o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku [částka], rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka], nebo vydání mezitímního rozsudku, kterým by bylo potvrzeno, že je nárok žalobkyně na náhradu škody dán. Dne [datum] žalobu rozšířila o dalších [částka]. Změna žaloby byla soudem připuštěna na jednání konaném dne [datum]. Uvedla, že prostřednictvím své jednatelky [jméno] [příjmení] zprostředkovala žalovanému možnost koupě nemovitosti - řadového domu na adrese [adresa] (dále jen„ nemovitost“). Účastníci společně s vlastníkem nemovitosti, společností [právnická osoba] podepsali dne [datum] rezervační smlouvu, kterou se žalovaný jako kupující zavázal uhradit rezervační jistinu a poté s prodávajícím bezodkladně po složení zálohy uzavřít kupní smlouvu. Podle rezervační smlouvy neměl žalovaný povinnost uzavřít smlouvu pouze v případě, že se ukáže, že právní nebo technický stav nemovitosti byl v době uzavření rezervační smlouvy v podstatném ohledu jiný, než jak byl kupujícímu představen. Žalovaný je profesní architekt a stavař a k podpisu rezervační smlouvy došlo poté, co si dům osobně prohlédl. Kupní cena nemovitosti byla smlouvou stanovena na [částka]. Poté, co žalovaný obdržel veškerou dokumentaci, a po přípravě kupních smluv a termínu jejich podpisu žalovaný od rezervační smlouvy odstoupil, což oznámil prodávajícímu dne [datum]. Mezi účastníky sporu nebyla smluvně dojednána žádná pokuta ani omezení odpovědnosti za škodu. Žalovaný se prostřednictvím žaloby podané k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 domáhal vrácení rezervační zálohy ve výši [částka]. Žaloba byla však zamítnuta, což bylo následně potvrzeno i soudem odvolacím s odůvodněním, že žalovaný nebyl oprávněn k odmítnutí uzavření kupní smlouvy, v důsledku čehož vznikl prodávajícímu nárok na smluvní pokutu ve výši rezervační zálohy. Uvedená smluvní pokuta však byla dojednána ve prospěch prodávajícího a nikoli žalobkyně, která vystupovala jako zprostředkovatel prodeje a měla v případě prodeje obdržet od prodávajícího dohodnutou odměnu. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaným tak vznikla žalobkyni škoda ve výši provize, kterou kvůli úmyslnému zmaření koupě žalovaným neobdržela. Žalobkyni vznikla škoda ve formě ušlého zisku ve výši [částka].

3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Nesporoval, že mezi ním, žalobkyní a vlastníkem nemovitosti byla uzavřena rezervační smlouva. Žalobkyně vystupovala jako zprostředkovatel, v souladu s občanským zákoníkem měla vůči zájemci zejména informační povinnost, tedy sdělit žalovanému bez zbytečného odkladu vše, co má význam pro jeho rozhodování o uzavření rezervační smlouvy. Tuto povinnost neplnila a nevykonávala řádně zprostředkovatelskou činnost. Žalobkyně byla zpočátku činná i pro žalovaného, a pokud tedy došlo k uzavření exkluzivní zprostředkovatelské smlouvy mezi žalobkyní a prodávajícím, žalobkyně jednala v rozporu s touto smlouvou. S ohledem na uvedené měl žalovaný za to, že žalobkyni žádná odměna nenáležela. Smluvní závazek uzavřít kupní smlouvu byl závazkem hlavním, který byl zajištěn smluvní pokutou. Porušením tohoto hlavního závazku mohlo mít za následek vznik práva ze závazku vedlejšího, a to práva na uhrazení smluvní pokuty. Věřitel nemá právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahovala. Z obchodních zvyklostí pak vyplývá, že v obdobných případech se zprostředkovatel a prodávající o smluvní pokutu dělí. Žalobkyně jako zprostředkovatel se tedy musí obrátit na prodávajícího, se kterým měla uzavřenou smlouvu o zprostředkování. V tomto sporu žalovaný není pasivně legitimován. Prodávající prodal následně nemovitosti [právnická osoba], kterou ovládala stejná osoba, žalovanému není známo za jakou částku, avšak tato společnost obratem nemovitost prodala panu [jméno] [jméno] [jméno], a to za částku [částka], která je vyšší než částka, za kterou měl nemovitost koupit žalovaný. Není tak pravdou, že by došlo na straně prodávajícího k nějaké škodě, či ztrátě. Škoda tak nemohla vzniknout ani žalobkyni.

4. Žalovaný uplatnil námitku promlčení vůči nároku žalobkyně, kterým dne [datum] rozšířila žalobu o částku ve výši [částka]. Žalovaný se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že počátek promlčecí lhůty nastal až dne [datum], tedy dnem vydání rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci vrácení uhrazeného rezervačního poplatku. Promlčecí lhůta ve věcech náhrady škody počíná běžet v okamžiku vědomosti poškozeného o škodě a o osobě, která ji způsobila. K naplnění těchto podmínek došlo již odstoupením žalovaného od smlouvy, respektive potvrzením žalobkyně o přijetí odstoupení dne [datum], tento den již musela mít žalobkyně vědomost o tom, že kupní smlouva uzavřena nebude a tedy jí nebude vyplacena odměna za zprostředkování. Pokud jde o osobu povinnou k úhradě škody, podstatnou je znalost skutečností a nikoli právní kvalifikace, již v době odstoupení od smlouvy musela žalobkyně vědět o možné odpovědnosti žalovaného. Rozhodnutí soudu bylo pouze deklaratorní a bylo jím pouze deklarováno tvrzené porušení povinnosti na straně žalovaného, které tu bylo již od počátku.

5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“) uzavřel, že žalobkyně se domáhá po žalovaném uhrazení částky [částka], představující náhradu škody ve formě ušlého zisku. Škoda měla vzniknout žalobkyni jednáním žalovaného, který porušil svou smluvní povinnost stanovenou v rezervační smlouvě uzavřené mezi žalobkyní jako zprostředkovatelem, žalovaným jako zájemcem a prodávajícím, [právnická osoba], a.s. Žalovaný uhradil v souladu s rezervační smlouvou zálohu ve výši [částka] a byl podle čl. II odst. 4 uzavřené smlouvy povinen bezodkladně uzavřít kupní smlouvu na předmětnou nemovitost, což však neučinil. Naopak dne [datum] odstoupil od smlouvy. Neoprávněným jednáním žalovaného spočívajícím v neuzavření kupní smlouvy vznikla žalobkyni škoda v podobě ušlého zisku - provize ve výši 4 % z kupní ceny, kterou měla obdržet od prodávajícího po uzavření kupní smlouvy na nemovitost.

6. Žalobkyně spatřuje porušení smluvní povinnosti v odstoupení žalovaného od smlouvy, neboť žalovaný se smlouvu zavázal bezprostředně po uhrazení rezervační zálohy uzavřít smlouvu kupní. Povinnost kupní smlouvu uzavřít žalovaný neměl pouze v případě, že by právní nebo technický stav nemovitosti byl v době uzavření rezervační smlouvy v podstatném ohledu jiný, než byl zájemci představen. Otázkou, zda byl žalovaný oprávněn od uzavřené smlouvy odstoupit, a tedy neměl povinnost uzavřít s prodávajícím kupní smlouvu, se podrobně zabýval Obvodní soud pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení soud prováděl rozsáhlé dokazování a podrobně zkoumal, zda žalovaný byl oprávněn k odmítnutí uzavření kupní smlouvy či nikoliv. Z provedeného dokazování soudu jednoznačně vyplynulo, že jednání žalovaného představovalo úmyslné zmaření uzavření kupní smlouvy, neboť se nejednalo o případ ve smyslu výše uvedeného čl. II. odst. 7 smlouvy o rezervaci, kdy by stav nemovitosti byl v podstatném ohledu jiný, než jak byl žalovanému představen. Ke shodnému závěru pak dospěl i odvolací Městský soud v Praze. Soud I. stupně v posuzované věci proto vycházel ze závěrů soudů obou stupňů v řízení vedeném sp. zn. [spisová značka].

7. Ohledně vzniku škody na straně žalobkyně soud I. stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně měla s prodávajícím uzavřenou smlouvou o zprostředkování, na základě které náležela žalobkyni provize ve výši 4 % z kupní ceny dle kupní smlouvy. Pokud by byla uzavřena kupní smlouva se žalovaným, kterému byla nemovitost nabídnuta k prodeji, přičemž kupní cena byla stanovena ve výši [částka], výše škody je shodná z výší odměny, která by byla žalobkyni vyplacena, tj. jedná se o částku [částka]. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaným nedošlo k uzavření kupní smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně neobdržela sjednanou provizi, která by jí náležela, pokud by kupní smlouva uzavřena byla. Je zde tedy dána i příčinná souvislost mezi jednáním, respektive nejednáním žalovaného, a vznikem škody ve formě ušlého zisku na straně žalobkyně, když zmaření uzavření kupní smlouvy žalovaným bylo jediným důvodem, proč žalobkyni nebyla vyplacena dohodnutá provize. Soud I. stupně přihlédl i k tomu, že žalovaný již při uzavírání rezervační smlouvy věděl, že žalobkyně vystupuje jako zprostředkovatel prodeje nemovitosti, což vyplývá jak z emailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným ohledně prodeje nemovitosti, tak z čl. I. odst. 1 rezervační smlouvy, kde je výslovně uvedeno, že žalobkyně je oprávněna ke zprostředkování prodeje nemovitosti. Vznik škody ve formě ušlého zisku na straně žalobkyně v důsledku neuzavření kupní smlouvy tak byl ze strany žalovaného předvídatelný, i přesto, že mu nebyly známy podrobnosti o uzavřené exkluzivní zprostředkovatelské smlouvě a přesné výši odměny žalobkyně.

8. Soud I. stupně neshledal důvodnou argumentaci žalovaného, že závazek žalovaného uzavřít s prodejcem kupní smlouvu byl zajištěn smluvní pokutou ve výši rezervačního poplatku, kterou žalovaný již uhradil a žalobkyně jako spolukontrahent prodávajícího tedy již nemá nárok na náhradu škody, neboť k porušení závazku uzavření kupní smlouvy se již vztahovala smluvní pokuta. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně ve smlouvě nevystupovala na straně prodávajícího, ale jako samostatný subjekt a účastník smlouvy s odlišnými právy a povinnostmi, nelze tedy práva a povinnosti prodávajícího a zprostředkovatele směšovat ani zaměňovat. Škoda způsobená žalobkyni nemůže být vyloučena vznikem nároku na uhrazení smluvní pokuty prodávajícímu. Škoda žalobkyni vznikla v přímé souvislosti s jednáním žalovaného a není tedy možné dojít ani k závěru o nedostatku pasivní legitimace žalovaného.

9. Soud I. stupně neshledal důvodnou ani námitku promlčení vznesenou žalovaným vůči rozšíření žaloby ze dne [datum]. Žalovaný odstoupil od rezervační smlouvy dne [datum], uvedené datum je tedy první možné, kdy lze uvažovat o počátku běhu promlčecí lhůty. Žaloba byla podána dne [datum] a byl jí uplatněn celý nárok na náhradu škody, když žalobkyně požadovala vydání mezitímního rozsudku, kterým by bylo rozhodnuto o tom, že nárok žalobkyně na náhradu škody je dán. Za této situace není možné, pokud jde o určení výše náhrady škody, přihlížet k námitce promlčení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ve věci nebylo rozhodnuto mezitímním rozsudkem, jak bylo navrhováno žalobkyní, neboť stanovení výše nároku na náhradu škody bylo věcí pouze prostého výpočtu vycházejícího z textu listinných důkazů, o kterých nebylo v řízení pochybností a které si nevyžádaly žádné další dokazování. Vydání mezitímního rozsudku soud I. stupně vyhodnotil jako nadbytečné.

10. Na základě všech výše uvedených skutečností soud I. stupně uzavřel, že v důsledku jednání žalovaného, který úmyslně zmařil uzavření kupní smlouvy a nedostál tak své smluvní povinnosti, došlo ke vzniku škody v podobě ušlého zisku na straně žalobkyně, a to ve výši 4 % z předpokládané kupní ceny nemovitosti [částka], tj. částky [částka]. Ohledně výše škody soud I. stupně vycházel z ujednání ve smlouvě o zprostředkování o provizi z prodeje se zájemcem, se kterým žalobkyně provedla prohlídku nemovitosti nebo mu nemovitost nabídla k prodeji. Předmětné žalobě soud I. stupně proto vyhověl a uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím podle § 1970 o. z. ve spojení s [ustanovení pr. předpisu] o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř..

11. Rozsudek soudu I. stupně napadl žalovaný včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v [ustanovení pr. předpisu] namítal, že se soud I. stupně nevypořádal s tvrzením, že žalobkyni nemohla vzniknout škoda v požadované výši, tj 4 % z dohodnuté kupní ceny sjednané mezi žalobkyní a prodávajícím v exkluzivní smlouvě o zprostředkování, když nemovitost byla následně prodána v částce [částka], tedy ještě dráž, než jak byla nabízena žalovanému. Soud I. stupně se rovněž nevypořádal s tvrzením, že žalobkyně byla prokazatelně (alespoň zpočátku) činná i pro žalovaného a neměla by tak mít podle § 2450 o. z. právo na provizi či úhradu nákladů. V této souvislosti je namístě se zabývat tím, jaká konkrétní škoda (dle žalobkyně„ v řádu několika milionů“) mohla prodávajícímu či žalobkyni skutečně vzniknout.

12. Závěr o vzniku škody v podobě ušlého zisku učiněný soudem I. stupně považuje žalovaný za nesprávný. Ušlý zisk je nutné chápat tak, že se jedná o zisk, který byl očekáván a byl definitivně ztracen, což není posuzovaný případ. Žalobkyně měla uzavřenu exkluzivní smlouvu s prodávajícím o tom, že výhradně zprostředkuje prodávajícímu prodej nemovitosti. Doba mandátu žalobkyně byla ujednána s automatickou prolongací až do uzavření kupní smlouvy na nemovitost. Exkluzivní smlouva o zprostředkování neuvádí, že by bylo nutné nemovitost prodat pouze žalovanému. Žalobkyně měla vyvíjet činnost k tomu, aby došlo k uzavření smlouvy s kýmkoliv. Výklad soudu I. stupně zakládá velmi nebezpečný precedent, podle kterého realitní kancelář v případě prvého neúspěchu již nemusí vyvíjet jakoukoliv další činnost, ke které se ve smlouvě zavázala, pouze si počká, až jí bude provize přisouzena. Ze žádného tvrzení či důkazu a ani z výslechu pana [příjmení] nevyplynulo, že by ze strany prodávajícího došlo k vypovězení exkluzivní smlouvy.

13. Žalovaný dále nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně vysloveném v souvislosti se vznesenou námitkou promlčení. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] hodnotil žalovaný jako nepřípadný, neboť uvedené rozhodnutí je založeno na skutečnosti, že došlo k vydání mezitímního rozsudku, což se v posuzovaném případě nestalo. Žalovaný uplatnil tuto námitku samostatným podáním, a to v návaznosti na rozšíření žaloby ze strany žalobkyně o částku [částka]. Soud I. stupně důvodně uvedl, že datum [datum], kdy žalovaný odstoupil od rezervační smlouvy, je počátkem běhu promlčecí lhůty. V posuzovaném případě nebyl soud I. stupně vázán mezitímním rozsudkem, že je žaloba po právu (žádný takový rozsudek vydán nebyl). Žalobkyně měla svůj tvrzený nárok uplatnit v plné výši původní žalobou, či alespoň v promlčecí lhůtě, toto však neučinila. K uvedené situaci se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] s tím, že„ jestliže ve stanovené promlčecí době dojde k uplatnění práva žalobou u soudu, běh promlčecí doby se staví dnem, kdy byl návrh podán soudu - srov. § 112 obč. zák., a to pouze v tom rozsahu, v jakém byl nárok uplatněn. Uplatněním nároku u soudu nedochází ke stanovení promlčecí doby i z hlediska budoucího rozšíření žaloby. Je-li uplatněna pouze část pohledávky, promlčecí doba se staví pouze u této části a je-li následně žaloba rozšířena, nemá takové rozšíření zpětné účinky. V rozsahu, v jakém je žaloba rozšířena až po skončení běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku, nelze nárok v rozsahu rozšíření po vznesení námitky promlčení přiznat.“ Dále v této souvislosti odkázal žalovaný i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a judikaturu tam uvedenou.

14. Žalovaný s odkazem na komentářovou literaturu k § 2953 o. z. uvedl, že výše ušlého zisku se musí odvíjet od konkrétních okolností a možností, které poškozený měl a byly škodní událostí zmařeny. Jednáním žalovaného nedošlo ke zmaření či neuskutečnění plnění. Žalobkyně měla podle exkluzivní smlouvy o zprostředkování uzavřené mezi ní a prodávajícím povinnost vykonávat činnost směřující k tomu, aby prodávající měl příležitost uzavřít kupní smlouvu na nemovitost. Ve smlouvě nebylo uvedeno, že tímto zájemcem může být jen žalovaný. Tedy poté, co žalovaný odstoupil od rezervační smlouvy, trvala povinnost žalobkyně dále. Ta nepředložila důkaz o ukončení exkluzivní smlouvy o zprostředkování. Jednáním žalovaného tak mohlo dojít maximálně k oddálení plnění, kdy škoda v takovém případě jistě nemohla dosáhnout žalobkyní tvrzené výše.

15. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

16. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. [příjmení] jiné uvedla, že námitka promlčení je ze strany žalovaného do značné míry v rozporu s dobrými mravy. Vlivem jednání žalovaného se probíhající jednání značně a zbytečně protáhlo. Pro žalovaným avizovanou snahu uzavřít dohodu neprobíhaly některé úkony. Žalovaný se nenamáhal reagovat na některé urgence ze strany žalobkyně. Žalobkyně považuje za přinejmenším nevkusné, že se žalovaný, který v řízení jedná tímto způsobem a protahuje jej, snaží o zamítnutí oprávněného nároku žalobkyně s odůvodněním, že nepodala rozšíření žaloby včas. Za lichou považuje žalobkyně tvrzení žalovaného, že promlčecí doba začala běžet od [datum], kdy od smlouvy odstoupil. Majitel si sám dům prodal až [datum], tedy až tímto dnem se pro žalobkyni stalo získání odměny za zprostředkování nemožným. Tímto okamžikem již neměla možnost zabránit, aby v důsledku jednání žalobce jí škoda nevznikla. Tímto dnem vznikla žalobkyni povědomost o skutečném vzniku škody. Prodej objektu až v roce 2018 potvrdil i svědek [příjmení] při svém výslechu. Žalovaný se navíc snažil dosáhnout, a to v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], potvrzení, že on smlouvu neporušil, že naopak byla porušena ze strany žalobkyně. Ta si tak nemohla být logicky jistá tím, která ze stran rezervační smlouvu porušila. Žalobkyně setrvala na svém tvrzení, že běh promlčecí doby se staví již podáním žaloby co do základu, nikoliv vydáním samotného rozsudku. V roce 2001, kdy byla žaloba rozšířena, se nejednalo o uplatnění nového nároku, nýbrž zcela totožného s návrhem obsaženým v žalobě z [datum]. Tím došlo ke stavění promlčecí lhůty vůči celému nároku. Žalobkyně proto pro jistotu navrhla soudu I. stupně vydání mezitímního rozsudku, který by zhodnotil oprávněnost základu nároku.

17. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

18. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

19. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

20. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 se povinnosti k náhradě škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

21. Podle § 2445 odst. 1 o. z. smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

22. Soud I. stupně uzavřel, že na straně žalobkyně došlo ke vzniku škody v podobě ušlého zisku, který nezískala v důsledku jednání žalovaného, který nedostál své smluvní povinnosti, když úmyslně zmařil uzavření kupní smlouvy. Podle závěru odvolacího soudu v posuzovaném případě však žalobkyni uplatněný nárok nevznikl. Smlouva o zprostředkování prodeje, která obsahuje dohodu o provizi, byla uzavřena mezi prodávajícím a žalobkyní. Byl to tedy prodávající, nikoli žalovaný, kdo se zavázal žalobkyni zaplatit provizi poté, kdy zprostředkuje uzavření kupní smlouvy. Žalovaný nebyl seznámen s obsahem smlouvy o zprostředkování prodeje a ve vztahu k žalobkyni neporušil žádnou povinnost, která by z této smlouvy vyplývala. Vznik škody tak, jak jej žalobkyně koncipuje, byl proto pro žalovaného nepředvídatelný, což je zásadní důvod, pro který žalobkyni nárok na náhradu ušlého zisku nemohl vzniknout. Navíc za situace, kdy ve vztahu k žalobkyni žalovaný žádnou smluvní povinnost neporušil, není dána příčinná souvislosti mezi tvrzeným vznikem škody a protiprávním jednáním žalovaného. Současně nelze odhlédnout od skutečnosti, že výplata provize byla vázána na uzavření kupní smlouvy obecně, nikoliv výslovně se žalovaným. Proto ani z tohoto důvodu nelze po žalovaném požadovat úhradu provize, na které se dohodli žalobkyně a prodávající.

23. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

24. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

25. Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že„ Mezitímním rozsudkem soud rozhoduje o právním základu věci, jímž se vyjadřuje k tomu, zda žalobce má vůbec na požadované plnění právo a v jakém rozsahu. Základem věci se rozumí posouzení všech otázek, které vyplývají z uplatněného nároku, s výjimkou okolností, které se týkají jen výše nároku (plnění). Otázky, které se týkají základu nároku, lze řešit jen v mezitímním rozsudku; jestliže se tak nestalo, je vyloučeno, aby k nim soud přihlédl při rozhodování o výši nároku. Pojmově může být vydán pouze "kladný" mezitímní rozsudek, který určuje, že právní základ nároku "je dán", byť jen v nepatrné části.“

26. Odvolací soud za nesprávný považuje i závěr soudu I. stupně o nedůvodnosti vznesené námitky promlčení. V posuzované věci žalobkyně uplatnila dne [datum] nárok na zaplacení částky [částka]. Dne [datum] žalobu rozšířila o částku [částka], požadovanou z téhož titulu. Žalobkyní koncipovaná náhrada škody v podobě ušlého zisku jednoznačně stojí na tvrzení, že ke vzniku škody došlo z důvodu neuzavření kupní smlouvy žalovaným, přičemž žalovaný odstoupil od rezervační smlouvy dne [datum]. V následujících třech letech, kdy běžela promlčecí lhůta k uplatnění nároku ve smyslu § 629 odst. 1 o. z., žalovaný neučinil žádný krok, ze kterého by vyplývalo, že své stanovisko změnil a že hodlá kupní smlouvu s prodávajícím uzavřít. Skutečnost, že žalovaný nemá v úmyslu uzavřít kupní smlouvu s prodávajícím, což žalobkyně považuje za protiprávní jednání, tj. důvod, proč jí nebyla vyplacena dohodnutá provize, byla žalobkyni známa od [datum]. Současně jí byla známa i výše škody (provize ve výši 4 % z kupní ceny, která byla stanovena pro případ uzavření kupní smlouvy se žalovaným ve výši [částka]), tj. částka [částka]. Žalobkyně nárok, a to výslovně pouze v rozsahu [částka], uplatnila před uplynutím tříleté promlčecí doby s tvrzením, že se jedná o část nároku na náhradu škody uplatněný v tomto rozsahu z opatrnosti. Pro posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení pak bylo nerozhodné, že žalobkyně požádala o vydání mezitímního rozsudku. Soudem I. stupně citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], na posuzovanou věc nedopadá, neboť uplatněním nároku u soudu nedochází k zastavení promlčecí doby i z hlediska budoucího rozšíření žaloby. Naopak správně v této souvislosti argumentoval žalovaný, který odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Běh promlčecí doby se staví dnem, kdy byl návrh podán soudu, a to pouze v tom rozsahu, v jakém byl nárok uplatněn. V posuzovaném případě, kdy žalobkyně uplatnila pouze část pohledávky v rozsahu [částka], se promlčecí doba stavila pouze u této části. K rozšíření žaloby o [částka] došlo po skončení běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku, proto tento nelze nárok po vznesení námitky promlčení přiznat.

27. Odvolací soud z výše uvedených důvodů proto rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobu zamítl.

28. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu odměny za právní zastoupení určené podle § 7, § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za 6 úkonů právní služby á [částka], a to za převzetí a přípravu právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednáních před soudem dne [datum], [datum], [datum]. Dále odměnu ve výši [částka] za účast na jednání dne [datum], při kterém došlo k vyhlášení rozsudku. Výše odměny je vypočtena z tarifní hodnoty [částka]. Žalovanému dále náleží náhrada odměny určená dle § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu, a to za 6 úkonů právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka], konkrétně pak za účast na jednání dne [datum], [datum], doplnění důkazů podáním ze dne [datum], sepis závěrečného návrhu ze dne [datum], sepis odvolání, včetně jeho doplnění, a za účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] Odvolací soud přiznal žalovanému nárok na odměnu za odvolání a jeho doplnění v rozsahu jednoho úkonu, který v této souvislosti považuje za účelně vykonaný. K odměně náleží paušální náhrada ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH ve výši 21 %. Za prvou část požadovaných úkonů vypočtených z tarifní hodnoty [částka] náleží žalovanému náhrada nákladů ve výši [částka], za následující úkony z tarifní hodnoty [částka] pak částka [částka]. Po připočtení zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši [částka] činí celkové náklady žalovaného před soudy obou stupňů částku po zaokrouhlení ve výši [částka].