvy o úschově mu dokonce hradili odměnu, přičemž právní zástupce žalobce porušuje ustanovení zákona o advokacii ve chvíli, kdy zastupuje žalobce v řízení proti žalovaným, soud I. stupně uzavřel, že přiznání náhrady nákladů je právem žalobce, přičemž náklady jsou pouze hrazeny na zákonné platební místo. V případě, že žalovaní mají pocit, že právní zástupce žalobce pochybil a porušil některé stavovské předpisy advokáta, jimiž je vázán, je nutno řešit takové jednání s dozorujícím orgánem, tedy s Českou advokátní komorou, přičemž se nejedná o okolnosti ospravedlňující výjimečné nepřiznání nákladů řízení podle § 150 o. s. ř.

10. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným odvoláním jak žalobce, a tak i žalovaní. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. namítal, že přiměřenost smluvní pokuty by neměla souviset s existencí škody vzniklé žalobci, jak uváděl soud I. stupně. Podle občanského zákoníku věřitel může požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. V kupní smlouvě bylo navíc sjednáno, že smluvní pokuta nevylučuje nárok žalobce na náhradu škody. Je tedy zjevné, že strany nezamýšlely smluvní pokutu za účelem čistě kompenzačním, ale i za účelem sankčním, utvrzujícím. Soud I. stupně podle žalobce vykládá funkci smluvní pokuty zjevně nesprávně, jeho výklad odporuje jak judikatuře, tak odborné veřejnosti (v této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a komentářovou literaturu, dle které podmínky, za kterých dlužník porušil svou smluvní povinnost, nejsou z hlediska vzniku práva věřitele na zaplacení smluvní pokuty právně relevantní). Je zřejmé, že uhrazení jednotlivých částí kupní ceny bylo základní a stěžejní povinností žalovaných plynoucí z kupní smlouvy a podstatným zájmem žalobce. V opačném případě by kupní cena nebyla ve smlouvě rozdělena na části, případně by smlouva obsahovala ustanovení, které by zánik smluvní pokuty předvídalo. Při vzniku závazku tak byl přítomen pro žalobce významný zajišťovací prvek a pro případ prodlení kupujících i kompenzační prvek sjednané smluvní pokuty. Tyto skutečnosti soud I. stupně nezohlednil, či je nezkoumal. To, že v případě sjednané smluvní pokuty byla významná funkce sankční, bylo vázáno přímo na splnění povinnosti žalovaných složit část kupní ceny do úschovy řádně a včas ve sjednaných termínech a odpovídá koncepci smluvní pokuty v občanském zákoníku. Soud I. stupně opomíjí skutečnost, že smluvní pokuta i její výše byly sjednány ze svobodné a shodné vůle stran, a to při uzavírání kupní smlouvy na koupi nemovitosti.

11. Žalobce vytkl soudu I. stupně zcela nedostatečné odůvodnění argumentu ohledně přiměřenosti smluvní pokuty ve výši 10 % z částky [částka]. Soud I. stupně nevysvětlil, proč v tomto případě by měla být smluvní pokuta přiměřená oproti nepřiměřené ve výši 12,5 % z uvedené částky, tj. částka [částka]. Celková kupní cena činila [částka], sjednaná jednorázová smluvní pokuta ve výši [částka] představuje méně než 10 % z kupní ceny.

12. Smluvní pokuta není nepřiměřená ani k části kupní ceny, s jejímž složením byli kupující v prodlení, tj. k částce [částka]. Jako relevantní se žalobci jevilo posouzení smluvní pokuty ve vztahu k procentuální sazbě určující smluvní pokutu ze stanovené částky za každý den prodlení, ke které vyšší soudy zaujaly své stanovisko, dle kterého je smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně až do 1 % denně z dlužné částky posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V případě, že by smluvní pokuta byla sjednána jako procentuální sazba určující smluvní pokutu ze stanovené částky za každý den prodlení, pak by její výše činila méně než 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení a nebyla by tedy nepřiměřená (žalovaní se zavázali zaplatit část kupní ceny ve výši [částka] do [datum], zaplatili [datum]).

13. Žalobce nepovažuje za přiléhavý odkaz soudu I. stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], a to ohledně konstatování, že soud nesmí při moderaci smluvní pokuty brát v úvahu vyváženost uzavřené smlouvy. Uvedené by hovořilo spíše ve prospěch žalobce. Sankční povaha smluvní pokuty vycházela z autonomie vůle stran. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dle kterého by soudy (ne) přiměřenost smluvní pokuty měly posuzovat v závislosti na okolnostech konkrétního případu. Tyto důvody byly v řízení před soudem I. stupně popsány jako důvody mající význam pro žalobce k hrazení vlastních závazků, jakož i srozumění žalovaných s těmito důvody a přistoupení na podobu smluvní pokuty.

14. Podle žalobce s ohledem na délku lhůty pro zaplacení kupní ceny, která byla delší, než navrhovali sami žalovaní, podnikatelský záměr žalovaných, výši zajištěného závazku, vstřícnost žalobce ohledně případného snížení smluvní pokuty a nedostatečnou nebo žádnou komunikaci ze strany žalovaných, lze uzavřít, že žalovaná smluvní pokuta je přiměřená a nebyl dán prostor konstatovat její nepřiměřenost a tedy ani přistoupit k jejímu snížení. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci celou požadovanou částku.

15. Žalovaní napadli rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. a III. a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. namítali, že z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, z jakých konkrétních úvah soud I. stupně vycházel. Uvedli, že v projednávané věci byla smluvní pokutou utvrzena jejich povinnost složit jednotlivé části kupní ceny za nemovitosti na účet advokátní úschovy. Smlouva měla sloužit k tomu, aby bylo posíleno postavení žalobce, jako osoby mající nárok na zaplacení kupní ceny. Podle žalovaných je třeba zohlednit to, že v případě kupní smlouvy se jedná o synallagmatický vztah. Včasným zaplacením kupní ceny byl žalobce zcela uspokojen na svých právech a otázka splatnosti jednotlivých plateb se tak stala bez významu, neboť došlo k zániku zajišťovací funkce smluvní pokuty. Je tedy namístě zohlednit, že celková výše kupní ceny byla žalobci zaplacena ještě v předstihu oproti ujednání ve smlouvě. Žalovaní uhradili žalobci na smluvní pokutu dobrovolně částku [částka] za pozdní úhradu částky [částka]. Úhradou částky [částka] došlo i k úplnému naplnění sankční funkce smluvní pokuty.

16. Žalovaní předložili soudu I. stupně potvrzení schovatele ze dne [datum] o tom, že došlo z jejich strany k úhradě částky [částka] a že schovatel uvolnil ve prospěch žalobce částku [částka]. Žalovaní předložili dále soudu I. stupně potvrzení schovatele ze dne [datum] o tom, že z jejich strany došlo ke složení částky [částka], tedy k úhradě celé kupní ceny. Z uvedeného je zřejmé, že týden před tím, než měli žalovaní dle kupní smlouvy zaplatit celou kupní cenu na účet úschovy, měl žalobce již tuto cenu zcela vyplacenou na svém účtu. Při očekávaném běhu událostí by žalovaní teprve ke dni [datum] uhradili kupní cenu na účet úschovy, následně by teprve schovatel podal návrh na vklad vlastnického práva na katastr nemovitostí, teprve do pěti následujících pracovních dnů od předložení originálu výpisu z katastru nemovitostí, dle kterého by žalovaní byli zapsáni jako vlastníci nemovitostí, by došlo k uvolnění částky [částka] schovatelem na účet žalobce. Při očekávaném běhu událostí by tedy žalobce měl na svém účtu celou kupní cenu zhruba o měsíc později, než mu skutečně byla vyplacena.

17. Podle žalovaných dále nelze odhlédnout od toho, že schovatel, který se prohlašuje za žalobcova zástupce, měl celou kupní cenu ve své dispozici již přinejmenším ode dne [datum], kdy přijetí této platby potvrdil. Přesto platbu [částka] (z jejíhož pozdního složení na účet úschovy dovozuje žalobce své právo na smluvní pokutu) postoupil schovatel žalobci teprve dne [datum]. I z této skutečnosti lze dle žalovaných usuzovat s vysokou mírou pravděpodobnosti, že zpoždění platby nemělo pro žalobce žádný negativní následek. Tyto skutečnosti soud I. stupně nezohlednil ve svých úvahách o rozsahu moderace smluvní pokuty.

18. Žalovaní jsou přesvědčeni, že smluvní pokuta ve výši [částka] je zcela nepřiměřená, stejně jako i soudem I. stupně stanovených [částka], a to za situace, kdy jediná funkce smluvní pokuty v posuzované věci byla sankční a zároveň, kdy došlo k včasnému (dokonce předčasnému) splnění celého závazku žalovaných vůči žalobci.

19. Žalovaní dále nesouhlasili s postupem soudu I. stupně, který o nákladech řízení nerozhodl dle § 150 o. s. ř., jak žalovaní navrhovali s tím, že byli klienty právního zástupce žalobce a podle smlouvy o úschově mu hradili odměnu. Podle žalovaných právní zástupce žalobce porušil své zákonné povinnosti podle zákona o advokacii ve chvíli, kdy začal zastupovat žalobce v řízení proti žalovaným. Nesouhlasili se závěrem soudu I. stupně, že úhrada nákladů k rukám právního zástupce žalobců představuje pouze úhradu ke konkrétně stanovenému platebnímu místu. Podle žalovaných bez zastupování žalobce právním zástupcem by nárok na náhradu nákladů v uvedené výši nevznikl.

20. Z uvedených důvodů žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne v celém rozsahu a žalovaným přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

21. Žalobce k odvolání žalovaných uvedl, že skutečnost, že žalovaní zůstali ve věci nečinní a se žalobcem bezdůvodně přestali komunikovat, byla v řízení prokázána (viz emailová korespondence). Žalovaní během řízení toto tvrzení nezpochybnili, ani netvrdili opak. Žalobce je proto názoru, že soud I. stupně na základě provedených důkazů v této souvislosti dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Žalobce dále uvedl, že mu právo na zaplacení smluvní pokuty vzniklo, nehledě na to, že ke složení třetí (poslední části kupní ceny) došlo i tak v již prodlouženém termínu. Tato skutečnost je pro posouzení práva žalobce na zaplacení smluvní pokuty irelevantní. Smluvní pokuta se vázala na povinnost hradit dílčí část kupní ceny ve stanovených a jasně daných termínech. Jelikož žalovaní svoji povinnost porušili, což sami přiznali, vznikla jim povinnost ujednanou smluvní pokutu za porušení této povinnosti žalobci zaplatit. Irelevantní pro věc je také spekulativní tvrzení žalovaných o absenci negativního následku žalobce v důsledku jejich prodlení, neboť zákon ani judikatura nestanoví právo na zaplacení smluvní pokuty na negativním následku na straně oprávněného. V této souvislosti žalobce dodal, že prodlení se zaplacením v délce 54 dnů pro něj představovalo negativní důsledek v podobě nemožnosti nakládat s očekávanými finančními prostředky a uhradit z těchto finančních prostředků své závazky. Prodlení pro něj představovalo značnou nejistotu, kdy a zda vůbec očekávané finanční prostředky obdrží. Žalobce se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně ohledně nedůvodnosti aplikace § 150 o. s. ř. v projednávané věci. Připomněl, že advokát při úschově plní roli prostředníka mezi stranami kupní smlouvy, nejedná se o samotné poskytování právních služeb. V posuzovaném případě smluvní stranou svěřenecké smlouvy nebyl advokát, ale společnost [právnická osoba], advokátní kancelář, které byly náklady, resp. odměna za samotnou úschovu hrazeny. Tvrzení žalovaných, na základě kterého by mělo být aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř., je tedy podle žalobce zavádějící a nesprávné.

22. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaných odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a shledal důvodným odvolání žalobce, nikoli žalovaných.

23. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů a vyvodil z nich přiměřené závěry skutkové. Odvolací soud se však neztotožnil s jeho právními závěry.

24. V posuzované věci žalobce požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši [částka] z důvodu, že mu žalovaní nezaplatili, ač se k tomuto zavázali, částku [částka] do dne [datum], ale až dne [datum]. Žalovaní dobrovolně uhradili žalobci na smluvní pokutu částku [částka], zbylou část ve výši [částka] žalovaní neuhradili, neboť smluvní pokutu považují za nepřiměřeně vysokou. Tyto základní skutkové okolnosti, na základě kterých žalobce podal předmětnou žalobu, byly v řízení prokázány. Úhradou částky [částka] došlo i k úplnému naplnění sankční funkce smluvní pokuty Žalovaní navrhli, aby soud nepřiměřenou výši smluvní pokuty snížil o žalovanou částku [částka].

25. Smluvní pokuta upravená v § 2048 a násl. občanského zákoníku se v posuzovaném případě uplatnila v souvislosti s porušením závazkových povinností ze strany žalovaných. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že dlužník je povinen zaplatit smluvní pokutu bez ohledu na své zavinění, proto podmínky, za kterých dlužník porušil svou smluvní povinnost, nejsou z hlediska vzniku práva věřitele na zaplacení smluvní pokuty právně relevantní.

26. Podle § 2051 o. z. může soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta (§ 2051, věta první, o. z.).

27. Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. [spisová značka] uzavřel, že nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat (absolutní) neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva soudu. Pokud by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, není vyloučeno posoudit její ujednání jako (absolutně) neplatné právní jednání podle § 588 o. z.; v takovém případě však nepřichází v úvahu její moderace. V případě, kdy soud dojde k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje fáze jeho rozhodování, kdy posoudí, zda použije svého moderačního práva či nikoli, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Bude-li výsledkem úsudek, že svého moderačního práva využije, neboť byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, nastupuje poslední etapa jeho rozhodování; v ní posoudí, v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v této fázi rozhodování je soud povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená; věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody.

28. Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. [spisová značka] uzavřel, že snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je výsledkem určitého procesu rozhodování, jenž probíhá ve třech fázích. Nejdříve musí soud vyřešit, zda sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká. Pro toto posouzení zákon žádná kritéria nestanoví, takže závěr o tom, zda je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, je věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne) přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky (jako v souzené věci) a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu by bylo možno (při současném zohlednění všech okolností daného případu) považovat za nepřiměřenou s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné povinnosti a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze použít, dosáhne-li smluvní pokuta určité výše v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně odvisí od doby, po kterou dlužník své smluvní pokutou zajištěné povinnosti neplní (čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta). Teprve v případě, kdy soud dojde k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje druhá fáze jeho rozhodování, kdy posoudí, zda použije svého moderačního práva či nikoli, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Bude-li výsledkem úsudek, že svého moderačního práva využije, neboť byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, nastupuje poslední třetí etapa jeho rozhodování; v ní posoudí, v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v této fázi rozhodování je soud povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená; věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

29. Účastníci netvrdili a z obsahu spisu se nepodává, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, není proto důvod pro posouzení ujednání o smluvní pokutě jako (absolutně) neplatné právní jednání podle § 588 o. z. Je naopak namístě úvaha o její moderaci pro žalovanými namítanou nepřiměřenost smluvní pokuty. Odvolací soud neshledal (na rozdíl od soudu I. stupně) podmínky pro žalovanými navrhovanou moderaci výše sjednané smluvní pokuty podle § 2051 o. z., neboť tuto považuje za přiměřenou. V případě pevně stanovené smluvní pokuty je namístě zkoumat (při současném zohlednění všech okolností případu) poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], či shora citované usnesení sp. zn. [spisová značka]). Účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši [částka] utvrzující dlužnou částku [částka] představuje 1/8 z utvrzované částky. Jedná se o nejvyšší částku, k jejímuž zaplacení se žalovaní ke konkrétnímu termínu zavázali a který nesplnili, přičemž v prodlení byli téměř dva měsíce (od [datum] do [datum]). Pro posouzení přiměřenosti požadované smluvní pokuty je nerozhodné, že žalovaní poslední splátku kupní ceny uhradili žalobci týden před termínem, kdy měla být zaplacena. V § 2010 odst. 1 o. z. je smluvní pokuta výslovně koncipována jako utvrzení nikoli zajištění dluhu. Funkcí smluvní pokuty je posílit postavení věřitele. Funkci zajištění dluhu ve smyslu výslovné právní úpravy plní ručení nebo zástavní právo, která umožňují věřiteli uspokojit se z náhradního majetku dlužníka či třetí osoby. Motivační faktor k řádnému plnění smluvní pokuta plní i nadále. Přičemž z logiky věci vyplývá, že je vůlí smluvních stran při sjednání smluvní pokuty postihnout pochybení jedné smluvní strany a zajistit si splnění smluveného závazku. Účastníci netvrdili a z obsahu spisu se nepodává, že by důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, či okolnosti, které je provázely, byly v rozporu s obsahem či funkcí citovaného zákonného ustanovení.

30. Odvolací soud z výše uvedených důvodů proto rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. v zamítavém výroku I. změnil tak, že žalovaným uložil povinni zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení jdoucím, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve vyhovujícím výroku II. odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

31. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů za prvostupňové řízení ve výši [částka] (viz odst. 12 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně) a za řízení odvolací [částka] (odměna za sepis odvolání, sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání, podle § 9 odst. 6 advokátního tarifu hodnota úkonu je ve výši [částka], 3 paušální náhrady po [částka], 21 % DPH v částce [částka], zaplacený soudní poplatek z odvolání [částka]). Celkové náklady za řízení před soudy obou stupňů činí [částka] Odvolací soud neshledal žalovanými namítané důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. relevantními. Rovněž v této souvislosti odkazuje odvolací soud na správné závěry soudu I. stupně uvedené v této souvislosti v odstavci 12 odůvodnění jeho rozsudku.