o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. března 2025, č. j. 8 C 133/2024-58,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s 14,75 % ročním úrokem z prodlení ročně z této částky od 28. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení z částky 200 000 Kč za dobu od 8. 9. 2023 do 27. 4. 2024 zamítl (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 115 710,41 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím z titulu nevrácení rezervačního poplatku uhrazeného dle rezervační smlouvy, na jejímž základě se žalobce a žalovaný zavázali uzavřít spolu do termínu [datum] kupní smlouvu na nemovitou věc – pozemek parc. č. [hodnota], k.ú. [adresa] (dále jen „pozemek“). Rezervační smlouva byla uzavřena za účelem, aby si žalobce mohl zajistit zbývající finanční prostředky na nákup pozemku u své úvěrující banky. Žalobce byl před podpisem rezervační smlouvy žalovaným ubezpečen, že pozemek je zasíťovaný, nicméně až po podpisu rezervační smlouvy bylo zjištěno, že sítě nacházející se na pozemku nedisponují příslušným povolením stavebního úřadu, pročež úvěrující banka odmítla poskytnout žalobci finanční prostředky na financování zbytku kupní ceny. Žalobce však měl zájem pozemek koupit, pročež nabídl žalovanému, že v rámci kupní smlouvy bude sjednáno, že část kupní ceny hrazená z vlastních prostředků bude uhrazena bezprostředně po podpisu kupní smlouvy a zbývající část hrazená úvěrem bude uhrazena poté, co bude zhojen vadný stav ohledně inženýrských sítí, a současně žalobce navrhl navýšení kupní ceny ve prospěch žalovaného. Ten však na návrh znění kupní smlouvy nepřistoupil a na výzvu žalobce odmítl vrátit složený rezervační poplatek, jenž se stal bezdůvodným obohacením žalovaného. Žalobce doplnil, že znění kupní smlouvy nebylo mezi stranami před podpisem rezervační smlouvy předjednáno, mělo tak být předmětem jejich dalšího jednání během rezervační doby, k neuzavření kupní smlouvy nedošlo výlučně z důvodů na straně žalobce, ale tím, že se obě strany nedohodly na znění kupní smlouvy. Kupní smlouva nebyla žalovaným žalobci předložena. Podepsaná rezervační smlouva je pak neplatná pro svoji neurčitost, když neobsahuje závazek žalobce a žalovaného spolu uzavřít zamýšlenou smlouvu (z dikce rezervační smlouvy nadto vzniká rozpor, zda se má jednat o kupní smlouvu či smlouvu o smlouvě budoucí). Taktéž není upřesněno, co se považuje za důvod na straně žalobce, když neuzavření zamýšlené smlouvy je i na straně žalovaného. Z akcesorické povahy ujednání o rezervačním poplatku ve vztahu k rezervační smlouvě vyplývá, že pokud je neplatná rezervační smlouva, nemůže být platné ani ujednání o rezervačním poplatku (obdobné smluvní pokutě).

3. Žalovaný s žalobním požadavkem vyslovil nesouhlas, když v účastníky dne [datum] (správně dne [datum] – poznámka odvolacího soudu) uzavřené rezervační smlouvě bylo dohodnuto, že v případě, že nebude kupní smlouva uzavřena v daném termínu z důvodu na straně žalobce, rezervační poplatek propadá jako smluvní pokuta. Žalobce bydlí v obci [adresa] a se situací ohledně další výstavby v dané lokalitě je seznámen. Stejně tak i se skutečností, že k rezervovanému pozemku je přivedena část sítí, na jejichž výstavbu bylo požádáno o dodatečné stavební povolení. Žalobci tato skutečnost byla známa ještě před podpisem rezervační smlouvy. Je též obecně známo (přesto tato skutečnost byla žalobci sdělena), že obec [adresa] nemá doposud schválen územní plán, takže nová výstavba je prozatím vyloučena, a to přesto, že platné územní rozhodnutí počítá s rezervovaným pozemkem jako s pozemkem určeným k individuální výstavbě. Cena pozemku tyto okolnosti reflektovala. Pozemek byl a doposud je veden v katastru nemovitostí jako orná půda, nikoliv pozemek stavební. Stran takovéhoto pozemku byla uzavírána rezervační smlouva, přičemž obsah kupní smlouvy byl sjednán, protože byl určen pozemek i kupní cena. Žalobci se nepodařilo obstarat finanční prostředky, proto z důvodů ležících na jeho straně nebyla smlouva uzavřena. Uvádí-li žalobce, že chtěl kupní smlouvu uzavřít a navýšit kupní cenu o 1 000 000 Kč, tak to bylo za situace, kdy zároveň chtěl podstatnou část kupní ceny uhradit až později.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (stran skutkových zjištění z provedených důkazů blíže body 3 až 5 a 7 odůvodnění) a poté, co uvedl, že ostatní předložené důkazy stran existence sítí na pozemku považoval za nerelevantní a z jakých důvodů (blíže bod 6 odůvodnění), skutkově uzavřel, že účastníci řízení dne 31. 8. 2023 (správně dne 24. 7. 2023 – poznámka odvolacího soudu) uzavřeli rezervační smlouvu na pozemek, podle níž žalobce měl zájem jej koupit a nabýt vlastnictví k němu za částku 8 052 000 Kč, přičemž budoucí prodávající se zavázal zarezervovat nemovitost do [datum] a zdržet se jakéhokoliv jednání směřujícího k jejímu zcizení; rezervační poplatek činil 200 000 Kč.

5. Soud prvního stupně po citaci ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jež na věc aplikoval a jež citoval (body 10 až 16 odůvodnění), se zabýval jednáním účastníků s tím, že tito jednali o koupi nemovitosti, jelikož kupní smlouva na nemovitost má předepsánu písemnou formu, pak i smlouva o smlouvě budoucí kupní na nemovitost má být uzavřena písemně, současně platí, že obsah budoucí smlouvy musí být ujednán aspoň v základu, tj. co má být předmětem a zda je smlouva úplatná či nikoliv, přičemž porušení povinnosti uzavřít budoucí smlouvu může být sankcionováno smluvní pokutou. V poměrech projednávané věci z rezervační smlouvy pak vyplývá, že budoucí kupující „má zájem koupit a nabýt vlastnictví“ a budoucí prodávající „se zavazuje rezervovat nemovitosti a zdržet se jakéhokoliv jednání směřujícího ke zcizení nemovitosti.“ Z rezervační smlouvy tak nevyplývá povinnost žalobce uzavřít k výzvě žalovaného předem ujednanou budoucí smlouvu, povinnost žalobce přijmout návrh na uzavření budoucí smlouvy předložený žalovaným ani povinnost o obsahu budoucí smlouvy k výzvě začít jednat. Ve vztahu k předmětu koupě pak panovaly nejasnosti ohledně vlastností pozemku, respektive jeho zasíťování. V rezervační smlouvě je sice uveden předmět koupě a cena, ale nic dalšího, při uzavírání smlouvy nebyl ani na jisto postaven obsah kupní smlouvy ve vztahu k vlastnostem předmětu koupě. Nelze tak dospět k závěru, že došlo k uzavření platné smlouvy o smlouvě budoucí.

6. Ke smluvní pokutě samotné soud prvního stupně uvedl, že v judikatuře byl vysloven požadavek na zcela přesné a určité označení povinnosti, při jejímž nesplnění vznikne právo na smluvní pokutu, v předmětné rezervační smlouvě však nebyla stanovena povinnost smlouvu uzavřít, pokud tak rezervační poplatek propadá jako smluvní pokuta za neuzavření smlouvy kupní do 31. 8. 2023, aniž by tento závazek byl ve smlouvě sjednán, je takové ujednání neplatné. Zároveň je vágní definice porušení závazku termínem „z důvodů na straně budoucího kupujícího,“ když důvody mohou být i takové, které zavinil budoucí prodávající a budoucí kupující by důvodně k uzavření smlouvy nepřistoupil. Ujednání o smluvní pokutě lze považovat i za neurčité, když absentuje specifikace konkrétních povinností, jejichž zaviněné nesplnění by mělo být sankcionováno smluvní pokutou, jinými slovy z ujednání účastníků nevyplývá, které povinnosti ze smluvního vztahu, popřípadě jejich určitý soubor, mají být smluvní pokutou zajištěny.

7. Zjevně pro doplnění soud prvního stupně uvedl, že žalovaný ani přes poučení neprokázal, že by žalobce k uzavření kupní smlouvy či jednání o ní vyzýval.

8. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena nikoliv smlouva o smlouvě budoucí, ale smlouva nepojmenovaná, která sice obsahuje ujednání o smluvní pokutě, avšak z ujednání nevyplývá konkrétní povinnost ze smlouvy, která je tímto ujednáním zajištěna.

9. K vrácení rezervačního poplatku soud prvního stupně uvedl, že z rezervační smlouvy vyplynul závazek žalovaného v případě neuskutečnění budoucí kupní smlouvy z důvodů na straně budoucího prodávajícího vrátit rezervační poplatek na výzvu budoucího kupujícího do 7 dnů od doručení výzvy. I toto ujednání ve vztahu k „důvodům na straně prodávajícího“ soud prvního stupně shledal neurčitým, nicméně uvedl, že z obsahu smlouvy lze jednoznačně dovodit trvání závazku do 31. 8. 2023, zároveň z ní vyplývá, že předmětná částka byla určena jako případná záloha na kupní cenu, toto ujednání přitom neplatné shledáno nebylo. V případě neuzavření smlouvy ve lhůtě stanovené v rezervační smlouvě se tak tato záloha stala bezdůvodným obohacením, jelikož odpadl důvod, na jehož základě byla poskytnuta. Žalobce žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení vyzval, pročež je nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení důvodný s tím, že žalovaný se ocitl v prodlení po uplynutí sjednané lhůty 7 dnů od doručení výzvy (20. 4. 2024) k vrácení poplatku, pročež soud prvního stupně přiznal úroky z prodlení z požadované jistiny od 28. 4. 2024, za dobu předcházející nikoliv, kdy tak soud prvního stupně oprávněnost příslušenství shledal pohledem §§ 1968, 1970 o. z. zjevně ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

10. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 115 710,41 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jež tvoří odměna 100 100 Kč za 11 soudem prvního stupně vyjmenovaných úkonů právní služby (blíže bod 26 odůvodnění), 9 paušálních náhrad po 300 Kč, 2 paušální náhrady po 450 Kč, cestovné v celkové výši 2 610,41 Kč a náhrada za promeškaný čas v celkové výši 1 400 Kč (blíže bod 26 odůvodnění).

11. Lhůtu k plnění soud prvního stupně zjevně stanovil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., platební místo ve výroku o náhradě nákladů řízení pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

12. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku o věci samé a výroku nákladovém (jak postavil najisto při jednání odvolacího soudu dne 30. 9. 2025) včasným a přípustným odvoláním. V něm stručně shrnul dosavadní žalobní a obranná tvrzení a argumentaci tak, jak se v průběhu řízení před soudem prvního stupně vyvíjely, poukázal na to, že v současné době je územní plán obce, v níž leží pozemek, schválen, zdůraznil, že žalobci se nepodařilo obstarat finanční prostředky na koupi pozemku, pročež z důvodů ležících na jeho straně nebyla smlouva uzavřena a rezervační poplatek po právu náleží žalovanému, když to byl žalobce, kdo smlouvu porušil a měl uhradit sjednanou smluvní pokutu. Žalovaný vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o neurčitosti ujednání o smluvní pokutě (v této souvislosti nejprve poukázal na to, že původně žalobce namítal, že byl při podpisu smlouvy uveden v omyl ohledně sítí, teprve následně započal argumentovat neurčitostí smlouvy), když z uzavřené smlouvy je jasný úmysl stran uzavřít kupní smlouvu na konkretizovanou nemovitost za zcela jasně stanovenou cenu, a to v určité, domluvené lhůtě. Všechny podstatné náležitosti budoucí kupní smlouvy byly tedy obsahem smlouvy uzavřené mezi účastníky. Ve smlouvě je také jasně stanoveno, že v případě, že kupující neuzavře budoucí kupní smlouvu z důvodu ležícího na jeho straně, propadá jím složená částka jako smluvní pokuta. Žalovaný vyslovil přesvědčení o tom, že z uvedeného znění smlouvy plyne konkrétní povinnost, a to uzavření kupní smlouvy. Žalovaný dále uvedl, že sjednaná pokuta zcela odpovídá běžné praxi při uzavírání rezervačních smluv. Rovněž poukázal na to, že žalobce neprokázal, že smlouva nebyla uzavřena z důvodu na straně žalovaného a zdůraznil, že žalobce k uzavření smlouvy vyzval. Žalovaný dále vyslovil přesvědčení o tom, že z obsahu rezervační smlouvy jednoznačně plyne závazek žalobce smlouvu o smlouvě budoucí uzavřít ve sjednané lhůtě. Z rezervační smlouvy je tak zřejmé, kdo s kým smlouvu uzavírá, předmětem smlouvy je označený pozemek a byla určena i cena. Vše mělo být doplněno do vzorové smlouvy. Tuto nabídku žalobce odmítl, ačkoli mu byly návrhy smluv předloženy před podpisem rezervační smlouvy a svou verzi smluv do uplynutí rezervační lhůty nepředložil. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a žalobu zamítl (správně změnil tak, že žalobu zamítne – poznámka odvolacího soudu).

13. Žalobce k odvolání žalovaného připomněl, že uplatnil svůj nárok z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž svůj nárok opíral mimo jiné o tvrzení, že podepsaná rezervační smlouva byla neplatná pro svou neurčitost, když neobsahovala závazek žalobce a žalovaného spolu uzavřít zamýšlenou smlouvu, přičemž žalobce upozorňoval i na rozpor, zda se má jednat o kupní smlouvu či smlouvu o smlouvě budoucí. Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke shodě na dalším postupu, tedy uzavření kupní smlouvy, ze zamýšleného obchodu sešlo, žalovaný odmítl vést obchodní jednání o tom, jak by kupní smlouva měla znít. Pakliže se strany nedohodly na dalším postupu a rezervační smlouva pozbyla účinnosti, vznikla žalovanému povinnost žalobci vydat to, co přijal na základě rezervační smlouvy. Žalovaný argumentoval svým nárokem na ponechání si finanční částky s odkazem na smluvní pokutu, nicméně z akcesorické povahy ujednání o rezervačním poplatku ve vztahu k rezervační smlouvě vyplývá, že pokud je neplatná rezervační smlouva, nemůže být platné ani ujednání o rezervačním poplatku obdobné smluvní pokutě. Nadto plnění poskytnuté na základě rezervační smlouvy bylo sjednáno primárně jako záloha na budoucí plnění, přičemž poskytnutí zálohy jako rezervačního poplatku není závazkem, ale částí plnění závazku, který teprve vznikne. Žalobce připomněl, že za neurčité považoval ustanovení o samotné smluvní pokutě uvedené v rezervační smlouvě a připomněl, že namítal, že důvod neuzavření zamýšlené smlouvy (ať již smlouvy o smlouvě budoucí kupní či přímo kupní smlouvy) nestojí výlučně na jeho straně. Strany se mezi sebou nedohodly na tom, v jakém znění a s jakou splatností bude zamýšlená smlouva uzavřena, když mezi nimi nebyl obsah diskutován. Taktéž není upřesněno, co se považuje za důvod na straně žalobce, když neuzavření zamýšlené smlouvy je i na straně žalovaného. K tomu žalobce doplnil, že není pravdou, že by k rezervační smlouvě byl přiložen i návrh kupní smlouvy, jak žalovaný tvrdil před soudem prvního stupně a nyní tvrdí i v odvolání, přičemž v této souvislosti poukázal na to, že soud prvního stupně žalovaného poučil, aby toto své tvrzení prokázal. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

14. Odvolací soud při nařízeném jednání (214 odst. 1 o. s. ř.), při němž žalobce nad rámec svého písemného podání ničeho dalšího neuvedl a žalovaný zopakoval své přesvědčení o platnosti smlouvy, když se v ní žalovaný zavázal, že po stanovenou dobu nebude disponovat s nemovitostí proto, aby ji mohl koupit žalobce, za což mu žalobce uhradil částku 200 000 Kč, okolnost, že nedošlo k uzavření kupní smlouvy jde k tíži žalobce, neboť na koupi nesehnal finanční prostředky, pročež kupní smlouvu neuzavřel, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání žalovaného důvodným.

15. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, když tyto hodnotil zcela v souladu s § 132 o. s. ř., čerpal z nich správná skutková zjištění, a věc po citaci příslušných ustanovení občanského zákoníku správně právně posoudil.

16. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že z průběhu řízení před soudem prvního stupně je zjevné, že soud prvního stupně se zjevně zabýval i vůlí účastníků při uzavření předmětné smlouvy ze dne [datum], jak ostatně při jednání konaném dne 30. 9. 2024 konstatoval, přičemž vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně se s ním shoduje v jeho nosném závěru (za takové situace odvolací soud neshledal důvod se zabývat dalšími závěry soudu prvního stupně, proto jen pro doplnění odvolací soud uvádí, že opětovně v odvolání uvedené tvrzení o tom, že žalovaný žalobci s rezervační smlouvou předložil i návrh kupní smlouvy, žalovaný přes výzvu soudu prvního stupně učiněnou při jednání konaném dne 5. 3. 2025 neprokázal, když výslovně uvedl, že žádný důkaz nemá a neoznačuje jej), že ve smlouvě ze dne [datum] byla sice sjednána smluvní pokuta, nicméně nikoliv již povinnost žalobce, k níž by se tato smluvní pokuta vztahovala, jejíž splnění by zajišťovala, přičemž z uvedené smlouvy nelze dovodit, že by rezervační poplatek ve výši 200 000 Kč byl odměnou žalovaného za to, že pozemek za dobu od uzavření smlouvy do [datum] nenabízí k prodeji třetím osobám. V případě uzavření kupní smlouvy by rezervační poplatek představoval zálohou na kupní cenu (částka uhrazená na kupní cenu před podpisem kupní smlouvy), v případě jejího neuzavření by pak sice představoval smluvní pokutu, nicméně tato smluvní pokuta musí být navázána na porušení konkrétní povinnosti, nicméně primární povinnost žalobce uzavřít kupní smlouvu ve smlouvě ze dne [datum] sjednána nebyla, když v ní byla zakomponována jen proklamace žalobce o „zájmu koupit a nabýt vlastnictví k předmětu rezervace za částku 8 052 000 Kč“. Odvolací soud právě z tohoto důvodu aproboval závěr soudu prvního stupně o neplatnosti ujednání účastníků o smluvní pokutě. Jelikož pak smlouva (i odvolacímu soudu neušlo, že smlouva ze dne [datum] operuje jak s pojmem kupní smlouvy, tak i s pojmem budoucí smlouvy kupní a neušlo mu, že dokonce sám žalovaný ve svém odvolání operuje s oběma pojmy v relaci k povinnosti žalobce, kterou měl porušit) ve lhůtě stanovené ve smlouvě ze dne [datum] uzavřena nebyla, stala se záloha bezdůvodným obohacením, když šlo o plnění z právního důvodu, který odpadl, pročež vznikla žalovanému povinnost toto bezdůvodné obohacení žalobci jakožto ochuzenému k jeho výzvě vydat. Odvolací soud rovněž sdílí úvahu soudu prvního stupně stran počátku prodlení žalovaného, když v tomto směru na rozhodnutí soudu prvního stupně odkazuje a zároveň uvádí, že zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl napaden odvoláním, pročež samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

17. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil

18. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl důvodně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch žalobce, nerozhodl však správně o jejich výši, když nahlížení do spisu odvolací soud v poměrech projednávané věci (nijak rozsáhlý spisový materiál svědčící pro výjimečnou možnost v občanskoprávním řízení honorovat nahlížení do spisu jako úkon právní služby obdobně jako prostudování spisu při skončení vyšetřování) neposoudil jako úkon právní služby, za nějž by příslušela odměna (v poměrech projednávané věci ve výši 9 100 Kč) a k tomu korespondující režijní paušál ve výši 300 Kč. Výše náhrady tak činí částku 106 310,41 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jež tvoří odměna 91 000 Kč za 10 jinak soudem prvního stupně vyjmenovaných úkonů právní služby (blíže bod 26 odůvodnění), 8 paušálních náhrad po 300 Kč, 2 paušální náhrady po 450 Kč, cestovné v celkové výši 2 610,41 Kč a náhrada za promeškaný čas v celkové výši 1 400 Kč (blíže bod 26 odůvodnění). Odvolací soud tak nákladový výrok za užití § 220 o. s. ř. změnil stran výše přisouzené náhrady, jinak jej jako správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, neúspěšný žalovaný je proto povinen mu nahradit náklady ve formě odměny jeho právního zástupce za vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem ve výši 18 200 Kč podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“), s připočtením dvou paušálních náhrad hotových výdajů za tyto úkony ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady promeškaného času ve výši 600 Kč za již soudem prvního stupně kalkulovaných 4 půlhodin (strávených na jedné cestě ze sídla zástupce žalobce k soudu a zpět) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a s připočtením požadovaného a doloženého cestovného ve výši 829,45 Kč, celkem tak částku 20 529,45 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.